Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1122/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti BG Technik cs, a.s., sídlem U Závodiště 251/8, Praha-Velká Chuchle, zastoupené JUDr. Valerií Vodičkovou, advokátkou, sídlem Vodičkova 736/17, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. února 2026 č. j. 2 Afs 124/2025-41 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2025 č. j. 55 Af 16/2022-170, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 - Michle, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. domáhá zrušení napadených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle a 5, , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Celní úřad pro Středočeský kraj doměřil stěžovatelce dodatečným platebním výměrem ze dne 28. 12. 2021 clo za dovoz elektrických vozíků SELVO 4800 a příslušenství uskutečněný v roce 2019. Stěžovatelka v celním prohlášení deklarovala zboží jako vozík pro invalidy, s motorem nebo jiným mechanickým pohonným zařízením, který spadá pod položku 8713 kombinované nomenklatury (dále jen "KN") podle přílohy I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87, o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (dále jen "nařízení č. 2658/87"), tedy se sazbou cla 0 %. Celní úřad ale zboží posoudil jako vozidlo určené pro přepravu osob obecně, které spadá pod položku 8703 KN se sazbou cla 10 %. Proti rozhodnutí celního úřadu podala stěžovatelka odvolání, které vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 6. 9. 2022 zamítl.

3. Stěžovatelka podala žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který jí napadeným rozsudkem vyhověl. Krajský soud mj. aproboval postup celních úřadů, které na posuzovanou věc aplikovaly prováděcí nařízení Komise 2018/1602 ze dne 11. října 2018, kterým se mění Příloha I nařízení č. 2658/87, a zároveň při výkladu vycházely i z později přijatého prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/1367 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury. Krajský soud při rozhodování zohlednil závěry Soudního dvora Evropské unie (dále jen "SDEU) ze dne 28. 11. 2024 ve věci C-129/23 a C-567/23 BG Technik, stejně jako právní názor Nejvyššího správního soudu z rozsudku ze dne 21. 2. 2025 č. j. -161.

4. Nejvyšší správní soud aproboval závěry krajského soudu a kasační stížnost stěžovatelky napadeným rozsudkem zamítl.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka namítá porušení zásady legitimního očekávání založené rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2018 č. j. -38, který vozík SELVO zařadil do položky 8713 KN. Rozhodování správních soudů v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. -161 a rozsudkem SDEU ve věci BG Technik nerespektuje skutečnost, že uvedený rozsudek představoval autoritativní a závazný výklad právní normy, na který se stěžovatelka legitimně spoléhala a jemuž přizpůsobila své jednání. Nejvyšší správní soud opřel své rozhodnutí o princip tzv. incidentní retrospektivy, ten však nemůže sloužit jako nástroj k legitimizaci situace, kdy je jednotlivec sankcionován za to, že jednal v souladu s tehdy platným a autoritativním výkladem práva.

6. Stěžovatelka tvrdí, že správní soudy nesprávně vyložily pojem "invalida" a v důsledku toho došlo k nesprávnému zařazení vozíků SELVO do KN. Pojem "invalida" ve smyslu KN je širší než tradiční vnitrostátní pojetí invalidity, které je často spojeno se statusem ZTP či jinými administrativními kritérii. Rozhodující je objektivní stupeň omezení chůze, nikoliv formální uznání určitého stupně invalidity. Pod pojem "invalida" ve smyslu KN spadají tedy právě osoby, které vozík SELVO využívají, tj. osoby s dlouhodobými či trvalými poruchami mobility. Správní soudy soud však tento široký a funkční výklad vůbec nezohlednily. Nevzaly v úvahu, jaké spektrum osob je schopno vozík SELVO využívat právě z důvodu značného omezení chůze, a zcela pominuly faktická zjištění o charakteru uživatelů v praxi. Tím neaplikovaly kritérium vymezené SDEU, a to rozlišení mezi okrajovým a nikoliv okrajovým omezením mobility. Pouze jej nahradily zjednodušeným a formálním pojetím, které neodpovídá ani textu rozhodnutí SDEU, ani jeho smyslu.

7. Stěžovatelka tvrdí, že vozíky SELVO jsou konstruovány a určeny pro osoby invalidní a osoby s omezenou schopností chůze, přičemž rozhodným kritériem je účel použití posuzovaného výrobku. Celní zařazení je sice otázkou právní, avšak účel použití je otázkou skutkovou, kterou je třeba zjistit dokazováním a s využitím odpovídajících odborných znalostí. Soud tak nemůže "od oka" říct, že vozík SELVO není určen pro osoby s omezením chůze, neboť takový závěr musí být podložen odborným posouzením a vyhodnocením všech relevantních důkazů. Správní soudy pochybily, když neprovedly žádné vlastní skutkové hodnocení technických vlastností výrobku, které bylo klíčovým předpokladem pro správné právní hodnocení a pouze formálně odkázaly na rozsudek SDEU. Závěry SDEU vyslovené v rozsudku BG Technik však neznamenají, že vozíky SELVO mají být automaticky zařazeny do položky 8703 KN. SDEU výslovně uvedl, že on sám jen vykládá kritéria KN a vnitrostátní soud má aplikovat tato kritéria na konkrétní skutkový stav. Správní soudy tak v napadených rozsudcích pochybily, když neprovedly své vlastní hodnocení a dokazování skutkového stavu. Dále také namítá, že správní soudy v posuzovaných věcech nesprávně aplikovaly závěry rozsudku SDEU ve věci Invamed Group.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

9. Usnesením ze dne 9. 9. 2026

sp. zn.

senát vyloučil z projednávání a rozhodování věci soudce Zdeňka Kühna. V souladu s aktuálním rozvrhem práce v posuzované věci jako člen senátu rozhoduje soudce Josef Baxa.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud připomíná, že je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů ( y), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán.

11. Obsah ústavní stížnosti stěžovatelky představuje polemiku se správními soudy učiněným výkladem dotčených položek celního sazebníku a opakování námitek uplatněných již v předchozích řízeních a řádně vypořádaných a odůvodněných správními soudy. Ústavní soud v nedávné době odmítl ústavní stížnosti stěžovatelky usnesením ze dne 10. 6. 2026

sp. zn.

, které byly skutkově i právně totožné s posuzovanou věcí (liší se pouze jiným obdobím, za něž bylo stěžovatelce doměřeno clo). Stěžovatelka v ústavní stížnosti nepodává odlišné námitky od těch, kterými se Ústavní soud již zabýval v plenárním usnesení, na které lze v plném rozsahu odkázat. Ústavní soud výše uvedené ústavní stížnosti odmítl podle jako návrhy zjevně neopodstatněné, přičemž v nyní posuzované věci nemá důvod se od závěrů v předcházejícím rozhodnutí jakkoliv odchylovat.

12. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky, proto z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu