Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
10 A 123/2025 - 120.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 A 123/2025 - 120
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a soudkyně Mgr. Jany Jurečkové v právní věci
žalobce: R. H.
bytem X.
proti
žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy
sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1
za účasti: 1. XRC Czech, s.r.o., sídlem Terronská 947/49, Bubeneč, 160 00 Praha 6
zastoupen JUDr. Stanislavem Šichem, advokátem,
sídlem Novomlýnská 1238/3, 110 00 Praha 1
2. Pražské vodovody a kanalizace, a.s., sídlem Ke Kablu 971/1, 102 00
Praha 10
3. CETIN a.s., sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9
o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 7. 2025, č. j. MHMP 760959/2025, sp. zn. S-MHMP 153780/2025/STR,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
IV. Žalobce je povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení 1 na náhradě nákladů řízení 24 539 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
V. Osoby zúčastněné na řízení 2 a 3 nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět sporu a průběh správního řízení
1. Na návrh stavebníka Městské vily Libuš a. s. (dále jen „původní stavebník“) rozhodl Úřad městské části Praha 12, odbor výstavby (dále jen „stavební úřad“) o umístění (původního) stavebního záměru zástavby skupiny 16 řadových rodinných domů v ulici V Hrobech v Praze Libuši vč. infrastruktury a všech staveb s tímto souvisejících, a následně také o dodatečném povolení staveb a povolení k nakládání s vodami. Uvedené rozhodnutí bylo k odvolání žalobce zrušeno, certifikáty, které byly základem pro zkrácené stavební řízení, byly shledány nezákonnými. Navzdory absenci stavebního povolení původní stavebník pokračoval v realizaci původního stavebního záměru. Stavební úřad proto původnímu stavebníkovi zakázal v nepovolených stavebních pracích pokračovat a zahájil řízení o odstranění původního stavebního záměru. Původní stavebník proto podal žádost o vydání dodatečného povolení stavebního záměru. Stavební úřad však toto řízení zastavil. Právní nástupce původního stavebníka, společnost XRC Czech, s.r.o. (dále jen „stavebník“) se proti tomuto rozhodnutí odvolal, nebyl však úspěšný.
2. Stavebník proto podal dne 4. 12. 2017 novou žádost o dodatečné povolení stavebního záměru „Zástavba skupiny 16 ŘRD v Praze 4 – Libuši, ulice V Hrobech, č. parc. 293/4, 293/5, 293/34 až 293/49, 293/51 až 293/66, 874/5 a 1120/1, k.ú. Libuš“ (dále také „stavební záměr“) a navrhl spojení s řízením o původním stavebním záměru. K této žádosti vydal stavební úřad 24. 2. 2020 pod č. j. P12 51719/2019 OVY rozhodnutí, kterým žádosti o dodatečné povolení stavebního záměru vyhověl. Žalobcovo odvolání proti uvedenému rozhodnutí odvolací orgán rozhodnutím ze dne 21. 10. 2020 zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil, žalobu proti rozhodnutí odvolacího orgánu poté zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 12. 2021, č. j.
14 A 125/2020 – 126.
3. Proti uvedenému rozsudku městského soudu podal žalobce kasační stížnost. Mezitím však dne 16. 1. 2023 vydal Úřad městské části Praha 12, odbor životního prostředí, kolaudační souhlas s užíváním stavby splaškové kanalizace a vodovodu pro 16 řadových rodinných domů pod č. j.
P12 2438/2023 OŽP, sp. zn. P12 51459ks/2022/OŽP/Str (dále jen „kolaudační souhlas“). Dne 18. 1. 2023 vydal stavební úřad kolaudační rozhodnutí č. j. P12 1399/2023 OVY, sp. zn. OVY/38915/2022/Nv (dále jen „kolaudační rozhodnutí“) k zástavbě skupiny 16 řadových rodinných domů. Kolaudační souhlas i kolaudační rozhodnutí se opírají o dodatečné povolení stavby ze dne 24. 2. 2020.
4. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 7. 12. 2023, č. j.
10 As 1/2022 – 61, zrušil výše uvedený rozsudek městského soudu i rozhodnutí odvolacího orgánu z 21. 10. 2020. Odvolací orgán poté svým rozhodnutím ze dne 21. 2. 2024 rozhodnutí stavebního úřadu z 24. 2. 2020 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Stavební úřad vydal dne 6. 12. 2024 rozhodnutí č. j. P12 42455/2024 OVY, sp. zn. OVY/51566/2017/Nv (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým:
- podle § 129 odst. 3 a § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“) ve spojení s § 330 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“) a ve spojení s § 18c vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, ve znění do 31. 12. 2023, vydal dodatečné povolení stavby pro stavbu ,,Zástavba skupiny 16 řadových rodinných domů Praha, Libuš, Při ulici V Hrobech“ na pozemcích parc. č. 293/4, 293/5, 293/34 až 293/49, 293/51 až 293/66, 874/5, 874/7 a 1120/1 v k.ú. Libuš;
- podle výše odkazovaných ustanovení a § 15 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění do 31. 3. 2025 (dále jen „vodní zákon“) vydal dodatečné povolení vodních děl ,,Infrastruktura 16 ŘD v Hrobech, splašková kanalizace, dešťová kanalizace a vodovod včetně jejich provozně samostatných částí“ na pozemku 293/4, 293/5, 1120/1, 1139/5, 1131 a 1132 v k.ú. Libuš a dodatečné povolení vodních děl ,,Infrastruktura 16ŘD V Hrobech – srážková (dešťová) kanalizace včetně jejich provozně samostatných částí“ na pozemku 293/4, 293/5 a 1120/1 v k.ú. Libuš; a
- podle § 8 odst. 1 písm. b) bod 1 vodního zákona vydal povolení k nakládání s vodami
,,k jinému nakládání s povrchovými vodami, k odvádění srážkových vod z budov, komunikací a zpevněných ploch“ na pozemcích 293/4, 293/5, 293/34 až 293/49, 293/51 až 293/66, 874/5, 874/7 a 1120/1 v k.ú. Libuš.
6. Odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavebního řádu (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 28. 7. 2025, č. j. MHMP 760959/2025, sp. zn. S-MHMP 153780/2025/STR (dále jen „napadené rozhodnutí“) podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnul a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Předmětem soudního přezkumu je posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí.
II. Žaloba
7. Žalobce v žalobě navrhoval, aby městský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podstatou jeho argumentace je, že správní orgány nerespektovaly (zkreslily) závazný právní názor Nejvyššího správního soudu a že nebyly dostatečně vypořádány jeho námitky. Napadené rozhodnutí považuje na nepřezkoumatelné, nezákonné a nesprávné, založené na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Žalobní námitky soud shrnul do deseti níže uvedených žalobních bodů:
1. Umístění betonových základů stěny na pozemku žalobce bez jeho souhlasu
8. Žalobce namítal, že na jeho pozemku parc. č. X. v k.ú. X došlo bez jeho souhlasu k neoprávněnému umístění betonových základů pro konstrukci předstěny o výšce 3,6 metru a délce 10 metrů, resp. tyto základy na pozemek žalobce zasahují. Realizací této konstrukce stavebník žalobce připravil o možnost provedení zateplení objektu a dokončení zahájené stavby, současně tak zasáhl do vlastnického práva žalobce. Vyslovil nesouhlas s interpretací soudního smíru z 16. 12. 2020 uzavřeného mezi žalobcem a stavebníkem ve věci sp. zn. 7 C 86/2019 s tím, že soudní smír ve skutečnosti stavebníka opravňuje pouze k provedení fasády a omítnutí zdi. Žalobce nikdy nevyslovil souhlas s umístěním betonových základů předstěny na svůj pozemek. Pro vybudování předstěny není ve smíru opory, když původní plechové oplocení dosahovalo výšky pouze 2 m. Žalobce dále upozornil, že z aktuálních fotografií (vložených do žaloby) je patrný odklon přibližně 15 cm této stěny od vertikály, stěna je nestabilní, neukotvená a nebezpečná. Ač žalobce navrhoval provedení prohlídky, stavební úřad ani žalovaný tuto možnost výslovně odmítli a odmítli také námitky žalobce související s touto stěnou. Žalovaný mechanicky opakoval vypořádání námitky ze strany stavebního úřadu, které odkazovalo na soudem schválený soudní smír. Na fotografii stěny vložené do napadeného rozhodnutí je přitom označena nesprávná stěna, i z této fotografie je přitom patrný odklon předstěny od vertikály. Žalobce má za to, že prokázal porušení svých vlastnických práv a není mu jasné, proč žalovaný neobjasnil skutečný stav věci. Žalobce dále s odkazem na tehdejší úpravu stavebního zákona a metodiku upřesnil, že u oplocení vyššího než 2 metry je nezbytné vydání územního rozhodnutí či územního souhlasu. Dřevěná předstěna realizovaná stavebníkem bez jakéhokoliv rozhodnutí či souhlasu stavebního úřadu je nelegální stavbou. Oplocení stavebního záměru v dodatečném povolení ze 3 stran řešeno je, inkriminovaná východní strana s předstěnou však řešena není. Citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 1/2022 – 61, podle kterého se záměr posuzuje jako funkční celek včetně částí, které stavební povolení nevyžadují, přičemž žalovaný byl povinen vypořádat řádně vznesené námitky. Nadrozměrné oplocení mělo být řešeno v aktualizaci projektové dokumentace k dodatečnému povolení stavby. Stavebník až do vydání dodatečného povolení stavebního záměru doplňoval další (nové) dokumenty, měl tedy prostor nadrozměrné oplocení legalizovat. Nastalý stav je podle žalobce porušením stavebních předpisů ze strany stavebníka; není zřejmé, proč na to správní orgány nereagovaly. Závěrem k tomuto žalobnímu bodu citoval rozsudek č. j. 5 As 58/2013 – 215.
2. Navýšení úrovně terénu poslední terasy stavebního záměru a zasypání celé hranice pozemku žalobce bez jeho souhlasu, aplikace nopové folie
9. Žalobce dále namítal, že stavebník bez jeho souhlasu upevnil na patu žalobcova objektu č. p. X. proužek nopové folie. Tato folie není volně ložená, byla upevněna pomocí vrutů do fasády objektu žalobce a proti vůli žalobce se stala součástí jeho objektu. Zopakoval, že správní orgány možnost prohlídky místa nevyužily. Důvody pro odkrytí stěny žalobcova objektu označil za domněnky a spekulace. Současně namítal, že stavebník navýšil terén přisypáním vrstvy zeminy na západní straně objektu č. p. X., čímž došlo k navýšení vlhkosti paty stěny objektu, která byla nad úrovní terénu. V důsledku toho jsou kanceláře v přízemí objektu pod úrovní terénu a trpí nadměrnou vlhkostí. Žalobci není zřejmé, jak může proužek folie snížit vlhkost v důsledku přisypané zeminy, a na základě čeho stavební úřad tvrdí, že k přisypání zeminy nedošlo, když je tato skutečnost zřejmá již při odtažení nopové folie od fasády.
3. Sadové úpravy na stavebním záměru a zavlažovací potrubí u hranice mezi žalobcovým pozemkem a stavebním záměrem
10. Dále namítal, že při realizaci stavebního záměru bylo podél žalobcova objektu bez oprávnění vysazeno několik stromů a za účelem jejich zavlažování byla pod terén osazena zavlažovací trubka. Stromy byly následně odstraněny, k vyjmutí trubky však nedošlo a ta přispívá k podmačování žalobcova objektu. Nesouhlasil s vypořádáním této námitky. V textu prvostupňového rozhodnutí jsou sadové úpravy výslovně uvedeny jako součást stavby. Žalobci není zřejmé, co vedlo správní orgány k závěru, že vysázené stromy byly odstraněny i s kořeny a zavlažovacím potrubím. Taková skutečnost neplyne z žádného dokumentu ve správním spise a nebylo provedeno místní šetření. Je k dispozici informace stavebníka o likvidaci zeleně, proti kterému však stojí tvrzení žalobce doložené také čestným prohlášením pana X., vlastníka sousedního pozemku. Napadal logiku argumentace v napadeném rozhodnutí stran zavlažovacího potrubí. Dodal, že navrhl stavebnímu úřadu stanovení podmínky sloužící k ověření přítomnosti zavlažovacího potrubí a k jeho případnému odstranění, ke stanovení této podmínky však nedošlo. Žalobci není zřejmé, proč správní orgány upřednostnily tvrzení stavebníka oproti návrhům a důkazům žalobce. Důsledkem je nerovnoměrné rozložení důkazního břemene, porušení zásady materiální pravdy a rovnosti účastníků řízení.
4. Dokumentace neřeší způsob odvádění vod perforovaným potrubím
11. V rámci stavebního záměru stavebník položil několik různých potrubí k ovlivnění vlhkosti, které však nebyly řešeny v projektové dokumentaci. Pokud je však potrubí součástí stavby, musí být do této dokumentace zakresleno. Nesouhlasil s vypořádáním této námitky co do vyjasnění počtu, délky, dimenzí, vedení, uložení aj. parametrů. Podle žalobce nelze vyloučit, že potrubí mají negativní vliv na žalobcovy nemovitosti.
5. Užití nepřiměřených strojů při stavbě
12. Žalobce namítal, že v průběhu správního řízení opakovaně namítal a fotografiemi prokazoval použití nepřiměřených strojů ze strany stavebníka. Tuto skutečnost správní orgány ignorovaly, jde však o podstatný faktor zohledněný v odborném vyjádření Ing. X.; bylo jej tedy nutné zohlednit také ve znaleckém posudku Ing. X. Nesouhlasil s vypořádáním této námitky stavebním úřadem, podle které je tato skutečnost bezpředmětná, neb stavba je již dokončena a staveništní doprava se již na místě vyskytovat nebude. K tomu citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j.
10 As 1/2022 – 61, podle kterého se při posouzení námitek nelze spokojit s odkazem na projektovou dokumentaci a že námitky nelze vypořádat argumentem, že způsob provádění stavby nemá vliv na řízení o dodatečném povolení. Je tedy nutné posoudit i vliv těžké techniky na okolní nemovitosti během všech fází výstavby.
6. Vodovodní přípojka objektu č. p. 115 zničená při stavebních pracích
13. Dalším žalobním bodem žalobce poukázal na zničení vodovodní přípojky k žalobcovu objektu č. p. X. ze strany stavebníka. Poškození musel žalobce provizorně vyřešit náhradní přípojkou, která však není vyhovující. Jde o zjevný škodlivý následek stavebního záměru a zásah do vlastnických práv žalobce. Také zde vyslovil nesouhlas s vypořádáním námitky ze strany stavebního úřadu a žalovaného. I zde odkázal na rozsudek č. j. 10 As 1/2022 – 61.
7. Dokumentace neřeší ovlivnění studní v okolí, sporný počet a existence studní
14. Žalobce zrekapituloval obsah svých podání z 14. 6. 2024 a 11. 11. 2024, ve kterých žalobce správním orgánům dokládal existenci studny, která se aktuálně nachází na pozemku parc. č. X. v k. ú. X, a která v minulosti zásobovala areál žalobcova objektu č. p. X. vodou. V hydrogeologickém posudku RNDr. X. zohledněna nebyla, ani znalec RNDr. X. ve svém znaleckém posudku existenci studny nezohlednil, jakkoliv byla existence této studny prokázána mj. z dokumentů předložených samotným stavebníkem. Stavebník zahájil práce v roce 2011, podle čestného prohlášení pana X. však v této době studna byla ještě viditelná. K argumentaci, že vodoprávní úřad neeviduje povolení k nakládání s podzemními vodami, vysvětlil, že studna byla vybudována před rokem 1955 a k jejímu vybudování tedy nebylo třeba oprávnění. Vodoprávní úřad v letech 2002 až 2024 přitom nevydal rozhodnutí o odstranění studny ani o jejím zrušení. Odstranění studny tak představuje porušení vodního zákona. Tím, že správní orgány ponechávají tuto skutečnost bez povšimnutí, porušují povinnost zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu.
8. Odpojení okapu, svodu a hromosvodu a dalších komponentů na západním rohu objektu č. p. X.
15. Žalobce dále namítal, že v souvislosti s realizací stavebního záměru původní stavebník neoprávněně odstranil okapy na zadní části střechy objektu č. p. X. i se svody a hromosvodem. S tím neoprávněně uboural i dvě větrací šachty a ubourány byly i další objekty a drobné stavby integrálně spojené s žalobcovým objektem č. p. X.. Jeden svod zůstal bez možnosti napojení na kanalizaci, proto musel žalobce provizorně okap napojit na vnitřní kanalizaci objektu, aby zamezil dalšímu šíření škod. Okapy včetně svodů si žalobce musel provizorně opravit sám, ač předtím vyzýval stavebníka k nápravě. Žalobce navrhoval, aby stavební úřad nabídku stavebníka k opravě okapů a svodů promítl mezi podmínky. Stavební úřad tak však neučinil. Ačkoliv odstranění a realizace okapu není součástí stavebního záměru, jde o jeden z jeho škodlivých následků. Žalobce má za to, že došlo k porušení zásady rovnosti účastníků řízení a zásady materiální pravdy, když správní orgány rozhodly v přímém rozporu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
9. Nesprávnost znaleckého posudku Ing. Josefa Rotta, Ph.D.
16. Žalobce znaleckému posudku z 22. 4. 2024, č. X., zpracovaný Ing. Josefem Rottem, Ph.D. (dále jen „znalecký posudek Ing. Rotta Ph.D.“) opakovaně vytýkal, že je věcně nesprávný a nerelevantní. Odborné vyjádření Ing. Jana Ježka, Ph.D. „Výpočet stability svahu Libušská – objekt X.“ datované 16. 4. 2025 (dále také „odborné vyjádření“) na rozdíl od znaleckého posudku zohledňuje veškeré faktory, skutečnosti a parametry relevantní v rámci stavebního záměru ve všech etapách výstavby, přičemž Ing. Ježek došel k výslednému stupni stability svahu po započtení vlivů použité mechanizace 0,89 (rozhodná hodnota činí 1,5, hranice kolapsu činí 1,0; Ing. Rott došel k číslu 1,69). Vyčerpání únosnosti svahu se projevilo trhlinami a deformacemi žalobcova objektu č. p. X., trhliny jsou patrné i v dnešní době. Nebyly tedy vyvráceny důvodné pochybnosti o tom, že stavební záměr nepůsobil a nepůsobí negativně na okolní nemovitosti, jak je požadováno v rozsudku č. j.
10 As 1/2022 – 61. Nesouhlasil s vypořádáním této námitky ze strany žalovaného, neboť odborné vyjádření důvodně zpochybňuje závěry znaleckého posudku natolik, že žalovaný byl povinen zajistit jeho věcnou revizi z úřední povinnosti. Žalobce doplnil, že se odstranění stavebního záměru domáhal u Obvodního soudu pro Prahu 4, který ve svém rozsudku sp. zn. 38 C 614/2013 v rámci zjištění skutkového stavu potvrdil existenci trhlin na fasádě objektu č. p. X., likvidaci dešťové kanalizace svodů a uzemnění na tomto objektu, poškození vodovodní přípojky a průsaky. Žalobce dodal, že vyhotovení znaleckého posudku na podporu svých tvrzení měl v úmyslu již v rámci správního řízení, oslovení odborníci však pro jeho zpracování neměli kapacity.
10. Nedošlo ke zrušení kolaudačních souhlasů/rozhodnutí
17. Žalobce namítal, že mezi podmínkami stanovenými stavebníkovi v přecházejícím dodatečném stavebním povolení z 24. 2. 2020 bylo doložení stavebního deníku, k jehož vedení byl stavebník povinen ze zákona. V soupisce obsahu kolaudačního spisu ani v kolaudačním rozhodnutí však není stavební deník výslovně uveden. V kolaudačním souhlasu je konstatováno, že úplný stavební deník byl předán stavebnímu úřadu. V kolaudačním spise je však založeno jen torzo stavebního deníku za tři období počínaje 1. 12. 2020, ačkoliv realizace stavebního záměru započala již v roce 2011. Žalobce má výše uvedené za zmatečné, úkony stavebního úřadu za netransparentní, nedůvěryhodné a nepřezkoumatelné. Žalovaný poté jen mechanicky převzal argumentaci stavebního úřadu.
III. Další procesní vyjádření
18. Žalovaný ve vyjádření k žalobě s žalobou nesouhlasil a soudu navrhoval, aby ji zamítnul.
19. K prvnímu žalobnímu bodu namítal, že tato skutečnost nebyla předmětem napadeného rozhodnutí, přičemž stavební práce byly provedeny v souladu s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 7 C 86/2019. Zakrytí hraniční zdi nebylo předmětem dodatečného povolení: žádná úprava fasády domu žalobce není v dokumentaci pro dodatečné povolení zakreslena nebo navržena. Žalobní bod se týká konstrukce, která nebyla předmětem dodatečného povolení. Ke druhému žalobnímu bodu konstatoval, že nopová folie je zachycena na fotografiích znaleckého posudku, vyčnívá z upraveného terénu a je přisazena k obvodové zdi, kterou odděluje od zeminy. V projektové dokumentaci tato úprava uvedena není, podél objektu žalobce se nezvyšoval terén, proto zde nebyly navrženy žádné násypy ani výkopy. Pokud došlo k odkrytí stěny domu žalobce v průběhu výstavby a zpětnému zásypu, bylo to podle žalovaného zřejmě z technologických důvodů. Upravený terén je v úrovni původního terénu. Ke třetímu žalobnímu bodu poté jen uvedl, že sadové úpravy a zavlažovací potrubí nebyly předmětem dodatečného povolení. Ke čtvrtému žalobnímu bodu žalovaný sdělil, že v odvolacím řízení bylo ověřeno, že v dokumentaci žádná drenáž navržena není. V souhrnné technické zprávě je na str. 3 uvedeno, že srážkové vody jsou zadržovány a odváděny do dešťové kanalizace (odkázal na výroky II, III a IV napadeného rozhodnutí). Pokud by byla navržena nějaká drenáž, musela by obsahovat drenážní šachty a musela by být napojena na dešťovou kanalizaci. K pátému a šestému žalobnímu bodu namítal, že pokud žalobci vznikly realizací stavebního záměru nějaké škody, musí se domáhat náhrady u věcně a místně příslušného soudu. Náhradu škody nelze uplatňovat v rámci řízení o dodatečném povolení stavby. K sedmému žalobnímu bodu žalovaný jen odkázal na napadené rozhodnutí. K osmému žalobnímu bodu poté uvedl, že odstranění a realizace okapu (ani odstranění žalobcem nespecifikovaných drobných staveb a šachet) nebyly předmětem řízení o dodatečném povolení stavby. K devátému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že znalecký posudek doložený stavebníkem zodpověděl všechny kladené otázky. Jeho účelem bylo stanovení vlivu záměru na okolí. Při hodnocení znaleckých posudků se obecně hodnotí právní korektnost, důkazní význam a věrohodnost. V daném případě lze právní korektnost ověřit, znalec je uveden na internetových stránkách justice jako znalec v oboru geotechnika. Důkazní význam spočívá v nálezu, že stavební záměr má minimální vliv na vznik poruch na objektu žalobce. Změna napětí způsobená stavebním záměrem je minimální, nedojde k ohrožení stability sousedních nemovitostí. Pohyby podloží jsou způsobeny více faktory, samotná stavba nezpůsobila měřitelné pohyby v podloží. Měřítkem věrohodnosti posudku je jeho pravdivost. Dospět ke konstatování pravdivosti závěrů znaleckého posudku je nesnadné, správní orgán se sám nemůže přesvědčit o pravdivosti závěru znalce paralelním odborným zkoumáním. Správní orgán není oprávněn závěry soudního znalce sporovat. O věrohodnosti znaleckého posudku není podle žalovaného důvodné pochybovat. Revizní znalecký posudek nebyl v průběhu odvolacího řízení žalobcem doplněn, žalobce předložil jen odborné vyjádření Ing. Jana Ježka, Ph.D. K desátému žalobnímu bodu žalovaný zopakoval, že námitka se netýká řízení o vydání dodatečného povolení stavby. Podle žalovaného není jasné, jak se doložení údajně neúplného stavebního deníku mohlo dotknout práv žalobce.
20. Závěrem žalovaný konstatoval, že žalobní body se v naprosté většině netýkají řízení o dodatečném povolení stavby a jde o pouhé domněnky žalobce týkající se vzniku škod při realizaci stavby. Zopakoval, že náhrada škody nemůže být řešena v rámci řízení o dodatečném povolení stavby.
21. Stavebník se ve věci vyjádřil podáním z 24. 4. 2026, ve kterém soudu navrhoval, aby žalobu zamítl. Předně uvedl, že jde o opakované stavební řízení, ve kterém přichází v úvahu již jen povolení stavby či její nepovolení, které bez dalšího vede k odstranění stavby. Domáhal se přiměřené aplikace § 259 odst. 1 nového stavebního zákona. Namítal, že stavební záměr koupil od původního developera a činil vše pro získání nezbytných povolení. Na základě původního povolení stavební záměr dokončil a získal povolení k užívání – nikdy stavební záměr nerealizoval bez povolení. Stavebník i nabyvatelé rodinných domů tedy jednali v dobré víře. Dále je nutné zohlednit a poměřovat zájmy uvedené v § 259 odst. 1 nového stavebního zákona a zvážit, zda námitky mohou odůvodnit nepovolení stavebního záměru. Soud by měl zohlednit přiměřenost zásahu do práv vlastníků řadových domů, kdy újma každému z vlastníků při odstranění stavebního záměru činí cca. 30 milionů Kč. I pro případné oprávněné námitky, které však nemohou vést k nepovolení stavebního záměru, tedy není na místě napadené rozhodnutí rušit. Dále se zabýval obecnou povahou žalobních námitek a rozsahem soudního přezkumu.
22. Poté stavebník vysvětlil, proč konkrétní žalobní body nepovažuje za důvodné. K prvnímu žalobnímu bodu namítal, že předstěna není součástí stavebního záměru a je samostatnou stavební úpravou, jejímž základem je schválený soudní smír. Žalovaný se touto námitkou již zabýval a vysvětlil, proč jí nevyhověl. Nesouhlasí-li žalobce s realizací předstěny, může se proti její realizaci bránit prostředky civilního práva nebo ve stavebním řízení. Předstěna však nemůže odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí, neboť předstěna není dodatečným stavebním povolením a napadeným rozhodnutím povolena. Ke druhému žalobnímu bodu také uvedl, že již byl řešen ve správním řízení. Umístění nopové folie je technický detail, který není v žádosti a dokumentaci řešen, nemůže mít vliv na dodatečné povolení stavebního záměru. Nesouhlasí-li žalobce s aplikací této folie, může se domáhat nápravy. K navýšení terénu nedošlo, stavební záměr to ani nepředpokládal. Tato námitka byla již také vyřešena. Místní šetření proběhlo a situace v místě je stavebnímu úřadu známa – mohl tedy konstatovat, že k navýšení nedošlo. Žalobce navýšení neprokazoval, žalovaný proto mohl vycházet ze zjištění stavebního úřadu. Povolení stavebního záměru nemá na žalobce v tomto ohledu negativní vliv, aplikace nopové folie a navýšení terénu není součástí povolení a žalobce se proti těmto zásahům může bránit v rámci ochrany vlastnického práva. Zrušení napadeného rozhodnutí nemůže vést k odstranění tvrzeného zásahu do práv žalobce. Ke třetímu žalobnímu bodu konstatoval, že při povolení již dokončené stavby již nelze stanovovat podmínky dokončení stavby – nebyl zde tedy prostor pro stanovení podmínky provedení sond. I touto námitkou se žalovaný zabýval dostatečně. Zavlažovací potrubí není řešeno v rámci povolení stavebního záměru, není v tomto řízení povolováno, nadto nemůže mít na žalobce negativní vliv. I zde se může žalobce bránit v rámci ochrany vlastnického práva a úpravy sousedských vztahů. Zrušení napadeného rozhodnutí pro uvedený žalobní bod nemůže vést k odstranění negativních následků do práv žalobce.
23. Ke čtvrtému žalobnímu bodu konstatoval, že žalobce netvrdí žádný zásah do svých práv, který by existence perforovaného potrubí měla způsobovat, žalobce zde pouze tvrdí, že do vyjasnění nelze negativní vliv vyloučit; to je podle stavebníka nedostatečné tvrzení. Potrubí na fotografiích patrně sloužilo k účelům při realizaci výstavby, veškerá vedení a potrubí jsou řádně zachycena v dokumentaci stavebního záměru. Stavební úřad se námitkou zabýval a neshledal ji důvodnou, svůj závěr řádně zdůvodnil. Je běžné, že na staveništi se nacházejí materiály užité pouze v rámci realizace, které se do dokumentace na výjimky nezakreslují a nejsou součástí povolení. Potrubí využité pro výstavbu tedy nemuselo být zakresleno do dokumentace. Ani zde by zrušení napadeného rozhodnutí a nepovolení/odstranění stavebního záměru nevedlo k odstranění tvrzeného zásahu do žalobcových práv. K pátému žalobnímu bodu také konstatoval, že tyto výhrady již byly ve správním řízení vypořádány. Námitka dřívějšího použití těžké mechanizace nemůže vést k nepovolení stavebního záměru – k nepovolení by mohlo vést pouze zjištění, že existence stavebního záměru společně s již způsobeným poškozením stále ohrožuje či poškozuje žalobcův objekt. Správní orgány nepochybily, když uvedenou námitku odmítly. Námitka možného poškození žalobcova objektu není způsobilá vést k nepovolení stavebního záměru, je-li celkový vliv stavebního záměru na žalobcův objekt řešen v dodatečném povolení či v napadeném rozhodnutí. I zde má žalobce možnost svá práva hájit v civilním řízení.
24. K šestému žalobnímu bodu uvedl, že i tato námitka již byla ve správním řízení projednána. Jde o námitku poškození žalobcova objektu při výstavbě, nejde o námitku poškozování žalobce v důsledku existence či užívání stavebního záměru. Povolení stavby nemůže bránit skutečnost, že v průběhu výstavby došlo k poškození sousedního objektu, když samotná existence stavebního záměru sousední objekty neohrožuje. Žalobce tvrdí, že vodovodní přípojka nebyla (před poškozením) a není ani nyní dostatečná; neuvedl však, že by stavební záměr měl negativní vliv na kapacitu dodávek vody do jeho objektu. Žalobce může o novou vodovodní přípojku požádat nezávisle na existenci stavebního záměru. K sedmému žalobnímu bodu konstatoval, že negativní vliv žalobce zřejmě spatřuje v neoprávněné manipulaci s podzemními vodami, přičemž na žalobcův objekt má vliv změna hladiny podzemní vody. Žalobcovo tvrzení o zásobování jeho objektu vodou ze studny se váže k historickému období, kdy pozemek se studnou a žalobcův objekt tvořily jeden funkční celek – tento stav už dávno neplatí. Námitka je zakončena tvrzením o porušení veřejného zájmu – nejde tedy o námitku, kterou je žalobce oprávněn vznášet. Námitka byla ve správním řízení řádně vypořádána, problematikou se zabýval znalecký posudek Ing. Bíži, podle kterého stavební záměr podzemní vody negativně neovlivňuje. Odkázal na již vedený soudní spor o odstranění stavebního záměru, ve kterém bylo jednoznačně prokázáno, že stavební záměr hladinu podzemních vod nijak neovlivňuje a objekt žalobce tedy neohrožuje a nepoškozuje.
25. K osmému žalobnímu bodu konstatoval, že tato námitka již byla ve správním řízení vypořádána, přičemž opět směřuje k nápravě poškození žalobcova objektu. Žalobce však netvrdí, že k poškození došlo v důsledku samotné existence či užívání stavebního záměru, dřívější (odstranitelný) zásah tudíž nemůže vést k nepovolení stavebního záměru. Žalobce se nápravy měl domáhat v rámci ochrany svého vlastnického práva. Námitka k nepřijetí podmínky napojení okapu na kanalizaci nemůže být důvodná, neboť stavební záměr je již realizován a podmínění povolení vypořádáním způsobených škod nelze. Ani zde zrušení napadeného rozhodnutí nemůže vést k odstranění či kompenzaci způsobené škody. K devátému žalobnímu bodu namítal, že ve správním řízení předložil znalecký posudek Ing. Bíži a následně znalecký posudek Ing. Rotta, z jehož závěrů plyne, že realizace a existence stavebního záměru žalobcův objekt neohrožuje. Závěry znaleckého posudku jsou dostatečné k rozhodnutí o tom, že stavební záměr žalobcův objekt neohrožuje, žalovaný se vypořádal s námitkami žalobce proti znaleckému posudku Ing. Rotta, vypořádal se i s odborným vyjádřením Ing. Ježka – i z tohoto stanoviska plyne stěžejní závěr, že stabilita výsledné konstrukce je vyhovující. Hrubá stavba stavebního záměru je v území cca od roku 2012, dokončen byl v roce 2022. Dodatečné stavební povolení bylo vydáno v prosinci 2024 – v době jeho vydání tedy již byly vlivy stavebního záměru na okolí dlouhodobě ustálené. Žalovaný tedy žalobcovy námitky vypořádal dostatečně, námitky nevedly ke zpochybnění závěrů znaleckého posudku Ing. Rotta. Případný oponentní znalecký posudek přitom již soud zohlednit nemůže, neboť soud napadené rozhodnutí přezkoumává ke stavu jeho vydání. K desátému žalobnímu bodu uvedl, že mu není jasné, jakou žalobní námitku zde žalobce vznáší – kolaudační rozhodnutí a souhlasy se v tomto řízení neřeší, vypořádání těchto námitek nemůže mít vliv na zákonnost dodatečného stavebního povolení a napadeného rozhodnutí. Ve III. části žaloby poté žalobce uvádí jen obecné výhrady proti napadenému rozhodnutí, které však nejsou spojeny s konkrétními tvrzeními – nejde tedy o žalobní body.
26. Na vyjádření stavebníka žalobce reagoval replikou. K ní mj. přiložil avizovaný oponentní znalecký posudek ze dne 8. 5. 2026, č. 383/161/2025, vyhotovený znalcem doc. Ing. Janem Zatloukalem, Ph.D. a jeho přílohu. Konstatoval, že rozdílnost odpovědí na otázky zadané znalci, které jsou totožné s otázkami, na které odpovídal Ing. Rott Ph.D., zakládá důvodnou pochybnost o správnosti zjištěného skutkového stavu věci i ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Správnost znaleckého posudku zpochybnilo už odborné vyjádření. Nebyla vyvrácena důvodná pochybnost o negativním působení stavebního záměru na okolní nemovitosti. Znalecký posudek doc. Ing. Zatloukala, Ph.D., dokládá, že realizace a existence stavebního záměru poškodila a nadále poškozuje a oslabuje obranyschopnost žalobcova objektu proti vnějším vlivům, včetně stability, přičemž tento stav bude trvat do stabilizace poměrů v okolí desítky let.
27. Správním orgánům vytkl, že si neobstaraly relevantní podklady a jen recyklovaly tvrzení stavebníka. Konstatoval, že stavební záměr je založen 3,5 m pod hranicí terénu, původní projektová dokumentace nepočítala s plnohodnotným podzemním podlažím, nepochybně tedy došlo k zásahu do poměrů podloží. Proti argumentaci stavebníka namítal, že na podzim roku 2024 stavebníkovi nabídl mimosoudní dohodu s návrhem na sanaci, k dohodě však nedošlo. Uvedl a dokládal, že stavebník i nadále vlastní několik řadových domů. Ačkoliv žalobce kasační stížnost podal již v roce 2022, stavebník v roce 2023 zahájil prodej rodinných domů, aniž by kupce informoval. Vyjádřil tak výhrady proti namítané hodnotě stavby a dobré víře stavebníka a třetích osob – kupujících řadových domů.
28. Ohradil se také proti pasivnímu přístupu správních orgánů s tím, že samy neprovedly žádný úkon k odstranění důvodných pochybností. Upřesnil, že sporuje věcné vypořádání svých námitek a namítá věcnou nesprávnost Podle něj z nesprávně posouzeného stavu nemůže vzejít zákonné rozhodnutí. Správní orgán na žalobcovy námitky reagoval pouze jejich zamítáním či odmítáním s tím, že stavba je již realizována, neprojevil však žádnou vlastní iniciativu. Stavební řízení se tak zdegradovalo na ryze formální proces. Vyjádřil přesvědčení, že řízení o dodatečném povolení stavby má být řešením pro mimořádné situace nastalé bez zavinění stavebníka, nikoliv sloužit jako automatická legalizace. Pokud nebyly standardní instituty stavebního zákona již aplikovatelné, tím spíše měly správní orgány vyvinout zvýšené úsilí o zajištění nesporného stavu věci. Došlo tak podle žalobce k porušení zásady rovnosti účastníků řízení – žalobce a stavebníka, a také k porušení zásad oficiality a materiální pravdy. Poté citoval z rozsudků č. j. 6 A 114/2000 – 36, č. j. 5 As 58/2013 – 215 a č. j. 10 As 1/2022 a konstatoval, že správní orgány nerespektovaly závazný právní názor Nejvyššího správního soudu.
29. Na žalobcovu repliku reagoval stavebník vyjádřením z 9. 6. 2026, ve kterém setrval na svém procesním stanovisku. Namítal, že žalobcem nově doložený znalecký posudek představuje novotu a v rámci soudního přezkumu proto není možné k němu přihlížet. Zdůraznil, že znalec sám uvedl, že žalobcův dům sleduje dlouhodobě, nic mu tedy nebránilo znalecký posudek vypracovat již ve správním řízení.
30. Dále namítal, že jednotlivé námitky žalobce – vyjma otázky ohrožení budovy žalobce existencí stavebního záměru – směřují spíše ke kompenzaci historických škod, nejsou tedy způsobilé vést k nepovolení již dokončeného stavebního záměru, který je již využíván, a k nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Nepovolení, resp. odstranění, stavebního záměru by podle něj nemohlo vést k vyřešení námitek škod způsobených výstavbou a bylo by zjevně nepřiměřeným zásahem do práv vlastníků domů v rámci stavebního záměru.
31. Žalobce byl podle stavebníka stran námitek poškození správně odkázán do občanskoprávního soudního řízení. Správní úřady zde již nemohly stanovit dodatečné podmínky provedení či dokončení stavby. Jedinou potenciálně relevantní námitkou bylo hypotetické ohrožení sousední stavby žalobce. V takovém případě by však nepovolení stavebního záměru nebo jeho odstranění muselo vést k tomu, že stavba žalobce již nebude ohrožena, a současně by musel takový zásah být proporcionální k zásahu do práv vlastníků staveb v rámci stavebního záměru. Otázka ohrožení budovy žalobce existencí povolovaného záměru však byla řádně vyřešena. V řízení bylo s dostatečnou mírou jistoty znaleckým posudkem Ing. Rotta (jenž byl vyjádřením Ing. Ježka potvrzen) prokázáno, že existence záměru jako takového neohrožuje ani nepoškozuje budovu žalobce.
32. Stran nového znaleckého posudku zdůraznil, že i podle něj (nadále vznikající) trhliny neohrožující existenci či funkčnost budovy žalobce, přičemž autor znaleckého posudku spatřuje realizovatelné řešení situace stabilizací podloží. I bez odstranění stavebního záměru tedy existuje proveditelné opatření, které zajistí stabilitu budovy žalobce. Cena takového opatření je nepoměrně nižší než hodnota zásahu do práv vlastníků domů stavebního záměru, ke které by došlo nepovolením či odstraněním tohoto záměru. Občanský zákoník umožňuje řešení situací možných škod při výstavbě – není proto na místě řešení těchto škod řešit prostřednictvím námitek v tomto správním řízení.
33. Osoby zúčastněné na řízení 2 a 3 se ve věci písemně nevyjádřily.
IV. Ústní jednání
34. Jednání před nadepsaným soudem se konalo 3. 9. 2026.
35. Žalobce zdůraznil, že hájí zájmy majetku, který zdědil po předcích a shrnul historii sporu, zdůraznil, že stavebník (resp. právní předchůdce) provedl záměr bez stavebního povolení, tedy v rozporu se zákonem. Podle žalobce je věc především odborného charakteru, uplatňuje tedy výtky vůči znaleckému posudku Ing. Rotta. Ten sporoval nejprve z časových důvodů odborným vyjádřením Ing. Ježka, který má stejnou autorizaci jako Ing. Rott. Žalobce chtěl okamžitě ve správním řízení zajistit důkaz, odborníci však měli vyčerpané kapacity, někteří ani nereagovali. Není to věc, která by mohla být pořízena v řádech měsíců. Žalobce nemohl předpokládat, kdy dojde k vydání rozhodnutí. Proto byl rád i za vyjádření Ing. Ježka. Podle žalobce oba podklady jdou proti sobě. S tím se žalovaný nevypořádal s tím, že není jeho úkolem sporovat znalecký posudek. V tom žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Požadavky žalobce poté odkázal na civilní řízení. Žalobce je toho názoru, že povoluje-li si záměr, lze jeho následky sanovat technickými podmínkami. Podle žalobce je tedy možné stanovit technické podmínky v rámci dodatečného povolení stavby. Poukázal na rozsudky Městského soudu pod sp. zn. 15 A 119/2023 a Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 331/2024. Šlo o stavební úpravy rodinného domu v rámci dodatečných sanačních úprav – imise pohledem. Bylo tedy možné uložit dodatečné podmínky, v tom žalobce spatřuje porušení základních zásad činnosti správního orgánu, rovnosti účastníků. To navíc v situaci, kdy byl upřednostněn znalecký posudek nad odborným vyjádřením, v tom spatřuje žalobce porušení zásady volného hodnocení důkazů. Ani znalec Rott ani stavební úřad nemovitost žalobce neprohlédli, stavební úřad neumožnil ani sporujícím stranám odstranit podle § 5 správního řádu překážky v podobě „mediace“. Poukázal na to, že stavebník prodal rodinné domy v době, kdy byla podána již kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, nemůže se tedy dovolávat ochrany dobré víry třetích osob.
36. Žalovaný uvedl, že jde o nároky žalobce, které je nutno uplatnil u civilního soudu. Žalobce měl možnost přeložit oponentní znalecký posudek, který by vyvracel závěry Ing. Rotta.
37. Stavebník uvedl, že se se žalobcem pokoušel dohodnout, dohoda však nebyla reálná pro odlišné požadavky ze strany žalobce. Shrnul historii civilních sporů. Námitky se vztahují k historickým poškozením, žaloba již byla též řešena k předchozímu stavebníkovi. Jde to o opakované povolení stavby, není možné pak požadovat dodatečné podmínky. V době rozhodování měl správní orgán 2 podklady, Ing. Rott je soudní znalec, je zde převaha formy nad odborným vyjádřením Ing. Ježka. Závěry odborného vyjádření je stěžejní v tom, že záměr neohrožuje nemovitost žalobce. Doplnění znaleckého posudku je v řízení před soudem nemožné, v rozporu se zásadou přezkum k právnímu a skutkovému stavu ke dni rozhodnutí. Kupující pak domy koupili v dobré víře, ta je chráněna. Nemá pak informaci, že by k posunu na nemovitosti žalobce došlo k nějakému posunu.
38. Soud neprováděl dokazování součástmi správního spisu. Tím se dokazování samostatně neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 – 117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Strany se obsahem správního spisu mohly seznámit a vyjádřit se k němu, obsah správního spisu je pak dostatečný pro posouzení věci.
39. Napadeným rozhodnutím, doručenkou z datové schránky žalobce, prvostupňovým rozhodnutím, dodatečným povolením stavby ze dne 24. 2. 2020, č. j. P12 51719/2019 OVY, rozhodnutím žalovaného z 21. 2. 2024, č. j. MHMP 242944/2024, rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 1/2022 – 61, vyjádřeními žalobce ze dne 14. 6. 2024, 16. 10. 2024 a 11. 11. 2024, odvoláním žalobce z 6. 12. 2024, žalobcovým přípisem k č.j.: S-153780/2025 z 18. 4. 2025, odborným vyjádřením Ing. Jana Ježka, Ph.D., usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 7 C 86/2019, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 38 C 614/2013, soupisem obsahu kolaudačního spisu 16 ŘRD (sp. zn. OVY/38915/2022/Nv), protokol ze závěrečné prohlídky kolaudace 16 ŘRD (konané 4. 10. 2022), kolaudační rozhodnutí datované 18. 1. 2023, č. j. P12 1399/2023 OVY a kolaudační souhlas z 16. 1. 2023, č. j. P12 2438/2023 OŽP tedy soud dokazování neprováděl, neboť uvedené dokumenty jsou již součástí správního spisu. Obsah uvedených dokumentů je oběma stranám sporu znám, mohly se k němu vyjádřit.
40. Pro nadbytečnost soud neprovedl dokazování výpisem z listu vlastnictví č. X. (prokazující vlastnictví pozemku parc. č. X. včetně objektu č. p. X.), neboť mezi stranami není sporu o tom, že žalobce je vlastníkem uvedených nemovitostí – právě proto byl ostatně účastníkem správního řízení o dodatečném povolení stavby.
41. Rovněž soud neprovedl dokazování snímky žlutého potrubí vč. detailu, neboť fotografie žlutého potrubí jsou již obsaženy ve správním spise (žalobce snímky žlutého potrubí přiložil např. ke svému vyjádření z 14. 6. 2024, str. 10, č. l. 1300 správního spisu), další dokazování je proto nadbytečné.
42. Stejně tak snímek detailního geodetického zaměření stavby X. ŘRD vč. geodetického zaměření celku soud důkazem pro nadbytečnost také neprováděl, neb relevantní výřez z tohoto snímku zachycující studny žalobce uplatnil již v řízení (viz např. odvolání z 8. 1. 2025, str. 24, č. l. 1310 správního spisu).
43. Vyjádřením Úřadu Městské části Praha 12, odboru životního prostředí, z 25. 10. 2024, č. j. P12 111362/2024 OKT, soud dokazování také neprováděl, neboť informace o tom, že nebylo vedeno řízení o odstranění studny z pozemku č. p. X., resp. X. v k. ú. X, není pro zde posuzované řízení relevantní. Žalobce totiž nedoložil, že se odstranění této studny nějakým způsobem dotýká jeho veřejných subjektivních práv (a existenci studny proto není třeba prokazovat).
44. Výpisem z LV č. X. a snímkem s vyobrazením nemovitostí vlastněných stavebníkem z katastru nemovitostí soud dokazování neprováděl, neb to pro rozhodnutí věci není podstatné. I kdyby stavebník vlastnictví jednotlivých rodinných domů již převedl na kupce, je to přesto stále stavebník, kdo žádá o dodatečné stavební povolení stavebního záměru, a z této pozice se účastní správního řízení.
45. Znalecký posudek ze dne 8. 5. 2026, č. 383/161/2025, vyhotovený znalcem doc. Ing. Janem Zatloukalem, Ph.D. a jeho přílohu a vyjádření oslovených odborníků soud také pro nadbytečnost neprovedl, neboť veškeré rozhodné skutečnosti doplňující či zpochybňující skutkový stav mohl a měl žalobce uplatnit již ve správním řízení.
46. Soud neprovedl důkazem ani webové odkazy na metodiku Ministerstva pro místní rozvoj k typům oplocení a jejich povolování a odkazující na odsouzení bývalého jednatele stavebníka Ing. arch. Antonína Kantu, neboť pro předmět věci nejsou relevantní. Otázku povolení předstěny soud posoudí bez ohledu na metodiku ministerstva, odsouzení Ing. X. nemá vliv na otázky spojené s dodatečným povolením stavby a se stanovením podmínek.
47. Soud v řízení dále vycházel z žalobcových podání v řízení před městským soudem pod sp. zn.
14 A 125/2020 a rozsudku z uvedeného řízení, které však důkazem také neprováděl, neboť oběma stranám byl obsah a průběh předcházejícího řízení před nadepsaným soudem znám a mohli se k němu vyjádřit.
V. Posouzení věci Městským soudem v Praze
48. Městský soud ověřil, že žaloba byla podána včas, byla podána osobou k podání žaloby oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
49. Před vypořádáním žalobních bodů městský soud předesílá, že podle § 78 odst. 5 s. ř. s. platí, že v dalším řízení je správní orgán vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost. Uvedené plyne rovněž ze samotného kasačního principu, jímž je správní soudnictví v případě přezkumu rozhodnutí správních orgánů ovládáno, přičemž závazný právní názor se uplatňuje pouze v rozsahu rozhodování konkrétní věci (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2019, č. j. 4 As 3/2018 – 50,
č. 4015/2020 Sb. NSS). Právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušujícím rozsudku podle § 110 odst. 4 nebo § 78 odst. 5 ve spojení s § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. je přitom krajský soud i Nejvyšší správní soud vázán i při přezkumu nového rozhodnutí správního orgánu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2022, č. j.
1 Azs 16/2021 – 50, č. 4321/2022 Sb. NSS). V řízení o žalobě proti novému rozhodnutí správního orgánu proto soud mimo jiné přezkoumává, zda správní orgán postupoval v souladu se závazným právním názorem vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku, kdy otázky zodpovězené při zrušení původního rozhodnutí již předmětem posouzení být nemohou (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2020, č. j. 1 As 312/2020 – 39, a ze dne 1. 9. 2010, č. j. 3 As 9/2010 – 73).
50. Ve zde posuzovaném řízení byl stavební úřad a žalovaný vázáni závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v rozsudku č. j. 10 As 1/2022 – 61, neb se stále jedná o stejnou věc v materiálním smyslu (viz bod 28 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2024, č. j. 9 As 66/2023 – 72). Rozsudkem č. j. 10 As 1/2022 – 61 sice Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2020, č. j. 14 A 125/2020 – 126, nicméně některé jeho závěry aproboval. Městský soud se proto v rámci vyhodnocení žalobních bodů zabýval mj. tím, zda správní orgány jednaly v souladu se závazným právním názorem.
51. V této souvislosti soud současně k opětovnému přezkumu rozhodnutí, které bylo vydáno poté, co bylo původní pravomocné správní rozhodnutí zrušeno soudem, odkazuje na setrvalé závěry správních soudů vyjádřené již v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2001, č. j.
5 A 167/99 – 253 (který byl uveřejněn pod č. 798 sbírky správní judikatury č. 3/2001) a aprobované např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 2/2007 – 119. Podle nich žalobce v nové žalobě zpravidla nemůže účinně uplatnit námitky, které soud ve správním soudnictví v původním řízení důvodné neshledal, a nemůže uplatňovat námitky nové, které mohl přednést již v původním soudním řízení. Soud se tedy zabýval také tím, zda uplatněné žalobní body nemohl žalobce uplatnit již v řízení vedeném pod sp. zn. 14 A 125/2020.
52. Správní soudy opakovaně judikují, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je ovládáno dispoziční zásadou, pročež obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 32). Soud připomíná, že není oprávněn za žalobce domýšlet či dotvářet žalobní námitky z vlastní iniciativy. Takový postup soudu by popíral uplatnění dispoziční zásady ve správním soudnictví a zasahoval by do principu rovnosti účastníků řízení (čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a § 36 odst. 1 s. ř. s.). Odepřel by totiž žalovanému právo vyjádřit se ke skutkovým a právním otázkám, které vzal soud za určující pro své zrušující rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Afs 216/2006 – 63).
53. V této souvislosti soud podotýká, že pokud žalobce na str. 35 žaloby úkony/vyjádření správních orgánů označuje za mnohdy zmatečné, protichůdné a výstupy za nepřezkoumatelné, není z žaloby jasné, které úkony/vyjádření/výstupy má žalovaný na mysli a z jakých důvodů v nich spatřuje uvedená pochybení. Stejně tak je nejasná i následující výhrada, že řízení je zatíženo procesními vadami a prvostupňové i napadené rozhodnutí trpí věcnou nesprávností, vadností, nezákonností a nepřezkoumatelností, neboť na není spojena s konkrétními žalobními body a sama není odůvodněna. Žalobce na str. 36 žaloby tvrdí, že na jeho námitky správní orgány nebraly zřetel, neuvádí však které konkrétní námitky podle něj nebyly vypořádány. Z prvostupňového a napadeného rozhodnutí se však nepodává, že by se správní orgány opomněly nějakým zásadním argumentem žalobce zaobírat, jejich odůvodnění podrobně reaguje na jednotlivé žalobcem uplatněné výhrady v průběhu správního řízení. Na tom nic nemění tvrzená konzistentnost námitek uplatňovaných žalobcem. Nesouhlas žalobce s vypořádáním jeho námitek nezakládá nepřezkoumatelnost, neznamená, že se správní orgány s jeho argumenty nevypořádali. Pokud žalobce v detailech k žalobním bodům odkazuje na svá podání uplatněná ve správním řízení (viz str. 8 žaloby), nejde o řádně uplatněnou žalobní argumentaci. Soud se může věcně zabývat jen těmi žalobními body, které byly žalobcem řádně a dostatečně konkrétně uplatněny přímo v žalobě.
Základní právní východiska řízení o dodatečném povolení již realizované stavby
54. Předmětem zde posuzovaného řízení je dodatečné povolení již realizované stavby ve smyslu § 129 odst. 2 a 3 stavebního zákona. Řízení o dodatečném povolení stavby bylo zahájeno v roce 2017, tedy za účinnosti „starého“ stavebního zákona z roku 2006. Podle § 330 odst. 1 nového stavebního zákona (ve znění od 1. 1. 2024) platí, že „[ř]ízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů“. Správní orgány tedy postupovaly správně, když v řízení postupovaly podle stavebního zákona z roku 2006. Stavebník se zde proto také nemůže legitimně dožadovat retroaktivní aplikace § 259 odst. 1 nového stavebního zákona. I v případě, kdy soud napadené rozhodnutí zruší, přitom automaticky nenastupuje následek v podobě nepovolení stavebního záměru a nařízení odstranění stavby – žalovaný totiž v takovém případě o žádosti o dodatečné povolení stavby rozhoduje znovu. Stavebníkova argumentace újmou hrozící vlastníkům rodinných domů, resp. stavebníkovi, tedy není přiléhavá.
55. Nejvyšší správní soud již dříve ve vztahu k otázce proporcionality shrnul, že řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona je prostředkem k odstranění tzv. „černých“ staveb. Nebylo by však v souladu s principem proporcionality, aby k odstranění „černých“ staveb došlo vždy, za všech okolností. Takový postup by mohl znamenat nepřiměřený zásah do práv vlastníka stavby či stavebníka. Z tohoto důvodu stavební zákon umožňuje (za kumulativního splnění zákonných podmínek § 129 odst. 2 a 3 stavebního zákona), aby byla „černá stavba“ dodatečně povolena. Zatímco účelem řízení o odstranění stavby je uvedení do souladu právního a skutečného stavu, a to nařízením odstranění nepovolené stavby, účelem řízení o dodatečném povolení stavby je dodatečné zhojení protiprávního stavu, spočívajícího v absenci zákonem vyžadovaného rozhodnutí, opatření nebo jiného úkonu (bod 25 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2025, č. j. 5 As 178/2024 – 22). Nelze se tak ztotožnit s názorem žalobce, že řízení o dodatečném povolení stavby má být řešením vyhrazeným pro mimořádné situace nastalé bez zavinění stavebníka; takto uvedené řízení koncipováno není. Stěžejní je splnění zákonem předvídaných podmínek pro dodatečné povolení.
56. Při posuzování žádosti o dodatečné povolení stavby uvedené v § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad vyhodnocuje splnění podmínek § 129 odst. 3 téhož zákona: tedy že stavba
a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území,
b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, a
c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.
Bude-li stavba dodatečně povolena (tj. stavebník prokáže naplnění výše uvedených podmínek), stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví. Dodatečné povolení nahrazuje v příslušném rozsahu územní rozhodnutí. Bude-li předmětem dodatečného povolení rozestavěná stavba, stavební úřad stanoví podmínky pro její dokončení. Bude-li předmětem dodatečného povolení dokončená stavba uvedená v § 119 odst. 1 stavebního zákona, může stavební úřad po ověření splnění podmínek podle § 122 odst. 3 na žádost stavebníka současně samostatným výrokem rozhodnout o povolení užívání stavby a případně stanovit podmínky pro její užívání.
57. Z výše uvedeného se podává, že v rámci dodatečného povolení již dokončené stavby zde tedy již skutečně není prostor pro dodatečné stanovení podmínek stavby. Stanovování podmínek v případech dodatečného povolování již dokončených staveb by výše uvedenému ustanovení evidentně odporovalo. K tomu je nutno dodat, že Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 10 As 1/2022 – 61 hodnotil zákonnost rozhodnutí o povolení (v té době) nedokončeného stavebního záměru. Jeho závazný právní názor je poté třeba interpretovat s ohledem na nově nastalé skutečnosti – zejména dokončení stavebního záměru a z toho plynoucí nemožnost stanovení dodatečných podmínek povolení.
58. Judikatura Nejvyššího správního soudu se ustálila na závěru, že v řízení o žádosti leží primární břemeno tvrzení a důkazní na žadateli, nikoliv na správním orgánu (viz například rozsudek ze dne 15. 11. 2017, č. j. 8 Azs 111/2017 – 36, či ze dne 15. 11. 2021, č. j. 4 Azs 329/2021 – 40). Uvedené pravidlo platí i v řízení o dodatečném povolení stavby, kde důkazní břemeno k prokázání naplnění podmínek § 129 odst. 3 stavebního zákona pro možnost dodatečného povolení nese žadatel, který je povinen prokázat soulad stavby s požadavky stavebního zákona i obecnými požadavky na výstavbu (bod 21 rozsudku č. j. 10 As 1/2022 – 61, dále např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 67/2011 – 108, nebo ze dne 25. 7. 2018, č. j.
9 As 156/2017 – 45, bod 10, a mnohé další). Ačkoliv nadále platí, že stavební úřad i žalovaný mají v souladu s § 3 správního řádu zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (viz také § 52 správního řádu), je to především žadatel, kdo má stavebnímu úřadu doložit splnění zákonných podmínek.
59. Pokud jde o rozsah námitek, které může účastník řízení uplatnit, správní soudy již v předcházejícím soudním řízení upřesnily, že podle § 114 odst. 1 stavebního zákona mají účastníci řízení právo uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. Podle § 114 odst. 3 téhož zákona „[n]ámitku, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad posoudí na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv“ (podtržení doplněno soudem).
60. Jak městský soud vysvětlil již v bodě 50 rozsudku č. j. 14 A 125/2020 – 126, žalovaný si nemůže sám učinit úsudek o námitkách týkajících se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv; stavební zákon však nevylučuje z pravomoci žalovaného vypořádání ostatních námitek soukromoprávní povahy, např. námitek imisí vzniklých provedením stavebního záměru v podobě hluku, prachu, stínu, stékání vody na pozemek, odstupu od stavby atd. Žalovaný je podle § 114 odst. 3 stavebního zákona povinen takové námitky vypořádat (k uvedenému viz také usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2011, č. j. Konf 10/2011 – 7, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2017, č. j. 1 As 197/2017 – 30, bod 21, a ze dne 10. 12. 2019, č. j. 1 As 172/2019 – 31, bod 26).
61. Stavebník má v souladu s § 152 odst. 1 stavebního zákona povinnost při provádění stavby „mít na zřeteli zejména ochranu života a zdraví osob nebo zvířat, ochranu životního prostředí a majetku a šetrnost k sousedství“. Stavebník by se tedy měl v rámci realizace stavebního záměru vyvarovat mj. postupů, které vedou k poškozování sousedních nemovitostí. Stavební úřad ale není oprávněn meritorně rozhodovat o povinnosti náhrady majetkových škod uvedením do předešlého stavu [ve smyslu § 2951 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“)], neb ze stavebního zákona ani jiných souvisejících právních předpisů neplyne oprávnění stavebního úřadu při rozhodování o dodatečném povolení stavby souběžně rozhodovat o náhradě škod způsobených stavebníkem při realizaci stavebního záměru. O takové povinnosti je příslušný věcně rozhodnout civilní soud. Povinností stavebního úřadu je učinit si o takové námitce úsudek a reflektovat ji při svém rozhodnutí ve věci – tj. při úvaze, zda je na místě stavbu dodatečně povolit. Námitky poté může reflektovat podmínkami, je-li to pro fázi realizace stavebního záměru možné. Porušení povinností stavebníkem může také v určitých případech vést ke vzniku jeho administrativněprávní odpovědnosti za přestupek. K výše uvedenému lze odkázat na bod 16 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2023, č. j. 55 A 27/2022 – 58 (kde však stanovení podmínek pro provedení stavby bylo ještě možné), případně na bod 34 rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2024, č. j. 54 A 37/2022 – 53. Stavební úřad však nesmí přebírat pravomoc civilních soudů.
62. Řešení otázky náhrady či prevence budoucí škody zde přitom není důvodem pro přerušení řízení podle § 57 odst. 2 správního řádu, neb jde o řešení mimoběžné, nikoliv předběžné otázky ve vztahu k řízení o dodatečném povolení stavby. K tomu se městský soud podrobněji vyslovil níže.
63. Nejvyšší správní soud se v bodech 17 a 21 výše uvedeného rozsudku č. j. 6 As 207/2014 – 36 zabýval rozsahem vyhodnocení námitek účastníků řízení v řízení o dodatečném povolení stavby. Vyslovil názor, že v takovém řízení je třeba zohlednit specifickou (a z hlediska stavebního práva abnormální) situaci, kdy předmětem povolovacího procesu je již dokončená stavba. Pak se ovšem nelze spokojit při posouzení námitek jen s odkazem na stavebníkem předloženou stavební dokumentaci (byť se jedná o dokumentaci skutečného provedení stavby). To by bylo možné v řádném územním či stavebním řízení, kde předmět řízení existuje pouze v podobě projektu. Není namístě klást na bedra správního orgánu povinnost zjišťovat skutkový stav jen na základě pouhých tvrzení dotčeného účastníka řízení v takovém rozsahu, jaký si vyžaduje posouzení souladu stavby s veřejnoprávními požadavky. Za rozumný lze označit požadavek, aby účastník vznášející občanskoprávní námitku důkazně podložil svá tvrzení alespoň do té míry, aby na straně stavebního úřadu vyvolal důvodné pochybnosti o tom, zda stavba způsobuje (příp. bude způsobovat) obtěžování nad míru přiměřenou poměrům či nikoliv (přiměřeně lze odkázat na důkazní standard ve sporných řízeních podle § 141 odst. 4 správního řádu). Podaří-li se vlastníkovi sousední nemovitosti objektivně vyvolat popsané pochybnosti na straně stavebního úřadu, přesouvá se důkazní břemeno, tedy povinnost prokázat, že k obtěžování nad míru přiměřenou poměrům nedochází (příp. nebude odcházet) na stavebníka, který usiluje o zpětnou legalizaci své stavby. Směřují-li námitky vlastníka sousední nemovitosti proti způsobu provedení stavby a dokládá-li tato svá tvrzení důkazy, jako jsou fotografie z doby provádění stavby a odborné znalecké posouzení, pak k vyvrácení jeho námitek nepostačují jen výkresy, ale měly by být předloženy důkazy stejně pádné (např. stavební deník, fotografie průběhu stavby, ohledání dokončené stavby, odborné posouzení jejího provedení apod.).
64. Právě parafrázovaným rozsudkem ostatně argumentoval městský soud již ve svém rozsudku č. j. 14 A 125/2020 – 126 a jako správné odkazované závěry potvrdil i Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 10 As 1/2022 – 61 (viz bod 21) s tím, že pokud jsou občanskoprávní námitky odůvodněny či důkazně podloženy natolik, aby vyvolaly na straně stavebního úřadu alespoň důvodné pochybnosti o tom, zda jsou splněny podmínky pro dodatečné povolení stavby, přesouvá se i v tomto ohledu důkazní břemeno na stavebníka, který usiluje o zpětnou legalizaci své stavby. Ačkoliv tedy Nejvyšší správní soud žalovanému uložil povinnost zajistit řádně vypořádání námitek stěžovatele, v nichž stěžovatel poukazoval na narušení svých nemovitostí vlivem dodatečně povolovaného stavebního záměru, včetně stability konstrukcí opěrných zdí (bod 41 rozsudku č. j. 10 As 1/2022 – 61), i nadále platí, že námitky žalobce musí být dostatečně odůvodněny a důkazně podloženy. Teprve poté si může správní orgán učinit o námitce úsudek a teprve tehdy se důkazní břemeno stran splnění podmínek § 129 odst. 3 stavebního zákona opět přenáší na stranu stavebníka.
65. Lze tedy shrnout, že i v řízení o dodatečném povolení stavby je to primárně stavebník, kdo nese důkazní břemeno splnění zákonných podmínek pro vydání stavebního povolení. Ve specifické situaci dodatečného povolení již dokončené stavby přitom již stavební úřad nemůže stanovit dodatečné podmínky pro dokončení stavby – v zásadě tedy může žádosti vyhovět (příp. i samostatným výrokem stavbu zkolaudovat) nebo ji zamítnout. Účastník řízení – žalobce – může v řízení uplatňovat námitky – není však ochráncem veřejného zájmu, námitky musí směřovat k ochraně jeho vlastnického práva či jiných práv vymezených v § 114 odst. 1 stavebního zákona. Jeho námitky přitom musí být dostatečně plausibilní – musí u správního orgánu vyvolat alespoň důvodné pochybnosti o tom, zda jsou splněny podmínky pro dodatečné povolení stavby. Pokud k tomu nedošlo, tj. tvrzení účastníka řízení takové pochybnosti nezakládají, nepřenáší se zpět na stavebníka důkazní břemeno a stavební úřad v takovém případě není povinen stran těchto námitek dodatečně ověřovat stavebníkem dokládaný skutkový stav. V takových případech nedochází k narušení zásady materiální pravdy, rovnosti účastníků řízení, ani zákazu diskriminace.
1. Umístění betonových základů stěny na pozemku žalobce bez jeho souhlasu
66. Žalobce předně namítal, že (původní) stavebník umístil na pozemek žalobce betonové základy dřevěné stěny, a to bez jeho souhlasu. Žalobce tvrdí, že byť samotná stavba předstěny stojí na pozemku žadatele (stavebníka), její betonové základy zasahují na jeho pozemek parc. č. X. v k. ú. Libuš, přičemž realizace této stavby žalobci znemožňuje provedení zateplení jeho objektu. Současně poukázal na skutečnost, že stěna se naklání, je neukotvená, nestabilní a nebezpečná.
67. Žalovaný k této námitce v napadeném rozhodnutí jen stroze odkázal na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 7 C 86/2019, s tím, že v souladu s ním bylo provedeno „dřevěné lehké estetické zakrytí rozpadající se hraniční zdi ve vlastnictví odvolatele“, k čemuž přiložil fotografii uvedené zdi. Dodal, že zakrytí hraniční zdi nebylo předmětem dodatečného povolení a tohoto správního řízení, v dokumentaci pro dodatečné povolení stavby nebyla úprava fasády domu žalobce zakreslena nebo navržena – pokud vyžadovala povolení, patrně byla součástí jiného správního řízení. Podle žalovaného se zřejmě jednalo o úpravu fasády objektu žalobce, která plynula z citovaného soudního smíru, přičemž správní orgán není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí civilněprávního soudu. Vyjádřil se také k tomu, že pro existenci zdi není na této straně třeba zřizovat oplocení. Námitku proto žalovaný neshledal jako důvodnou.
68. Ze správního spisu ani vyjádření účastníků není zřejmé, kdy byla vlastně předstěna nainstalována. Ke stavbě předstěny evidentně došlo před vydáním prvostupňového rozhodnutí dne 6. 12. 2024 (které námitku provedení předstěny reflektuje). Obě strany sporu i stavebník (viz jeho vyjádření k žalobě a vyjádření v průběhu správního řízení, např. z 31. 1. 2025, bod 13, nebo z 17. 10. 2024, bod II.) v tomto ohledu argumentují soudním smírem uzavřeným dne 16. 12. 2020, který měl být právním titulem pro realizaci této předstěny. Proto předstěnu (resp. námitky vůči ní) nemůže reflektovat starší rozhodnutí stavebního úřadu z 24. 2. 2020, rozhodnutí žalovaného z 21. 20. 2020 a tedy také rozhodnutí městského soudu ve věci sp. zn. 14 A 125/2020, jehož předmětem byl přezkum uvedeného rozhodnutí žalovaného z 21. 20. 2020. K realizaci stavby předstěny tedy muselo dojít někdy po uzavření soudního smíru, současně však před 14. 6. 2024, kdy se o této předstěně poprvé zmiňuje žalobce.
69. Jde tedy o projednatelný žalobní bod, který reflektuje nové skutkové okolnosti – doplnění stavebního záměru o nový objekt (a to ještě před vydáním nového dodatečného povolení stavby). Předstěna (resp. její základy) doposud nebyla řešena správním soudem, tohoto žalobního bodu se proto nedotýká závazný právní názor vyjádřený ve výše zmíněných soudních rozhodnutích.
70. Předně je nutno uvést, že žalobce nikterak neprokázal, že betonové základy předstěny skutečně zasahují na jeho pozemek a v jaké míře k takovému zásahu dochází (fotografie na str. 10 žaloby takovou skutečnost neprokazují, neboť z nich není seznatelná hranice pozemků). Žalobce pouze tvrdil, že základy předstěny zasahují na jeho pozemek, naproti tomu stavebník namítal, že založení předstěny stojí na pozemcích stavebního záměru (přičemž žalobcův pozemek je zcela zastavěn). Stavební úřad sice konstatoval, že předstěna je realizována na pozemku žadatele (stavebníka, viz str. 71 prvostupňového rozhodnutí), nicméně není zřejmé, zda se uvedené tvrzení vztahuje přímo k předstěně nebo k betonovému ukotvení této předstěny (přičemž právě to podle žalobce zasahuje na jeho pozemek). Stavební úřad svůj závěr o umístění předstěny opřel o (blíže neupřesněnou) fotografii ve spise, o náhled do katastrální mapy a do ortofotomapy. Takové vysvětlení však není přezkoumatelné, neboť není uvedeno, o jakou fotografii se má jednat; náhledy do katastrální mapy a ortofotomapy poté nepotvrzují, zda ukotvení předstěny zasahuje na pozemek žalobce či nikoliv, neboť na nich (při pohledu shora) nejsou viditelné betonové základy předstěny. Nedostatečné vysvětlení poté podtrhuje v napadeném rozhodnutí přiložený obrázek, který evidentně ukazuje na nesprávnou stěnu (již z obrázku je přitom patrné, že se předstěna – vpravo od označené stěny – naklání směrem od objektu č. p. X.). Pro úplnost lze odkázat na fotografii na č. l. 1058 správního spisu, na které je předstěna zachycena (na pravé straně fotografie dál od fotografa, vystupuje z roviny západní stěny žalobcova objektu).
71. Nadále tedy není zřejmé, zda základy předstěny zasahují na pozemek žalobce či nikoliv (žalobce, stavebník ani správní orgány v tomto ohledu nic spolehlivě neprokázali); bylo přitom povinností žalobce, aby své námitky plausibilně dotvrdil či doložil.
72. Nelze však opomenout, že žalobce zásah do svého vlastnického práva spatřuje nejen v základech předstěny, ale také v tom, že mu předstěna brání v přístupu k západní stěně jeho objektu umístěné na pozemku parc. č. X. a k nakládání s touto stěnou. V uvedeném soud spatřuje dostatečně plausibilní tvrzení stran zásahu do žalobcových veřejných subjektivních práv. Fotografiemi totiž žalobce prokázal existenci předstěny i její umístění a v dostatečné míře konkretizuje, jak se předstěna dotýká jeho vlastnického práva (ve smyslu § 114 odst. 1 stavebního zákona).
73. Není rozhodné, co stavebníka vedlo k realizaci předstěny – zda to byla jeho vlastní vůle či zda šlo o realizaci jeho obligace vycházející ze soudního smíru schváleného usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 12. 2020, č. j. 7 C 86/2019 – 99. Zásadní je, zda jde o stavbu ve smyslu stavebního zákona, zda k ní stavebník získal stavební povolení nebo souhlas a zda jde o součást zde posuzovaného stavebního záměru.
74. Podle žalobce předstěna představuje konstrukci o maximální výšce 3,6 metru a délce 10 metrů, její konstrukci tvoří dřevěné trámy zabetonované do země, na které jsou uchyceny OSB desky (nutno konstatovat, že uváděné dimenze žalobce uplatnil až v žalobě, v odvolání hovořil o výšce konstrukce do 5 metrů). Z fotografií na str. 10 žaloby je zřejmé, že předstěna nebyla napevno uchycena k objektu č. p. X. – to dokládá ostatně také skutečnost, že předstěna se od tohoto objektu (patrně samovolně) naklání. Evidentně přitom nejde o oplocení pozemku stavebního záměru – to plyne ze skutečnosti, že projektová dokumentace stran oplocení s předstěnou nepočítá, že předstěna pokrývá jen část hranice mezi žalobcovým pozemkem a pozemkem stavebního záměru a že stavebník sám deklaroval, že předstěna je estetickým zakrytím stěny žalobcova objektu, tj. nikoliv vymezením hranice pozemků. Soud nemá pochyb, že předstěna s ohledem na výše uvedené tvoří samostatnou stavbu ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona.
75. Ani stavební úřad ani žalovaný přitom podle svých rozhodnutí s určitostí nevědí, zda byla předstěna povolována samostatně (v tomto ohledu žalovaný uvádí pouze své domněnky, nezjistil tedy skutečný stav věci). Nebylo ani nijak zjišťováno, zda má předstěna žalobcem udávané rozměry, pro které by pro její realizaci bylo potřeba získat stavební povolení či souhlas. Ani stavebník ve svých vyjádřeních přitom žalobcem uváděné rozměry předstěny nepopíral, sám současně neuvedl, že by stavebním povolením či souhlasem k realizaci této předstěny disponoval. Stavebník tvrdil, že předstěna je stavební úpravou, jejímž základem je schválený soudní smír. I kdyby však předstěnu smír výslovně schvaloval, mohl by nahradit nanejvýš souhlas žalobce; nikoliv však veřejnoprávní povolení pro realizaci této předstěny.
76. Otázkou zůstává, zda je předstěna součástí stavebního záměru a zda je tedy součástí předmětu zde posuzovaného správního řízení o dodatečném povolení stavby, jak tvrdí žalobce, či zda tomu tak není, jak tvrdí žalovaný.
77. Pokud je řízení zahájeno na žádost, je žadatel tím, kdo vymezuje předmět řízení a s tímto předmětem též disponuje. Správní orgán je rozsahem podané žádosti vázán (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č. j. 1 As 165/2018 – 40, bod 16, nebo ze dne 30. 9. 2024, č. j. 8 As 220/2023 – 28, bod 8). Nejvyšší správní soud v bodě 22 již odkazovaného rozsudku ze dne 24. 1. 2025, č. j. 5 As 178/2024 – 22, vysvětlil, že „řízení o odstranění stavby je řízením zahajovaným výhradně z úřední moci (a zároveň i z úřední povinnosti); zjistí-li stavební úřad existenci „černé“ stavby, nemá na vybranou, jestli toto řízení zahájí, nebo ne, ale musí tak učinit, a to neprodleně (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, č. j. 3 As 96/2014-40). Naopak řízení o dodatečném povolení stavby je řízením návrhovým, jeho zahájení závisí zásadně na aktivitě stavebníka, tj. na podání jeho žádosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 2 As 166/2015-33)“. Předmět řízení o odstranění stavby tedy vymezuje stavební úřad, neboť jde o řízení zahajované z úřední povinnosti. Žadatel o dodatečné stavební povolení nemůže svou žádostí takto vymezený předmět řízení překročit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 2 As 166/2015 – 33, body 12 a 13).
78. Nejvyšší správní soud přitom opakovaně konstatoval, že předmětem stavebního řízení a posléze stavebního povolení je buď stavba jako celek, nebo alternativně pouze jedna její část (resp. více částí jedné stavby), za předpokladu, že taková část je dostatečně identifikována. Uvedený závěr se uplatní nejen v případě stavebního řízení, na jehož konci je vydání stavebního povolení, ale rovněž v případě řízení o odstranění stavby, na jehož konci může být rozhodnutí o dodatečném povolení stavby [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2005, č. j. 3 As 45/2004 – 121, č. 621/2005 Sb. NSS, ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6 As 63/2012 – 72, bod 34 (a v něm odkazovanou judikaturu) či ze dne 29. 5. 2014, č. j. 4 As 162/2013 – 53, bod 19]. Dodatečně povolena tak může být i jen část stavby bez ohledu na právní režim zbytku stavby.
79. Vymezení předmětu řízení o dodatečném povolení stavby tedy (na rozdíl od předmětu řízení o odstranění stavby) závisí na stavebníkovi – on skrze návrh rozhoduje, jaké „černé stavby“, ohledně kterých je vedeno řízení o odstranění stavby, mají být v takovém „vloženém“ správním řízení dodatečně povolovány.
80. Pochopitelně i nadále platí, že posouzení stavebního záměru a jeho částí musí být vždy komplexní a nelze ze stavebního záměru účelově vydělovat jednotlivé objekty, jejich vlivy na okolí posuzovat izolovaně, a účelově tak odhlédnout od případného synergického efektu stavebního záměru jako celku (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2014, č. j.
4 As 162/2013 – 53, ze dne 11. 11. 2014, č. j. 6 As 207/2014 – 36, ze dne 29. 11. 2012, č. j.
7 As 120/2012 – 40, č. 2829/2013 Sb. NSS nebo ze dne 24. 9. 2020, č. j. 1 As 297/2019 – 49). Nezákonného postupu se stavební úřad dopustí, pokud z věcného hlediska posuzuje odděleně nepovolené stavby nebo části stavby, které spolu funkčně či jinak souvisejí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2019, č. j. 10 As 69/2019 – 48). V souladu s tím, byť stran terénních úprav, Nejvyšší správní soud v bodě 27 rozsudku č. j. 10 As 1/2022 – 61 s odkazem na svou dřívější judikaturu vysvětlil, že při povolování stavby se záměr posuzuje vždy jako funkční celek, a to včetně těch částí, které by samy o sobě rozhodnutí podle stavebního zákona nevyžadovaly.
81. Předstěna je však samostatnou stavbou realizovanou až poté, co bylo zahájeno řízení o odstranění stavebního záměru, poté, co stavebník podal žádost o dodatečné stavební povolení, a současně poté, co byl samotný stavební záměr dokončen a zkolaudován. Není sporu o tom, že stavebník předstěnu do projektové dokumentace nezanesl, nežádal (alespoň ve zde posuzovaném správním řízení) o její dodatečné stavební povolení a ani dodatečně neprojevil vůli předstěnu zahrnout do řízení o dodatečném povolení stavebního záměru. Souvislost mezi realizací předstěny (estetického zakrytí stěny žalobcova objektu) a realizací stavebního záměru zde patrně je – evidentně by nebylo důvodu stěnu zakrývat předstěnou v situaci, kdy by na daném místě stavební záměr nestál. Tato vazba je však natolik volná, že existence předstěny jakožto (patrně) černé stavby nemá vliv na dodatečné povolení stavebního záměru. Nebylo na místě, aby stavební úřad či žalovaný k předstěně v řízení o dodatečném povolení stavebního záměru sami přihlíželi, neboť by tím samovolně rozšířili předmět správního řízení o stavbu, které se žádost stavebníka vůbec netýkala, a u které může být zákonnost její realizace vyhodnocena samostatně a nezávisle. Žalovaný tedy vyslovil správný závěr, když konstatoval, že předstěna není součástí zde posuzovaného správního řízení.
82. Soud proto uzavírá, že předstěna je patrně také černou stavbou, není však předmětem řízení o dodatečném povolení stavebního záměru. Nedostatky při vypořádání uvedené námitky ze strany správních orgánů proto nejsou pro zákonnost prvostupňového a napadeného rozhodnutí stěžejní. Uvedený žalobní bod proto není důvodný.
2. Navýšení úrovně terénu poslední terasy stavebního záměru a zasypání celé hranice pozemku žalobce bez jeho souhlasu, aplikace nopové folie
83. Žalobce namítal, že na patu jeho objektu č. p. X. byla bez jeho souhlasu s pomocí vrutů upevněna nopová folie, a že stavebník přisypal vrstvu zeminy na západní stranu žalobcova objektu č. p. X., čímž navýšil vlhkost paty stěny tohoto objektu. V důsledku toho podle žalobce trpí jeho objekt nadměrnou vlhkostí. V rámci správního řízení se ve spojitosti s touto námitkou domáhal obnovení původního stavu.
84. Není zřejmé, kdy k umístění nopové folie a přisypání zeminy došlo. Žalobce v tomto ohledu ničeho neuvádí, tyto úpravy nejsou uvedeny v projektové dokumentaci a konkretizace data těchto zásahů neplyne ani ze správního spisu. Z rozsudku městského soudu č. j. 14 A 125/2020 – 126 se nicméně podává, že žalobce již tehdy pod druhým žalobním bodem námitku podmáčení okolních pozemků uplatnil. Uvedený žalobní bod městský soud v odkazovaném rozsudku nevyhodnotil jako důvodný a tento závěr jako správný vyhodnotil také Nejvyšší správní soud (bod 38 rozsudku č. j.
10 As 1/2022 – 61).
85. Nejvyšší správní soud žalobci vytkl, že pokud s hodnocením podkladů ohledně vlivu konstrukčně stavebního řešení stavebního záměru na hydrogeologické poměry v území nesouhlasil, měl uplatnit konkrétní námitky. V rámci navazujícího správního řízení však žalobce uplatnil konkrétní námitky, se kterými spojoval podmáčení svého objektu; ty byly řešeny jak v prvostupňovém, tak v napadeném rozhodnutí, a není důvodu, aby byly vyloučeny ze soudního přezkumu. Jde tedy o žalobní bod, jehož obsah žalobce uplatňoval v průběhu správního řízení a jehož podstatu uplatnil také v předcházejícím soudním řízení; současně však jde o argumentaci, ke které se správní soud doposud v konkrétnosti nevyjádřil. Soud proto uvedený žalobní bod také považuje za přípustný.
86. Při zakládání staveb se musí zohlednit případné vyvolané změny základových podmínek na sousedních pozemcích určených k zastavění a případná změna režimu podzemních vod (§ 18 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění do 31. 12. 2023). Podle § 9 odst. 1 písm. a) téže vyhlášky přitom platí, že stavba musí být navržena a provedena v souladu s normovými hodnotami tak, aby účinky zatížení a nepříznivé vlivy prostředí, kterým je vystavena během výstavby a užívání při řádně prováděné běžné údržbě, nemohly způsobit náhlé nebo postupné zřícení, popřípadě jiné destruktivní poškození kterékoliv její části nebo přilehlé stavby [podobně jako výše uvedené viz § 40 odst. 1 a § 41 odst. 1 nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy) ve znění do 31. 12. 2023]. Ostatně také Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku č. j. 10 As 1/2022 – 61 v bodě 31 vyslovil, že zajištění stability staveb, včetně staveb sousedních, není „čistou“ občanskoprávní námitkou, ale též otázkou bezpečnosti stavby a dodržení technických požadavků na stavby (a odkázal přitom na § 156 stavebního zákona, § 41 nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy a § 18 vyhlášky č. 268/2009 Sb.).
87. Při dodatečném povolení stavby je tedy ve smyslu § 129 odst. 3 písm. c) stavebního zákona nezbytné přihlédnout i k tomu, jaký má stavební záměr (a všechny jeho součásti) vliv na sousední nemovitosti; zvýšení vlhkosti a podmáčení sousední stavby je přitom faktorem, který má negativní vliv na základové podmínky a stabilitu takových staveb a lze ji vnímat jako imisi ve smyslu § 1013 odst. 1 občanského zákoníku.
88. Prostý nesouhlas s vypořádáním námitek ze strany stavebního úřadu a žalovaného však není dostatečnou obranou a řádně uplatněnou námitkou. Soud již výše vysvětlil, že důkazní břemeno se na stavebníka přenáší teprve v tom případě, kdy je námitka uplatněná účastníkem řízení odůvodněna či důkazně podložena natolik, aby vyvolala na straně stavebního úřadu alespoň důvodné pochybnosti o tom, zda jsou splněny podmínky pro dodatečné povolení stavby (jak plyne z rozsudku č. j. 6 As 207/2014 – 36). Současně platí již výše upřesněný závěr, že správní orgány zde nemohou stavebníkovi nařídit obnovení původního stavu – podmáčení žalobcova objektu tak mohou k dostatečně odůvodněné námitce zohlednit pouze při samotné úvaze o dodatečném povolení stavebního záměru.
89. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel z fotografií nopové folie obsažených ve znaleckém posudku (str. 6-7 znaleckého posudku Ing. Rotta Ph. D., č. l. 769-770 správního spisu). Její existence je tedy prokázána. Jak vysvětlili stavební úřad a žalovaný ve svých rozhodnutích, nopová folie (jako hydroizolační materiál) je využívána při zemních pracích jako ochrana objektu před vlhkostí (kanálky folie mezi výstupky umožňují větrání stěny a odvádějí vlhkost). Samotná aplikace této folie má tedy v obecné rovině opačný efekt, než tvrdí žalobce; nezvyšuje vlhkost žalobcova objektu, naopak ji od paty žalobcova objektu odvádí. Není zřejmé, na základě jakých skutečností žalobce dospěl k opačnému závěru. Nijak blíže své úvahy v tomto ohledu nevysvětlil.
90. Uvedené fotografie nedokládají způsob, jakým je nopová folie k žalobcovu objektu přichycena. Způsob zachycení nopové folie ke svému objektu však ani žalobce nijak nedokládá, jen tvrdí, že k přichycení nopové folie stavebník použil vruty. Pokud žalobce plausibilně nedokládá uvedené tvrzení (např. fotografií; ostatně není ani zřejmé, kdy vlastně k aplikaci nopové folie došlo), nebylo třeba provádět (další) místní šetření za účelem ověření jejich přítomnosti. Jak totiž plyne z výše odkazované judikatury, není namístě klást na bedra správního orgánu povinnost zjišťovat skutkový stav jen na základě pouhých tvrzení dotčeného účastníka řízení v takovém rozsahu, jaký si vyžaduje posouzení souladu stavby s veřejnoprávními požadavky.
91. Přisypání zeminy k západní straně žalobcova objektu č. p. X. podle žalobce dosahovalo takové úrovně, že se kanceláře v přízemí objektu č. p. X. ocitly pod úrovní terénu. Tím patrně naráží na stav, který je zachycen na fotografiích na č. l. 871 správního spisu (které tvoří přílohu žalobcova vyjádření z 14. 6. 2024) a na schématu na č. l. 872 správního spisu. Poškození interiéru objektu č. p. X. žalobce poté žalobce doložil materiálem „Výběr poruch na objektu č.p.X.“ (viz č. l. 865 a násl. správního spisu). Nutno však dodat, že tento materiál se věnuje spíše prasklinám a narušení statiky, než podmáčení; fotografie podlahy při západní stěně žalobcova objektu zachycuje jen snímek č. 8.
92. Žalobce nicméně vyslovil pouhou domněnku, že právě navezení zeminy způsobilo podmačování jeho objektu – příčinnou souvislost mezi dočasným navezením zeminy, která byla podle fotografií prokazatelně rozhrnuta, nikterak neprokázal ani blíže nevysvětlil. Z fotografií je přitom současně zřejmé, že po provedení stavebních úprav (stavby teras) byla zemina v blízkosti hranice s žalobcovým objektem zarovnána do (přinejmenším přibližně) původní výše: hromada zeminy se na daném místě v době vydání prvostupňového rozhodnutí již nenacházela a nebylo doloženo, že by se původní úroveň zeminy před odtěžením a úroveň zeminy po opětovném zasypání nějakým způsobem lišila. Žalobcův objekt je nadto proti vlhkosti chráněn výše zmiňovanou nopovou folií.
93. Žalobce tedy sice tentokrát uplatnil konkrétní námitky stran skutečností, které mají vést k podmáčení jeho objektu, nijak ale nedoložil ani blíže nevysvětlil své tvrzení, že nopová folie skutečně byla k patě jeho objektu přidělána vruty (tj. nebyla volně ložena). Nevysvětlil, jak může aplikace nopové folie způsobovat podmáčení jeho objektu. Doložil sice, že v minulosti došlo k navezení zeminy k západní stěně jeho objektu, nevysvětlil ani nedoložil ale ani svá tvrzení, jak tato zemina přispěla a (především) nadále přispívá k podmáčení jeho objektu. Žalobní bod proto není důvodný, neboť nedostatečné tvrzení žalobce nemohlo vést k přesunu důkazního břemene na stavebníka a k možné důvodnosti těchto námitek.
3. Sadové úpravy na stavebním záměru a zavlažovací potrubí u hranice mezi žalobcovým pozemkem
a stavebním záměrem
94. Žalobce dále namítal, že v souvislosti s realizací stavebního záměru byly podél hranice mezi jeho pozemkem a pozemkem stavebníka vysázeny stromy, které byly následně odstraněny. V místě však bylo ponecháno zavlažovací potrubí, které také přispívá k podmáčení žalobcova objektu.
95. Podobně jako v případě druhého žalobního bodu je i tento žalobní bod přípustný, neboť rozvíjí žalobcovu původní obecnou argumentaci k podmáčení jeho objektu.
96. Projektová dokumentace nepočítala s umístěním zavlažovacího potrubí ani s výsadbou řady jehličnatých stromů na nejvyšší terase na hranici stavebního záměru s žalobcovým pozemkem parc. č. X. v k. ú. Libuš. Navzdory tomu se z žalobcem doložených fotografií, která jsou součástí žaloby, i dříve učiněných podání v rámci správního řízení (např. podání z 14. 6. 2024, str. 9, č. l. 879 správního spisu), podává, že v daném místě jehličnaté dřeviny – navzdory projektové dokumentaci – přinejmenším po nějakou dobu vysázeny byly. Mezi stranami ani stavebníkem není sporu o tom, že popsané stromořadí se v daném místě již nenachází. Ani zde přitom není zřejmé, kdy k vysázení a likvidaci stromořadí přesně došlo (z časosběrných fotografií na str. 31 znaleckého posudku Ing. Rotta Ph.D. na č. l. 758 správního spisu se nicméně podává, že stromořadí se v daném místě nacházelo mezi květnem 2017 a dubnem 2019. Z žalobcových fotografií datovaných k červnu 2024 na str. 9 jeho vyjádření z 14. 6. 2024, č. l. 879 správního spisu, se nicméně podává, že stromek (keř) zde byly poté znovu vysazen. Jde patrně o nespornou skutečnost, neboť i stavebník ve svém vyjádření ze dne 17. 10. 2024 na č. l. 1064 správního spisu konstatoval, že jeden keř je realizován již současným vlastníkem rodinného domu a není tedy předmětem dodatečného povolení stavby.
97. Žalobce současně již ve správním řízení předložil fotografii výklenku, na které je patrný kořen (viz str. 10 žalobcova vyjádření z 14. 6. 2024, č. l. 879 správního spisu) – není nicméně zřejmé, kdy byla fotografie pořízena a ze kterého místa, zda jde o kořen původního stromořadí či nového keře. Fotografii proto nelze bez kontextu využít jako důkaz toho, že kořeny na daném místě zůstaly.
98. Žalovaný na str. 10 napadeného rozhodnutí uvedenou námitku vypořádal tím, že sadové úpravy nejsou součástí dodatečného povolení uvedené stavby. Konstatoval, že podél žalobcovy stěny v projektové dokumentaci stromy zakresleny nejsou. Ztotožnil se s vypořádáním této námitky stavebním úřadem a uzavřel, že pokud byly stromy zasazeny a odstraněny, netýká se to dodatečného povolení stavby. K námitce zavlažovací trubicí stromů předně uvedl, že trestní bezúhonnost zástupce žadatele není relevantní. Odkázal na vypořádání této námitky stavebním úřadem s tím, že zavlažovací potrubí není součástí projektové dokumentace, odstranění stromů s kořeny je nadbytečné, netýká se dodatečného povolení. Potrubí není stavbou ve smyslu stavebního zákona a není součástí stavebního záměru, stavební úřad proto tuto námitku nemůže nyní řešit. Konstatoval, že poškozování stavby lze řešit jen v rámci občanskoprávního sporu a nad rámec vypořádání námitky stavebním úřadem dodal, že perforace potrubí nebrání přirozenému proudění vody a nebude sloužit k zavlažování odstraněných stromů.
99. Soud souhlasí s žalovaným, že odsouzení bývalého jednatele stavebníka Ing. Arch. X. není pro dodatečné povolení stavby jakkoliv relevantní (žalobce zde ostatně jen opakuje argumentaci uvedenou v odvolání, aniž by argumentačně reagoval na její vypořádání ze strany správních orgánů). Stejně tak správní orgány nemohly v souvislosti s výsadbou stanovit dodatečné podmínky k již dokončenému stavebnímu záměru – požadavek na stanovení podmínky provedení sond a odstranění potrubí byl tedy skutečně bezpředmětný. Existenci zavlažovacího potrubí a stromořadí nicméně mohly správní orgány hodnotit s ohledem na splnění podmínek § 129 odst. 3 stavebního zákona – pokud by žalobce přednesl dostatečně odůvodněnou, resp. doloženou námitku.
100. Projektová dokumentace (viz kapitola B5 na str. 26 Souhrnné technické zprávy) počítala s výsadbou okrasné zeleně a založení trávníku na jednotlivých parcelách na základě individuálního návrhu s klientskými preferencemi, současně plánovala sadovou úpravu skupiny pěti stromů ACER CAMPESTRE „Elsrijk“ ve frontě bočních vjezdů (viz výkresy C2 a C3) a popínavou zeleň při kotvících lankách upevněných ke konzolím ocelové konstrukce stříšky nad bočními vjezdy do suterénu. Stromy při hranici stavebního záměru s žalobcovými nemovitostmi ani zavlažovací potrubí pro tyto stromy v projektové dokumentaci řešeno není.
101. Nejvyšší správní soud v již odkazovaném bodě 27 rozsudku č. j. 10 As 1/2022 – 61 vysvětlil, že při povolování stavby se záměr posuzuje vždy jako funkční celek, a to včetně těch částí, které by samy o sobě rozhodnutí podle stavebního zákona nevyžadovaly. Jak současně městský soud s odkazem na judikaturu vyslovil již výše, stavební úřad je povinen zohlednit také průběh realizace stavebního záměru – tedy přihlédnout i k tomu, že v průběhu stavby stavebník provedl sadové úpravy neodpovídající projektové dokumentaci. Žalovaný se proto nemohl zbavit povinnosti vypořádat námitky stěžovatele s argumentem, že způsob provádění nepovolené stavby nemá vliv na řízení o dodatečném povolení (bod 33 rozsudku č. j. 10 As 1/2022 – 61).
102. V bezprostřední blízkosti k západní stěně žalobcova objektu č. p. X. tedy bylo vysázeno stromořadí, které bylo následně odstraněno. V době vydání prvostupňového rozhodnutí na daném místě již toto stromořadí nebylo, samotné stromy tedy nepředstavují překážku pro dodatečné schválení stavebního záměru (nebylo tvrzeno ani prokázáno, že dočasná přítomnost stromořadí představuje porušení podmínek v § 129 odst. 3 stavebního zákona, do žalobcových práv toto stromořadí od jeho odstranění evidentně nezasahuje). Lze se ztotožnit s tvrzením stavebníka, že samostatný strom, resp. keř, je vysazen zřejmě vlastníkem bytového domu – ne stavebníkem (v tomto ohledu se lze opřít o tvrzení stavebníka, žalobce neprokázal, že by tento keř vysadil stavebník). Nařízení jeho odstranění může žalobce žádat u civilního soudu žalobou, k odstranění tohoto keře nicméně správní orgány nemohou stanovit podmínku.
103. Žalobce současně tvrdil, že v daném místě zůstaly kořeny původního stromořadí. Takovou skutečnost však plausibilně nedokládá; z žaloby ostatně není ani zřejmé, jak kořeny (pokud se v místě skutečně nacházejí) zasahují do žalobcových veřejných subjektivních práv.
104. Pokud jde o zavlažovací potrubí, žalobce namítá, že přispívá k podmáčení jeho objektu. Jeho přítomnost žalobce dokládá svým tvrzením a čestným prohlášením pana X. z 11. 11. 2024 (které o existenci perforovaného potrubí na nejvyšší terase skutečně hovoří). Žalobci lze dát za pravdu, že stavební úřad na str. 64 prvostupňového rozhodnutí námitku vypořádal pouze s tím, že stromy byly vytrhány i s kořeny a současně s tím bylo odstraněno i zavlažovací potrubí. Nepříliš přesvědčivá je také argumentace žalovaného, který argumentoval tím, že případné zavlažovací potrubí nebude využíváno a nebude bránit přirozenému pohybu vod. K odstranění původního stromořadí ve spise nejsou podrobnější podklady ani fotografie a není tedy jisté, zda v daném místě skutečně zavlažovací potrubí je (bylo) a zda bylo odstraněno.
105. Žalobce nicméně ani zde neprokázal příčinnou souvislost mezi existencí zavlažovacího potrubí a podmáčením jeho objektu. I kdyby tedy ve správním řízení byla prokázána přítomnost zavlažovacího potrubí u hranice s žalobcovým pozemkem, nebylo prokázáno, že právě toto zavlažovací potrubí způsobuje podmáčení jeho objektu (jde o pouhou domněnku žalobce). Nebyl zde proto prostor pro bližší zkoumání přítomnosti zavlažovacího potrubí a jeho zohlednění při vyhodnocování podmínek pro dodatečné povolení stavby (a v této souvislosti tedy není ani závažnou vadou, když se správní orgány blíže nezaobíraly čestným prohlášením pana X., které dokládalo jen přítomnost – nikoliv negativní vliv – zavlažovacího potrubí). Žalobní bod proto není důvodný.
4. Dokumentace neřeší způsob odvádění vod perforovaným potrubím
106. Žalobce dále namítal, že součástí stavebního záměru je několik potrubí k ovlivnění vlhkosti, které však nebyly řešeny v projektové dokumentaci.
107. Uvedenou námitku žalobce uplatňoval již v předcházejícím řízením před správním soudem v dané věci. Městský soud ve svém rozsudku č. j. 14 A 125/2020 – 126 v bodech 82 až 86 vysvětlil, že uvedená námitka není důvodná. Konstatoval, že perforované potrubí (vyjma zaznačení v příčném řezu ve výkresu č. 8) sice skutečně nebylo v projektové dokumentaci upraveno, žalobce však nevysvětlil, jak byl v důsledku neupravení perforovaného potrubí v projektové dokumentaci zkrácen na svých právech. Připomněl také, že účastenství žalobce ve správním řízení bylo založeno § 109 písm. e) stavebního zákona, přičemž žalobce je ochráncem jen své právní sféry, nikoliv veřejného zájmu. Uvedený závěr přitom aproboval také Nejvyšší správní soud, který v bodě 39 rozsudku č. j. 10 As 1/2022 – 61 konstatoval: „Pokud jde o námitku, že v projektové dokumentaci není zakresleno perforované potrubí, stěžovatel v žalobě pouze namítl, že se nacházelo na staveništi, a je tudíž součástí stavebního záměru, který má být posouzen jako komplex. Argumentaci, kterou rozvíjí v kasační stížnosti, a totiž že přítomnost potrubí nasvědčovala, že má při provádění stavby docházet k odčerpávání vody ze staveniště, i když při prohlídce znalců nebylo takové zařízení a odčerpávání podzemní vody zjištěno, stěžovatel v žalobě neuplatnil, a nelze proto vytýkat městskému soudu, že ji za stěžovatele nedomýšlel. Jelikož tyto důvody stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak mohl učinit, nelze je úspěšně uplatnit v řízení o kasační stížnosti (§ 104 odst. 4 s. ř. s.)“.
108. Ani v současném řízení však žalobce k uvedenému žalobnímu bodu žalobce nepředkládá plausibilní tvrzení o dotčení svých práv absencí úpravy perforovaného potrubí v projektové dokumentaci. Soudu nepřísluší, aby za žalobce žalobní argumentaci domýšlel – v tomto ohledu tedy nemůže přihlížet ani k jeho argumentaci v předcházejícím řízení před Nejvyšším správním soudem a považovat ji za součást tohoto žalobního bodu. Strohé konstatování, že nelze vyloučit negativní vliv uvedeného potrubí na žalobcovy nemovitosti, přitom nelze považovat za dostatečně konkrétní tvrzení o zásahu do žalobcových práv. Uvedený žalobní bod proto (i v tomto soudním řízení) není důvodný.
5. Užití nepřiměřených strojů při výstavbě
109. Žalobce dále namítal, že při výstavbě (původní) stavebník užil nepřiměřené stroje. Tuto skutečnost dokládal ve správním řízení fotografiemi uvedených strojů, ze kterých je patrné, že nákladní vozidla pojížděla nad nezapaženým výkopem u základového pasu žalobcova objektu č. p. X. v místech, kde byly později vybudovány terasy (viz např. fotografie na str. 6 odborného vyjádření Ing. Ježka Ph.D.). Z odborného vyjádření Ing. Ježka Ph.D., který žalobce předložil již v rámci správního řízení, se poté podává, že znalecký posudek Ing. Rotta Ph.D. nezohlednil pohyby těžké techniky. Ing. Ježek Ph.D. došel k závěru, že stupeň stability svahu ve chvíli výstavby výkopu pro umístění opěrných zdí činil 1,32 bez zahrnutí mechanizace, s mechanizací 0,89. Došel k závěru, že pojezdy mechanizace nemohly být šetrné k základovému pasu budovy, přičemž proces výstavby mohl způsobit lokální plastické deformace v podzákladí žalobcova objektu.
110. Žalobní bod je přípustný. Navazuje na soustavnou argumentaci žalobce o narušení statického stavu žalobcových nemovitostí, kterou žalobce uplatňoval i v předcházejícím soudním řízení.
111. Stavební úřad k této námitce v prvostupňovém rozhodnutí na str. 65 konstatoval, že předmětem dodatečného povolení není dokončení stavby, neboť ta již byla dokončena. K nepřiměřeným strojům odkázal na projektovou dokumentaci a uvedl, že s ohledem na dokončení stavebního záměru je tato námitka bezpředmětná, neboť staveništní doprava se již v daném místě vyskytovat nebude. Žalovaný k námitce těžké mechanizace na str. 12 napadeného rozhodnutí uvedl, že stavební úřad nepovoluje ani nestanovuje, jaké stroje se mají při výstavbě využít, natož aby to určoval zpětně pro již dokončenou stavbu. Součástí dokumentace je kapitola zásady organizace výstavby. Vzhledem k dokončení stavby není třeba v této souvislosti pro zhotovitele třeba stanovit podmínky pro provádění práce. Stran náhrady škody žalobce odkázal na občanskoprávní řízení.
112. Cílem dodatečného povolení stavby je uvedení stavby provedené bez příslušného povolení podle stavebního zákona do souladu s právními předpisy. Pro posouzení možnosti jejich dodatečného povolení je podstatné splnění podmínek v době rozhodování správních orgánů (bod 33 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2025, č. j. 4 As 273/2024 – 55). Soud proto souhlasí s výše předestřeným názorem správních orgánů. Při realizaci stavebního záměru sice mohlo dojít k nežádoucím zásahům do žalobcových práv, k potenciálnímu ohrožení statiky jeho stavby, k takovému ohrožení však již nedochází, neb stav je v současnosti již urovnaný a zkonsolidovaný, stabilita výsledné konstrukce je vyhovující (viz str. 19 odborného vyjádření Ing. Ježka Ph.D. a bod 2.3 a znalecký posudek Ing. Rotta).
113. Odborné vyjádření sice hovoří o rozvoji trhlin na žalobcově objektu v poslední době a tento stav v podobě fotografií dokládá, nicméně odborné vyjádření netvrdí a neprokazuje, že právě historické užití těžké techniky i nadále ohrožuje statiku žalobcova objektu č. p. X. a nestaví najisto, že právě to je důvodem kontinuálního rozvoje trhlin.
114. Užití těžké techniky v rámci realizace stavebního záměru tedy není důvodem pro dodateční nepovolení stavebního záměru. V případě posouzení již dokončené stavby přitom správní orgány nedisponují pravomocí stanovit podmínky pro dokončení stavby – zde by to ostatně bylo již zbytečné, neb důvod pro pohyb těžké techniky v daném místě s realizací stavebního záměru již odpadl.
115. Ani pátý žalobní bod proto není důvodný.
6. Vodovodní přípojka objektu č. p. X. byla zničena při stavebních pracích
116. Žalobce dále namítl, že v rámci stavebních prací došlo ke zničení vodovodní přípojky objektu č. p. X., která musela být provizorně nahrazena nevyhovující přípojkou. Uvedenou skutečnost považuje za negativní následek stavebního záměru. Žalobce vyslovil nesouhlas s vypořádáním této námitky stavebním úřadem a žalovaným.
117. Žalobce uvedenou námitku uváděl již ve správním řízení, řešena byla v rozhodnutí stavebního úřadu z 24. 2. 2020 na str. 36 a 37. Uvedenou námitku nicméně žalobce výslovně nepromítl do žaloby datované 13. 11. 2020, na základě které městský soud vedl řízení a vydal rozsudek č. j.
14 A 125/2020 – 126. Vodovodní přípojkou poté žalobce neargumentoval ani v ostatních podáních v soudním řízení a ostatně ani z uvedeného rozsudku městského soudu neplyne, že by žalobce námitky týkající se vodovodní přípojky v řízení před správním soudem uplatnil. Jde nicméně o součást původního (abstraktně pojatého) čtvrtého žalobního bodu, který se obecně týkal povinnosti vypořádat občanskoprávní námitky žalobce. Žalobní bod je tedy přípustný, neboť jde o konkretizaci původně uplatněného žalobního bodu.
118. Z vyjádření žalobce z 14. 6. 2024 se podává, že požadoval, aby v rámci nápravy škodlivých vlivů stavby došlo k obnovení přísunu pitné vody do objektu č. p. X. v původním rozsahu (není tedy pravdou, že není zřejmé, čeho se žalobce domáhal). Žalovaný ani stavební úřad nicméně nemohli stavebníkovi ve formě podmínky uložit povinnost upravit přístup pitné vody do žalobcova objektu, neb stavební záměr byl v době vydání prvostupňového řízení již dokončen. Žalovaný se nemýlí, pokud v tomto ohledu žalobce odkázal na civilní soud (shodně jako stavební úřad, viz str. 45 prvostupňového rozhodnutí). Stavební úřad ani žalovaný tedy nepostupovali nezákonně, když žalobcově návrhu stran vodovodní přípojky nevyhověli.
119. Žalobce nijak nepopřel (soustavně uplatňovanou) argumentaci správních orgánů, že vodovodní přípojka není vodním dílem (§ 3 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů). Žalobce současně nikterak neargumentuje, že by poškození vodovodní přípojky a její neadekvátní oprava představovala porušení některého z důvodů pro dodatečné povolení stavby ve smyslu § 129 odst. 3 písm. a) až c) stavebního zákona. Podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby sice platí, že stavba musí být napojena na vodní zdroj nebo vodovod pro veřejnou potřebu, není ale sporu o tom, že žalobcův objekt č. p. X. na vodovodní přípojku napojen je. Pokud žalobce tvrdí, že obnovené připojení není dostatečné, takové tvrzení nikterak nedokládá. I kdyby uvedenou skutečnost doložil, stavební úřad ani žalovaný by přesto nemohli uvedenou skutečnost zohlednit, neboť v případě dodatečného povolení již dokončené stavby nemohou stanovit podmínky pro její dokončení a samotné poškození vodovodní přípojky a její nedostatečná náhrada nezakládá důvod, pro který by bylo na místě stavební záměr dodatečně nepovolit. Správní orgány proto nebyly povinny poškození vodovodní přípojky zohlednit při vyhodnocení splnění podmínek § 129 odst. 3 stavebního zákona. Žalobní bod není důvodný.
7. Projektová dokumentace neřeší ovlivnění studní v okolí, jejich počet a existenci
120. Žalobce namítal, že došlo k odstranění studny, která původně stála v místech, kde je v současnosti pozemek parc. č. X. v k. ú Libuš.
121. Žalobce takto argumentoval již dříve – to plyne např. ze strany 24 rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12, odboru životního prostředí, ze dne 24. 10. 2018, č. j. P12 41564/2018 OŽP s tím, že dokumentace vůbec neuvádí, kam jedna ze studní zmizela. Uvedená námitka byla také řešena v dodatečném povolení stavby z 24. 2. 2020. K odvolání se touto námitkou zabýval také žalovaný ve svém rozhodnutí z 21. 10. 2020, č. j. MHMP 1512667/2020 (viz str. 13). Uvedené rozhodnutí z 21. 10. 2020 žalobce napadl žalobou, která byla řešena nadepsaným soudem v rozsudku č. j.
14 A 125/2020 – 126; soud však zjistil, že z uvedené žaloby (datované 13. 11. 2020), ostatních podání žalobce (zejména repliky z 9. 2. 2021) a ostatně ani z uvedeného rozsudku městského soudu neplyne, že by žalobce námitky týkající se studní v řízení před správním soudem uplatnil.
122. Ačkoliv tedy žalobce „zmizením“ studně soustavně argumentoval v rámci správního řízení, v původním řízení před správním soudem uvedenou argumentaci neuplatnil, ačkoliv mu v tom nic nebránilo. Podstata žalobního bodu přitom nemá oporu v žalobních bodech uplatněných v předcházejícím soudním řízení, jak je tomu o obecných námitek podmáčení a zásahů do žalobcova objektu. Žalobce se v žalobě sice opírá mj. o snímek detailního geometrického zaměření stavby, který stavebník předložil až v rámci kolaudace, to však na uvedeném nic nemění (žalobce totiž mohl již v původním soudním řízení existenci studny prokazovat jinými způsoby; ostatně i zde argumentuje, že existenci studny dokládá také čestné prohlášení pana Š.). Již z uvedeného důvodu soud nepovažuje tento žalobní bod za přípustný, neb mohl být legitimně uplatněn již dříve (a žalobce si jej nemohl „šetřit“ až na pozdější řízení).
123. Projednání uvedeného žalobního bodu poté brání také to, že není zřejmé, zda odstranění studny skutečně zasahuje do žalobcových práv. Nejvyšší správní soud v bodě 21 rozsudku č. j.
10 As 1/2022 – 61 žalobci již vysvětlil, že rozsah toho, co může v řízení namítat, se odvíjí od důvodu jeho účastenství v řízení před správním orgánem. Žalobce zde nevystupuje jako ochránce veřejného zájmu, je oprávněn hájit pouze ty zájmy, které se odvíjí od jeho účastenství v řízení (viz § 114 odst. 1 stavebního zákona). Žalobce netvrdí, že by byl vlastníkem pozemku se studnou či přímo studny. Tvrdí sice, že „zmizelá“ studna zásobovala areál žalobcova objektu vodou, existenci uvedené skutečnosti ale nijak neprokazuje (nedokládá ji ani čestné prohlášení pana Š. založené ve spise). Uvedený nedostatek tvrzení ostatně žalobci vytkl již žalovaný na str. 13 napadeného rozhodnutí, žalobce však tuto výtku nijak nereflektoval a svou žalobní argumentaci jí nepřizpůsobil. Není přitom zřejmé ani to, zda žalobcem namítané zásobování vodou „v minulosti“ znamená, že k ukončení tohoto zásobování došlo realizací stavebního záměru, či zda uvedené oprávnění zaniklo již dříve a nezávisle na stavebním záměru. Ostatně i z žaloby plyne, že žalobce v opomenutí studny spatřuje porušení vodního zákona, ohrožení veřejného zájmu na ochraně podzemních vod a porušení povinnosti zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (viz str. 27 žaloby), tedy nikoliv vlastní újmu. Pokud jde o argumentaci odčerpáváním podzemních vod, v tomto ohledu soud odkazuje na str. 72 prvostupňového rozhodnutí. V rámci správního ani soudního řízení nebylo prokázáno, že by „zapřená“ a odstraněná studna skutečně byla použita k odčerpávání vod, a že by proto závěr stavebního úřadu nemohl obstát.
124. Z předestřených důvodů je v tomto řízení irrelevantní, zda byla prokázána existence studny, zda byla studna v podkladech opomenuta a zda byla v souvislosti s realizací stavebního záměru odstraněna. Žalobce totiž uvedený žalobní bod bezdůvodně uplatnil až v novém soudním řízení a nedoložil, že se uvedený žalobní bod dotýká jeho veřejných subjektivních práv.
8. Odpojení okapu, svodu a hromosvodu a dalších komponentů na západní straně objektu č. p. X.
125. Žalobce dále akcentoval škodlivý následek stavebního záměru spočívající v tom, že při jeho realizaci došlo k odpojení okapu, svodů a hromosvodu a dalších zařízení původně umístěných při západní stěně žalobcova objektu č. p. X. Předmětem námitky podle žalobce byl požadavek na sanaci škodlivého následku stavebního záměru v podobě podmínky, kdy mělo být stavebníkovi uložena povinnost obnovit zapojení svodu do společné kanalizační přípojky. Požadoval také zastavení (odlišného) správního řízení, ve kterém byl žalobce pod hrozbou sankce vyzván k odpojení okapového svodu od kanalizačního potrubí objektu č. p. X.
126. Argumentaci z tohoto žalobního bodu žalobce namítal soustavně ve správním řízení, uplatnil ji také výslovně v předcházejícím soudním řízení (bod 11 žaloby z 13. 11. 2020). Jde tedy o námitku přípustnou i zde.
127. Skutkový stav je doložen fotografiemi založenými ve spise (viz např. časosběrné fotografie na str. 31 znaleckého posudku Ing. Rotta Ph.D., č. l. 758 správního spisu, fotografie na str. 16 žalobcova vyjádření z 14. 6. 2024, č. l. 876 správního spisu, fotografie na č. l. 1087 až 1092 správního spisu). Z nich se podává, že v rámci stavebních prací došlo k ubourání okapu a dešťového svodu při severozápadním rohu žalobcova objektu č. p. 115, který byl následně řešen novým svodem ústícím k rohu žalobcova objektu. Improvizované napojení svodu na kanalizaci poté dokládá fotografie na str. 8 znaleckého posudku Ing. Rotta Ph.D. (č. l. 770 správního spisu).
128. Nutno současně poznamenat, že mezi stranami není sporu o tom, že k opravě okapů žalobcem již došlo (viz podání stavebníka z 17. 10. 2024, č. l. 1066 správního spisu). Je také doloženo, že stavebník provedl opravu západní fasády žalobcova objektu (viz přílohy uvedeného podání stavebníka na č. l. 1055 až 1059 správního spisu). Prakticky jediný přetrvávající negativní stav je tak svod na rohu žalobcova objektu ústící do kanalizace v rámci tohoto objektu (jedná se nicméně o úpravu, kterou si žalobce, jak sám tvrdí, provedl sám).
129. Platí, že stavby musí mít zajištění odvádění srážkové vody, pokud nejsou srážkové vody zadržovány pro další využití [§ 6 odst. 4 vyhlášky č. 268/2009 Sb., srov. také § 38 odst. 1 nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy]. Odvádění srážkových vod se ale řeší u jednotlivých staveb samostatně, stavebník proto při realizaci stavebního záměru není povinen reflektovat stav sousedních staveb (je tomu tedy jinak než u zajištění stability staveb kde musí stavebník zohlednit vliv na sousední pozemky, viz předpisy odkazované Nejvyšším správním soudem v bodě 31 rozsudku č. j. 10 As 1/2022 – 61). Došlo-li při realizaci stavebního záměru k odstranění okapů a svodů, bylo povinností toho, kdo ten zásah provedl, aby tento stav zhojil a dostal své nemovitosti do stavu souladného s podmínkami zákona (k tomu také došlo, neboť žalobce instaloval na západní stěnu svého objektu nové okapy a zapojil také odstraněný svod). Nehraje roli, zda k poškození okapů a svodů došlo ze strany vlastníka nemovitosti či třetího subjektu (neb tato otázka je zde podstatná pouze v soukromoprávní rovině v rámci vypořádání újmy).
130. Pokud tedy došlo k poškození žalobcovy nemovitosti v souvislosti s realizací stavebního záměru, jde o čistě občanskoprávní námitku, k jejímuž vypořádání – rozhodnutí o sanaci, resp. kompenzaci tohoto negativního zásahu do žalobcova majetku – je příslušný civilní soud. Podobně jako v případě výše uvedeného žalobního bodu k vodovodní přípojce i zde není dán prostor pro dodatečné stanovení podmínek pro stavebníka. Pro správní orgány je ve zde posuzovaném řízení zásadní, že žalobcem namítané poškození sousední nemovitosti nezakládá porušení ani jednoho z důvodů vymezených v § 129 odst. 3 stavebního zákona (ostatně žalobce sám k tomuto žalobnímu bodu tvrdí jen tolik, že jde o škodlivý následek realizace stavebního záměru a zásah do vlastnického práva). Ostatně nelze pominout že z vyjádření stavebníka ze dne 17. 10. 2024 (č. l. 1062 správního spisu) se podává, že stavebník je připraven poskytnout žalobci veškerou součinnost na veřejnou dešťovou kanalizaci, kdy povolení v záměru obsažené veřejné dešťové kanalizace umožní napojení objektu žalobce na dešťovou kanalizaci.
131. Soud se proto neztotožnil s žalobcovým názorem, že došlo k porušení zásady materiální pravdy a rovnosti účastníků správního řízení. V řízení o dodatečném povolení již realizované stavby nelze stavebníkovi ukládat další dodatečné podmínky ve vztahu k sousednímu objektu, který není předmětem dodatečného stavebního povolení. Požadavek na řádné vypořádání námitek účastníků řízení vyslovený Nejvyšším správním soudem nelze interpretovat jako povinnost správních orgánů vyhovět občanskoprávním námitkám žalobce vyžadujícím restituci do původního stavu, neboť stavební úřad a žalovaný by tímto způsobem překročili svou zákonem stanovenou pravomoc. Nebylo tedy na místě, aby stran okapu byla stavebníkovi stanovena podmínka, současně ani zde nejde o námitku, která by byla sto zpochybnit splnění podmínek § 129 odst. 3 stavebního zákona. Žalobní bod soud vyhodnotil jako nedůvodný.
9. Námitky k nesprávnosti znaleckého posudku Ing. Josefa Rotta, Ph.D.
132. Žalobce v žalobě namítl, že v předmětné věci nebyly vyvráceny pochybnosti o tom, že (v danou chvíli již) zrealizovaný stavební záměr nepůsobí (a nepůsobil) negativně na okolní nemovitosti tak, jak je požadováno v rámci závazného právního názoru vysloveného rozsudkem Nejvyššího správního soudu, č.j.: 10 As 1/2022, ze dne 7. 12. 2023).
133. Městský soud považuje za nezbytné vymezit podstatu této sporné otázky. Pro zde posuzované řízení je stěžejní otázkou to, zda stavební záměr v době posuzování ze strany stavebního úřadu a žalovaného představoval a do budoucna představuje pro stabilitu žalobcova objektu ohrožení.
134. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 12. 2023, č. j. 10 As 1/2022 - 61, k námitce žalobce, že následkem realizace záměru se na jeho nemovitostech začaly objevovat poruchy (trhliny), které jsou stále aktivní a dle charakteru vznikají v důsledku pohybů podloží, shledal, že žalovaný byl povinen námitky, které směřovaly proti projektové dokumentaci a provedení dodatečně povolované stavby, vypořádat a zabývat se namítanými vlivy provedení stavebního záměru na nemovitosti žalobce. Žalovaný byl povinen v návaznosti na námitky věcně posoudit, zda je zajištěna stabilita opěrných zdí tvořících funkční celek se stavbou rodinných domů a zda není ohrožena stabilita sousední stavby.
135. Stavební úřad v návaznosti na uvedenou výtku zajistil od stavebníka dne 22. 4. 2024 další podklady, mj. znalecký posudek Ing. Josefa Rotta, Ph.D., č. 40/1/2024. Jádrem žalobcovy argumentace je tvrzení, že již odborné vyjádření Ing. Jana Ježka Ph.D. zohledňuje veškeré potřebné faktory, skutečnosti a parametry napříč etapami výstavby, důvodně tak zpochybňuje správnost znaleckých závěrů Ing. Josefa Rotta, Ph. D. Žalobce v průběhu soudního řízení k replice přiložil vůči znaleckému posudku Ing. Rotta Ph.D. oponentní znalecký posudek ze dne 8. 5. 2026, č. 383/161/2025, vyhotovený znalcem doc. Ing. Janem Zatloukalem, Ph.D. Jeho závěry žalovaný v napadeném rozhodnutí pochopitelně nemohl reflektovat – otázkou zůstává, jaký má nový znalecký posudek vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a dodržení závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu.
136. Znalecký posudek Ing. Rotta Ph.D. (č. l. 773 a násl. správního spisu) byl do spisu vložen podáním stavebníka z 22. 4. 2024. Vycházel z části projektové dokumentace týkající se výstavby opěrných zdí (terénních úprav), fotodokumentace z rekognoskace terénu dne 16. 1. 2024 (včetně fotografií sousedních nemovitostí žalobce) a on-line mapových podkladů České geologické služby. Znalecký posudek vychází z průzkumné kopané sondy K1 u objektu obvodové zdi objektu č. p. X. a vrtu V1 u nejblíže stavebnímu záměru X. Samotný posudek se zabývá výpočty vlivem po odtěžení hmot (a grafickým znázorněním) – hodnotí jej jako zanedbatelný s tím, že pro poškození objektu je třeba hledat jiné důvody. V odpovědi na otázku 6 dodává, že do podloží je záměrem vznášeno zatížení, které čátečně nahrazuje i překonává původní zatížení od terénu. Zabývá se rovněž otázkou stability. Celkově pak dospěl k závěru, že samotná stabilita opěrných zdí je vyhovující. K otázce pohybu podloží poukazuje na to, že pohyb není okamžitý, ustalování může trvat dlouho. K aspektům ovlivňující pohyb podloží zařadil objemové změny od vysychání nebo sycení podloží, necyklické či cyklické zatěžování podloží od vnějšího zatížení, kolísání hladiny podzemní vody, odtěžení zeminy, horniny či vliv poddolování, odstranění přilehlých objektů, změna konstrukčního systému budovy, podchycování, zesilování atp., přírodní případné technická seismita, degradace základových nebo podzemních konstrukčních prvků a vyčerpání smyskové pevnosti u svahů. Stavba samotná pohyby podloží pak nezpůsobila v měřitelných hodnotách. Znalec připustil v odpovědi na otázku č. 3 a č. 6, že možných příčin drobných poruch žalobcova objektu č. X. je celá řada – podmínky a konstrukční podmínky žalobcova objektu (připomněl, že objekt není založen se současnými standardy), cyklické pohyby v masivu dané klimatickými podmínkami, vlhostí zeminy, polohou hladiny podzemní vody, ročním obdobím z hlediska kolísání teplot, technickou seizmitu od vozidel či mechanizace s uvážením nárůstu dopravy, příp. blízké stavební zásahy (např. výstavba inženýrských sítí s výkopy). Je toho názoru, že výhradně stavební záměr nebyl hlavní příčinou poruch, stavba ale podle něj nezpůsobila a nepůsobí ani drobné poruchy, protože k budování teras došlo až po opětovném přitížení masivu spodní stavbou nebo alespoň její částí.
137. Žalobce se s posudkem seznámil dne 27. 5. 2024 v rámci nahlížení do spisu (což vyplývá ze žalobcova vyjádření ze dne 14. 6. 2024). V žalobě znaleckému posudku, stejně jako ve správním řízení, vytýkal vyjmenované vady - že v něm nejsou uvedeny mechanické vlastnosti zeminy, že geometrie konstrukce teras se neshoduje s konstrukcí na stavbě, že nebere v úvahu fáze výstavby teras a jejich přitížení a přitížení způsobené těžkou technikou, že se nezabýval rozdílnou výší hladin podzemní vody v objektu č. p. X. a na straně stavebního záměru, že podstatné faktory narušení podloží nebyly ve výpočtu zohledněny a že znalec neprovedl prohlídku žalobcova objektu č. p. X.
138. Z odborného vyjádření Ing. Ježka Ph.D., které předložil dne 18. 4. 2025 v odvolacím správním řízení jako oponentní názor vůči znaleckému posudku Ing. Rotta (ostatně odborné vyjádření jako svůj podklad pod bodem 11 identifikuje právě tento posudek), vyplývá shoda, co se týče popisu geologie území. Do výpočtu přitížení je promítnuto rovněž zatížení mechanizací a chodci. Výsledky v bodu 5 se poté v zásadě shodují s výpočty dle znaleckého posudku, připouští vliv kolísavé hladiny podzemní vody. Celý svah pak k vyhotovení vyjádření (duben 2025) považuje za zkonsolidovaný s ustálenou hranicí podzemní vody. Co se týče stability poukazuje na fázi procesu výstavby teras s hodnotami Fs=1,32 před příjezdem těžké mechanizace, Fs=0,89 v době příjezdu těžké mechanizace a po aktivaci opěrných zdí Fs=2,31. Vyjádření závěrem konstatuje, že přestože nedošlo k celkovému kolapsu svahu, pojezdy mechanizace nemohly být šetrné k základovému pásu budovy, z výpočtu výsledků a z projevených deformací a vznikajících trhlin je patrné, že proces výstavby byl velmi nešetrný a mohl způsobit na žalobcově objektu plastické deformace.
139. Jak je vyhodnoceno v odborném vyjádření Ing. Ježka Ph.D., svislé deformace podzákladí žalobcova objektu po všech fázích výstavby nedosahují kritických hodnot (str. 13). Ačkoliv znalecký posudek Ing. Rotta Ph.D. nezkoumal průběh výstavby teras a užití těžké mechanizace, i Ing. Ježek Ph.D. došel k závěru, že stav svahu „k dnešku“ (tj. k dubnu 2025) se dá považovat za zkonsolidovaný, kde je již ustálená depresivní křivka podzemní vody (str. 16). Proto také uzavřel (str. 19), že i přes nešetrný proces výstavby je dnes stav již urovnaný a zkonsolidovaný, stabilitu výsledné konstrukce i přes rozvoj trhlin vyhodnotil jako vyhovující. V tomto zásadním ohledu se tedy jeho závěry se znaleckým posudkem Ing. Rotta Ph.D. nerozcházejí.
140. Oba tyto podklady správního řízení se tedy shodují v tom, že vliv realizace stavebního záměru na stav žalobcovy nemovitosti je minimální, tím spíše po aktivaci opěrných teras. V čem se rovněž oba podklady shodují, je to, že připouštějí vliv pojezdu mechanizace na stav nemovitosti. Žalovaný sice k vyjádření Ing. Ježka stroze hodnotil, že nejde o oponentní znalecký posudek, nicméně jako oponentní podklad ke znaleckému posudku Ing. Rotta jeho obsah i tak hodnotil a v souladu s uvedeným na str. 17 svého rozhodnutí uzavřel, že otázka trhlin není problematikou dodatečného povolení, ale vzniku škod způsobených stavebení mechanizací, kterou však stavební úřad neposuzuje. Samotným dodatečným stavebním povolením pak škoda nevznikla. Soud se tedy nemohl ztotožnit s námitkou žalobce, že by žalovaný dal jen bez dalšího upřednostnil závěry znaleckého posudku Ing. Rotta oproti odbornému vyjádření Ing. Ježka. Naopak žalovaný oba podklady posoudil, jejich obsah shrnul, nicméně podstatné pro věc bylo právě to, že se jedná o problematiku škod způsobených stavební mechanizací, což není otázka pro dodatečné povolení staveb. Neporušil přitom ani zásadu volného hodnocení důkazů či rovnosti procesních stran ve správním řízení – podle názoru soudu se žalovaný oběma podklady zabýval rovnocenně. Soud tedy neshledal, že by snad žalovaný nevyložil, proč nepřisvědčil závěrům Ing. Ježka oproti znaleckému posudku Ing. Rotta.
141. Žalobce v žalobě dále argumentoval rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 11. 2017, č. j. 38 C 614/2013 – 524. Z uvedeného rozsudku (který je součástí správního spisu) vyplývá, že obvodní soud vzal za prokázané poruchy nosných i nenosných konstrukcí žalobcova objektu č. p. X., přičemž pravděpodobnou příčinou těchto poruch v roce 2014 bylo hutnění vrstev vozovky a pojíždění těžké techniky v bezprostřední blízkosti objektu. Mezi březnem a květnem 2014 došlo k dalšímu rozvoji poruch v důsledku stavebních prací, došlo k poškození vodovodní přípojky a průsakům do konstrukcí spodní stavby objektu a k likvidaci dešťové kanalizace, svodů a uzemnění žalobcova objektu. Uvedená zjištění měl obvodní soud za prokázané ze zprávy o stavu konstrukce ke dni 7. 3. 2014 a doplněním místního šetření zprávy o stavu této konstrukce ze dne 6. 5. 2014 (obojí zpracované společností Expertis DSKM s.r.o. - Ing. Janem Zatloukalem) a z posouzení stavu objektu provozovny zpracované Ing. Adolfem Godíkem ze dne 14. 4. 2014.
142. Stavební úřad poukázal příhodně na to (viz str. 58, 61 či 62 prvostupňového rozhodnutí), že obvodní soud v uvedeném rozsudku žalobu zamítl. Učinil tak z důvodu, že § 2903 odst. 2 občanského zákoníku se na již nastalou újmu nevztahuje. Vycházeje (především) ze znaleckého posudku RNDr. Ladislava Bíži ze dne 28. 8. 2017 a výslechu tohoto znalce obvodní soud vyslovil, že byla vyvrácena hrozba ohrožení nemovitostí žalobců, narušení hydrogeologických poměrů v lokalitě a vyvrácen byl i vznik depresního kuželu. Pohyb hladiny vody ve studních byl zanedbatelný, nedocházelo k umělému odvádění vod. Zakalení a pokles hladiny vody ve studních byly jen dočasné jevy. Závěry uvedeného rozsudku obvodního soudu přitom jako správné potvrdil městský soud ve svém rozsudku ze dne 16. 12. 2020, č. j. 58 Co 67/2018 – 575.
143. I rozsudek obvodního soudu prokazuje opačnou situaci, než kterou se snaží doložit žalobce – vyplývá z něj, že při realizaci stavebního záměru sice došlo ke škodám, nikoliv ale k trvajícímu ohrožení (statiky) jeho nemovitostí [které by snad mohly vést k závěru o nesplnění podmínek § 129 odst. 3 písm. c) stavebního zákona]. Ostatně lze odkázat i na body 64 a 65 předcházejícího rozsudku městského soudu č. j. 14 A 125/2020 – 126, který závěry znaleckého posudku vypracovaného pro obvodní soud vyložil stejným způsobem. Soud proto souhlasí s žalovaným (str. 14 napadeného rozhodnutí), že (v rozhodnutí obvodního soudu prokázané) škody způsobené realizací stavebního záměru nemůže řešit stavební úřad nýbrž soud. Z rozsudku obvodního soudu jako takového se nepodává, že by realizace stavebního záměru do budoucna ohrožovala žalobcovu nemovitost.
144. Žalobce v rámci soudního řízení poté předložil znalecký posudek č. X., ze dne 8. 5. 2026, doc. Ing. Jana Zatloukala, Ph.D. Poukázal na to, že konzultantem byl i Ing. Jan Ježek, Ph.D. Avizoval, že ze znaleckého posudku vyplývá, že realizace i (vlastní) existence Stavebního záměru trvale poškodila (a stále narušuje a oslabuje) „obranyschopnost objektu čp. X.“, tj. jeho přirozenou schopnost bezpečně odolávat vnějším vlivům vč. jeho stability. Tento negativní stav bude trvat desítky let, než se poměry v okolí (a v podloží) zkonsolidují a ustálí.
145. Soud předně uvádí, že předložení znaleckého posudku až v průběhu soudního řízení neznamená automatickou irelevanci tohoto důkazního prostředku, jak se snaží navodit stavebník. Při rozhodování o žalobě proti správnímu rozhodnutí správní soudy mají pravomoc dokazováním nejen upřesnit, jaký byl skutkový stav, ze kterého správní orgán při svém rozhodování vycházel, ale mají možnost zjistit nový skutkový stav jako podklad pro své rozhodnutí. Judikatura zdůrazňuje, že správní soudy musí zvážit rozsah doplňování dokazování tak, aby nenahrazovaly činnost správního orgánu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004 – 89).
146. Jak Nejvyšší správní soud konstatoval v rozsudku ze dne 23. 10. 2008, č. j. 1 As 45/2008 – 56, soud může rozhodnutí správního orgánu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení za situace, kdy by z charakteru navržených důkazů či z průběhu dokazování vyplynulo zásadní zpochybnění skutkového stavu, ze kterého správní orgán ve svém rozhodnutí vycházel.
147. V rozsudku ze dne 18. 6. 2008, č. j. 9 As 80/2007 - 66 pak Nejvyšší správní soud vyložil, že správní soudnictví je formou soudní kontroly veřejné správy. Krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přezkoumává napadené rozhodnutí správního orgánu, přičemž však svou činností nenahrazuje činnost správy. Soudní přezkum správních rozhodnutí je koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivních veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy. Vyčerpání právních výtek ve správním řízení před podáním žaloby u soudu je nutno vnímat jako respektování zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahů soudu do správního řízení. Účastník správního řízení je tedy povinen zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany.
148. Žalobce v soudním řízení předkládá znalecký posudek, jímž z hlediska skutkového zpochybňuje závěr znalce Ing. Rotta, Ph.D, výsledek dokazování před Obvodním soudem pro Prahu 4 a vlastně i Ing. Ježka v otázce vlivů realizace i (vlastní) existence stavebního záměru.
149. Podklady, které jsou součástí správního spisu, se však vyjádřily k otázce vlivu realizace a existence stavby na své okolí. A shodují na zásadním závěru: svah, na kterém žalobcův objekt stojí, je nyní stabilizovaný. Ze všech výše uvedených podkladů, které jsou součástí správního spisu však již ve shodě vyplývá, že samotný stavební záměr nemá vliv na nemovitost žalobců. To sice nelze vyloučit při realizaci tohoto záměru, což však není předmětem dodatečného stavebního povolení, ale naopak soudního řízení o náhradu škody. Stav, ze kterého žalovaný vycházel, byl tedy zjištěn ve správním řízení dostatečně (včetně podkladu, který k tomu zajistil přímo žalobce s tím, že měl zohledňovat všechny relevantní okolnosti) a názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v bodě 29 rozsudku č. j. 10 As 1/2022 – 61, správní orgány, které se opřely o znalecký posudek Ing. Rotta Ph.D. a ostatně i o odborné vyjádření Ing. Ježka a rozsudek obvodního soudu, respektovaly.
150. Soud podotýká, že podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vychází ve věci ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobce nyní předloženým posudkem jen znovu zpochybňuje skutkové závěry několika podkladů, včetně toho, který předložil jako oponentní ve správním řízení sám na obranu svých zájmů, přičemž odborné vyjádření Ing. Ježka, jak sám opakovaně uvádí „zohledňuje veškeré faktory, skutečnosti a parametry relevantní v rámci předmětného stavebního záměru a to ve všech etapách jeho výstavby.“
151. Jak již soud vyložil výše, žalobce se se znaleckým posudkem Ing. Rotta seznámil dne 27. 5. 2024, od té doby mu nic nebránilo jeho závěry ve správním řízení zpochybnit ve všech oblastech, v nichž jej měl za nesprávný a neúplný a s tím i související otázku vlivu záměru na stabilitu okolí. Žalobce se poprvé a obsáhle k posudku Ing. Rotta včetně námitek proti němu vyjádřil 14. 6. 2024. K věci se vyjadřoval i dále, např. 11. 11. 2024. Nežádal přitom o poskytnutí lhůty, do kdy by předložil svůj znalecký posudek, ani netvrdil, že by jeho vyhotovení teprve zajišťoval a byl s tím např. v časové tísni. Až na str. 28 odvolání ze dne 8. 1. 2025 uvedl tolik, že zadal zpracování oponentního odborného vyjádření / znaleckého posudku, který bude předložen obratem po jeho dohotovení. Poté až dne 24. 3. 2025 avizoval předložení odborného vyjádření do 18. 4. 2025 a také tak učinil 23. 4. 2025. Svou procesní obranu proti posudku učinil tedy jednak v červnu 2024, a dále konkrétně prostřednictvím odborného vyjádření Ing. Ježka, které předložil v řízení o odvolání dne 18. 4. 2025. To se pak mělo zabývat již všemi výtkami, které žalobce hodlal uplatnit vůči znaleckému posudku Ing. Rotta (srov. strana 3 přípisu žalobce z 18. 4. 2025).
152. Městský soud je toho názoru, že pakliže žalobce takto sám vyčerpal ve správním řízení všechny námitky, jež měl vůči závěrům znaleckého posudku Ing. Rotta, a žalovaný se jimi zabýval, nynější dokazování znaleckým posudkem předloženým v soudním řízení, by přineslo do soudního řízení již nové skutečnosti, jež předmětem skutkového stavu ve správním řízení doposud ani nebyly.
153. Jak soud vyložil výše, v rozhodných otázkách pro věc o zajištění stability v sousedství záměru poté mezi podklady správního řízení nepanují rozpory, skutkový stav tak byl k této otázce ve správním řízení zjištěn dostatečně. Žalovaný přitom došel ke správnému závěru – škody způsobené při realizaci stavebního záměru nemohl stavební úřad ani on v tomto řízení řešit. Není a priori vyloučeno, že k poruchám na žalobcově objektu v důsledku realizace stavebního záměru v minulosti došlo. Odborné vyjádření a nově doložený znalecký posudek mohou být relevantní pro řešení otázky kompenzace vzniklých a vznikajících škod na žalobcově objektu. Pro dodatečné stavební povolení je však zásadní, že doposud nebylo plausibilně tvrzeno ani prokázáno, že by stavební záměr v současnosti a do budoucna ohrožoval stabilitu sousedních staveb (viz již odkazovaná ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) a § 18 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb. a § 40 odst. 1 a § 41 odst. 1 pražských stavebních předpisů).
154. Ani tento žalobní bod tedy není důvodný.
10. Nedošlo ke zrušení kolaudačních souhlasů a rozhodnutí
155. Posledním žalobním bodem žalobce napadal pochybení stavebníka při vedení stavebního deníku, který nebyl uveden v kolaudačním rozhodnutí, přičemž v kolaudačním spise je vedeno pouze torzo stavebního deníku. V rámci správního řízení se domáhal zrušení vydaných kolaudačních souhlasů a rozhodnutí.
156. Žalobní bod žalobce nemohl uplatnit již v předchozím soudním řízení, neb kolaudační rozhodnutí a kolaudační souhlas stavební úřad vydal až po rozhodnutí městského soudu ve věci sp. zn.
14 A 125/2020. Uvedený žalobní bod tedy nemohl uplatnit již v předcházejícím soudním řízení.
157. Žalobce nebyl účastníkem kolaudačního řízení, není osobou vymezenou v § 122a odst. 1 stavebního zákona. Kolaudační rozhodnutí a souhlasy nebyly ve zde posuzovaném případě součástí řízení o dodatečném povolení stavby. Toto povolení zpětně nahrazuje stavební povolení, nenahrazuje však kolaudační rozhodnutí, k postupu podle poslední věty § 129 odst. 3 stavebního zákona zde totiž nedošlo; ve výroku prvostupňového rozhodnutí je přímo uvedeno, že ohledně povolované stavby již byla vydána rozhodnutí či souhlasy umožňující její užívání (a právě proto o nich logicky nebylo rozhodováno znovu).
158. Žalobce nikterak nevysvětlil, jak se pochybení při vedení stavebního deníku (resp. při jeho dokládání) negativně projevují do jeho veřejných subjektivních práv. Není proto na místě přistupovat k samotnému přezkumu obsahu stavebního deníku. Žalobce současně nijak nevysvětlil, jak se samotné kolaudační rozhodnutí a souhlas dotýkají jeho veřejných subjektivních práv. Z žaloby jako celku plyne, že žalobce brojí proti realizaci stavebního záměru, který má mít negativní vliv na žalobcovy nemovitosti – samotné užívání realizovaného stavebního záměru však žalobcovy nemovitosti nijak neohrožuje, resp. žalobce v tomto směru ani okrajově ničeho netvrdí.
159. Předmětem posuzovaného správního řízení i tohoto soudního přezkumu nadto není zákonnost kolaudačního (podmíněného) rozhodnutí a kolaudačního souhlasu. Pro ně bylo podmiňujícím rozhodnutím dřívější rozhodnutí stavebního úřadu z 24. 2. 2020; prvostupňové a napadené rozhodnutí nejsou pro kolaudační rozhodnutí a souhlas podkladem a nelze je tedy v souvislosti s nimi přezkoumávat. Žalobce se v řízení o dodatečném povolení stavebního záměru ani nyní v tomto soudním řízení nemůže domáhat vyslovení nezákonnosti kolaudačního rozhodnutí či kolaudačního souhlasu z důvodu, že nebyly naplněny podmínky již zrušeného podmiňujícího rozhodnutí z 24. 2. 2020 (související s předložením stavebního deníku).
160. Žalobci lze nicméně přisvědčit, že kolaudační souhlas ve vztahu ke stavbě nemůže deklarovat soulad stavby s dodatečným stavebním povolením k této stavbě, jestliže to bylo zrušeno, a to nehledě na to, že ke zrušení povolení ke stavbě došlo až po vydání kolaudačního souhlasu (viz bod 38 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2024, č. j. 8 As 227/2023 – 77, a v něm citovanou judikaturu). Kolaudační rozhodnutí ani kolaudační souhlas v posuzované věci tak nemohou obstát, neboť se opírají o (později) v plném rozsahu zrušené rozhodnutí stavebního úřadu z 24. 2. 2020. V tomto ohledu se tedy stavební úřad mýlí, když tvrdí, že zrušení stavebního povolení není důvodem pro zrušení rozhodnutí o povolení užívání (ostatně uvedený názor ničím nedokládá a argumentačně nerozvíjí). Uvedenou skutečnost je však na místě řešit v odlišném správním řízení než je to, které je zde podrobeno soudnímu přezkumu.
161. Ani desátý žalobní bod pro výše uvedené důvody tedy není důvodný.
VI. Závěr a náklady řízení
162. Soud neshledal ani jeden z předestřených žalobních bodů jako důvodný, a proto žalobu zamítl.
163. O nákladech řízení žalobce a žalovaného soud rozhodl podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v soudním řízení úspěšný, nemá proto nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
164. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. ve znění od 1. 1. 2026 platí, že „[o]soba zúčastněná na řízení má právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, pokud bránila své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou. V ostatních případech má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení“. Osoba zúčastněná na řízení 1 – stavebník – své právo vůči neúspěšnému žalobci bránila, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Jejich výši soud určil v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) takto:
a) odměna za čtyři úkony právní služby po 4 620 Kč: převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření z 24. 4. 2026 a z 9. 6. 2026, účast na ústním jednání ve věci [§ 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g)]; dvě další vyjádření stavebníka ze dne 1. 4. a 17. 4 2025 se nevztahovaly přímo k předmětu věci, soud mu proto náhradu za tyto úkony nepřiznal;
b) paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč za každý z těchto čtyř úkonů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu); a
c) s ohledem na skutečnost, že stavebníkův právní zástupce je podle administrativního registru ekonomických subjektů plátcem DPH, také částka 4 259 Kč odpovídající DPH v sazbě 21 % z položek a) a b), zaokrouhlená na celé koruny nahoru (§ 137 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 64 s. ř. s.).
Stavebníkovi tudíž na náhradě nákladů řízení náleží částka v celkové výši 24 539 Kč. K její úhradě soud žalobci stanovil přiměřenou lhůtu. Osobám zúčastněným na řízení 2 a 3 soud náhradu nákladů nepřiznal, neb jim soud neuložil žádnou povinnost a soud neshledal důvod jim náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Soud přiznané osvobození od soudních poplatků kdykoliv za řízení odejme, a to i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
Praha, 3. září 2026
JUDr. Jaromír Klepš v. r.
předseda senátu
10 A 123/2025-137
USNESENÍ
Městský soud v Praze rozhodl předsedou senátu JUDr. Jaromírem Klepšem v právní věci
žalobce: R. H.
bytem X
proti
žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy
sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1
za účasti: 1. XRC Czech, s.r.o., sídlem Terronská 947/49, Bubeneč, 160 00 Praha 6
zastoupen JUDr. Stanislavem Šichem, advokátem,
sídlem Novomlýnská 1238/3, 110 00 Praha 1
2. Pražské vodovody a kanalizace, a.s., sídlem Ke Kablu 971/1, 102 00
Praha 10
3. CETIN a.s., sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9
o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 7. 2025, č. j. MHMP 760959/2025, sp. zn. S-MHMP 153780/2025/STR,
takto:
Výrok IV. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2026, sp. zn. 10 A 123/2025 se opravuje tak, že zní: „Žalobce je povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení 1 na náhradě nákladů řízení 24 539 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Stanislava Šicha, advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.“
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2026, sp. zn. 10 A 123/2025 bylo rozhodnuto ve shora označené věci tak, že žaloba se zamítá (výrok I)., žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III), žalobce je povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení 1 na náhradě nákladů řízení 24 539 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.), a že osoby zúčastněné na řízení 2 a 3 nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).
2. Podle § 54 odst. 4 s. ř. s. předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
3. Jelikož osoba zúčastněná na řízení 1 je v řízení zastoupena advokátem JUDr. Stanislavem Šichem, soud proto výrokem tohoto usnesení opravil původní výrok IV. rozsudku tak, že žalobce je povinen stavebníkovi nahradit náklady řízení ve stanovené lhůtě k rukám tohoto zástupce.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
Předmětem řízení o kasační stížnosti je však v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2007, č. j. 4 Ans 3/2006-123, č. 1177/2007 Sb. NSS, pouze posouzení otázky, zda byly splněny důvody pro vydání opravného usnesení.
Praha dne 8. 9. 2026
JUDr. Jaromír Klepš v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.