Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

63 A 19/2026 - 373

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci

navrhovatelka – žalobkyně: J. T.

zastoupená advokátkou Mgr. Petrou Hrachy

sídlem Cihlářská 19, 602 00 Brno

proti odpůrci: Obec Jevišovka

sídlem Jevišovka 98, 691 83 Jevišovka

proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje

sídlem Žerotínovo nám. 449/3, 601 82 Brno

za účasti:

1) EG.D, s. r. o. (IČ: 210 55 050)

sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno

2) P. T.

o návrhu zrušení části opatření obecné povahy – Změny č. 1 Územního plánu Jevišovka, vydaného zastupitelstvem obce Jevišovka na základě rozhodnutí ze dne 17. 9. 2025 pod usnesením č. 21/3, v části týkající se podmínek pro využití ploch v kapitole I.F.1, kde byla vypuštěna věta „Bytové domy, při respektování nejvyšší přípustné výškové hladiny“ v části Podmíněně přípustné využití v podmínkách využití ploch BI

o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 20. 4. 2026, č.j. JMK 62068/2026, sp. zn. S-JMK 143465/2025 OKSÚ

takto:

I. Návrh na zrušení části opatření obecné povahy se zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna nahradit odpůrci náklady ve výši 18 404 Kč, a to k rukám jeho advokáta JUDr. Petra Fialy, Ph.D., do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá.

IV. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

VI. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a argumentace žalobkyně – navrhovatelky

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhá zrušení výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Mikulov ze dne 18. 8. 2025, č.j. MUMI 25030527, sp. zn. STZI/20680/2025/SEDJ, a to tak, že žádost Ing. J. T. ze dne 6. 5. 2025 o povolení záměru nazvaného „Novostavba bytového domu – Rezidence X“ na pozemcích p.č. XA (ostatní plocha), XB (ostatní plocha), XC (zahrada) a XD (zahrada) v katastrálním území J. (dále jen „Stavební záměr“) dle §195 stavebního zákona se zamítá.

2. Žalobkyně je vlastnicí pozemků p.č. XA (ostatní plocha), XB (ostatní plocha), XC (zahrada) a XD (zahrada) v katastrálním území X (dále jen „Pozemky navrhovatelky“), které nabyla v roce 2021. Dle tehdejšího územního plánu, který platil i v době podání žádosti o povolení Stavebního záměru, byly tyto pozemky součástí plochy bydlení v rodinných domech (BR), přičemž jednou z možností podmíněně přípustného využití byly bytové domy, při respektování nejvyšší přípustné výškové hladiny. Žalobkyně chtěla vybudovat dvoupodlažní bytový dům, svým charakterem a rozměry i výškou přirozeně zapadající do lokality.

3. Zamítavé rozhodnutí žalovaného o odvolání bylo odůvodněno tím, že v průběhu odvolacího řízení došlo ke změně územního plánu, nově se jedná o plochu bydlení BI – bydlení individuální, stavby bytových domů zde nejsou přípustné. Stavební záměr se tedy stal z hlediska územně plánovací dokumentace nepřípustným. Žalovaný tak musel vycházet ze stavu v době jeho rozhodování. záměr se stal z hlediska územně plánovací dokumentace nepřípustným. Nebyly splněny podmínky , stavebního zákona (dále jen „“).

4. Vzhledem k uvedenému se žalobkyně v postavení navrhovatelky zároveň domáhá ve vztahu k odpůrci postupem dle , (dále jen „“), incidenčního přezkumu části územního plánu, tak jak je specifikováno v záhlaví rozsudku (dále jen „Změna ÚP“). Navrhovatelka považuje Změnu ÚP za nesprávnou a nezákonnou, byla jí přímo dotčena na svých právech. Proto je také nesprávné a nezákonné napadené rozhodnutí žalovaného, které je pouze důsledkem Změny ÚP.

5. Navrhovatelka v důvěře v regulaci nastavenou předchozím územním plánem, v té době platným, zahájila přípravu investičního záměru spočívajícího ve výstavbě bytového domu. V této souvislosti provedla rekultivaci a technickou přípravu pozemků, zajistila geodetické práce, vyřešila majetkoprávní otázky související s hranicemi pozemků a nechala zpracovat projektovou dokumentaci zamýšlené stavby. V průběhu přípravy záměru obdržela od příslušných orgánů veřejné správy i od obce stanoviska a informace, z nichž podle jejího názoru vyplývalo, že zamýšlený bytový dům je s tehdy platnou územně plánovací dokumentací v souladu. Odkázala na vydanou územně plánovací informaci, vyjádření obce a následně i na rozhodnutí stavebního úřadu, kterým byl záměr povolen, přičemž stavební úřad v jeho odůvodnění dovodil soulad stavby s územním plánem, urbanistickou strukturou obce, stanovenými regulativy i požadavky na ochranu charakteru území. Do přípravy realizace stavebního záměru žalobkyně vložila částku 5 877 960 Kč.

6. Situace se změnila přijetím Změny ÚP, která možnost umístění bytových domů v dotčených plochách BI odstranila. V důsledku této změny došlo k zásadnímu omezení možností využití jejích pozemků a k faktickému znemožnění realizace připravovaného záměru, do něhož již vynaložila značné finanční prostředky. Namítá proto, že napadená regulace zasahuje do jejích vlastnických práv a zároveň porušuje princip ochrany legitimního očekávání, neboť při nabytí nemovitostí i při následném postupu důvodně vycházela z obsahu tehdy platné územně plánovací dokumentace a z postojů příslušných orgánů veřejné správy.

7. Navrhovatelka již v průběhu procesu přijímání Změny ÚP podala připomínky podle . Zde namítala především rozpor s legitimním očekáváním, nezákonný zásah do vlastnických práv a do důvěry v kontinuitu územního plánování, nepotřebnost z měny a její nedůvodnost z hlediska veřejného zájmu a cílů územního plánování, nesoulad se zadáním změny. Zpochybnila tedy i zákonnost procesu pořízení napadené změny územního plánu. Námitkám vyhověno nebylo. Z odůvodnění odpůrce vyplývá, že se sám usvědčil z to ho, že provedl změnu, která nikde nebyla navrhována, přičemž se jednalo o změnu funkčních regulativ, což byl nezákonný postup. Odkaz odpůrce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne č.j. , ze kterého vyplývá, že proces pořizování územně plánovací dokumentaci je procesem dynamickým, přičemž zadání je pouze východiskem procesu, nemůže obstát. Podle názoru navrhovatelky tedy nebyla tato změna v průběhu pořizování dokumentace řádně identifikována, vysvětlena ani odůvodněna a do návrhu byla zařazena bez odpovídajícího podkladu, nebyla obsažena v pokynech pro pořízení Změny ÚP zkráceným postupem. Jedná se o libovůli veřejné moci. Poukázala na nedostatky související s projednáváním a schvalováním změny zastupitelstvem obce. Má za to, že pořizovatel i odpůrce postupovali v rozporu se , jestliže schválili regulaci, která nebyla předmětem řádně definovaného zadání a která nebyla podložena odpovídajícím odůvodněním.

8. Pokud jde o věcné důvody přijetí napadené regulace, navrhovatelka rozporuje argumentaci odpůrce založenou především na ochraně vesnického charakteru obce, zachování tradiční zástavby a na potřebě zachovat stávající poměr mezi rodinnými a bytovými domy. Označovat obec za chorvatskou, pokud se zde nachází jen několik zachovaných domů s pozůstatky chorvatské architektura, je zavádějící. Namítá, že tyto důvody nejsou podloženy relevantními urbanistickými, demografickými ani územně analytickými podklady. Naproti tomu navrhovatelka se nechala vypracovat Odborně historické posouzení, ze kterého vyplývá, že v průběhu doby došlo k přetržení kontinuity kulturního prostředí, v němž vznikala původní tradice. Došlo i k ovlivnění zástavby, mnoho domů bylo zbouráno, mnoho pozbylo dřívější podobu. Původní zástavba je seznatelná pouze částečně. Znaky lidového stavitelství mají jen dílčí a proměnlivá charakter. Nelze dovodit existenci vesnického či lidového rázu obce. Argumentace charvátskou obcí je tedy lichá a nijak neodůvodňuje potřebu zásahu do platného územního plánu. Odůvodnění změny územního plánu nevyplývá ani z existence konkrétního problému v území, který by vyžadoval takto zásadní zásah do dosavadního funkčního využití ploch. Do přijetí napadené změny nebyly podle ní zaznamenány negativní důsledky stávající regulace ani nadměrný rozvoj bytové výstavby, který by odůvodňoval úplné vyloučení bytových domů z dotčených ploch. Současně

9. Podle navrhovatelky je napadená změna územního plánu nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, neboť neobsahuje dostatečné vysvětlení nezbytnosti přijatého řešení ani úvahy, na jejichž základě odpůrce dospěl k závěru, že dosavadní regulace již nevyhovuje. Současně namítala, že odpůrce nezkoumal možnost použití méně omezujících nástrojů, například zpřísnění regulačních podmínek pro umisťování bytových domů, a bez dalšího přistoupil k jejich úplnému vyloučení. Takový postup považuje za nepřiměřený, neboť sledovaného cíle bylo podle jejího názoru možno dosáhnout i šetrnějšími prostředky méně zasahujícími do práv vlastníků dotčených nemovitostí.

10. Navrhovatelka uzavřela, že napadená část opatření obecné povahy byla přijata v rozporu se zákonem, bez dostatečných skutkových ani odborných podkladů, bez řádného odůvodnění a v rozporu se zásadou proporcionality. Má za to, že přijatá regulace vykazuje znaky svévole a účelovosti, neboť podle jejího názoru nesleduje skutečný veřejný zájem na uspořádání území, nýbrž v konečném důsledku směřuje k zabránění realizace jejího konkrétního stavebního záměru. Jedná se o nezákonný a nepřípustný zásah do jejích práv, o zásah do jejího legitimního očekávání. Poukázala na rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne , č.j. a Krajského soudu v Brně ze dne č.j. -81. Z uvedených důvodů navrhuje zrušení napadené části Změny č. 1 Územního plánu Jevišovka, jakož i zrušení rozhodnutí žalovaného, které z této změny vycházelo.

II. Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že odvolací řízení tvoří s řízením prvostupňovým jeden celek a odvolací orgán rozhoduje podle skutkového i právního stavu existujícího v době vydání jeho rozhodnutí. V průběhu odvolacího řízení nabyla dne 15. 10. 2025 účinnosti Změna č. 1 Územního plánu Jevišovka, v důsledku níž se posuzovaný záměr stal nepřípustným. Žalovaný proto považoval za svou povinnost vycházet z aktuálně účinné územně plánovací dokumentace a žádost žalobkyně zamítnout. Dále uvedl, že není oprávněn přezkoumávat ani ovlivňovat obsah opatření obecné povahy, kterým byla změna územního plánu přijata, a je naopak povinen z něj při rozhodování vycházet. Změnu územně plánovací dokumentace proto nelze přičítat k tíži žalovaného ani ji považovat za jeho pochybení. Navrhl proto zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

III. Vyjádření odpůrce

12. Odpůrce ve svém vyjádření uvedl, že návrh na zrušení části opatření obecné povahy nepokládá za důvodný. Odmítl námitku navrhovatelky, podle níž měla být napadená změna územního plánu přijata v rozporu s jejím legitimním očekáváním. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2026, č.j. -34. Dle tohoto rozsudku může legitimní očekávání vlastníka pozemku vyvolat až pravomocné územní rozhodnutí, popř. povolení záměru. Navrhovatelka odvozuje existenci takového očekávání zejména z územně plánovací informace vydané příslušným správním orgánem a z vyjádření starostky obce. Podle odpůrce však z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že vlastník pozemku nemá právní nárok na zachování určité podoby územně plánovací regulace a nemůže důvodně očekávat její neměnnost. Územní plánování je dynamickým procesem reagujícím na měnící se potřeby a poměry v území, přičemž právně chráněné legitimní očekávání může založit až pravomocné povolení konkrétního záměru. Jelikož navrhovatelka ke dni nabytí účinnosti změny územního plánu takovým povolením nedisponovala, nemohlo jí podle názoru odpůrce vzniknout legitimní očekávání požívající právní ochrany. Současně zdůraznil, že ani územně plánovací informace, ani vyjádření představitelů obce nemohou být vykládány jako závazný příslib zachování stávající územně plánovací regulace do budoucna. Tyto dokumenty podle odpůrce pouze zachycovaly stav platný v době jejich vydání a nebyly způsobilé založit nárok na zachování tehdejší regulace. Odpůrce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2024, č.j. -53. Právní názor, který krajský soud vyslovil, byl později shrnut v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2025, č.j. -42. Navrhovatelka si navíc podle odpůrce musela být vědoma toho, že obec již v průběhu roku 2024 deklarovala záměr zabývat se ochranou tradičního charakteru zástavby a přijmout odpovídající regulační opatření.

13. Odpůrce dále podrobně rozporoval námitky směřující proti důvodnosti přijaté změny územního plánu. Uvedl, že napadená regulace sleduje legitimní cíle územního plánování, jejichž základem je ochrana urbanistických, architektonických a kulturních hodnot území. Za podstatné označil zejména zachování vesnického charakteru obce, ochranu dochovaných prvků tradiční zástavby a udržení drobného měřítka stavební struktury. Poukázal na skutečnost, že obec dlouhodobě vykazuje znaky venkovského sídla s převahou individuálního bydlení, přičemž ochrana těchto hodnot odpovídá zákonem stanoveným cílům a úkolům územního plánování. Odmítl tvrzení navrhovatelky, že ochrana tradičního charakteru obce je založena na historicky nepřesných nebo nepodložených předpokladech. Zdůraznil, že smyslem přijaté regulace nebyla ochrana údajně neporušeného historického celku, nýbrž ochrana dosud dochovaných urbanistických a architektonických hodnot a zachování charakteristického měřítka zástavby. Podle odpůrce tudíž ani odborné historické posouzení předložené navrhovatelkou nezpochybňuje samotnou existenci hodnot, které obec považovala za potřebné chránit. Ochrana dochovaných hodnot lidové architektury, vesnické zástavby a drobného měřítka zástavby je jistě legitimní cíl odpůrce. Odpůrce odkázal \na publikaciu územního rozvoje „Charakter a struktura zástavby venkovských sídel v územních plánech, verze 2018“.

14. Ve vztahu k regulaci bytových domů v plochách individuálního bydlení odpůrce uvedl, že cílem změny územního plánu bylo jednoznačně vymezit funkční určení těchto ploch a odstranit interpretační nejasnosti vyplývající z předchozí úpravy. Podle jeho názoru bylo legitimní ponechat plochy BI primárně pro individuální formy bydlení a vyloučit z nich bytové domy jako typ staveb, který svým charakterem, objemem a funkcí odpovídá spíše formám hromadného bydlení. Územní plánování nemá pouze reagovat na již vzniklé problémy, ale má plnit rovněž preventivní a koncepční funkci. Za nedůvodnou proto označil argumentaci navrhovatelky, podle níž měla obec ke změně regulace přistoupit až poté, co by se v území reálně projevil negativní dopad výstavby bytových domů. Podle odpůrce naopak přísluší obci přijímat regulační opatření již v okamžiku, kdy je na základě její rozvojové koncepce zřejmé, že určitý typ zástavby není slučitelný s požadovaným charakterem území.

15. Navrhovatelka rozporuje rovněž legitimitu cíle odpůrce zachovat stávající poměr osob žijících v rodinných domech ve výši 89 %, dle jejího názoru uvedené číslo nemá oporu v právním předpisu ani v územním plánu. To není pravdou, tato čísla vycházejí z metodického pokynu Ministerstva pro místní rozvoj, na jehož str. 13 je tabulka, kde pro Jevišovku, která se nachází v třetí nejmenší velikostní skupině, je uveden podíl osob žijících v rodinných domech 87,83 %. Reálný podíl v Jevišovce činí 88,5 %, odpůrce s cílem posílit venkovský charakter obce nastavil hodnotu 89%.

16. Za nedůvodné považoval odpůrce rovněž výhrady navrhovatelky směřující proti procesu pořizování změny územního plánu. Tyto námitky uplatnila navrhovatelka již ve fázi připomínek k návrhu Změny ÚP. Skutečnost, že konečné znění změny nebylo doslovně předjímáno schváleným obsahem změny, sama o sobě nezakládá nezákonnost přijatého opatření. Z judikatury správních soudů (Odpůrce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2019, č.j. -62) vyplývá, že mezi schváleným zadáním a výslednou podobou územně plánovací dokumentace nemusí existovat absolutní obsahová shoda, pokud je zachována věcná souvislost a pokud mají dotčené osoby možnost se s navrhovanou regulací seznámit a uplatnit vůči ní své připomínky. Odpůrce zdůraznil, že již schválený obsah změny územního plánu obsahoval cíle spočívající v ochraně historického jádra obce, zachování tradiční zástavby a nastavení regulativů respektujících charakter území. Navrhovatelka proto podle jeho názoru musela být s dostatečným předstihem seznámena s tím, jakým směrem se připravovaná regulace ubírá. Současně připomněl, že navrhovatelka v průběhu pořizování změny svá procesní práva aktivně využila a uplatnila k návrhu připomínky, které byly řádně projednány a vypořádány.

17. Ani tvrzené procesní nedostatky nejsou způsobilé vést ke zrušení opatření obecné povahy, pokud se neprojevily v právní sféře navrhovatelky, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 30. 11. 2006, č.j. -62 a další). V posuzované věci navrhovatelka podle odpůrce neuvedla, jakým způsobem by jí vytýkané procesní nedostatky fakticky znemožnily hájit její zájmy nebo ovlivnily výsledek procesu pořizování změny územního plánu. Podle odpůrce proto absentuje příčinná souvislost mezi namítanými procesními pochybeními a tvrzeným zásahem do práv navrhovatelky.

18. Pokud navrhovatelka označila napadenou regulaci za účelovou, nepřiměřenou a fakticky zaměřenou proti její osobě, odpůrce takovou interpretaci odmítl. Zdůraznil, že regulace dopadá stejným způsobem na všechny vlastníky pozemků nacházejících se v plochách BI a nijak nerozlišuje mezi jednotlivými vlastníky. Není proto podle jeho názoru možné dovozovat diskriminační či individuálně zacílený charakter přijatého opatření. Odpůrce současně hájil proporcionalitu zvolené regulace. Uvedl, že vyloučení bytových domů představuje vhodný a přiměřený prostředek k dosažení sledovaných cílů, neboť umožňuje zachovat charakter ploch určených pro individuální bydlení. Mírnější regulace založená pouze na doplnění objemových nebo výškových limitů by podle jeho názoru neodstranila základní koncepční rozpor spočívající v přípustnosti bytových domů v plochách určených především pro individuální formy bydlení. Zásah do vlastnického práva přitom odpůrce považuje za omezený, neboť vlastníkům nadále zůstává zachována možnost využívat pozemky pro bydlení v souladu s hlavním účelem dané funkční plochy.

19. Odpůrce odmítl rovněž námitky směřující proti způsobu vypořádání připomínek navrhovatelky. Má za to, že požadavky vyplývající z judikatury správních soudů byly splněny, neboť z vypořádání připomínek jsou zřejmé důvody, pro které nebylo jednotlivým připomínkám vyhověno. Podle odpůrce byla navrhovatelce poskytnuta dostatečná a srozumitelná odpověď na její argumentaci, což ostatně dokládá i skutečnost, že podstatná část návrhu představuje polemiku právě s důvody uvedenými ve vypořádání připomínek. Odpůrce proto uzavřel, že napadená změna územního plánu byla přijata zákonným způsobem, sleduje legitimní cíle územního plánování a nepředstavuje nepřiměřený zásah do práv navrhovatelky. Z těchto důvodů navrhl zamítnutí návrhu na zrušení opatření obecné povahy i související žaloby proti rozhodnutí krajského úřadu.

IV. Replika navrhovatelky

20. Navrhovatelka setrvala na žalobních námitkách a polemizovala s argumentací odpůrce. Uvedla, že z podkladů pořizované změny územního plánu nebylo možné dovodit zamýšlenou změnu funkčního využití dotčených ploch, neboť změna měla dle jejího obsahu směřovat k úpravě podmínek pro umístění fotovoltaických elektráren a k doplnění prvků regulačního plánu. Změna však byla provedena ve funkčním využití ploch, což je záležitost územního plánu, nikoliv regulačního plánu. Namítla proto nepředvídatelnost přijatého řešení a zásah do jejího legitimního očekávání, které bylo podle ní podpořeno rovněž dřívějšími vyjádřeními orgánů veřejné správy o přípustnosti zamýšlené bytové výstavby. Dále zpochybnila věcnou důvodnost změny územního plánu a namítla, že deklarovaného cíle ochrany historického charakteru a drobného měřítka zástavby bylo možné dosáhnout prostřednictvím podrobnější regulace zástavby, aniž by bylo nutno měnit funkční využití ploch. Postup odpůrce proto označila za nepřiměřený a rozporný se zásadou proporcionality. Současně tvrdila, že změna nebyla řádně projednána ani odůvodněna, neboť její výsledná podoba neodpovídala zadání změny územního plánu a nebyla předem prezentována ani diskutována. Podle navrhovatelky tak došlo k nepředvídatelnému zásahu do jejích práv, v jehož důsledku se zamýšlený stavební záměr stal nerealizovatelným. Na ostatní argumentaci obsaženou v návrhu odkázala.

V. Vyjádření odpůrce k replice navrhovatelky

21. Odpůrce setrval na stanovisku, že navrhovatelka mohla již z obsahu pořizované změny územního plánu dovodit záměr obce posílit ochranu tradičního charakteru zástavby a omezit realizaci bytových domů v plochách individuálního bydlení. Navrhovatelka byla o připravované regulaci informována. Zcela zamlčela skutečnost, že jí starostka odpůrce dne 21. 6. 2024 zaslala e-mailové sdělení, kde ji informovala, že určitě bude vypuštěna možnost výstavby bytového domu. Navrhovatelka se aktivně účastnila i projednávání změny územního plánu a její připomínky byly vypořádány. Legitimní očekávání vlastníka na zachování stávající regulace nemohlo vzniknout již před vydáním příslušného povolení záměru, neboť takový výklad by fakticky znemožnil budoucí změny územně plánovací dokumentace.

22. Cílem přijetí Změny ÚP byla ochrana drobného měřítka zástavby, vesnického charakteru obce a dochovaných urbanistických hodnot. Vyloučení bytových domů v plochách BI považuje za přiměřený prostředek k dosažení tohoto cíle, neboť bytové domy jsou podle jeho názoru s charakterem individuálního bydlení neslučitelné. Současně odmítl tvrzení, že změna územního plánu postrádala věcné odůvodnění nebo řádné projednání. Ve vztahu k namítaným procesním vadám zopakoval, že navrhovatelka nebyla na svých právech zkrácena takovým způsobem, který by mohl mít vliv na obsah přijatého opatření obecné povahy.

23. Soud ještě dodává, že navrhovatelka reagovala na uvedené vyjádření odpůrce (které ji soud doručil do datové schránky advokátky na vědomí dne 1. 9. 2026) podáním doručeným soudu dne 7. 9. 2026. Soud již na toto podání nemohl reagovat, neboť dne 4. 9. 2026 došlo k vyhlášení rozsudku vyvěšením zkráceného znění rozsudku na úřední desce soudu ( , , dále jen )

. VI. Osoby zúčastněné na řízení

24. Jako OZNŘ se do řízení o žalobě přihlásil T. P. Navrhl, aby soud žalobu i návrh na zrušení části opatření obecné povahy zamítl. Uvedl, že svá práva hájil již v minulosti, neboť proti stavebnímu povolení podal odvolání, kterému bylo vyhověno. Žalobkyně se snaží dosáhnout výstavby bytového domu v lokalitě, která je dle územního plánu určena pro zástavbu rodinnými domy.

25. Do řízení se přihlásila rovněž EG.D, s.r.o. Vyjádření k věci však nepodala.

VII. Posouzení věci Krajským soudem v Brně

26. Krajský soud uvádí, že věc projednal a rozhodl o ní bez nařízení jednání, neboť pro tento postup byly splněny podmínky ve smyslu Soud neměl pochybnosti o splnění podmínek řízení.

27. Krajský soud nejprve obecně připomíná, že specifickou formu dotčení představuje případ, kdy na základě opatření obecné povahy je vydáno rozhodnutí, jehož adresát napadne toto rozhodnutí žalobou a společně s ní podává též návrh na zrušení podkladového opatření obecné povahy (tzv. incidenční přezkum). Zde, byť to zákon neříká výslovně, se dotčení na právech předpokládá. Dochází k němu zprostředkovaně, vydaným správním rozhodnutím, v tomto případě vydáním rozhodnutí o zamítnutí odvolání právě z důvodu změny územního plánu. Ve vztahu k tomuto rozhodnutí se také zkoumá, a není tedy potřeba zvlášť uvádět, v čem mělo spočívat dotčení samotným opatřením obecné povahy (srov. rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 24. 10. 2013, č. j. -33, bod 22).

28. Navrhovatelka a žalobkyně v jedné osobě podala návrh na incidenční přezkum opatření obecné povahy ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy toto nabylo účinnosti. Může se proto domáhat jeho zrušení v požadované části ( a ).

29. Soud v úvodu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. -73, pode kterého v procesu územního plánování ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno – není úkolem soudu stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito; jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka (obec) se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo-li tomu tak, je každá varianta využití území, která se takto “vejde” do mantinelů územního plánování, akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou. Soud brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně i celé politické společenství) před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů.

30. V procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Obecné rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011, č. j. -103).

31. Úkolem soudu je tedy zdrženlivě chránit jednotlivce pouze vůči excesům v oblasti územního plánování. Jen v jejich případě může být přiměřené vůči ústavně zaručenému právu územních samosprávných celků, aby do něj soud zasáhl. K soudnímu zásahu nepostačují dílčí formální nesrovnalosti v detailu, ke kterým v případě poměrně náročného procesu pořizování a vydávání územních plánu může dojít velmi jednoduše.

32. Soud především konstatuje, že neshledal v procesu přijímání a projednávání Změny ÚP takové nedostatky, které by mohly vést k závěru o jeho nezákonnosti. Navrhovatelka namítala, že v Obsahu změny č. 1, tak jak byla přijata 25. 6. 2024, nebylo uvedeno ani odůvodněno, že má být provedena změna ve funkčním využití pozemků, tedy že má být vypuštěna možnost umístit bytový dům do ploch BR dle dřívější úpravy, nově BI. V bodě 1.02 bylo pouze uloženo stanovit podmínky prostorového uspořádání v podrobnosti, která náleží regulačnímu plánu. Sem ale nespadají podmínky funkčního využití. Změna ve funkčním využití ploch, která se objevila v návrhu, nebyla nikde uvedena, přesto bylo provedena a schválena. Návrh Změny ÚP nebyl v souladu se zadáním změny. Obsah změny měl být schválen 25. 6. 2024, zápis z jednání zastupitelstva tomu neodpovídá, je zde pouze uvedeno, že se mělo jednat jen o změnu pro výstavbu FVE společnosti ČEZ. Dle navrhovatelky se jednalo o libovůli veřejné moci. V tomto smyslu navrhovatelka vznesla i připomínky, kterým nebylo vyhověno, odpůrce je uspokojivě nevypořádal.

33. Jak soud zjistil ze správního spisu, konkrétně z výpisu usnesení ze zasedání zastupitelstva obce ze dne 25. 6. 2024, obsah změny č. 1 územního plánu Jevišovka (pokyny pro pořízení změny ÚP zkráceným postupem dle ) byl jednomyslně schválen. Mimo jiné zde v bodě 1.02 bylo uvedeno, že změna územního plánu bude obsahovat prvky regulačního plánu, pro jednotlivé lokality budou stanoveny regulativy vycházející z charakteru tradiční zástavby dochované v Jevišovce, důvodem bude ochrana tradičního charakteru zástavby bez nevhodných globalizačních novotvarů bez jednotících prostorových pravidel a bez vazby k obci a regionu. Je pravdou, že před schválením tohoto dokumentu ve správním spise absentuje jakákoliv zmínka o úmyslu provést předmětnou Změnu ÚP. Z dokumentu je však zřejmé, že k pokynu provést tuto změnu dochází na návrh samotné obce Jevišovka, změna je pro dané účely dostatečně odůvodněna.

34. Jak dále vyplývá ze správního spisu, a to z výpisu z usnesení zastupitelstva obce ze dne 10. 12. 2024, tohoto dne bylo přijato usnesení, ve zastupitelstvo obce schvaluje, že změna č. 1 územního plánu Jevišovka bude obsahovat prvky regulačního plánu. Odpůrce tak napravil absenci tohoto usnesení při zasedání v červnu téhož roku. Podle věta druhá ve znění účinném pro projednávanou věc totiž „Územní plán ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím, pokud zastupitelstvo obce v rozhodnutí o pořízení nebo v zadání územního plánu nestanoví, že bude pořízen územní plán nebo jeho vymezená část s prvky regulačního plánu; tato skutečnost musí být v rozhodnutí zastupitelstva výslovně uvedena“.

35. Soud souhlasí s odpůrcem, že navrhovatelka tímto postupem nebyla nikterak dotčena na svých právech. Odpůrce zde správně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2006, č.j. -62, podle kterého samotná existence procesní vady nepostačuje. Navrhovatel musí současně tvrdit a prokázat, že taková vada mohla mít konkrétní dopad do jeho subjektivních práv.. Ač se tedy návrh na změnu, kterou se navrhovatelka cítí dotčena, neobjevil mezi podněty, je zřejmé, že změna byla činěna na návrh samotné obce, byla schválena zastupitelstvem, byla součástí Obsahu změny č. 1, který obsahoval pokyny pro pořízení změny. Změna byla zdůvodněna, v následujících krocích bylo obsahově vycházeno z pokynu z června 2024, bylo zřejmé, co je cílem a důvodem této změny. Byť tedy obsah změny č. 1 výslovně neobsahoval pokyn vypouštění věty týkající se podmíněného využití ploch BR pro stavbu bytových domů, bylo z něho zřejmé, že obec hodlá učinit takové kroky, které by chránily tradiční zástavbu, umožňovaly na ni navazovat a vyloučily možnost výstavby s nevhodnými globalizačními novotvary bez jednotících prostorových pravidel a bez vazby k obci a regionu. Úmysl obce posléze vyústil v řešení, že v Návrhu změny č. 1 bylo vypuštěno u ploch BI (dříve BR) podmíněně přípustné využití – bytové domy při respektování nejvyšší přípustné výškové hladiny. Nejedná se tedy o nové, překvapivé řešení. Výsledný návrh na změnu územního plánu totiž nemusí být zcela totožný se schváleným obsahem změny, pokud je zachována věcná souvislosti a předvídatelnost. to v předmětné věci bylo splněno. Vypuštění podmíněně přípustného využití v plochách individuálního bydlení ke stavbě bytových domů je jistě totožné s cílem zachování měřítka a charakteru tradiční zástavby. Není podstatné, že v konečné podobě došlo ke změně funkčního využití pozemků. Deklarovaný cíl obce tím byl naplněn.

36. Jak ostatně opakovaně uvedl Nejvyšší správní soud, proces pořizování územně plánovací dokumentace je dynamický. Zadání územního plánu je pouze východiskem celého procesu, avšak nestanoví, že by výsledek tohoto korespondovat s obsahem zadání (k tomu srov. rozsudek ze dne 24. 11. 2010, č. j. - 169, bod 116 a ze dne 30. 1. 2019, č.j. -62).

37. O konečném znění návrhu územního plánu se navrhovatelka dozvěděla včas, což ani nerozporovala. Mohla se tedy v procesu přijímání územního plánu účinně bránit, této možnosti využila a podala proti změně připomínky.

38. Navrhovatelka namítala nepřezkoumatelnost Změny ÚP. Krajský soud předně připomíná závěry ustálené judikatury správních soudů k nastolené otázce, týkající se míry odůvodnění věcného řešení obsaženého v územním plánu. To má v zásadě dvě úrovně. Za prvé se jedná o vlastní odůvodnění územního plánu a za druhé o odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Vlastní odůvodnění územního plánu, zejména jedná-li se o přijetí nového územního plánu, nikoliv pouze úzce zaměřenou změnu územního plánu, se vyznačuje spíše obecnějším (koncepčnějším) odůvodněním. Smyslem rozhodnutí o námitkách je naopak individualizace ve vztahu k regulaci konkrétních pozemků, a sice v kontextu konkrétních námitek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. -79).

39. Pokud se jedná o vlastní odůvodnění Změny ÚP, odpůrce zde v úvodu (kapitola II.2.1) deklaroval, že cílem územního plánování je také zvyšovat kvalitu vystavěného prostředí sídel, rozvíjet jejich identitu a vytvářet funkční a harmonické prostředí pro každodenní život obyvatel. Změna ÚP pro jednotlivé lokality stanovuje individuální podmínky využití s cílem zachování charakteru obce. V kapitole II.5, bod 1.02 je pak mimo jiné uvedeno, že pro jednotlivé lokality budou stanoveny regulativy vycházející z charakteru tradiční zástavby dochované v Jevišovce a snahy na tento charakter navázat a nepokračovat tak v současném trendu výstavby s nevhodnými globalizačními novotvary bez jednotících prostorových pravidel a bez vazby k obci a regionu. V kapitole II.9.F – Podmínky pro využití ploch je u ploch bydlení individuální uvedeno, že bylo vypuštěno podmíněně přípustné využití pro bytové domy, při respektování nejvyšší přípustné výškové hladiny s tím, že pro výstavbu bytových domů jsou nadále vymezeny pouze plocha BF – bydlení hromadné. Dle názoru toto odůvodnění zcela postačuje, je z něho zřejmé, proč odpůrce k přijaté změně přistoupil.

40. Z judikatury vztahující se k druhé úrovni, tj. k požadavkům na míru konkrétnosti vypořádání námitek proti opatření obecné povahy, plyne, že na vypořádání námitek je třeba klást přiměřené požadavky. Na jedné straně rozhodnutí o námitkách naplňuje některé formální znaky správního rozhodnutí. Jeho odůvodnění by tedy mělo kvalitativně odpovídat správním rozhodnutím ( ). Z odůvodnění rozhodnutí o námitkách musí být pochopitelné, z jakého důvodu odpůrce považuje námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje předestírané skutečnosti za nerozhodné, nesprávné nebo vyvrácené jinými řádně provedenými důkazy.

41. Podle judikatury není možné se zabývat námitkami pouze formálně a vypořádat je jen obecnými frázemi bez zohlednění jejich podstaty (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010, č. j. -48). Stejně tak odůvodnění rozhodnutí o námitkách obsahující pouhý odkaz či citace stanovisek dotčených orgánů nepostačuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013, č. j. -138). Na základě podané námitky je pořizovatel územního plánu povinen zařazení pozemku do určité funkční plochy podrobně odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2014, č. j. -33). Na straně druhé však ve vztahu k detailnosti a rozsahu vypořádání námitek nelze klást na vypořádání námitek příliš vysoké požadavky, které by již představovaly přepjatý formalismus (viz nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. , byť řádné odůvodnění v kontextu pozdější nálezové judikatury musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí „přehnaných požadavků“ usuzovat výjimečně, viz nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. , bod 32, či ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. , bod 70).

42. Soud nesouhlasí s námitkou navrhovatelky, že odpůrce nevypořádal její připomínky řádně. Odpůrce vypořádal připomínky velmi podrobně a konkrétně, naplnil požadavky ve smyslu výše uvedené judikatury. V úvodu uvedl, že v rámci změny byla provedena i revize funkčních regulativ s cílem chránit vesnickou zástavbu charakteristickou pro obec. Jedná se o nastavení koncepce pro další případné investory, o ochranu území, jež má dlouhou historickou tradici. Navrhovatelka poukazovala na to, že odpůrce ve vypořádání připomínek obec Jevišovka označil za chorvatskou obec a dokládala Odborné historické posouzení, že tomu tak není. S tímto tvrzením navrhovatelky soud nesouhlasí. Odpůrce uvedl, že se jedná o obec s dlouhou historií s tím, že ve 16 století se jednalo o obec chorvatskou. Dále pouze uvedl, že se zde zachovalo několik chorvatských domů, představujících původní lidovou architekturu s tím, že architektura Jevišovky představuje bohatou mozaiku historických a kulturních vlivů. Netvrdil tedy, že by se dosud jednalo o chorvatskou obec.

43. Protože odpůrce netvrdil, že by se v případě Jevišovky jednalo dosud o chorvatskou obec, soud neshledal nutnost provádět dokazování Odborným historickým posouzením. Odpůrce rovněž netvrdil, že by v obci nebyly více podlažní stavby, konstatoval pouze, že jednopodlažní stavby jsou výrazným prvkem. Z tohoto důvodu soud neshledal ani potřebu provádět dokazování studií zástavby obce Jevišovka. Jako důvod pro vypuštění možnosti umísťovat bytové domy do ploch bydlení individuálního uvedl, že zde dosud žádné nebyly realizovány, jejich umístění by i při respektování stanovených regulací bylo obtížné či nemožné rovněž i z důvodu vymezení dostatečných počtů parkovacích míst. Odpůrce proto zvolil jednoznačnou regulaci v souladu se stanoveným hlavním využitím těchto ploch. Dále odpůrce ve vypořádání připomínek argumentoval údaji o počtu obyvatel, uvedl, jaký by měl být procentní podíl lidí žijících v bytových a rodinných domech vzhledem k velikosti obce. Ve vyjádření k návrhu upřesnil, že tyto údaje čerpal z metodického pokynu Ministerstva pro místní rozvoj. Odpůrce se rovněž vyjádřil k námitce, že zadání neobsahovalo zmínku o tom, že dojde k vyškrtnutí bytových domů z funkčních regulativ. Zde odpůrce s odkazem na judikaturu uvedl, že zadání územního plánu je pouze východiskem, výsledek procesu nemusí být zcela totožný. Poukázal na to, že zadání, kde byla zmíněna změna obsahující prvky regulace, bylo schváleno v červnu 2024. Soud shrnuje, že odpůrce komplexně reagoval na všechny připomínky navrhovatleky, a to pezkoumatelným způsobem. Vyjádřil se i k procesnímu postupu.

44. Jak již bylo uvedeno, návrh Změny ÚP pro navrhovatelku nemohl být překvapivý, protože o cílech obce chránit tradiční zástavbu a naopak vyloučit zástavbu bez jednotících prostorových pravidel se mohla dozvědět již v červnu 2024. Byť soud chápe rozčarování navrhovatelky – žalobkyně, které bylo přijetím změny ÚP znemožněno realizovat stavební záměr, do jehož přípravy již vložila nemalé finanční prostředky a úsilí, je toho názoru, že do jejích práv nebylo zasaženo takovým způsobem, aby soud mohl napadenou Změnu ÚP zrušit. Územní plánování je průběžný proces a obec může regulaci změnit. To potvrdil Nejvyšší správní soudu např. v rozsudku ze dne 12. 10. 2018, č.j. -41.

45. Dle judikatury správního soudů jednotlivci nemohou mít legitimní očekávání v tom směru, že územně plánovací dokumentace zůstane neměnná v určité podobě po celou dobu existence jejich věcných práv k nemovitosti. Nebo, že k její změně dojde pouze podle jejich zájmů a očekávání (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, č. j. -76). Rovněž Ústavní soud v minulosti poukázal na nutný vývoj územně plánovací dokumentace a nutnost očekávání jejích změn ve svém nálezu ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. . Rovněž je třeba zopakovat právo obce na samosprávu.

46. Jak zdejší soud uvedl v rozsudku ze dne 11. 11. 2020, č. j. -186: „územní plánování je kontinuálním a dynamickým procesem. Obsah územně-plánovacích nástrojů se proměňuje v závislosti na vývoji podmínek v regulovaném území. Z toho důvodu nelze vycházet z předpokladu, že podmínky jednou stanovené územním plánem jsou neměnné, resp. že ve vztahu k regulovaným pozemkům ve vlastnictví soukromých osob bez dalšího zakládají legitimní očekávání spočívající v tom, že dané pozemky nebudou při dodržení zákonem stanovených podmínek v budoucnu žádnou změnou dotčeny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. -316).“

47. Dřívější možnost podmíněně přípustné výstavby bytových domů proto sama o sobě nezakládá legitimní očekávání, že zastavitelnost v tomto rozsahu zůstane zachována. Je nutno zdůraznit právě pouze podmíněnou přípustnost výstavby dle předchozí územně plánovací regulace. Stavební záměr měl být realizován v ploše, která byla primárně určena pro bydlení v rodinných domech, kde dosud žádné obytné domy nejsou. Navrhovatelka sice obdržela územně plánovací informaci, písemné vyjádření starostky, a dokonce i dne 18. 8. 2025 i stavební povolení od stavebního úřadu v prvním stupni, toto však vycházelo z tehdejší územně plánovací dokumentace, na kterou také bylo odkazováno. Při přihlédnutí ke specifikům věci je soud toho názoru, že nová regulace vylučující stavbu bytových domů v ploše, primárně určené pro zástavbu rodinnými domy, kde dosud žádné bytové domy nestály, a tudíž zachování dosavadního stabilizovaného stavu, je zcela legitimní.

48. Navrhovatelka – žalobkyně navrhovala rovněž zrušení rozhodnutí žalovaného. K tomu soud uvádí, že pokud se příslušné stavební orgány vyjadřovaly k věci v řízení před stavebním úřadem v prvním stupni a bylo vydáno rozhodnutí o povolení předmětného záměru stavby bytového domu, vycházelo se z tehdy platného územního plánu. Protože proti němu bylo podáno včas odvolání, nestalo se pravomocným a vykonatelným, nenastaly ani jeho jiné právní účinky ( , ). Odvolací orgán byl povinen přezkoumávat rozhodnutí prvního stupně podle skutkového a právního stavu v době svého rozhodování. Vzhledem k přijaté Změně ÚP v průběhu odvolacího řízení, podle které se záměr stal nepřípustným, nezbylo odvolacímu orgánu nic jiného než rozhodnutí prvního stupně o povolení záměru zrušit. (viz rozsudky Nejvyššího správního souduze dne 25. 9. 2008, č.j. -98, ze dne 25. 2. 2026, č.j. -67 a ze dne 17. 9. 2024, č.j. -40).

49. Soud se v souvislosti s řízením o povolení záměru ještě vyjádří k otázce legitimního očekávání. Soud odkazuje na rozsudek Nějvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2026, č.j. -34, podle kterého [r]egulace obsažená v územním plánu nemůže ve vlastnících vzbudit legitimní očekávání, že jejich záměr bude v budoucnu realizovatelný. Legitimní očekávání může vyvolat až pravomocné územní rozhodnutí, jelikož územní plánování je dynamickým procesem reagujícím na změny poměrů v území. Na určitou podobu územního plánu či zařazení pozemku do určitého způsobu využití není právní nárok, stejně jako se nelze dovolávat ochrany dobré víry či legitimního očekávání ve vztahu k určité podobě územního plánu, neboť ten se s ohledem na potřebu úpravy poměrů v území neustále vyvíjí (usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. ). “V uvedené citaci se hovoří o pravomocném územním rozhodnutí. Pto projednávanou věc je však tento rozsudek použitelný v tom smyslu, že ani žalobkyně nedisponovala žádným pravomocným rozhodnutím o povolení záměru, tudíž ani jí nemohlo legitimní očekávání vzhledem k dalším skutkovým okolnostem věci vzniknout.

50. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu , podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšná žalobkyně – navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení. úspěšnému žalovanému nad rámec úřední činnosti náklady řízení nevznikly. Odpůrce byl ve věci úspěšný, soud mu přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrce je poměrně malou obcí, nedisponuje právním oddělením ani jiným odborným aparátem. Z tohoto důvodu soud považuje náklady na právní zastoupení za účelně vynaložené. Náklady řízení odpůrce sestávají z odměny a náhrady hotových výdajů zástupce odpůrce. Odměna zástupce náleží za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k věci, replika). Odměna činí 3 x4 620 Kč a 3 x náhrada hotových výdajů 450 Kč, dohromady 15 210 Kč. Protože je advokát odpůrce plátcem DPH, byla mu přiznána i částka za DPH. Celková výše nákladů řízení odpůrce tak činí 18 404 Kč. Osobám zúčastněným na řízení soud neuložil v řízení žádnou povinnost, proto jim náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 4. září 2026

Zuzana Bystřická v.r.

předsedkyně senátu