Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Ad 6/2026 - 46

12

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci

žalobkyně

proti

žalovanému

D. Ž.,

bytem X,

zastoupená JUDr. R. H. K.,

bytem X

Ministerstvo zdravotnictví

se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2026, č. j. MZDR 1090/2026-3/LEP ,

takto:

I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 27. 2. 2026, č. j. MZDR 1090/2026-3/LEP, a rozhodnutí ministerstva zdravotnictví ze dne 24. 6. 2025, č. j.: MZDR 27072/2023-10/PRO, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 0,- Kč a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Dne 15. září 2023 podala žalobkyně k Ministerstvu zdravotnictví (dále také jen „ministerstvo“ nebo „žalovaný“) žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „“). Žalobkyně uvedla, že porodila čtyři děti, všechny spontánně, a že po porodu posledního syna dne X v nemocnici Varnsdorf, dnes provozované poskytovatelem zdravotních služeb Nemocnice Varnsdorf, p. o., IČO: 498 88 498, se sídlem Karlova 2208, 407 47 Varnsdorf (dále také jen „poskytovatel zdravotních služeb“) jí byla provedena sterilizace, o níž nebyla informována a k níž neposkytla souhlas.

2. Rozhodnutím ze dne 24. června 2025, č. j.: MZDR 27072/2023-10/PRO, žalovaný rozhodl o zamítnutí žádosti žalobkyně s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala oprávněnost svého nároku, jelikož neunesla důkazní břemeno stran protiprávnosti sterilizace. Žalobou napadeným rozhodnutím ministra byl její rozklad zamítnut.

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

3. Žalobkyně v žalobě namítá, že Ministerstvo zdravotnictví i ministr zdravotnictví rozhodli nezákonně, neboť podle jejího názoru nebyla dostatečně zohledněna důkazní nouze způsobená neexistencí zdravotnické dokumentace vztahující se k tvrzené sterilizaci. Absence zdravotnické dokumentace nemůže jít k její tíži, a správní orgány proto měly její žádost posuzovat se zřetelem ke specifické povaze řízení podle a k obtížné důkazní situaci osob, které tvrdí, že byly v minulosti sterilizovány v rozporu s právem.

4. Žalobkyně poukázala na propouštěcí zprávu z hospitalizace v Lužické nemocnici a poliklinice, a.s., Rumburk, z roku 2009, v níž je v osobní anamnéze uvedena sterilizace. Žalobkyně namítá, že ministerstvo této indicii nepřiznalo odpovídající důkazní význam. Dále nesouhlasí s tím, aby případný rozpor mezi údajem „… sterilizace v 26 letech“ a jejím tvrzením o sterilizaci po porodu v roce 1992, tj. v jejich 25 letech, byl hodnocen k její tíži, neboť podle ní mohlo jít o nepřesnost při sdělování či zaznamenání anamnestického údaje s odstupem mnoha let.

5. Žalobkyně také namítá, že ministerstvo neprokázalo, že by po spontánním porodu nemohlo dojít k následné operativní sterilizaci. Závěr ministerstva, že tvrzení o provedení sterilizace bez vědomí žalobkyně po spontánním porodu nepůsobí věrohodně, jelikož nebyl podložen odborným vyjádřením ani jiným důkazem. Žalobkyně má za to, že správní orgány bez dostatečného podkladu vyloučily možnost, že sterilizace mohla být provedena i po spontánním porodu.

6. Žalobkyně rovněž tvrdí, že správní orgány nesprávně posoudily nejen otázku samotného provedení sterilizace, ale i otázku její protiprávnosti. Nebylo dostatečně zohledněno její tvrzení, že o sterilizaci nebyla informována a neposkytla k ní svobodný a informovaný souhlas. Podle žalobkyně neměly správní orgány izolovaně oddělovat otázku provedení zákroku od okolností, za nichž k němu mělo dojít.

7. Žalobkyně dále poukazuje na svůj romský původ, historický a společenský kontext protiprávních sterilizací a závěry veřejného ochránce práv i správních soudů. Tyto skutečnosti měly být při posouzení její žádosti zohledněny jako relevantní okolnosti, nikoli pouze jako obecný kontext bez dopadu na individuální posouzení věci. Uvádí rovněž další indicie, zejména absenci dalšího těhotenství po roce 1992, skutečnost, že do té doby porodila čtyři děti, a neexistenci zdravotnické dokumentace.

8. Ministerstvo i ministr hodnotili jednotlivé indicie izolovaně a nepřihlédli k jejich souhrnnému významu. Ve vzájemné souvislosti měly být posouzeny zejména údaj v propouštěcí zprávě z roku 2009, absence dalšího těhotenství, její tvrzení o neinformovanosti a absenci souhlasu, romský původ, historický kontext protiprávních sterilizací a skutečnost, že zdravotnická dokumentace již není dostupná.

9. Žalobkyně odkázala na judikaturu Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu k důkaznímu břemenu v řízeních o odškodnění protiprávních sterilizací, ze které vyplývá, že za určitých okolností postačí plausibilní tvrzení žadatelky podpořené indiciemi, nejsou-li k dispozici zdravotnické dokumenty. Správní orgány podle ní tento důkazní standard nerespektovaly a fakticky po ní požadovaly plné prokázání nároku.

10. Postup správních orgánů tak byl nepřiměřeně formalistický, necitlivý a v rozporu se smyslem Výklad zastávaný ministerstvem by prakticky vedl k tomu, že osoby, jejichž zdravotnická dokumentace se již nedochovala, by byly z možnosti odškodnění fakticky vyloučeny. Součástí žaloby je rovněž námitka průtahů ve správním řízení i v řízení o rozkladu, neboť žalobkyně poukazuje na dobu, která uplynula od podání žádosti do vydání prvostupňového rozhodnutí a následně do rozhodnutí o rozkladu.

11. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Dále uvedl, že ministerstvo oslovilo poskytovatele zdravotních služeb, žalobkyní označeného gynekologa MUDr. B. i MUDr. J., na niž bylo v průběhu řízení odkázáno. Žalobkyně byla následně podrobně poučena o možnosti navrhnout další důkazní prostředky a konkretizovat svá tvrzení. Žalovaný tedy nepostavil zamítnutí žádosti na prosté absenci zdravotnické dokumentace. Rozhodným důvodem bylo, že ani po provedeném dokazování nebyly zjištěny skutečnosti, které by umožňovaly učinit závěr o splnění zákonných podmínek nároku podle

12. Žalobkyně přikládá zásadní význam propouštěcí zprávě z Lužické nemocnice a polikliniky, a.s., Rumburk, z roku 2009, v níž je v osobní anamnéze uvedeno „… sterilizace v 26 letech“. Žalovaný tutou neignoroval a nepominul. Naopak ji v řízení hodnotil jako indicii, která může podporovat tvrzení o možném provedení sterilizace. Nelze ji však bez dalšího považovat za důkaz protiprávně provedené sterilizace. Údaj je obsažen v části osobní anamnézy, tedy v části dokumentace, která standardně vychází z informací sdělených pacientkou nebo jejími osobami blízkými. Z uvedené zprávy nevyplývá, kdo údaj o sterilizaci ověřil, na základě jaké dokumentace byl zaznamenán, kdy přesně měl být zákrok proveden, v jakém zdravotnickém zařízení, za jakých okolností, zda v souvislosti s porodem, zda na základě žádosti či souhlasu, ani zda byl souhlas právně vadný. Tato proto může nanejvýš podporovat možnost, že se v anamnéze žalobkyně údaj o sterilizaci vyskytoval, nikoli závěr, že byly splněny podmínky

13. Žalobkyně dále namítá, že rozpor mezi údajem „… sterilizace v 26 letech“ a tvrzením o zákroku po porodu dne X, kdy jí bylo 25 let, může být vysvětlen omylem. Žalovaný nezpochybňuje, že jednotlivá nepřesnost v anamnestickém údaji nemusí sama o sobě vždy vylučovat věrohodnost tvrzení. V dané věci však nejde o jediný izolovaný rozpor, nýbrž o okolnost, která spolu s absencí dalších konkrétních indicií a s nejasnostmi ohledně registrujících gynekologů oslabuje závěr o plausibilitě tvrzeného děje. Ani při vstřícném hodnocení tétoy z ní nelze dovodit provedení sterilizace. Avšak i kdyby bylo možné z propouštěcí zprávy z roku 2009 dovodit, že žalobkyně v minulosti sterilizaci skutečně podstoupila, neznamenalo by to samo o sobě splnění podmínek

14. Žalovaný zdůrazňuje, že ministerstvo ani ministr zdravotnictví netvrdili, že provedení sterilizace po spontánním porodu je absolutně vyloučeno. Rozhodnutí vycházela z odlišné úvahy: jestliže žalobkyně sama uvádí, že všechny porody proběhly spontánně, a zároveň tvrdí, že o sterilizaci vůbec nevěděla, bylo nezbytné, aby blíže popsala okolnosti, za nichž mělo po spontánním porodu dojít k dalšímu operativnímu zákroku, aniž by o něm byla informována nebo jej jakkoli zaznamenala. Na rozdíl od situace, kdy je sterilizace provedena současně s operativním porodem, by po spontánním porodu musel následovat samostatný operační výkon nebo jiný zdravotnický postup, jehož okolnosti žalobkyně nijak konkrétně nepopsala. Žalobkyně v žalobě uvádí, že „na porodním sále se dělo mnoho věcí“, avšak ani toto tvrzení nekonkretizuje, jaký výkon měl být proveden, kdy, za jakých okolností a jakým způsobem měla být žalobkyně zbavena možnosti udělit či neudělit souhlas. Za těchto okolností nebylo možno dovodit, že zjištěné indicie ve svém souhrnu nepřipouštějí jiné racionální vysvětlení než protiprávní sterilizaci.

15. Žalovaný nijak nezpochybňuje historický a společenský kontext protiprávních sterilizací ani skutečnost, že tato problematika je spojena i s aspektem rasové diskriminace. To výslovně reflektovalo již napadené rozhodnutí ministra. Tento kontext je významný pro způsob vedení řízení, citlivý přístup k žadatelkám i hodnocení obtížné důkazní situace. Současně však platí, že samotný romský původ žalobkyně nemůže nahradit individuální skutková zjištění o tom, že právě u žalobkyně došlo ke sterilizaci v rozporu s právem. Etnický původ může tvořit širší kontext posuzované věci, avšak sám o sobě neprokazuje ani existenci sterilizačního výkonu, ani absenci souhlasu, ani vady případného souhlasu ve smyslu

16. Absence dalšího těhotenství může mít více příčin a bez dalšího medicínského či jiného podkladu z ní nelze dovodit konkrétní zdravotnický výkon provedený v konkrétním čase, konkrétním poskytovatelem a v rozporu s právem.

17. Soud nařídil ve věci na den 9. 9. 2026 jednání, při kterém účastníci setrvali na svých postojích. Obecní zmocněnkyně žalobkyně uvedla, že žalobkyně prodělala infarkt, proto se jednání nemohla zúčastnit, a že celé řízení je i s ohledem na jeho délku a výsledek pro ni značně zatěžující a cítí se podruhé viktimizována.

III.

Posouzení žaloby

18. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadané rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán ( a 2 ), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žalobní námitky jsou důvodné.

19. Z obsahu správního spisu se podává, že žalobkyně dne 15. září 2023 podala k žalovanému ministerstvu zdravotnictví žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci podle , ve které uvedla, že ji byla sterilizace provedena v nemocnici ve Varnsdorfu po porodu čtvrtého dítěte dne X. Se sterilizací nesouhlasila a nebyla o ní informována. Od svých 18 let je dlouhodobě registrovaná u gynekologa MUDr. O. B. B.

20. Dne 25. 9. 2023 žalovaný vyzval Nemocnici Varnsdorf – příspěvkovou organizaci k předložení kopie úplné zdravotnické dokumentace žadatelky obsahující záznamy vztahující se k provedené zdravotního výkonu zabraňujícího plodnosti (sterilizace) včetně vlastní žádosti žadatelky o provedení výkonu sterilizace rozhodnutí sterilizační komise včetně dokumentů zaznamenávajících vyslovení souhlasu pacientky s tímto výkonem a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní.

21. Nemocnice odpověděla, že zdravotnickou dokumentaci měla v archivu, který byl vytopen a dokumentace byla zlikvidována.

22. Žádostí ze dne 11. 10. 2026 se obrátil žalovaný na MUDr. B. o kopie úplné zdravotnické dokumentace žadatelky obsahující záznamy vztahující se k provedené zdravotního výkonu zabraňujícího plodnosti (sterilizace) včetně vlastní žádosti žadatelky o provedení výkonu sterilizace rozhodnutí sterilizační komise včetně dokumentů zaznamenávajících vyslovení souhlasu pacientky s tímto výkonem a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní. Jelikož nebylo na výzvu reagováno, stejnou žádost žalovaný zopakoval dne 23. 8. 2024.

23. Na tu reagoval MUDr. B. dopisem ze dne 17. 9. 2024, ve kterém uvedl, že žalobkyně je jeho pacientkou od 17. 12. 2009 s tím, že před tím chodila k MUDr. M. J. v Krásné Lípě, která nyní sídlí ve Varnsdorfu. Jedinou dokumentací, ze které lze čerpat, je propouštěcí zpráva z gynekologického oddělení v Rumburku, kde byla hospitalizovaná v roce 2009, kde je v oddílu Anamnéza uvedené: „Operace APE v dětství, sterilizace v 26 letech“ viz propouštěcí zpráva, kterou lékař přiložil.

24. Žalovaný se následně obrátil na MUDr. M. J. se žádostí o kopie úplné zdravotnické dokumentace žadatelky obsahující záznamy vztahující se k provedené zdravotního výkonu zabraňujícího plodnosti (sterilizace) včetně vlastní žádosti žadatelky o provedení výkonu sterilizace rozhodnutí sterilizační komise včetně dokumentů zaznamenávajících vyslovení souhlasu pacientky s tímto výkonem a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní. Ta dne 28. 1. 2025 odpověděla, že nikdy nebyla registrujícím gynekologem žalobkyně.

25. Žalovaný dne 31. 1. 2025, pod č. j. MZDR 27072/2023-9PRO, žalobkyni kromě jiného vyzval, aby předložila úplnou zdravotnickou dokumentaci týkající se provedení zdravotnického výkonu sterilizace, a aby sdělila, od jaké osoby lze tuto dokumentaci získat, a uvedla další konkrétní důkazy pro doplnění dokazování, které prokazují provedení sterilizace, okolností, za kterých byla provedena, a její provedení v rozporu s právem. Na výzvu nebylo reagováno.

26. Žalovaný dne 24. 6. 2025 vydal prvostupňové rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně zamítl. V rozhodnutí se kromě jiného uvádí, že ministerstvo nemá za nade vši pochybnost za prokázané, že ke sterilizačnímu zákroku u žadatelky došlo… Žadatelkou předložená propouštěcí zpráva z hospitalizace na gynekologickém oddělení v Rumburku v prosinci roku 2009, konkrétně osobní anamnéza je pouze indicie o možném provedení sterilizace, a to z důvodu, že osobní anamnéza je souhrn údajů týkajících se zdraví vyšetřované osoby, kterou lékař získává při rozhovoru s pacientem či jeho blízkými a na základě tohoto pohovoru se snaží získat co nejucelenější obraz zdravotnické historie pacienta. Z propouštění zprávy nevyplývá, kdy byla sterilizace provedena a zda byla provedena v souvislosti s porodem. Žadatelka sice tvrdí, že se tak stalo po porodu jejího syna, ale podle záznamu v anamnéze se to mohlo stát i o rok později. Kromě toho, podle záznamů registrujícího gynekologa rodila žadatelka čtyři krát (a vždy spontánně). Ani sama žadatelka netvrdí, že by rodila operativně, tedy jí nemohla být provedena sterilizace např. spolu s císařským řezem, aby o ní, jak tvrdí žadatelka v žádosti, nevěděla (nebyla o ní informována). Čtyři děti jsou možnou indikací k provedení sterilizace (čl. XIV odst. 3 přílohy směrnice).

27. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí v zákonné lhůtě rozklad, který následně doplnila. Kromě jiného v rozkladu uvedla, že považuje rozhodnutí za rozporné s judikaturou Nejvyššího správního soudu, a to s ohledem na skutečnost, že její plausibilní tvrzení (čtyři normální porody, indikace ke sterilizace, a to že je Romka) nebyla nijak vyvrácena.

28. Právní odbor ve svém vyjádření k rozkladu uvedl, že v tomto případě nevylučuje provedení sterilizace, pouze podotýká že žadatelka musela vědět, že podstupuje operativní zákrok, pokud by následoval po spontánním porodu.

29. O rozkladu žalobkyně rozhodl ministr zdravotnictví zamítavým rozhodnutím. V odůvodnění rozhodnutí ministr zdravotnictví uzavřel, že na základě indicií ze strany žadatelky lze usuzovat provedení sterilizace, nikoli však její protiprávnost.

30. Soud při posouzení věci vycházel z následující právní úpravy:

31. Podle platí, že oprávněnou osobou je fyzická osoba, která se podrobila v období od 1. července 1966 do 31. března 2012 (dále jen "rozhodné období") ve zdravotnickém zařízení na území, které je součástí území České republiky, sterilizaci v rozporu s právem.

32. Podle platí, že sterilizací v rozporu s právem se pro účely tohoto zákona rozumí zdravotní výkon zabraňující plodnosti, k jehož provedení oprávněná osoba neudělila souhlas, nebo souhlas udělila při takovém porušení právních předpisů upravujících v rozhodném období provedení zdravotního výkonu zabraňujícího plodnosti anebo za takových okolností, jež vylučují nebo vážně narušují svobodu a prostotu omylu uděleného souhlasu.

33. Podle platí, že porušením právních předpisů a okolnostmi podle odstavce 1 se rozumí zejména působení na oprávněnou osobou v podobě jakéhokoli nátlaku, donucení či přesvědčování, aby se zdravotnímu výkonu zabraňujícímu plodnosti podrobila, jakož i skutečnost, že oprávněná osoba nebyla srozumitelným způsobem a v dostatečném rozsahu informována o svém zdravotním stavu a o účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaného zdravotního výkonu a o jiných možnostech řešení zdravotního stavu, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích.

34. Podle , se na řízení podle zákona o protiprávní sterilizaci použije .

35. Podle , nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v .

36. Dle ust. , správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

37. Dle odst. 1, věta první „Poučení a souhlas nemocného“ o péči o zdraví lidu, zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu příslušného zdravotnického povolání informuje pacienta, popřípadě další osoby v souladu s , o účelu a povaze poskytované zdravotní péče a každého vyšetřovacího nebo léčebného výkonu, jakož i o jeho důsledcích, alternativách a rizicích.

38. Dle ust. o péči o zdraví lidu, sterilizace se smí provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost osoby, u níž má být sterilizace provedena, a to za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví.

39. Dle § 2 písm. b) Směrnice ministerstva zdravotnictví ČSR ze dne 17. prosince 1971 o provádění sterilizace (dále jen „směrnice“), sterilizace je přípustná, provádí-li se ve zdravotnickém zařízení na vlastní žádost nebo se souhlasem osoby, u níž má být sterilizace provedena, na zdravých pohlavních orgánech ženy, jestliže by těhotenství nebo porod vážně ohrozily život ženy nebo jí způsobily těžkou a trvalou poruchu zdraví.

40. Dle ust. § 3 věta před středníkem směrnice, seznam indikací, jež mohou být důvodem k provedení sterilizace podle § 2 písm. b) až f), je v příloze těchto směrnic.

41. Dle ust. § 5 odst. 1 písm. b) věta první směrnice o tom, že sterilizace je indikována, rozhoduje: v případech podle § 2 písm. b) až g) lékařská komise k tomu účelu ustavená (sterilizační komise).

42. Dle ust. § 11 směrnice, je-li o žádosti rozhodnuto kladně, pošle předseda žadatelku (žadatele) s doporučením na ženské (urologické nebo chirurgické) oddělení, jehož vedoucí je členem komise. Zároveň tam zašle opis protokolu, který se stane součástí chorobopisu. Před zákrokem podepíše osoba, u níž má být sterilizace provedena, popřípadě její zákonný zástupce (opatrovník), prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní.

43. Dle oddílu XIV bod 3. Příl. Seznam indikací, jež mohou být důvodem k provedení sterilizace k této směrnici byla Indikací porodnicko-gynekologickou při více dětech, do 35. roku po čtyřech dětech, u žen po 35. roku věku po třech dětech.

44. Soud při přezkoumání věci vyšel z důvodové zprávy k , která ve shodě s příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva považuje protiprávní sterilizaci za závažný zásah do základních lidských práv, jako je právo na ochranu života a zdraví, právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí či právo na rodinný život. V tomto směru již dříve Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že státy mají pozitivní povinnost chránit fyzickou integritu pacientů a poskytnout obětem nedbalostních lékařských zákroků přístup k řízením umožňujícím jim v odůvodněných případech přiznat náhradu škody (rozsudek ze dne 2. 5. 2017 ve věci Jurica proti Chorvatsku, stížnost č. 30376/13). Pozitivní povinnost státu chránit osoby před zakázaným špatným zacházením byla Evropským soudem pro lidská práva výslovně shledána také v kontextu sterilizace romské ženy bez informovaného souhlasu (viz rozsudek ze dne 8. 11. 2011 ve věci V. C. proti Slovensku, stížnost č. 18968/07). Za provedení takové sterilizace přijal dle uvedené důvodové zprávy odpovědnost stát, který nepřijal dostatečnou právní úpravu informovaného souhlasu s prováděním sterilizací, která by zaručovala důsledné dodržování práv pacientů, a umožnil tak jejich porušování.

45. Rovněž ve stanovisku Veřejného ochránce práv 3099/2004/VOP ze dne 23. 12. 2005 je uvedeno: „V případě sexuální sterilizace, tedy výkonu, který prakticky[9] nevratně zasahuje (rozuměj odstraňuje) rozmnožovací schopnost lidské bytosti, je tento základní půdorys právních konsekvencí lékařského zákroku coby zásahu do tělesné či psychické integrity člověka obohacen o další rozměr. Možnost svobodně rozhodovat o počtu a době zrození dětí, možnost na základě vlastní úvahy využívat svobodně v partnerském vztahu rozmnožovací schopnost, patří právem jako nejsoukromější oblast lidské osobnosti rovněž ke statkům, které zvláštním způsobem zohledňuje právo. Podle ustanovení y má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Z ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech vyplývá, že nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, a každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům. Podle ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.“

46. , tedy představuje normotvorné vyrovnání se státu s jeho předchozími pochybeními, které vedly k razantnímu zásahu do základních práv žen, u kterých byla provedena sterilizace bez informovaného souhlasu. Prostředek nápravy státu se nenaplňuje pouze zákonnou kodifikací, nýbrž i samotnou aplikací na jednotlivé případy příslušnými správními orgány. Požadavek na efektivní prostředek nápravy by přitom nebyl naplněn, pokud by žalovaný správní orgán formalisticky lpěl na prokázání nelegality dotyčné sterilizace po žalobkyni, např. měla-li by prokazovat negativní skutečnost – neexistenci její žádosti, jejího souhlasu, a kvalifikovaného poučení ze strany poskytovatele lékařských služeb.

47. Nejvyšší správní soud v tomto duchu vymezil v bodě [29] rozsudku ze dne 4. 7. 2024, č. j. - 65, č. 4623/2024 Sb. NSS. čtyři předpoklady, které musí být splněny pro přiznání peněžité částky za protiprávní sterilizaci:

1) podání žádosti do 3 let (nyní 5 let – viz novela provedená )

od účinnosti ;

2) žadatelka byla podrobena sterilizaci;

3) ke sterilizaci došlo v rozhodném období (od 1. 7. 1966 do 31. 3. 2012);

4) sterilizace byla provedena v rozporu s právem.

48. Otázkou je, zda všechny čtyři musí prokazovat žadatelka. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku formuloval následující právní větu:

„V situaci, kdy zdravotnická dokumentace žadatelky o jednorázovou peněžní částku podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem, neexistuje nebo je zjevně nedůvěryhodná, musí správní orgány posoudit, zda žadatelka předestřela alespoň na první pohled hájitelné tvrzení, že se v rozhodném období podrobila sterilizaci v rozporu s právem. O takto hájitelné tvrzení se bude jednat za podmínky, že v řízení najevo vyšlé indicie ve svém souhrnu nepřipouštějí jiné racionální vysvětlení situace či chování jednotlivých účastníků, než že k protiprávní sterilizaci žadatelky pravděpodobně došlo tak, jak žadatelka tvrdí. V takovém případě musí správní orgány považovat předpoklady pro přiznání jednorázové peněžní částky za naplněné, ledaže samy prokáží, že ke skutečnostem žadatelkou tvrzeným dojít nemohlo.“

49. Následně pak Nejvyšší správní soud konstatoval, že v případě předpokladů uvedených na druhém až čtvrtém místě může být jejich ověření při neexistenci příslušné zdravotnické dokumentace nesnadné a uzavřel, že „proto nelze po žadatelkách požadovat, aby samy vždy nade vší pochybnost prokázaly naplnění všech výše vymezených předpokladů pro přiznání peněžní částky podle Naopak postačí, pokud žadatelka o peněžitou dávku předestře na první pohled plausibilní tvrzení, že v rozhodném období podstoupila sterilizaci v rozporu s právem.“ Dále pak kasační soud vysvětlil, co se rozumí hájitelným plausibilním tvrzením a jaké důkazní břemeno tíží správní orgány.

50. Nejvyšší správní soud pak v recentním rozsudku ze dne 16. 7. 2026, č.j. – 34 zdůraznil, že [17] Je zřejmé, že Nejvyšší správní soud neomezil své závěry o možnosti žadatelek unést své důkazní břemeno předestřením hájitelného plausibilního tvrzení pouze na prokázání skutečnosti, že sterilizace byla provedena protiprávně, ale vztáhl je i na prokázání skutečnosti, že byla vůbec v rozhodném období provedena. Takový závěr je ostatně v situaci neexistující či nedohledatelné zdravotnické dokumentace s ohledem na smysl a účel právní úpravy logický. Ocitla-li se žadatelka v důsledku skartace zdravotnické dokumentace zdravotnickým zařízením objektivně v důkazní nouzi, která byla primárně způsobena okolnostmi nezávislými na její vůli, nelze jí tento stav klást k tíži.

51. O na první pohled hájitelné tvrzení jde dle ustálené judikatury NSS tehdy, kdy žadatelka konkrétně popisuje dobu, místo a okolnosti sterilizace, což je podpořeno dostupnými indiciemi, a tyto indicie ve svém souhrnu nepřipouštějí jiné racionální vysvětlení, než že k protiprávní sterilizaci pravděpodobně došlo tak, jak žadatelka tvrdí. Pouhé ničím nepodložené tvrzení nestačí. Indiciemi však mohou být vlastní konzistentní výpověď žadatelky, zbytky zdravotnické dokumentace, pozdější lékařské zprávy, svědecké výpovědi, rodinná situace nebo dlouhodobé chování žadatelky.

52. Pokud zdravotnická dokumentace chybí nebo je zjevně nedůvěryhodná a žadatelka tento práh splní, nelze po ní požadovat prokázání všech skutečností „nade vší pochybnost“; Ministerstvo zdravotnictví musí aktivně zjišťovat skutkový stav; předpoklady nároku se považují za splněné, ledaže ministerstvo prokáže jinou objektivní a důvěryhodnější verzi, případně že se tvrzené události stát nemohly.

53. V případě žalobkyně se jedná o následující tvrzení:

54. Ke sterilizaci žalobkyně, která je romského původu, došlo v rozhodném období, a to po fyziologickém porodu svého čtvrtého dítěte. Poté tedy již nikdy neotěhotněla a ani nebrala antikoncepci. Indicie, která tvrzení žalobkyně podpořila je právě zmínka v její zdravotnické dokumentaci.

55. Soud má předně za to, že považuje tato tvrzení za na první pohled plausibilní, jak to chápe Nejvyšší správní soud.

56. Soud zdůrazňuje, že povinností žalovaného bylo také dát tvrzení žalobkyně do kontextu té doby. Předně tu jde o skutečnost, že žalobkyně je romského etnika. Již tato skutečnost je zásadní indicií, která podporuje jednak závěr, že ji sterilizace provedena byla, a jednak že byla provedena bez její žádosti a jejího souhlasu. Žalobkyně měla v době sterilizace, tj. ve svých 25 let již čtyři děti, což byla v té době indikace uvedená v Seznamu indikací, jež mohou být důvodem k provedení sterilizace. Jinými slovy z lékařského hlediska byla za těchto okolností sterilizace zcela v pořádku a v očích lékařů i z hlediska právního, jelikož sterilizační komise by takovou sterilizaci schválila. Ze sociálního a společenského hlediska té doby byla za těchto okolností sterilizace romské ženy se čtyřmi dětmi také zřejmě akceptována, což je další indicií, která podporuje závěr o jejím provedení.

57. Soud má za to, že pokud žalovaný v této fázi řízení ukončil dokazování, žalobkyni měla být poskytnuta jednorázová peněžní částka, a rozhodnutí žalovaného je tak z tohoto důvodu nezákonné.

58. Pokud chtěl žalovaný dojít k závěru, že její žádost nutno zamítnout, musel by prokázat jinou objektivní a důvěryhodnější verzi, případně že se tvrzené události stát nemohly. V případě žalobkyně by tedy ministerstvo muselo prokázat buď, že žalobkyně po tvrzeném zákroku opět otěhotněla, anebo že otěhotnět nemohla, ale z jiného důvodu. Bylo tedy na žalovaném, aby v tomto směru postupoval s tím, že k tomu mohl, tak jak poučil žalobkyni, použít jakýkoliv důkazní prostředek a měl k tomu také s ohledem na datum podání žádosti dostatek času. Mohl se v tomto ohledu např. dotázat i gynekologa žalobkyně, popř. pojišťovny atd. V rozhodnutí žalovaného se však uvádí, že nevylučuje provedení sterilizace. Soud má tedy za to, že žalovaný považoval sterilizaci za prokázanou.

59. Za této situace by žalovaný mohl nárok žalobkyni nepřiznat pouze pokud by prokázal, že se tak stalo v souladu s právem, tj. po podání žádosti o sterilizaci ze strany žalobkyně, jejím schválení sterilizační komisí a následně po podpisu žalobkyně pod prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní, s tím, že byla poučena o účelu a povaze poskytované zdravotní péče a každého vyšetřovacího nebo léčebného výkonu, jakož i o jeho důsledcích, alternativách a rizicích ve smyslu ust. § 23 zákona o péči o zdraví lidu. Pokud žalovaný tyto okolnosti neprokázal, neunesl své důkazní břemeno a bylo namístě žalobkyni vyhovět.

60. Soud považuje za důležité zopakovat, že přijetí právní úpravy umožňující uplatnit nárok na odškodnění za nezákonně provedenou sterilizaci je důsledkem selhání státu, který v minulosti nebyl schopen ochránit ženy před situacemi, v nichž musely čelit nátlaku na svobodu svého rozhodování stran (ne)provedení sterilizace.

61. Městský soud v Praze již ve svém rozsudku ze dne 15. 11. 2022, č. j. -33 k aplikaci vyložil, že: „V předmětných řízeních to není žadatelka, která po státu pouze „něco“ požaduje, nýbrž je to především stát, který se aktivně snaží napravit své původní pochybení. Obzvláště v situacích, kdy žadatelka zjevně neovládá materii správního řízení či v podrobnostech nezná úpravu odškodnění za nezákonnou sterilizaci, musí žalovaný přistupovat k těmto osobám obezřetně a poskytovat jim též určitou asistenci při hájení jejich práv, neboť i přístup k poškozeným může ve svém důsledku zmírňovat křivdu, která na nich byla v minulosti učiněna. Nedůvodným formalismem by naopak mohl správní orgán oběti nezákonně provedených sterilizací dále psychicky zraňovat, čímž by byl naprosto popřen smysl přijetí zákona o odškodnění nezákonných sterilizací.“

62. Soud i v tomto ohledu musí zdůraznit, že , představuje normotvorné vyrovnání se státu s jeho předchozími pochybeními, které vedly k razantnímu zásahu do základních práv žen, u kterých byla provedena sterilizace bez jejich informovaného souhlasu. Správní orgány musí v těchto případech ve větší míře aplikovat zásadu vstřícnosti a řádné poučení účastníků správního řízení.

63. Soud však v poučení a výzvě, které se žalobkyni ze strany žalovaného dostalo - který sám píše ve svém vyjádření, že po vyčerpání těchto možností byla žalobkyně dopisem ze dne 31. ledna 2025 podrobně poučena a vyzvána k označení dalších důkazních prostředků, zejména ve vztahu k tvrzení, že o sterilizaci nebyla informována a nesouhlasila s jejím provedením - nevidí žádnou známku vstřícnosti ani logiky. Soudu není v tomto ohledu zřejmé, jaký důkaz měla a vůbec mohla žalobkyně navrhnout při prokazování negativní skutečnosti, a odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v jeho rozsudku ze dne 26. 7. 2006, č.j. -104, ve kterém v odst. 11, uvedl: … je zapotřebí zdůraznit jedno ze základních východisek dokazování v řízení před soudem spočívající v tom, že dokazovat nelze něco, co neexistuje. Jedná se o tzv. negativní důkazní teorii, o níž se pojednává mj. v publikaci prof. JUDr. Aleny Winterové, CSc., a kol.: Civilní právo procesní. 4. vydání, Lindě Praha, a. s., 2006, str. 279: "Teorie negativní je založena na tom, že negativní skutečnosti nemohou být dokazovány, a je tedy ten, kdo tvrdí negativní skutečnost, od důkazního břemene osvobozen.“

64. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je v počáteční fázi řízení povinna toliko tvrdit protiprávnost zásahu, tedy že o provedení sterilizace nepožádala a neudělila k ní souhlas. Teprve prokáže-li žalovaný, že žalobkyně o sterilizaci požádala a udělila k jejímu provedení souhlas, přechází na žalobkyni důkazní břemeno ohledně tvrzení, že tento souhlas nebyl udělen svobodně. Bylo proto na žalovaném, aby prokázal buď že k provedení sterilizace nedošlo, anebo že byla provedena v plném souladu se zákonem, tedy na základě žádosti žalobkyně a jejího řádného informovaného souhlasu. Žalovaný však žádnou z těchto skutečností neprokázal a namísto toho existenci souhlasu pouze presumuje, a to v rozporu s účelem a smyslem příslušné právní úpravy.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

65. Jelikož soud shledal žalobu důvodnou ve všech bodech, zrušil napadané rozhodnutí pro nezákonnost podle a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud současně zrušil i rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve smyslu , neboť zjištěná pochybení souvisí s posouzením důvodnosti žádosti, a tedy s povinností, která primárně tíží správní orgán I. stupně. V dalším řízení bude žalovaný vázán právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ) o tom, že žalobkyně plausibilně tvrdila, že ji byla protiprávně provedena sterilizace, ledaže by do 30 dnů prokázal, že po tvrzeném zákroku žalobkyně otěhotněla, nebo že o takový zákrok požádala a dala svůj svobodný a informovaný souhlas. Jinak jí nárok s ohledem na délku celého řízení, věk a zdravotní stav žalobkyně v této zákonné lhůtě přizná.

66. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal vůči žalovanému právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení. S ohledem na to, že žalobkyně je osvobozena od soudního poplatku ze zákona, ji vznikly náklady řízení pouze za při jednání požadované jízdné její obecné zmocněnkyně k jednání soudu, které tato nakonec nežádala. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně částku 0 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 9. září 2026

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje X.