Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

45 Az 6/2026 - 55

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Vadimem Hlavatým ve věci

žalobce: X, narozen X

státní příslušnost: X

bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2026, č. j. OAM-776/LE-LE05-LE05-2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Obsah žaloby

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo dle , , a , o azylu, ve znění do 11. 6. 2026, rozhodnuto tak, že se žalobci mezinárodní ochrana neuděluje – tedy azyl, azyl za účelem sloučení rodiny, doplňková ochrana a doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné. Žalovaný nezjistil řádně skutkový stav věci, neboť informace o zemi původu použité žalovaným nejsou dle názoru žalobce aktuální.

3. Dle žalobce žalovaný nevzal v úvahu humanitární důvody, konkrétně rodinné vazby – žalobce má na území manželku, občanku ČR, jeho matka má na území povolený pobyt. Žalobce se domníval, že mu měl být udělen humanitární azyl. Byl si vědom skutečnosti, že byl tento institut zrušen ke dni 1. 10. 2025, vyjádřil však přesvědčení, že se tato změna nevztahuje na žádost o udělení mezinárodní ochrany podanou před tímto datem. Žalobce měl za to, že napadeným rozhodnutím byla dotčena práva jeho manželky, k čemuž odkázal na ustanoveníd,y základních práv EU a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech týkající se nepřípustnosti zásahů do soukromého a rodinného života. Žalobce si musí vybrat mezi odjezdem s manželkou na východ země původu, který je dlouhodobě okupován a kde probíhají boje, nebo opuštěním manželky.

Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Akcentoval, že válečný konflikt v zemi původu neprobíhá na celém území v takové intenzitě, kdy by samotná přítomnost znamenala reálné nebezpečí bez výjimky pro každého. Žalovaný k tomu uvedl podrobné, podložené a aktuální údaje týkající se západních oblastí země původu a počtu obětí na civilním obyvatelstvu. Intenzita konfliktu v těchto oblastech je natolik nízká, že nebrání navrácení se žalobce, resp. využití vnitřního přesídlení. Země původu má s ohledem na dobu trvání válečného konfliktu značné zkušenosti s vnitřně vysídlenými osobami. Argument žalobce, že by byl na východě země původu ohrožen, je tak neopodstatněný. Napadené rozhodnutí přitom nestojí na závěru, že se žalobce může vrátit do této oblasti.

5. Žalovaný k situaci v zemi původu a k vnitřnímu přesídlení odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, č. j. -633, a ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. , rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Sufi a Elmi proti Spojenému království ze dne 28. 6. 2011, č. 8319/07 a 11449/07, rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2026, č. j. -63, a ze dne 24. 7. 2026, č. j. -48, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2026, č. j. -25.

Jednání před soudem

6. Při jednání dne 14. 9. 2026 žalobce uvedl, že mu na východě země původu hrozí smrt, že by byl považován za separatistu a že má rodinu v ČR. Na Ukrajině byl v roce 2014 zadržen armádou (resp. SBU, civilní kontrarozvědka) s tím, že jeho strýc válčil na straně Ruské federace. Podotkl, že o azyl již žádal, byl mu však zamítnut, v důsledku následného administrativního pochybení správního orgánu mu byl uložen trest vyhoštění. Žalobce připustil, že v ČR páchal trestnou činnost, kterou však označil za nikoli závažnou s tím, že se snaží žít řádným životem. Žalovaný setrval na svém procesním stanovisku, odkázal na své vyjádření a napadené rozhodnutí a shrnul svou argumentaci.

7. K dotazu soudu oba účastníci výslovně uvedli, že nemají důkazní návrhy. Soud provedl listinný důkaz – Informace OAMP, Ukrajina, Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny, Přeshraniční pohyb, Stav: červenec 2026.

8. Soud konstatuje, že po vyhlášení rozsudku (jeho výroku) a v průběhu jeho odůvodňování žalobce soudu sdělil, že ustanovený tlumočník mu tlumočil v ruském jazyce, přičemž žalobce hovoří pouze ruským jazykem, a nikoli ukrajinským jazykem.

9. Soud předně zdůrazňuje, že ustanovený tlumočník (usnesení ze dne 6. 8. 2026, č. j. -30), byl sice ustanoven pro tlumočení z ukrajinského jazyka, avšak současně má zapsaný i ruský jazyk; tlumočení z ruského jazyka bylo soudu také vyúčtováno. Dále soud akcentuje, že žalobci bylo usnesení ustanovující tlumočníka doručeno dne 25. 8. 2026, žalobce přitom ani před jednáním (písemně), ani v jeho průběhu soudu nesdělil, že mu byl ustanoven tlumočník z ukrajinského jazyka, jemuž nerozumí.

10. Z obsahu správního spisu (, Poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu, kolonka 11) vyplývá, že žalobce uvedl, že ovládá český, ukrajinský a ruský jazyk; žalobce tutou podepsal bez námitek. Jazyk správního řízení byl přitom český, žalobce ostatně i v průběhu soudního jednání dával najevo, že nepotřebuje přetlumočit všechna sdělení.

11. Soud proto uzavírá, že žalobci nebylo při jednání upřeno jeho právo dorozumívat se jazykem, jemuž rozumí. Další tvrzení žalobce, která zazněla až po vyhlášení rozsudku, pak soud nemohl zohlednit.

Posouzení žaloby soudem

12. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [ , (dále jen „“)]. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který se použije na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných před 12. 6. 2026 [ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348, o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii (dále jen „procedurální nařízení“), a rozsudek SDEU ze dne 4. 6. 2026, ve věci C‑198/25, S. proti Minister van Asiel en Migratie, body 21–23)].

13. Jelikož žalobce podal žádost dne 14. 7. 2025 a napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 27. 5. 2026, postupoval soud podle procedurální směrnice, procedurálního nařízení a přechodných ustanovení , jímž byl novelizován mj. zákon o azylu, a aplikoval právní úpravu účinnou do 11. 6. 2026.

14. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Podle § 12 zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec

a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo

b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

16. Podle § 13 odst. 1 zákona o azylu rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.

17. Podle § 14 zákona o azylu, ve znění do 30. 9. 2025, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen "humanitární azyl") z humanitárního důvodu. Rodinnému příslušníku podle § 13 odst. 2 azylanta, kterému byl udělen humanitární azyl, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí humanitární azyl za účelem sloučení rodiny; § 13 se použije obdobně.

18. Podle čl. II bod 1 část první novelizačního (přechodná ustanovení), v řízeních podle zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí Ministerstvo vnitra jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v zákoně č. , ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu.

19. Podle čl. II bod 9 část první novelizačního (přechodná ustanovení), v řízeních podle bodu 1 nelze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona udělit národní humanitární azyl.

20. Podle čl. XIX bod 1 část první novelizačního (účinnost), tento zákon nabývá účinnosti dnem 12. června 2026, s výjimkou ustanovení […] čl. II bodů 1, 2, 6 a 9 […] která nabývají účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

21. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

22. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje

a) trest smrti nebo poprava,

b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo

c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

23. Podle § 14b zákona o azylu rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení.

24. Soud se nejprve vypořádá s vyjádřením žalobce při jednání, a to ve vztahu ke sdělením, která nemají relevanci pro rozhodnutí soudu. K argumentům žalobce vztahujícím se k jeho řízení o vyhoštění a k předchozím řízením o žádostech o udělení azylu soud podotýká, že vyhoštění bylo uloženo v rámci trestního řízení, tedy zcela mimo pravomoc správních soudů. Azylová řízení a z nich vzešlá správní rozhodnutí pak nejsou a nemohou být předmětem přezkumu soudu v tomto řízení – tím je pouze napadené rozhodnutí.

25. Ke zmínce žalobce, že sice na území páchal trestnou činnost, nikoli však závažnou, soud podotýká, že žalovaný na str. 1 napadeného rozhodnutí trestnou činnost žalobce shrnul s tím, že není závažná, tudíž není azylově relevantní. Žalovaný se jí proto nezabýval, ergo trestná činnost žalobce nevedla k zamítnutí žádosti žalobce. Soud si povšiml, že žalovaný během vyjádření při jednání trestnou činnost žalobce uvedl jako doklad toho, že se dostatečně neintegroval do české společnosti. Soud však tuto poznámku nepovažuje za relevantní, jelikož nereflektuje odůvodnění napadeného rozhodnutí.

26. Soud konstatuje, že žalobní body jsou pojaty stručně a obecně. Rozsah a kvalita soudního přezkumu se přitom odvíjí od formulace žalobních bodů. Je to žalobce, kdo se domáhá přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí. Soud pak podle přezkoumává napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Je tak výlučně na žalobci, aby v podané žalobě konkrétně specifikoval skutkové a právní důvody, pro které se domáhá soudního přezkumu napadeného rozhodnutí. Neučiní-li tak, respektive uplatní-li žalobce námitku toliko v obecné rovině, soudu nezbude než žalobou napadené rozhodnutí přezkoumat taktéž toliko v obecné rovině. Soud totiž není oprávněn a rovněž ani povinen na žalobní body jakkoli usuzovat nebo je dovozovat. K obdobnému závěru dospěl i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. -78, Sb. NSS 2162/2011, ve kterém konstatoval, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“.

27. Žalobce namítl nedostatečně zjištěný skutkový stav věci – neaktuálnost informací o zemi původu. Nijak ovšem nekonkretizoval, v čem podle něj spočívá neaktuálnost informací o zemi původu, tj. k jakému relevantnímu vývoji (zhoršení) situace v zemi původu mělo dle žalobce dojít oproti stavu zjištěnému žalovaným. Soud z napadeného rozhodnutí a obsahu správního spisu ověřil, že žalovaný vycházel z aktuálních informací o zemi původu, a to mj. v pasážích, v nichž se věnoval situaci na východě země původu a možnému vnitřnímu přesídlení (viz níže). Relevantní podklady pocházejí z ledna a února 2026, nadto se jedná o podklady, které konstatují dlouhodobě platné a neměnné skutečnosti: konflikt probíhá na linii dotyku ve východní a jihovýchodní části země, zbytek země původu je bezpečný (až na ojedinělé incidenty), existuje možnost vnitřního přesídlení, která je dlouhodobě využívána velkým počtem osob, země původu má tedy s tímto jevem rozsáhlé zkušenosti.

28. Soud při jednání provedl dokazování aktuálním podkladem k situaci v zemi původu – Informace OAMP, Ukrajina, Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny, Přeshraniční pohyb, Stav: červenec 2026. Tato analýza hodnotí situaci v západních, centrálních a severních oblastech Ukrajiny a v Kyjevě. Uvádí, že pozemní boje se soustřeďují na východ a jihovýchod země. Intenzita vzdušných útoků v roce 2026 sice vzrostla, na západě jsou však útoky podstatně méně časté než ve východních oblastech, přičemž Kyjev má jednu z nejsilnějších protivzdušných obran. Funguje systém varování obyvatelstva a síť více než 61 000 krytů. Zásobování a základní služby jsou celkově stabilní, humanitární podmínky jsou výrazně lepší než v oblastech u fronty. Přeshraniční pohyb je intenzivní a obousměrný. Na Ukrajině je přibližně 3,9 milionu vnitřně vysídlených osob. Mají právní nárok na zdravotní péči, vzdělání, určitou finanční podporu a dočasné ubytování.

29. Aktuální podklad k situaci v zemi původu tak není v rozporu s podklady použitými žalovaným, tj. netvrdí, že by se situace v mezidobí významně změnila či zhoršila, naopak závěry žalovaným použitých podkladů potvrzuje.

30. Žalobce namítl, že žalovaný nevzal v úvahu humanitární důvody, konkrétně rodinné vazby – manželka a matka (resp. oba rodiče, kteří se dostavili k jednání) na území. Žalobce si byl vědom skutečnosti, že byl humanitární azyl zrušen, domníval se však, že se tato změna nevztahuje na jeho žádost podanou před rozhodným datem.

31. Pokud jde o humanitární azyl, jeho udílení bylo upraveno zákona o azylu, ve znění do 30. 9. 2025. Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 14. 7. 2025. Jak ovšem vyplývá z přechodných ustanovení – čl. II body 1 a 9 část první novelizačního , který v relevantní části nabyl účinnosti dne 1. 10. 2025 (čl. XIX bod 1 část první tohoto zákona), v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto novelizačního zákona nelze ode dne nabytí jeho účinnosti udělit humanitární azyl.

32. S ohledem na jednoznačnou dikci zákona (jeho přechodných ustanovení) a fakt, že žalovaný rozhodoval o žádosti žalobce po nabytí účinnosti relevantní části , tak bylo vyloučeno, aby byl žalobci udělen humanitární azyl. Úvahy a závěry žalovaného na str. 8 napadeného rozhodnutí jsou tudíž správné, žalovaný proto nebyl povinen ani oprávněn posuzovat důvody pro jeho udělení. Námitka žalobce je nedůvodná.

33. Nadto soud dodává, že žalobcem tvrzené humanitární důvody, tj. rodinné vazby, ani typově nespadají pod důvody pro udělení humanitárního azylu vymezené judikaturou. K udělení humanitárního azylu je přistupováno zejm. v situacích, kdy je žadatelem o mezinárodní ochranu osoba zvláště těžce postižená či zvláště těžce nemocná; nebo osoba přicházející z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory. Soužití s manželem není bez dalšího důvodem natolik závažným, pro který by byl udělován humanitární azyl. K této skutečnosti by musely přistoupit další okolnosti (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2018, č. j. -32, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2013, č. j. -30).

34. Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2018, č. j. -25, pak vyplývá, že přítomnost manžela na území ČR, ani boje probíhající v omezené části země původu, nejsou skutečnostmi, které by dle judikatury odůvodňovaly udělení humanitárního azylu. Válečný konflikt totiž zásadně spadá pod úvahu o doplňkové ochraně dle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu (viz níže).

35. S ohledem na to, že žalobce zmiňoval své rodinné vazby, soud dodává, že se žalovaný řádně zabýval možností udělení azylu za účelem sloučení rodiny (§ 13 zákona o azylu) a doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny (§ 14b zákona o azylu) na str. 8 a 11 napadeného rozhodnutí. Z výpovědi žalobce, evidence žadatelů o udělení mezinárodní ochrany ani ze zjištění žalovaného přitom nevyplývá, že by měl žalobce na území rodinného příslušníka (§ 13 odst. 2 a § 14b odst. 2 zákona o azylu), kterému by byl udělen azyl nebo doplňková ochrana, což je podmínka pro to, aby bylo vůbec možné zvažovat, zda je případ žalobce případem hodným zvláštního zřetele pro udělení daného typu mezinárodní ochrany.

36. Žalobce rovněž namítl, že na východě země původu, z něhož pochází, probíhají boje. Soud proto přezkoumal neudělení azylu (§ 12 zákona o azylu) a doplňkové ochrany (§ 14a zákona o azylu), přičemž neshledal nezákonnost napadeného rozhodnutí – úvahy žalovaného jsou řádně odůvodněny a dostatečně podloženy, jeho závěry jsou správné a zákonné.

37. Neudělením azylu se žalovaný zabýval na str. 5–7 napadeného rozhodnutí. Pronásledování za uplatňování politických práv a svobod žalobce netvrdil vůbec. Pokud jde o pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti atd., žalovaný se vyjádřil k eventuálnímu povolání do armády a nasazení v bojích s tím, že branná povinnost a vojenská služba, je-li plněna v regulérní armádě demokratického právního státu, představuje legitimní státoobčanskou povinnost, pročež není azylově relevantní. Žalovaný k tomu odkázal na celou řadu mezinárodních smluv a dokumentů a ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 29. 3. 2004, č. j. -49). Žalovaný zdůraznil, že válečný konflikt nezasahuje celé území země původu, je tak dána možnost přesídlení vnitřně vysídlených osob, kterou využilo několik milionů obyvatel a kterou v minulosti využil i sám žalobce. Žalobce nadto dle žalovaného hovoří ukrajinsky, nikoli rusky, netýká se ho tedy potenciální nevraživost starousedlíků vůči rusky hovořícím vnitřně vysídleným osobám.

38. K otázce jazyka, jímž žalobce hovoří, soud odkazuje na výše řečené, body 8–11 odůvodnění rozsudku. Lze zopakovat, že z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce uvedl, že ovládá český, ukrajinský a ruský jazyk. Tvrzení žalobce, že hovoří výhradně ruským jazykem, které zaznělo až po vyhlášení rozsudku (jeho výroku), tedy soud jednak nemohl zohlednit, jednak je ve světle obsahu správního spisu nevěrohodné.

39. Neudělením doplňkové ochrany se žalovaný podrobně zabýval na str. 8–11 napadeného rozhodnutí. Trest smrti nebo poprava nepřicházejí u žalobce vůbec v úvahu. Mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žalobce rovněž nepřicházejí v úvahu. Probíhající válečný konflikt v zemi původu sám o sobě nedostačuje, poněvadž by se muselo jednat o cílenou a konkrétní hrozbu vůči žalobci. Branná povinnost není v tomto ohledu relevantní, zde žalovaný zopakoval již výše řečené. Ohledně probíhajícího válečného konfliktu a případného vážného ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. -68, Sb. NSS 1840/2009, a zopakoval již výše řečené o možnostech vnitřního přesídlení s tím, že žalobce může reálně přesídlit v rámci země původu. Žalovaný dodal, že pokud by se žalobce stal vojákem, nebyl by již civilistou, takže by pak nebyla splněna příslušná podmínka pro udělení doplňkové ochrany.

40. Soud k tomu opakuje, že z aktuálního podkladu k zemi původu provedeného jako důkaz při jednání vyplývá, že se situace v zemi původu, pokud jde o relevantní aspekty (relativní bezpečnost země původu mimo oblast bojů na východě a jihovýchodě, reálná možnost vnitřního přesídlení a také reálné a hojné využívání přeshraničního pohybu) nijak nezměnila.

41. Konečně, žalobce během jednání stručně podotkl, že mu na východě země původu hrozí smrt, že by byl považován za separatistu, že byl v roce 2014 zadržen SBU a že jeho strýc válčil na straně Ruské federace. Soud odkazuje na str. 2–3 napadeného rozhodnutí, kde je řádně a úplně zachycen obsah pohovoru se žalobcem ze dne 23. 7. 2025; žalobce protokol podepsal bez námitek. Z pohovoru jednoznačně vyplynulo, že žalobce ve skutečnosti nemá žádné obavy z návratu do země původu související s jeho zadržením SBU a s aktivitami jeho strýce. Tyto obavy tvrdil v předchozím azylovém řízení, nyní je však výslovně popřel. Žalobce naopak uvedl: „já vám to řeknu po pravdě, já prostě nechci jít bojovat“. Námitky žalobce jsou proto dle soudu nedůvodné.

Závěr

42. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle zamítl.

43. Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 14. září 2026

Vadim Hlavatý v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.