Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
19 Ad 4/2026 - 63.pdf
PDF · 0 B
No categories available
19 Ad 4/2026 - 63
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci
žalobce: M. V., narozený dne X
bytem X
zastoupený advokátem Mgr. Liborem Hlavsou
sídlem Guldenerova 510/5, 326 00 Plzeň
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
sídlem Na Poříčním právu 1, 128 00 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2026, č. j. MPSV-2026/122128-925,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného (dále též „MPSV“) ze dne 11. 5. 2026, č. j. MPSV-2026/122128-925 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „Úřad práce“) ze dne 26. 1. 2026, č. j. UPCR-DSSP-2025-S-57900 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně podle § 3 odst. 1 a § 17 odst. 1, 2, 4, 5, 6 zákona č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociální pomoci“), rozhodl o zamítnutí žádosti o dávku státní sociální pomoci.
II. Žalobní body
3. Žalobce nejprve shrnul dosavadní průběh řízení. Dne 7. 10. 2025 požádal o dávku státní sociální pomoci. V žalobě poukazoval na nečinnost prvostupňového správního orgánu a chyby v doručování, které byly odstraněny až 2. 3. 2026.
4. Dne 2. 3. 2026 byl do datové schránky zástupce žadatele z datové schránky Úřadu práce - Specializované pracoviště (Spisová aplikace, ID DS: 9yuq7i3) doručen elektronický dokument (ve formátu PDF), který obsahuje v nadpisu slovo „Rozhodnutí“, v záhlaví „sp. zn.: UPCR-DSSP-2025-S-57900 Č. e.: UPCR-2026-EP1-D-825071“, pod slovem „Rozhodnutí“ text „Úřad práce České republiky příslušný k rozhodování podle § 70 zákona č. 151 /2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci, rozhodl podle ustanovení § 3 odst. 1 a § 17 odst. 1, 2, 4, 5, 6 téhož zákona a podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítnout žádost o dávku státní sociální pomoci vedenou pod spisovou značkou UPCR-DSSP-2025-S-57900, ze dne 7. 10. 2025, na konci doložku „Tento dokument je opatřen kvalifikovanou elektronickou pečetí ve smyslu evropského nařízení eIDAS. Platnost elektronické pečeti je možné ověřit ve vašem prohlížeči souborů PDF.“.
5. Žalobce namítal, že po klepnutí na doložku (elektronickou pečeť) na konci prvostupňového rozhodnutí se objeví údaj, že dokument byl opatřen elektronickou značkou: „číslo kvalifikovaného systémového certifikátu BE A1 96, který byl vydán akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb I. CA EU Qualified CA2/RSA 06/2022 První certifikační autorita a.s. pro označující osobu Automat podatelny elektronických formulářů, Ministerstvo práce a sociálních věcí, MPSV.“
6. Dne 12. 5. 2026 byl do datové schránky zástupce žadatele z datové schránky Odbor odvolání a správních činností nepojistných dávek a LPS (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Spisová aplikace, ID DS: xzabm44) doručen elektronický dokument (ve formátu PDF) na hlavičkovém papíře Ministerstva práce a sociálních věcí, který obsahuje: v nadpisu slovo „Rozhodnutí“, v záhlaví „Č. j. MPSV-2026/122128-925, Sp. Zn. SZ/MPSV-2026/59950-925“, vyřizuje „Mgr. X“, pod slovem „Rozhodnutí“ text „Ministerstvo práce a sociálních věcí, jakožto správní orgán věcně příslušný podle ustanovení § 70 zákona č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci, ve znění pozdějších předpisů, projednalo ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů odvolání účastníka řízení: M. V., nar. X, trvale bytem X, zastoupen: JUDr. Jan Veselý, Ph.D., bytem X, proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky, ze dne 26.01.2026, č. e. UPCR-2026-EP1-D-825071, kterým byla zamítnuta žádost o dávku státní sociální pomoci vedená pod spis. zn. UPCR-DSSP-2025-S-57900, ze dne 7. 10. 2025, a rozhodlo takto: Podle ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu se odvolání zamítá a výše uvedené rozhodnutí se potvrzuje.“ Dokument neobsahuje ani podpis úřední osoby s uvedením jejího jména, příjmení, funkce nebo služebního čísla a otisku úředního razítka dle správního řádu ani kvalifikovanou elektronickou pečeť s kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem dle § 83 zákona o sociální pomoci; pouze v rámečku uvedený text „Klasifikace informace AKTIV VC MPSV-O91/925/18“, který nelze rozkliknout.
7. Dle § 70 zákona o sociální pomoci je orgánem státní sociální pomoci v I. stupni Úřad práce a z povahy věci tedy nelze § 83 zákona o sociální pomoci vyložit jinak, než že prvostupňové rozhodnutí Úřadu práce ve věci žádosti o dávku státní sociální pomoci, je-li rozhodnutí vydáno elektronicky s použitím informačního systému dávky, může namísto podpisu úřední osoby s uvedením jejího jména, příjmení, funkce nebo služebního čísla a otisku úředního razítka Úřadu práce, obsahovat kvalifikovanou elektronickou pečeť s kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem Úřadu práce, který prvostupňové rozhodnutí vydal (měl vydat), nikoliv jiného státního orgánu (v dané věci Elektronické spisovny MPSV).
8. Argument v napadeném rozhodnutí, že „sama okolnost, že technické ověření pečeti odkazuje na ministerstvo, proto bez dalšího neprokazuje, že rozhodnutí vydal věcně nepříslušný správní orgán“ je nesmyslný a bizarní, neboť tato okolnost naopak právě (bez dalšího) prokazuje, že rozhodnutí nevydal Úřad práce (věcně příslušný správní orgán státní sociální pomoci), neboť již Kvalifikovaná elektronická pečeť MPSV (Automat podatelny elektronických formulářů MPSV) sama o sobě bez dalšího prokazuje „původcovství“ – autora dokumentu obsahujícího prvostupňové rozhodnutí, kterým nebyl Úřad práce, ale (automat podatelny) MPSV.
9. Žalobce namítá, že argumentace v napadeném rozhodnutí je absurdní, neboť staví na výkladu, že o žádosti rozhoduje de facto pouze žalovaný, který vydá prvostupňové rozhodnutí o žádosti (jako v dané věci) na hlavičkovém papíře Úřadu práce a následně žalovaný své prvostupňové rozhodnutí následně potvrdí v odvolacím řízení, jak se stalo právě ve věci žalobce. Je zjevné, že takový výklad žalovaného je v rozporu nejen s textem zákona o sociální pomoci, ale i s jeho smyslem a účelem. Řízení by bylo fakticky redukováno na jednoinstanční rozhodování ze strany žalovaného, které by fingovalo vydání prvostupňového rozhodnutí Úřadem práce.
10. Kvalifikovaná elektronická pečeť na (prvostupňovém) rozhodnutí o žádosti nahrazuje podpis úřední osoby s uvedením jejího jména, příjmení, funkce nebo služebního čísla a otisk úředního razítka, to však nic nemění na tom, že musí jít o kvalifikovanou elektronickou pečeť správního orgánu, který rozhodnutí vydal (měl pravomoc vydat), v daném případě tedy kvalifikovanou elektronickou pečeť vydanou pro věcně příslušný prvostupňový správní orgán státní sociální pomoci, tj. Úřad práce. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno automatem podatelny žalovaného jakožto odvolacího orgánu. Prvostupňové rozhodnutí je z důvodu absolutního nedostatku věcné příslušnosti nicotné, jde o paakt a nemá účinky správního rozhodnutí (tj. nejedná se vůbec o rozhodnutí správního orgánu). Podle názoru žalobce prvostupňové rozhodnutí má natolik závažné vady, že vůbec neexistuje, žalovaný tak byl povinen je zrušit.
11. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost a vady řízení, případně aby vyslovil nicotnost napadeného rozhodnutí a aby též zrušil prvostupňové rozhodnutí a vyslovil jeho neplatnost.
III. Vyjádření žalovaného
12. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě shrnul průběh správního řízení. Žalobce dne 7. 10. 2025 uplatnil žádost o dávku sociální pomoci, ve které uvedl, že jeho úspory přesahují 200 000 Kč, proto byla prvostupňovým rozhodnutím žádost zamítnuta, neboť majetkové poměry domácnosti neodpovídaly podmínkám stanoveným § 17 zákona o sociální pomoci. K podrobnostem důvodů meritorního rozhodnutí žalovaný odkázal na prvostupňové rozhodnutí. K námitce překročení zákonných lhůt žalovaný s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, č. j. 11 A 174/2017-38, konstatoval, že jejich nedodržení nemůže být důvodem zrušení rozhodnutí.
13. V kontextu námitek směřujících k doručování a elektronické pečeti žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí. Zdůraznil, že elektronická pečeť není „podpisem“ právnické osoby, jejím cílem je zajistit integritu (neměnnost) digitálního dokumentu a potvrdit jeho původ. Kvalifikovaná pečeť nenahrazuje úřední razítko, ani s ním nijak nesouvisí. Uvedené rozhodnutí Úřadu práce bylo v souladu se zákonem vyhotoveno za použití automatizované výpočetní techniky a jeho opatření kvalifikovanou elektronickou pečetí nemůže být považováno za rozhodnutí žalovaného. Žalovaný doplnil shrnutí komentáře Wolters Kluwer k zákonu č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“), ze kterého primárně vyplývá, že nelze zaměňovat elektronickou pečeť s elektronickým podpisem, protože elektronická pečeť typicky vzniká automatizovaně bez projevu vůle pečetící osoby. Žalovaný tak tvrdil, že postupoval v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí náležitě odůvodnil. Navrhl soudu, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl.
IV. Replika žalobce
14. Žalobce v replice ze dne 13. 7. 2026 dodal, že elektronická pečeť vychází z Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen „nařízení eIDAS“). Dle žalobce z tohoto nařízení vyplývá, že „elektronické pečetě by měly sloužit jako důkaz toho, že elektronický dokument vydala určitá právnická osoba a poskytovat jistotu o původu a integritě tohoto dokumentu.“ Na základě toho žalobce dovozuje, že se má jednat o jakési elektronické razítko správního orgánu.
15. Žalobce odkázal i na Metodický pokyn Ministerstva vnitra k elektronickým podpisům a pečetím pro veřejnoprávní původce (dále jen „Metodický pokyn“), který přiložil jako přílohu k replice. Žalobce zdůraznil, že pečeť musí být spojená s pečetící právnickou osobou, umožňovat její identifikaci, je vytvořena pomocí dat pro vytváření elektronických pečetí, která může pečetící (právnická) osoba s vysokou úrovní důvěry použít k vytváření elektronické pečeti pod svou kontrolou a je k datům, ke kterým se vztahuje, připojena takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.
16. V podrobnostech odkázal žalobce na § 5 až § 10 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, zejména § 8: „Nestanoví-li jiný právní předpis jako náležitost úkonu nebo právního jednání obsaženého v dokumentu podpis nebo tato náležitost nevyplývá z povahy úkonu nebo právního jednání, veřejnoprávní podepisující a jiná právnická osoba, činí-li úkon při výkonu své působnosti, zapečetí dokument v elektronické podobě kvalifikovanou elektronickou pečetí.“
17. V dalším vyjádření ze dne 31. 8. 2026 žalobce uplatnil novou žalobní námitku, že nemohl nahlédnout do správního spisu v informačním systému Jenda, neboť nemá zřízenou Identitu občana. Navrhl též, aby soud provedl k důkazu autorizovanou konverzi elektronických originálů obou rozhodnutí a aby soud vyžádal správní spis. Dále aby učinil další dotazy na správní orgány ve vztahu k elektronické pečeti a k podepisování rozhodnutí.
V. Obsah správního spisu
18. Obsahem správního spisu je prvostupňové rozhodnutí vydané na hlavičkovém papíře Úřadu práce, kterým byla dne 26. 1. 2026 zamítnuta žádost žalobce o dávku státní sociální pomoci z důvodu nesplnění majetkové podmínky nároku na dávku dle § 17 zákona o sociální pomoci.
19. Rozhodováno bylo na podkladě osvědčení o provedení úkonu ze dne 26. 1. 2026 (prohlášení o nemovitosti), informace o pozemku, výpisu z veřejného dálkového přístupu RÚIAN, prohlášení o příjmu ze dne 7. 10. 2025, osvědčení o provedení úkonu ze dne 7. 10. 2025 (doložení příjmů), osvědčení o provedení úkonu ze dne 7. 10. 2025 (informace o žadateli a o domácnosti, včetně informace o výši úspor, zde vyšších než 200 000 Kč, a informace o počtu nemovitostí určených k bydlení dohromady v domácnosti, zde více než dvě).
20. Podle přiloženého dokumentu, který je rukou nadepsán jako „z aplikace Maruška“ vyplývá, že prvostupňové rozhodnutí bylo žalobci vypraveno „hromadnou konverzní poštou“ dne 27. 1. 2026 a doručeno 9. 2. 2026, dále vypraveno „osobně“ dne 23. 2. 2026 a doručeno téhož dne. Následně bylo vypraveno zástupci žalobce dne 2. 3. 2026 do datové schránky. V tomto výpisu „z aplikace Maruška“ je v záhlaví „X Mgr. (MPSV)“. Součástí spisu je Postoupení odvolání ze dne 11. 3. 2026 (podepsána X).
21. Dne 3. 3. 2026 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, ve kterém žalobce namítl obdobné skutečnosti jako v žalobě (nezákonné doručení prvostupňového rozhodnutí, vydání věcně nepříslušným orgánem) a dále nesprávnost posouzení příjmů (8 016 Kč nikoliv 9 026,80 Kč).
22. Ve spise žalovaného je založen záznam o určení osoby oprávněné provádět úkony ve správním řízení o odvolání (mj. Mgr. X jako X, Mgr. X jako X).
23. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí. Na tomto rozhodnutí je na konci za poučením uvedeno jméno Mgr. X jako X, dle záhlaví vyřizuje Mgr. X. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný popsal, že žalobce v prohlášení k žádosti o dávku státní sociální pomoci uvedl, že je (jeho domácnost) vlastníkem více než dvou nemovitostí a má vyšší úspory než 200 000 Kč. Na základě těchto skutečností dospěl žalovaný k závěru, že prvostupňové rozhodnutí bylo v souladu se zákonem a žalobci nárok na dávku státní sociální pomoci nevznikl. K chybnému uvedení příjmů žalobce na prvostupňovém rozhodnutí žalovaný doplnil, že žalobcova žádost byla zamítnuta dle § 17 zákona o sociální pomoci, a uvedené příjmy tak nebyly relevantní. K námitce, že prvostupňové rozhodnutí nebylo řádně doručeno žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně dodatečně zaslal zástupci odvolatele rozhodnutí Úřadu práce do datové schránky dne 2. 3. 2026 a téhož dne bylo doručeno. K námitce týkající se elektronické pečeti na prvostupňovém rozhodnutí žalovaný doplnil, že postup je v souladu s § 83 zákona o sociální pomoci. Dle tohoto ustanovení, pokud je vydáno rozhodnutí elektronicky, nemusí obsahovat podpis úřední osoby, ani otisk úředního razítka, které může nahrazovat kvalifikovaná elektronická pečeť s kvalifikovaným elektronickým razítkem. Citované ustanovení nestanoví, že elektronická pečeť musí být vedena výlučně pod označením Úřadu práce. Situace, ve které technické ověření pečeti odkazuje na MPSV, není dle žalovaného sama o sobě důvodem domnívat se, že rozhodnutí vydal věcně nepříslušný orgán.
VI. Hodnocení věci Městským soudem v Praze
24. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
25. Při jednání soud provedl k důkazu Metodický pokyn, žalobce poukazoval zejména na část, podle které pečeť musí být jednoznačně spojena s pečetící právnickou osobou, umožňovat identifikaci pečetící osoby (alespoň jméno pečetící osoby a případné registrační číslo uvedené v úředních záznamech), je vytvořena pomocí dat pro vytváření elektronických pečetí, která může pečetící (právnická) osoba s vysokou úrovní důvěry použít k vytváření elektronické pečeti pod svou kontrolou a je k datům, ke kterým se vztahuje, připojena takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.
26. Soud též provedl k důkazu originály obou rozhodnutí (z Lotusu), zástupce žalobce měl možnost prohlédnout informace o elektronické pečeti a její platnosti a časovém razítku na prvostupňovém rozhodnutí a o elektronickém podpisu a časovém razítku na napadeném rozhodnutí, k důkazu též byly provedeny související listinné důkazy - printscreeny zachycující tyto skutečnosti. Zástupce žalobce při vyjádření k těmto důkazům uznal, že podpis na napadeném rozhodnutí je v pořádku (domníval se mylně, že podrobnosti o podpisu by se zobrazily po rozkliknutí obdélníku „klasifikace informací“ v dolní části stránky, soudem bylo vysvětleno, že informace o podpisu jsou vpravo nahoře pod záložkou „podpisy“), zpochybňuje i nadále elektronickou pečeť, není spojena s konkrétním zaměstnancem, jak požaduje Metodický pokyn.
27. Zástupci žalobce byl i zapůjčen k nahlédnutí správní spis, vzhledem k námitce (ač opožděné), že žalobci nebylo umožněno nahlížet do spisu. K dotazu soudu, zda žalobce o nahlížení do spisu správní orgán požádal a ten mu to neumožnil, zástupce žalobce uvedl, že má pocit, že ano, neví však kdy a jakým způsobem žalobce požádal, žádné doklady k tomu nemá, předpokládal, že tuto skutečnost na jednání soudu potvrdí žalovaný, který se nedostavil. Po prostudování správního spisu zástupce žalobce namítl, že chybí spisový přehled, pokud soud poukázal na listinu se spisovým přehledem, zástupce žalobce namítl, že na něm chybí jméno oprávněné úřední osoby, listy nejsou číslované. K dotazu soudu, zda má zato, že tyto případné vady spisu mají vliv na konečný výsledek řízení (a jaký), odpověděl, že mají vliv. Právní zástupce učinil další důkazní návrh na vyžádání přesného technického řešení prostřednictvím něhož je vydáváno prvostupňové rozhodnutí (kdo k tomuto přistupuje, kdo tvoří obsah, kdo pečeť, kdo vypravuje, zda rozhodnutí vytváří umělá inteligence, nebo program...), má za to, že stávající systém odporuje základním zásadám činnosti správních orgánů. Pokud je tvůrcem rozhodnutí program, nelze vyloučit, že je vydáno na základě nesprávných nebo neúplných údajů. K dotazu soudu, zda tomu došlo v případě žalobce, zástupce žalobce odpověděl, že nikoliv, podklady byly správné, ale jde o princip.
28. Podle § 69 odst. 1 správního řádu: „V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede označení "rozhodnutí" nebo jiné označení stanovené zákonem. Písemné vyhotovení rozhodnutí dále musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou "vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou "Za správnost vyhotovení:" s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí.“
29. Podle § 83 zákona o sociální pomoci: „Pokud je rozhodnutí o dávce vydáno elektronicky s použitím informačního systému dávky, nemusí obsahovat podpis úřední osoby s uvedením jejího jména, příjmení, funkce nebo služebního čísla a otisk úředního razítka; v takovém případě musí rozhodnutí obsahovat kvalifikovanou elektronickou pečeť s kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem.“
30. Podle důvodové zprávy k zákonu o sociální pomoci „[v] případě, že rozhodnutí ve věci stanovení nároku na DSSP bude vyhotoveno s použitím automatizované výpočetní techniky, nemusí obsahovat podpis úřední osoby s uvedením jména a pracovního zařazení a otisk úředního razítka, v takovém případě musí rozhodnutí obsahovat elektronickou pečeť s elektronickým časovým razítkem. Tímto ustanovením se reaguje na stále hojnější zapojení výpočetní techniky a digitalizace v administraci nepojistné dávkové agendy.“
31. Žalobce v žalobě nezpochybňoval, že podmínky pro dosažení na dávku státní sociální pomoci nesplnil, namítal však chyby v podpisu obou rozhodnutích a porušení zásady dvojinstančnosti. Podle názoru žalobce prvostupňové rozhodnutí vydal sám žalovaný, neboť elektronická pečeť v dokumentu odkazovala právě na MPSV. Žalobce je přesvědčen, že rozhodnutí vydal žalovaný vydávající se za Úřad práce. Žalobce dodal, že prvostupňové rozhodnutí v rozporu s § 69 odst. 1 správního řádu neobsahovalo podpis úřední osoby s uvedením jejího jména, příjmení, funkce nebo služebního čísla a otisk úředního razítka.
32. Soud tuto námitku neshledal důvodnou. V poměru speciality k ust. 69 správního řádu je zákon o sociální pomoci, který v § 83 stanoví, že pokud je rozhodnutí vydáno elektronicky s použitím informačního systému dávky, nemusí tyto náležitosti obsahovat, ale musí obsahovat kvalifikovanou elektronickou pečeť s kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem.
33. Cílem tohoto ustanovení bylo umožnit automatizované elektronické vyhotovování rozhodnutí o dávce státní sociální pomoci bez nutnosti podpisu konkrétní úřední osoby a otisku úředního razítka. Zákon zároveň zachovává ověřitelnost a důvěryhodnost rozhodnutí - tyto formální náležitosti nahrazuje kvalifikovanou elektronickou pečetí a kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem. Institut reaguje na rostoucí využití výpočetní techniky a digitalizace při správě nepojistných sociálních dávek.
34. Žalobci lze přisvědčit potud, že je nutné ověřit subjekt, který rozhodnutí vydal. Žalobce odkázal na čl. 59 důvodové zprávy k nařízení eIDAS, podle kterého elektronické pečetě by měly sloužit jako důkaz toho, že elektronický dokument vydala určitá právnická osoba, a poskytovat jistotu o původu a integritě dokumentu. K podobnému závěru směřuje i Metodický pokyn k elektronickým podpisům a pečetím pro veřejnoprávní původce, na který rovněž odkázal žalobce.
35. Zákon o dávce státní sociální pomoci v § 83 stanoví pro rozhodnutí o dávce vydané elektronicky s použitím informačního systému dávky zvláštní požadavek na jeho písemné vyhotovení. Takové rozhodnutí nemusí obsahovat podpis oprávněné úřední osoby s uvedením jejího jména, příjmení, funkce nebo služebního čísla ani otisk úředního razítka; musí však obsahovat kvalifikovanou elektronickou pečeť a kvalifikované elektronické časové razítko. Jde o výjimku z formálních náležitostí písemného vyhotovení podle správního řádu. Nelze ji však vyložit tak, že elektronická pečeť je podpisem konkrétní úřední osoby.
36. Kvalifikovaná elektronická pečeť je podle nařízení eIDAS nástrojem právnické osoby. „Pečetící osobou“ je právnická osoba, která pečeť vytváří; kvalifikovaný certifikát pro elektronickou pečeť proto identifikuje pečetící osobu, nikoli zaměstnance, který ve věci rozhodoval nebo technicky úkon provedl. Právním účinkem kvalifikované elektronické pečeti je domněnka integrity dat a správnosti jejich původu. Požadavek, aby certifikát pečeti uváděl konkrétního zaměstnance, z uvedené právní úpravy neplyne. Takový požadavek by ostatně směšoval elektronickou pečeť s elektronickým podpisem fyzické osoby.
37. Citace metodického pokynu, na niž žalobce odkazuje, na tom nic nemění. Výraz „identifikace pečetící osoby“ je nutno číst v technickém i právním významu nařízení eIDAS: jde o identifikaci pečetící právnické osoby. Údaj o jejím jménu, případně registračním čísle, nevyjadřuje požadavek na označení konkrétního zaměstnance. Metodický pokyn nemůže nad rámec zákona a přímo použitelného nařízení založit náležitost, kterou právní předpis nestanoví.
38. V projednávané věci je podstatné rozlišit dvě otázky. Zaprvé, zda elektronický originál skutečně obsahoval platnou kvalifikovanou elektronickou pečeť a kvalifikované elektronické časové razítko; to soud ověřil z elektronického originálu a údajů certifikátu. Zadruhé, zda rozhodnutí ve skutečnosti vydal Úřad práce jako příslušný správní orgán. Skutečnost, že informační systém dávky zřizuje, vede a spravuje ministerstvo a použití pečeti MPSV v tomto systému neprokazuje, že meritorní rozhodnutí vydalo MPSV. K závěru o vydávajícím orgánu nestačí jen označení subjektu v certifikátu pečeti; soud jej opírá o souhrn skutkových zjištění, zejména o označení Úřadu práce v rozhodnutí, evidenci věci a úkonu v jeho správním spise, průběh vypravení a doručení z datové schránky Úřadu práce.
39. Vzhledem k přesvědčení žalobce, že se žalovaný dopustil předstírání a prvostupňové rozhodnutí vydal sám, aby si jej následně sám potvrdil v řízení o odvolání, soud vyžádal podrobnější informace od správních orgánů, aby mohl lépe objasnit mechanismus postupů správních orgánů, zejména vyžádal elektronické originály obou rozhodnutí za účelem ověření, jakými způsoby byly podepsány.
40. V přípisu ze dne 19. 8. 2026 Generální ředitelství Úřadu práce České republiky sdělilo, že dle informací poskytnutých MPSV, jako správcem informačního systému dávky státní sociální pomoci, představuje PDF dokument založený ve spise elektronický originál rozhodnutí obsahující veškeré elektronické prvky, které byly k dokumentu při jeho vydání připojeny. Podpis obsahuje časové razítko, podrobnosti podpisu jsou zjistitelné a kdykoli dohledatelné. K dotazu týkajícímu se kvalifikované elektronické pečeti sdělilo, že rozhodnutí vydávaná v agendě dávky státní sociální pomoci podle zákona o sociální pomoci jsou opatřována kvalifikovanou elektronickou pečetí vydanou společností První certifikační autorita, a.s., IČO: 26439395. Tato skutečnost souvisí s technickým řešením informačního systému dávek státní sociální pomoci, jehož správcem je MPSV. Tato agenda je provozována jako aplikační/agendová komponenta zastřešujícího Integrovaného informačního systému MPSV, nikoli jako samostatný informační systém Úřadu práce České republiky. Používaná pečeť je součástí schváleného technického řešení tohoto systému. Uvedené technické řešení bylo implementováno v souladu s § 83 zákona o sociální pomoci, který stanoví, že je-li rozhodnutí o dávce vydáváno elektronicky s použitím informačního systému dávky, musí rozhodnutí obsahovat kvalifikovanou elektronickou pečeť s kvalifikovaným elektronickým razítkem. Uvedené ustanovení přitom blíže nespecifikuje, kdo má být vlastníkem kvalifikované elektronické pečeti s kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem. Použití pečeti MPSV je tak dáno technickým řešením informačního systému dávek státní sociální pomoci. Současně je však třeba uvést, že skutečnost, že se při ověření elektronické pečeti zobrazuje certifikát vedený na subjekt „Automat podatelny elektronických formulářů, Ministerstvo práce a sociálních věcí, MPSV“, sama o sobě neznamená, že by předmětné rozhodnutí vydalo MPSV jako správní orgán prvního stupně. Rozhodnutí ze dne 26. 1. 2026 výslovně označuje jako příslušný správní orgán prvního stupně, který ve věci rozhodoval, Úřad práce České republiky. Prvostupňové rozhodnutí bylo opatřeno rovněž kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem. Tato skutečnost je zjistitelná přímo z elektronického originálu dokumentu v panelu podpisu, v němž jsou dostupné údaje o elektronické pečeti i časovém razítku.
41. Generální ředitelství tedy potvrdilo, že prvostupňové rozhodnutí skutečně vydal Úřad práce jako správní orgán I. stupně, objasnilo též, proč je opatřeno elektronickou pečetí žalovaného. Předmětné vysvětlení pokládá soud za důvěryhodné a vyvracející pochybnosti žalobce o vydavateli prvostupňového rozhodnutí. Prvostupňové rozhodnutí bylo navíc doručeno žalobci prostřednictvím datové schránky, z doručenky datové zprávy přitom vyplývá, že odesílatelem je „9yuq7i3, Úřad práce České republiky – Specializované pracoviště (Úřad práce České republiky), Dobrovského 1278/25, Holešovice 170 00, Praha 7.“ Ze zaslaného elektronického originálu prvostupňového rozhodnutí bylo možné ověřit, že pečeť vydala První certifikační autorita, a.s. pod názvem „Automat podatelny elektronických formulářů, Ministerstvo práce a sociálních věcí“, s platností certifikátu od 16. 7. 2025 do 16. 7. 2026, rozhodnutí obsahovalo časové razítko s časem „2026/01/26, 12:51:12“.
42. Soud uzavírá, že v průběhu řízení bylo spolehlivě prokázáno, že prvostupňové rozhodnutí vydal Úřad práce jako věcně příslušný správní orgán, zatímco pečeť ministerstva byla použita jako technický prostředek informačního systému dávky.
43. Žalobce dále namítal, že ani napadené rozhodnutí neobsahovalo veškeré zákonné náležitosti, konkrétně kvalifikovanou elektronickou pečeť s kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem MPSV a v rozporu s ust. § 69 odst. 1 správního řádu podpis úřední osoby s uvedením jejího jména, příjmení, funkce nebo služebního čísla a otisk úředního razítka. Vzhledem k tomu, že soudu byl předložený správní spis v papírové podobě, vyzval též žalovaného k předložení elektronického originálu rozhodnutí, z doloženého rozhodnutí soud ověřil, že napadené rozhodnutí bylo podepsáno Mgr. X, X. Soud vytiskl informace o podpisu a provedl je k důkazu při jednání. Podle doložky: „Podpis je platný. Zdroj důvěry získán z Adobe Approved Trust List (AATL) a European Union Trusted Lists (EUTL). Toto je kvalifikovaný elektronický podpis podle nařízení EU 910/2014. Dokument se od aplikování podpisu nezměnil. Identita autora podpisu je platná. Podpis obsahuje vložené časové razítko.“ Soud z tohoto podkladu zjistil, že napadené rozhodnutí je přičitatelné MPSV jako věcně a funkčně příslušnému správnímu orgánu a že je projevem vůle uvedené oprávněné úřední osoby.
44. Soud doplňuje, že v obecné rovině absence podpisu, otisku úředního razítka či elektronické autorizace na doručeném vyhotovení představuje vadu jeho formy. Nejvyšší správní soud však dlouhodobě zdůrazňuje, že rozhodné je, zda lze ověřit, že rozhodnutí bylo vydáno s vědomím a v souladu s vůlí příslušného správního orgánu, absence podpisu se stává vadou zakládající nicotnost až tehdy, pokud by odrážela skutečnost, že rozhodnutí bylo učiněno zcela bez vědomí oprávněné osoby (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2005, č. j. 2 Azs 259/2004-47, či ze dne 19. 5. 2005 č. j. 2 Azs 371/2004-88). Soud má v projednávaném případě za prokázané, že prvostupňové rozhodnutí vydal Úřad práce a napadené rozhodnutí vydalo MPSV jako příslušný správní orgán a je přičitatelné oprávněné úřední osobě. Žalobce ostatně netvrdil konkrétní okolnosti svědčící o tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno jiným orgánem nebo bez vědomí této úřední osoby, namítal toliko formální nedostatky písemného vyhotovení.
45. Soud z výše popsaných důvodů neshledal nezákonnost, natož pak nicotnost obou rozhodnutí.
46. Podle § 77 odst. 1, 2 správního řádu: „Nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Nicotnost zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal, a to kdykoliv; jestliže správní orgán dojde k závěru, že jiný správní orgán učinil úkon, který je nicotným rozhodnutím, dá podnět správnímu orgánu příslušnému k prohlášení nicotnosti.“
47. Podstatu nicotnosti jako nejzávažnější vady rozhodnutí správního orgánu vymezil rozšířený senát v rozsudku ze dne 13. 5. 2008, č. j. 8 Afs 78/2006-74, č. 1629/2008 Sb. NSS, následovně: „Nicotnost [někdy též označována jako nulita, paakt, absolutní zmatečnost, pseudorozhodnutí, non negotium, zdánlivý akt, pa-akt, právní nullum, neexistence, naprostá (absolutní) neplatnost či dokonce procesní potrat] představuje specifickou kategorii vad správních rozhodnutí. Tyto vady jsou však vzhledem ke své povaze vadami nejzávažnějšími, nejtěžšími a rovněž i nezhojitelnými. Rozhodnutí, které jimi trpí, je rozhodnutím nicotným. Nicotné rozhodnutí však není ‚běžným‘ rozhodnutím nezákonným, nýbrž ‚rozhodnutím‘, které pro jeho vady vůbec nelze za veřejněmocenské rozhodnutí správního orgánu považovat a které není s to vyvolat veřejnoprávní účinky. Zatímco v případě ‚běžných‘ vad správních rozhodnutí se na tato, s ohledem na uplatnění zásady presumpce platnosti a správnosti správních aktů, hledí jako na rozhodnutí existující a způsobilá vyvolávat příslušné právní důsledky a působit tak na sféru práv a povinností jejich adresátů, v případě nicotných správních rozhodnutí se ani tato zásada neuplatní. Z povahy vad způsobujících nicotnost pak plynou i příslušné právní následky. S nejtěžšími vadami jsou tak nutně spojeny i ty nejtěžší následky. Proto není nikdo povinen nicotné správní rozhodnutí respektovat a řídit se jím. Hledí se na něj, jako by vůbec neexistovalo, pročež tedy jde o nezhojitelné právní nic.“
48. Judikatura Nejvyššího správního soudu dospěla k závěru, že vadami takové intenzity, které způsobují nicotnost daného rozhodnutí, jsou např. absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva k něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí (srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010-65, či rozsudek ze dne 20. 12. 2012, č. j. 3 As 24/2012-22).
49. V nyní projednávané věci takové důvody dány nejsou, viz odůvodnění výše.
50. Žalobce též namítal opožděnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně i žalovaného. Otázka nedodržení lhůt při vydávání správních rozhodnutí je předmětem jednotné judikatury Nejvyššího správního soudu, která dovozuje, že opožděné vydání rozhodnutí samo o sobě nemá vliv na jeho zákonnost. Takovéto průtahy samozřejmě nejsou v souladu se zákonem, ale žalobce má k dispozici zákonné nástroje proti nečinnosti správního orgánu a v krajním případě i žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 79 a násl. s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2014, č. j. 1 Ads 16/2014-21, či ze dne 18. 9. 2013, č. j. 6 Ads 39/2013-29). Soud tak shledal tuto námitku jako nedůvodnou.
51. Pokud jde o námitku, že žalobce neměl možnost nahlédnout do správního spisu, protože je veden toliko elektronicky a žalobce nedisponuje Identitou občana, tato námitka je opožděná, napadené rozhodnutí bylo doručeno 12. 5. 2026, lhůta pro podání žaloby a uplatnění nových žalobních námitek uplynula dne 13. 7. 2026 (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). Soud pro úplnost dodává, že zákon o sociální pomoci upravuje pouze elektronickou formu vedení spisu, nikoli vyloučení práva účastníka do spisu nahlížet. Na základě § 1 odst. 2 správního řádu se proto uplatní § 38 správního řádu, podle něhož má účastník právo nahlížet do spisu a žádat pořízení jeho kopií. Absence prostředku elektronické identifikace může omezovat vzdálený přístup k informačnímu systému, nemůže však bez dalšího vyloučit osobní nahlédnutí do elektronicky vedeného spisu u správního orgánu. Žalobce však konkrétně netvrdil a neprokázal a ze správního spisu neplyne, že by před vydáním rozhodnutí o nahlédnutí do spisu požádal a že by mu správní orgán takové nahlédnutí odmítl pro absenci Identity občana. Ani v případě včasnosti námitky by proto nebylo možné dovodit zásah do jeho procesních práv.
52. Pokud jde o námitku, že jednotlivé listy správního spisu nejsou očíslované, tento požadavek správní řád nestanoví (§ 17 správního řádu), námitka není důvodná.
53. Pokud jde o námitku, že v záhlaví na přehledu spisu není jméno oprávněné úřední osoby, soud toto nehodnotí jako pochybení. Lze obecně dodat, že ani případné chyby technického charakteru při vedení spisu nemusí mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (v projednávaném případě nelze předpokládat, že by tento charakter vad mohl mít vliv na výsledek řízení o žádosti žalobce, neboť žalobce nezpochybňuje, že podmínky pro přiznání dávky nesplňuje, při jednání soudu potvrdil, že správní orgány vycházely v jeho případě ze správných podkladů).
54. Soud neshledal důvod pro doplňování dokazování dalšími dotazy na správní orgány. Žalobcovy obecné pochybnosti o tom, jakým způsobem je informační systém dávky technicky provozován, kdo v něm vytváří jednotlivé dokumenty nebo zda jsou při jeho provozu využívány automatizované postupy, samy o sobě nezakládají nezákonnost ani nicotnost napadeného rozhodnutí. V řízení o žalobě proti rozhodnutí soud poskytuje ochranu konkrétním veřejným subjektivním právům žalobce a přezkoumává napadené výroky v mezích včas uplatněných žalobních bodů. Další objasňování obecné technické architektury systému, neprokáže-li žalobce její konkrétní dopad do zákonnosti napadeného rozhodnutí nebo do jeho procesních práv, by proto překročilo předmět tohoto soudního přezkumu. Má-li žalobce zájem o informace vztahující se k působnosti ministerstva a k jím spravovanému informačnímu systému, může se jich domáhat žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Tím není předjímáno, zda ministerstvo požadované informace poskytne v plném rozsahu; jejich poskytnutí se posoudí v režimu tohoto zákona, včetně zákonných omezení.
55. Soud neshledal důvod ani pro konverzi obou rozhodnutí.
56. Soud uzavírá, že žalobce nezpochybnil skutkové podklady rozhodnutí ani meritorní závěr, že podmínky pro přiznání dávky nesplnil. Se svými námitkami procesního charakteru úspěšný nebyl, soud tak neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
57. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha dne 17. 9. 2026
JUDr. Lenka Loudová v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.