Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
45 Ad 2/2026 - 50.pdf
PDF · 0 B
No categories available
45 Ad 2/2026 - 50
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Vadimem Hlavatým ve věci
žalobkyně: Mgr. Š. Š.
bytem X
zastoupena advokátkou Mgr. Bc. Natálií Grűn Holopírkovou
se sídlem Veleslavínova 363/33, Plzeň
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
se sídlem Křížová 25, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 1. 2026, č. j. RN-X-35-JMA,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Základ sporu
1. Žalobkyně požádala o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Žalovaná však její žádosti nevyhověla, neboť podle posudků Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) vypracovaných ve správním řízení ke změně zdravotního stavu nedošlo.
Dosavadní průběh řízení a relevantní obsah správního spisu
2. V prvním stupni byl zpracován posudek č. j. LPS/2025/17662-P2_CSZZ. Ten dospěl k závěru, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Za rozhodující příčinu byla určena středně těžká afektivní porucha s depresivní středně těžkou symptomatikou podle kapitoly V, položky 4c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška“). Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně byla stanovena na 40 %, což odpovídá prvnímu stupni invalidity. Žalovaná následně vyšla ze závěrů tohoto posudku a rozhodnutím ze dne 29. 9. 2025, R-29.9.2025 - 4210/X, žádost o změnu výše invalidního důchodu zamítla.
3. Žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí podala námitky. V řízení o námitkách byl zpracován posudek č. j. LPS/2025-487-NR-OLM_CSSZ. Ten taktéž dospěl k závěru o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně a shodně určil jeho rozhodující příčinu. Míra poklesu pracovní schopnosti byla zvýšena na 45 %, tedy na horní hranici daného onemocnění, což však nadále odpovídá prvnímu stupni invalidity. Jinak se druhý posudek ztotožnil se závěry prvního posudku. Žalovaná proto v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Žalobkyně se nyní žalobou domáhá přezkoumání a zrušení tohoto rozhodnutí.
Obsah žaloby
4. Žalobkyně v žalobě předně popsala svůj zdravotní stav. Ten se v posledních letech zhoršuje a prognózy nejsou příznivé. Ke zlepšení nevede ani její úsilí a dodržování lékařských doporučení. Pokles pracovní schopnosti o 45 % podle žalobkyně stále neodpovídá skutečnosti. Žalobkyně je schopna jakékoliv činnosti pouze po krátkou dobu, nemůže tedy vykonávat žádné zaměstnání a je omezena také v běžném životě. V námitkách argumentovala skutečným stavem, který doložila lékařskými zprávami, včetně nových zpráv. Žalovaná však vycházela pouze z posudků IPZS a aktuálním zdravotním stavem žalobkyně se nezabývala, resp. jej posoudila nesprávně. Posudkoví lékaři též nesprávně posoudili lékařské zprávy doložené žalobkyní. Žalobkyně navrhla zpracování posudku posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“).
5. Podle žalobkyně byla nesprávně stanovena rozhodující příčina jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Za rozhodující mělo být považováno onemocnění podle kapitoly VI, položky 6c nebo 6d přílohy vyhlášky, jelikož v jejím případě jde o těžké až zvláště těžké funkční postižení. Míra poklesu její pracovní schopnosti tak má být v rozmezí 50–60 %.
6. Také byla nesprávně vyhodnocena komorbidita podle § 3 odst. 1 vyhlášky. Pokud je v důsledku působení více zdravotních postižení pokles pracovní schopnosti větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny, lze hranici zvýšit až o 10 %. Podmínky pro zvýšení sazby byly naplněny, protože žalobkyně komorbiditami prokazatelně trpí. Z lékařských zpráv vyplývá pokles pracovní schopnosti alespoň o 50 %, nikoliv pouze o 45 %.
7. Neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení, jímž žalobkyně trpěla ke dni vydání napadeného rozhodnutí, je vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné posouzení podmínek invalidity. Kdyby lékařské posudky vycházely ze skutečného a aktuálního zdravotního stavu žalobkyně, musely by dospět k závěru, že jsou splněny podmínky pro přiznání invalidity druhého stupně.
Vyjádření žalované
8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření a berou se v úvahu kritéria podle § 39 odst. 4 písm. a) až f) zákona o důchodovém pojištění. Při posuzování nároku na invalidní důchod je žalovaná vázána posudky IPZS, jelikož se jedná o odbornou otázku vyžadující znalosti medicíny a posudkového lékařství. Napadené rozhodnutí vycházelo z druhého posudku IPZS, který je úplný, celistvý a přesvědčivý, vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi a jasně vymezuje rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně.
9. Žalovaná navrhla zpracování posudku PK MPSV. Za dosavadního stavu ale trvá na závěrech napadeného rozhodnutí.
Replika žalobkyně
10. Žalobkyně v replice uvedla, že její zdravotní stav nebyl posouzen úplně, individualizovaně a ve vzájemných souvislostech jednotlivých diagnóz. Posudky IPZS nevystihují skutečný rozsah zdravotních postižení žalobkyně a jejich dopadu do pracovního a osobního života. Při existenci více dlouhodobých postižení je nezbytné řádně a přesvědčivě vyhodnotit jejich souhrnný dopad na pracovní schopnost, a to se zřetelem ke konkrétní životní a pracovní situaci.
11. To, že posudek obsahuje všechny formální náležitosti, ještě neznamená, že jsou jeho závěry správné, úplné a přesvědčivé. Lékařské zprávy a zdravotnická dokumentace zachycují progresi neurologického onemocnění, dlouhodobé smyslové a sfinkterové obtíže, poruchy zraku, kognitivní deficit, únavnost, poruchy soustředění i další obtíže. Takto popsaný zdravotní stav neodpovídá pouze invaliditě prvního stupně, ale vypovídá o závažnějším a komplexnějším omezení pracovní schopnosti žalobkyně, než vyplývá z posudků.
Posudek PK MPSV a vyjádření žalobkyně k němu
12. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), ministerstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
13. Soud sám není oprávněn zkoumat zdravotní stav žalobkyně, neboť k tomu nemá odbornou způsobilost. Soud proto v souladu s § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení požádal o posouzení zdravotního stavu žalobkyně PK MPSV. Ta dne 22. 7. 2026 zpracovala posudek e. č. SZ/2026/703-PH-8.
14. Posudek PK MPSV obsahuje závěr, že žalobkyně byla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla nově stanovena roztroušená skleróza mozkomíšní (kapitola VI, položka 6b přílohy vyhlášky) s poklesem pracovní schopnosti o 35 %. Tato míra byla zvýšena o 10 % kvůli současnému výskytu organické afektivní poruchy se středně těžkou depresivní symptomatikou. Výsledná míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně tedy byla shodně jako v druhém posudku IPZS stanovena na 45 %.
15. Žalobkyně ve vyjádření k posudku PK MPSV uvedla, že posudek nevysvětluje skutečný dopad jejích obtíží na pracovní schopnost. Také nevysvětluje, proč je rozhodujícím onemocněním roztroušená skleróza, a nikoliv psychiatrické postižení. Tyto pochybnosti jsou umocněny průběhem jednání posudkové komise, jejím odborným složením, způsobem vyhodnocení nově předložených zpráv a rozporem mezi odbornými nálezy popisujícími psychiatrické a kognitivní omezení žalobkyně a výsledným závěrem posudku PK MPSV.
16. Žalobkyně je dlouhodobě léčena pro organickou poruchu nálady a úzkostnou poruchu, což vyplývá i z posudku PK MPSV. Nejde tedy o subjektivní obtíže bez objektivního podkladu. Klinický obraz žalobkyně a pravděpodobný organický původ jejích obtíží je popsán v psychiatrickém vyšetření, které komise reprodukovala. U žalobkyně dominuje únava, hypobulie, zpomalené psychomotorické tempo, bradypsychismus, emoční oploštělost a celková nevýkonnost. Současně je přítomna nízká frustrační tolerance, obavnost a úzkostné prožívání. Je zaznamenáváno zapomínání, horší výbavnost slov a nesoustředěnost. Psychiatrické vyšetření hodnotí stav jako chronifikovaný s minimální odezvou na medikaci. Prognóza je nepříznivá – lze očekávat prohlubování depresivních a úzkostných obtíží a nelze vyloučit ani další zhoršení kognitivních funkcí.
17. Význam psychiatrické složky potvrzuje také klinicko-psychologické vyšetření. Podle něj odpovídá kognitivní deficit žalobkyně syndromu MCI. Dominantně jsou postiženy pracovní tempo, pozornost, rychlost zpracování informací a exekutivní funkce. Současně byl diagnostikován anxiózně-depresivní syndrom středně těžkého stupně se smíšenou organickou a reaktivní etiologií. Tato zjištění jsou zásadní pro posouzení pracovní schopnosti. Nejde pouze o diagnózy, nýbrž o konkrétní funkční následky, které zasahují schopnosti nezbytné pro pravidelný pracovní výkon. Porucha pozornosti omezuje schopnost dlouhodobě se soustředit na zadanou činnost. Snížená rychlost zpracování informací prodlužuje reakční dobu a komplikuje práci s větším objemem údajů. Narušení exekutivních funkcí omezuje schopnost plánovat jednotlivé pracovní úkony, přecházet mezi nimi a adekvátně reagovat na změnu situace. Zpomalené psychomotorické tempo, bradypsychismus, nízká frustrační tolerance a úzkostné prožívání potom dále snižují schopnost pracovat pod časovým tlakem, zvládat běžné pracovní požadavky a zachovat stabilní výkon po delší dobu.
18. Tyto obtíže nelze hodnotit pouze podle toho, jak se žalobkyně orientuje a komunikuje při krátkém lékařském vyšetření. To samo nevypovídá o schopnosti několik hodin denně vykonávat duševně náročnou pracovní činnost, udržovat koncentraci, zpracovávat větší množství informací, pracovat přesně a bez chyb, plánovat pracovní postup, dodržovat termíny, reagovat na nové podněty a zvládat současně několik pracovních úkolů. Popsaný funkční dopad poruch tudíž není dostatečně propojen s posudkovým závěrem.
19. Rozhodující příčina byla v posudku PK MPSV změněna na roztroušenou sklerózu. Tato změna však byla pouze konstatována. Mělo být odborně vysvětleno, proč mají neurologické projevy větší dopad na pracovní schopnost žalobkyně než objektivně zjištěné psychiatrické obtíže. Vyhláška obsahuje samostatnou kategorii organických a symptomatických duševních poruch. Při jejich hodnocení se má přihlížet právě k poruchám kognitivních funkcí, paměti a učení, myšlení a úsudku, schopnosti plánovat a organizovat, poruchám nálady a emotivity, osobnosti a chování, sociabilitě a adaptabilitě. V řízení tak doposud nebylo přesvědčivě zodpovězeno, zda rozhodující příčinou zdravotního stavu žalobkyně nejsou spíše obtíže této kategorie.
20. V tomto kontextu vyvolává pochybnosti také složení posudkové komise. Jejím členem totiž nebyl lékař z oboru psychiatrie. Jednání byla přítomna neuroložka, a proto vznikl nepoměr mezi posouzením neurologické a psychiatrické složky. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20, přitom plyne, že soud k námitce ověřuje také řádné obsazení posudkové komise. V usnesení ze dne 15. 4. 2026, č. j. 6 Ads 174/2025-53, Nejvyšší správní soud aproboval postup krajského soudu, který při pochybnostech o prvním posudku opatřil srovnávací posudek jiné PK MPSV. Nová komise měla k dispozici úplnou psychiatrickou dokumentaci a tamější žalobkyni osobně vyšetřil lékař z oboru psychiatrie. Srovnávací posudek následně dospěl k odlišnému závěru.
21. Další pochybnosti se týkají toho, jak PK MPSV naložila s aktuálními lékařskými zprávami, které žalobkyně předložila přímo při jednání komise. Posudkový závěr byl totiž formulován bez jejich podrobného prostudování a vyhodnocení. Komise sice zprávy formálně evidovala, následně se s nimi však vypořádala pouze konstatováním, že „donesené zprávy k jednání komise nepřinesly žádné nové poznatky ke zdravotnímu stavu posuzované“. Z toho není patrné, jaké skutečnosti z jednotlivých zpráv komise zjistila, jaký jim přiznala význam, zda a v jakém rozsahu potvrzovaly dosavadní symptomy žalobkyně, a jak se jejich obsah promítl do posouzení pracovní schopnosti. To je významné zejména u psychologické zprávy datované pouhých osm dní před jednáním komise. Jestliže podle komise ani tato aktuální zpráva nepřinesla žádné nové poznatky, měl být tento závěr konkrétně vysvětlen, a nikoliv pouze deklarován. Pouhé zahrnutí zpráv mezi podklady bez jejich konkrétnějšího vypořádání nenaplňuje požadavek § 7 vyhlášky.
22. Při posouzení zdravotního stavu nebyl vyhodnocen úplný rozsah symptomů žalobkyně a jejich kumulativní dopad. Kromě výše uvedených potíží žalobkyně přímo při jednání komise zmiňovala depresi a únavu, změnu psychiatrické medikace, potíže s rovnováhou, občasnou potřebu doprovodu, bolesti rukou, zad a svalů, poruchy čití, obtíže při močení, bolesti v oblasti genitálu a třísel, rozmazané a dvojité vidění, bolesti za očima a zhoršení úzkostí. Posudek PK MPSV nevykresluje zdravotní stav žalobkyně jako stabilní, naopak zachycuje určitá zhoršení (bolest hlavy, svalové stahy až záškuby, špatné soustředění a horší zraková ostrost). Při jednání komise bylo žalobkyni přesto sděleno, že nedošlo k významnému zhoršení jejího zdravotního stavu. To však není dostatečně konfrontováno s vývojem neurologického onemocnění, s nepříznivou prognózou psychiatrického postižení, ani s aktuálně uváděnými symptomy. Žalobkyně nesouhlasí s redukcí svého zdravotního stavu na izolované projevy. Její omezení vznikají současným působením řady zdravotních obtíží. Právě společný funkční dopad určuje, jakou pracovní zátěž je žalobkyně reálně schopna dlouhodobě snášet.
23. Podle posudku PK MPSV je žalobkyně schopna vykonávat práci s menšími nároky na fyzické a psychické schopnosti a v menším rozsahu a intenzitě. Je schopna využít dosažené znalosti a zkušenosti a pracovat ve svém oboru (administrativa) s možností relaxace v zaměstnání a v malém kolektivu. Tyto závěry však podle žalobkyně nejsou slučitelné s odbornými nálezy. Žalobkyně v minulosti vykonávala náročnější administrativní činnost, naposledy jako akreditační pracovnice České zemědělské univerzity. Tuto práci nelze označit za „lehkou“ pouze proto, že není spojena s fyzickou zátěží. Naopak jde o činnost založenou právě na těch funkcích, které jsou u žalobkyně narušeny. Práce vyžaduje soustavnou pozornost, dostatečné pracovní tempo, rychlé a správné zpracování informací, schopnost plánovat, organizovat a kontrolovat vlastní práci, schopnost reagovat na změny a komunikaci s dalšími osobami. Lékařské zprávy však popisují deficity žalobkyně právě v těchto oblastech. Posudek PK MPSV přesvědčivě nevysvětlil, jakým způsobem je žalobkyně schopna nadále pracovat právě v oboru administrativního charakteru. Pouhý požadavek na menší psychickou zátěž, malý kolektiv a možnost relaxace tento rozpor neřeší. Hodnocení musí odpovídat konkrétnímu funkčnímu postižení, nikoliv pouze obecné představě administrativní práce jako fyzicky méně zatěžující činnosti.
24. Žalobkyně se vyjádřila též k průběhu jednání před posudkovou komisí. Kvůli svému zdravotnímu stavu není schopna v zátěžové situaci vždy pohotově a systematicky reprodukovat všechny své obtíže. Žalobkyně má problém s vybavováním informací, koncentrací, rychlostí jejich zpracování a formulací odpovědí. Případnou neúplnost či nepřesnost spontánního popisu zdravotních obtíží tak nelze vykládat v její neprospěch. Snížená schopnost si v časově omezené a stresující situaci rychle vybavit potřebné informace a strukturovat odpověď může být sama jedním z projevů onemocnění žalobkyně. Schopnost absolvovat jedno jednání, být při něm orientována a odpovídat na položené otázky, proto nelze zaměňovat se schopností pravidelně několik hodin denně vykonávat pracovní činnost. Není podstatné, zda je žalobkyně schopna komunikovat s komisí, ale zda dokáže být dlouhodobě zařazena v pracovním procesu a plnit všechny související úkoly bez významného poklesu výkonu či zhoršení zdravotního stavu. Tento rozdíl posudek PK MPSV dostatečně nezohlednil.
25. Kvůli těmto pochybnostem by dle žalobkyně posudek PK MPSV neměl být převzat jako stěžejní podklad pro rozsudek soudu. Žalobkyně navrhla, aby soud nechal vypracovat srovnávací posudek jinou PK MPSV. Členem komise by měl být odborný lékař z oboru psychiatrie, který by byl schopen odborně posoudit její psychiatrické potíže. Pro přesvědčivost by nová komise měla mít k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně (včetně aktuálních zpráv) a provést její osobní psychiatrické vyšetření.
26. Žalovaná se k posudku PK MPSV nevyjádřila.
Posouzení žaloby soudem
27. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
28. Soud v souladu s § 51 s. ř. s. rozhodl ve věci bez jednání, protože žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná s ním nevyslovila nesouhlas. Soud navíc vycházel pouze z obsahu správního spisu a z dalších listinných důkazů, k nimž měli účastnice možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy.
29. Soud po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
30. Podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.
31. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
32. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla
a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,
b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
33. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky, je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
34. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.
35. Podle § 16b odst. 1 zákona o organizaci sociálního zabezpečení posudkové komise ministerstva jsou nejméně tříčlenné. Předsedou posudkové komise může být jen lékař. Předseda posudkové komise a tajemník posudkové komise jsou vždy zaměstnanci zařazení k výkonu práce v ministerstvu; tajemník je členem posudkové komise. Dalšími členy posudkové komise jsou odborní lékaři jednotlivých klinických oborů.
36. Podle § 16b odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení posudková komise ministerstva je schopna jednat a usnášet se, je-li přítomen posudkový lékař, který je předsedou této komise, tajemník a další lékař. Posudková komise ministerstva se usnáší většinou hlasů; při rovnosti hlasů rozhoduje hlas jejího předsedy.
37. Soud úvodem podotýká, že rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení, které pro účely správního řízení provádí IPZS [§ 8 odst. 1 písm. a) zákona o organizaci sociálního zabezpečení] a pro účely soudního řízení PK MPSV (§ 4 odst. 2 téhož zákona). Soud následně při přezkumu neposuzuje věcnou správnost posudku posudkové komise, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení (§ 77 odst. 2 s. ř. s.).
38. S ohledem na jeho mimořádný význam však posudek bývá rozhodujícím důkazem, a proto musí splňovat určité kvalitativní požadavky, které vyplývají z judikatury. Např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017-40, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[p]osudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti.“
39. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží, přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 6 Ads 54/2013-20).
40. Žalobkyně v žalobě původně brojila proti posudkům IPZS, které podle ní mj. nesprávně určily rozhodující příčinu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a nesprávně vyhodnotily komorbiditu podle § 3 odst. 1 vyhlášky. Tyto námitky však již s ohledem na nový posudek PK MPSV nejsou relevantní, neboť ten stanovil jinou rozhodující příčinu a zároveň na rozdíl od předchozích posudků využil postup podle § 3 odst. 1 vyhlášky. Soud se proto zabýval výlučně námitkami žalobkyně, které směřovaly proti posudku PK MPSV.
41. Soud konstatuje, že posudek PK MPSV nemá žádné formální vady a splňuje náležitosti podle § 7 vyhlášky. Posudková komise vycházela z veškeré dostupné zdravotní dokumentace a rozhodovala v řádném složení. Žalobkyně sice argumentovala nesprávným složením komise z důvodu absence psychiatra, tato námitka však není důvodná. Posudková komise byla trojčlenná a byla složena z předsedkyně, lékařky se specializací v oboru neurologie a tajemnice, což plně odpovídá požadavkům § 16b odst. 1 a 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení. Žádný právní předpis nestanovuje, aby posudková komise byla obsazena lékařem určité odbornosti pro jednotlivá onemocnění. Námitka nesprávného odborného složení posudkové komise tak může být důvodná pouze z pohledu splnění účelu komise, tedy zda posudek, vypracovaný komisí v tomto složení, je úplný, přesvědčivý a správný. Složení posudkové komise co do odbornosti obsazených lékařů úzce souvisí s medicínskými závěry o druhu a závažnosti onemocnění posuzovaného a v tomto směru nemá soud potřebné odborné znalosti. Nesprávné odborné složení posudkové komise se projeví v přesvědčivosti a úplnosti posudku, což podléhá hodnocení soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2015, č. j. 6 Ads 166/2014-30, body 14–16).
42. Soud považuje posudek PK MPSV za úplný, celistvý a přesvědčivý (k tomu níže) a neshledal, že by se složení komise v tomto ohledu negativně projevilo na posudkových závěrech. Z obsahu správního spisu (především z obou posudků IPZS) i ze samotného posudku PK MPSV je totiž patrné, že žalobkyně od května 2025 podstupuje léčbu neurologického onemocnění (roztroušené sklerózy). Již z toho důvodu se tak účast neuroložky na jednání posudkové komise MPSV soudu jeví jako relevantní a logická. Zjevně tedy nešlo o situaci, kdy by v komisi byla přítomna lékařka se specializací, která by vůbec neodpovídala povaze posuzovaných onemocnění.
43. Námitka nesprávného složení posudkové komise úzce souvisela s nesouhlasem žalobkyně s tím, že jako rozhodující příčina jejích zdravotních obtíží bylo stanoveno neurologické onemocnění. K tomu soud zdůrazňuje, že samotné určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je otázkou odborného medicínského posouzení, které mu nepřísluší přezkoumávat. Soud posoudil pouze úplnost, celistvost a přesvědčivost posudku PK MPSV a v tomto ohledu žádné nedostatky neshledal.
44. Posudek PK MPSV na str. 6 popisuje vývoj onemocnění žalobkyně, která byla dlouhodobě léčena primárně pro psychiatrické poruchy. Po dekompenzaci jejího stavu a následné hospitalizaci se však potvrdilo podezření na neurologické onemocnění. Žalobkyně byla následně přeléčena Solu-Medrolem s dobrým efektem. Z tohoto popisu je dle soudu dostatečně zřejmé, že ke změně rozhodující příčiny došlo z toho důvodu, že neurologické onemocnění bylo žalobkyni diagnostikováno relativně nedávno, resp. mnohem později než onemocnění psychiatrického charakteru. Jinými slovy došlo v průběhu času k vývoji toho, jak lékaři nahlíželi na zdravotní stav žalobkyně a její obtíže. Nyní byl proto formulován posudkový závěr, který odpovídá spíše tomu, že psychiatrické problémy žalobkyně jsou důsledkem neurologického onemocnění. Tento závěr soud považuje za řádně odůvodněný a přesvědčivý.
45. Soud tímto nijak nezlehčuje závažnost psychiatrických obtíží, kterými žalobkyně prokazatelně trpí (což také jednoznačně vyplývá z obou posudků IPZS i z posudku PK MPSV). Ovšem v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky nelze jednotlivé příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce sčítat. Vždy musí být určena pouze jedna rozhodující příčina. Další „nerozhodující“ zdravotní postižení mohou být pochopitelně rovněž závažná a mohou mít znatelný dopad na život posuzované osoby. Jejich výskyt však lze zohlednit pouze zvýšením horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro rozhodující příčinu postupem podle § 3 odst. 1 vyhlášky. Právě to posudek PK MPSV učinil. Psychiatrické potíže žalobkyně tak nebyly ignorovány, naopak byly zohledněny v maximální míře.
46. Soud rozumí tomu, že žalobkyně může subjektivně vnímat psychiatrické onemocnění jako rozhodující složku svých zdravotních obtíží (např. protože se s ním potýká dlouhodobě a může jej pociťovat nejúkorněji). V tomto případě však změna rozhodující příčiny na neurologické onemocnění nebyla žalobkyni fakticky nijak na újmu, neboť neměla žádný vliv na zjištěnou míru invalidity (všechny tři posudky dospěly závěru, že žalobkyně je invalidní v prvním stupni, navzdory odlišnému určení rozhodující příčiny). Také z tohoto důvodu soud neshledal žalobní námitku důvodnou.
47. Soud rovněž nepřisvědčil opakované námitce nedostatečného posouzení souhrnného „funkčního dopadu“ všech zdravotních obtíží žalobkyně na její pracovní schopnost. Soud opakuje, že výskyt vícero postižení lze zohlednit pouze postupem podle § 3 odst. 1 vyhlášky, což posudek PK MPSV učinil. Zdravotní potíže žalobkyně tedy nebyly hodnoceny izolovaně, naopak byl v maximální možné míře vzat v potaz jejich souhrnný dopad. Všechny žalobkyní popsané symptomy (jak ty, které vyplývají z lékařských zpráv, tak ty, které uvedla až při jednání posudkové komise), tudíž nemohly být zohledněny více, než byly. Soud nepopírá, že prožívání všech těchto symptomů musí být pro žalobkyni tíživé. Nijak to ovšem nemění či nezpochybňuje posudkové závěry. Jestliže má pak žalobkyně za to, že její onemocnění odpovídají jinému zařazení podle přílohy k vyhlášce (tj. zařazení s vyšší mírou poklesu pracovní schopnosti), lze zopakovat, že toto zařazení nepřísluší provádět soudu, neboť jde o věc odborného lékařského posouzení.
48. Za důvodnou soud neshledal ani námitku, že posudek PK MPSV dostatečně nezohlednil lékařské zprávy předložené při jednání komise. Z posudku je zřejmé, že komise tyto zprávy zahrnula mezi podklady, z nichž vycházela při tvorbě svých závěrů. Komise si tak těchto zpráv byla vědoma. Konstatování, že zprávy nepřinesly nové informace o zdravotním stavu žalobkyně, je dle soudu sice strohé, leč zcela dostačující. Jestliže totiž aktuální lékařské zprávy pouze potvrzují zjištěný zdravotní stav žalobkyně, považuje soud za nadbytečné, aby se jimi posudková komise detailně zabývala a podrobně reprodukovala, co z nich zjistila.
49. Žalobkyně přitom pouze obecně konstatovala, že zprávy nebyly posudkovou komisí řádně zohledněny, aniž by však sama tvrdila, co z nich vyplývá, jaká nová podstatná zjištění o jejím zdravotním stavu obsahují, nebo jak zpochybňují posudkové závěry. Soud je vázán žalobními body (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a nepřísluší mu za žalobkyni obdobnou argumentaci domýšlet. Naopak platí, že míra obecnosti námitky předurčuje míru obecnosti jejího vypořádání soudem (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, Sb. NSS 2162/2011, bod 32). Dle soudu proto tato žalobní námitka nebyla způsobilá zpochybnit přesvědčivost závěrů posudku PK MPSV.
50. Soud nadto dodává, že posudek PK MPSV posuzoval míru invalidity žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dne 22. 1. 2026). Stejně tak soud při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového stavu ke dni rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s). Ani případné zdokumentované zhoršení zdravotního stavu žalobkyně by tedy automaticky nečinilo posudek PK MPSV méně validním, resp. nebylo by důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Nové lékařské zprávy by totiž musely prokazovat zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, k němuž došlo již před 22. 1. 2026. Jinak by zprávy mohly představovat toliko podklad pro případnou budoucí žádost o změnu invalidního důchodu.
51. Žalobkyně dále namítala, že posudek PK MPSV nedostatečně zdůvodnil závěry stran toho, jaké zaměstnání je žalobkyně schopna vykonávat. Ani s tím se ovšem soud neztotožnil. Žalobkyně má pravdu v tom, že z lékařských zpráv plyne řada obtíží a symptomů, které ji omezují v možnosti výkonu zaměstnání (v jejím případě administrativní povahy). To však posudkové závěry nijak nepopírají. Posudek PK MPSV totiž nekonstatuje, že žalobkyně může vykonávat libovolné administrativní zaměstnání, naopak jednoznačně uvádí, v jakém prostředí a s jakými omezeními může žalobkyně nadále pracovat. Posudek PK MPSV také neobsahuje žádná tvrzení ohledně nenáročnosti zaměstnání administrativní povahy, jak namítala žalobkyně. Soud má za to, že posudkové závěry ohledně schopnosti žalobkyně vykonávat zaměstnání odpovídají zdravotním obtížím žalobkyně a zjištěné míře její invalidity. Žalobkyně de facto tvrdí, že jí povaha jejích obtíží (únava, nesoustředěnost, zpomalené tempo apod.) znemožňuje výkon jakéhokoliv zaměstnání administrativní povahy. V takovém případě by však zjištěná míra invalidity žalobkyně musela být výrazně vyšší, čemuž však nic nenasvědčuje.
52. Za relevantní neshledal soud ani poukaz žalobkyně na to, že posudková komise údajně měla přihlížet k tomu, jak žalobkyně vystupovala a komunikovala při jednání komise. Při formulaci posudkových závěrů byla zohledněna celá řada skutečností, zejména relevantní lékařské zprávy. Dle soudu ovšem z ničeho neplyne, že by komise kladla důraz primárně na to, jak žalobkyně vystupovala v průběhu jednání. Tvrzení žalobkyně navíc soud považuje za vnitřně rozporná. Žalobkyně na jednu stranu uváděla, že jí nelze přičítat k tíží, že si ve stresující situaci nebyla schopna vybavit všechny své obtíže, spontánně formulovat odpovědi apod. Zároveň však tvrdila, že nelze klást přílišný důraz na to, že byla schopna s komisí komunikovat, odpovídat na její dotazy atd. Ve výsledku tak soudu není zřejmé, zda komise podle žalobkyně hodnotila její „výkon“ na jednání příliš negativně (tedy že žalobkyně nebyla schopna řádně formulovat své odpovědi, čímž měla před komisí působit nepřesvědčivě), anebo naopak příliš pozitivně (tedy že žalobkyně byla vlastně velmi orientovaná a schopná komunikace, čímž naopak před komisí působila až moc přesvědčivě).
53. Soud tudíž uzavírá, že posudek PK MPSV splňuje požadavky úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti posudkových závěrů. Posudková komise objektivně a přesvědčivě zdůvodnila své závěry při posouzení procentního poklesu pracovní schopnosti žalobkyně a soud nemá důvod o správnosti těchto závěrů pochybovat. Z toho důvodu soud neshledal za potřebné nechat vypracovat srovnávací posudek odlišnou posudkovou komisí MPSV.
54. Odkaz žalobkyně na usnesení č. j. 6 Ads 174/2025-53 soud nepovažuje za přiléhavý. Z rozsudku plyne pouze to, že v daném případě krajský soud přistoupil k zadání srovnávacího posudku, což však neznamená, že tak musí učinit vždy. To, zda soud využije možnosti zpracovat srovnávací posudek, závisí na konkrétních skutkových okolnostech projednávané věci, především na přesvědčivosti a úplnosti předchozích posudků. V nyní projednávané věci soud tuto potřebu neshledal, a to z důvodů vyložených výše.
Závěr
55. Soud tudíž neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
56. Ve druhém výroku soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a žalované žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 21. září 2026
Vadim Hlavatý v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.