Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
29 Af 51/2024 - 103.pdf
PDF · 0 B
No categories available
29 Af 51/2024 - 103
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci
žalobkyně: G-DROID SOLUTIONS s.r.o., IČ: 084 79 674
sídlem Plačkov 602/51, 769 01 Holešov
zastoupen Ing. Richardem Sokolem, daňovým poradcem společnosti
ARROWS tax advisory s.r.o.
sídlem Sokolovská 161/2a, 779 00 Olomouc
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2024, č. j. 27629/24/5300-22441-711776,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2024, č. j. 27629/24/5300-22441-711776, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 362,70 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám daňového poradce Ing. Richarda Sokola.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Podstatou sporu mezi stranami je právní otázka, zda dodání grafických karet přijatých žalobkyní podléhá režimu přenesení daňové povinnosti ve smyslu § 92a a § 92f a přílohy č. 6 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve spojení s § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády č. 361/2014 Sb., o stanovení dodání zboží nebo poskytnutí služby pro použití režimu přenesení daňové povinnosti.
II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě
2. Žalobkyně namítá, že žalovaný založil napadené rozhodnutí na nesprávném posouzení právní otázky a nesprávně interpretoval závěry znaleckého posudku č. 261/2024, který byl získán v rámci jiného daňového řízení u jiného daňového subjektu.
3. Správce daně na základě laického úsudku dospěl k závěru, že grafická karta je deskou plošných spojů osazenou integrovanými obvody, jako jsou mikroprocesory a centrální procesorové jednotky, uvedenými pod kódem nomenklatury celního sazebníku 8542 31, která je dodávána ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele, ve smyslu § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády.
4. Správce daně a potažmo žalovaný tímto provedli extenzivní výklad § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády, jež v podstatě umožňuje podrobit režimu přenesení daňové povinnosti nejen dodání samotné desky plošných spojů osazené integrovanými obvody (8542 31), ale jakékoliv zařízení, které takovou desku plošných spojů obsahuje. Takový výklad by zahrnoval i nabíječky na telefon, mikrovlnné trouby, rádia, televize, klávesnice atd., neboť i tato zařízení obsahují danou desku plošných spojů opatřenou integrovanými obvody. Nařízení vlády však neumožňuje použití režimu přenesené daňové povinnosti pro dodání jakéhokoliv zařízení obsahujícího desku plošných spojů osazenou takovými integrovanými obvody, ale výhradně se aplikuje pro dodání desek plošných spojů osazené takovými integrovanými obvody.
5. Žalovaný extenzivně vykládá čl. 199a odst. 1 písm. d) směrnice Rady 2006/112/ES, z nějž dovozuje, že členské státy mohou podrobit režimu přenesené daňové povinnosti „zařízení s integrovanými obvody“. Směrnice dává přitom členským státům možnost volby, zda tento režim uplatní na dodání veškerých takových zařízení, anebo pouze na některé typy. Česká republika zjevně prostřednictvím nařízení vlády tento režim nevyužívá a rozhodla se uplatnit tento režim pouze na konkrétní typy zařízení – mj. na desky plošných spojů, nikoliv na zařízení typu grafické karty.
6. Žalobkyně dovozuje, že pokud je zákon nejednoznačný a umožňuje dvojí výklad, měl by být aplikován výklad pro daňový subjekt příznivější. Nejednoznačnost § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády je příčinou tohoto sporu. Žalobkyně je tedy přesvědčena, že pokud budou oba proti sobě stojící výklady dotčeného ustanovení nařízení vlády soudem shledány náležitě odůvodněnými, pak by mělo být na základě zásady in dubio mitius o žalobě rozhodnuto v souladu s výkladem žalobkyně.
7. Žalobkyně k odvolání proti dodatečným platebním výměrům předložila znalecký posudek č. 1099-01-2024, z něhož vyplynul jednoznačný závěr, že grafické karty, které byly dodány žalobkyni, nejsou pouhými plošnými deskami plošných spojů, ale jedná se o složitější zařízení, tedy o zařízení, které by i po případném odstranění osazeného integrovaného obvodu nevyhovovalo vymezení desky plošných spojů. Nejedná se tedy o desky plošných spojů osazené integrovanými obvody, ale o jiný druh elektronického zařízení, které obsahuje integrovaný obvod. Mimoto nebyly grafické karty způsobilé k zabudování do jiného výrobku, ale připojovaly se externě přes vnější rozhraní. Nesplňují tedy ani druhou podmínku podle § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády.
8. Nařízení vlády srozumitelně stanoví, že aby mohla být grafická karta považována za vybrané zařízení, na jehož dodání se vztahuje režim přenesení daňové povinnosti, musí splňovat podmínku, že se jedná o desku plošných spojů, tato deska musí být osazena integrovaným obvodem a musí být dodána ve stavu před zabudováním do výrobku pro konečného uživatele. Grafická karta nicméně není deskou plošných spojů a žalobkyně nakoupila desky plošných spojů již zabudované v jiném zařízení (grafické kartě), a tedy jí nebyly dodány desky plošných spojů ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečného uživatele.
9. Žalobkyně na podporu své argumentace uvádí, že samotné desky plošných spojů jsou v rámci nomenklatury celního sazebníku řazeny pod kód 853400, tj. kód odlišný od kódu, do kterého spadají grafické karty (84718000), což je skutečnost, která není mezi stranami sporná. Dle poznámky č. 6 ke Kapitole 85 kombinované nomenklatury výraz „desky plošných spojů“ nezahrnuje obvody kombinované s prvky jinými než získanými během procesu tištění ani jednotlivé, oddělené rezistory, kondenzátory nebo indukční reaktance. Desky plošných spojů však mohou být vybaveny netištěnými spojovacími prvky. Vzhledem k tomu, že zákon ani nařízení vlády neobsahují vymezení pojmu „deska plošných spojů“, je nutno vycházet z definice obsažené v nomenklatuře celního sazebníku.
10. Podle závěrů znaleckého posudku č. 1099-01-2024, který žalobkyně předložila spolu s odvoláním, nelze grafickou kartu považovat za pouhou „desku plošných spojů osazenou elektronickými integrovanými obvody“, neboť zahrnuje i prvky, které nebyly získány během procesu tištění, ani nejsou netištěnými spojovacími prvky. Nejedná se tedy o desku plošných spojů, ale o složitější zařízení.
11. Ve výše zmíněném znaleckém posudku znalec uvádí, že grafické karty nejsou deskami plošných spojů a nejsou dodávány v takovém stavu, který umožňuje jejich zabudování do výrobku pro konečného spotřebitele. Jedná se o externí zařízení, která nejsou určená k zabudování do slotu na základní desku, resp. do vnitřního prostoru jiného zařízení (např. počítače). Žalovaný naproti tomu vychází ze znaleckého posudku č. 261/2024. Ten je však přejat z jiného daňového řízení, proto znalec neposuzoval konkrétní grafické karty žalobkyně. Navíc znalec Ing. V. N. odpověděl, že grafická karta není pouze deska plošných spojů osazená integrovanými obvody. Znalec uvedl, že obsahuje i jiné komponenty. Žalovaný přesto nesprávně dospívá k závěru, že grafické karty jsou deskami plošných spojů. Důvody, na nichž žalovaný tento závěr zakládá, jsou nedostatečné a nepřezkoumatelné. Pomíjí totiž závěry obou znalců.
12. Žalovaný se opírá o to, že v případě grafické karty je hlavní věcí deska plošných spojů a další komponenty mohou být odstraněny. Žalovaný však nezdůvodňuje dostatečně, které komponenty lze oddělit, bez toho, aniž by došlo ke zničení grafické karty, a které nikoliv. Spotřebitel však pořizuje grafickou kartu jako finální výrobek a předmětem dodávky není deska plošných spojů s příslušenstvím. Tuto desku nemůže konečný spotřebitel oddělit bez zničení grafické karty a zabudovat ji do jiného zařízení. Konečný spotřebitel si nekupuje grafickou kartu, aby získal desku plošných spojů, ale aby získal zařízení, které je schopné zpracovávat data.
13. Žalobkyně závěrem namítla, že v jejím případě byly naplněny podmínky pro vydání výzev k podání dodatečných daňových přiznání za zdaňovací období květen a červen 2021 ještě před zahájením daňové kontroly ve smyslu § 145 odst. 2 daňového řádu, avšak takové výzvy správcem daně vydány nebyly. Proto nemělo být žalobkyni stanovena povinnost uhradit penále z doměřené daně, a to na základě § 87 odst. 4 daňového řádu.
14. V doplnění žaloby, které bylo soudu doručeno dne 3. 3. 2025, žalobkyně rozvinula tento žalobní bod a odkázala na rozsudek Soudního dvora ve věci C-564/15 ze dne 26. 4. 2017, a poukázal na to, že doměřením daně u žalobkyně došlo k situaci, že DPH figurovala rovněž na výstupu dodavatele. Z uvedeného rozsudku přitom vyplývá, že při použití zásady proporcionality má být zabráněno tomu, aby daňové orgány uložily osobě povinné k dani, která nabyla zboží, jehož dodání spadá do mechanismu přenesení daňové povinnosti, daňovou sankci ve výši 50 % daně z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna odvést daňové správě, nevznikla-li této správě žádná ztráta na daňových příjmech a nic nenasvědčuje tomu, že by došlo k daňovému úniku.
15. Ve vyjádření ze dne 10. 7. 2026 žalobkyně poukázala na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2026, č. j. 57 Af 5/2025–109.
16. Žalobkyně navrhla soudu, aby zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. In eventum navrhla, aby soud využil moderační právo podle § 65 odst. 3 s. ř. s. a rozhodl, že od povinnosti uhradit penále se upouští.
III. Vyjádření žalovaného
17. Pro aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti musí být splněny následující podmínky: 1. jedná se o desku plošných spojů a současně 2. tato deska musí být osazena integrovaným obvodem, jako je mikroprocesor a centrální procesorová jednotka, uvedenými pod kódem nomenklatury celního sazebníku 8542 31, a současně 3. musí být dodána ve stavu před zabudováním do výrobku pro konečného uživatele. Musí být tedy splněno slovní vymezení zboží a zároveň také vymezení příslušným kódem nomenklatury. Tento princip však neplatí pro celé nařízení vlády včetně plnění vymezeného v § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády. Pro použití režimu přenesení daňové povinnosti postačuje, že grafická karta je v souladu se slovním vymezením deskou plošných spojů osazenou obvody zařazenými pod kódem nomenklatury celního sazebníku 8542 31. Samotná deska plošných spojů není omezena kódem nomenklatury. Nelze rovněž dovodit, že na desce plošných spojů musí být pouze integrované obvody uvedené pod kódem nomenklatury celního sazebníku 8542 31.
18. Žalovaný je názoru, že součástky, které v žalobkyni vyvolávají přesvědčení, že se nejedná o desku plošných spojů, nejsou součástmi grafické karty, nýbrž jejím příslušenstvím. Toto tak může být z grafické karty odejmuto bez jejího zničení. Proto je dle žalovaného grafická karta primárně deskou plošných spojů, která je osazena příslušenstvím. Žalobkyně uvádí zařízení (nabíječky, televize) ve snaze znehodnotit závěry žalovaného, avšak pomíjí, že tyto přístroje nejsou dodávány před zabudováním do výrobku pro konečného spotřebitele. Současně deska plošných spojů netvoří jejich esenciální součást jako je tomu v případě grafických karet.
19. Dle poznámky č. 6 ke Kapitole 85 Kombinované nomenklatury výraz „desky plošných spojů“ nezahrnuje obvody kombinované s prvky jinými než získanými během procesu tištění ani jednotlivé, oddělené rezistory, kondenzátory nebo indukční reaktance. Desky plošných spojů mohou však být vybaveny netištěnými spojovacími prvky. Žalobkyně vykládá ustanovení zákona a nařízení vlády tak restriktivním způsobem, že je prakticky vyprazdňuje. V dané věci jsou grafické karty deskami plošných spojů, které disponují určitými součástmi a příslušenstvím. Žalovaný na žalobkyni neaplikoval směrnici, nýbrž využil pouze její znění k učinění výkladu.
20. Se zařazením grafické karty (tedy těch „výkonných“) pod kód kombinované nomenklatury celního sazebníku 84718000 (viz příloha žaloby žalobkyně obsahující Stanovisko Celního úřadu pro Královéhradecký kraj, zn. 12722/2023-550000-2 ze dne 27. 1. 2023), tak jak je uvedeno ve stanoviscích, žalovaný souhlasí. Zařazení grafické karty pod tento kód však dle správce daně nemá vliv na aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti dle § 92f zákona o DPH při jejím dodání. Jak je již výše uvedeno, podstatné je, zda se jedná o vybrané zboží – integrované obvody, jako jsou mikroprocesory a centrální procesorové jednotky, uvedené pod kódem nomenklatury celního sazebníku 8542 31 a desky plošných spojů osazené těmito obvody, které jsou dodávány ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele. Z výše uváděného stanoviska tedy vyplývá, že grafická karta sice spadá do podpoložky 84718000 celního sazebníku, ale jestliže obsahuje integrovaný obvod zařazený pod kód nomenklatury celního sazebníku 8542 31, vždy splní podmínku vybraného zboží pro aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti podle § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády.
21. Ke znaleckému posudku č. 1099-01-2024 žalovaný uvedl, že nevyvrací závěr o tom, že grafické karty jsou desky plošných spojů. Sám znalec uvádí, že grafické karty jsou deskami plošných spojů. Přídavné součásti pak mají pouze doplňkový charakter, primárně se proto jedná o desky plošných spojů s GPU čipem, pamětí a dalšími díly. Dle směrnice přitom není vyloučeno, aby deska obsahovala i jiné díly. Znalec Ing. N. v posudku dospěl k závěru, že grafické karty jsou komponenty určené k zabudování do výrobku pro konečné uživatele. Zabudovávají se do příslušného slotu v počítači.
22. Žalobkyně směšuje právní význam pojmu „deska plošných spojů“ a technický význam tohoto pojmu. Pokud znalec ve svém posudku uvedl, že se jedná o desku plošných spojů, byla to odpověď technického a nikoliv právního charakteru. Skutečnost, že bez chladících komponent by byla grafická karta funkční pouze několik vteřin, dle žalovaného značí, že nejedná o součást, neboť i bez něj, byť na okamžik, by byla grafická karta funkční.
23. Rovněž dle žalovaného není pravdou, že by se žalovaný nevypořádal se závěrem znaleckého posudku č. 1099-01-2024, že ani grafické karty, které byly dodány žalobkyni, nebyly způsobilé k zabudování do výrobku pro konečného uživatele.
24. Žalovaný neshledal důvod k aplikaci právní zásady in dubio pro mitius (in dubio pro libertate). Zákon neumožňuje dvojí výklad a je z něj zcela zřejmé, co se rozumí vybraným zbožím podléhajícím režimu přenesení daňové povinnosti.
25. Pro posouzení otázky, zda měla být žalobkyně před zahájením daňové kontroly na DPH za předmětná zdaňovací období nejprve vyzvána k podání dodatečných daňových přiznání k DPH za tato období, má žalovaný za to, že tomu tak ve zde řešeném případě nebylo. Je pravdou, že správci daně bylo již dne 27. 6. 2022, tj. cca jeden rok před zahájením daňové kontroly na DPH za předmětná zdaňovací období známo, že žalobkyně nakoupila od společnosti ImportPC grafické karty. Z kontrolních hlášení a daňových přiznání k DPH podaných za předmětná zdaňovací období pak bylo správci daně známo, že si žalobkyně z těchto plnění uplatnila nárok na odpočet daně na řádku 40 (nikoli na řádku 43, jak měla správně učinit) a že nepřiznala daň z plnění přijatého v režimu přenesení daňové povinnosti na řádku 10. Tato zjištění však sama o sobě nezakládají důvodný předpoklad budoucího doměření daně a s tím spojenou povinnost správce daně vydat výzvu k podání dodatečných daňových přiznání k DPH za předmětná zdaňovací období dle § 145 odst. 2 daňového řádu.
26. Žalovaný má za to, že žalobou napadené rozhodnutí netrpí nezákonností, neboť v daném případě bylo postupováno zcela v souladu se zákonem. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
27. Žalovaný ve vyjádření k doplnění žalobního bodu ze dne 18. 3. 2025 reagoval na žalobkyní odkazovaný rozsudek Soudního dvora ve věci C-564/15, a uvedl, že není pro danou věc přiléhavý, přičemž stanovení penále považuje za zákonný postup.
IV. Posouzení věci soudem
28. Soud za splnění podmínek pro rozhodnutí ve věci bez nařízení ústního jednání (§ 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná (§ 78 odst. 1 s. ř. s.).
IV. 1 Právní rámec
29. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, stanoví:
§ 92a Základní ustanovení
(1) V režimu přenesení daňové povinnosti je plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.
§ 92f Dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu
Při dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnosti, pokud tak vláda stanoví nařízením.
Příloha č. 6 Seznam dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při nichž se použije režim přenesení daňové povinnosti, stanoví-li tak vláda nařízením
[…] 3. Dodání zařízení s integrovanými obvody, jako jsou mikroprocesory a centrální procesorové jednotky, ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele. […]
30. Nařízení vlády č. 361/2014 Sb., o stanovení dodání zboží nebo poskytnutí služby pro použití režimu přenesení daňové povinnosti, stanoví:
§ 2 Stanovení dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6 k zákonu o dani z přidané hodnoty pro uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti
(2) Režim přenesení daňové povinnosti se použije u zdanitelného plnění, kterým je dodání vybraného zboží, pokud celková částka základu daně veškerého dodávaného vybraného zboží překračuje částku 100 000 Kč.
(3) Vybraným zbožím se pro účely odstavce 2 rozumí […]
d) integrované obvody, jako jsou mikroprocesory a centrální procesorové jednotky, uvedené pod kódem nomenklatury celního sazebníku 8542 31 a desky plošných spojů osazené těmito obvody, které jsou dodávány ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele, […].
31. Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006, o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnic Rady č. 2010/23/EU a č. 2013/43/EU, stanoví:
čl. 199a
(1) Členské státy mohou do 31. prosince 2026 stanovit, že osobou povinnou odvést daň je osoba povinná k dani, jíž je dodáno některé z tohoto zboží nebo poskytnuta některá z těchto služeb:
[…] d) dodání zařízení s integrovanými obvody, jako jsou mikroprocesory a centrální procesorové jednotky, ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele, […].
IV. 2 Procesní vývoj věci
32. Žalobkyně nakoupila od společnosti ImportPC grafické karty Asrock Phantom Radeon RX6700XT, Gainward RTX 2060S Ghost a Geforce RTX 3070 v objemu větším než 100 000 Kč a část z nich prodala svým odběratelům MJ group s.r.o. a Melas services s.r.o. Žalobkyně svým odběratelům vystavila daňové doklady, na nichž byla uvedena DPH v základní sazbě 21 % a tato plnění a příslušnou DPH žalobkyně přiznala na ř. 1 daňových přiznání jako dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku. Žalobkyně tedy neuplatnila režim přenesení daňové povinnosti, kdy daň přiznává příjemce plnění.
33. Dne 16. 6. 2023 byla zahájena u žalobkyně daňová kontrola na DPH za zdaňovací období květen a červen 2021 v rozsahu přijatých zdanitelných plnění od společnosti www.ImportPC.cz s.r.o. (dále „ImportPC“). Následně správce daně rozsah daňové kontroly rozšířil na zdanitelná plnění podle § 82a zákona o DPH.
34. Finanční úřad pro Zlínský kraj, jakožto prvostupňový správce daně, zaujal stanovisko, že grafické karty jsou zbožím, na něž se vztahuje režim přenesení daňové povinnosti podle § 92a a § 92f a přílohy č. 6 zákona o DPH ve spojení s § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády č. 361/2014 Sb. Správce daně uzavřel, že pokud žalobkyni bylo dodáno zboží v hodnotě základu daně nad 100 000 Kč, pak byla povinna přiznat daň z jeho přijetí.
35. Na základě výsledku daňové kontroly na DPH za předmětná zdaňovací období vydal správce daně dodatečné platební výměry na DPH. Žalobkyně se proti těmto rozhodnutím o stanovení daně odvolala. Přílohou svého odvolání žalobkyně předložila znalecký posudek č. 1099-01-2024 zpracovaný soudním znalcem Ing. Z. J. a Odpověď na dotaz k režimu přenesení daňové povinnosti č. j. 17886/22/7100-20116-050485 ze dne 31. 3. 2022 zpracovanou Generálním finančním ředitelstvím. Žalovaný do spisu založil znalecký posudek č. 261/2024 zpracovaný pro účely jiného daňového řízení, jehož předmětem bylo posouzení charakteru grafických karet.
36. Žalovaný v odvolacím řízení dospěl k závěru, že grafické karty Asrock Phantom Radeon RX6700XT, Gainward RTX 2060S Ghost a Geforce RTX 3070, které žalobkyně nakoupila, jsou vybraným zbožím a jejich dodání podléhá režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92f zákona o DPH.
37. Nejprve žalovaný vycházel ze skutečnosti, že nařízení vlády, které určuje zboží do režimu přenesené daňové povinnosti, jej vymezuje jako „integrované obvody, jako jsou mikroprocesory a centrální procesorové jednotky, uvedené pod kódem nomenklatury celního sazebníku 8542 31 a desky plošných spojů osazené těmito obvody, které jsou dodávány ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele“. Žalovaný tedy naznal, že pokud se jedná o zboží, které spadá pod pojem „desky plošných spojů“, není potřeba zboží definovat na základě kódu nomenklatury celního sazebníku.
38. Dále žalovaný odkázal na kapitolu 85 kombinované nomenklatury v prováděcím nařízení Komise EU a dovodil, že desky plošných spojů obsahují (mj.) prvky získané během procesu tištění. S odkazem na znalecký posudek č. 261/2024 uvedl, že z něj vyplývá, že každá grafická karta tvoří celek, který je složen z vlastní desky plošných spojů s GPU čipem, pamětí, obslužnými čipy, včetně konektorů napájených přímo na desku plošných spojů. Grafickou kartu dále tvoří mechanismus přenosu odpadního tepla, ventilátory a mechanické díly.
39. Žalovaný z výše uvedených zjištění dovodil, že zkoumané grafické karty jsou deskami plošných spojů, které disponují určitými součástmi a příslušenstvím. Žalovaný přisoudil mechanickým součástem doplňkovou funkci a konstatoval, že věc hlavní je deska plošných spojů, aplikuje se proto § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády.
40. Žalovaný tedy zastal výklad, že § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády může být aplikováno na jakékoliv zařízení obsahující desku plošných spojů, pokud je příslušenství na věci oddělitelné a není její hlavní součástí, zatímco žalobkyně ustanovení vykládá tak, že se vztahuje výlučně na desku plošných spojů, což grafická karta není, neboť obsahuje i jiné komponenty.
IV. 3 Hodnocení soudu
41. Jádrem sporu je právní otázka, zda dodávky grafických karet označených ve správním spise jako Asrock Phantom Radeon RX6700XT, Gainward RTX 2060S Ghost a Geforce RTX 3070 podléhaly v rozhodném období režimu přenesení daňové povinnosti.
42. Podle § 92a zákona o DPH se na vybrané zboží aplikuje režim přenesené daňové povinnosti. Tento způsob vykázání DPH je výjimkou oproti základnímu pravidlu (podle zásady stanovené v článku 193 směrnice 2006/112/ES), že DPH je povinna odvést osoba povinná k dani uskutečňující zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 6. 2013, Promociones y Construcciones BJ 200, C‑125/12, body 23 a 31; rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 4. 2017, Farkas, C‑564/15, body 23 až 26, zejména bod 25; rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 2. 2019, Human Operator, C‑434/17, bod 30, či rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2019, č. j. 1 Afs 69/2018-32, a ze dne 25. 4. 2019, č. j. 10 Afs 61/2018-39). Podle rozhodování SDEU a NSS musí být mechanismus přenesení daňové povinnosti (srov. čl. 199 směrnice o DPH) vykládán restriktivně. Takovou optikou soud nahlížel na nyní projednávanou věc.
43. Podle přílohy č. 6 zákona o DPH, je dodání zařízení s integrovanými obvody, jako jsou mikroprocesory a centrální procesorové jednotky, vymezeny jako zboží patřící do režimu přenesení daňové povinnosti.
44. Podle § 92f zákona o DPH se režim přenesení daňové povinnosti při dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6 použije tehdy, stanoví-li tak vláda nařízením. Samotná příloha č. 6 tedy okruh dotčených plnění definitivně nevymezuje a rozhodující je právní úprava nařízení vlády.
45. Vláda zákonné zmocnění využila v § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády č. 361/2014 Sb., o stanovení dodání zboží nebo poskytnutí služby pro použití režimu přenesení daňové povinnosti (dále „nařízení vlády“). Podle tohoto ustanovení podléhají režimu přenesení daňové povinnosti při splnění stanoveného hodnotového limitu integrované obvody, jako jsou mikroprocesory a centrální procesorové jednotky uvedené pod kódem nomenklatury celního sazebníku 8542 31, a dále desky plošných spojů osazené těmito obvody, jsou-li dodávány ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele.
46. Z jazykového vyjádření uvedeného ustanovení plyne, že normotvůrce vymezil dvě kategorie zboží. První skupinu tvoří samotné integrované obvody uvedené pod kódem nomenklatury 8542 31. Druhou skupinu představují desky plošných spojů bez návaznosti na kód nomenklatury osazené těmito obvody. Nařízení vlády tedy nestanoví, že speciálnímu režimu podléhá každé zařízení, které obsahuje integrovaný obvod s kódem 8542 31. Vymezuje totiž dvě skupiny zboží, a to 1. samotné integrované obvody specifikované kódem nomenklatury a 2. desky plošných spojů osazené právě těmito obvody bez uvedení kódu nomenklatury.
47. V příloze č. 6 k zákonu o DPH je pod bodem 3 konkrétně uvedeno „dodání zařízení s integrovanými obvody, jako jsou mikroprocesory a centrální procesorové jednotky, ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele“. Toto vymezení je odlišné (širší) než výše uvedené vymezení vybraného zboží obsažené v § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády, které nehovoří o jakémkoli „zařízení s integrovanými obvody“, ale pouze o „integrovaných obvodech uvedených pod kódem nomenklatury celního sazebníku 8542 31“ a poté o „deskách plošných spojů osazených integrovanými obvody“ (bez bližší specifikace dle konkrétní položky nomenklatury celního sazebníku). Je tedy zřejmé, že normotvůrce nevyužil zákonné zmocnění v maximálním možném rozsahu, ale rozhodl se okruh vybraného zboží vymezit užším způsobem.
48. Žalovaný správně vyšel z toho, že grafická karta sama nemusí být zařazena pod kód nomenklatury 8542 31, neboť tento kód se vztahuje pouze k integrovaným obvodům. Správně proto posuzoval, zda lze grafické karty podřadit pod druhou kategorii vybraného zboží podle nařízení vlády, tedy pod pojem „desky plošných spojů osazené těmito obvody“.
49. Soud dospěl k závěru, že při podřazení skutkového stavu pod právní normu se žalovaný dopustil nezákonnosti. Podle názoru soudu nelze dodané grafické karty považovat za desky plošných spojů ve smyslu § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády.
50. Žalovaný opřel své rozhodnutí o znalecký posudek č. 261/2024, podle něhož je každá grafická karta tvořena celkem, který je složen z vlastní desky plošných spojů s GPU čipem, pamětí, obslužnými čipy, včetně konektorů napájených přímo na desku, dále kartu tvoří mechanismus přesunu odpadního tepla, ventilátory a mechanické díly. Z toho žalovaný dovodil, že podstatou grafické karty je deska plošných spojů, zatímco ostatní komponenty mají pouze doplňkový charakter. Jeho argumentace stojí na přesvědčení, že hlavní věcí u grafické karty je deska plošných spojů a její další prvky jsou oddělitelnými součástmi. Tuto skutečnost žalovaný nepovažoval za vyvrácenou ani znaleckým posudkem č. 1099-01-2024, který žalobkyně předložila k odvolání.
51. Ze znaleckých posudků nicméně nevyplývá takový závěr, že grafická karta je totožná s deskou plošných spojů. Naopak z obou posudků plyne, že grafická karta představuje komplexní elektronické zařízení sestávající z desky plošných spojů a dalších komponent. Z obou znaleckých posudků, jak je žalovaný v napadeném rozhodnutí reprodukoval, plyne, že grafické karty vedle desky plošných spojů obsahují i jiné komponenty. Ze znaleckého posudku č. 1099-01-2024 plyne, že „grafická karta tedy obsahuje prvky, které nebyly získány procesem tištění na izolační podklad […]; jedná se o sofistikovanou kombinaci obvodů získaných procesem tištění a netištěných prvků, které však nejsou pouze spojovacími prvky.“ (List. č. 6). Dále znalec uvádí, že „grafická karta není pouze plošný spoj, ale vysoce sofistikované zařízení, osazené mnoha elektronickými součástkami a vybavené podpůrnými zařízeními, jako je například chlazení. Je také zřejmé, že kartu nelze umístit na základní desku počítače, a že se jedná o samostatné zařízení k počítači pouze připojené přes rozhraní.“ (List č. 8). Ze znaleckého posudku č. 261/2024 vyplývají obdobné závěry, neboť v něm znalec dochází k závěru, že grafické karty nejsou „jenom deskami plošných spojů“ a obsahují kromě prvků získaných během procesu tištění „komponenty chlazení čipů a mechanické držačky“. (Str. 9).
52. Žalovaný sice uznává výše uvedené závěry vyplývající ze znaleckých posudků, avšak dospívá k nepřesvědčivému závěru, že grafická karta je ve své podstatě deskou plošných spojů pouze doplněnou o příslušenství. Žalovaný uvedl, že příslušenství může být „např. plastový kryt ventilátoru, ventilátor samotný, plechový držáček výstupních konektorů apod. Tyto věci tedy lze od grafické karty oddělit, aniž by se grafická karta znehodnotila, resp. grafickou kartu je možné v omezeném rozsahu používat, ale jejich účelem je, aby se jich trvale užívalo společně s hlavní věcí.“ (Bod 28 napadeného rozhodnutí). Žalovaný pak v bodě 56 ve vyjádření k žalobě doplňuje, že bez chladícího zařízení by grafická karta byla stále funkční, byť na okamžik. Soud tuto argumentaci neshledává příliš logickou. Ve znaleckém posudku č. 261/2024, který opatřil správce daně, je uvedeno, že mechanismus přenosu odpadního tepla tvoří „z hlediska funkce kritickou část, […]. Bez odvodu tepla by se grafická karta v provozu přehřála a následně poškodila.“ (str. 5). Soud proto uzavírá, že závěr o tom, že komponenty na grafické kartě, kromě desky plošných spojů, jsou doplňkové a i bez nich je grafická karta funkční, nemá dostatečnou oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Žalovaný totiž spolehlivě nevysvětluje, z jakého důvodu konstrukční prvky nemají pro funkci a charakter výrobku význam a jsou pouze příslušenstvím. Argument, podle něhož by grafická karta bez chladicího zařízení byla po krátkou dobu funkční, tuto úvahu nenahrazuje. Krátkodobá technická funkčnost po odstranění určité části sama o sobě neprokazuje, že odstraněná část není konstrukčním prvkem dodávaného výrobku. Stejně tak nebylo zjištěno, které části lze reálně odstranit bez poškození výrobku, ani jak by takto změněný výrobek odpovídal tomu, co bylo sjednáno a dodáno.
53. Teze žalovaného, že grafická karta je primárně deskou plošných spojů a tudíž je „deskou plošných spojů“ podle § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády, nejenže nemá oporu ve znaleckých posudcích a ve zjištěném skutkovém stavu (ze kterého nevyplývá, že by grafická karta byla smysluplně funkční i bez „doplňkových“ komponentů), dokonce nemá oporu ani v textu nařízení vlády. Nařízení vlády totiž nehovoří o zařízeních obsahujících desku plošných spojů ani o výrobcích, jejichž podstatnou část tvoří deska plošných spojů. Zvolená formulace je podstatně užší. Zákon ani nařízení vlády nepoužívají kritérium „věci hlavní“ a „příslušenství“ k určení rozsahu vybraného zboží. Soud proto nesouhlasí s výkladem žalovaného, podle nějž postačuje, aby určitý výrobek obsahoval desku plošných spojů, která je jeho funkčně nejvýznamnější částí. Přijetí tohoto přístupu by neodpovídalo zákonu a pak by bylo možné pod pojem „deska plošných spojů osazená integrovanými obvody“ podřadit širokou škálu elektronických zařízení, jejichž funkčnost je na deskách plošných spojů založena. Rozhodným kritériem by se pak stalo posouzení, zda deska plošných spojů představuje hlavní funkční součást určitého zařízení, nikoliv povaha dodávaného zboží jako takového. Předmětem dodávky byla přitom grafická karta jako určitý výrobek jako celek, nikoli samostatná deska plošných spojů. Takový výklad by vedl k nepřiměřenému rozšíření působnosti režimu přenesení daňové povinnosti nad rámec vymezený normotvůrcem. Jak již bylo výše řečeno, režim přenesení daňové povinnosti přitom představuje výjimku z obecného systému DPH. Proto musí být podmínky jeho použití vykládány restriktivně a nelze je rozšiřovat na případy, které právní předpis výslovně nezahrnuje.
54. Žalovaný zachází ještě dále ve vyjádření k žalobě, kdy uvádí, že grafická karta sice spadá do podpoložky 84718000 celního sazebníku, ale jestliže obsahuje integrovaný obvod zařazený pod kód nomenklatury celního sazebníku 8542 31, vždy splní podmínku vybraného zboží pro aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti podle § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády. Takové závěry nemají oporu v zákoně, neboť při akceptování takové premisy by se jakékoliv zařízení obsahující plošnou desku stalo vybraným zbožím.
55. Výklad žalobkyně podporuje též kombinovaná nomenklatura. V poznámce č. 6 ke Kapitole 85 kombinované nomenklatury je k deskám plošných spojů uvedeno, že „[v]e smyslu čísla 8534 jsou „desky plošných spojů“ obvody vytvořené jakýmikoliv způsoby tištění na izolační podklad (například vytlačováním, plátováním, leptáním) nebo pomocí technologie „vrstvených obvodů“, vodivých prvků (spojů), kontaktů nebo jiných tištěných komponentů (například indukčních reaktancí, rezistorů, kondenzátorů) samotných nebo vzájemně propojených podle předem sestaveného schématu, jiných než prvků, které mohou vyrábět, usměrňovat, modulovat nebo zesilovat elektrické signály (například polovodičové prvky). Výraz „desky plošných spojů“ nezahrnuje obvody kombinované s prvky jinými než získanými během procesu tištění ani jednotlivé, oddělené (diskrétní) rezistory, kondenzátory nebo indukční reaktance. Desky plošných spojů mohou však být vybaveny netištěnými spojovacími prvky.“ Srov. prováděcí nařízení Komise (EU) 2023/2364 ze dne 26. 9. 2023, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku. Poznámka ke kapitole 85 pro účely čísla 8534 tak vymezuje desky plošných spojů jako tištěné obvody a z tohoto pojmu vylučuje obvody kombinované s prvky jinými než získanými během procesu tištění, přičemž připouští pouze netištěné spojovací prvky. Tato definice není vzhledem k jejímu výslovnému omezení na číslo 8534 bez dalšího přímo použitelnou zákonnou definicí pro § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády. Je však relevantním interpretačním vodítkem, neboť potvrzuje, že pojem deska plošných spojů označuje specifickou technickou kategorii výrobků a nelze jej bez dalšího ztotožnit s jakýmkoli složitějším elektronickým zařízením obsahujícím tištěný spoj.
56. Podpůrný význam má též celní zařazení posuzovaných grafických karet do podpoložky 84718000 a zařazení osazené desky plošných spojů do jejího vlastního kódu 8534 00, což je dalším ukazatelem podporující závěr, že předmětem dodávky nebyla samostatná deska plošných spojů. Ačkoli tato skutečnost není sama o sobě rozhodující, podporuje závěr, že grafická karta není ani kategoricky podle celní nomenklatury pouhou deskou plošných spojů.
57. Při interpretaci ustanovení upravujících režim přenesení daňové povinnosti je nutno vzít v úvahu čl. 199 odst. 1 písm. d) směrnice, jenž je předobrazem české právní úpravy. Z něj plyne: „členské státy mohou stanovit, že osobou povinnou odvést daň je osoba povinná k dani, jíž je dodáno některé z dále uvedeného zboží nebo poskytnuta některá z dále uvedených služeb: […] d) dodání zařízení s integrovanými obvody, jako jsou mikroprocesory a centrální procesorové jednotky, ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele, […]. Žalovaný se článku 199a odst. 1 písm. d) směrnice 2006/112/ES dovolává a poukazuje na širší vymezení pojmem „zařízení“. Článek 199a nicméně pouze členským státům umožňoval stanovit reverse charge pro dodání zařízení s integrovanými obvody ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele. Nezakládal sám o sobě daňovou povinnost jednotlivce a neukládal České republice povinnost převzít mechanismus v plném možném rozsahu. Směrnice navíc členským státům výslovně umožňovala stanovit podmínky jeho použití. Český normotvůrce v nařízení vlády vymezil pro rozhodné období vybrané zboží konkrétněji, a to tak, že vedle samotných integrovaných obvodů zahrnul desky plošných spojů osazené těmito obvody. Soud proto nemůže s odkazem na širší formulaci unijního zmocnění nahradit vnitrostátní vymezení jiným, širším vymezením. Výklad žalovaného by vedl právě k takovému nepřípustnému rozšíření. Argument unijní úpravou tedy jeho závěr nepodporuje.
58. Soud navíc přisvědčuje žalobkyni i v tom, že v projednávané věci nebyla přesvědčivě prokázána druhá podmínka uvedená v § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády, totiž že předmětné zboží bylo dodáváno ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele. Žalovaný v tomto směru vycházel zejména z úvahy, že grafická karta představuje komponentu počítače, neboť se připojuje do příslušného slotu základní desky. Takové odůvodnění však soud nepovažuje za dostačující.
59. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaný za rozhodné považoval již samotnou skutečnost, že grafická karta je určena k následnému použití v počítačové sestavě (srov. bod 35 napadeného rozhodnutí, cit.: [p]ostup, jak zabudovat grafickou kartu Radeon RX 6700 je rovněž možné nalézt na řadě videí veřejně dostupných na internetu, ze kterých je zřejmé, že se grafické karty zabudovávají do příslušného slotu v počítači.“ Takový výklad však soud nesdílí. Skutečnost, že určitý výrobek je určen k provozu společně s jiným zařízením, sama o sobě ještě neznamená, že je dodáván ve stavu před zabudováním do výrobku pro konečného uživatele. Předmětné grafické karty byly samostatně obchodovanými výrobky se samostatným účelem použití. Konečný uživatel je pořizuje právě jako grafické karty, nikoliv jako polotovary určené k dalšímu výrobnímu procesu. Žalovaný proto bez dalšího nemohl dovodit splnění podmínky podle nařízení vlády pouze odkazem v bodě 35 napadeného rozhodnutí na znalecký posudek a uvést, že „[z]nalec Ing. V. N. v posudku č. 261/2024 jednoznačně dospěl k závěru, že grafické karty Asrock Phantom Radeon RX6700XT, Gainward RTX 2060S Ghost a Geforce RTX 3070 jsou komponenty určené k zabudování do výrobku pro konečné uživatele (viz body [31] a [32] tohoto rozhodnutí).“ Ztotožnil tak instalaci grafických karet do počítače s jejich „zabudováním do výrobku pro konečného uživatele“ ve smyslu citovaného ustanovení. Nadto soud nepřehlédl, že žalovaný svou argumentaci opřel převážně o obecné návody k montáži grafických karet do počítače. Takové skutečnosti mohou osvědčovat způsob jejich užívání, nikoliv však bez dalšího prokazovat, že zákonodárcem použitý pojem „dodávání ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele“ dopadá právě na tento typ výrobků.
60. Soud proto uzavírá, že žalovaný vyložil § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády extenzivním způsobem a zahrnul pod něj zboží, které uvedené ustanovení výslovně neobsahuje. Grafické karty jsou samostatnými elektronickými výrobky obsahujícími desky plošných spojů osazené integrovanými obvody, nikoliv však samotnými deskami plošných spojů ve smyslu citovaného ustanovení.
61. Soud si je vědom, že restriktivní výklad nesmí učinit právní úpravu prakticky neúčinnou. Při výkladu přijatém soudem však zůstává věcný rozsah § 2 odst. 3 písm. d) nařízení vlády zachován, neboť zahrnuje samostatně dodávané mikroprocesory a centrální procesorové jednotky uvedeného kódu i desky plošných spojů jimi osazené, jsou-li dodávány před jejich zabudováním do výrobků pro konečné uživatele. Nezahrnuje však bez výslovného podkladu hotová zařízení jen proto, že takovou desku obsahují.
62. Za této situace již není nutné aplikovat zásadu in dubio mitius jako samostatný nosný důvod. Podle této zásady v případě, že daňový zákon je nejasný, nesrozumitelný či nepřesný nebo za situace, kdy mezera v zákoně umožňuje vícero rovnocenně přesvědčivých výkladů, je nutno použít takový z nich, který je vůči daňovému subjektu mírnější (např. rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2012, č. j. 5 Afs 63/2011-109; nebo ze dne 4. 4. 2013, č. j. 7 Afs 66/2012-38). Ta se uplatní jen při existenci nejméně dvou argumentačně srovnatelně obhajitelných výkladů právní normy. Soud však dospěl ke konkrétnímu právnímu závěru popsanému výše. Žalobkyně se tedy domohla ochrany již proto, že výklad žalovaného nemá oporu v použitém vnitrostátním předpisu.
63. Pro úplnost soud poznamenává, že totožnou právní otázkou se zabýval Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 16. 6. 2026, č. j. 57 Af 5/2025-109, který rovněž dospěl k závěru (cit. bod 96): „grafické karty nelze po technické stránce ztotožnit s deskami plošných spojů osazenými integrovanými obvody, neboť v případě grafické karty se jedná o složitější a sofistikovanější zařízení obsahující desku plošných spojů doplněnou o další elektronické a mechanické komponenty, bez nichž by grafická karta nemohla plnit svůj účel, resp. řádně fungovat.“
64. Rozhodnutí žalovaného, že žalobkyně v rozporu s § 92a téhož zákona nepřiznala daň z nákupu výše vymezených grafických karet, je proto nezákonné. Vzhledem k tomuto závěru se soud již nezabýval námitkami žalobkyně o zákonnosti stanovení penále, neboť věc je vrácena žalovanému k dalšímu řízení z důvodu nezákonnosti spočívajícího v nesprávném právním posouzení.
V. Závěr a náklady řízení
65. Soud shledal žalobu důvodnou. Zrušil proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí žalovaného a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
66. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem.
67. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení zahrnuje soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a odměnu zástupci žalobkyně.
68. Odměna zástupce a náhrada hotových výdajů byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (§ 35 odst. 2 s. ř. s.). Jednalo se o dva úkony právní služby do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby), tj. celkem 6 200 Kč. Náklady zastoupení dále sestávají ze dvou režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. celkem 600 Kč. Jelikož zástupce je registrovaným plátcem DPH, je třeba k nákladům zastoupení přičíst částku 1 428 Kč, která odpovídá 21 % sazbě daně. Po přičtení DPH činí odměna advokáta 8 228 Kč.
69. Do náhrady nákladů právního zastoupení podle advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025 je nutno zahrnout jeden právní úkon ve výši 4 620 Kč a k němu náležející režijní paušál ve výši 450 Kč (podání ze dne 10. 7. 2026). Po přičtení DPH činí odměna advokáta 6 134,70 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni celkovou náhradu nákladů řízení celkem ve výši 14 362,70 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 25. září 2026
Zuzana Bystřická v.r.
předsedkyně senátu