Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 A 22/2026 - 41

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Loudové a soudkyň JUDr. Dany Černé a Mgr. Kateřiny Peroutkové ve věci

žalobkyně: NewCo Immo CZ GmbH

zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Obvodním soudem v Jeně pod HRB 510168

sídlem In der Buttergrube 9, 99428 Weimar-Legefeld, Spolková republika Německo

zastoupená advokátem JUDr. Václavem Svobodou

sídlem Korunní 810/104, 101 00 Praha 10

proti

žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu

sídlem Na Františku 1039/32, 110 15 Praha 1

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2026, č. j. MPO 11174/26/21700

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2026, č. j. MPO 11174/26/21700, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 21 405 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se podanou žalobou k Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2026, č. j. MPO 11174/26/21700, kterým žalovaný zastavil řízení o poskytnutí dotace dle , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“ či „zákon o rozpočtových pravidlech“), vedené pod registračním číslem žádosti č. CZ.01.04.01/01/24_049/0007375 (dále také „Žádost“), z důvodu, že odštěpný závod žalobkyně neodpovídal okruhu oprávněných žadatelů dle Úspory energie - výzva II. vyhlášené v rámci Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (dále jen „Výzva“).

II. Žalobní body

2. Žalobkyně uvedla, že dne 22. 4. 2025 podala Žádost, jejímž předmětem bylo poskytnutí dotace na částečné pokrytí nákladů spojených se snížením energetické náročnosti budovy Penny Jaroměř v jejím vlastnictví.

3. Žalobkyně konstatovala, že v průběhu správního řízení byla sporná pouze otázka posouzení žadatele a jeho právní formy. Měla za to, že ostatní podmínky Výzvy i formální náležitosti Žádosti byly splněny. Tvrdila, že v průběhu řízení využila veškeré dostupné prostředky obrany a Žádost opakovaně doplňovala a upravovala tak, aby vyhovovala požadavkům Výzvy. Její konečnou verzi podala dne 12. 8. 2025. Následně žádost o přezkum ze dne 1. 10. 2025 byla zamítnuta dne 4. 12. 2025. Posléze bylo dne 19. 1. 2026 vydáno napadené usnesení o zastavení řízení, proti němuž nebylo podle § 14q odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech přípustné odvolání ani rozklad.

4. Žalobkyně v žalobě namítla, že skutkový stav, z něhož žalovaný vycházel, byl v rozporu s obsahem správního spisu a neměl oporu v podkladech shromážděných v řízení. Poukázala na to, že podání žádosti prostřednictvím systému ISKP21+ bylo podmíněno uvedením českého identifikačního čísla osoby (dále jen „IČO“), na jehož základě systém automaticky načetl údaje z veřejných rejstříků. Z tohoto důvodu byl v žádosti jako žadatel uveden odštěpný závod žalobkyně, jenž má přidělené české IČO. Žalobkyně tvrdila, že veškeré ostatní přílohy byly od počátku zpracovány ve vztahu k ní jako zahraniční právnické osobě, nikoli k jejímu odštěpnému závodu. Výjimku představovaly pouze dokumenty týkající se účetní a daňové historie části jejího podniku působící na území České republiky (dále jen „ČR“). Dále uvedla, že podle německého práva má právní formu společnosti s ručením omezeným (GmbH), což doložila výpisem z německého obchodního rejstříku. Podle žalobkyně byl její odštěpný závod pouze organizační složkou zahraniční právnické osoby zapsanou v českém obchodním rejstříku, která sice disponovala českým IČO, avšak neměla vlastní právní osobnost. Žalobkyně dodala, že již při prvním doplnění žádosti dne 26. 6. 2025 upozornila administrující subjekt, Agenturu pro podnikání a inovace (dále jen „API“), na svůj výklad podmínek Výzvy a na skutečnost, že požadavek na právní formu splňovala. S touto argumentací se však neztotožnila API, přezkumná komise ani žalovaný. Žalobkyně proto zdůraznila, že předmětem sporu byla výlučně otázka, zda splňovala požadavek Výzvy týkající se právní formy žadatele.

5. Pro případ, že by soud přisvědčil výkladu žalovaného, žalobkyně namítla, že by takový výklad vedl k nepřípustnému omezení okruhu žadatelů, neboť by zahraniční právnické osoby vylučoval z možnosti ucházet se o podporu, což považovala za diskriminační a neodůvodnitelné. V této souvislosti poukázala na § 14 odst. 3 písm. e) bod 2 zákona o rozpočtových pravidlech, který podle jejího názoru výslovně předpokládá účast zahraničních právnických osob. Žalobkyně uzavřela, že řízení o žádosti bylo zastaveno, aniž byly pro takový postup splněny zákonné podmínky, v důsledku čehož byla zkrácena na svých právech a její žádost nebyla věcně posouzena. Navrhla, aby soud napadené usnesení zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že jako řídicí orgán Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost 2021–2027 (dále též „OP TAK“) vyhlásil dne 10. 5. 2024 Výzvu. Dne 22. 4. 2025 podala žalobkyně prostřednictvím svého odštěpného závodu žádost o podporu projektu „Penny Jaroměř“, jehož cílem bylo snížení energetické náročnosti budovy. Žalovaný dále popsal proces poskytování dotací v rámci uvedeného operačního programu, zejména jednotlivé fáze hodnocení, schvalování žádostí a způsob komunikace prostřednictvím systému MS2021+.

7. K žalobním námitkám uvedl, že žadatelem o dotaci může být pouze fyzická nebo právnická osoba. Odkázal přitom na ustanovení upravující právní osobnost a na rozpočtová pravidla, která předpokládají, že nositelem práv a povinností vyplývajících z dotačního vztahu je subjekt nadaný právní osobností. Zdůraznil, že odštěpný závod představuje podle toliko organizačně vyčleněnou část závodu podnikatele, nikoli samostatný právní subjekt. Nemá proto vlastní právní osobnost ani právní formu a nemůže být samostatným nositelem práv a povinností. Na podporu tohoto závěru žalovaný odkázal rovněž na právní úpravu veřejných rejstříků, podle níž se u odštěpného závodu vlastní právní forma nezapisuje.

8. Podle žalovaného kapitola 5 bod 1 Výzvy výslovně vymezovala oprávněné právní formy žadatelů, mezi něž odštěpný závod zahraniční právnické osoby nepatřil. Žalovaný dodal, že odštěpný závod ani nemohl být mezi oprávněnými žadateli uveden, neboť postrádá právní osobnost. Vymezení oprávněných právních forem podle něj sledovalo legitimní cíl spočívající v zamezení překryvu podpory poskytované z různých dotačních programů a v zajištění efektivního rozdělování veřejných prostředků. Žalovaný se dále vyjádřil k argumentaci žalobkyně, podle níž je zahraniční právnická osoba právní formy GmbH obdobou české společnosti s ručením omezeným a její odštěpný závod disponuje českým IČO. Uvedl, že Výzva neumožňovala, aby o podporu žádala zahraniční právnická osoba. Tento přístup odůvodnil zkušenostmi z předchozích dotačních programů, zejména obtížemi souvisejícími s účtováním způsobilých výdajů, prováděním kontrol a dalšími aspekty realizace podpořených projektů. Zahraničním subjektům byla podle žalovaného dána možnost založit v ČR dceřinou společnost s českým IČO, která by podmínky Výzvy splňovala. V této souvislosti odkázal na Pravidla pro žadatele a příjemce, jež v určitých případech umožňovala prokázat ekonomickou historii prostřednictvím zahraniční mateřské společnosti. Žalovaný uzavřel, že žalobkyně byla o této možnosti opakovaně informována nejen v průběhu administrace Žádosti, ale již před jejím podáním při předběžných konzultacích s API a žalovaným.

9. Žalovaný zdůraznil, že postupoval v souladu s Modelem hodnocení, když v rámci kritéria dle kapitoly 5.1 písm. f) posoudil právní formu žadatele jako nesplňující podmínky Výzvy. Napadené usnesení bylo vydáno s odkazem na závěr přezkumné komise o tom, že právní forma žadatele není uvedena ve výčtu oprávněných žadatelů dle Výzvy, a se stručnou, ale jasnou návazností na to, že odštěpný závod zahraniční právnické osoby nemá právní subjektivitu. Závěrem žalovaný konstatoval, že napadené usnesení splňuje zákonné náležitosti a žalobkyně jím nebyla zkrácena na svých právech. Navrhl proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Replika žalobkyně

10. Žalobkyně v replice uvedla, že žalovaný sice odkazoval na podmínky stanovené Výzvou a jejími přílohami, avšak § 14 odst. 3 písm. e) bod 2 zákona o rozpočtových pravidlech výslovně připouští, aby žadatelem o dotaci byla rovněž zahraniční osoba. Podle žalobkyně přitom zahraniční osoby z okruhu oprávněných žadatelů nevylučovala ani samotná Výzva, ani žádný z navazujících dokumentů.

11. Žalobkyně dále nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že její právní formou byl odštěpný závod zahraniční právnické osoby, který není právnickou osobou a není uveden mezi přípustnými právními formami v kapitole 5.1 písm. f) Výzvy. Zdůraznila, že nikdy netvrdila, že její právní formou je odštěpný závod, naopak po celou dobu uváděla, že je společností právní formy GmbH, což je ekvivalentem české společnosti s ručením omezeným. Skutečnost, že v Žádosti byl uveden odštěpný závod, již dostatečně vysvětlila v žalobě. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že mezi právními formami přípustnými podle Výzvy byla uvedena také evropská společnost. Z textu Výzvy podle ní nevyplývalo, že by se muselo jednat pouze o evropskou společnost se sídlem v ČR a zapsanou v českém obchodním rejstříku.

12. K argumentaci žalovaného, podle níž mohl zahraniční subjekt založit českou dceřinou společnost splňující podmínky Výzvy, žalobkyně sdělila, že takové řešení považuje za nesystémové a obcházející skutečný právní stav. Zdůraznila, že založení nové právnické osoby by vyžadovalo provedení řady formálních úkonů a současně převod práv a povinností souvisejících s projektem na tuto osobu, což by účast v dotačním programu podstatně komplikovalo. Za rozhodné pro vyhovění žádosti považovala především to, zda splnila podmínky stanovené Výzvou a zda je vlastníkem nemovitosti nacházející se na území ČR, která měla být realizací projektu přímo dotčena.

13. Žalobkyně se rovněž vyjádřila k tvrzení žalovaného, že svou situaci konzultovala s API a žalovaným již před podáním žádosti, neboť si byla vědoma, že podmínky Výzvy nemůže splnit. Uvedla, že účelem těchto konzultací bylo nalézt způsob podání žádosti, který by jí umožnil bez obtíží se ucházet o dotaci, jelikož byla přesvědčena, že podmínky pro její poskytnutí splňuje. Žalobkyně dále zpochybnila závěr žalovaného, že žádost podal její odštěpný závod. Poukázala na skutečnost, že plnou moc k podání žádosti udělila přímo ona jako německá společnost NewCo Immo CZ GmbH. Na podporu tohoto tvrzení předložila plnou moc k podání žádosti. Podle této plné moci ze dne 25. 2. 2025 společnost NewCo Immo CZ GmbH, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Obvodním soudem v Jeně pod HRB 510168, sídlem In der Buttergrube 9, 99428 Weimar-Legefeld, Spolková republika Německo, která má odštěpný závod NewCo Immo CZ GmbH, odštěpný závod, se sídlem Obchodní zóna 266, 431 11 Otvice, IČO 04325893, zmocňuje Mgr. Ondřeje Šebelu k zastupování mj. při podávání a podpisu předběžné žádosti včetně příloh, podání a podpisu žádosti o podporu včetně příloh, k podání žádosti o přezkum v rámci Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost. Plnou moc podepsal jménem společnosti NewCo Immo CZ GmbH a NewCo Immo CZ GmbH, odštěpného závodu, Josef Nikolaus Saller, vedoucí odštěpného závodu.

V. Další vyjádření žalobkyně

14. Žalobkyně doplnila právní argumentaci k žalobě dne 2. 9. 2026 a současně požádala o přednostní projednání a rozhodnutí věci. Uvedla, že mezi stranami není sporu o tom, že odštěpný závod nemá právní osobnost. Podotkla, že entita bez právní osobnosti nemůže právně jednat, tedy nemůže podat žádost o poskytnutí dotace ani být účastníkem řízení o ní. Závěr žalovaného, že „žádost byla podána odštěpným závodem“, je proto podle jejího názoru právně nemožný. Bylo tedy nutné každé jednání učiněné v záležitostech odštěpného závodu považovat za jednání jeho zřizovatele, tj. zahraniční právnické osoby. Tyto závěry vyplývají z ustálené rozhodovací praxe. Konkrétně odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2006, č. j. -83 a stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. .

15. Domnívala se, že skutečným žadatelem od počátku byla společnost NewCo Immo CZ GmbH, zatímco označení „odštěpný závod zahraniční právnické osoby“ vyplývalo pouze z automatizovaného nastavení systému ISKP21+ navázaného na české IČO, do něhož nemohla zasáhnout. Žalobkyně dále poukázala na postup žalovaného při hodnocení Žádosti. Sdělila, že žalovaný v rámci jiných hodnotících kritérií akceptoval dokumenty předkládané zahraniční právnickou osobou, zejména výpis z německého registru skutečných majitelů a registraci k dani z příjmů v ČR, kterou může splňovat pouze žalobkyně. Podle žalobkyně s ní žalovaný na jedné straně zacházel jako se zahraniční právnickou osobou, avšak u kritéria F1 ji považoval za odštěpný závod bez právní osobnosti. Žalobkyně proto měla za to, že skutkový základ napadeného rozhodnutí, spočívající v závěru, že žadatelem byl odštěpný závod, je v rozporu s obsahem správního spisu. Právní forma žalobkyně, tj. společnost s ručením omezeným, je podle ní právní formou výslovně uvedenou mezi přípustnými právními formami v podmínkách Výzvy. Ve vztahu k podmínkám Výzvy žalobkyně namítla, že Výzva nestanoví vyloučení zahraničních právnických osob. Poukázala na to, že omezení na tuzemské subjekty je ve výčtu přípustných právních forem výslovně uvedeno pouze u podnikajících fyzických osob, nikoli u právnických osob. Podle žalobkyně tak žalovaný dovozoval podmínku, která z textu Výzvy nevyplývá. Současně upozornila na skutečnost, že mezi přípustné právní formy jsou zařazeny i evropská společnost, evropská družstevní společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení.

16. Žalobkyně dále uvedla, že splňuje podmínku přidělení českého IČO, neboť jí bylo přiděleno v souvislosti se zápisem odštěpného závodu do českého obchodního rejstříku. Měla za to, že pokud odštěpný závod nemá právní osobnost, nemůže být samostatným nositelem IČO, přičemž touto identifikací pro podnikání na území ČR v právním smyslu disponuje jen žalobkyně. Postoj žalovaného z tohoto důvodu považovala za vnitřně rozporný. Tvrdila rovněž, že i kdyby byly podmínky Výzvy v této otázce nejasné, musí být případná nejednoznačnost vykládána k tíži poskytovatele dotace, který pravidla vytvořil. Odkázala přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 30. 3. 2017, č. j. -32, a na něj navazující rozsudek ze dne 26. 9. 2024, č. j. -30. Dodala, že samotná rozpočtová pravidla výslovně počítají se zahraničními právnickými osobami jako žadateli o dotaci, a pokud by je měla výzva vyloučit, musela by tak učinit jednoznačně.

17. Žalobkyně namítla, že výklad zastávaný žalovaným je diskriminační a v rozporu s právem Evropské unie. Uvedla, že podle žalovaného se zahraniční právnická osoba může o podporu ucházet pouze prostřednictvím tuzemské dceřiné společnosti, nikoli prostřednictvím zapsaného odštěpného závodu. Takové pojetí podle žalobkyně znevýhodňuje jednu z forem usazení a odporuje svobodě usazování podle čl. 49 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) a judikatuře Soudního dvora Evropské unie. Důvody uváděné žalovaným, spočívající v obtížích při kontrole a účetním zachycení způsobilých výdajů zahraničních subjektů, žalobkyně nepovažovala za způsobilé k ospravedlnění omezení této základní svobody. Zdůraznila, že její odštěpný závod je účetní jednotkou podle českého práva, vede účetnictví a ukládá účetní závěrky do sbírky listin. Dále poukázala na to, že prostředky poskytované v rámci Výzvy pocházejí z fondů Evropské unie a žalovaný je při jejich správě povinen respektovat zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace. Žalobkyně dodala, že podmínky Výzvy lze vyložit způsobem souladným s právem Evropské unie, a pouze pro případ, že by soud dospěl k závěru o správnosti výkladu žalovaného, navrhla předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie týkající se souladu takové podmínky s čl. 49 SFEU.

18. K postupu žalovaného v průběhu dotačního řízení žalobkyně sdělila, že kritérium F1 bylo podle modelu hodnocení kritériem napravitelným. Podle jejího názoru však vada, kterou žalovaný spatřoval v žádosti, nebyla odstranitelná, jelikož identitu žalobkyně nelze změnit opravou Žádosti a systém ISKP21+ jinou identifikaci neumožňoval. Přesto jí žalovaný žádost dvakrát vrátil k odstranění jiných vad a otázku právní formy odsunul až na závěrečnou část formální kontroly. Řízení následně zastavil téměř devět měsíců po podání žádosti. Žalobkyně považovala takový postup za přepjatě formalistický a uvedla, že její případná znalost názoru žalovaného z předchozích konzultací nemůže sama o sobě potvrzovat správnost tohoto názoru.

19. Závěrem žalobkyně požádala, aby soud přednostně projednal věc ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“. Doplnila, že závažné důvody pro tento postup spatřuje v tom, že podle Výzvy je nejzazším datem ukončení fyzické realizace projektu 31. 10. 2026. Podle Pravidel pro žadatele a příjemce lze termín realizace prodloužit i před vydáním rozhodnutí o poskytnutí dotace, avšak pouze k žádosti doložené mimo jiné pravomocným povolením záměru, a to nejpozději do 31. 10. 2026. Žalobkyně k tomu obdržela depeši ze dne 30. 6. 2026, ve které žalovaný vyzval žadatele k podávání žádostí o prodloužení termínu realizace s tím, že k žádostem podaným po 31. 10. 2026 již nebude možné přihlédnout.

VI. Obsah správního spisu

20. Ze správního spisu vyplývá, že Výzva byla vyhlášena v rámci implementace Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost na programové období 2021-2027. Jejím cílem bylo přispět k naplňování energetických a klimatických cílů ČR, zejména k plnění závazků vyplývajících ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1791 ze dne 13. září 2023 o energetické účinnosti a o změně nařízení (EU) 2023/955, a to ve vztahu ke snížení konečné spotřeby energie a splnění závazku nových úspor energie podle čl. 8 uvedené směrnice. Současně měla výzva přispět k naplnění cílů souvisejících s renovací a výstavbou budov ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov.

21. Výzva v bodě 5.1 stanovila základní požadavky na žadatele, které musí ke dni podání žádosti splňovat. Konkrétně každý žadatel:

a. Je podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba, která má přidělené české IČO a je oprávněna k podnikání;

b. Je oprávněn k podnikání odpovídajícímu ekonomické činnosti, ve které je realizován projekt,

c. Je-li právnickou osobou, uvedl údaje v rozsahu požadovaném dle § 14, odst. 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech:

· v ISKP21+ zapsal informace o identifikaci osob jednajících jménem žadatele s uvedením, zda tyto jednají jako jeho statutární orgán nebo zda tyto osoby jednají na základě udělené plné moci;

· má zapsány skutečné majitele právnické osoby podle , o evidenci skutečných majitelů (splnění podmínky ověří ZS);

· v ISKP21+ zapsal informace o identifikaci osob, v nichž má podíl, a o výši tohoto podílu;

d. Podle svého čestného prohlášení není v likvidaci;

e. Podle svého čestného prohlášení je registrován jako poplatník daně z příjmu v ČR, a to nepřetržitě nejméně po dobu dvou zdaňovacích období předcházejících datu podání žádosti o podporu;

f. Má jednu z níže uvedených právních forem:

· Podnikající fyzická osoba tuzemská

· Veřejná obchodní společnost

· Společnost s ručením omezeným

· Společnost komanditní

· Akciová společnost

· Družstvo

· Správa železnic, státní organizace

· Evropské hospodářské zájmové sdružení

· Evropská společnost

· Evropská družstevní společnost

22. Ze správního spisu vyplývá, že podávání a příjem žádostí o podporu, jednotlivé fáze procesu schvalování projektů, komunikace mezi poskytovatelem dotace a žadateli, jakož i další úkony uskutečňované v rámci rozhodování o poskytnutí či neposkytnutí dotace, probíhají v elektronické podobě prostřednictvím Monitorovacího systému evropských strukturálních a investičních fondů pro programové období 2021–2027 (dále jen „MS2021+“). Komunikace mezi poskytovatelem dotace a žadateli je v rámci systému MS2021+ realizována zejména prostřednictvím tzv. depeší.

23. Žalovaný poskytoval podporu na základě § 14 zákona o rozpočtových pravidlech. Kritéria, podle nichž jsou žádosti o podporu hodnoceny, jsou pro žadatele konkretizována v Příloze č. 1 Výzvy – Model hodnocení (dále jen „Model hodnocení“), přičemž další požadavky na žádosti o podporu, projekty i žadatele stanoví samotná Výzva a její přílohy. Ze správního spisu dále vyplývá, že po podání žádosti o podporu prostřednictvím systému ISKP21+ je žádost nejprve posuzována z hlediska splnění formálních náležitostí a podmínek, resp. kritérií přijatelnosti. Účelem této fáze hodnocení je ověřit, zda žádost o podporu, předkládaný projekt i osoba žadatele splňují základní věcné požadavky stanovené Výzvou, jakož i další nezbytné administrativní podmínky. Tuto kontrolu provádí projektový manažer API (dále jen „projektový manažer“), který je oprávněn vrátit žádost o podporu k odstranění zjištěných vad. K tomuto postupu může přistoupit nejvýše dvakrát, přičemž obecná lhůta k odstranění vad žádosti činí osm dní.

24. Ve správním spisu jsou založeny dotazy žalobkyně, které směřovaly k výkladu podmínek Výzvy, které žalobkyně vznesla ještě před podáním Žádosti k API.

25. Žalobkyně dne 19. 6. 2024 zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žádost o konzultaci k možnosti účastnit se Výzvy. Právní zástupce žalobkyně uvedl: „Klient je společností s ručením omezeným založenou podle německého práva se sídlem v Německu. V ČR podniká prostřednictvím své organizační složky – odštěpného závodu zapsaného do obchodního rejstříku. Na území ČR má ve svém vlastnictví řadu nemovitostí, k nimž by rád požádal o dotaci dle podmínek výzvy.“

26. Podle sdělení vedoucí oddělení Metodiky fondů EU API Ing. X ze dne 23. 7. 2024: „Problematiku poskytování dotací zahraničním právnickým osobám prostřednictvím jejich odštěpných závodů jsme konzultovali s poradcem MPO pro účetnictví a daně, i s kolegy z Ministerstva pro místní rozvoj, které vydává nám nadřízené metodiky, a s auditory z Ministerstva financí. Nakonec jsme s ohledem na zanedbatelné množství těchto žadatelů a vyšší chybovost projektů pro OP TAK nastavili podmínky OP TAK takovým způsobem, aby zahraniční právnické osoby o podporu žádat nemohly (důraz doplněn soudem). Podáte-li žádost o podporu s českým IČ, automatickou validací se za žadatele označí odštěpný závod, který však nemá právní subjektivitu a žadatelem o dotaci být proto nemůže. Uvedete-li zahraniční IČ a údaje zahraničního zřizovatele, nejedná se o české IČ, což je podmínka výzvy, která nebude splněna a projekt bude zamítnut. Abychom co nejméně diskriminovali zahraniční subjekty, zmírnili jsme pro ně alespoň podmínky dokládání historie a finančního zdraví (důraz doplněn soudem). Pokud na území ČR zahraniční osoba zřídí právnickou osobu s českým IČ, může tato osoba žádat o dotaci i když nemá požadovanou historii a případné ekonomické hodnocení bude posuzováno za zahraniční mateřskou společnost – tuto možnost stanovují Pravidla pro žadatele a příjemce – obecná část…“

27. Dne 12. 8. 2024 obdržela API od žalobkyně žádost o podání oficiálního vyjádření k Výzvě, konkrétně se jednalo o žádost týkající se podpory, pokud by žádost o podporu podal odštěpný závod společnosti NewCo Immo CZ GmbH.

28. Z odpovědi na žádost o informace ze dne 26. 8. 2024 vyplývá, že API potvrdila nemožnost poskytnutí podpory v rámci programu OP TAK odštěpnému závodu zahraniční právnické osoby. Uvedla, že podle podmínek Výzvy může být žadatelem pouze podnikající fyzická nebo právnická osoba s českým IČO a současně subjekt registrovaný jako poplatník daně z příjmů v ČR po stanovenou dobu. Odštěpný závod zahraniční právnické osoby tyto podmínky nesplňuje, neboť není samostatnou právnickou osobou. API dále vysvětlila, že pokud by o podporu žádal zřizovatel odštěpného závodu, byla by žádost vedena pod zahraničním identifikačním číslem, což neodpovídá požadavkům Výzvy. Z tohoto důvodu nelze podporu poskytnout ani prostřednictvím zahraniční právnické osoby, která v ČR působí pouze prostřednictvím odštěpného závodu. V odpovědi bylo rovněž uvedeno, že podmínky výzvy nejsou podle názoru API v rozporu s právem Evropské unie, neboť jsou přístupné subjektům, které mohou požadavky Výzvy splnit. Zdůraznila, že zahraniční podniky mají možnost založit v ČR dceřinou společnost s českým IČO, která může o podporu žádat. Taková společnost navíc nemusí splňovat požadavek potřebné historie podnikání, protože ekonomické hodnocení může být provedeno s přihlédnutím k zahraniční mateřské společnosti. Tato možnost je upravena v Pravidlech pro žadatele a příjemce, kapitole 6.5.

29. Dne 4. 9. 2024 obdržel žalovaný žádost o informaci k podmínkám Výzvy, konkrétně se žalobkyně dotazovala, proč subjekt NewCo Immo CZ GmbH, odštěpný závod, nesplňuje podmínky pro udělení dotace. Žalovaný dne 24. 9. 2024 uvedl, že tato otázka byla již dříve řešena v komunikaci žalobkyně s API a že důvody nemožnosti podat žádost prostřednictvím odštěpného závodu byly podrobně vysvětleny v dopise vedoucího služebního úřadu API ze dne 26. 8. 2024 i v další komunikaci s pracovníky API. Žalovaný se s obsahem a závěry těchto vyjádření ztotožnil. Dále sdělil, že odštěpný závod nemá podle právní osobnost, a proto není obecně způsobilým účastníkem řízení. Současně připustil, že některé právní předpisy v určitých oblastech odštěpnému závodu přiznávají jak hmotněprávní, tak procesní postavení, přičemž jako příklad uvedl oblast daňového práva. Podle žalovaného však obdobná právní úprava, která by odštěpnému závodu přiznávala samostatné procesní postavení, není obsažena ani ve ani v rozpočtových pravidlech, podle nichž se řídí poskytování dotací v rámci Výzvy.

30. Dne 25. 2. 2025 udělil za žalobkyni a její odštěpný závod plnou moc k podání žádosti JUDr. Šebelovi statutární orgán žalobkyně a zároveň vedoucí odštěpného závodu Josef Nikolaus Saller.

31. Žalobkyně dne 22. 4. 2025 podala Žádost o podporu s reg. č. CZ.01.04.01/01/24_049/0007375 na projekt s názvem „Penny Jaroměř“. V Žádosti byl jako žadatel projektu uveden subjekt NewCo Immo CZ GmbH, odštěpný závod, IČO 04325893, se sídlem Obchodní zóna 266, Otvice, 431 11 Chomutov.

32. Dne 17. 6. 2025 byla žalobkyni projektovým manažerem vrácena Žádost k doplnění. Depeší byla žalobkyně informována o nutnosti úpravy či doplnění částí žádosti: (i) zařazení čl. GBER a VAR A1 a čl. GBER 41, (ii) příloha, (iii) indikátory, (iv) harmonogram, (v) finanční plán, (vi) osoby subjektu a (vii) souhrnný kumulativní rozpočet projektu. Žalobkyně byla v depeši vyzvána k zapracování připomínek do 27. 6. 2025. Současně byla upozorněna, že právní forma (odštěpný závod zahraniční právnické osoby) uvedená v Žádosti neplní podmínky Výzvy.

33. Žalobkyně odpověděla depeší dne 26. 6. 2025, ve které sdělila projektovému manažerovi, že žádost dle jeho připomínek byla opravena. Ke své právní formě uvedla: „Pokud jde o právní formu žadatele, jsme si vytknutého rozporu vědomi. Z našeho pohledu je však takto nastavená podmínka, resp. její výklad neodůvodněně diskriminační. Navíc rozpor je zdánlivý – žadatelem je německá společnost mající právní formu společnosti s ručením omezeným, která má pro své podnikání v ČR přiděleno české IČO, pod kterým je v českém obchodním rejstříku zapsán její odštěpný závod. Dle našeho názoru tato kombinace splňuje podmínky výzvy a není tedy z tohoto důvodu potřeba žádost vyřazovat pro nesplnění formálních náležitostí. Formulář žádosti v systému ISKP21+ však neumožňuje zadání žadatele coby zahraniční společnosti, protože nemůže proběhnout automatická validace.“ (důraz doplněn soudem)

34. Následně byla Žádost dne 31. 7. 2025 vrácena žalobkyni k doplnění podruhé (ve vztahu k vadám souhrnného kumulativního rozpočtu) s tím, že právní forma bude vyhodnocena ve vazbě na podmínky Výzvy v závěrečné části formální kontroly.

35. Žalobkyně byla depeší ze dne 18. 9. 2025 informována o tom, že Žádost nesplňuje podmínku 5.1. f) Výzvy, jelikož její právní forma, a to konkrétně odštěpný závod zahraniční právnické osoby, který nemá právní subjektivitu, nesplnila formální náležitosti a podmínky přijatelnosti. Žalobkyně téhož dne byla poučena v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), o možnosti vyjádřit se prostřednictvím ISKP21+ k podkladům pro vydání rozhodnutí, a to formou tzv. žádosti o přezkum do 15 kalendářních dnů od doručení této výzvy. Žalovaný tyto závěry současně zaznamenal do Hodnocení přijatelnosti a formálních náležitostí ze dne 17. 9. 2025, kde v hodnocení Žádosti uvedl status hodnocení „nevyhověl“ a do komentáře k hodnocení zapsal: „Žádost o podporu nesplňuje podmínky přijatelnosti a formální náležitosti dané výzvou. Žadatel nesplňuje podmínku 5.1. f) této výzvy, kde jsou vyjmenovány přípustné formy žadatele. Právní forma žadatele, a to odštěpný závod zahraniční právní osoby, který nemá právní subjektivitu, není právnickou osobou a neplní tak podmínky této výzvy (na rozdíl od OP PIK, kde byla tato právní forma mezi přípustnými uvedena).“

36. Dne 1. 10. 2025 využila žalobkyně svého práva a podala žádost o přezkum, a to ve vztahu ke kritériu formálních náležitostí F1, podle něhož má být žádost o podporu správně vyplněna a má splňovat veškeré formální náležitosti. Uvedla, že z průběhu přípravy Žádosti, konzultací s API i z výsledku hodnocení vyplývá, že jediným důvodem negativního hodnocení je závěr, podle něhož byla Žádost podána neoprávněným subjektem ve formě odštěpného závodu zahraniční osoby. Žalobkyně namítla, že žadatelem o podporu nebyl její odštěpný závod, nýbrž společnost NewCo Immo CZ GmbH se sídlem ve Spolkové republice Německo, která je vlastníkem dotčených nemovitostí a která v ČR podniká prostřednictvím svého odštěpného závodu zapsaného v obchodním rejstříku. Podle žalobkyně je její právní formou společnost s ručením omezeným, tedy forma Výzvou výslovně přípustná. Současně dodala, že nastavení informačního systému ISKP21+ po zadání českého identifikačního čísla neumožňuje změnit žadatele na zahraniční subjekt. Dále poukázala na to, že předložené přílohy dokládaly postavení německé společnosti a její činnost v ČR, přičemž splňovala i požadavek registrace k dani z příjmů v ČR. Argumentovala rovněž § 14 odst. 3 písm. e) bodem 2 zákona o rozpočtových pravidlech, který podle jejího názoru předpokládá možnost, aby žadatelem byla zahraniční právnická osoba. Namítla také, že případné vyloučení zahraničních subjektů podnikajících v ČR prostřednictvím odštěpných závodů by představovalo diskriminační podmínku bez racionálního opodstatnění. S ohledem na uvedené žalobkyně tvrdila, že splňuje podmínku právní formy stanovenou v kapitole 5.1 písm. f) Výzvy, a domáhala se přezkoumání hodnocení.

37. Přezkumná komise projednala žádost o přezkum dne 13. 11. 2025 a posoudila ji jako nedůvodnou. Ve vypořádání uvedla, že předmětem přezkumu bylo kritérium F1 týkající se správného vyplnění Žádosti a splnění všech formálních náležitostí. Komise konstatovala, že v kapitole 5.1 písm. f) Výzvy jsou vymezeny podporované právní formy žadatelů, přičemž právní forma „odštěpný závod zahraniční právnické osoby“ mezi podporovanými formami uvedena není. Komise souhlasila s vyjádřením projektového manažera, že tato právní forma nemá v českém právním řádu právní subjektivitu. Současně odmítla tvrzení žalobkyně, že právní forma subjektu žádajícího o dotaci je společnost s ručením omezeným, neboť podle komise je z údajů v obchodním rejstříku ověřitelné, že žalobkyně vystupuje v Žádosti v právní formě odštěpného závodu zahraniční právnické osoby. Přezkumná komise dále deklarovala, že poskytovatel dotace je oprávněn stanovit podmínky, za nichž bude dotace poskytována, a že žalobkyně tyto podmínky nesplnila. S odkazem na nutnost zachování rovného přístupu ke všem žadatelům proto žádost o přezkum zamítla.

38. Žalovaný po zamítnutí žádosti o přezkum rozhodl napadeným usnesením ze dne 19. 1. 2026 dle § 14j odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech o zastavení řízení o poskytnutí dotace. V odůvodnění usnesení žalovaný uvedl, že podle bodu 5.1 písm. f) Výzvy mohli být oprávněnými žadateli pouze subjekty s taxativně vymezenými právními formami. Žalovaný dále konstatoval, že v průběhu řízení zjistil, že žalobkyně neodpovídala okruhu oprávněných žadatelů podle Výzvy, neboť právní formou subjektu uvedeného na Žádosti je odštěpný závod zahraniční právnické osoby. Podle žalovaného tato forma nemá právní subjektivitu, není právnickou osobou a nesplňuje podmínky Výzvy. Z tohoto důvodu žalovaný řízení zastavil. Žalovaný současně uvedl, že žalobkyně využila možnosti podat žádost o přezkum. Tato žádost byla projednána dne 13. 11. 2025 na 106. jednání přezkumné komise. Žalobkyně požadovala přezkoumání kritéria formálních náležitostí F1 týkajícího se správného vyplnění Žádosti v systému MS2021+. Přezkumná komise dospěla k závěru, že podporované právní formy žadatelů jsou jednoznačně vymezeny v kapitole 5.1 písm. f) Výzvy a že právní forma „odštěpný závod zahraniční právnické osoby“ mezi nimi uvedena není. Žalovaný zopakoval závěry přezkumné komise a odkázal na to, že žádost o přezkum byla jako nedůvodná zamítnuta, o čemž byla žalobkyně informována prostřednictvím depeše v systému MS2021+ dne 4. 12. 2025.

39. Součástí správního spisu jsou dále také (i) příloha č. 6 Výzvy – report dat z energetického posudku, (ii) energetický posudek ze dne 14. 1. 2025, (iii) příloha č. 7 Výzvy – Posudek plnění DNSH a klimatického dopadu, (iv) příloha č. 8.a a 8.b Výzvy – výčet specifických podmínek programu, (v) příloha č. 8.a, 8.b Výzvy – potvrzení energetického specialisty, (vi) ekonomické hodnocení, (vii) výroční zpráva z roku 2022 odštěpného závodu, (viii) rozpočet Žádosti, (ix) průkaz energetické náročnosti budovy – Penny Market sídlem Na Kameni 23, 551 01 Jaroměř, (x) výroční zpráva z roku 2023 odštěpného závodu, (xi) výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, (xii) výpis z rejstříku skutečných majitelů žalobkyně, (xiii) Výzva, (xiv) pravidla pro žadatele a příjemce z Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost, (xv) Model hodnocení, (xvi) metodický pokyn Výzvy, hodnocení a výběr projektů v období 2021-2027 a (xvii) pravidla pro žadatele a příjemce z Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost.

VII. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

40. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán ( věta první ), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí ( ). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

41. Soud rozhodl ve věci bez jednání ve smyslu , neboť žalobkyně i žalovaný výslovně souhlasili s rozhodnutím bez jednání.

42. Podle § 14 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech „na dotaci nebo návratnou finanční výpomoc není právní nárok, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak“.

43. Podle § 14i zákona o rozpočtových pravidlech „účastníkem řízení o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci je pouze žadatel o dotaci“.

44. Podle § 14j odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech „poskytovatel usnesením řízení zastaví v případě, že žadatel neodpovídá okruhu oprávněných žadatelů o dotaci uvedenému ve výzvě k podání žádosti“.

45. Podle § 14k odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech „trpí-li žádost o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci vadami, vyzve poskytovatel v případě, že to výslovně uvedl ve výzvě podle § 14j, žadatele o dotaci k odstranění vad; k tomu mu poskytne přiměřenou lhůtu“.

46. Podle zákona o rozpočtových pravidlech: „V řízení o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci se nepoužije ustanovení , , a 4, , až d), a . Proti rozhodnutí poskytovatele není přípustné odvolání ani rozklad. Obnova řízení se nepřipouští. Přezkumné řízení se nepřipouští, s výjimkou postupu podle .“

47. Podle : „Podání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno.“

48. Žalovaný řízení o žádosti zastavil, neboť za žadatele považoval odštěpný závod žalobkyně, který nedisponuje právní osobností a zároveň nepatří mezi právní formy oprávněné k podání žádosti podle podmínek Výzvy. Žalobkyně naproti tomu namítla, že skutečným žadatelem byla samotná německá obchodní společnost s právní formou společnosti s ručením omezeným, přičemž uvedení jejího odštěpného závodu v Žádosti bylo pouze důsledkem technického nastavení informačního systému ISKP21+. Současně tvrdila, že případný výklad vylučující zahraniční právnické osoby z okruhu oprávněných žadatelů nemá oporu v podmínkách Výzvy a vede k nedůvodnému a diskriminačnímu znevýhodnění bez racionálního opodstatnění.

49. Předmětem přezkumu je tedy usnesení o zastavení řízení o poskytnutí dotace, podle kterého dle § 14j odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech žadatel neodpovídá okruhu oprávněných žadatelů o dotaci uvedenému ve výzvě k podání žádosti, neboť žadatelem o dotaci je odštěpný závod zahraniční právnické osoby, tato forma nemá právní subjektivitu, není právnickou osobou a nesplňuje podmínky Výzvy (taxativně vymezené právní formy).

50. V rozsudku ze dne 22. 2. 2024, č. j. -35, NSS připomněl, že není možné, aby soud nahradil či podstatně doplnil odůvodnění rozhodnutí žalovaného vlastním odůvodněním (usnesení NSS ze dne 7. 12. 2021, č. j. -26), odůvodnění správního rozhodnutí musí samo o sobě obstát v předestření důvodů, jež vedly správní orgán k rozhodnutí vyjádřenému ve výrokové části (rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2014, č. j. -68, bod 40).

51. Soud mohl v řízení o této žalobě přezkoumat toliko správnost závěru žalovaného, že Žádost podal odštěpný závod bez právní subjektivity, nikoliv žalobkyně.

52. Žalobkyně se už před podáním Žádosti snažila objasnit, jakým způsobem může podat žádost o dotaci, když je společností NewCo Immo CZ GmbH se sídlem ve Spolkové republice Německo, která je vlastníkem dotčených nemovitostí a která v ČR podniká prostřednictvím svého odštěpného závodu (viz mail ze dne 19. 6. 2024). Následně v procesu odstraňování vad Žádosti výslovně uvedla, že žadatelem je německá společnost mající právní formu společnosti s ručením omezeným, která má pro své podnikání v ČR přiděleno české IČO, pod kterým je v českém obchodním rejstříku zapsán její odštěpný závod. Formulář žádosti v systému ISKP21+ však neumožňuje zadání žadatele coby zahraniční společnosti, protože nemůže proběhnout automatická validace (viz depeše ze dne 26. 6. 2025). V žádosti o přezkum ze dne 1. 10. 2025 výslovně namítla, že žadatelem o podporu nebyl její odštěpný závod, nýbrž společnost NewCo Immo CZ GmbH se sídlem ve Spolkové republice Německo, která je vlastníkem dotčených nemovitostí a která v ČR podniká prostřednictvím svého odštěpného závodu zapsaného v obchodním rejstříku. Podle žalobkyně je její právní formou společnost s ručením omezeným, tedy forma Výzvou výslovně přípustná. Současně dodala, že nastavení informačního systému ISKP21+ po zadání českého identifikačního čísla neumožňuje změnit žadatele na zahraniční subjekt. Dále v žádosti o přezkum poukázala na to, že předložené přílohy dokládaly postavení německé společnosti a její činnost v ČR, přičemž splňovala i požadavek registrace k dani z příjmů v ČR. Argumentovala rovněž § 14 odst. 3 písm. e) bodem 2 zákona o rozpočtových pravidlech, který podle jejího názoru předpokládá možnost, aby žadatelem byla zahraniční právnická osoba. Namítla také, že případné vyloučení zahraničních subjektů podnikajících v ČR prostřednictvím odštěpných závodů by představovalo diskriminační podmínku bez racionálního opodstatnění. S ohledem na uvedené žalobkyně tvrdila, že splňuje podmínku právní formy stanovenou v kapitole 5.1 písm. f) Výzvy, a domáhala se přezkoumání hodnocení.

53. V rozsudku ze dne 14. 12. 2023, č. j. -34, NSS uvedl: „Krajský soud posoudil žalobní výtky, kterými je vázán, zjednodušujícím způsobem. Na žalobcovu argumentaci odpověděl tak, že co nebylo obsaženo v žádosti, je irelevantní. Takový závěr považuje Nejvyšší správní soud za nesprávný, neboť odhlíží od nejužšího kontextu žádosti, tj. povinných příloh, které nejsou samoúčelné.“

54. Z citovaného rozhodnutí vyplývá, že poskytovatel není oprávněn omezit své hodnocení pouze na izolované údaje obsažené ve formuláři žádosti, nýbrž je povinen přihlédnout rovněž k přílohám a posoudit je v jejich bezprostředním kontextu.

55. Při určení osoby žadatele je nutné vycházet ze skutečného obsahu žádosti, jejích příloh a související komunikace ( ); údaj o odštěpném závodu použitý v elektronickém systému s ohledem na jeho technické nastavení nemůže bez dalšího vést k závěru, že právě tento závod byl žadatelem. Žalovaný pochybil, pokud pouze z údajů vyplněných ve formuláři dovodil, že žadatelem je odštěpný závod bez právní subjektivity a nijak nezohlednil argumentaci žalobkyně, že žadatelem je společnost NewCo Immo CZ GmbH a že jde o společnost s ručením omezeným (podle německého práva).

56. Žalobkyně v tomto směru namítla, že plnou moc k podání Žádosti udělila přímo ona jako zahraniční právnická osoba. Dále poukazovala na skutečnost, že energetický posudek, doklady o vlastnictví nemovitosti i převážná část dalších příloh byly vystaveny na její osobu, nikoli na její odštěpný závod. Současně opakovaně zdůrazňovala, že odštěpný závod nepředstavuje její právní formu, nýbrž pouze organizační složku zřízenou na území ČR. Skutečnost, že v žádosti bylo použito české IČO odštěpného závodu, přitom nebyla projevem vůle označit za žadatele právě tuto organizační složku, ale byla důsledkem technického nastavení informačního systému ISKP21+, který neumožňoval podat žádost za zahraniční právnickou osobu bez vazby na české IČO. Z těchto důvodů žalobkyně dovozovala, že z obsahu žádosti i přiložených dokumentů bylo zřejmé, že o poskytnutí dotace žádala ona sama, zatímco uvedení odštěpného závodu v žádosti představovalo pouze technický následek fungování elektronického systému.

57. Ze Žádosti soud zjistil, že jako žadatel, resp. příjemce podpory, byl označen subjekt NewCo Immo CZ GmbH, odštěpný závod, IČO 04325893, s právní formou odštěpný závod zahraniční právnické osoby, se sídlem Obchodní zóna 266, 431 11 Otvice, vzniklý dne 19. 8. 2015. Ze Žádosti dále vyplývá, že tento subjekt byl označen jako plátce DPH s nárokem na odpočet daně z přidané hodnoty ve vztahu k aktivitám projektu. Místem realizace projektu byla uvedena adresa Na Kameni 23, 551 01 Jaroměř. Nemovitost nacházející se na této adrese je přitom ve vlastnictví přímo žalobkyně. Ze Žádosti dále vyplývá, že bankovní účet určený pro účely projektu byl veden na jméno žalobkyně. Soud rovněž ověřil, že plná moc k zastupování při podání Žádosti byla zmocněnci udělena přímo statutárním orgánem žalobkyně. Ze správního spisu současně vyplývá, že mezi účastníky není sporu o tom, že odštěpný závod žalobkyně nedisponuje právní osobností, a není tedy samostatným nositelem práv a povinností. Strany se shodují rovněž v tom, že odštěpný závod jako organizační složka zahraniční právnické osoby nemůže sám o sobě podat žádost o poskytnutí dotace. Spornou mezi nimi zůstává otázka, zda údaje obsažené v Žádosti odůvodňovaly závěr žalovaného, že žadatelem byl právě odštěpný závod, nebo zda bylo třeba s ohledem na obsah ostatních podkladů a okolnosti podání Žádosti považovat za skutečného žadatele přímo žalobkyni.

58. Soud s ohledem na výše uvedené konstatuje, že ze správního spisu zřetelně a nepochybně vyplývá vůle žalobkyně podat Žádost jako zahraniční právnická osoba mající právní subjektivitu, zároveň z obsahu správního spisu nevyplývá nic, co by závěr, že žadatelkou o dotaci byla právě žalobkyně, vylučovalo. Plná moc k podání Žádosti byla naformulována tak, že k podání Žádosti zmocnila advokáta přímo žalobkyně (mající odštěpný závod v ČR), plnou moc podepsal Josef Nikolaus Saller, který byl oprávněn jednat přímo za žalobkyni jako statutární orgán (a taktéž i za odštěpný závod jako vedoucí odštěpného závodu). Součástí spisu jsou výslovná vysvětlení, podle nichž bylo IČO odštěpného závodu využito pouze z důvodu, že jinak by formulář pro podání Žádosti nemohl být vyplněn. V depeši ze dne 26. 6. 2025 i v žádosti o přezkum pak žalobkyně zcela jasně uvedla, že žadatelkou je právě společnost NewCo Immo CZ GmbH, nikoliv odštěpný závod, jde přitom podle názoru žalobkyně o společnost s ručením omezeným.

59. Z obsahu spisu tedy jednoznačně vyplývá, že žadatelkou je žalobkyně jako německá společnost, nikoli pouze její odštěpný závod. Žalovaný nesprávně ztotožnil technický údaj v ISKP21+ s osobou žadatele, nemohl vycházet výlučně z údaje uvedeného v systému ISKP21+, aniž by zohlednil ostatní podklady a zejména možnosti žalobkyně, které byly dány technickým řešením podání žádosti. Tyto podklady byl povinen posoudit v jejich vzájemných souvislostech a vyhodnotit je jako celek. Důvod, na němž žalovaný postavil svůj závěr o naplnění podmínek pro zastavení řízení podle § 14j odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech, neobstojí.

60. V důsledku nesprávného vyhodnocení, kdo je žadatelem o dotaci, se žalovaný vyhnul posouzení zásadní námitky žalobkyně ve vztahu k možnosti pro zahraniční společnosti podat úspěšně žádost o dotaci, když žalobkyně argumentovala, že vyloučení zahraničních subjektů podnikajících v ČR prostřednictvím odštěpných závodů představuje diskriminační podmínku bez racionálního opodstatnění, § 14 odst. 3 písm. e) bodem 2 zákona o rozpočtových pravidlech předpokládá možnost, aby žadatelem byla zahraniční právnická osoba, zároveň žalobkyně tvrdila, že i jako zahraniční právnická osoba splňuje podmínku právní formy stanovenou v kapitole 5.1 písm. f) Výzvy, a domáhala se přezkoumání hodnocení.

61. Těmito otázkami se žalovaný vůbec nezabýval, tyto námitky přitom nebyly zjevně bez významu pro posouzení věci a mohly ovlivnit výsledné rozhodnutí žalovaného. Žalovaný se s nimi v napadeném rozhodnutí nevypořádal, své rozhodnutí odůvodnil jen tím, že odštěpný závod nemá právní subjektivitu a nenaplňuje podmínky výzvy, o čemž však nebylo sporu.

62. Podle , 2 soud při přezkumu vychází ze skutkového a právního stavu existujícího v době rozhodování správního orgánu a napadené výroky přezkoumává v mezích žalobních bodů. Nejde však o další instanci správního řízení. Správní rozhodnutí proto musí již v okamžiku jeho vydání obsahovat srozumitelné a úplné odůvodnění jeho výroku. NSS v rozsudku ze dne 27. 8. 2013, č. j. -44, zdůraznil, že soud nemůže nahrazovat ani doplňovat důvody rozhodnutí skutečnostmi obsaženými jen ve správním spise nebo tvrzeními správního orgánu uplatněnými až v soudním řízení. Na tento závěr navázal v rozsudku ze dne 24. 9. 2014, č. j. -68, podle něhož pro přezkoumatelnost nepostačuje samotná existence podkladů ve spise; z rozhodnutí musí být poznatelné, z jakých podkladů správní orgán vyšel a jak z nich dovodil svůj závěr. Uvedené platí tím spíše, nevypořádá-li správní orgán konkrétní a potenciálně rozhodnou námitku účastníka. Opomenutí relevantních argumentů může založit nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, popřípadě nezákonnost rozhodnutí, jestliže mohlo ovlivnit zjištění skutkového stavu nebo výsledek věci; srov. rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2005, č. j. -89. Soud nemůže tento nedostatek odstranit vlastní úvahou o otázkách, které měl nejprve vyhodnotit žalovaný. NSS v rozsudku ze dne 15. 12. 2016, č. j. -43, výslovně konstatoval, že soud nemůže správní rozhodnutí založené na určitém důvodu aprobovat tím, že sám dohledá a posoudí jiný důvod, o který je správní orgán neopřel, nejde-li o okolnost posuzovanou z úřední povinnosti. V rozsudku ze dne 22. 2. 2024, č. j. -32, NSS dále potvrdil, že nahradí-li soud důvody správního rozhodnutí vlastním odůvodněním, zatíží řízení vadou, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Soud nemůže sám poprvé provést hodnocení rozhodných okolností, které žalovaný ve svém rozhodnutí vůbec neučinil.

63. Vzhledem k nesprávnému určení žadatelky se soud již nemohl zabývat ostatními žalobními námitkami, včetně diskriminace bez racionálního důvodu, neboť soud by neměl sám doplňovat skutkově alternativní důvod zastavení, který žalovaný neuplatnil (srovnej rozsudek NSS ze dne 22. 2. 2024, č. j. -32). S ohledem na tuto skutečnost nepovažoval soud za potřebné předložit Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku týkající se souladu podmínek Výzvy s čl. 49 SFEU.

64. Soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný nesprávně určil osobu žadatele, v důsledku čehož se nezabýval vypořádáním klíčových námitek, které mohly mít vliv na výsledné rozhodnutí. Z těchto důvodů soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

65. Žalovaný je v dalším řízení vázán právním názorem soudu, že žadatelkou o podporu byla německá společnost NewCo Immo CZ GmbH (žalobkyně), nikoli její odštěpný závod zapsaný v obchodním rejstříku v ČR. Žalovaný proto znovu posoudí splnění podmínek výzvy ve vztahu k žalobkyni. Dospěje-li k závěru, že tato společnost nesplňuje podmínku právní formy podle bodu 5.1 písm. f) výzvy, vypořádá se konkrétně, srozumitelně a přezkoumatelně s její námitkou nedůvodně diskriminačního účinku této podmínky. Pouhý odkaz na oprávnění poskytovatele stanovit podmínky podpory nebo na rovný přístup ke všem žadatelům k vypořádání této námitky nepostačuje. Žalovaný vysvětlí výklad bodu 5.1 písm. f), účel rozlišování, jeho vztah k cíli programu a důvod, proč nelze stejného cíle dosáhnout méně omezujícím způsobem než nutností založit českou dceřinou společnost. Žalovaný zhodnotí, zda podmínka Výzvy, vyložená žalovaným tak, že zahraniční právnická osoba z jiného členského státu Evropské unie nemůže být žadatelem o podporu pouze proto, že v ČR podniká prostřednictvím odštěpného závodu, představuje omezení svobody usazování podle SFEU. Podle odůvodnění musí obsahovat i způsob vypořádání návrhů a námitek.

66. Soud toliko obecně a obiter dictum uvádí, že poskytnutí dotace ze státního rozpočtu představuje projev rozpočtové politiky státu, který je oprávněn stanovit podmínky, za nichž lze veřejné prostředky jednotlivým žadatelům poskytnout. Žadatel o dotaci proto nemá na její přiznání bez dalšího právní nárok a je povinen splnit podmínky vymezené poskytovatelem dotace. Ten disponuje při nastavení dotačních podmínek relativně širokým prostorem pro uvážení, a to zejména s ohledem na účel a cíle konkrétního dotačního programu. Jak vyplývá z rozsudku NSS ze dne 21. 5. 2024, č. j. -88, toto v podstatě neomezené pole politické úvahy by narazilo na své limity pouze ve dvou případech. O první typ případů půjde tehdy, bude-li rozhodování o poskytnutí dotace založeno na kritériích, která jsou sama o sobě v podmínkách demokratického právního státu problematická jako důvod rozlišování mezi jednotlivými žadateli. Typicky se bude jednat o kritéria inherentně podezřelá, jejichž použití jako rozlišovacího hlediska je v daném kontextu zpravidla nepřijatelné, zejména o rasu, etnický původ, zdravotní postižení, sexuální orientaci či jiné obdobné osobní charakteristiky. Úvahy soudu v těchto případech pak budou obdobné situacím, kdy je rozlišování mezi lidmi navýsost podezřelé, narušující jejich rovnou důstojnost v právech. Jsou proto podrobeny intenzivnímu přezkumu co do jejich souladu s y (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. , bod 55; případně nález ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. , č. 303/2019 Sb., bod 51). Druhý typ případů bude zahrnovat jakýkoliv jiný, „běžný“ způsob rozlišování, který není činěn na základě inherentně problematických důvodů, tedy těch, které samy o sobě nenarušují lidskou důstojnost. Nepůjde tedy o rozlišování opírající se o osobní charakteristiky, jejichž použití je samo o sobě způsobilé vyvolat pochybnosti o souladu se zákazem diskriminace, nýbrž o kritéria, jejichž volba spadá do prostoru uvážení poskytovatele dotace. V těchto případech je třeba vycházet z toho, že veřejná moc disponuje při nastavení podmínek dotačních programů širokou mírou uvážení. Závěr o překročení jejích mezí proto přichází v úvahu pouze výjimečně. Půjde zejména o situace, kdy podmínka stanovená v dotačním programu ve vztahu k deklarovanému cíli postrádá jakoukoli rozumnou souvislost s jeho dosažením a není objektivně způsobilá k jeho naplnění přispět. Taková podmínka musí být s ohledem na sledovaný účel natolik nerozumná či nepochopitelná, že postrádá základní racionální základ. Zásah by přicházel v úvahu pouze tehdy, kdyby podmínka zjevně postrádala jakoukoli racionální souvislost s deklarovaným cílem programu a nebyla objektivně způsobilá k jeho naplnění přispět (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 5. 2024, č. j. -88).

67. Při posouzení rovného zacházení, diskriminace a racionálních důvodů lze vyjít například z následující judikatury:

68. K dotačním řízením s evropským prvkem z rozsudku NSS ze dne 5. 10. 2023, č. j. -36, vyplývá, že „každá výzva k podávání žádostí o dotaci musí být v souladu s dotační politikou Evropské unie, jakož i s ní dojednanou strategií každého členského státu a pravidly dotačního programu. Pokud by členský stát nedodržoval základní zásady, jako je např. rovné zacházení, či dotace poskytoval v rozporu s dotační politikou Evropské unie, případně v rozporu s pravidly přípustnosti subvencování, neposkytla by Evropská unie na takto realizované projekty finanční prostředky ze strukturálních fondů, přičemž dotčený stát by mohl být příslušnými orgány Evropské unie sankcionován za své jednání [např. z nařízení č. 1303/2013 vyplývají rozsáhlé mechanismy pro zajišťování a kontrolu čerpání prostředků z evropských strukturálních a investičních fondů.“

69. Současně v rozsudku NSS ze dne 15. 6. 2023, č. j. -32, soud uvedl: „Živnostenský zákon dostatečně jasně nerozlišuje mezi zahraniční právnickou osobou se sídlem v EU a se sídlem v třetí zemi. NSS za této situace souhlasí s právním názorem vyjádřeným v rozsudku č. j. -75, že pokud je znění právního předpisu v této otázce nejasné, je povinností správních orgánů přinejmenším uplatnit domněnku in favorem conventionis. Z ní v dané souvislosti plyne, že v pochybnostech o podmínkách pro zisk živnostenského oprávnění unijní právnické osoby je třeba sledovat výklad podaný orgány EU, resp. znění primárního unijního práva a relevantní judikaturu Soudního dvora. Z nich povinnost unijní právnické osoby živnostensky podnikat prostřednictvím odštěpného závodu nevyplývá. Jak uvádí bod 14 preambule směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 14. 6. 2017, č. 2017/1132, o některých aspektech práva obchodních společností, zřízení pobočky je pouze jednou z možností, které společnosti mají při výkonu svého práva usazování v jiném členském státě. Povinnost zřídit pobočku neplyne ani z judikatury Soudního dvora, kterou citoval stěžovatel. Zmíněné rozsudky nanejvýš obecně zmiňují možnost usazení prostřednictvím pobočky.“

70. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 6. 9. 2012, C-18/11, Philips Electronics UK, vyložil, že „článek 43 první pododstavec druhá věta ES (pozn. soudu - dřívější čl. 43 první pododstavec druhá věta Smlouvy o ES odpovídá nynějšímu čl. 49 prvnímu pododstavci druhé větě SFEU) hospodářským subjektům výslovně ponechává možnost svobodně zvolit právní formu vhodnou k výkonu jejich činností v jiném členském státě, přičemž tato svobodná volba nesmí být omezena diskriminačními daňovými ustanoveními (rozsudek ze dne 28. ledna 1986, Komise v. Francie, 270/83, Recueil, s. 273, bod 22). Svoboda zvolit vhodnou právní formu pro výkon činností v jiném členském státě tak má za cíl zejména umožnit společnostem se sídlem v jednom členském státě otevřít pobočku v druhém členském státě, aby tam vykonávaly své činnosti za stejných podmínek, jako jsou ty, které se použijí na dceřiné společnosti (rozsudek ze dne 23. února 2006, CLT-UFA, C-253/03, Sb. rozh. s. I-1831, bod 15).“

71. K důkazům předloženým žalobkyní soud konstatuje, že byly součástí správního spisu (nebylo tedy jimi třeba dokazovat). Výjimkou byla plná moc pro podání Žádosti ze dne 25. 2. 2025. K tétoě soud konstatuje, že zřejmě nebyla předložena soudu v rámci správního spisu na CD toliko omylem, neboť správní orgán se zplnomocněným zástupcem žalobkyně Mgr. Šebelou v průběhu řízení komunikoval, z procesní opatrnosti soud tutou zaslal též žalovanému na vědomí.

72. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , podle kterého má úspěšný účastník řízení právo na náhradu nákladů. Úspěšné žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku (3 000 Kč za žalobu) a náhrada nákladů právního zastoupení. Ty spočívají v odměně jejího zástupce za 3 úkony právní služby [, d) , Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, tj. převzetí zastoupení, sepsání žaloby a sepsání repliky v částce 4 620 Kč za jeden úkon], celkem 13 860 Kč [, advokátního tarifu] a náhradě hotových výdajů za 3 úkony v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 1 350 Kč ( téže vyhlášky). Zástupce žalobkyně soudu doložil, že je plátcem DPH, proto se částka nákladů právního zastoupení dále zvyšuje o hodnotu příslušné sazby (3 195 Kč z částky 15 210 Kč). Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce částku 21 405 Kč.

73. Soud nepřiznal odměnu za další doplnění právní argumentace ze dne 2. 9. 2026 s návrhem na přednostní projednání věci, když žalobkyni nic nebránilo právní argumentaci vznést již v žalobě, případně v replice, tento úkon tak soud neshledal účelným.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v , , a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 25. září 2026

JUDr. Lenka Loudová v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.