Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Az 22/2026 - 38

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci

žalobce: A. A. A.

státní příslušnost Alžírská demokratická republika

toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty

sídlem Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty

zastoupený Mgr. Václavem Klepšem, advokátem

sídlem náměstí Svobody 50, 342 01 Sušice

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2026, č. j. OAM-1050/VL-VL12-D01-Z-2026, ve věci zajištění cizince,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) dne 9. 9. 2026, brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2026, č. j. OAM-1050/VL-VL12-D01-Z-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zajistil žalobce v zařízení pro zajištění cizinců podle , o azylu (dále jen „“), přičemž dobu trvání zajištění podle stanovil do 2. 12. 2026.

II. Napadené rozhodnutí a skutečnosti, které mu předcházely

2. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že dne 16. 8. 2026 policejní hlídka kontrolovala žalobce na dálnici D1. Bylo zjištěno, že žalobce se na území České republiky nachází neoprávněně a je veden v evidenci nežádoucích osob od 5. 4. 2022 do 5. 10. 2026. 1)

3. Součástí správního spisu je opis z evidence rejstříku trestů, podle kterého byl žalobce odsouzen k odnětí svobody podmíněně a trest vyhoštění.

4. Rozhodnutím ze dne 16. 8. 2026, č. j. KRPT-220754-17/ČJ-2026-070022, Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje (dále jen „krajské ředitelství“), žalobce zajistilo podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, za účelem realizace trestu vyhoštění, protože uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území České republiky na základě trestního příkazu ze dne 19. 10. 2022 pod č. j. -37 a následnému nařízení výkonu trestu vyhoštění. Dobu zajištění krajské ředitelství stanovilo na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody.

5. Žalobce dne 18. 8. 2026 požádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice.

6. Napadeným rozhodnutím žalovaný žalobce zajistil v zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty podle a stanovil dobu trvání zajištění podle do 2. 12. 2026.

7. Žalovaný rozhodl o zajištění žalobce z důvodu jeho plánovaného přemístění do Španělska jako příslušného členského státu k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Vyšel přitom ze zjištění, že žalobce pobýval na území České republiky neoprávněně, nerespektoval dřívější rozhodnutí o správním i trestním vyhoštění a po předání do Španělska v roce 2022 tento stát bez povolení opustil a nadále se neoprávněně pohyboval po území členských států. Naposledy se do České republiky vrátil v zimě roku 2025 a až do zadržení dne 16. 8. 2026 zde pobýval bez oprávnění.

8. Žalovaný neuložil žalobci zvláštní opatření podle (povinnost zdržovat se v určeném středisku nebo pravidelně se hlásit ministerstvu), protože dospěl k závěru, že by tato opatření nebyla účinná a nezajistila by jeho dostupnost pro řízení o přemístění. Argumentoval tím, že žalobce se od roku 2021 nachází na území členských států neoprávněně, bylo mu uloženo správní i trestní vyhoštění, přesto tato rozhodnutí nerespektoval, po předání do Španělska v roce 2022 nevyčkal výsledku tamního azylového řízení a po 10 dnech stát svévolně opustil, následně se neoprávněně pohyboval po území členských států, v zimě roku 2025 opětovně neoprávněně vstoupil na území České republiky, na území České republiky vědomě pobýval bez oprávnění až do svého zadržení dne 16. 8. 2026.

9. Žalovaný dále zdůraznil, že přijímací a pobytová střediska jsou otevřenými zařízeními, která může žadatel poměrně snadno opustit. Vzhledem k dosavadnímu jednání žalobce, které podle žalovaného svědčí o dlouhodobém nerespektování pobytových předpisů a rozhodnutí státních orgánů, nebylo možné rozumně předpokládat, že by žalobce dobrovolně dodržoval uložené povinnosti a setrval k dispozici pro účely řízení o přemístění. Proto žalovaný uzavřel, že zvláštní opatření by byla neúčinná a nezabránila by riziku útěku.

10. Žalovaný uzavřel, že existuje reálné riziko útěku ve smyslu , neboť žalobce v minulosti opakovaně nerespektoval rozhodnutí orgánů veřejné moci, nevyčkal výsledku azylového řízení ve Španělsku a vědomě porušoval pobytový režim. Dospěl rovněž k závěru, že zvláštní opatření podle by nebyla účinná, protože nelze očekávat, že by žalobce dobrovolně plnil uložené povinnosti. Současně nebyly zjištěny žádné zdravotní či jiné zvláštní potřeby bránící jeho zajištění. Žalobce je podle rozhodnutí zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců nejdéle do 2. 12. 2026 s možností dalšího prodloužení.

III. Žaloba

11. Žalobce v žalobě namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z hlediska důvodu zajištění. Měl za to, že žalovaný nedostatečně odůvodnil závěr, že má být žalobce přemístěn do jiného členského státu Evropské unie, ačkoliv právě na tomto předpokladu založil zajištění podle . Z rozhodnutí nebylo zřejmé, z jakých skutkových a právních důvodů žalovaný dovodil možnost předání žalobce do Španělska. Poslední řízení související s odpovědností Španělska proběhlo již v roce 2022 a žalobce měl za to, že podmínky pro jeho předání již nebyly splněny. Nebyl-li řádně odůvodněn předpoklad přemístění, nebyl ani prokázán zákonný důvod zajištění.

12. Žalobce měl dále za to, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s možností uložení mírnějších opatření podle a . Přitom mu bylo známo, že žalobce žil v partnerském vztahu s občankou České republiky, měl na území stabilní zázemí a byl dohledatelný. Žalovaný nezkoumal, zda by účelu řízení nebylo možné dosáhnout prostřednictvím pravidelného hlášení nebo jiného alternativního opatření. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu bylo možné k zajištění přistoupit pouze tehdy, nebyla-li mírnější opatření dostatečná, což v napadeném rozhodnutí posouzeno nebylo.

13. Podle žalobce bylo napadené rozhodnutí nepřiměřené vzhledem k osobním a rodinným poměrům žalobce. Žalobce udržoval dlouhodobý partnerský vztah s občankou České republiky, měl zde sociální vazby a se správními orgány spolupracoval. Žalovaný tyto skutečnosti při rozhodování nezohlednil. Žalobce dále zpochybnil význam odkazu na jeho vedení v Evidenci nežádoucích osob, neboť trest vyhoštění, na jehož základě byl do evidence zařazen, byl podle jeho názoru vykonán již v roce 2025. Samotná evidence navíc bez dalšího nemohla odůvodnit tak závažný zásah do osobní svobody.

14. Žalobce shrnul, že napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, neboť neodůvodňovalo existenci důvodu zajištění ani se nevypořádalo s možností použití mírnějších opatření. Současně bylo nepřiměřené vzhledem k jeho rodinným a sociálním vazbám na území České republiky. Proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

15. Žalobce z uvedených důvodů navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil.

IV. Vyjádření žalovaného

16. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť považoval napadené rozhodnutí o zajištění žalobce za zákonné, přezkoumatelné a dostatečně odůvodněné. Uvedl, že vycházel z podkladů poskytnutých Policií České republiky podle a ze spisového materiálu, přičemž nebyly dány důvody o správnosti těchto podkladů pochybovat.

17. K námitce týkající se předání do jiného členského státu žalovaný uvedl, že žalobce byl dne 3. 11. 2022 předán do Španělska jako příslušného státu podle tehdy účinného dublinského systému. Žalobce však ve Španělsku setrval pouze deset dní, následně odcestoval do Francie a poté zpět do České republiky, aniž by vyčkal výsledku řízení o mezinárodní ochraně. Žalovaný proto nadále považuje Španělsko za příslušný stát k posouzení jeho žádosti.

18. Ve vztahu k námitce nepřiměřenosti zajištění a možnosti použití zvláštních opatření žalovaný zdůraznil, že žalobce dlouhodobě nerespektuje pobytový režim členských států, nereagoval na uložená správní ani trestní vyhoštění, opakovaně pobýval na území členských států neoprávněně a po předání do Španělska svévolně opustil tento stát. Z těchto skutečností dovodil existenci rizika útěku a uzavřel, že zvláštní opatření podle by nebyla účinná.

19. K tvrzeným rodinným vazbám žalobce žalovaný uvedl, že samotná existence partnerky či dalších příbuzných v České republice nebrání zajištění. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž zajištění sice představuje zásah do soukromého a rodinného života, avšak samo o sobě jej nečiní nepřiměřeným. Žalovaný proto setrval na názoru, že podmínky pro zajištění byly splněny a žaloba není důvodná. Žalovaný nesouhlasil s podanou žalobou, neboť měl za to, že se v žalobě namítaných porušení při rozhodování věci nedopustil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal skutkový stav a též zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců stanovených ustanovením .

20. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

V. Posouzení věci krajským soudem

21. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba ( , , dále jen „“) v zákonné lhůtě ( ).

22. O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání v souladu s , neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl do pěti dnů ode dne podání žaloby a krajský soud neshledal, že by to bylo pro rozhodnutí věci nezbytné.

23. Krajský soud postupoval v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid. Z něho je nutno dovozovat, že správní soud je povinen při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. V řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince se proto s ohledem na specifika institutu zajištění neuplatní pravidlo soudního přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů ( ) a správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. -32, č. 4439/2022 Sb. NSS). Tyto závěry lze vztáhnout na rozhodnutí o zajištění podle .

24. Žaloba není důvodná.

25. Podle může žalovaný v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, s výjimkou nezletilého bez doprovodu, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže bude přemístěn do příslušného členského státu a jsou splněny podmínky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2024/1351 ze dne 14. května 2024, o řízení azylu a migrace, o změně nařízení (EU) 2021/1147 a (EU) 2021/1060 a o zrušení nařízení (EU) č. 604/2013 (dále jen „nařízení o řízení azylu a migrace“).

26. Podle článku 44 odst. 2 nařízení o řízení azylu a migrace členské státy mohou zajistit dotčenou osobu za účelem jejího přemístění podle tohoto nařízení, existuje-li riziko útěku nebo vyžaduje-li to ochrana národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku, a to na základě individuálního posouzení situace dané osoby a pouze pokud je zajištění přiměřené a nelze účinně použít jiná mírnější donucovací opatření.

27. Podle článku 44 odst. 2 nařízení o řízení azylu a migrace zajištění musí být co nejkratší a nesmí trvat déle než po dobu, která je nezbytná k náležitému provedení požadovaných správních řízení do doby provedení přemístění podle tohoto nařízení.

28. Podle článku 36 odst. písm. c) nařízení o řízení azylu a migrace členský stát příslušný podle tohoto nařízení je povinen přijmout zpět za podmínek stanovených v článcích 41 a 46 tohoto nařízení, přijatou osobu, která učinila žádost o mezinárodní ochranu nebo která neoprávněně pobývá v jiném členském státě, než je členský stát, který souhlasil s jejím přijetím v souladu s (EU) 2024/1350 nebo který jí poskytl mezinárodní ochranu nebo jí udělil humanitární status v rámci vnitrostátního programu pro přesídlování.

29. Stěžejní podmínkou zákonnosti zajištění cizince je, že zajištění sleduje určitý účel a že naplnění tohoto účelu je reálné. Dále musí existovat konkrétní zákonem stanovený důvod pro zajištění cizince. Zajištění musí být rovněž nezbytné (nepostačuje mírnější donucovací opatření) a přiměřené (z hlediska své délky). Přitom je nutné, aby správní orgány v průběhu zajištění s náležitou pečlivostí zkoumaly, zda důvody zajištění trvají.

30. Krajský soud zjistil, že Španělsko již v minulosti uznalo svou příslušnost k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Žalobce byl na základě tohoto závěru do Španělska předán, avšak nevyčkal rozhodnutí o své žádosti o mezinárodní ochranu a ze Španělska bez oprávnění odcestoval. Žalovaný proto disponoval podklady nasvědčujícími tomu, že příslušným státem k posouzení žádosti žalobce je nadále Španělské království, a v návaznosti na tyto skutečnosti činil kroky směřující k ověření a realizaci jeho přemístění. Součástí správního spisu je rovněž oznámení České republiky adresované Španělsku ze dne 31. 8. 2026. V ní je uvedeno, že se jedná o oznámení o přijetí zpět na základě čl. 36 odst. písm. c) nařízení o řízení azylu a migrace. Datum oznámení bylo uvedeno jako 31. 8. 2026, v kolonce „bude (ne)potvrzeno“ je uvedeno datum 7. 9. 2026. V žádosti je uvedeno: „Dear colleagues, This person crossed Spanish border illegally on 22.10.2021 and later he applied for asylum in the Czech republic. Take charge request was sent to Spain) based on art. 13 of Regulation 608/2013) and Spain accepted their responsibility 23/12/2021. The person was transferred to Spain in October 2022. Unfortunately, Eurodac record is not available“.

31. Ve spisu je dále založena odpověď španělské strany, konkrétně Dublin unit Spain. Její přílohou je Take back notifikation, Annex III ze dne 4. 9. 2026, zpracovaný Španělskem. Dokument je nazván reply to the take back notifikation (přeloženo na základě strojového překladu „odpověď na oznámení o zpětném přijetí“). V části Confirmation/nonconfirmation je uvedeno non-confirmation (nepotvrzení). K důvodu nepotvrzení je uvedeno: Another Member State has become responsible (diskretionary clause), tedy strojově přeloženo „jiný členský stát se stal odpovědným (diskreční oprávnění). Tímto odpovědným členským státem je podle daného dokumentu Česká republika. Jako datum nepotvrzení je uvedeno datum 4. 9. 2026. Jedná se o oficiální formulář, který je přílohou prováděcího nařízení Komise (EU) 2025/2055 ze dne 2. října 2025, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351, pokud jde o řízení azylu a migrace, a kterým se zrušuje nařízení Komise (ES) č. 1560/2003.

32. Podle článku 15 odst. 3 prováděcího nařízení Komise (EU) 2025/2055 ze dne 2. října 2025, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351, pokud jde o řízení azylu a migrace, a kterým se zrušuje nařízení Komise (ES) č. 1560/2003 pokud je nepotvrzení založeno na zániku povinností podle čl. 37 odst. 2, 4 nebo 5 nařízení (EU) 2024/1351, obsahuje důkazy, které tento zánik prokazují. Pokud se oznamující členský stát domnívá, že nepotvrzení podle čl. 37 odst. 2, 4 nebo 5 nařízení (EU) 2024/1351 se zakládá na nesprávném posouzení ze strany vyrozuměného členského státu, nebo pokud má oznamující členský stát další důkazy, které prokazují, že příslušnost nezanikla, může požádat o přezkoumání oznámení. Uvedená žádost se podává do dvou týdnů po nepotvrzení oznámení o přijetí zpět. Vyrozuměný členský stát se vynasnaží, aby oznámení buď potvrdil, nebo trval na jeho nepotvrzení, a to do dvou týdnů od obdržení uvedené žádosti. Uplynutím dvoutýdenní lhůty končí postup přezkoumání bez ohledu na to, zda vyrozuměný členský stát v této lhůtě oznámení potvrdil, či nikoli. Pokud vyrozuměný členský stát nereaguje ve lhůtách stanovených v tomto odstavci, neznamená to, že oznámení potvrdil.

33. Podle čtvrtého odstavce téhož článku pokud oznámení zaslané v souladu s čl. 12 odst. 6 není potvrzeno a oznamující členský stát se domnívá, že nepotvrzení se zakládá na nesprávném posouzení ze strany vyrozuměného členského státu, nebo pokud oznamující členský stát disponuje dalšími důkazy, které prokazují, že příslušnost nezanikla, může oznamující členský stát požádat o přezkoumání oznámení. Uvedená žádost se podává do dvou týdnů poté, co bylo obdrženo nepotvrzení oznámení o přijetí zpět. Vyrozuměný členský stát se vynasnaží, aby oznámení buď potvrdil, nebo trval na jeho nepotvrzení, a to do dvou týdnů od obdržení uvedené žádosti. Uplynutím dvoutýdenní lhůty končí postup přezkoumání bez ohledu na to, zda vyrozuměný členský stát v této lhůtě oznámení potvrdil, či nikoli. Pokud vyrozuměný členský stát nereaguje ve lhůtách stanovených v tomto odstavci, neznamená to, že oznámení potvrdil.

34. Krajský soud měl povinnost rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí správních orgánů ve věcech týkajících se žádosti o mezinárodní ochrany v souladu se zásadou ex nunc, protože podle soud vychází ze skutkového a právního stavu existujícího v době svého rozhodnutí. Unijním základem je nyní přímo použitelné nařízení (EU) 2024/1348, jehož vyžaduje úplné posouzení ex nunc skutkové i právní stránky alespoň před soudem prvního stupně. Nařízení se užije na žádosti podané od 12. 6. 2026.

35. Krajský soud proto v souladu se zásadou ex nunc učinil u žalovaného dotaz, zda podal žádost o přezkoumání oznámení dle čl. 15 odst. 3 nebo 4 prováděcího nařízení Komise (EU) 2025/2055. Žalovaný podáním ze dne 21. 9. 2026 krajský soud informoval o tom, že dne 14. 9. 2026 obdržel potvrzení o příslušnosti ze Španělského království. Dne 23. 9. 2026 zaslal žalovaný aktuální část správního spisu. Jednalo se o oznámení o přijetí zpět, příloha III, část II.a ze dne 14. 9. 2026, ve kterém Španělsko odpovědělo na oznámení o přijetí zpět tak, že přijetí žalobce potvrzuje.

36. Z výše uvedeného vyplývá, že Španělsko uznalo svou příslušnost k přijetí žalobce. Je proto prokázáno, že zajištění sleduje určitý účel a že naplnění tohoto účelu je reálné. Zákonem stanovený důvod pro zajištění cizince tak není v rozporu s podklady ve správním spisu.

37. Krajský soud se dále zabýval námitkou, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s možností uložení mírnějších opatření podle a a napadené rozhodnutí bylo nepřiměřené vzhledem k osobním a rodinným poměrům žalobce, konkrétně kvůli partnerskému vztahu žalobce.

38. Krajský soud má za to, že se žalovaný důvody, proč neuložil zvláštní opatření, zabýval dostatečně, a to na straně 3 napadeného rozhodnutí. Žalovaný uvedl konkrétní skutečnosti, ze kterých vyvodil, že je třeba žalobce zajistit. Vysvětlil, že se žalobce nachází již od roku 2021 neoprávněně na území členských států. Žalobce si byl vědom, že mu bylo uloženo vyhoštění, přesto toto rozhodnutí nerespektoval. Žalobce již byl jednou předán do Španělska, nevyčkal však na rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu a Španělsko opustil. Následně setrvával na území Evropské unie bez cestovního dokladu a bez oprávnění k pobytu. Do České republiky žalobce neoprávněně přicestoval v zimě 2025. Krajský soud se shoduje s žalovaným, že žalobce dlouhodobě nerespektoval své povinnosti a rozhodnutí správních orgánů a soudů, porušoval opakovaně právní předpisy několikera států Evropské unie včetně České republiky. Na území České republiky se žalobce vyskytuje až od zimy 2025. Podle žalovaného z uvedených důvodů nelze očekávat, že žalobce by dodržoval zvláštní opatření dle či by se skutečně zdržoval v pobytovém středisku. Krajský soud na odůvodnění žalovaného odkazuje a ztotožňuje se s ním. V případě žalobce se nejednalo o jednorázové porušení právních předpisů, ale soustavné nedodržování správních a soudních rozhodnutí a nerespektování právních řádů jak České republiky, tak dalších států Evropské unie. Na této skutečnosti nemůže nic zvrátit ani to, že má v současné době žalobce v České republice přítelkyni. Žalovaný tuto skutečnost neopomněl na straně 4 napadeného rozhodnutí. Vztah žalobce s přítelkyní není dostatečně dlouhý na to, aby se dalo usuzovat na to, že se žalobce napravil a nově bude respektovat rozhodnutí správních orgánů a bude s nimi spolupracovat. Ve věci je třeba zásadním způsobem přihlížet k opakovanému porušování imigračních pravidel v minulosti. Zjištěné skutečnosti ohledně žalobcova předchozího jednání a chování na území Evropské unie jsou relevantní z hlediska posouzení nutnosti žalobce zajistit.

39. Na téže straně žalovaný vysvětlil, že žalobce je mladý, soběstačný, ekonomicky aktivní. Do České republiky přicestoval, protože tu má bratra, přítelkyni a další příbuzné, přestože je mu známo, že je jeho pohyb a pobyt na území České republiky neoprávněný. Žalobce se nepotýká s žádným zdravotním omezením, nepodstupuje léčbu žádného onemocnění, neužívá pravidelně léky. Nejedná se o osobu se zdravotním postižením, s těhotnou ženou, nejedná se o oběť obchodování, není osobou podrobenou vážným formám psychického, fyzického či sexuálního násilí.

40. Žalobce měl za to, že se žalovaný nedostatečně zabýval zásahem napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2020, č. j. -32, podle kterého „na rozdíl od případu zajištění cizince podle zákona o pobytu cizinců, není žalovaný povinen se v rozhodnutí o zajištění podle zabývat tím, zda budoucí správní vyhoštění či vycestování nepřiměřeně nezasahuje do soukromého a rodinného života stěžovatele“.

41. Žalovaný by musel učinit podrobnou úvahu o zásahu do soukromého a rodinného života v případě, že by u žalobce existovaly specifické individuální okolnosti, které by musel žalovaný zohlednit. Pouhá existence partnerského vztahu takovouto okolností není. Krajský soud shodně se závěry uvedenými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. -36, shledal, že individuální skutkové okolnosti v dané věci nevykazovaly závažná specifika, která by zakládala pochybnosti o nadměrném zásahu rozhodnutí o zajištění do soukromého a rodinného života žalobce. Žalovaný proto nebyl povinen se k otázce zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele podrobně vyjadřovat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2018, č. j. -30, body 17 až 19).

42. Krajský soud ani žalovaný nepopírají, že se v České republice nachází žalobcova přítelkyně. Žalobce předložil k prokázání této skutečnosti výtisk komunikace mezi žalobcem a jeho přítelkyní, čestná prohlášení, společnou píseň. Vzhledem k tomu, že vztah žalobce s paní M. není spornou otázkou a nepopíral jej ani žalovaný, krajský soud důkazy neprovedl pro jejich nadbytečnost. Vztah mezi žalobcem a paní M. nebyl nikým zpochybněn, tato skutečnost však s ohledem na všechna dosavadní jednání žalobce nemůže mít na rozhodnutí o zajištění žalobce vliv. Samotný fakt, že zajištění dočasně odloučí partnery bez dalších konkrétních okolností nezakládá povinnost obsáhlého hodnocení. V posuzované věci se nejedná o manželku žalobce, přítelkyně není závislá na žalobcově pomoci, nemá žádné zásadní zdravotní omezení, z jejich vztahu nevzešly nezletilé děti. Ve posuzované věci tak není dostatečné pouze tvrdit, že dojde k odloučení, ale musely se přidat další relevantní faktory, které by bylo třeba v rámci rozhodnutí o zajištění zohlednit. Žádné takovéto specifické okolnosti žalobce netvrdil a nevyplývají ani ze správního spisu.

43. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 2. 2016, č. j. -32, uvedl, že "[z]ajištění představuje omezení osobní svobody a jde proto z povahy věci vždy o zásah do rodinného a soukromého života zajišťovaného cizince (stěžovatele). Zajištění ovšem neznamená ztrátu kontaktu zajištěného cizince s jeho rodinnými příslušníky, když podle čl. 10 odst. 4 nové přijímací směrnice 2013/33/EU je povinností členských států zajistit, aby rodinní příslušníci mohli se žadatelem o mezinárodní ochranu komunikovat a navštěvovat jej v podmínkách, které respektují soukromí. Podle , e) a f) má cizinec ubytovaný v přijímacím nebo pobytovém středisku právo přijímat návštěvy, přijímat balíčky a peníze a přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení". V rozsudku ze dne 21. 5. 2014, č. j. -45, s přihlédnutím k judikatuře ESLP, konkrétním okolnostem případu a povaze institutu zajištění dle soud konstatoval, že v "projednávaném případě byl stěžovatel omezen na svobodě na maximální délku 120 dní, což jistě nelze považovat za dobu, která by mohla ohrozit udržení rodinného života stěžovatele. Nadto stěžovateli a jeho družce byl umožněn telefonický kontakt (srov. č. l. 6 spisu krajského soudu) a osobní návštěvy. Vzdálenost 80 km uvedeného zařízení od družky stěžovatele se v daném ohledu nejeví jako nepřekonatelná".

44. V nyní posuzované věci si žalobce musel být vědom toho, že na území České republiky pobývá nelegálně. Musel proto předpokládat, že dříve nebo později bude nucen vycestovat. Přítelkyni si žalobce našel již poté, co několik let nedodržoval právní předpisy států Evropské unie, již jednou byl přemístěn do Španělska. Budoucnost jeho partnerského vztahu – potažmo rodinného života – byl od počátku nejistý. V posuzované věci je třeba zohlednit a má zásadní dopad skutečnost, že byl rodinný život založen v době, kdy dotčené osoby věděly, že setrvání žalobce na území České republiky není zaručeno.

45. Soud považuje odůvodnění žalovaného v napadeném rozhodnutí za přezkoumatelné a přiléhavé projednávané věci. Správní spis obsahuje podklady, ze kterých jasně vyplývá, že Španělské království uznalo svou příslušnost k rozhodování o žádosti o mezinárodní ochranu žalobce. Žalovaný tak nepřekročil své pravomoci a správně zvolil důvod pro zajištění žalobce. Taktéž partnerský vztah nemůže být v posuzované věci s ohledem na absenci specifických okolností rodinných vztahů důvodem pro to, aby žalobce nebyl zajištěn, a to zejména s ohledem na jeho předchozí jednání a nerespektování právního řádu České republiky a států Evropské unie. Napadené rozhodnutí obsahovalo odůvodnění délky zajištění, která nepřesáhla maximální délku zajištění 180 dnů, žalovaný tuto dobu individualizoval. Vysvětlil důvody, proč musí být žalobce zajištěn, nepřehlédl, že se v České republice nachází přítelkyně žalobce. Z uvedených důvodů nepovažuje krajský soud zajištění žalobce za nepřiměřené.

V. Závěr a náklady řízení

46. Krajský soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí nedostatky, pro které by bylo na místě žalobě vyhovět. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl ( ).

47. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení mu tudíž přiznána nebyla (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. -47).

Ostrava 29. září 2026

Mgr. Jana Volková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P.