Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
34 A 26/2026 - 19.pdf
PDF · 0 B
No categories available
34 A 26/2026 - 19
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci
žalobce: I. S.
státní příslušnost: Ukrajina
bytem X
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
Odbor azylové a migrační politiky
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2026, č. j. OAM-15488-15/ZM-2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 7. 2026 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla zamítnuta jeho žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty a její platnost nebyla prodloužena podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném v době rozhodnutí (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
2. Ze správního spisu plyne, že žalobce dne 9. 3. 2026 podal žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Žalovaný si v řízení opatřil výpis z evidence Rejstříku trestů a trestní příkaz Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. 2. 2025, sp. zn. 3 T 24/2025. Tímto trestním příkazem byl žalobce pravomocně uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 19. 3. 2025. Žalobci byl uložen peněžitý trest ve výši 35 000 Kč a trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců.
3. Podle trestního příkazu žalobce dne 1. 2. 2025 řídil osobní automobil po požití alkoholu. Při opakovaných dechových zkouškách mu byly naměřeny hodnoty 1,91 ‰, 1,76 ‰ a 1,85 ‰ alkoholu. Dne 28. 3. 2026 bylo rozhodnuto o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti; zkušební doba byla stanovena do 28. 7. 2027. Žalovaný dne 1. 5. 2026 ověřil, že odsouzení žalobce nadále figuruje ve výpisu z evidence Rejstříku trestů.
4. Žalobce se dne 29. 4. 2026 seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí. Uvedl, že doloží mzdový výměr a změnu pracovní pozice (tyto dokumenty však nejsou součástí správního spisu). K rodinným poměrům ani k možnému zásahu do svého soukromého a rodinného života se ve správním řízení nevyjádřil. Žalovaný vyšel z údajů, podle nichž žalobce na území nemá rodinné příslušníky, a nad rámec zákonné úpravy se v napadeném rozhodnutí zabýval i možnými dopady na jeho soukromý život.
II. Obsah žaloby
5. Žalobce namítá, že jeho jednání bylo jednorázovým pochybením, při němž nikomu neublížil ani nezpůsobil škodu. Uložený peněžitý trest uhradil, trest zákazu řízení respektuje a vede řádný život. Poukazuje dále na svou pracovní integraci: v České republice pracuje od roku 2021 a od 8. 1. 2025 pracuje u společnosti ZEOS Kamenice s.r.o., která má zájem jej zaměstnávat i nadále.
6. Žalobce dále tvrdí, že žalovaný nedostatečně posoudil dopady rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvádí, že v České republice pobývá s manželkou Mariia Shelemba a zletilou dcerou Tetianou Shelemba, které jsou držitelkami dočasné ochrany a pracují u téhož zaměstnavatele. Společně bydlí v Měříně. Žalobce má za to, že by jeho odjezd na Ukrajinu vedl k nepřiměřenému odloučení od rodiny a s ohledem na válečný konflikt i k ohrožení jeho života.
7. Žalobce si je vědom protiprávnosti svého jednání, avšak uvádí, že netušil, že odsouzení může mít pobytové důsledky. Z příjmů dále podporuje starší příbuzné na Ukrajině. Žalobou navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení; z opatrnosti rovněž navrhl přiznat žalobě odkladný účinek. Nad rámec správního spisu žalobce předložil kopie následujících dokumentů: pracovní smlouvu ze dne 3. 9. 2021 se zaměstnavatelem Reno Farma Záhoran, a.s. a zápočtový list od tohoto zaměstnavatele (zaměstnán zde byl od 3. 9. 2021 do 30. 6. 2023), pracovní smlouvu ze dne 30. 4. 2026 se zaměstnavatelem ZEOS Kamenice, s. r. o., vyjádření ZEOS Kamenice s.r.o. ze dne 7. 7. 2026, platná víza Maria Shelemba a Tetiana Shelemba, pracovní smlouvy Tetiana Shelemba a Maria Shelemba se zaměstnavatelem ZEOS Kamenice, s. r. o., smlouvy o nájmu, oddací list žalobce s Maria Shelemba a rodný list Tetiana Shelemba.
III. Vyjádření žalovaného
8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že žalobce byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku a že odsouzení ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebylo zahlazeno. Tím byl podle žalovaného bez dalšího naplněn důvod pro neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty.
9. Žalovaný má za to, že zákon o pobytu cizinců mu při aplikaci § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) neposkytuje prostor pro správní uvážení. Okolnosti trestné činnosti, lítost, úhrada peněžitého trestu ani následné chování žalobce proto nemohou změnit závěr o existenci zákonného důvodu pro neprodloužení zaměstnanecké karty.
10. K námitce podle čl. 8 Úmluvy žalovaný uvedl, že žalobce ve správním řízení žádné údaje o manželce, dceři ani o nepřiměřeném zásahu neuvedl. Rodinné příslušníky neoznačil ani v žádosti a nebyli uvedeni ani v předloženém dokladu o ubytování. Manželka i dcera jsou navíc podle tvrzení žalobce zletilé, pobývají na území na vlastních pobytových oprávněních a jsou zaměstnané; nejsou tedy na žalobci pobytově ani ekonomicky závislé. Obavy žalobce z návratu na Ukrajinu lze případně řešit jinými pobytovými instituty.
11. K návrhu na přiznání odkladného účinku žalovaný uvedl, že žalobce netvrdil konkrétní újmu. Žalobce podle žalovaného pobývá na území na základě bezvízového styku do 14. 9. 2026 a případně může za splnění zákonných podmínek žádat o dočasnou ochranu za účelem sloučení rodiny.
IV. Posouzení věci krajským soudem
12. Při splnění podmínek řízení krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době napadeného rozhodnutí [§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, („s. ř. s“)]. Účastníci byli řádně vyzváni a poučeni podle § 51 odst. 1 s. ř. s.; ve stanovené lhůtě nevyslovili nesouhlas s rozhodnutím bez jednání. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání na základě listinných podkladů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit.
13. Žaloba není důvodná.
14. Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců ministerstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení její platnosti podle § 46e téhož zákona.
15. Podle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37. Jedním z těchto důvodů je podle § 37 odst. 1 písm. a) pravomocné odsouzení cizince za spáchání úmyslného trestného činu.
16. Přečin podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku je úmyslným trestným činem. Trestní zákoník totiž stanoví, že k trestní odpovědnosti je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li výslovně, že postačí zavinění z nedbalost (§ 13 odst. 2 trestního zákoníku). Ust. § 274 odst. 1 trestního zákoníku takovou výjimku neobsahuje.
17. Mezi účastníky není sporné, že žalobce byl trestním příkazem pravomocně odsouzen za uvedený přečin a že toto odsouzení v době vydání napadeného rozhodnutí nebylo zahlazeno. Podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti na tom nic nemění. Žalobce proto v rozhodné době splňoval zákonem stanovený důvod pro neprodloužení zaměstnanecké karty.
18. Námitka, že šlo o jednorázové pochybení, žalobce nezpůsobil škodu, peněžitý trest uhradil, dodržuje zákaz řízení a je pracovně integrován, nemůže uvedený závěr zvrátit. Zákon váže následek neprodloužení zaměstnanecké karty na pravomocné odsouzení za úmyslný trestný čin; nestanoví přitom prostor pro posuzování míry závažnosti konkrétního trestného činu či pro volbu mírnějšího opatření (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008-101). Případné budoucí zahlazení odsouzení by nemohlo zpětně ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť soud přezkoumává stav existující v době jeho vydání.
19. Dále je nutno uvést, že závěr o absenci běžného správního uvážení nevylučuje přímou aplikaci čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je-li v řízení konkrétně namítán nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života, musí se správní orgán touto námitkou věcně zabývat i v řízení podle § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2025, č. j. 9 Azs 95/2025-20). Podle § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců sice správní orgán přiměřenost dopadů rozhodnutí posuzuje jen v případech, kdy to zákon výslovně stanoví. To jej však nezbavuje povinnosti reagovat na konkrétně uplatněnou a alespoň prima facie reálnou námitku zásahu do práv chráněných čl. 8 Úmluvy. Tento požadavek plyne též např. z rozsudků NSS ze dne 22. 1. 2020, č. j. 10 Azs 256/2019-39, a ze dne 12. 3. 2020, č. j. 9 Azs 352/2019-33.
20. Žalobce však v průběhu správního řízení přes možnost seznámit se s podklady a vyjádřit se k nim neuvedl, že na území žije s manželkou a zletilou dcerou, ani netvrdil, v čem by neprodloužení zaměstnanecké karty zasáhlo do jeho soukromého nebo rodinného života. Neuvádí ani, že by tyto okolnosti žalovanému sdělil jiným způsobem nebo že by žalovaný měl k dispozici listiny, které nyní předkládá se žalobou. Žalovanému proto nelze vytýkat, že vycházel ze skutkového podkladu, který měl v době svého rozhodování k dispozici.
21. Listiny předložené v soudním řízení mohou osvědčovat některé poměry existující již v rozhodné době; neprokazují však, že žalovaný pochybil při zjišťování skutkového stavu, nebyly-li mu tyto poměry tvrzeny ani doloženy. Nadto žalobce ani v žalobě nekonkretizuje, v čem by manželka nebo zletilá dcera byly na jeho osobní přítomnosti či příjmech závislé, ani jaká konkrétní objektivní překážka by bránila zachování rodinného života jinou formou. Jejich vlastní pobytové oprávnění a zaměstnání nejsou samy o sobě rozhodující, jsou však jednou z okolností svědčících o omezené intenzitě tvrzeného zásahu. Soud proto neshledal tak výjimečné okolnosti, pro které by neprodloužení zaměstnanecké karty přes naplnění § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců vedlo k porušení čl. 8 Úmluvy. Právo na respektování rodinného a soukromého života současně nezaručuje právo na konkrétní pobytové oprávnění.
22. Poukaz žalobce na ozbrojený konflikt na Ukrajině nezpochybňuje zákonnost rozhodnutí o neprodloužení zaměstnanecké karty. Napadené rozhodnutí není rozhodnutím o správním vyhoštění ani rozhodnutím, kterým by žalobci byla stanovena povinnost vycestovat do určité země. Tvrzené obavy mohou být významné pouze tehdy, jsou-li dostatečně konkretizovány jako součást námitky podle čl. 8 Úmluvy; ochrana před případnou vážnou újmou v zemi původu se posuzuje v odpovídajících samostatných řízeních. Soud tím nijak nepředjímá, zda žalobce splňuje podmínky některého z těchto institutů.
V. Závěr a náhrada nákladů řízení
23. Soud proto uzavírá, že žalovaný zjistil skutkový stav potřebný pro rozhodnutí, správně aplikoval § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a napadené rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Žádný z uplatněných žalobních bodů není důvodný. Proto soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
25. O návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě soud samostatně nerozhodoval, neboť bezodkladně rozhodl ve věci samé.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem.
Brno dne 7. 8. 2026
Lenka Bahýľová v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje: M. S.