Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 26/2026 - 25

8

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Slavomírem Novákem ve věci

žalobce

proti

žalovanému

L. K., nar. X, státní příslušnost X

bytem Y

Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky,

poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vrácení žádosti žalobci o dočasnou ochranu ze dne 15.7.2026, č. j. 0AM-407319/D0-2026,

takto:

I. Zásah žalovaného, spočívající ve vrácení žádosti žalobci o dočasnou ochranu ze dne 15.7.2026, č. j. 0AM-407319/D0-2026 jako nepřijatelné, byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobci.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřoval v tom, že žalovaný mu dne 15.7.2026 vrátil jako nepřijatelné žádost o dočasnou ochranu, vedenou pod č. j. 0AM-407319/D0-2026.

2. Ačkoli formálně vylučuje soudní přezkum vrácení nepřijatelné žádosti o dočasnou ochranu, podle žalobce tato výluka odporuje právu EU. Dovolává se rozsudku SDEU ve věci Krasiliva (C-753/23), podle něhož musí mít osoba dočasně chráněná právo na účinný soudní prostředek proti odmítnutí pobytového oprávnění.

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

3. Žaloba napadá použití , který umožňuje vrátit žádost osobě, jež má nebo dříve měla dočasnou ochranu v jiném členském státě, pokud ČR oznámila Komisi riziko vyčerpání kapacit.

4. Podle žalobce druhotný pohyb držitelů dočasné ochrany je podle unijního práva přípustný. Osoba s dočasnou ochranou v jiném členském státě se může přemístit do ČR a zde žádat o pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany. Právo EU podle žaloby zakazuje pouze souběžné čerpání výhod dočasné ochrany ve více státech, nikoli samotné přemístění mezi členskými státy.

5. Nový § 5 odst. 1 písm. f) má fakticky stejný účinek jako dřívější důvody nepřijatelnosti, které Nejvyšší správní soud označil za rozporné s unijním právem.

6. Žalobce odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu z roku 2025, podle níž nelze žádost odmítnout jen proto, že žadatel dříve měl či má dočasnou ochranu v jiném členském státě.

7. Pokud jde o oznámení o kapacitách, to nemůže založit důvod pro odmítnutí žádosti. Směrnice 2001/55/ES sice pracuje s přijímacími kapacitami členských států a solidaritou mezi nimi, ale:

nepřipouští jednostranné odmítání určité skupiny vysídlených osob na základě dodatečného oznámení o hrozícím vyčerpání kapacit;

předpokládá řešení na úrovni EU, zejména postup Rady a Komise a případná pomoc členskému státu;

oznámení České republiky Komisi proto nemůže mít právní účinek spočívající v odepření dočasné ochrany žalobci.

8. Na základě těchto tvrzení žalobce uzavřel, že ust. § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina je pro rozpor s unijním právem neaplikovatelné a vrácení žádosti bylo nezákonným zásahem.

9. Současně v žalobě žalobce žádal, aby po dobu soudního řízení byl jeho pobyt v ČR strpěn. Tvrdí, že jinak mu hrozí nelegální pobyt po vyčerpání bezvízové doby, zahájení řízení o správním vyhoštění, zákaz vstupu, pokuta a náklady řízení, absence veřejného zdravotního pojištění a případně nucený návrat na Ukrajinu do oblasti válečného konfliktu.

10. Navrhuje, aby povinnost jeho pobyt strpět byla uložena nejen ministerstvu, ale i Policii ČR, aby nemohla zahájit vyhošťovací řízení či uložit sankci za nelegální pobyt.

11. Žalobce v žalobě tedy navrhl, aby soud vyslovil, že vrácení žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné bylo nezákonným zásahem, aby žalovanému zakázal v zásahu pokračovat a aby mu uložil obnovit stav před vrácením žádosti.

12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce dříve získal pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany v Německu. Opírá se o záznam v systému Temporary Protection Platform, kde je veden jako bývalý držitel ochrany ve Spolkové republice Německo.

13. Postup žalovaného byl v souladu s vnitrostátním zákonem, neboť byly splněny podmínky , když žalobce byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě, Ministerstvo vnitra dne oznámilo 25. 8. 2025 Komisi riziko vyčerpání kapacit podle a pro nepřijatelnost postačuje, že žadatel ochranu v jiném státě dříve získal, bez ohledu na její současné trvání.

14. Žalovaný současně uvádí, že žalobce netvrdil rodinné vazby v ČR ani jiné skutečnosti pro výjimečné udělení ochrany z humanitárních či rodinných důvodů.

15. Dále žalovaná připouští, že české soudy dosud považovaly obdobné důvody nepřijatelnosti za rozporné s unijním právem, nesouhlasí však s tím, že je rozpor jednoznačně postaven najisto. Soulad § 5 odst. 1 písm. f) s právem EU je podle žalovaného nevyřešený.

16. SDEU ve věci Krasiliva podle ministerstva přímo nevyřešil, zda má držitel dočasné ochrany právo získat obdobné povolení v dalším členském státě. Bod 30 rozsudku Krasiliva podle žalovaného připouští, aby členský stát zkoumal, zda osoba již ochranu v jiném státě nezískala. Nejsou splněny podmínky „acte clair“ ani „acte éclairé“, takže nelze bez dalšího odmítnout použití českého zákona.

17. Žalovaný proto navrhl, aby Městský soud v Praze položil SDEU předběžnou otázku, zda čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55/ES brání české úpravě, která odmítá žádost osoby, jež již získala dočasnou ochranu v jiném členském státě, a zda na věc působí dohoda členských států o nepoužívání čl. 11 směrnice.

18. Podle žalovaného Druhotný pohyb nezakládá právo na novou ochranu, neboť dohoda členských států o nepoužívání čl. 11 směrnice nevytváří právo držitele dočasné ochrany přemístit se do jiného členského státu a získat tam novou ochranu. Článek 11 pouze řeší vztahy mezi státy a jejich případné vzájemné předávání osob, neukládá hostitelskému státu povinnost vydat nové pobytové oprávnění, směrnice upravuje přemístění zejména v čl. 15 a 26, tedy ve specifických případech rodinného sjednocení, humanitárních důvodů nebo solidarity mezi státy a obecné právo volby členského státu pro čerpání dočasné ochrany z ní neplyne.

19. Žalovaný považuje za rozhodující nové recitály prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460. Z nich dovozuje, že osoba může požívat práv z dočasné ochrany jen v jednom členském státě, členské státy by měly odmítat žádosti, pokud osoba již obdržela povolení z titulu dočasné ochrany v jiném státě a že dohoda o nepoužívání čl. 11 nemá znamenat povinnost vydat dočasnou ochranu v dalším členském státě.

20. K tomu žalovaný odkazoval na zahraniční praxi, jmenovitě na rozhodnutí Vyššího správního soudu Hesenska a správního soudu v Kasselu, které podle něj podporují restriktivní přístup k druhotnému pohybu držitelů dočasné ochrany. Rozdílná praxe členských států má být dalším důvodem pro předběžnou otázku SDEU.

21. Pokud pak jde o návrh na předběžné opatření, podle žalovaného žalobce neosvědčil konkrétní hrozbu vážné újmy. Případný nelegální pobyt a jeho následky jsou výsledkem volby žalobce setrvat v ČR, správní vyhoštění by bylo samostatným řízením s vlastními procesními zárukami a soudním přezkumem, žalobce se může vrátit do Německa a případně tam dočasnou ochranu znovu získat, a konečně existují i jiné cesty legalizace pobytu, včetně vybraných pobytových oprávnění podávaných přes zastupitelský úřad.

22. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu na ochranu před nezákonným zásahem zamítl a návrhu na předběžné opatření nevyhověl.

III.

Posouzení žaloby

23. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadený postup žalovaného v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán.

24. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s bez nařízení jednání, když účastníci s takovým rozhodnutím věci souhlasili.

25. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobkyně u žalovaného podala a kterou mu žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Soud neshledal potřebu dokazovat ani jinými listinami, ani důkazy označenými v podáních účastníků. Žádný z těchto dokumentů nebyl v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti žaloby relevantní. Skutkové poznatky, jež by jejich případným provedením k důkazu soud nabyl, nepotřeboval pro posouzení opodstatněnosti žalobní argumentace. Obsah žádného dokumentu nemohl nic změnit na věcném hodnocení tohoto sporu.

26. Ochranu podle a násl. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle a násl. poskytnout (srov. rozsudek NSS č. j. , č. 603/2005 Sb. NSS, ze 17. 3. 2008).

27. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv, a to bez ohledu na to, že mu již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU. Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, zde lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. -52, č. 3601/2017 Sb. NSS z 30. 5. 2017). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna.

28. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou.

29. Podle , žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex5) v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle .

30. Podle § 3 odst. 3 téhož zákona, Ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejnilo Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách.

31. Podle čl. 25 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně členské státy přijímají osoby oprávněné požadovat dočasnou ochranu v duchu solidarity Společenství. Vyjádří číselně nebo v obecných rysech, jaká je jejich kapacita pro přijetí těchto osob. Tyto informace se zařadí do rozhodnutí Rady uvedeného v článku 5. Po přijetí tohoto rozhodnutí mohou členské státy prostřednictvím oznámení Radě a Komisi oznámit další kapacity pro přijetí. Tyto informace se bez prodlení předají UNHCR.

32. Podle čl. 25 odst. 3 směrnice o dočasné ochraně, pokud počet osob oprávněných požadovat dočasnou ochranu překročí v důsledku náhlého a hromadného přílivu kapacitu pro přijetí uvedenou v odstavci 1, posoudí Rada neprodleně situaci a přijme vhodná opatření včetně doporučení, aby daným členským státům byla poskytnuta další pomoc.

33. Soud dospěl k závěru, že § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina je rozporný s právem EU, shodně jako je tomu v případě písm. c) a d) téhož odstavce. Jelikož závěry soudu vycházejí z judikatury Nejvyššího správního soudu k § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina, soud nejprve uvede argumentaci s tím související a následně se vyjádří k dotčené novele Lex Ukrajina.

34. SDEU se sice ve věci Krasiliva explicitně nezabýval otázkou nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina, tj. případem, kdy žadatel již disponuje dočasnou či mezinárodní ochranou jiného členského státu EU, na uvedené rozhodnutí SDEU ovšem navázal Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 1. 4. 2025, č. j. -27, ze dne 3. 4. 2025, č. j. -42, a ze dne 3. 4. 2025, č. j. -42. Z nich vyplývá, že důvod nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina je rozporný s právem EU. Žádost je nutné ve správním řízení projednat věcně, přičemž žadateli, který již disponuje dočasnou ochranou či jiným dlouhodobým pobytovým oprávněním v členské zemi EU, je nutné umožnit nechat si existující dočasnou či mezinárodní ochranu zneplatnit. Učiní-li tak, bude mu udělena dočasná ochrana, v opačném případě bude jeho žádost zamítnuta.

35. Úvahy žalovaného stran neupravení druhotného pohybu ve směrnici o dočasné ochraně jsou v rozporu s recentní výše citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu. V ní je totiž dovozeno, že mají-li osoby dle čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „Prováděcí rozhodnutí č. 1“), právo zvolit si hostitelský členský stát, a nebude-li současně vůči nim uplatněn čl. 11 směrnice o dočasné ochraně, pak z toho vyplývá rovněž právo přemístit svůj pobyt do jiné zvolené členské země EU, jinak by výluka z aplikace čl. 11 směrnice o dočasné ochraně postrádala smysl.

36. Žalovaný zpochybňuje výše uvedené závěry Nejvyššího správního soudu s ohledem na smysl a účel směrnice o dočasné ochraně, dále pak na to, že Prováděcí rozhodnutí č. 1 nemůže zakotvit právo sekundárního pohybu, když právo volby primárního státu vyplývá již ze směrnice o dočasné ochraně, a konečně že z upraveného recitálu prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. 7. 2025, o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 (dále jen „Prováděcí rozhodnutí č. 2“), vyplývá, že druhotný pohyb není evropskými předpisy předvídán, resp. dovolen.

37. Soud neshledává, že by závěry Nejvyššího správního soudu byly rozporné se smyslem a účelem směrnice o dočasné ochraně. Směrnice o dočasné ochraně sice skutečně blíže neupravuje případy druhotného pohybu mimo žalovaným citovaný čl. 15 a 26, to ovšem neznamená, že by druhotný pohyb sama zakazovala.

38. Žalovanému lze přisvědčit, že členské státy mohou přijmout úpravu nad minimální standard směrnice. Aplikace přerozdělovacího mechanismu dle čl. 26 směrnice o dočasné ochraně ani v případě možnosti volného výběru členského státu pro účely druhotného pohybu přitom není omezena, když aplikace daného mechanismu je na základě čl. 26 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně beztak odvislá od souhlasu dotčených přemisťovaných osob – uvedené ustanovení by postrádalo smysl, pouze pokud by čl. 26 směrnice o dočasné ochraně bylo možné aplikovat i bez souhlasu přemisťovaných osob, protože ty by se v takovém případě mohly vrátit nazpět. Článek 15 směrnice o dočasné ochraně sice při otevření možnosti druhotného pohybu není příliš potřebný, je ale nutné zohlednit, že se jedná o obecný minimální standard. Prováděcí rozhodnutí č. 1 i č. 2 se nadto k druhotnému pohybu držitelů dočasné ochrany vyjádřila v tom smyslu, že je na základě dohody států vyloučena aplikace čl. 11 směrnice o dočasné ochraně – uvedený postup fakticky a v souladu s čl. 11 směrnice o dočasné ochraně prakticky vyprázdnil povinné slučování rodin dle čl. 15 směrnice o dočasné ochraně, protože generální výluka jakékoliv aplikace čl. 11 směrnice o dočasné ochraně má za faktický následek nutnost otevřít druhotný pohyb napříč členskými státy nejen fakticky, ale rovněž i legálně.

39. Žalovaný dovozuje neexistenci práva na druhotný pohyb z aktualizovaného znění recitálu Prováděcího rozhodnutí č. 2, konkrétně z recitálů (5) a (6).

40. Podle recitálu (5) Prováděcího rozhodnutí č. 2 „[v] souvislosti s aktivací směrnice 2001/55/ES se členské státy v jednomyslně přijatém prohlášení dohodly, že nebudou uplatňovat článek 11 uvedené směrnice {směrnice 2001/55/ES} na osoby, které požívají dočasné ochrany v daném členském státě v souladu s prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 a které se přesouvají bez povolení na území jiného členského státu, pokud se členské státy na dvoustranném základě nedohodnou jinak“.

41. Podle recitálu (6) Prováděcího rozhodnutí č. 2 „[s] ohledem na tento celkový kontext by nic nemělo být vykládáno tak, že znamená povinnost členského státu vydat povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany osobě, která obdržela povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v jiném členském státě.“.

42. Žalovaný uvedené recitály ovšem dezinterpretuje, je-li přesvědčen o tom, že uvedená ustanovení a priori vylučují právo druhotného pohybu. Recitály sice upřesňují, jak by mělo být Prováděcí rozhodnutí č. 1 interpretováno, nijak ale výslovně nezakotvují, že by jednou udělená dočasná ochrana automaticky znamenala zákaz poskytnutí dočasné ochrany v jiném členském státě. Recitál (6) lze totiž interpretovat tak, že se tím aprobuje již SDEU přijatý závěr ve věci Krasiliva, že členské státy mohou odepřít dočasnou ochranu u osoby, která již disponuje dočasnou ochranou v jiném členském státě, přičemž se takto udělené dočasné ochrany nehodlá vzdát. Recitál (5) pak upřesňuje, že se výluka aplikace čl. 11 směrnice o dočasné ochraně nevztahuje na osoby, které požívají dočasné ochrany v jiném členském státě, přičemž se bez povolení přesouvají na území jiného členského státu, což lze interpretovat tak, že se výluka čl. 11 nevztahuje na osoby, které požívají dočasnou ochranu v jednom členském státě, ale snaží se fakticky pobývat ve druhém členském státě. Ani v jednom recitálu se tudíž neřeší explicitně situace, které ovšem jsou primárním průvodním jevem druhotných pohybů v ČR – tj. situace, kdy ukrajinský uprchlík již nepožívá výhod plynoucích z dočasné ochrany v určitém členském státě, protože se této ochrany vzdal, či mu byla ukončena jinak, načež si požádá o udělení dočasné ochrany v ČR. Shora popsané situace se explicitně vyjadřují pouze k případům, které ovšem již dle judikatury SDEU i Nejvyššího správního soudu nebyly dovolené – tj. případy, kdy ukrajinský uprchlík se domáhá získání dočasné ochrany souběžně ve větším počtu členských států.

43. Z Prováděcího rozhodnutí č. 2 ani z Lex Ukrajina tudíž nevyplývá závěr žalovaného, že ukrajinský uprchlík, který požádal o dočasnou ochranu v určitém členském státě EU, již může nadále úspěšně čerpat dočasnou ochranu výlučně v tomto členském státě. Byť žalovaný takto konstantně interpretuje § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina, v rámci soudního přezkumu je mu tato interpretace opakovaně vytýkána jako vadná.

44. Co se týče důvodu pro vrácení žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2025, čj. -18, jehož právní věta zní: „Žádost osoby požívající dočasné ochrany na základě čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, která žádá o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v České republice, na něž této osobě vzniká nárok na základě směrnice Rady 2001/55/ES, není správní orgán oprávněn vrátit této osobě jako nepřijatelnou dle ve spojení s , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění účinném od 3. 9. 2025, z toho důvodu, že této osobě je nebo bylo uděleno povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany také v jiném členském státě Evropské unie“. V dalším pak soud odkazuje na odůvodnění tohoto rozsudku, které je dostupné na www.nssoud.cz.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

45. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a uvedený zásah žalovaného byl nezákonný. Zároveň soud zakázal žalovanému, aby pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobci.

46. Žalovaný je povinen v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu ověřit, zda žalobce disponuje dočasnou či jinou mezinárodní ochranou v jiném členském státě EU, která zároveň v daném hostitelském státě nezanikne ex lege analogicky k § 5 odst. 8 písm. b) Lex Ukrajina. Pokud žalobce nebude disponovat dočasnou či mezinárodní ochranou v jiné členské zemi EU, pak musí žalovaný vyhovět jeho žádosti o dočasnou ochranu. Jestliže naopak bude žalobce disponovat dočasnou či mezinárodní ochranou v jiném členském státě EU, která nebude způsobilá zaniknout postupem analogickým k § 5 odst. 8 písm. b) Lex Ukrajina, pak žalobce náležitě poučí o právu nechat si dočasnou či mezinárodní ochranu v dané hostitelské zemi zneplatnit a případných důsledcích pro přiznání dočasné ochrany v ČR, pokud by tak žalobce neučinil.

47. Pokud jde o návrh na vydání předběžného opatření, který žalobce uplatnil v podané žalobě, městský soud o něm samostatně nerozhodoval, jelikož ve lhůtě podle ust. rozhodl o žalobě samotné.

48. O nákladech řízení soud rozhodl podle . Žalobce měl ve věci plný úspěch, náklady řízení mu však nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 12. srpna 2026

JUDr. Slavomír Novák v.r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.