Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 A 4/2026 - 22

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci

žalobce: N. B., narozený dne X

státní příslušnost Alžírsko

t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty

proti

žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje

sídlem Žežická 498, Příbram

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2026, č. j. KRPS-20547-83/ČJ-2026-010024-ZZC,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2026, č. j. KRPS-20547-83/ČJ-2026-010024-ZZC, se ruší.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci a dosavadní průběh řízení

1. Žalobou podle a násl. , (dále jen „“), se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná rozhodla podle , o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „“), o zajištění žalobce a stanovila dobu zajištění na 90 dní ode dne 21. 7. 2026.

2. Podle žalobce žalovaná neprokázala zákonný důvod zajištění spočívající v existenci konkrétního a individualizovaného nebezpečí maření či ztěžování výkonu správního vyhoštění. Není dostačující pouhé konstatování, že cizinec pobývá na území neoprávněně nebo že v minulosti porušil pobytový režim. Správní orgán musí uvést konkrétní skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit, že právě v daném případě existuje reálné a aktuální riziko maření výkonu správního vyhoštění. Napadené rozhodnutí však obsahuje pouze obecné úvahy bez vysvětlení, proč zjištěné skutečnosti svědčí o existenci rizika právě u žalobce. Dále žalobce namítá, že se žalovaná dostatečně nezabývala možností uložení méně invazivních zvláštních opatření za účelem vycestování namísto zajištění. Žalovaná pouze formálně konstatovala nedostatečnost těchto opatření, opět aniž by individuálně posoudila možnost jejich využití. Žalobce rovněž brojí proti stanovení délky zajištění na 90 dnů. Žalovaná podle něj řádně neodůvodnila, proč je právě takto dlouhá doba nezbytná k dosažení účelu zajištění. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, jaké konkrétní úkony je třeba v průběhu zajištění provést, jaký čas si jejich realizace vyžádá a proč vyhoštění nelze realizovat v kratší době. Žalovaná pouze obecně vyjmenovává úkony, které je nutné provést, není však zřejmý jejich časový odhad s ohledem na individuální okolnosti žalobcova případu. Jedná se o zcela obecné úvahy použitelné v jakémkoliv rozhodnutí o zajištění cizince za účelem vyhoštění. Napadené rozhodnutí dále postrádá posouzení přiměřenosti zásahu do osobní svobody žalobce. Za tímto účelem bylo zejména nutné zohlednit jeho osobní poměry, vazby na území České republiky (dále jen „ČR“), dosavadní chování, případnou spolupráci se správními orgány i možnost využití méně invazivních prostředků. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by žalovaná takové poměřování skutečně provedla, neboť její úvahy jsou pouze obecné a formální. Žalovaná též nevzala v potaz, že je žalobce omezen na osobní svobodě již ode dne 22. 1. 2026, kdy byl zajištěn jako žadatel o udělení mezinárodní ochrany podle , o azylu (dále jen „“). Přestože šlo o zajištění podle jiného právního režimu, nelze od této skutečnosti odhlédnout při posuzování nezbytnosti a přiměřenosti dalšího zajištění.

3. Žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou. Ve vyjádření k žalobě nejprve podrobně shrnula průběh správního řízení. Závěr o důvodu pro zajištění odůvodnila tím, že žalobce nelegálně vstoupil do Španělska přes moře, následně se přesunul do Francie, kde pracoval jako kadeřník, a poté přijel do ČR, kde chtěl rovněž pracovat. Během své cesty nejspíš ztratil svůj cestovní pas, avšak jeho ztrátu neoznámil příslušným orgánům a nepodnikl žádné kroky k obstarání si náhradního cestovního dokladu. Současně žalobce nedisponuje žádným povolením k pobytu na území ČR ani povolením k pobytu vydaným jiným členským státem Evropské unie (dále jen „EU“). Žalobce rovněž uvedl, že na území ČR přicestoval za účelem výdělku, neboť nedisponuje žádnými finančními prostředky. Za situace, kdy žalobce nedisponuje finančními prostředky a v minulosti neprojevil snahu svůj pobyt na území ČR uvést do souladu s právními předpisy, je dána obava, že by se i nadále snažil zajišťovat si finanční prostředky nelegální pracovní činností a nelze předpokládat, že by dobrovolně spolupracoval při zajištění náhradního cestovního dokladu nebo při realizaci správního vyhoštění. Žalovaná řádně zvážila možnost uložení zvláštních opatření za účelem vycestování. Neomezila se přitom na pouhé formální konstatování jejich nevhodnosti, ale jednotlivé alternativy individuálně posoudila s ohledem na osobní, majetkové a sociální poměry žalobce. Stejně tak žalovaná dobu trvání zajištění nestanovila svévolně, ale na základě konkrétních okolností projednávaného případu, dosavadních zkušeností s realizací správního vyhoštění státních příslušníků Alžírska i jednotlivých nezbytných navazujících úkonů. Žalovaná zejména přihlédla k době potřebné pro vydání náhradního cestovního dokladu, zabezpečení přepravních dokladů a realizaci vyhoštění prostřednictvím Ředitelství služby cizinecké policie, které obstarává letenku nebo vyjednává průvoz přes jiné členské státy, zajišťuje policejní eskortu a komunikuje s ambasádou o zpětvzetí žalobce. Z předchozí práce žalované i Ředitelství služby cizinecké policie vyplývá, že proces ověření

totožnosti cizince a vydání náhradního cestovního dokladu zpravidla trvá 2 až 3 měsíce. Vzhledem k absenci přímých leteckých spojů do Alžírska je dále nutné zajistit přepravu tranzitem přes třetí stát, zpravidla Francii. S tím souvisí potřeba koordinace s příslušnými orgány tranzitního státu, zajištění souhlasu s průvozem cizince, rezervace vhodného leteckého spojení a zabezpečení eskorty. Současně je třeba zajistit cestovní oprávnění pro eskortující policisty. Pro vstup do Alžírska je nezbytné vyřízení víz, které běžně trvá 14 až 21 dnů. Teprve po splnění všech uvedených podmínek lze přistoupit k rezervaci konkrétního leteckého spojení a samotné realizaci správního vyhoštění. Popsané skutečnosti nepředstavují nové důvody, o které by žalovaná nově opírala napadené rozhodnutí. Jedná se pouze o podrobnější vysvětlení a konkretizaci úvah, které žalovaná učinila v napadeném rozhodnutí. Dále žalovaná uvedla, že předchozí zajištění žalobce v souvislosti s řízením o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany nevylučuje následné zajištění podle zákona o pobytu cizinců.

Podstatný obsah správního spisu

4. Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 22. 1. 2026 prováděla policejní hlídka pobytovou kontrolu v Kralupech nad Vltavou, kde se nacházel i žalobce. Žalobce se při kontrole identifikoval jako N. B., narozený dne X, státní příslušnost Francie a uvedl, že si doklad totožnosti nechal doma. Žalobce policejní hlídku dobrovolně následoval na tvrzenou adresu pobytu, ale doklad totožnosti se mu nepodařilo dohledat. Žádný doklad nebyl nalezen ani při osobní prohlídce žalobce. Jelikož vzniklo podezření, že žalobce pobývá na území ČR neoprávněně, byl žalobce policejní hlídkou zajištěn podle , o Policii České republiky, a eskortován na policejní oddělení za účelem provedení dalších úkonů (viz úřední záznam ze dne 22. 1. 2026). Následně se z mobilního telefonu žalobce podařilo získat kopii části jeho cestovního pasu s údaji o jeho jméně, datu narození, alžírské státní příslušnosti a datu platnosti do dne 21. 11. 2025 (viz úřední záznam ze dne 26. 1. 2026). Policejním orgánům se lustrací nepodařilo zjistit, že by žalobce disponoval jakýmkoliv povolením k pobytu či vízem. Dne 23. 1. 2026 bylo vůči žalobci zahájeno řízení ve věci správního vyhoštění.

5. Součástí správního spisu je také protokol o výslechu žalobce. Během výslechu mimo jiné sdělil, že do Schengenského prostoru naposledy přicestoval asi před rokem, a to do Španělska přes moře pouze s cestovním pasem. Žádné vízum ani povolení k pobytu neměl. Ve Španělsku byl asi měsíc a následně pokračoval do Francie, kde pracoval jako kadeřník. Asi před měsícem a půl přicestoval do ČR za účelem práce a pracoval v rychlém občerstvení. Bydlí v Kralupech nad Vltavou u krajana, který mu nabídl ubytování na nezbytně nutnou dobu. Jinak v současné době nemá žádné bydliště, bydlí po kamarádech, každou chvíli jinde. Nemá žádné peníze. Nemá zažádáno o žádné vízum v kterémkoliv státě. Svůj cestovní pas s propadlou platností ztratil, ale na policii to nehlásil. Je si vědom, že se na území ČR nachází bez platného oprávnění k pobytu, k jeho získání neučinil žádné kroky kvůli strachu z vyhoštění. Do poloviny března si chtěl zařídit nový cestovní pas a následně zjišťovat možnosti legalizace svého pobytu. V případě neúspěchu chtěl odcestovat zpět do Francie. V ČR nemá žádné příbuzné ani osoby blízké, nenachází se zde žádná osoba, vůči které by měl vyživovací povinnost ani takovou osobu nemá v péči. V ČR nemá žádný majetek ani společenské a kulturní vazby.

6. Rozhodnutím ze dne 23. 1. 2026, č. j. KRPS-20547-20/ČJ-2026-010024, žalovaná rozhodla podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců o zajištění žalobce a dobu zajištění stanovila na 90 dní ode dne omezení osobní svobody.

7. Rozhodnutím ze dne 27. 1. 2026, č. j. KRPS-20547-41/ČJ-2026-010024-ZZC, žalovaná uložila žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a 4 zákona o pobytu cizinců správní vyhoštění. Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, stanovila na 4 roky od okamžiku vycestování.

8. Žalobce podal dne 28. 1. 2026 žádost o udělení mezinárodní ochrany. V souvislosti s tím Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 29. 1. 2026, č. j. OAM-110/BA-BA01-VL14-Z-2026, rozhodlo podle , o azylu (dále jen „“), o zajištění žalobce a dobu zajištění stanovilo do dne 17. 5. 2026. Následně dobu zajištění několikrát prodloužilo, nejprve do dne 25. 5. 2026, poté do dne 22. 7. 2026 a nakonec do dne 26. 7. 2026.

9. Ze spisu vyplývá, že ministerstvo vnitra zamítlo žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany rozhodnutím ze dne 23. 4. 2026, č. j. OAM-110/BA-BA01-LE31-2026. Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl rozsudkem ze dne 17. 7. 2026, č. j. -25.

10. Dne 21. 7. 2026 vydala žalovaná napadené rozhodnutí. Nejprve shrnula průběh správního řízení a dospěla k závěru, že je dán důvod pro zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť je nebezpečí, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. K tomu uvedla (srov. str. 5 napadeného rozhodnutí), že žalobce ztratil cestovní pas, nedisponuje platným cestovním dokladem a nemá platné povolení k pobytu, v minulosti nerespektoval již dříve uložené správní vyhoštění, čímž opakovaně porušoval právní předpisy ČR a závažným způsobem narušil veřejný pořádek. Vycházela z předchozích zkušeností s žalobcem, který doposud nerespektoval rozhodnutí správních orgánů ani povinnosti vyplývající z právních předpisů ČR a neposkytoval dostatečnou součinnost správním orgánům. Tyto skutečnosti zakládají důvodnou obavu, že by se žalobce obdobného jednání mohl dopouštět i nadále, a vyhýbal by se řízení, mařil výkon rozhodnutí, porušoval tím veřejný pořádek, případně se stal opětovně pro orgány veřejné moci nedohledatelným a nedostupným. Dále žalovaná konstatovala, že v případě žalobce namísto zajištění nepřipadají v úvahu zvláštní opatření za účelem vycestování podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalobce nemá hlášenou žádnou trvalou adresu pobytu, ani žádné příbuzné, u kterých by se mohl zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly. Na území ČR nemá žádný majetek, neváží ho zde tedy žádné právní zájmy. Naopak je pravděpodobnost, že se bude vyhýbat správnímu orgánu, neboť ví o skutečnosti, že pobývá na území neoprávněně. Žalobce navíc přicestoval do ČR za účelem výdělku a v současné době nedisponuje finančními prostředky. Existuje tedy reálný předpoklad, že bude ve svém protiprávním jednání pokračovat a bude se snažit vydělat peníze. Vzhledem k žalobcem uvedené absenci jakýchkoliv finančních prostředků nepřichází v úvahu ani zvláštní opatření spočívající složení finanční záruky. Jelikož žalobce nectí zákony ČR, neskýtá rovněž žádnou záruku, že by dodržoval povinnost osobně se hlásit na polici ve stanovené době. Stejně tak žalovaná považuje za neúčelné uložení povinnosti zdržovat se v místě určeném policií, neboť žalobce nemá žádné místo hlášeného pobytu, nedisponuje finančními prostředky pro případné uhrazení ubytování a nemá žádné rodinné nebo obdobné vazby, u kterých by toto opatření mohl plnit. Dobu zajištění žalovaná stanovila na 90 dnů s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění v součinnosti s Ředitelstvím služby cizinecké policie. Žalovaná především přihlédla k době, která je nutná k ověření totožnosti cizince a zajištění náhradního cestovního dokladu, zabezpečení přepravních dokladů, obstarání letenky nebo vyjednání průvozu přes jiné státy EU, zajištění policejní eskorty a komunikace s Alžírskem o zpětvzetí žalobce. Doba k zajištění těchto náležitostí se pohybuje v řádu několika týdnů až měsíců. S ohledem na výše uvedené je žalovaná přesvědčena, že stanovená doba trvání zajištění je přiměřená.

Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu

11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 4 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Je tedy věcně projednatelná.

12. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ). Neshledal totiž důvod odchýlit se od této zásady z důvodu pozdější změny stavu a nezbytnosti poskytnutí účinné soudní ochrany [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 4. 9. 2019, č. j. -48, č. 3933/2019 Sb. NSS, a ze dne 13. 11. 2019, č. j. -50, č. NSS]. Napadené rozhodnutí přezkoumal na základě uplatněných žalobních bodů a v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 8. 11. 2022, ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, též zkoumal, zda napadené rozhodnutí není stiženo jinými v žalobě neuplatněnými vadami či nezákonnostmi (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2023, č. j. -39).

13. O žalobě soud rozhodl v souladu s zákona o pobytu cizinců bez jednání, neboť účastníci o nařízení jednání do 5 dnů od podání žaloby nepožádali a ani soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. Současně pro tento postup byly splněny podmínky podle

Posouzení věci soudem

14. Žalobce namítá, že žalovaná v jeho případě neprokázala existenci hrozby maření výkonu správního vyhoštění. Dále podle něj nedostatečně odůvodnila závěr o nemožnosti uložení zvláštních opatření namísto zajištění ani délku trvání zajištění. Současně namítá, že napadené rozhodnutí postrádá posouzení přiměřenosti zásahu do osobní svobody žalobce a zohlednění jeho předchozího zajištění podle v souvislosti s jeho žádostí o udělení mezinárodní ochrany.

15. Žaloba je důvodná.

16. Podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění nebo trestu vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie, Islandskou republikou, Lichtenštejnským knížectvím, Norským královstvím nebo Švýcarskou konfederací zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění nebo je zde riziko útěku; ustanovení § 129 odst. 4 se použije obdobně.

17. Podle § 124 odst. 3 věty první zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění.

18. Podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly, b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec

s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“), c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.

19. Pokud jde o prokázání existence zákonného důvodu pro zajištění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, žalovaná v napadeném rozhodnutí dospěla k závěru, že v případě žalobce je dáno nebezpečí maření výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť žalobce nedisponuje platným cestovním dokladem, nemá platné povolení k pobytu, v minulosti nerespektoval uložené správní vyhoštění a neposkytoval dostatečnou součinnost správním orgánům.

20. Soud konstatuje, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a nemá oporu ve správním spisu, neboť z napadeného rozhodnutí nelze seznat konkrétní okolnosti, kdy žalobce v minulosti nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění a ani ze spisu není možné toto konstatování žalované ověřit. Ze správního spisu vyplývá, že bylo žalobci uloženo správní vyhoštění rozhodnutím žalované dne 27. 1. 2026, č. j. KRPS-20547-41/ČJ-2026-010024-ZZC (dále jen „rozhodnutí o vyhoštění ze dne 27. 1. 2026“). Krátce před jeho vydáním (od 22. 1. 2026) až doposud byl žalobce zajištěn buď podle zákona o pobytu cizinců či podle . Z rozhodnutí o uložení správního vyhoštění ze dne 27. 1. 2026, ani jiných listin ve správním spisu, přitom neplyne, že by žalobci bylo v minulosti uloženo ještě jiné správní vyhoštění. Není proto zřejmé, jaké rozhodnutí o správním vyhoštění žalovaná v napadeném rozhodnutí míní, neboť v případě rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 27. 1. 2026 ani nebyla žalobci fakticky poskytnuta příležitost ho nerespektovat (legální setrvání na území po dobu dalších řízení, tedy nepřistoupení k dobrovolnému vycestování, nelze hodnotit jako nerespektování rozhodnutí). Ze správního spisu též nelze dovodit, že by žalobce správním orgánům neposkytoval součinnost v takové míře, aby na základě toho bylo možné předpokládat jeho protiprávní jednání v budoucnu. Ačkoliv při kontrole policejní hlídkou dne 22. 1. 2026 uvedl nesprávnou státní příslušnost, následně již se správními orgány spolupracoval; zejména uvedl údaje o svém jméně a datu narození, které se později na základě kopie části jeho cestovního pasu získaného z jeho mobilního telefonu ukázaly jako pravdivé a při výslechu vypovídal o okolnostech svého pobytu na území Schengenského prostoru. Jelikož žalovanou tvrzené dřívější maření výkonu správního vyhoštění a nedostatečná spolupráce žalobce nemají oporu ve správním spisu, nemohou sloužit jako skutečnosti svědčící o existenci nebezpečí maření či ztěžování výkonu správního vyhoštění. Z napadeného rozhodnutí tedy nelze seznat konkrétní důvody, které by měly oporu ve správním spise, a které by odůvodňovaly závěr, že žalobce nebude respektovat správní vyhoštění.

21. Z důvodů, které žalovaná uvedla jako rozhodné pro to, aby žalobce zajistila, tak totiž přihlédnout pouze k tomu, že žalobce ztratil cestovní pas, nedisponuje platným cestovním dokladem a nemá platné povolení k pobytu. To však bez dalšího není dostačující. Podle judikatury NSS k dovození nebezpečí maření či ztěžování výkonu správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců nepostačí pouhý obecný odkaz na neoprávněný pobyt, výdělečnou činnost bez příslušného povolení či nedostatek finančních prostředků. Rozhodnutí o zajištění cizince, jako nástroj omezující lidskou svobodu, musí v odůvodnění obsahovat konkrétní skutkové okolnosti, které dokládají nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Opačný přístup by prakticky vyloučil jiný postup než zajištění cizince, neboť v naprosté většině případů jednání cizince zahrnuje nelegální pobyt a práci, příp. nedostatek finančních prostředků (srov. např. rozsudky NSS ze dne 9. 2. 2017, č. j. -18, ze dne ze dne 17. 12. 2014, č. j. -32, nebo ze dne 25. 4. 2006, č. j. ).

22. Za okolnosti, které v souhrnu mohou založit důvodnou obavu z maření či ztěžování výkonu vyhoštění NSS v minulosti pokládal např. hrubé porušení zákona o pobytu cizinců, výslovný záměr cizince pokračovat bez pobytového oprávnění do jiného členského státu EU, namísto vycestování do země původu, vědomou nelegální přeshraniční cestu s využitím převaděčů, obcházení hraničních kontrol apod. (srov. opět rozsudek č. j. -32, a dále ze dne 8. 4. 2016, č. j. -52, ze dne 26. 6. 2019, č. j. -28, ze dne 20. 6. 2019, č. j. -27, nebo ze dne 24. 1. 2020, č. j. -31). Žalovaná však žádné takové konkrétní okolnosti neuvedla. Pokud považovala za relevantní i jiné skutečnosti, které v průběhu správního řízení zjistila, měla je v odůvodnění řádně uvést. Soud nemůže nahrazovat odůvodnění žalované.

23. Nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom nelze doplnit prostřednictvím vyjádření k žalobě, ve kterém žalovaná své úvahy o existenci rizika maření výkonu správního vyhoštění podrobněji rozvedla. Z ustálené judikatury NSS plyne, že správní orgán musí rozhodné skutkové a právní důvody uvést již v odůvodnění svého rozhodnutí; jejich dodatečné doplnění ve vyjádření k žalobě je nepřípustné a chybějící správní úvahu nemůže nahradit ani soud (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 2. 2017, č. j. -18, nebo ze dne 19. 11. 2014, č. j. -39). Je nutno si uvědomit, že ve hře je ústavně garantované základní právo na osobní svobodu, které je pod přísnou ochranou soudní moci. Nelze proto od soudu v tomto kontextu očekávat, že bude za žalovanou domýšlet důvody, pro které by bylo možné žalobcovu osobní svobodu omezit (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2016, č. j. -50). Soud proto uzavírá, že odůvodnění naplnění zákonného důvodu zajištění žalobce je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a nemá oporu ve správním spisu.

24. Jelikož je důvodný žalobní bod, který zpochybnil podstatu napadeného rozhodnutí, tj. hlavní důvod, na kterém žalovaná napadené rozhodnutí založila a pro toto pochybení nemůže napadené rozhodnutí bez dalšího obstát, vyjádří se soud ke zbývajícím žalobním bodům již jen ve stručnosti.

25. Žalovaná pochybila i v odůvodnění stanovené doby zajištění.

26. NSS ve své judikatuře opakovaně zdůraznil (srov. např. rozsudek ze dne 19. 10. 2011, č. j. -79, nebo ze dne 7. 10. 2021, č. j. -28), že byť je nejdůležitější částí rozhodnutí o zajištění cizince ta část výroku, jíž se vyslovuje samotné zajištění (tj. omezení osobní svobody), musí být ve smyslu , , řádně odůvodněna i vedlejší část výroku, jíž se podle zákona o pobytu cizinců stanoví doba trvání zajištění. Hlavním kritériem pro stanovení doby trvání zajištění je předpokládaná složitost přípravy výkonu správního vyhoštění. Správní orgán musí v odůvodnění doby trvání zajištění uvést, jaké všechny úkony bude pravděpodobně nezbytné provést k přípravě realizace správního vyhoštění konkrétní osoby. Dále lze nepochybně požadovat, aby správní orgán kvalifikovaně na základě svých zkušeností upřesnil v odůvodnění rozhodnutí svůj odhad, jak dlouho zabere provedení každého ze specifikovaných úkonů (např. obvyklá doba komunikace se zastupitelským úřadem země původu cizince, doba potřebná pro poskytnutí právní pomoci ze strany země původu). Správní orgán musí posuzovat uvedené otázky přísně individuálně, nikoliv paušálním odhadem. Pouze v případě, kdy jsou shora uvedené úvahy obsaženy ve správním rozhodnutí a dle své povahy mají oporu ve správním spisu, mohou se soudy ve správním soudnictví ujmout své přezkumné činnosti a posoudit, zda správní orgán nepřekročil meze správního uvážení či ho nezneužil ( in fine ).

27. Napadené rozhodnutí uvedené požadavky na odůvodnění stanovené délky trvání zajištění nesplňuje. Žalovaná sice vyjmenovala, jaké konkrétní úkony bude pravděpodobně nezbytné provést k přípravě realizace správního vyhoštění, avšak neučinila konkrétní odhad, jak dlouho zabere provedení každého ze specifikovaných úkonů. Konstatování žalované, že doba potřebná k zajištění uvedených náležitostí se pohybuje v řádu několika týdnů až měsíců, představuje toliko obecné a paušální tvrzení a neumožňuje kvalifikovaně posoudit, zda celková doba zajištění rámcově odpovídá odhadu dob trvání dílčích úkonů směřujících k vycestování žalobce. Tím, že žalovaná neuvedla žádný časový odhad jednotlivých úkonů, které je třeba pro správní vyhoštění vykonat, tak žalobci znemožnila, aby si na délku trvání zajištění učinil konkrétní názor a v případě neztotožnění se s úvahou žalované mohl vznést konkrétní argumenty, proč považuje eventuální žalovanou zvolená kritéria či jím přidělenou váhu za nesprávné. I v tomto případě platí, že nedostatky odůvodnění žalovaná nemůže zhojit až v řízení před soudem, a proto soud nepřihlédl k podrobnějšímu odhadu přípravy realizace správního vyhoštění žalobce, které žalovaná formulovala až ve vyjádření k žalobě. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů i v části týkající se délky trvání zajištění.

28. Zároveň má soud za to, že žalovaná pochybila, když v napadeném rozhodnutí není v souvislosti se stanovenou dobou zajištění jakkoli odůvodněno, že by žalovaná přihlédla k tomu, že byl žalobce již od 22. 1. 2026 prakticky nepřetržitě zajištěn, byť střídavě v režimu zákona o pobytu cizinců a .

29. NSS již v rozsudku ze dne 10. 4. 2014, č. j. -59, č. 3044/2014 Sb. NSS, upozornil na to, že dochází-li k zajištění cizince za účelem vycestování, je nutné počátek zajištění odvíjet již od okamžiku prvotního omezení jeho osobní svobody v režimu , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě se sice jednalo nejprve o zajištění podle zákona o pobytu cizinců, následně o zajištění podle navazující na uplatnění žádosti o mezinárodní ochranu, a nakonec opět o zajištění podle zákona o pobytu cizinců, navazující již na neúspěšně uplatněnou žádost o mezinárodní ochranu. Logika NSS vyžaduje sčítání doby zajištění před uplatněním žádosti o mezinárodní ochranu, po dobu jejího projednávání i po zamítnutí této žádosti. Tomuto nahlížení ostatně odpovídá i přístup, který zastává v aktuální judikatuře SDEU (srov. rozsudek ze dne 5. 3. 2026 ve věci C-150/24 Aroja, zejm. body 56-73), který vyžaduje sčítání těchto dob pro účely posouzení maximální délky zajištění, která je unijním právem stanovena na 6 měsíců, což v zásadě odpovídá 180 dnům stanoveným v zákona o pobytu cizinců. K ustanovení poslední věty zákona o pobytu cizinců, podle nějž se k uplynulé době zajištění podle nepřihlíží, tedy nelze pro nesoulad s unijním právem přihlížet, pokud by celkový součet dob zajištění přesahoval 6 měsíců bez naplnění zvláštních důvodů umožňujících výjimečně i delší dobu zajištění.

30. Ze správního spisu přitom vyplývá, že osobní svoboda žalobce byla podle § 27 zákona o policii poprvé omezena již dne 22. 1. 2026, kdy byl zajištěn za účelem provedení služebních úkolů policie, která měla důvodné podezření o nelegálnosti pobytu žalobce na území ČR. Tento den je tedy prvním dnem omezení jeho osobní svobody. Žalobce byl přitom nepřetržitě zajištěn až do vydání napadeného rozhodnutí (21. 7. 2026), ve kterém žalovaná stanovila další dobu zajištění na 90 dnů. Žalovaná přitom v napadeném rozhodnutí neuvedla žádné důvody, kterými by vysvětlila, proč nebyla povinna k dřívějšímu zajištění žalobce přihlédnout. Žalovaná tedy pochybila, když nijak neposoudila, anebo přinejmenším v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevysvětlila, proč dřívější dobu zajištění žalobce při stanovení další doby zajištění nezohlednila.

31. Soud naopak nepřisvědčil žalobci, že by žalovaná nedostatečně odůvodnila možnosti užití zvláštních opatření.

32. Podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je

a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly,

b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“),

c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo

d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.

33. Na rozdíl od žalobce má soud za to, že se žalovaná v napadeném rozhodnutí k této otázce vyjádřila v dostatečném rozsahu a nemožnost užití zvláštních opatření za účelem vycestování v případě žalobce náležitě zdůvodnila. Soud pro stručnost odkazuje na závěry žalované uvedené na str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí a pro úplnost dodává, že žalobce při podání vysvětlení konaném dne 23. 1. 2026, ani později, nebyl schopen sdělit konkrétní adresu, na které by se zdržoval. Uvedl jen, že po nezbytně nutnou dobu bydlel u krajana, nemá tu příbuzné ani jiné obdobné vazby. Bydlí po kamarádech, každou chvíli někde jinde. Již sama tato skutečnost vylučuje možnost uložení zvláštních opatření za účelem vycestování cizince podle § 123b odst. 1 písm. a) a d) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce nemá kontaktní (stabilní) adresu, tudíž mu policie objektivně ani nemohla uložit povinnost oznámit adresu místa pobytu ani povinnost zdržovat se tam (když se uvedená adresa/místo pobytu žalobce mění velmi často, je každou chvíli jinde). Žalobci zároveň nemohla být uložena povinnost zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly, protože žádné takové jednoznačně identifikovatelné místo neměl. Z pohovoru též vyplynulo, že žalobce nedisponuje dostatečnou finanční hotovostí ke složení finanční záruky ve smyslu § 123b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalobce přitom ani v žalobě netvrdí, jakou konkrétní okolnost žalovaná v napadeném rozhodnutí opomněla zohlednit při posuzování možnosti uložit zvláštní opatření za účelem vycestování.

34. Nakonec soud nedává žalobci za pravdu ani v tom, že by bylo vadou napadeného rozhodnutí, když výslovně nepoměřuje zájem státu na realizaci správního vyhoštění s dopady zajištění do práv žalobce. Soud konstatuje, že přiměřenost opatření (zajištění žalobce) je poměřována v rámci aplikace jiných zvláštních opatření za účelem vycestování (ve smyslu § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Této povinnosti žalovaná dostála (srov. odst. výše). Není povinností žalované poměřovat zájem státu na realizaci správního vyhoštění (musí se zabývat toliko tím, zda je správní vyhoštění realizovatelné, což žalovaná učinila). Samostatné a výslovné poměřování ve smyslu žalobcem požadovaném tedy zákon nevyžaduje, úvaha o proporcionalitě je promítnuta v možnosti využití zvláštních opatření.

Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení

35. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů v smyslu a současně nemá oporu ve správním spise ve smyslu , a proto musí být zrušeno. Soud nerozhodoval o vrácení věci žalované k dalšímu řízení ve smyslu , neboť zrušením napadeného rozhodnutí, které bylo prvním úkonem v řízení, zde již není řízení, v němž by bylo možné pokračovat (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2015, č. j. ).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, žádné náklady v řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 13. srpna 2026

Martina Kotouček Mikolášková v. r.

soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: X