Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
34 Ad 3/2026 - 168.pdf
PDF · 0 B
No categories available
34 Ad 3/2026 - 168
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: M. Z.
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 11. 2025, č. j. X,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předcházející řízení a napadené rozhodnutí
1. Žalobkyně podala dne 16. 6. 2025 žádost o invalidní důchod. Ta byla rozhodnutím žalované ze dne 14. 8. 2025, č. j. X („prvostupňové rozhodnutí“) zamítnuta pro nesplnění podmínek zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu („IPZS“) ze dne 8. 8. 2025 nebyla zjištěna invalidizující míra poklesu její pracovní schopnosti. Ten rozhodující postižení žalobkyně zařadil pod položku 6c oddílu B kapitoly XV přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity “) a stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na 30 %. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně námitky.
2. V námitkovém řízení vycházela žalovaná z posudku IPZS ze dne 19. 11. 2025. Podle něj byl u žalobkyně přítomen dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, nešlo však o invaliditu. Za rozhodující příčinu byl označen stav po zlomenině proximálního humeru vpravo s luxací humeroskapulárního kloubu, s přetrvávajícím středně těžkým omezením hybnosti pravého ramene a lézí brachiálního plexu horního typu. Tento stav byl podřazen pod kapitolu XV oddíl B položku 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 25 %. Závěr o neinvalidizujícím vlivu dlouhodobě nepříznivého stavu na pracovní schopnost žalobkyně byl proto potvrzen a žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 11. 2025, č. j. X námitky žalobkyně zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí.
3. Mezi účastníky je sporné, zda zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí zakládal invaliditu podle § 39 zákona o důchodovém pojištění.
II. Obsah žaloby a vyjádření žalované
4. V žalobě žalobkyně namítá nesprávné zjištění a posouzení zdravotního stavu. Poukazuje na následky pracovního úrazu z 10. 11. 2023, omezení hybnosti pravého ramenního kloubu, lézi brachiálního plexu, omezení dominantní horní končetiny a nedostatečné zohlednění traumatologických, rehabilitačních a neurologických nálezů. Zpochybňuje změnu posudkového zařazení z položky 6c na položku 3b kapitoly XV, oddílu B přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. a závěr o schopnosti rekvalifikace. Má za to, že pokles pracovní schopnosti dosahuje nejméně 35 %.
5. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že zdravotní stav byl v námitkovém řízení znovu a komplexně posouzen na základě dostupné dokumentace a že posudek splňuje zákonné náležitosti.
III. Řízení před krajským soudem
6. V průběhu řízení si krajský soud vyžádal spisovou dokumentaci a nechal zpracovat posudek Posudkovou komisí MPSV (dále též „PK MPSV“ nebo „komise“) podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
7. PK MPSV dne 28. 5. 2026 zasedala ve složení předsedkyně komise, další lékař s odborností v oboru ortopedie a tajemnice. Žalobkyně byla přítomna jednání PK MPSV a byla zde přešetřena přítomnými lékaři. PK MPSV měla k dispozici kompletní správní spisovou dokumentaci.
8. Komise konstatovala zejména stav po zlomenině proximálního humeru vpravo s luxací, operačně řešené dne 10. 11. 2023, s chronickou lézí brachiálního plexu převážně horního typu. Zohlednila rovněž bolestivé obtíže páteře, artrózu pravého kolene po artroskopii, zlomeninu hlavičky pravého radia ze srpna 2025, hypotyreózu a další diagnózy. Při vlastním vyšetření popsala omezení pohybu pravého ramene, oslabení špetky a stisku, hypestezii a otok pravé horní končetiny; loket a zápěstí byly bez podstatného funkčního omezení.
9. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označila následky zlomeniny proximálního humeru s dislokací a chronickou lézí brachiálního plexu. Tento stav zařadila pod kapitolu XV oddíl B položku 6c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, tedy do rozpětí 30-40 % poklesu pracovní schopnosti. Dolní hranici 30 % zvolila s odůvodněním, že nebylo prokázáno těžké omezení hybnosti ve dvou velkých kloubech, omezení svalové síly na stupeň 3, svalové atrofie ani těžké deformity paže či předloktí.
10. Zlomeninu hlavičky radia komise vyhodnotila jako akutní úraz bez prokázaných trvalých následků. Potíže po pokousání pravé ruky kocourem v prosinci 2025 a další následně se vyvíjející obtíže nepovažovala za významné pro posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k rozhodnému dni. Uzavřela, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 30 % a její zdravotní stav k 26. 11. 2025 neodpovídal žádnému stupni invalidity.
11. Žalobkyně následně vyjádřila nesouhlas s posudkem a předložila vyjádření MUDr. M. Z. ze dne 9. 6. 2026. Poukázala na omezení hybnosti pravého ramene, lézi brachiálního plexu, poruchy citlivosti a úchopové funkce, bolestivý syndrom, lymfedém a komplexní regionální bolestivý syndrom. Uvádí, že zdravotní stav nebyl stabilizován a že dolní hranice 30 % nebyla náležitě odůvodněna.
12. Krajský soud ve věci nařídil jednání, které se uskutečnilo dne 14. 8. 2026 za účasti žalobkyně a zástupkyně žalované. Soud konstatoval, že je povinen vyjít z obsahu správního spisu, a že se všemi písemnými podklady, včetně posudku PK MPSV byli účastníci řízení seznámeni.
13. Žalobkyně setrvala na svém návrhu. Uvedla, že s sebou k jednání PK MPSV dne 28. 5. 2026 vzala veškeré lékařské zprávy, které měla k dispozici, ale komise jí sdělila, že jí pozdější zdravotní dokumentace nezajímá, že jí zajímá pouze zdravotní stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. ke dni 26. 11. 2025. Bylo jí řečeno, že se svými případnými námitkami se má obrátit opět na Českou správu sociálního zabezpečení, a to tak, že si mám podat novou žádost o přiznání invalidního důchodu, což žalobkyně udělala.
14. Na základě poučení a dotazu soudu žalobkyně sdělila, že její zdravotní stav se odvíjí od úrazu, bohužel v její neprospěch. Stále je v pracovní neschopnosti. Žádost podala znovu, ale opět byla zamítnuta. Nyní probíhá námitkové řízení. Má k dispozici zprávy, které byly vydány po vydání napadeného rozhodnutí a dokládají zhoršení jejího zdravotního stavu po tomto datu. Uvedla také, že se z pracovního hlediska musí přizpůsobit svému zdravotnímu stavu a najít uplatnění na trhu práce; pracovat chce. Její pracovní místo na České inspekci životního prostředí bylo zrušeno, resp. v momentě, kdy ukončí pracovní neschopnost, s ní bude také ukončen pracovní poměr, jak jí bylo řečeno ze strany jejího přímého nadřízeného.
15. Zástupkyně žalované odkázala na vyjádření k žalobě a obsah napadeného rozhodnutí a s ohledem na posudek PK MPSV ze dne 28. 5. 2026 navrhla zamítnutí žaloby.
IV. Posouzení věci krajským soudem
16. Soud přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí podle skutkového a právního stavu existujícího v době jeho vydání, tedy k 26. 11. 2025 (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , dále jen „s. ř. s. “) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Obecná právní východiska posuzování invalidity
17. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, který upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován.
18. Pravidla pro stanovení poklesu pracovní schopnosti dále rozvádí vyhláška o posuzování invalidity . Ta v § 2 odst. 3 stanoví, že pokud je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
19. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Náležitosti posudku jsou upraveny v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti atd. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 -18).
20. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. ). Při přezkumu rozhodnutí žalované vydaného na podkladě posudku IPZS v řízení o námitkách (dle § 88 zákona č. 582/1991 Sb. ) neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek PK MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. , avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.
Posudek PK MPSV a zjištěný skutkový stav
21. S ohledem na spornou otázku byl pro účely rozhodnutí ve věci v soudním řízení vypracován posudek PK MPSV ze dne 28. 5. 2026, který soud zohlednil jako nový listinný důkaz. Účastníci řízení měli prostor se k tomuto důkazu vyjádřit. Krajský soud vyhodnotil posudek z hledisek shora uvedených, zabýval se jeho úplností a přesvědčivostí, a to jak vzhledem ke skutkovému stavu zjištěnému ze správních spisů, tak i vzhledem k žalobním námitkám, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
22. Posudek byl vypracován posudkovou komisí zasedající v řádném složení (členem byl odborný lékař se specializací v oboru ortopedie). Soud považuje posudek PK MPSV za úplný, celistvý a přesvědčivý. Komise vycházela ze spisu soudu, podkladů obou stupňů posudkového řízení, z obsáhlého souboru lékařských nálezů a z vyšetření žalobkyně při jednání komise za přítomnosti odborného lékaře v oboru ortopedie. V posudku uvedla diagnostický souhrn, popis objektivního nálezu, pracovní anamnézu i jednotlivé podklady, z nichž vycházela.
23. Posudek dostatečně vysvětluje rozdíl oproti námitkovému posudku. Námitkový posudek podřadil stav pod položku 3b, pro niž vyhláška stanoví nižší rozpětí 15–25 %. PK MPSV oproti tomu zohlednila nejen středně těžké omezení hybnosti ramene, ale celkový funkční stav pravé dominantní horní končetiny po zlomenině proximálního humeru s dislokací a chronickou lézí brachiálního plexu. Proto zvolila položku 6c s rozpětím 30–40 %. Z posudku, včetně jeho srovnávací úvahy k položce 3b, byť stručně, vyplývá, že samotné omezení ramenního kloubu by odpovídalo položce 3b, avšak souhrn funkčních následků hlavního postižení odůvodňuje zařazení do vyšší položky 6c. Komise tím žalobkyni zvolila příznivější posudkové hodnocení než námitkový orgán. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila shodně s posudkem IPZS v prvním stupni, tj. na 30 % podle položky 6c. Shoda těchto dvou posudkových závěrů, učiněných v odlišných fázích řízení, podporuje spolehlivost závěru, že zákonná hranice invalidity 35 % nebyla dosažena; odlišné hodnocení v námitkovém řízení ve výši 25 % na tom nemůže nic změnit.
24. Rovněž volba dolní hranice 30 % je konkrétně zdůvodněna. Komise uznala omezení funkce pravé horní končetiny a neurologický deficit, avšak uvedla, že na končetině nebylo prokázáno těžké omezení hybnosti ve dvou velkých kloubech, omezení svalové síly na stupeň 3, svalové atrofie ani těžké deformity paže nebo předloktí. Tyto skutečnosti jsou z hlediska položky 6c podstatné. Objektivní nálezy dále popisují volnou hybnost lokte a zápěstí, bez prokázaného trvalého omezení po zlomenině hlavičky radia, a neprokazují těžké funkční postižení celé končetiny. Závěr o dolní hranici rozpětí tak není v rozporu s uznanými obtížemi žalobkyně, nýbrž vyjadřuje jejich nedostatečnou intenzitu pro stanovení vyšší hodnoty v rozpětí.
25. Žalobkyní namítané bolesti, poruchy čití, omezení stisku a hybnosti byly komisi známy a promítly se již do volby položky 6c místo položky 3b. Skutečnost, že je komise nepovažovala za důvod pro stanovení 35 % nebo vyšší hodnoty, neznamená, že je opominula. Posudek obsahuje objektivní nález omezené hybnosti pravého ramene, oslabení špetky a stisku i otoku pravé horní končetiny a tyto údaje hodnotí v souvislosti s ostatními nálezy.
26. Další zdravotní potíže komise neopomněla. U potíží souvisejících se zlomeninou hlavičky radia po pádu v srpnu 2025 shledala, že šlo o akutní úraz léčený konzervativně, bez prokázaných trvalých následků; následná kontrola popsala jen lehce omezenou hybnost a neurocirkulační nález v normě. Nešlo proto o další dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se samostatným vlivem na pracovní schopnost. Pokousání pravé ruky kocourem se uskutečnilo až v prosinci 2025, tedy po vydání napadeného rozhodnutí, a nemohlo se do přezkumu jeho zákonnosti promítnout. Další obtíže, na něž komise poukázala, se podle podkladů v rozhodné době vyvíjely a byly dále vyšetřovány; nešlo o stabilizované dlouhodobé postižení, které by bylo možné k 26. 11. 2025 hodnotit jako další příčinu poklesu pracovní schopnosti.
27. Skutečnost, že některá další postižení nebyla v přímé souvislosti s úrazem z listopadu 2023, nebyla sama o sobě rozhodujícím důvodem jejich nezohlednění. Podstatné je, že komise u nich neshledala dlouhodobost a trvalý funkční dopad významný pro pracovní schopnost k rozhodnému dni. Právě tento závěr je ve vztahu k invaliditě rozhodný.
28. Z průběhu léčby hlavního postižení, zhojení zlomeniny ve stacionárním postavení, dlouhodobé rehabilitace a popisu funkčního stavu vyplývá, že k rozhodnému dni bylo možné jeho dopad na pracovní schopnost posoudit. Posudek současně rozlišil pozdější a dosud se vyvíjející obtíže, které mohou být předmětem nového posouzení po jejich ustálení. Ani vyjádření MUDr. Z. ze dne 9. 6. 2026 neoznačuje konkrétní objektivní nález, který by prokazoval vyšší míru funkčního postižení již k 26. 11. 2025. Především jím uváděný komplexní regionální bolestivý syndrom je doložen až nálezem ambulance bolesti z 6. 5. 2026. Žalobkyně dosud neoznačila zdravotnickou zprávu vydanou po rozhodném dni, která by obsahovala konkrétní retrospektivní zjištění o tom, že její zdravotní stav byl k 26. 11. 2025 závažnější, než vyplývá z podkladů posudkové komise.
29. Závěr o nezvýšení horní hranice podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity je rovněž přezkoumatelný. Komise vycházela z toho, že žalobkyně má středoškolské vzdělání, odbornou zkoušku finančního poradce a úřednickou zkoušku, a dlouhodobě vykonávala práci odborné referentky. Jde o administrativní pracovní zařazení, pro které nejsou určující činnosti vyžadující těžkou manuální práci nebo soustavné přenášení těžkých předmětů. Posudková komise proto důvodně neshledala, že by funkční omezení dominantní horní končetiny ve spojení s dosaženým vzděláním, zkušenostmi a možností využít zachovanou pracovní schopnost odůvodňovala zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti. Skutečnost, že Úřad práce žalobkyni nenabídl konkrétní rekvalifikaci, sama o sobě invaliditu nezakládá; nárok na invalidní důchod se neodvíjí od aktuální možnosti nalézt zaměstnání na trhu práce.
30. Posudek tedy reaguje na podstatné žalobní námitky a nevzbuzuje důvodné pochybnosti o správnosti závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně dosahovala k 26. 11. 2025 pouze 30 %. Jelikož nedosáhla zákonné hranice 35 %, žalobkyně nebyla invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí je proto zákonné.
V. Závěr a náhrada nákladů řízení
31. V soudním řízení bylo potvrzeno, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní. Žaloba není důvodná, krajský soud ji proto zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. ).
32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s. s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Nyní projednávaná věc se týkala důchodového pojištění, a proto ani žalovaná ex lege nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
33. Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem.
Brno dne 14. srpna 2026
Lenka Bahýľová v. r.
samosoudkyně