Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
34 Ad 5/2026 - 81.pdf
PDF · 0 B
No categories available
34 Ad 5/2026 - 81
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci
žalobce: V. R.
X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 5. 2025, č. j. X,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí
1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 5. 2025, č. j. X („napadené rozhodnutí“). Tím žalovaná zamítla námitky proti rozhodnutí ze dne 8. 1. 2025, č. j. X („prvostupňové rozhodnutí“) a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“) s přihlédnutím ke Smlouvě mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o sociálním zabezpečení č. 12/2023 Sb. m. s. („Smlouva“). Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále „IPZS“) ze dne 25. 11. 2024 invalidita žalobce vznikla dne 23. 5. 2024. Byla tedy splněna podmínka vzniku invalidity, žalobce však nezískal potřebnou dobu pojištění.
2. Z napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaná vycházela z posudku IPZS ze dne 8. 4. 2025. Podle tohoto posudku je zdravotní stav žalobce dlouhodobě nepříznivý ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“), a pokles pracovní schopnosti činí 40 %. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo označeno postižení odpovídající kapitole IV položce 2c (diabetes mellitus) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , („vyhláška o posuzování invalidity“). Lékař IPZS stanovil míru poklesu pracovní schopnosti žalobce s ohledem na absenci těžkých poruch, středem daného rozmezí, tedy na 40 %. Žalovaná v napadeném rozhodnutí rovněž dospěla k závěru, že žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění.
II. Žaloba
3. Žalobci byl rozhodnutím Fondu důchodového a invalidního pojištění Republiky srbské, Bosna a Hercegovina přiznán nárok na poměrnou část invalidního důchodu. Žalobce získal dobu pojištění i v České republice v délce 3 let, 11 měsíců a 27 dnů. Uplatnil proto nárok na poměrnou část invalidního důchodu v České republice.
4. Dle napadeného rozhodnutí žalobce nesplňuje podmínky pro poměrný invalidní důchod, neboť nedosáhl požadované doby pojištění. Doba pojištění získaná v České republice je nezpochybnitelnou skutečností. Nárok na důchod je univerzálním právem, které žalobci zaručují čl. 1 , 2 a 3 Ústav y, Listina základních práv a svobo Listina základních práv a svobod a Evropská úmluva o sociálním zabezpečení. Žalobce poukázal na informace zveřejněné ministerstvem práce a sociálních věcí na webových stránkách, týkající se koordinace invalidních důchodů.
5. Žalobce se vymezil proti tomu, že v posudcích jsou jednotlivé diagnózy uvedeny bez kódu nemocí dle mezinárodní klasifikace nemocí. Bez přesného kódu nemoci je sporné, zda jsou názvy jednotlivých nemocí uvedeny správně a zda je správný i popis nemoci. Odůvodnění rozhodnutí musí být založeno na správných tvrzeních. Odůvodnění rozhodnutí se nezakládá na skutečnostech uvedených v žádosti. Jedná se o nezákonnost a podstatné porušení řízení. V rozhodnutí správního orgánu prvního stupně není dostatečné odůvodnění rozhodných skutečností a žalovaná měla prvostupňové rozhodnutí zrušit.
6. Není pravda, že by základem invalidity žalobce byl diabetes mellitus B. Není jasné, proč žalovaná nepožádala Fond důchodového a invalidního pojištění Republiky srbské, Bosna a Hercegovina o doplnění jeho žádosti ze dne 2. 9. 2024 a o další skutečnosti týkající se diagnóz, které byly základem pro stanovení dávky v poměrné invaliditě v Republice srbské. Správní orgány se dopustily pochybení, které se odráží v nesprávně a neúplně zjištěném stavu věci.
7. Žalobce odkázal na zprávu o svém zdravotním stavu ze dne 22. 5. 2024. Bod 4 zprávy uvádí diagnózy, kterými žalobce trpí, seřazené dle důležitosti a kódu onemocnění. Na prvním místě se nachází těžká depresivní epizoda bez psychotických příznaků a na druhém diabetes mellitus. Již v námitce proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce uvedl, že mu byl v důsledku cukrovky v říjnu 2024 amputován prst na pravé noze. Přiložil překlad a kopii propouštěcího dopisu z nemocnice G. z roku 2015, ze kterého plyne, že žalobce podstoupil ještě dvě amputace v letech 2011 a 2015. Žalobce v České republice získal 3 roky, 11 měsíců a 27 dní pojištění, nikoliv pouze 6 dní, jak tvrdí žalovaná. Proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.
III. Vyjádření žalované a replika žalobce
8. Žalovaná zopakovala, že posouzení zdravotního stavu a invalidity je otázkou medicínskou. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základně závazného odborného posudku IPZS o invaliditě žalobce. Mezi předpisy České republiky a Bosny a Hercegoviny není uznána žádná shoda ve věci podmínek vztahujících se na stupeň invalidity. Posouzení zdravotního stavu pro účely invalidity proto bylo provedeno výhradně podle českých právních předpisů. Ve smyslu Smlouvy byly vzaty v úvahu informace a lékařská dokumentace týkající se zdravotního stavu žalobce, které byly poskytnuty nositelem pojištění druhého smluvního státu. Posudkový lékař IPZS postupuje výhradně dle platných českých předpisů. Posouzení se proto může lišit v určení hlavního onemocnění a jeho míře omezující pracovní schopnost žalobce, či v datu vzniku invalidity.
9. Pro vznik nároku na přiznání a výplatu invalidního důchodu vyžaduje zákon o důchodovém pojištění krom uznání invalidity též získání potřebné doby pojištění. Žalobce však potřebnou dobu pojištění nezískal. V osobním listu důchodového pojištění je započtena veškerá doba pojištění, jak získaná v ČR, tak v zahraničí, a to 7 roků a 80 dnů. V ČR tato doba činí 1452 dnů, a byla žalobcem získána v období let 1995–2000, tedy před dvacetiletým a desetiletým obdobím, která jsou rozhodná pro výpočet potřebné doby pojištění. Rozhodná období zahrnují pouze 6 dnů zahraniční doby pojištění, jak ji potvrdil penzijní fond Bosny a Hercegoviny na svém formuláři.
10. Žalobce k vyjádření sdělil, že nežádá o přiznání plného invalidního důchodu, žádá pouze o přiznání poměrného invalidního důchodu. Z vyjádření žalované neplyne, dle kterého předpisu nemá žalobce na poměrný důchod nárok. Žalobce navrhl, aby soud věnoval pozornost tomu, kdo provedl znalecké posouzení jeho zdravotnické dokumentace a zda bylo provedeno v souladu s platnými předpisy. Z vyjádření neplyne jméno a příjmení znalce, ani název instituce. Ve vyjádření není uvedeno, že žalobci byl amputován další prst na pravé noze, jak žalobce doložil.
IV. Řízení před krajským soudem
11. K žádosti soudu vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Brně („posudková komise“ či „PK MPSV“) dne 3. 6. 2026 posudek. Žalobce nebyl jednání komise přítomen. Posudková komise vycházela ze soudního a správního spisu i z doložené zdravotnické dokumentace.
12. Posudková komise zjistila, že dominantním zdravotním postižením žalobce je diabetes mellitus II. typu s rozvinutými komplikacemi, zejména diabetickou polyneuropatií, retinopatií a angiopatií. V důsledku cévního postižení dolních končetin došlo k okluzi některých tepen levé dolní končetiny se zhoršeným prokrvením, přičemž žalobce podstoupil amputaci prstu levé nohy pro gangrénu a flegmónu. Současně trpí hypertenzí, hypotyreózou, lupénkou a počínající stařeckou kataraktou.
13. Podle posudkové komise jsou diabetické komplikace dostatečně doloženy zdravotnickou dokumentací. Cévní postižení dolních končetin však nedosahuje stupně kritické ischemie a navzdory zhoršenému prokrvení levé dolní končetiny nebylo zjištěno těžké funkční postižení. Přítomny jsou rovněž počínající diabetické změny na sítnici a polyneuropatie dolních končetin. Komise uzavřela, že jde o středně těžké zdravotní postižení, které žalobci způsobuje obtíže, avšak nevede k významnému omezení běžných denních aktivit ani k těžkému omezení výkonnosti.
14. Ke dni vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce po amputaci prstu levé nohy v souvislosti s nedostatečně kompenzovaným diabetem. Kritická cévní okluze dolních končetin nebyla zjištěna, přičemž stav byl sledován a léčen antiagregační terapií. Diabetická retinopatie se nacházela pouze v počátečním stadiu bez těžkého postižení zrakových funkcí. Lupénka, hypotyreóza i arteriální hypertenze byly podle posudkové komise léčbou kompenzovány a dlouhodobě stabilizovány.
15. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovila posudková komise tak, že onemocnění odpovídá kapitole IV položce 2c s rozmezím 30-45 %, zvolila horní hranici procentního rozpětí a tuto navýšila pro profesi žalobce o 10 procentních bodů. Pokles míry pracovního uplatnění je celkově 55 % pro trvalé makro a mikroangiopatické změny progredujícího onemocnění diabetes mellitus ve zdravotním stavu žalobce. Jednalo se o invaliditu druhého stupně. Vznik invalidity byl stanoven na 23. 5. 2024.
16. Žalovaná neměla k posudku žádné výhrady, měla za to, že zvýšení stupně invalidity nemá žádný vliv na výrok žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobě proto dle jejího názoru nelze vyhovět.
17. Žalobce k posudku uvedl, že kromě společnosti P. Ch. s.r.o., pracoval i v jiné společnosti, kde pracoval déle. Dále uvedl, že v posudku je nesprávně uvedeno, že je muž se základním vzděláním, je technický inženýr a jeho diplom byl nostrifikován. Požádal soud, aby tuto informaci ověřil. Žalobce dále uvedl, že mu byly amputovány celkem tři prsty. Z posudku však plyne pouze amputace jednoho prstu. Zdravotní stav žalobce je složitější, než plyne z posudku.
V. Posouzení věci soudem
18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době napadeného rozhodnutí [§ 75 odst. 1 , 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů, „s. ř. s. ]. Při naplnění zákonných podmínek § 51 s. ř. s. s. ř. s. soud ve věci rozhodl bez toho, aby nařizoval ústní jednání.
19. Žaloba není důvodná.
Invalidita žalobce
20. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 téhož zákona se jedná o invaliditu druhého stupně, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 % avšak nejvíce o 69 %. Podle § 39 odst. 4 téhož zákona se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření, přičemž se bere v úvahu mimo jiné, zda jde o stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Pro soudní přezkum je přitom rozhodný skutkový a právní stav, který tu byl v době vydání napadeného správního rozhodnutí; posudkové hodnocení proto musí směřovat právě k tomuto okamžiku (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 -82, č. 526/2005 Sb. NSS).
21. Správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod odborně neposuzuje. Posudek posudkové komise MPSV hodnotí jako každý jiný důkaz, avšak vzhledem k jeho významu v řízeních o invaliditě bývá právě tento důkaz stěžejní, jestliže je úplný, celistvý a přesvědčivý (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 -54, č. 511/2005 Sb. NSS; dále např. rozsudky NSS ze dne 30. 7. 2015, č. j. 9 Ads 292/2014 -34, či ze dne 15. 8. 2018, č. j. 3 Ads 212/2017 -25).
22. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zejména s těmi, které posuzovaný namítá, musí vycházet z úplné zdravotnické dokumentace, uvést rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, správně ji podřadit pod příslušnou položku vyhlášky a současně přesvědčivě vysvětlit, proč stanovila právě konkrétní procentní míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zákonného rozpětí (srov. zejména rozsudky NSS ze dne 30. 7. 2015, č. j. 9 Ads 292/2014 -34, a ze dne 15. 8. 2018, č. j. 3 Ads 212/2017 -25).
23. Posudek PK MPSV ze dne 3. 6. 2026 těmto požadavkům vyhovuje.
24. Posudek byl vypracován posudkovou komisí zasedající v řádném složení (členem byl odborný lékař se specializací v oboru interní lékařství). Posudková komise vycházela ze správního a soudního spisu i z relevantní zdravotnické dokumentace. V úvahu vzala i žalobcem nově doložené lékařské zprávy.
25. Komise přesvědčivě odůvodnila výběr rozhodujícího zdravotního postižení a jeho podřazení pod kapitolu IV položku 2c. Ostatně zdravotní postižení žalobce bylo pod tuto položku zařazeno i v předcházejících posudcích. Jednotlivá posouzení jsou proto v tomto směru konstantní. PK MPSV vysvětlila, proč nebylo namístě zdravotní postižení žalobce podřadit pod položku 2d, tedy pod položku odpovídající těžkému funkčnímu postižení. Uvedla, že žalobce nemá těžké funkční postižení při dekompenzované cukrovce. Jedná se o středně těžké postižení. Komplikace způsobují obtíže, nicméně žalobce je schopen vykonávat běžné denní aktivity bez těžkých poruch prokrvení končetin a nemá těžké omezení výkonnosti. PK MPSV zvolila základní míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici příslušného rozpětí, tedy 45 %. Uvedla, že výslednou hodnotu navýšila o 10 % pro profesi žalobce. Shodné bylo i posouzení data vzniku invalidity.
26. Žalobce zpochybňoval závěr, podle něhož je rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu diabetes mellitus, přičemž poukazoval zejména na další zdravotní obtíže, včetně psychiatrické diagnózy a následků diabetických komplikací. Jakkoli je psychiatrická diagnóza (periodická deprese) uváděna v anamnéze žalobce a komise ji vzala v potaz (stejně jako tak učinily předcházející posudky), z posudku PK MPSV však jednoznačně plyne, že právě diabetes mellitus s rozvinutými komplikacemi představoval ke dni napadeného rozhodnutí dominantní zdravotní postižení, které mělo rozhodující dopad na pracovní schopnost žalobce. Závěr posudkové komise podle soudu obstojí, naopak žalobce svoji argumentaci proti tomuto závěru blíže nerozvedl.
27. K nesouhlasu argumentace žalobce s tímto závěrem je současně nutno odkázat na pravidlo stanovené v § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity, podle něhož platí, že je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
28. Žalobce dále tvrdil, že mu byly amputovány tři prsty, a to dva na levé a jeden na pravé noze. Soud však nemá za to, že by posudková komise amputaci prstů žalobce opomenula a že by byl její posudek v tomto směru neúplný. K amputaci prstů žalobce došlo v letech 2011, 2015 a 2024. Komise v textu posudku explicitně zmiňuje amputaci prstu žalobce, ke které došlo v roce 2024, což naznačuje formulace „nyní po amputaci prstu levé nohy“. V tom soud nespatřuje opomenutí předchozích amputací, ale zaměření posudkové komise na aktuální zdravotní stav žalobce. Žalobce navíc opakovaně upozorňoval na amputaci, která proběhla v roce 2024, komise se jí proto v návaznosti na námitky žalobce explicitně zabývala. Z posudku pak plyne, že posudková komise měla k dispozici lékařskou dokumentaci i z minulých let, od roku 2011, včetně fotodokumentace. Soud proto nemá za to, že by posudková komise předchozí amputace opomněla a že by z tohoto důvodu byl posudek neúplný.
29. Žalobce k posudku uvedl, že u zmíněného zaměstnavatele pracoval pouze asi rok, uvedl jiného zaměstnavatele, u kterého pracoval déle, jako vedoucí střediska. Rovněž uvedl, že není mužem se základním vzděláním, ale inženýrem. K tomu soud sděluje, že není nutné v posudku uvést výčet veškerých dosavadních zaměstnání. Posudková komise zmínila pouze poslední evidované zaměstnání žalobce. Důležité je, aby posudkový orgán při hodnocení pracovní schopnosti zohlednil vzdělání, zkušenosti, znalosti a dosavadní výdělečné činnosti žalobce. To se v projednávané věci projevilo tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla s přihlédnutím k profesi žalobce navýšena o 10 procentních bodů podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Jednalo se tedy o navýšení v maximálním zákonem dovoleném rozsahu (srov. § 3 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). I pokud by žalobce tvrzené vzdělání doložil, nemohlo by se promítnout do dalšího navýšení procentní míry na základě týchž kritérií.
30. Žalobce soud požádal o ověření skutečnosti, že je technologickým inženýrem u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kde byl jeho diplom nostrifikován v roce 1994. To by však soud vzhledem k nadepsanému považoval za nadbytečné. Jak již bylo uvedeno, ani případná nepřesnost v údajích o dosaženém vzdělání nemůže mít vliv na zákonnost posudkového závěru, neboť komise již využila možnost zvýšit procentní míru poklesu pracovní schopnosti, a to v maximálním přípustném rozsahu.
31. Soud nepřisvědčil ani žalobní námitce, že posudek je neúplný proto, že neuvádí jednotlivé diagnózy podle mezinárodní klasifikace nemocí včetně jejich kódů. Náležitosti posudku jsou uvedeny v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity a takovou náležitost nestanoví.
Doba pojištění
32. Podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění má na invalidní důchod nárok pojištěnec, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku
33. Dle článku 6 Smlouvy žalovaná přihlédne k dobám pojištění druhého státu, závisí-li nárok na dávku na získání určité doby pojištění. Smlouva se výslovně vztahuje i na dávky při invaliditě, jak plyne z čl. 2 odst. 1 bod 2. Dle článku 37 odst. 2 Smlouvy „[p]ro stanovení nároků na dávky podle této smlouvy se přihlédne také k dobám pojištění, které byly získány podle právních předpisů smluvních států před jejím vstupem v platnost.“
34. Podle § 40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění činí potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod u pojištěnce nad 28 let dobu pěti roků. Dle § 40 odst. 2 se potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod zjišťuje v období před vznikem invalidity. Jde-li o pojištěnce ve věku na 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků.
35. Z osobního listu důchodového pojištění plyne, že žalobce získal celkem 7 roků a 80 dnů doby pojištění. Z toho 7 roků a 74 dnů doby pojištění získal v období od 4. 8. 1986 do 31. 12. 2000. Dalších 6 dnů náhradní doby pojištění žalobce získal v roce 2022.
36. Ke dni vzniku invalidity, tj. ke dni 23. 5. 2024 činil věk žalobce 64 let. Z osobního listu důchodového pojištění plyne, že v rozhodném období deseti let před vznikem invalidity, tedy v období od 23. 5. 2004 do 22. 5. 2024 získal žalobce pouze 6 dnů doby pojištění. V rozhodném období posledních dvaceti let před vznikem invalidity, tedy v období od 23. 5. 2014 do 22. 5. 2024 získal žalobce rovněž pouze 6 dnů doby pojištění.
37. Žalobce v žalobě netvrdil, že by získal další dobu pojištění nad rámec evidované doby. Měl však za to, že by mu měl být poměrný invalidní důchod přiznán na základě doby pojištění, kterou získal v České republice v délce 3 let, 11 měsíců a 27 dnů. V tomto se však žalobce mýlí. Za účelem získání nároku na invalidní důchod by žalobce musel naplnit podmínku potřebné doby pojištění dle § 38 a 40 zákona o důchodovém pojištění. Pokud by žalobce tuto podmínku naplnil, vznikl by mu nárok na invalidní důchod. Pokud by podmínka byla naplněna pouze po připočtení dob pojištění získaných v zahraničí, žalovaná by přistoupila k výpočtu dílčí dávky invalidního důchodu. Žalovaná netvrdila, že by žalobce v České republice získal pouze 6 dnů pojištění celkem. Šest dnů pojištění se vztahuje pouze k rozhodnému desetiletému a dvacetiletému období před vznikem invalidity.
38. Soud musí konstatovat, že žalobce nesplnil potřebou dobu pojištění potřebnou pro vznik nároku na invalidní důchod či dílčí invalidní důchod. Žalovaná přihlédla nejen k dobám pojištění žalobce získaných v České republice, ale k veškerým dobám pojištění evidovaných v osobním listu důchodového pojištění žalobce. Žalobce však potřebnou dobu pojištění ani s přihlédnutím k těmto dobám nezískal. Nenáleží mu proto invalidní důchod ani v dílčí výši.
39. Odkazy žalobce na obecná ústavní východiska nemají pro posouzení věci přímý význam. Právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci sice vyplývá z čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, jeho konkrétní obsah a podmínky realizace však Listin Listina výslovně ponechává zákonu, v jehož mezích se lze tohoto práva domáhat (čl. 41 odst. 1 Listin y). Zákonodárce disponuje v oblasti sociálního zabezpečení relativně širokým prostorem pro uvážení při vymezení podmínek, za nichž jednotlivé dávky přizná. To se týká i stanovení potřebné doby pojištění jako jedné z podmínek vzniku nároku na invalidní důchod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 8/07 ).
40. Soud uzavírá, že na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce není invalidní v prvním, nýbrž ve druhém stupni invalidity. Tato skutečnost však nemůže vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Nárok na invalidní důchod podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění vzniká pouze při současném splnění podmínky invalidity a podmínky získání potřebné doby pojištění, jejíž rozsah a rozhodné období upravuje § 40 téhož zákona. Jelikož žalobce potřebnou dobu pojištění nezískal, nárok na invalidní důchod mu nevznikl bez ohledu na to, zda jeho zdravotní stav odůvodňuje invaliditu ve vyšším stupni. Nesprávné posouzení stupně invalidity žalovanou proto nemohlo mít vliv na zákonnost zamítavého výroku napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2023, č. j. 9 Ads 168/2022 -36).
VI. Závěr a náklady řízení
41. Krajský soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí z hlediska zákonnosti obstojí a neshledal ani jiné vady, pro které by jej bylo na místě zrušit. Proto žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
42. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Nyní projednávaná věc se týkala důchodového pojištění, a proto ani žalovaná ex lege nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno dne 24. srpna 2026
Lenka Bahýľová v. r.
samosoudkyně