Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 Ad 37/2025 - 32

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci

žalobkyně: M. B.

bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2025, č. j. X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí

1. Rozhodnutím žalované, ze dne 11. 8. 2025, č. j. X („prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná přiznala žalobkyni od 1. 1. 2025 starobní důchod podle , o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“) s přihlédnutím k čl. 52 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 („nařízení č. 883/2004“ či „koordinační nařízení“), ve výši 11 611 Kč měsíčně. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně námitky. Žalovaná rozhodnutím ze dne 13. 10. 2025, č. j. X („napadené rozhodnutí“), částečně změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že se žalobkyni přiznává starobní důchod ve výši 11 614 Kč měsíčně. Ve zbytku žalovaná prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

2. Žalovaná v napadeném rozhodnutí shrnula závěry prvostupňového rozhodnutí a odvolací námitky žalobkyně. Uvedla, že žalobkyně nesplnila podmínku potřebné doby pojištění pro přiznání nároku na důchod dle § 29 odst. 1 písm. i) zákona o důchodovém pojištění. S účinností od 1. 1. 2025 bylo do zákona o důchodovém pojištění vloženo ustanovení § 29 odst. 2 písm. g), dle kterého má pojištěnec nárok na starobní důchod též, jestliže nesplnil podmínky dle § 29 odst. 1 a získal dobu pojištění nejméně 20 let a dosáhl po roce 2024 věku aspoň o 2 roky vyššího, než je důchodový věk stanovený dle § 32 pro muže stejného data narození. Jelikož byla právní úprava vložena do zákona s účinností od 1. 1. 2025, je možné na základě tohoto ustanovení přiznat starobní důchod nejdříve od 1. 1. 2025. Stanoveného věku žalobkyně dosáhla dne 13. 12. 2023, důchod jí však dle tohoto ustanovení lze přiznat nejdříve od účinnosti zákona, tj. od 1. 1. 2025. Důchodový věk byl správně stanoven s odkazem na důchodový věk muže stejného data narození, to vyplývá z § 29 odst. 2 písm. g) zákona o důchodovém pojištění.

3. Žalovaná v napadeném rozhodnutí dále konstatovala, že na základě námitek žalobkyně provedla kontrolu výpočtu starobního důchodu. Bylo prověřeno, zda žalobkyni byla správně započtena získaná doba pojištění, včetně dosažených vyměřovacích základů a vyloučené doby a doby péče o děti. Zkontrolován byl též postup výpočtu důchodové dávky. S ohledem na nezapočtení vyměřovacího základu ve výši 1 284 Kč, který byl získán za období od 1. 1. 2017 do 5. 1. 2017 byl proveden nový výpočet starobního důchodu. Žalovaná dále uvedla způsob výpočtu starobního důchodu žalobkyně.

II. Žaloba

4. Žalobkyně má za to, že byla napadeným rozhodnutím zkrácena na svých právech. Napadené rozhodnutí je dle ní nepřezkoumatelné, neboť se žalovaná nevypořádala s klíčovou právní otázkou, zda žalobkyni mohl vzniknout nárok na starobní důchod již před 1. 1. 2025, konkrétně dne 13. 12. 2023, kdy žalobkyně dosáhla věku stanoveného v § 29 odst. 2 písm. g) zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná se omezila na konstatování, že důchod lze přiznat nejdříve od účinnosti zákona, aniž by tento závěr jakkoliv právně odůvodnila, vyložila smysl a účel právní úpravy a vypořádala se s jejími dopady na osoby, které podmínky splnily dříve. Z rozhodnutí tak není zřejmé, proč je zpětné přiznání dávky považováno za právně vyloučené, což brání soudnímu přezkumu.

5. Žalovaná vyložila a aplikovala § 29 odst. 2 písm. g) zákona o důchodovém pojištění formalisticky, aniž by se zabývala jeho účelem a ústavními souvislostmi. To představuje porušení zásady legitimního očekávání, vede k nerovnému zacházení s pojištěnci, kteří splnili zákonné podmínky krátce před účinností novely. Postup přestavuje nepřiměřený zásah do sociálních práv žalobkyně. Žalovaná se nezabývala možností ústavně konformního výkladu, který by umožnil přiznání důchodu alespoň ode dne splnění podmínek, nebo ode dne podání žádosti.

6. Žalovaná nevypořádala všechny námitky žalobkyně. Žalobkyně v námitkovém řízení namítala nezapočtení všech dob pojištění, nezohlednění všech dosažených příjmů a nesprávný výpočet důchodového věku. Žalovaná pouze obecně uvedla, že byla provedena kontrola výpočtu. Takový postup je v rozporu s , neboť není zřejmé, jakými úvahami se žalovaná řídila a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěla.

7. Žalovaná postupovala přehnaně formalisticky, aniž by usilovala o zjištění skutečného stavu věci v rozsahu nezbytném pro spravedlivé rozhodnutí. Porušila , neopatřila si pro vydání rozhodnutí odpovídající a dostatečné podklady a nevyšla ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci.

8. Došlo i k porušení koordinačního nařízení, neboť žalovaná postupovala nepřiměřeně při aplikaci dílčího důchodu. Rozhodnutí neobsahuje žádné úvahy o tom, zda zahraniční doba pojištění v rozsahu pouhých 120 dnů skutečně odůvodňuje krácení obou složek důchodu, a zda takový zásah odpovídá zásadám rovného zacházení a proporcionality. Žalobkyně proto navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.

III. Vyjádření žalované

9. Žalovaná ve vyjádření mimo jiné zopakovala argumentaci z napadeného rozhodnutí a na rozhodnutí také odkázala. Uvedla, že zhodnotila veškerou prokázanou a doloženou dobu pojištění žalobkyně dle dokladů nacházejících se v její evidenci a těch, které měla při rozhodování k dispozici.

10. Doplnila, že starobní důchod je nároková dávka, kritériem pro její přiznání je splnění zákonem stanovených podmínek. Podmínka potřebné doby pojištění musí být objektivně splněna spolu s podmínkou věkovou. Právní předpisy EU stanoví, za jakých podmínek lze provést výpočet dílčí výše důchodu pojištěnce, a neobsahují žádnou výjimku týkající se počtu dnů pojištění získaných v členském státě EU odůvodňující krácení či nekrácení, procentní a základní výměry důchodu.

11. Žalovaná je jakožto výkonný orgán povinna právní předpisy týkající se nejen důchodového zabezpečení ČR, ale i platných právních předpisů EU dodržovat a nikoli je měnit dle svého uvážení či uvážení pojištěnců nebo dalších osob zúčastněných v řízení.

12. Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí je dle žalované nedůvodná. Napadené rozhodnutí netrpí vadami, které by způsobovaly jeho nepřezkoumatelnost. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci soudem

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalované [ , 2 , , ve znění pozdějších předpisů, „ ]. Při naplnění zákonných podmínek soud ve věci rozhodl bez toho, aby nařizoval ústní jednání; účastníci řízení jednání nepožadovali a soud nepovažoval jeho konání za nezbytné.

14. Žaloba není důvodná.

15. Žalobkyně předně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. V souladu s ustálenou judikaturou lze rozhodnutí správního orgánu považovat za nepřezkoumatelné za předpokladu, že je vnitřně rozporuplné či nesrozumitelné, popř. není z jeho obsahu zřejmé, o čem a jak bylo rozhodováno. Kromě toho může nepřezkoumatelnost dále spočívat v tom, že úvahy správního orgánu nemají oporu v provedeném dokazování nebo bez náležitého odůvodnění nereflektují námitky účastníka řízení, popř. je bez dalšího označují za mylné či vyvrácené (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. –44). Napadené rozhodnutí není nadepsanými vadami stiženo.

16. Žalobkyně namítala, že se žalovaná nevypořádala se vznesenými námitkami v námitkovém řízení. K tomuto závěru soud nedospěl. Žalobkyně v odvolání namítala, že jí měl být starobní důchod přiznán již od 13. 12. 2023. Dále tvrdila, že bylo nesprávně vycházeno z výpočtu pro muže. A obecně namítla, že nebyla zohledněna všechna období jejího pojištění ani všechny její příjmy. Žalovaná se hlavními námitkami žalobkyně zabývala. Vysvětlila, proč žalobkyni přiznala starobní důchod od 1. 1. 2025, bylo tomu tak z důvodu účinnosti novely zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná také vysvětlila, že určení věkové podmínky dle důchodového věku stanovené pro muže je zákonem předvídaný postup.

17. Námitky žalobkyně, podle nichž nebyla zohledněna všechna období jejího pojištění ani všechny její příjmy, byly pouze obecné a nekonkrétní. Žalovaná proto provedla standardní kontrolu výpočtu starobního důchodu, v jejímž rámci prověřila získanou dobu pojištění, vyměřovací základy, vyloučené doby, dobu péče o děti i postup výpočtu dávky; v důsledku zjištěného opomenutí vyměřovacího základu za období od 1. 1. 2017 do 5. 1. 2017 také dávku přepočítala. Soud ve správním spise neshledal pochybení tohoto postupu ani další skutečnost, která by zpochybňovala správnost výpočtu.

Okamžik přiznání dávky starobního důchodu

18. Žalobkyni byl přiznán starobní důchod na základě § 29 odst. 2 písm. g) zákona o důchodovém pojištění. Podle tohoto ustanovení má pojištěnec nárok na starobní důchod také tehdy, pokud nesplnil podmínky dle § 29 odst. 1 a získal dobu pojištění „20 let a dosáhl po roce 2024 věku aspoň o 2 roky vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození.“ Jedná se o zákonné vymezení tzv. odloženého starobního důchodu, tedy o možnost přiznat starobní důchod i při získání kratší doby pojištění, ale až po dosažení vyššího věku.

19. Ustanovení v tomto znění bylo do zákona o důchodovém pojištění vloženo čl. I bodem 18 , kterým se mění , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony („novelizační zákon“).

20. Dle čl. II bod 2 novelizačního zákona „[s]plnil-li pojištěnec před 1. lednem 2025 podmínky nároku na starobní důchod podle , ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo podle , ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vzniká mu nárok na starobní důchod ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“

21. Dle čl. XVI novelizačního zákona tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2025 s výjimkou vyjmenovaných ustanovení.

22. Podmínky naplnění § 29 odst. 2 písm. g) zákona o důchodovém pojištění jsou navázány na důchodový věk stanovený dle § 32 zákona o důchodovém pojištění pro muže stejného data narození. Důchodový věk stanovený dle § 32 zákona o důchodovém pojištění pro muže narozené v roce 1958 je 63 let a 10 měsíců. Věk o 2 roky vyšší je věk 65 let a 10 měsíců. Tohoto věku žalobkyně dosáhla dne 13. 12. 2023. Soud dodává, že skutečnost, že § 29 odst. 2 písm. g) zákona o důchodovém pojištění vymezuje rozhodný věk ve vztahu k důchodovému věku stanovenému pro muže téhož data narození, nepředstavuje diskriminační ani nesprávný postup žalované. Jde o zákonodárcem zvolený způsob zákonného vymezení věkové podmínky pro vznik nároku na starobní důchod při získání kratší doby pojištění.

23. Žalovaná nerozporuje, že žalobkyně objektivně naplnila podmínku doby pojištění i podmínku věkovou dle § 29 odst. 2 písm. g) zákona o důchodovém pojištění již 13. 12. 2023. V tomto okamžiku však § 29 odst. 2 písm. g) zákona o důchodovém pojištění ještě nebyl účinný. Nebyl ani platný, neboť nabyl platnosti teprve dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů dne 18. 12. 2024.

24. Ustanovení § 29 odst. 2 písm. g) nabylo účinnosti dnem 1. 1. 2025. Novelizační zákon výslovně stanovuje, že i v případě, že pojištěnec splnil podmínky nároku na starobní důchod dle § 29 odst. 2 písm. g) zákona o důchodovém pojištění dříve, vzniká mu nárok na starobní důchod ode dne nabytí účinnosti zákona, tedy od 1. 1. 2025. Žalovaná žalobkyni starobní důchod od 1. 1. 2025 přiznala, postupovala proto v souladu se zákonem.

25. Vzhledem k výslovnému znění zákona žalovaná nemusela vykládat smysl a účel právní úpravy, jak požaduje žalobkyně. Nemusela ani činit úvahy o souladu právní úpravy s ústavním pořádkem, žalobkyně totiž v tomto směru v námitkách ničeho nenamítala. Teprve v žalobě žalobkyně žalované vyčítá, že se v napadeném rozhodnutí těmito otázkami nezabývala.

26. Soud neshledal právní úpravu stanovující účinnost zákona o důchodovém pojištění od 1. 1. 2025 protiústavní. V oblasti sociálních práv má zákonodárce široký prostor pro uvážení, přičemž musí zachovat podstatu a smysl uvedeného základního práva dle věty první y (viz rozsudek ze dne 13. 7. 2022, č. j. ). Soudy zásadně neposuzují vhodnost či účelnost právní úpravy těchto dávek, ledaže by šlo o zjevný exces zasahující do samotné podstaty sociálního práva (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. , bod 78, nebo ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. , bod 90).

27. Nemohlo se jednat o porušení zásady legitimního očekávání žalobkyně. Právní úprava, dle které žalobkyni vznikl nárok na důchod nabyla platnosti teprve dne 18. 12. 2024 a účinnosti již dne 1. 1. 2025. Předchozí právní úprava účinná do 31. 12. 2024 ustanovení § 29 odst. 2 písm. g) zákona o důchodovém pojištění neobsahovala a žalobkyně dosavadní podmínky pro přiznání nároku na starobní důchod nesplňovala. Dosavadní právní úprava tedy žádné legitimní očekávání žalobkyně nezakládala.

28. Pokud jde o namítané nerovné zacházení, je pravda, že jisté skupině osob vznikl nárok na starobní důchod dle § 29 odst. 2 písm. g) zákona o důchodovém pojištění dne 1. 1. 2025 bez ohledu na to, ve kterém konkrétním okamžiku v jejich případě došlo k naplnění podmínek tohoto ustanovení. Dle soudu se však nejedná o nerovné zacházení. Zákonodárce stanovil pro všechny pojištěnce, kteří věkovou a dobovou podmínku nově upravenou v splnili před 1. 1. 2025, totožný okamžik vzniku nároku, tj. den účinnosti nové úpravy. Žalobkyně před tímto dnem neměla žádný nárok dle dosud neúčinné příznivější právní úpravy. Čl. 30 odst. 3 y ponechává podrobnosti práva na hmotné zabezpečení ve stáří zákonu a zákonodárce je oprávněn novou právní úpravu zavést s jednotným dnem účinnosti. Taková časová hranice sleduje právní jistotu a předvídatelnost a dopadá bez rozdílu na všechny osoby ve srovnatelném postavení.

Postupem žalované nedošlo k porušení koordinačního nařízení

29. Námitku porušení koordinačního nařízení a nepřiměřeného postupu při aplikaci dílčího důchodu soud rovněž neshledal důvodnou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně získala dobu pojištění nejen v České republice, ale též v Rakousku, žalovaná při stanovení výše dávky postupovala podle koordinačního nařízení. Na tom nic nemění skutečnost, že rakouská doba pojištění činila pouze 120 dnů. Čl. 57 odst. 2 koordinačního nařízení ukládá k této době přihlédnout pro účely stanovení teoretické výše dávky podle čl. 52 odst. 1 písm. b) bodu i).

30. Žalovaná nejprve podle čl. 52 odst. 1 písm. b) bodu i) uvedeného nařízení stanovila teoretickou výši českého důchodu za předpokladu, že i rakouská doba byla získána podle českých právních předpisů. Jeho teoretická základní výměra činila 4 660 Kč a teoretická procentní výměra 7 073 Kč. Následně podle čl. 52 odst. 1 písm. b) bodu ii) určila skutečnou výši poměrné dávky použitím poměru české doby pojištění k celkové době pojištění, tj. 11 596/11 716. Tímto postupem dospěla k dílčí základní výměře 4 613 Kč a dílčí procentní výměře 7 001 Kč. Žalovaná tak postupovala v souladu s koordinačním nařízením. Neměla prostor pro úvahu, zda s ohledem na krátkou délku rakouské doby pojištění poměr české a celkové doby pojištění použije. Použití tohoto poměru při určení skutečné výše poměrné dávky jí přímo ukládal čl. 52 odst. 1 písm. b) bod ii) koordinačního nařízení.

31. Opačný postup by byl v rozporu se systémem sčítání dob pojištění a poměrného výpočtu dávek, na němž koordinační nařízení stojí. Rakouská doba musí být zohledněna při stanovení teoretické výše dávky, avšak skutečná výše české dávky musí současně odpovídat poměru dob pojištění získaných v České republice k celkové době pojištění ve všech dotčených členských státech. Nepoužitím tohoto poměru by český systém hradil celou dávku určenou i s přihlédnutím k době pojištění získané v Rakousku, což by odporovalo čl. 52 odst. 1 písm. b) koordinačního nařízení.

32. Žalobkyně dále v žalobě namítala, že byl postup žalované přehnaně formalistický, že v rozporu s nebyl spolehlivě zjištěn skutkový stav věc a že si žalovaná neopatřila pro vydání rozhodnutí dostatečné podklady. Tyto své námitky však žalobkyně nad rámec pouhého konstatování o chybném postupu nikterak nerozvedla. Nespecifikovala, v čem měl chybný postup žalované spočívat. Nejednalo se proto o řádně uplatněné žalobní body.

V. Závěr a náklady řízení

33. Krajský soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí vadami, které mu žalobkyně vytýká. Proto žalobu jako nedůvodnou zamítl dle

34. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Nyní projednávaná věc se týkala důchodového pojištění, a proto ani žalovaná ex lege nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno dne 29. července 2026

Lenka Bahýľová v. r.

samosoudkyně