Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
8 A 173/2025 - 46.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 A 173/2025 - 46
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci
žalobkyně
A. K., nar. X
bytem Y
proti
žalovanému
zastoupena Mgr. Zuzanou Segediovou, advokátkou
sídlem J. V. Sládka 1363/2, 415 01 Teplice
Ministerstvo životního prostředí České republiky
sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2025, č. j. MZP/2025/290/777, sp. zn. R/4389
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu
1. Ministerstvo životního prostředí (dále jen „žalovaný“) v souladu s ustanovením § 40 odst. 3 z. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (dále jen „o ochraně přírody a krajiny “) oznámilo veřejnou vyhláškou ze dne 25. 7. 2024, č. j. ENV/2024/620/2866, předložení Záměru na vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Krušné hory (dále jen „CHKO Krušné hory“). K předloženému záměru podala žalobkyně námitky evidované pod č. j. MZP/2024/620/3498, neboť pozemek parc č. X v k. ú. Y, který nabyla před dvaceti lety v restitučního řízení, je zahrnut v záměru vyhlášení CHKO Krušné hory. Žalovaný posoudil její námitky a rozhodnutím ze dne 21. 5. 2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), č. j. MZP/2025/620/2060, jim nevyhověl. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, o kterém rozhodl ministr životního prostřední rozhodnutím ze dne 29. 9. 2025, č. j. MZP/2025/290/777 (dále jen „napadené rozhodnutí“), tak, že rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
2. Žalobkyně s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a navrhuje jeho zrušení.
II.
Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je vlastníkem pozemku parc. č. X v k. ú. Y, který je trvalým travním porostem na okraji plánované CHKO Krušné hory, v přechodové zóně mezi obcí a volnou krajinou, vhodný pro šetrné zemědělské či rekreační využití. Žalobkyně jej získala restitucí před cca 20 lety a později jej chtěla smysluplně využít.
4. Na základě územně plánovací informace z roku 2021 a následného řízení zvažovala více variant využití; přípustná byla například zejména šetrná pastva ovcí, založení zahrádkářské osady či drobné hospodaření. Žalobkyně podala dne 11. 5. 2022 žádost o posouzení tří variant využití pozemku – pro plantáž rychlerostoucích dřevin, pro zahrádkářskou osadu a pro extenzivní pastvu ovcí. Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, ve stanovisku ze dne 27. 6. 2022 uvedl, že z hlediska ochrany přírody by byla varianta pastvy ovcí přípustná, pokud bude prováděna šetrně. Žalobkyně tento návrh akceptovala a byla připravena hospodařit ekologickým způsobem v souladu s přírodním charakterem území.
5. V návaznosti na přijetí zákona č. 221/2021 Sb. , o podpoře zahrádkářské činnosti, se žalobkyně rozhodla využít svůj pozemek pro vznik zahrádkářské osady.
6. Žalobkyně jednala v dobré víře a v souladu s právem, avšak správní orgány jí znemožnily i základní údržbu pozemku. Následné oznámení záměru vyhlášení CHKO Krušné hory zmařilo její přípravy, investice i plánované využití pozemku.
7. Dle jejího názoru napadené rozhodnutí porušuje zásadu proporcionality i právo na ochranu vlastnictví (čl. 11 Listin y), neboť neprokazuje nezbytnost zařazení daného okrajového pozemku do CHKO Krušné hory a opírá se pouze o obecná tvrzení. Argument „potenciálního“ výskytu chráněných druhů modráska je hypotetický a nedostatečný.
8. Pozemek je již chráněn jako EVL (Evropsky významná lokalita), což je pro ochranu přírody dostačující, takže jeho začlenění do CHKO Krušné hory je duplicitní a pro vlastníka znamená další neodůvodněná omezení bez kompenzace. Ministerstvo navíc nevyužilo mírnější nástroje ochrany (např. smluvní ochranu), přestože žalobkyně byla otevřena dohodě.
9. Ministerstvo také nerespektovalo legitimní očekávání žalobkyně a princip právní jistoty, když bez předchozího upozornění zmařilo její projekt. Omezení jejího vlastnického práva tak dosahuje intenzity blížící se vyvlastnění, avšak bez náhrady.
10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejdříve zrekapituloval dosavadní řízení a následně uvedl, že předmětem sporu je otázka vyhlášení CHKO Krušné hory. Podle žalovaného není úkolem soudu komplexně hodnotit environmentální, ekonomické či společenské dopady ani rozhodovat, zda je zřizování CHKO správnou cestou ochrany přírody. Soud má posuzovat pouze zákonnost rozhodnutí o námitkách, v souladu s principem dělby moci.
11. Cílem vyhlášení CHKO Krušné hory je ochrana jedinečných přírodních a krajinných hodnot regionu o rozloze 1200 km², který by se stal největší CHKO v ČR. Krušné hory jsou přitom jediným pohořím v ČR bez plošné ochrany. Zákon stanoví členění CHKO do minimálně tří zón s různou mírou ochrany. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalobou podle soudního řádu správního .
12. Žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí je zákonné a věcně i právně správné. Nedošlo k porušení zásady proporcionality ani k nepřiměřenému zásahu do vlastnického práva. Stejně tak nebyla porušena právní jistota ani legitimní očekávání žalobkyně. Své stanovisko žalovaný dále odůvodnil podrobnou argumentací k jednotlivým částem žaloby.
13. Dle jeho názoru je zařazení pozemku do CHKO Krušné hory odůvodněno jeho přírodní hodnotou, umístěním v EVL Východní Krušnohoří a snahou o zachování celistvosti a jednotné správy území. Pozemek má charakter cenných lučních ekosystémů a jeho vyřazení by ztížilo efektivní ochranu přírody.
14. Stanoviska z roku 2022 nebyla ovlivněna plánem CHKO Krušné hory a již tehdy omezovala využití pozemku s ohledem na ochranu EVL. Některé způsoby využití (např. plantáže či zahrádkářská osada) nejsou považovány za šetrné, naopak např. extenzivní pastva je možná.
15. Vyhlášení CHKO Krušné hory nepřináší zásadně nová omezení oproti stávajícímu režimu, danému územním plánem a EVL. Hospodářské využití pozemku je nadále možné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty. Omezení vlastnického práva jsou zákonná a v případě újmy je možné žádat finanční kompenzaci podle zákona.
16. Zařazení pozemku do CHKO Krušné hory je odůvodněno více faktory (viz bod II.), přičemž i potenciální výskyt chráněných druhů může být legitimním důvodem ochrany, jak potvrzuje judikatura. Výskyt modrásků byl navíc v okolí lokality zaznamenán.
17. Zařazení do CHKO Krušné hory není duplicitní vůči EVL, protože CHKO zajišťuje širší a komplexní ochranu (včetně krajiny a ekologických funkcí), kterou jiné nástroje nezaručují. Test proporcionality vyhodnotil CHKO jako nejvhodnější formu ochrany.
18. Smluvní ochrana není reálně proveditelná ani dostatečně účinná kvůli složitým vlastnickým vztahům, nemožnosti zajistit jednotný režim a omezené působnosti vůči třetím osobám. Naopak CHKO umožňuje jednotnou správu, flexibilní ochranný režim a udělování výjimek.
19. Proces vyhlášení CHKO Krušné hory probíhá v souladu se zákonem, včetně možnosti podávat námitky. Před jeho zahájením probíhala také rozsáhlá komunikace s obcemi, vlastníky a dalšími subjekty, na jejímž základě byl návrh upraven.
20. Informace o záměru vyhlášení CHKO byly široce a transparentně zveřejněny nad rámec zákonných povinností. Vyhlášení CHKO Krušné hory neomezuje vlastnické právo zásadně – nebrání prodeji ani smluvním vztahům, pouze jej přiměřeně reguluje ve veřejném zájmu.
21. Námitky žalobkyně jsou podle žalovaného nedůvodné, protože její záměry byly omezeny již dříve kvůli existenci EVL a územnímu plánu; CHKO Krušné hory nepřinese výrazně větší omezení. Hospodářské využití pozemku zůstává možné.
22. Nedošlo k porušení ústavních práv ani zásad právní jistoty. Proces vyhlašování probíhá zákonně, žalobkyně měla možnost podat námitky. Rozhodnutí správních orgánů je řádně odůvodněné a vychází z odborných podkladů i testu proporcionality.
23. Žalovaný dále uvedl, že vyhlášení CHKO Krušné hory zásadně neomezuje vlastnické právo – nebrání nakládání s pozemky ani hospodářskému využití, které zákon předpokládá. Omezení jsou pouze zákonná, přiměřená a odpovídají veřejnému zájmu na ochraně přírody.
24. Judikatura Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu i ESLP potvrzuje, že vlastnické právo není absolutní a může být regulováno ve veřejném zájmu. Vyhlášení CHKO představuje úpravu užívání majetku, nikoli jeho odnětí, přičemž dopady na vlastníky jsou minimální a lze je kompenzovat.
25. CHKO je zákonem předvídaný a vhodný nástroj ochrany přírody, který splňuje test proporcionality. Omezení vyplývající z ochrany přírody je každý povinen strpět a je v souladu s ústavním pořádkem i mezinárodní judikaturou.
26. Žalovaný je toho názoru, že žalobkyně byla prokazatelně seznámena s podklady, zejména s odborným stanoviskem AOPK ČR, které detailně posoudilo její námitky a doporučilo ponechat pozemek v CHKO Krušné hory. Pozemek se nachází v EVL, má přírodní hodnotu a je významný pro zachování celistvosti území.
27. AOPK ČR provedla test proporcionality (vhodnost, potřebnost, přiměřenost) a uzavřela, že vyhlášení CHKO Krušné hory je vhodné, nezbytné a přiměřené; zásah do vlastnického práva je pouze mírný a odpovídá veřejnému zájmu na ochraně přírody.
28. Žalovaný zdůraznil, že postup správních orgánů byl zákonný, podložený odbornými podklady a že námitky žalobkyně byly řádně vypořádány. Tvrzení o porušení proporcionality, právní jistoty či nedostatku odůvodnění proto považuje za nedůvodná a žalobu za neopodstatněnou.
III.
Posouzení žaloby
29. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního ), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.
30. V souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se na výzvu nevyjádřil.
31. Žaloba není důvodná.
32. Ve věci je veden spor o to, zda pozemek ve vlastnictví žalobkyně parc. č. X nacházející se v k.ú. Y má být zařazen do plánovaného záměru CHKO Krušné hory.
33. Soud na úvod připomíná, že v případech, kdy žalobkyně nepředestře žádnou novou argumentaci a soud se ztotožní se závěry správních orgánů, není podle judikatury vadou, pokud soud v podrobnostech odkáže na rozhodnutí správního orgánu. Smyslem soudního přezkumu není opakovat již jednou vyřčené závěry a pouze žalobkyni poskytnout „jinou“ či „lepší“ odpověď na její námitky (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 -130, č. 1350/2007 Sb. NSS). Soud proto v odůvodnění v případě shody odvolacích a žalobních námitek v případě, že přisvědčí závěrům žalované, odkáže na příslušnou část odůvodnění rozhodnutí žalované.
34. K uplatněným žalobním námitkám soud uvádí, že žalobkyně předestřela pět žalobních námitek. Ve většině z nich do značné míry čerpala z uplatněných rozkladových námitek, které však již žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal, přičemž žalobkyně na toto vypořádání žalovaného nereflektovala. Zdejší soud proto připomíná, že pokud žalobkyně v žalobních bodech neprezentuje dostatečně konkrétní názorovou oponenturu vedoucí ke zpochybnění závěrů správního orgánu, nemusí pak soud hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, k nimž již správně dospěl správní orgán (podrobněji srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, čj. 6 As 54/2013 - 128). Soud tedy s přihlédnutím k naposledy uvedeným judikaturním východiskům dospěl k tomu, že se ztotožnil s argumentací, kterou již dříve žalovaný uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
35. První žalobní námitkou žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je v rozporu se proporcionality, přiměřenosti a s právem na ochranu vlastnictví. Žalovaný nijak neprokázal potřebnost zařazení jejího pozemku do plánované CHKO Krušné hory.
36. Námitka není důvodná.
37. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2025 sp. zn. Pl. ÚS 17/25 Podstatou vyhlášení CHKO je ochrana území, která bude komplexní, flexibilní a realizována prostředky a nástroji k tomu určenými. Lze tak přisvědčit argumentům vlády, že plán péče o CHKO, který se zpracovává na časově omezené období a umožňuje pružně a diferencovaně reagovat na případné změny podmínek, je efektivnějším a účinnějším nástrojem ochrany než navrhovatelkou zmiňované alternativy, které systematickou a komplexní péči o území neumožňují.
38. Ze správního spisu soud zjistil, že v rámci správního řízení byl proveden test proporcionality, v němž bylo posuzována proporcionalita záměru na vyhlášení CHKO Krušné hory s ohledem na jednotlivá práva a oprávněné zájmy subjektů, které na dotčeném území působí. Záměr na vyhlášení CHKO Krušné hory byl posuzován z hlediska jeho vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti.
39. Vhodnost změny byla dostatečně posouzena s odkazem na rozsah navrhovaného území CHKO Krušné hory ve vztahu k předmětům ochrany. Rozsah navrhované CHKO představuje 1 202,87 km2 a zahrnuje všechny významné fenomény území. Vhodnost byla posuzována také ve vztahu k zajištění ochrany předmětů ochrany EVL a PO navrhovanou kategorií CHKO a to, zda zvolená právní forma ochrany zajišťuje příznivý stav v území. Ve vztahu k hodnocení vhodnosti z hlediska diferenciace míry ochrany v CHKO se mimo jiné uvádí, že zóna I. a II. pokrývá nejcennější území a lokality s koncentrovanými přírodními a krajinářskými hodnotami. Z důvodu zajištění odpovídajícího ochranného režimu EVL a jejich předmětů ochrany jsou na území EVL převážně navrženy I. a II. zóny – výjimečně jsou zařazeny do III. zóny. Ohledně posouzení speciální státní správy v ochraně přírody a zajištění odborné péče v území se uvádí, že na území CHKO bude vyjma obcí příslušných k povolení kácení dřevin, jediným orgánem ochrany přírody AOPK ČR, vykonávající státní správu v rámci svých kompetencí, a zároveň bude zajišťovat odbornou činnost a naplňování cílů ochrany v území včetně osvěty a bude zodpovědná za péči o ZCHÚ s využitím dostupných ekonomických nástrojů.
40. Potřebnost změny byla posouzena z hlediska porovnání jednotlivých režimů právní regulace, kdy byla zvažována regulace ve formě území v základní ochraně, smluvně chráněné území, CHKO, MZCHÚ-přírodní rezervace, přírodní památka, národní přírodní rezervace, národní přírodní památka, národní park a přírodní park. Jako nejvhodnější forma byla shledána ochrana formou CHKO, což je dáno rozsáhlostí a komplexností území. Specifičnost území lze spatřovat v pestrých přírodních hodnotách, tak v krajinných kulturně-historických hodnotách, které nelze zajistit režimem soustavy Natura 2000 ani přírodním parkem, ale které svým charakterem zároveň neodpovídají kategorii národní park.
41. Přiměřenost změny byla hodnocena z hlediska regulace vlastnického práva a dalších majetkových práv k pozemkům. Ministerstvo uvedlo, že hospodaření na území CHKO Krušné hory je usměrněno odstupňovaně zonací, kdy kvalitní lesní porosty jsou převážně řazené do I. a II. zóny, hodnotné luční porosty a bezlesí nebo mozaiková krajina s dochovanou historickou krajinnou strukturou převážně do II. zóny, louky a pastviny nebo hospodářské lesy s menší biologickou hodnotou do III. zóny a souvisle zastavěné plochy sídel a plochy s průmyslovou funkcí převážně do IV. zóny. K ovlivnění vlastnického práva nestátních vlastníků ministerstvo uvedlo, že na kompenzaci ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření je zřízen institut hrazení újem. Dále jsou k dispozici cílené dotační tituly určené na podporu opatření ke zlepšení péče o přírodní prostřední a krajinu. Dalším typem náhrad je poskytování finančního příspěvku, který je vázán na situaci, kdy orgán ochrany přírody uzavře s vlastníkem písemnou dohodu o způsobu hospodaření na pozemcích v chráněných oblastech. Způsob využití pozemku žalobkyně stanovený v územním plánu je v souladu s budoucím režimem ochrany v rámci CHKO. Hospodaření na pozemku je možné (např. kosení, přiměřená pastva ovcí). Vzhledem k zařazení pozemku žalobkyně do II. zóny, může dojít k určitým omezením, tyto omezení však nebudou významně větší, než které již vyplývají z ochrany EVL. Vlastnické právo žalobkyně vyhlášení CHKO Krušné hory neomezuje, pouze mírně reguluje. Vlastník může svůj pozemek využívat, ale jen v souladu se zákonnými limity a funkčním využitím stanoveným ve schváleném územním plánu a druhem pozemku uvedeným v katastru nemovitostí. Nakonec uvedlo, že zatížení navrhovaným vyhlášením CHKO Krušné hory a opatřeními není v porovnání se stávajícím stavem pro žalobkyni významné.
42. Soud konstatuje, že v rámci provedeného testu proporcionality byla náležitě posouzena všechna jeho dílčí kritéria, tj. vhodnost, potřebnost a přiměřenost zásahu. Potřeba přijetí předmětné změny byla dostatečně prokázána zejména v odůvodnění záměru na vyhlášení chráněné krajinné oblasti, a to s ohledem na aktuální stav dotčeného území, jakož i na systematické sledování a vyhodnocování stavu předmětů ochrany.
43. Na základě uvedeného soud uzavírá, že napadené rozhodnutí není v rozporu se zásadou proporcionality ani přiměřenosti a nepředstavuje nepřípustný zásah do práva na ochranu vlastnického práva. Tvrzení žalobkyně, že přístup žalovaného
44. Ve druhé žalobní námitce žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalovaného o perspektivnosti pozemku žalobkyně pro výskyt chráněných druhů modráska. Perspektivnost odráží pouze potencionální možnost, nikoli skutečný výskyt. Závěr žalovaného tak neospravedlňuje zásah do vlastnického práva žalobkyně. Dle žalobkyně by tak mohla být pod obdobnou ochranou celá Česká republika.
45. Námitka není důvodná.
46. Ze správní spisu, jmenovitě z dokumentu s názvem „Záměr na vyhlášení CHKO Krušné hory – odborné stanovisko k námitce paní A. K. ze dne 10. 2. 2025, č. j. 02749/SOPK/25“ soud zjistil, že k námitkám žalobkyně bylo uvedeno: Pozemek žalobkyně byl do CHKO Krušné hory zařazen z několika důvodů. Jedním z důvodů byl překryv s EVL. Pozemek se nachází v neurbanizovaném přírodním prostředí nad železniční tratí a tvoří tak snadno rozpoznatelnou hranici CHKO Krušné hory. Na části pozemku se nachází luční přírodní biotop T1.6, který je jedním z předmětů ochrany CHKO Krušné hory a zároveň perspektivní pro výskyt modráska bahenního a modráska očkovaného. Dalším důvodem je zajištění územní celistvosti EVL i CHKO, neboť pozemek žalobkyně navazuje na další pozemky obdobného charakteru. Dále je uvedena ochrana krajinného rázu a přítomnosti přírodních biotopů, které jsou současně chráněny v rámci EVL.
47. Správní orgán v prvostupňovém rozhodnutí k tomu dodal, že přírodní biotop T1.6 Vlhká tužebníková lada byl zmapován na malé ploše pozemku žalobkyně a v okolí předmětné lokality. Na pozemku byl zmapován také nepřírodní biotop X12B Nálety pionýrských dřevin. Biotop náletových dřevin je mozaikou lesní vegetace a bezlesí, která je rovněž významná z hlediska druhů přechodových stanovišť. Pozemek je v těsném kontaktu s prvky územního systému ekologické stability, konkrétně s lokálním biocentrem LC 4 U Hájovny.
48. Konečně žalovaný v napadeném rozhodnutí mimo jiné uvedl, že do II. zóny byl pozemek zařazen z důvodu výskytu travinných biotopů přírodního charakteru T1.1 Mezofilní ovsíkové louky, krajinné mozaiky s prvky mimolesní zeleně a z důvodu překryvu s EVL Východní Krušnohoří. Na území EVL jsou převážně navrženy I. a II. zóny odstupňované ochrany CHKO Krušné hory a pokrývají nejcennější území a lokality s koncentrovanými přírodními a krajinářskými hodnotami.
49. Soud je toho názoru, že tvrzení žalobkyně o perspektivnosti pro výskyt chráněných druhů modráska je tak vytrženo z kontextu, neboť důvodů pro zařazení jejího pozemku do CHKO Krušné hory bylo zjevně více. Dále soud dodává, že právě jediným důvodem nebyla perspektivnost pro výskyt modráska, ale souhrn všech důvodů, které vedly správní orgán k závěru o potřebě zařazení jejího pozemku do CHKO Krušné hory. Přírodní biotop T1.6 Vlhká tužebníková lada lze mapovat po celém území ČR od nížin do hor, s výjimkou nejteplejších a nejsušších oblastí. Žalobkyně má sice pravdu, že kdyby rozhodným byla potencionálnost prostředí pro chráněné druhy, byla by pod obdobnou ochranou zařazena celá Česká republika, avšak potenciálnost výskytu nebyla rozhodujícím kritériem. Tvrzení žalobkyně, že přístup žalovaného je zjevně selektivní a diskriminační, pak tudíž neobstojí, neboť žalovaný bral v úvahu více relevantních skutečností, jak je vyloženo výše.
50. Pro úplnost lze uvést, že stran očekáváného příznivého efektu ochrany přírody se zdejší soud vyjadřuje konstantně, k čemuž lze poukázat na jeho rozhodnutí ze dne 18. 11. 2024, č. j. 5 A 105/2024 -88, kde uvedl, že budoucí očekávaný příznivý efekt ochrany přírody na zemědělských pozemcích neznamená, že tento očekávaný vliv není relevantní a nemůže být důvodem pro vyhlášení CHKO.
51. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně namítala, že pozemek se již nyní nachází v EVL (Evropsky významné lokalitě) a podléhá ochraně podle § 45c a násl. o ochraně přírody a krajiny . Ochrana je tak dostačující pro biotop T1.6. Zahrnutí jejího pozemku do CHKO Krušné hory je duplicitní a neodůvodněné.
52. Námitka není důvodná.
53. Obdobnou námitka uplatnila žalobkyně již v rozkladu.
54. Podle § 25 odst. 1 o ochraně přírody a krajiny lze za CHKO vyhlásit rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Odstavec 2 pak stanoví, že hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných krajinných oblastí. CHKO, jejich poslání a bližší ochranné podmínky vyhlašuje vláda nařízením.
55. Samotný postup vyhlášení chráněného území, tedy i CHKO, je upraven v § 40 o ochraně přírody a krajiny . Podle odst. 1 je-li třeba vyhlásit chráněné území nebo jeho ochranné pásmo, zajistí orgán ochrany přírody zpracování záměru na jeho vyhlášení. V záměru vyhodnotí stav dochovaného přírodního prostředí v území a navrhne vhodný způsob a rozsah ochrany území včetně jeho bližších ochranných podmínek.
56. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na provedený test proporcionality a uvedl, že CHKO Krušné hory na nachází v přírodně a kulturně natolik významné oblasti, že si zasluhuje požívat zvláštní ochrany. Zmínil, že vyhlášením CHKO Krušné hory dojde ke snížení počtu orgánů ochrany přírody, kdy příslušným orgánem ochrany přírody se stane regionální pracoviště AOPK ČR místo dosavadních krajských úřadů či obcí s rozšířenou působností. Dojde tak ke zjednodušení výkonu státní správy pro její adresáty. Pokud by pozemek žalobkyně nebyl do CHKO Krušné hory zařazen, zůstal by orgánem ochrany přírody jiný orgán než AOPK, čímž by bylo znesnadněno naplnění cílů vyhlášení CHKO.
57. Ministr se ztotožnil s názorem Ministerstva životního prostředí a uvedl, že navržená hranice CHKO Krušné hory vychází z velké míry z geomorfologického celku Krušné hory a z potřeby zahrnout do CHKO cenné přírodní biotopy a kulturně historickou krajinu. Vymezení CHKO Krušné hory zohlednilo požadavek, aby se uvnitř nacházely všechny EVL, které do Krušných hor zasahují. Jedná se Východní Krušnohoří (v tomto území se nachází pozemek žalobkyně), Krušnohorské pláto, Novodomské a Polské rašeliniště, Klínovecké Krušnohoří, Na Loučkách, Bezručovo údolí a další EVL.
58. Prvostupňový orgán v testu proporcionality uvedl, že potřeba vyhlášení CHKO Krušné hory vychází z nutnosti zajištění efektivního způsoby ochrany předmětů ochrany všech EVL. V letech 2007 až 2022 byl hodnocen vývoj rozlohy a kvality stanovišť na základě mapování. U určitých přírodních stanovištích došlo ke zlepšení kvality těchto stanovišť, rovněž ale došlo ke zmenšení jejich rozlohy o přibližně sto hektarů. Systém ochrany Natura 2000 je oproti režimu CHKO relativně úzce zaměřený na konkrétní stanoviště.
59. Zvolený typ ochrany zajistí ochranu díky řadě koncepčních nástrojů. Především se jedná o sjednocení státní správy ochrany přírody a krajiny pod jedním orgánem, komplexní péče o území, průběžné vyhodnocování a plánování péče, diferenciace péče díky zonaci zohledňující hodnoty území, usměrňování činností pomocí obecně závazných základních a bližších ochranných podmínek, či lépe nastavená přeshraniční spolupráce a sladění ochranných režimů na obou stranách hranice. Pozemek žalobkyně má význam také z hlediska zachování celistvosti, která by měla zahrnovat všechna EVL. Pozemek má obdobný charakter jako okolní pozemky nezastavěného území a společně vytváří krajinný celek sukcesně zarostlých lučních ekosystémů na okraji souvislého lesního komplexu. V případě vyřazení pozemku žalobkyně z CHKO by došlo k tomu, že příslušným orgánem ochrany krajiny a přírody by byl jiný orgán než AOPK.
60. Soud se plně ztotožnil s názorem žalovaného a došel k závěru, že zahrnutí pozemku žalobkyně do CHKO Krušné hory je dostatečně odůvodněné. V rámci záměru vyhlášení CHKO Krušné hory byl proveden test proporcionality, neboť veřejný zájem koliduje s jinými zájmy. Záměr byl posuzován z hlediska vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti.
61. Ve vztahu k tvrzení žalobkyně, dle něhož CHKO povede k dalším omezením a ukládání povinností vlastníku bez odpovídající kompenzace, soud odkazuje na vypořádání páté námitky. Pokud jde o otázku náhrad, soud konstatuje, že jak v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tak v napadeném rozhodnutí je výslovně uvedeno, že v případě ztížení hospodaření na dotčených pozemcích náleží vlastníku, případně hospodařícímu nájemci, finanční náhrada. Nadto je v souvislosti s hospodařením na těchto pozemcích možno využít příslušné dotační programy.
62. Ve čtvrté žalobní námitce žalobkyně namítala, že žalovaný měl možnost uplatnit méně invazivní formu ochrany, například smluvní ochranu podle § 39 o ochraně přírody a krajiny .
63. Námitka není důvodná.
64. Podle § 39 odst. 1 o ochraně přírody a krajiny je ochrana evropsky významných lokalit je zajišťována přednostně v součinnosti s vlastníky pozemků. Pro evropsky významné lokality lze namísto vyhlášení národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace, přírodní památky nebo památného stromu, včetně jejich ochranných pásem, prohlásit území za chráněné nebo strom za památný, pokud již nejsou zvláště chráněny podle tohoto zákona, na základě písemné smlouvy uzavřené mezi vlastníkem dotčeného pozemku a příslušným orgánem ochrany přírody.
65. Je vhodné poznamenat, že tuto námitku žalobkyně uplatnila již v rozkladu a ministr na ni reagoval. S odkazem na test proporcionality, který provedl žalovaný, ministr vyložil, že smluvní ochranu lze vnímat jako teoreticky možnou alternativu k ostatním způsobům ochrany, avšak nelze ji uskutečnit vzhledem k majetkovým poměrům v navrhovaném území (roztříštěnost vlastnických vztahů) a také z důvodu nemožnosti zajistit potřebnou ochranu přírodních hodnot v území. Smluvní ochrana by musela zajistit takovou úroveň ochrany, která je dána základními a bližšími ochrannými podmínkami ZCHÚ v příslušné kategorii a dalšími limity vyplývajícími ze zákona pro dané ZCHÚ. Rovněž by měla ošetřit takový návrh opatření, který je specifikován v navrhovaném plánu péče o ZCHÚ, v daném případě CHKO Krušné hory. Dále uvedl, že smluvní ochranou nelze zajistit adekvátní zákonné limity vyplývající na území CHKO ze základních a bližších ochranných podmínek CHKO mající působnost vůči třetím osobám. Smluvní ochrana nedokáže pružně reagovat na případnou změnu podmínek a provádět odpovídající následné usměrňování managementu, rovněž nedokáže efektivně ochránit území proti negativním zásahům způsobeným nesmluvními stranami. V současné době je část území EVL východní Krušnohoří chráněna v podobě vyhlášených maloplošných zvláště chráněných území (národní přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní rezervace, přírodní památka). Smluvní ochrana těchto území již není možná dle § 39 o ochraně přírody a krajiny . Není tak žádoucí, aby bylo území rozdrobeno do několika režimů s ohledem na problematické zajištění systematické a komplexní péče jako celek. Smluvní ochrana by se vztahovala pouze k vlastníkovi pozemku, naopak při vyhlášení CHKO platí pro všechny základní ochranné podmínky ze zákona o ochraně přírody a krajiny a ve vyhlašovacím předpisu lze podrobně nastavit bližší ochranné podmínky.
66. V testu proporcionality přitom žalovaný nekonstatoval, že smluvní ochrana je nedostatečná. V podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění obou správních rozhodnutí – zejména na straně 6 dole až 8 napadeného rozhodnutí. Ve shodě s nimi soud též dodává, že považuje kromě roztříštěnosti vlastnických vztahů za podstatné zejména to, že ve smlouvě je možné podrobně upravit ochranný režim území pouze ve vztahu k vlastníkovi pozemku jakožto smluvní straně, nikoliv již ve vztahu ke třetím osobám. Vůči nim platí pouze jediná ochranná podmínka v podobě zákazu poškozování chráněného území dle § 39 odst. 2 o ochrany přírody a krajiny. Ministr přiléhavě konstatoval, že taková ochrana nezajistí efektivní ochranu tohoto cenného území.
67. Je zřejmé, že žalovaný na institut smluvní ochrany nerezignoval, ale zvažoval jej. V testu proporcionality velice podrobně a přesvědčivě popsal, z jakých důvodů není smluvní ochrana na dané území aplikovatelná. Z dikce § 39 odst. 1 o ochraně přírody a krajiny nevyplývá, že orgán ochrany přírody se musí za každou cenu s vlastníkem pozemku na ochraně domluvit; naopak za daných podmínek by formalistická aplikace daného ustanovení nebyla v souladu s účelem zákona o ochraně přírody a krajiny , kterým je ochrana přírody a krajiny. K tomu navíc soud dodává, že správní orgány ve svých rozhodnutích zmínily, že část území EVL Východní Krušnohoří je již dnes "zvlášť chráněna", proto v této části není smluvní ochrana dle § 39 odst. 1 ZOPK možná ani právně. Ani na toto tvrzení žalobkyně nikterak nereaguje.
68. Ke stejnému závěru došel i Ústavní soud, když ve svém nálezu ze dne 22. 10. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 17/25 uvedl: K argumentu navrhovatelky, že lze ochranu daného území zajistit smluvně, Ústavní soud zdůrazňuje, že pro zajištění stejně účinné a efektivní ochrany území by bylo nezbytné vyjednat příslušnou míru ochrany lokality se všemi vlastníky. Je-li na území obou EVL více než 6 tisíc vlastníků pozemků, jeví se možnost dosažení tohoto cíle jen velmi málo pravděpodobná. Není rozhodné, zda je nutno uzavírat formálně jednu smlouvu se všemi vlastníky, nebo tisíce smluv. Podstatné je zajištění projevu shodné vůle jednotlivých vlastníků. Je však více než zjevné, že dosažení shody na obsahu smluv se všemi vlastníky je v natolik rozsáhlém území a při uvedeném množství vlastníků velmi obtížné, až nereálné. To se týká i případné změny ochrany reagující na změnu podmínek v území. Pokud by k dohodě, byť jen s některými vlastníky, nedošlo, účel ochrany by nebyl naplněn. Smluvní ochrana je z těchto důvodů na takto rozsáhlém území nevhodným nástrojem pro zajištění efektivní, včasné a komplexní ochrany přírodního bohatství. Je primárně určena pro maloplošná chráněná území. Pro úplnost lze dodat, že u již vyhlášených maloplošných zvláště chráněných území není podle § 39 odst. 1 ZOPK možné smlouvu uzavřít.
69. Soud je toho názoru, že obě správní rozhodnutí ve svém souhrnu obsahují relevantní odůvodnění, proč správní orgány nezvolily smluvní ochranu.
70. V páté žalobní námitce žalobkyně namítala, že se žalovaný nikterak nezabýval skutečností, že v době plánování využití předmětného pozemku si nechala zpracovat projektovou dokumentaci, nicméně nebyla informována o plánovaném záměru vyhlášení CHKO Krušné hory, čímž došlo ke znemožnění realizace jejího projektu. Došlo tak k porušení zásady právní jistoty i principu důvěry ve stabilitu výkonu veřejné správy zakotvené v čl. 2 odst. 3 Ústav y a čl. ě odst. 2 Listiny základních práv a svobo d.
71. Obdobnou námitku žalobkyně použila již v rozkladu.
72. Námitka není důvodná.
73. Na základě informace od Magistrátu města Teplice ze dne 3. 3. 2021 mohla žalobkyně v souladu s plánovací dokumentací využít předmětný pozemek pro drobné hospodaření, zahrádkaření či extenzivní pastvu. Jak sama žalobkyně uvedla, plánovala využít svůj pozemek jako zahrádkářskou kolonii. Za tímto účelem si v roce 2021 nechala zpracovat ideovou studii využití pozemku.
74. Následně podala dne 11. 5. 2022 žádost o posouzení tří variant využití předmětného pozemku, a to pro plantáž rychlerostoucích dřevin, pro zahrádkářskou osadu či extenzivní pastvu ovcí. Ve stanovisku Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostřední a zemědělství, ze dne 27. 6. 2022 bylo uvedeno, že z hlediska ochrany přírody by byla přípustná varianta pastvy ovcí, a to vzhledem k tomu, že se pozemek žalobkyně nachází v EVL.
75. Ministerstvo oznámilo veřejnou vyhláškou ze dne 25. 7. 2024, č. j. ENV/2024/620/2866, předložení záměru na vyhlášení CHKO Krušné hory k projednání spolu s informací o tom, kde je možno se seznámit s jeho úplným zněním, kdo je oprávněn podat námitky a kdy uplyne lhůta pro jejich podání, na portálu veřejné správy. Záměr byl rovněž odeslán obcím a krajům k projednání a následně zveřejněn na úředních deskách. Dotčení vlastníci mohli uplatnit námitky dle § 40 odst. 4 o ochraně přírody a krajiny ve lhůtě 90 dnů od doručení oznámení veřejnou vyhláškou.
76. Žalobkyně v zákonné lhůtě námitky podala.
77. Podle § 45c odst. 2 ochraně přírody a krajiny Evropsky významné lokality vyhlášené podle odstavce 1 jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nedošlo k závažnému nebo nevratnému poškození nebo ke zničení evropských stanovišť anebo stanovišť evropsky významných druhů vyžadujících územní ochranu tvořících jejich předmět ochrany a aby nebyla narušena jejich celistvost. K zásahům, které by mohly vést k takovým nežádoucím důsledkům, si musí ten, kdo tyto zásahy zamýšlí, předem opatřit souhlas orgánu ochrany přírody. Tento odstavec se na území evropsky významné lokality vyhlášené podle odstavce 1 vztahuje jen tehdy, neplatí-li pro ně přísnější ochrana podle části třetí tohoto zákona. Ochrana podle částí druhé a páté tohoto zákona a ustanovení § 45h a 45i nejsou dotčeny.
78. Pozemek žalobkyně byl do EVL zařazen ještě před vyhlášení CHKO Krušné hory, tudíž se na ni vztahovaly podmínky ochrany EVL v souladu s § 45c odst. 2 o ochraně přírody a krajiny .
79. V prvostupňovém rozhodnutí je uvedeno, že způsob využití předmětného stanovený územním plánem je v souladu s budoucím režimem ochrany v rámci CHKO, neboť se pozemek nachází v nezastavěném a málo urbanizovaném území. Přípustné využití včetně hospodářského je již limitováno územním plánem tak, že nesmí být snížen dosažený stupeň ekologické stability a nesmí být poškozen zákonem chráněný prvek či jev, tedy předmět ochrany EVL. Využívat pozemek hospodářsky není vyloučené, ale nesmí dojít ke znehodnocení jeho přírodní funkce a zániku předmětů ochrany EVL. Způsob využití pozemku je tak v souladu se zařazením do CHKO i do příslušné zóny. Zařazení pozemku do CHKO neznamená nemožnost hospodaření. Bližší ochranné podmínky pro území II. zóny se týkají zejména rozorávání travních porost, provádění jejich obnovy a přísevu. Základní ochranné podmínky se týkají možnosti využití biocidů či hospodaření způsobem, který může způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů pouze v případě povolení výjimky podle ust. § 43 o ochraně přírody a krajiny . V souvislosti s vyhlášením CHKO tak může dojít k omezení z důvodu zařazení předmětného pozemku do II. zóny CHKO, ale tato omezení nebudou větší, než již jsou omezení vyplývající z územně plánovací dokumentace a existence EVL.
80. K obdobnému závěru poté došel i ministr v napadeném rozhodnutí. Uvedl, že vyhlášením CHKO nevzniká povinnost aktivně zlepšovat stav pozemků zařazených do CHKO, nesmí pouze docházet ke zhoršení stavu dochovaných předmětů ochrany. Hospodářská činnost je možná. Ochrana se bude vztahovat pouze na rozorávání travních porostů, provádění jejich obnovy a přísevu, používání biocidů či hospodaření způsobem, který může způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů. Případná omezení však nebudou výrazně větší, než které již v současnosti vyplývají z omezení daných zařazením předmětného pozemku do EVL.
81. Vzhledem k tomu, že se soud s uvedenými závěry plně ztotožnil, shledal uplatněnou námitku nedůvodnou. Soud má za to, že žalobkyně byla o zamýšleném záměru informována v souladu s příslušnými zákonnými požadavky. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že ani obce a kraje nebyly s daným záměrem seznámeny s časovým předstihem. Pokud jde o případná omezení, tato nebudou podstatně přesahovat rámec omezení již vyplývajících z vymezení EVL.
82. Lze tak uzavřít, že soud v postupu správního orgánu, neshledal žádné pochybení. Dotčený pozemek byl do záměru CHKO Krušné hory zařazen na základě zákona a v souladu s ním, přičemž námitky žalobkyně na tom nemohly nic změnit.
83. Nelze jistě zpochybnit, že vyhlášení CHKO s sebou přináší jistá omezení, žalobkyně ovšem svá tvrzení nijak konkrétně nerozvedla a ani nedoložila, že omezení jsou natolik závažná, aby bylo třeba přehodnotit rozsah stanovené ochrany. Námitka žalobkyně, že omezení vyplývající ze zaražení jejího pozemku do CHKO se „fakticky blíží vyvlastnění“, je tak přehnaným tvrzením, jež se nezakládá na pravdě. Žalobkyně byla upozorněna na skutečnost, že v případě ztížení zemědělského hospodaření v důsledku vyhlášení CHKO Krušné hory má dle § 58 ZOPK nárok na finanční náhradu; smysl a účel zvolené ochrany byl náležitě vysvětlen již správními orgány a při vyhlašování CHKO byl dodržen zákonný postup.
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
84. Jelikož soud neshledal žalobu důvodnou, podle ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního ji zamítl.
85. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního . Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha dne 29. července 2026
JUDr. Slavomír Novák v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.