Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 A 7/2026 - 40

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci

žalobkyně: Š. K.,

bytem X

zast. advokátkou Mgr. Lenkou Pánkovou

sídlem Kpt. Jaroše 317/24, 276 01 Mělník

proti

žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina

sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2026, č. j. KUJI 1430/2026, sp. zn. OOSC/210,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2026, č. j. KUJI 1430/2026, sp. zn. OOSC/210, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 210 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Lenky Pánkové.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 1. 2026, č. j. KUJI 1430/2026, sp. zn. OOSC/210 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy ze dne 27. 10. 2025, č. j. MMJ/SPO/331802/2025, sp. zn. MMJ/SPO/38067/2025 (dále jen „rozhodnutí o přestupku“), a toto rozhodnutí potvrdil.

2. Rozhodnutím o přestupku byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle bodu 3 , o některých přestupcích (dále jen „“). Přestupku se měla dopustit tím, že dne 30. 3. 2025 kolem 14:00 hodin na cyklotrase v katastrálním území H., vedoucí z obce H. do města J., bránila volnému průjezdu vozidla značky Škoda Octavia, blíže specifikované registrační značky, řízeného panem P., nejprve stáním a poté chůzí před vozidlem, a tím úmyslně narušila občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustila schválnosti. Za přestupek jí byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 2 500 Kč.

3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že předmětem řízení nebylo řešení oprávněnosti vjezdu vozidla na cyklostezku, ale jednání žalobkyně. V řízení byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný považoval spáchání přestupku žalobkyní za spolehlivě zjištěné a prokázané. Žalobkyně není osobou, která by byla ze zákona oprávněna stavět vozidla jedoucí po cyklostezce, bránit jim v jízdě a zjišťovat, zda mají příslušná oprávnění. Ze skutečnosti, že žalobkyně o vozidle věděla, přesto před ním pokračovala v chůzi a neustoupila stranou jako ostatní chodci, žalovaný dovodil úmyslné spáchání schválnosti i potřebnou společenskou škodlivost jednání.

II. Žaloba

4. Žalobkyně v žalobě vznesla dva základní okruhy žalobních námitek, jednak rozvedla svou argumentaci stran neoprávněnosti vjezdu řidiče automobilu na cyklostezku. Nesouhlasila se závěrem správních orgánu o tom, že řidič měl povolení k vjezdu a nedopustil se porušení zákona.

5. Dále pak nesouhlasila s tím, že by se svým jednáním dopustila přestupku. Žádný předpis neukládá chodci povinnost při chůzi sestoupit z vozovky za účelem umožnění průjezdu vozidla. Chodec je stejně právoplatným účastníkem provozu jako řidič motorového vozidla a pokud není kolem vozovky chodník je oprávněn jít po vozovce, ze které není povinen ustupovat, pokud za ním přijíždí auto. Šíře vozovky cyklotrasy dle žalobkyně neumožňuje bezpečné objetí chodce či cyklisty, aniž by tito buď sestoupili z vozovky (tak jako to udělali svědkové) nebo aniž by je vozidlo neohrozilo (tak jak to udělal pan P.). Sestoupení z vozovky a uhnutí vozidlu je pouze na dobré vůli chodce a nemůže být vyžadován represivními akty ze strany veřejných orgánů.

6. Žalobkyně neudělala nic jiného, než že pokračovala v chůzi tak, jak činila do doby, než řidič přijel. Žalobkyně byla na cyklostezce první a pokud přijelo vozidlo za ní, bylo jeho povinností se buď zařadit, nebo ji objet tak, aby ji neohrozilo (stejně jako např. vozidlo jedoucí za traktorem či za cyklistou). Zdržení pro řidiče nebylo zdržení neočekávané. Cyklotrasa je běžně využívána k jízdě na kole či k pěším procházkám a bylo tedy více než pravděpodobné, že řidič na někoho narazí.

7. Správní orgán věc podává tak, jako by motorové vozidlo mělo nějaké výsostné právo přednosti a právo plynulého průjezdu. Tak tomu dle žalobkyně není. Neobstojí závěr správních orgánu o tom, že žalobkyně narušila občanské soužití, protože si dovolila neuskočit do příkopu a neuhnout automobilu jedoucímu v zákazu vjezdu po cyklotrase. Řidič navíc touto cestou vůbec jet nemusel, mohl využít běžně využívanou hlavní silnici. Bylo jeho volbou, zda zvolí běžnou silnici či zkratku přes cyklotrasu s rizikem, že jej tam zdrží chodci a cyklisti.

8. Žalobkyně nesouhlasila ani s hodnocením subjektivní stránky přestupku. Úmyslem žalobkyně nebylo jednat protiprávně a narušovat klidné občanské soužití, ale naopak pouze vykonat své právo a pokusit se zachovat poklidné občanské soužití a využívání cyklostezky k účelu, ke kterému byla vytvořena. Z pohledu žalobkyně to bylo právě vozidlo, které svou jízdou narušovalo klidné občanské soužití na cyklostezce.

9. Žalobkyně popřela, že by na místo přišla s úmyslem bránit vozidlům v průjezdu. Na komunikaci se nacházela za účelem procházky. Na okénko vozidla zaklepala pouze proto, aby se řidiče dotázala na povolení k vjezdu. Když řidič nereagoval, pokračovala v chůzi. Jejím cílem nebylo narušit občanské soužití, ale chránit způsob užívání komunikace, který považovala za odpovídající jejímu účelu.

10. Jednání podle žalobkyně nedosáhlo ani objektivně potřebné intenzity. Řidiče pozdržela pouze krátce, v řádu nižších jednotek minut. Nešlo o hrubý, zřejmý a neoprávněný zásah do jeho pokojného života. Žalobkyně v této souvislosti odkázala zejména na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2010, č. j. -65, Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2011, č. j. -22, a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. 8. 2014, č. j. -59. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně

11. Žalovaný konstatoval, že žalobní námitky jsou obdobné odvolání, odkázal proto na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Doplnil, že pokud se chodec pohybuje po komunikaci, a to i po účelové komunikaci, kde nejsou chodníky, musí jít vlevo při kraji komunikace. Není relevantní, zda je vjezd na komunikaci zakázán dopravní značkou. V nyní řešené věci motorová vozidla mohla na komunikaci vjet na základě povolení obecního úřadu. Žalobkyně o této skutečnosti věděla.

12. Schválnost jednán žalobkyně žalovaný spatřuje zejména v tom, že žalobkyně o přijíždějícím vozidle věděla. Žalobkyně šla záměrně před vozidlem, a nikoliv po levé straně i když její dcera s přítelem a psy uhnuli stranou, aby vozidlo mohlo projet. Žalobkyně po řidiči vyžadovala povolení ke vjezdu vydané obecním úřadem, ačkoliv k tomu neměla oprávnění. Žalobkyně nebyla oprávněna stavět vozidlo jedoucí po komunikaci, bránit mu v jízdě a zjišťovat, zda řidič vozidla má příslušné povolení. Žalobkyně mohla v případě pochybnosti o oprávněnosti jízdy motorového vozidla po komunikaci pouze informovat policii, popř. městskou policii, aby provedla kontrolu vozidla. Žalovaný měl za to, že napadené rozhodnutí je věcně správné a zákonné a navrhl zamítnutí žaloby.

13. Žalobkyně v replice setrvala na tom, že před vozidlem nešla s cílem bránit mu v jízdě, nýbrž pouze pokračovala v dosavadní chůzi. Povolení po řidiči nevymáhala; pouze se na něj dotázala. Zopakovala, že krátké pozdržení vozidla v prostředí běžně užívaném pěšími a cyklisty nemohlo naplnit objektivní ani subjektivní stránku přestupku proti občanskému soužití.

IV. Posouzení věci soudem

14. Žaloba je přípustná a podala ji oprávněná osoba ( , , „“) v zákonné lhůtě. Soud žalobu přezkoumal v rozsahu vymezeném žalobními body ( ) a ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky ( ) a konání jednání soud nepovažoval za nezbytné.

15. Žaloba je důvodná.

16. Rozhodující otázkou je, zda jednání žalobkyně, které spočívalo v krátkodobém znemožnění bezpečného průjezdu motorového vozidla, dosáhlo intenzity schválnosti ve smyslu § 7 odst. 1 písm. c) bodu 3 zákona o některých přestupcích. Soud dospěl k závěru, že nikoli.

Právní východiska

17. Podle , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „“), je přestupkem společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin.

18. Podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 3 zákona o některých přestupcích se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že úmyslně naruší občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustí schválnosti.

19. Pojem schválnosti nelze ztotožnit s každým vědomým jednáním, které jiného obtěžuje, zdržuje nebo mu působí nepohodlí. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2010, č. j. -65, je narušení občanského soužití postižitelné tehdy, dojde-li k jeho negativnímu zasažení jednáním určité intenzity. Schválnostmi je třeba rozumět především hrubé, zřejmé a neoprávněné zásahy do pokojného života jiného, vedené úmyslem tento stav narušit. Také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. -24, výslovně potvrzuje, že schválnost musí mít povahu hrubého jednání narušujícího občanské soužití.

20. Hranice mezi přestupkovou schválností a pouhou nevhodností není určena jediným kritériem. Je třeba hodnotit zejména způsob jednání, jeho délku, opakovanost, adresnost a následky, situaci v místě a čase, význam dotčeného zájmu i to, zda šlo o zásah, který svou závažností skutečně vyžadoval veřejnoprávní represi. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 5. 2011, č. j. -22, publikovaném pod č. 2446/2011 Sb. NSS, zdůraznil nutnost objektivně odlišovat hrubé jednání od pouhé nevhodnosti, neslušnosti či jiné nesprávnosti. Samotná skutečnost, že dotčená osoba vnímá jednání jako úmyslné a obtěžující, proto k naplnění skutkové podstaty nepostačuje.

Oprávnění řidiče k vjezdu

21. Právní a faktický režim komunikace není pro posouzení věci bez významu. Šlo o komunikaci svou povahou sloužící především pěším a cyklistům, na niž motorová vozidla mohla vjíždět pouze na základě povolení. Tato okolnost patří ke kontextu, v němž je třeba hodnotit jak oprávněnost jednání žalobkyně, tak závažnost jeho následků. Nelze ji proto odmítnout jako zcela irelevantní jen proto, že žalobkyně nebyla oprávněna kontrolovat dodržování dopravního režimu.

22. Ze správního spisu nicméně vyplývá, že řidič příslušným povolením disponoval. Povolení předložil v přestupkovém řízení. Ačkoli nebyla vázána na jméno konkrétní osoby, starosta obce na následný dotaz policie potvrdil, že povolení bylo tomuto řidiči vydáno. Vzájemné spojení předloženéy a potvrzení jejího vydavatele tvoří dostatečný podklad pro závěr, že vjezd řidiče byl povolen. Další zpochybnění této skutečnosti žalobkyní samo o sobě důvodnou pochybnost o jeho oprávnění k vjezdu nezakládá.

23. Z prokázaného oprávnění k vjezdu však neplyne absolutní právo řidiče na okamžitý a ničím nerušený průjezd ani přednost před každým pěším uživatelem komunikace. Řidič vjíždějící motorovým vozidlem na komunikaci určenou především pěším a cyklistům musí s jejich přítomností počítat, přizpůsobit jí způsob jízdy a podle okolností strpět i krátké zdržení. Stejně tak ovšem platí, že žalobkyně nebyla oprávněna sama vynucovat režim vjezdu ani podmiňovat průjezd tím, že jí řidič povolení předloží. Ani tento nedostatek oprávnění žalobkyně ale bez dalšího nečiní z jejího jednání přestupek proti občanskému soužití.

Intenzita posuzovaného jednání

24. Soud vychází z toho, že žalobkyně svým postavením a následnou chůzí před vozidlem po určitou dobu objektivně znemožnila jeho bezpečný průjezd. I kdyby soud plně převzal závěr správních orgánů, že si žalobkyně tohoto následku byla vědoma a způsobila jej záměrně, bylo by pro naplnění skutkové podstaty dále nezbytné, aby její jednání mělo intenzitu hrubého zásahu do pokojného života řidiče. Právě tento znak v projednávané věci naplněn nebyl.

25. Podle zjištěného skutkového stavu trvalo znemožnění bezpečného průjezdu jen několik minut, v řádu nižších jednotek minut. Jednalo se tedy o krátké pozdržení, po němž řidič v jízdě pokračoval. Ze správního spisu nevyplývá, že by žalobkyně použila násilí nebo pohrůžku násilím, poškodila vozidlo, řidiče slovně napadala, vystavila jej nebo jiné osoby nebezpečí, bránila přepravě naléhavé povahy nebo vyvolala jiný závažnější následek. Rovněž nebylo prokázáno, že by šlo o opakované či dlouhodobé jednání nebo o předem připravený způsob cíleného obtěžování řidiče.

26. Význam doby trvání, opakovanosti a konkrétních následků plyne i z judikatury. V rozsudku ze dne 11. 12. 2020, č. j. -31, Nejvyšší správní soud připustil, že i jednotlivě drobné zásahy mohou dosáhnout potřebné intenzity, je-li jejich hrubost vystupňována soustavností a demonstrativním opakováním. V rozsudku ze dne 27. 8. 2018, č. j. -30, naopak šlo o předem cílené znemožnění stavebních prací a provozu objednaného jeřábu s citelnými organizačními a majetkovými důsledky. Takové okolnosti v nyní posuzované věci chybějí. Jejich absence nedovoluje postavit několikaminutové pozdržení na roveň judikaturou posuzovaným hrubým zásahům.

27. Při objektivním hodnocení celého kontextu tak jednání žalobkyně zůstalo v rovině krátké konfliktní epizody mezi účastníky provozu. Mohlo být neohleduplné a mohlo řidiči způsobit pochopitelné rozladění. Přestupkové právo však nepostihuje každou nezdvořilost, nedostatek vstřícnosti ani každé krátkodobé omezení druhého. Uplatnění veřejnoprávní represe vyžaduje kvalitativně závažnější zásah do pokojného občanského soužití, než jaký byl v této věci prokázán.

28. Na tomto závěru nic nemění, že se žalobkyně mýlila v hodnocení oprávněnosti vjezdu nebo že neměla pravomoc povolení řidiče kontrolovat. Přestupkový postih nemůže sloužit k pouhé korekci nesprávného právního názoru jednotlivce. Rozhodné je konkrétní jednání a jeho objektivní závažnost. Nesprávná domněnka žalobkyně může vysvětlovat její motivaci, nemůže však nahradit chybějící intenzitu zákonného znaku schválnosti.

29. Stejně tak samotné následné prověřování věci policií a projednání oznámení správními orgány neprokazuje, že jednání svou povahou vyžadovalo přestupkový postih. Aktivita orgánů veřejné moci je v tomto případě procesním důsledkem oznámení události; není důkazem intenzity skutku. Tu je nutno dovodit z okolností jednání samotného, což správní orgány neučinily.

Zavinění a společenská škodlivost

30. Podle § 15 odst. 2 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky je přestupek spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. Soud nepřehlíží, že žalobkyně o vozidle věděla a vědomě pokračovala v jednání, jehož bezprostředním následkem bylo krátké pozdržení řidiče. Úmysl způsobit tento faktický následek však není totožný s úmyslem narušit občanské soužití schválností v intenzitě vyžadované zákonem. Zavinění se může vztahovat jen k jednání, které naplňuje objektivní znaky skutkové podstaty; chybějící hrubost zásahu nemůže samotný úmysl nahradit.

31. Správní orgány tedy zaměnily vědomé způsobení krátkého zdržení za přestupkovou schválnost, aniž přesvědčivě vysvětlily, v čem měla spočívat potřebná hrubost zásahu. Jednání žalobkyně nenaplnilo formální znak schválnosti podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 3 zákona o některých přestupcích. Ze stejných důvodů nedosáhlo ani společenské škodlivosti odůvodňující přestupkovou odpovědnost.

V. Závěr a náklady řízení

32. Žalovaný pochybil při právním posouzení skutku, neboť jednání žalobkyně podřadil pod skutkovou podstatu přestupku, jejíž znak schválnosti za zjištěných okolností naplněn nebyl. Soud proto napadené rozhodnutí podle zrušil pro nezákonnost a podle věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm je žalovaný podle vázán právním názorem soudu, že za dosud zjištěného skutkového stavu nelze popsané jednání kvalifikovat jako přestupek podle bodu 3 zákona o některých přestupcích.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o Žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Soud jí proto přiznal náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč a v odměně za zastoupení advokátem podle , advokátní tarif. Zástupkyně žalobkyně učinil tři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a sepis repliky ( advokátního tarifu), za které jí náleží mimosmluvní odměna po 4 620 Kč, a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč ( advokátního tarifu). Celkem tak náhrada nákladů právního zastoupení činí 15 210 Kč. Spolu se soudním poplatkem činí náhrada nákladů řízení 18 210 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno dne 3. září 2026

Lenka Bahýľová v. r.

samosoudkyně