Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
29 A 6/2025 - 194.pdf
PDF · 0 B
No categories available
29 A 6/2025 - 194
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci
žalobce: ZO ČSOP Jemnice, IČO 228 46 042
sídlem Havlíčkovo náměstí 9, 675 31 Jemnice
zastoupený JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem
sídlem Klokotská 103/13, 390 01 Tábor
proti
žalovanému: Ministerstvo životního prostředí
sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10
za účasti: FREDI s. r. o., IČO 251 74 568
sídlem č. p. 1, 378 72 Písečné
zastoupené Mgr. Martinem Ryglem, advokátem
sídlem L. Pokorného 48/37, 674 01 Třebíč
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2024, č. j. MZP/2024/240/1724,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 11 134,70 Kč, a to k rukám jejího advokáta Mgr. Martina Rygla do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Podstatou sporu je věcná správnost a zákonnost integrovaného povolení k provozu zařízení „Haly pro výkrm brojlerů Mešovice“. Napadeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobce – dotčené veřejnosti a rozhodnutí orgánu prvního stupně potvrdil. Krajský soud rozhoduje ve věci podruhé. V „prvním kole“ zrušil napadené rozhodnutí z důvodu shledaných deficitů závazného stanoviska EIA, jež bylo podkladem integrovaného povolení. Tento rozsudek nicméně zrušil Nejvyšší správní soud.
II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů
2. Posuzovaný záměr staví na záměru „Haly pro výkrm brojlerů Mešovice“ (JHM1673) podaném v roce 2022 společností ZEMSPOL, Dešná s. r. o., IČO 490 17 802 (dále „Záměr Mešovice“). Dokumentace k němu byla připravena v červenci 2022, posudek k dokumentaci v prosinci 2022. Souhlasné závazné stanovisko k posouzení vlivů jeho provedení na životní prostředí (č. j. JMK 17799/2023, dále „stanovisko EIA“) vydal dne 7. 2. 2023 Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor životního prostředí (dále „krajský úřad“), podle § 9a odst. 1 a přílohy č. 6 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (dále „zákon o posuzování vlivů“). Jde konkrétně o záměr podle bodu 68, kategorie I přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů - Zařízení k chovu drůbeže nebo prasat s prostorem pro více než 85 000 ks kuřat.
3. Dne 12. 12. 2023 požádala společnost FREDI s. r. o. (osoba zúčastněná na řízení) o vydání integrovaného povolení dle § 13 odst. 3 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), k provozu Záměru Mešovice. Jeho předmětem je zařízení pro výkrm kuřecích brojlerů. Výkrm má v první etapě probíhat celkem v 8 halách s celkovou projektovanou kapacitou 360 000 ks brojlerových kuřat. Na ni případně naváže druhá etapa v podobě dalších 3 hal s projektovanou kapacitou 135 000 brojlerů. Druhá etapa ale není předmětem projektové dokumentace. Žádost odkazuje na stanovisko EIA a upozorňuje na změny v osobě provozovatele i dílčí změny obsahu projektu oproti záměru předloženému v roce 2022 (např. více zdrojů podzemní vody, instalace tepelného čerpadla, větší kapacita vodojemu).
4. Žádost obsahovala celkem 21 příloh. Mezi ně patří především dvě souhlasná závazná stanoviska krajského úřadu: a) stanovisko EIA a b) závazné stanovisko č. j. JMK 170916/2023 ze dne 28. 11. 2023 k umístění stacionárního zdroje znečištění ovzduší.
5. Krajský úřad na základě podané žádosti oznámil podle § 47 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 3 odst. 1 zákona o integrované prevenci, zahájení řízení o vydání integrovaného povolení. Podle § 11 odst. 1 zákona o integrované prevenci požádal Českou informační agenturu životního prostředí (dále „CENIA“) o zpracování odborného vyjádření k žádosti. Následně se žalobce přihlásil k účasti na řízení podle § 9c odst. 3 zákona o posuzování vlivů, za účastníka byl uznán ve smyslu § 3 písm. i) bodu 2 zákona o posuzování vlivů.
6. Krajský úřad obdržel následující podklady pro rozhodnutí:
- souhlasné závazné stanovisko krajského úřadu k ověření změn záměru ze dne 24. 1. 2024, č. j. JMK 12884/2024,
- souhlasné vyjádření Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, ÚP Znojmo, č. j. KHSJM 01214/2024/ZN/HOK ze dne 29. 1. 2024,
- vyjádření České inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Brno, sp. zn. ČIŽP/47/2024/1050 ze dne 30. 1. 2024,
- stanovisko Povodí Moravy, s. p., zn. PM – 1415/2024/5203/Ji ze dne 31. 1. 2024,
- vyjádření CENIA, č. j. CEN/20.7/79/2024, ze dne 1. 2. 2024,
- vyjádření krajského úřadu, č. j. JMK 21954/2024 ze dne 7. 2. 2024
- z hlediska zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, a obecně závazné vyhlášky Jihomoravského kraje č. 1/2016, kterou se vyhlašuje závazná část Plánu odpadového hospodářství Jihomoravského kraje 2016–2025,
- z hlediska zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší,
- rozhodnutí Městského úřadu Znojmo, odbor životního prostředí, o schválení stavebního záměru osoby zúčastněné na řízení ke dvěma vrtaným studnám s přívodním potrubím, č. j. MUZN 32084/2024, ze dne 7. 2. 2024,
- vyjádření žalobce jako účastníka řízení ze dne 6. 3. 2024,
- vyjádření osoby zúčastněné na řízení jako žadatelky ze dne 27. 3. 2024,
- rozhodnutí Městského úřadu Znojmo, odbor dopravy, o schválení stavebního záměru osoby zúčastněné na řízení „Mešovice – polní cesta“, č. j. MUZN 80464/2024, ze dne 11. 4. 2024.
7. Dne 22. 5. 2024 vydal krajský úřad integrované povolení k provozu Záměru Mešovice, č. j. JMK 67140/2024. Nejdříve vypořádal požadavky a připomínky, přičemž zdůraznil, že je v současné situaci potřeba podporovat samozásobení České republiky. Součástí rozhodnutí jsou také podmínky pro fázi realizace stavby. Dne 30. 9. 2024 vydal krajský úřad opravné rozhodnutí měnící pouze číslování v rámci podmínky uvedené pod bodem 8.2 (rozhodnutí dále jako celek „povolení krajského úřadu“).
8. Vůči povolení krajského úřadu podal žalobce blanketní odvolání dále doplněné dne 2. 7. 2024. V odvolacím řízení vycházel žalovaný z předloženého spisového materiálu, neprováděl další dokazování.
9. Ministerstvo životního prostředí (dále „žalovaný“) odvolání zamítlo a povolení krajského úřadu potvrdilo nyní napadeným rozhodnutím ze dne 26. 11. 2024, č. j. MZP/2024/240/1724. Žalovaný z pozice nadřízeného orgánu EIA dospěl k závěru, že stanovisko EIA lze potvrdit. Na jeho základě bylo v navazujícím řízení vydáno povolení krajského úřadu, do nějž byly jednotlivé podmínky ze stanoviska EIA zapracovány tak, aby je provozovatel zařízení měl za povinnost naplnit a respektovat a aby mohly být vymahatelné. Jestliže některé z žalobcem vznesených připomínek nebylo podle jejich obsahu možné identifikovat, anebo měly obecný charakter, pak tomuto odpovídal i rozsah a konkrétnost jejich vypořádání v průběhu procesu posuzování vlivů na životní prostředí i v odůvodnění samotného stanoviska EIA. Způsob, jakým se krajský úřad zabýval připomínkami účastníků řízení o posuzování vlivů na životní prostředí, nelze podle žalovaného považovat za nezákonný z důvodu nevypořádání připomínek. Z vypořádání připomínek (v samotném stanovisku EIA, resp. jeho nedílné příloze) vyplývá postoj k těmto připomínkám a z jednotlivých podmínek stanoviska je rovněž patrné, jak by měly být při realizaci Záměru Mešovice eliminovány vlivy, na něž žalobce poukazuje.
10. Žalovaný zdůraznil, že směřuje-li odvolání proti rozhodnutí ve věci rovněž proti obsahu stanoviska EIA, odvolací správní orgán si vyžádá potvrzení nebo změnu stanoviska EIA od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání stanoviska EIA. V případě, že příslušný správní orgán dospěje k názoru, že stanovisko EIA bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, může jej postupem podle § 149 odst. 5 a 6 správního řádu (u současné právní úpravy správního řádu odst. 7 a 8) zrušit nebo změnit. V případě stanoviska EIA nebyly zaznamenány žádné indicie, které by shora uvedený postup vyžadovaly, a důvody pro přezkoumání tohoto stanoviska zde nenastaly, a to ani po stránce jeho věcného obsahu.
III. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě
11. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení [§ 65 s. ř. s. ve spojení s § 9d odst. 1 a § 3 písm. i) zákona o posuzování vlivů; § 68 a § 70 s. ř. s.], žalobce navrhuje soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil.
12. Žalobce předně považuje napadené rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a to pro jeho rozpor s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť se žalovaný dostatečně nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, stejně jako nelze z odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu seznat, jakými námitkami se zabýval a jak se s nimi vypořádal. Přitom podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 88/2008-301, procesní práva žalobce v sobě zahrnují i právo na to, aby se správní orgány s námitkami i odvolacími důvody řádně vypořádaly.
13. Hlavní žalobcovou věcnou námitkou je nezákonnost procesu EIA. Předně žalobce nesouhlasí se závěrem, že vlivy na ovzduší a klima byly identifikovány jako málo významné. Takové tvrzení nemá dle žalobce oporu v podkladech zpracovaných v rámci procesu EIA. Konkrétní nezákonnosti žalobce vytknul už ve vyjádření k dokumentaci Záměru Mešovice v rámci posuzování vlivů na životní prostředí dle zákona o posuzování vlivů ze dne 12. 9. 2022. Konkrétně uváděl:
- nelze souhlasit s tvrzením, že v blízkém okolí záměru se nenachází jiný podobný provoz s možnými kumulativními vlivy a že tyto kumulativní vlivy nebylo možné a účelné posoudit,
- nedošlo k posouzení nové přístupové cesty a kácení vzrostlých dřevin,
- dojde k nárůstu intenzity dopravy i v souvislosti s kumulativními a synergickými vlivy,
- dokumentace se vůbec nezmiňuje o přírodní památce Kysibl,
- nebyl proveden patřičný biologický průzkum a posouzení vlivů záměru na přírodu a krajinu,
- nebyly dostatečně posouzeny vlivy na změnu klimatu,
- nebyly dostatečně posouzeny vlivy na podzemní vody,
- nebyl dostatečně posouzen vliv na zemědělský půdní fond (dále „ZPF“),
- nebyly dostatečně posouzeny vlivy na biologickou rozmanitost,
- nebyl posouzen vliv na krajinný ráz.
14. Podle žalobce také nebylo stanovisko EIA dostatečně odůvodněno. Ze strany zpracovatele posudku nedošlo k dostatečnému vypořádání připomínek, což způsobuje nepřezkoumatelnost stanoviska EIA a rozpor s § 68 odst. 3 správního řádu a rozpor s § 1 odst. 3 zákona o posuzování vlivů, protože stanovisko EIA nelze v důsledku pochybení zpracovatelů dokumentace EIA a posudku EIA považovat za objektivní odborný podklad pro navazující řízení.
15. Nad rámec výhrad k zákonnosti a věcné správnosti procesu EIA žalobce dále uváděl výhrady k:
- nezajištění a nenavržení přístupové cesty umožňující vést dopravu mimo část obce Mešovice,
- dopadu Záměru Mešovice na hydrologické poměry v oblasti, a to jak z pohledu odběru podzemních vod, tak z pohledu likvidace odpadních vod,
- navýšení dopravní zátěže těžkými nákladními vozidly,
- kapacitě hnojiště v Rancířově.
16. Závěrečnou množinu žalobních bodů tvoří námitky žalobce vůči věcné nesprávnosti a nezákonnosti stanovisek a rozhodnutí dle § 13 odst. 6 zákona o integrované prevenci. Konkrétně žalobce poukazuje na a) rozhodnutím krajského úřadu nahrazené povolení k nakládání s povrchovými a podzemními vodami dle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), b) souhlas dle § 17 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Krajský úřad ani žalovaný se nevypořádali s žalobcem namítanými skutečnostmi týkajícími se hydrologického posouzení. Žalovaný dle žalobce přejal argumentaci prvostupňového správního orgánu, aniž by se námitkou věcně zabýval.
IV. Vyjádření žalovaného k žalobě
17. Žalovaný v úvodu svého vyjádření podrobně rekapituloval dosavadní průběh řízení, přičemž konstatoval, že ze správního spisu, postupu žalovaného i krajského úřadu lze seznat, že rozhodovali v souladu se zákonem a správní řízení bylo procesně vedeno ve smyslu správního řádu. Výrok rozhodnutí obsahuje všechny nezbytné a z problematiky daného případu vycházející náležitosti a údaje, které krajský úřad měl v době správního řízení a okamžiku vydání rozhodnutí k dispozici. Přitom řádně odůvodnil aplikaci příslušného ustanovení zákona o integrované prevenci, případně i použití složkových právních předpisů, jeho význam a smysl, včetně jednotlivých procesních úkonů a správní úvahu, jíž se před vydáním rozhodnutí a jeho odůvodnění řídil. Žalobci byla v průběhu správního řízení přiznána veškerá jeho práva, vyplývající ze zvláštních ale i obecných právních předpisů. Krajský úřad, stejně jako žalovaný, celou věc posoudili po stránce věcné i formální správně a na základě kompletní žádosti a příloh, vyjádření dotčených správních orgánů a účastníků řízení, získaných údajů, poznatků a dalších podkladů, bylo provozovateli vydáno integrované povolení.
18. Žalovaný se následně vypořádával s jednotlivými žalobními námitkami, které považoval za nedůvodné. K námitce porušení § 68 odst. 3 správního řádu odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu k tomu, že rozhodnutí správních orgánů tvoří jeden procesní celek. Správní orgán může vypořádat námitky i tím způsobem, že se ztotožní se závěry správního orgánu prvního stupně, které převezme nebo na ně odkáže, čímž může implicitně odpovědět na námitky odvolatele tak, že je neshledal důvodnými. Veškeré vlivy Záměru Mešovice byly v duchu zákona hodnoceny, proces posouzení EIA proběhl v intencích zákona. Kladné stanovisko EIA jako podklad pro další řízení bylo vydáno na základě odborně zpracovaných podkladů a studií. Ač žalobce tvrdí, že nebyl dostatečně zjištěn stav věci, sám neuvádí žádný konkrétní případ, kdy a v jaké věci k takovému porušení došlo.
19. K námitkám ohledně nezákonnosti stanoviska EIA žalovaný uvedl, že je žalobce vznesl již v průběhu odvolacího řízení. Napadené stanovisko EIA bylo v přezkumném řízení řádně a podle zákona posouzeno postupem, který předpokládá správní řád. V provedeném řízení byl přezkoumán jak soulad stanoviska EIA s právními předpisy, tak i jeho věcná správnost. Žalovaný posoudil i způsob vypořádání všech připomínek žalobce v odůvodnění stanoviska EIA a dospěl k závěru, že je dostačující. Žalovaný zdůraznil, že veřejného projednání konaného dne 11. 1. 2023 v Uherčicích se žalobce nezúčastnil, přičemž přítomní účastníci z řad veřejnosti nesouhlasná vyjádření neuplatnili. Stanovisko EIA bylo tedy řádně odůvodněno a jeho výrok vychází z řádného přezkumu
20. Dále se žalovaný vyjádřil k dílčím výhradám žalobce. Kumulativní vlivy Záměru Mešovice s jinými záměry se nepředpokládaly z důvodu, že provoz zařízení je ve větší vzdálenosti od jiných provozů. Přístupová komunikace byla přizpůsobena představám obce Uherčice. Stávající vodní zdroj má podle hydrogeologického posouzení mít dostatečnou vydatnost pro pokrytí potřeb zařízení. K areálu má být navržena a zbudována nová přístupová komunikace. Investor disponuje dostatečným množstvím pevných či polních hnojišť k účelům kejdového hospodářství. Žalobce nepředložil jako důkaz žádné hydrogeologické posouzení, z něhož by se dalo dovodit, že dojde k negativnímu vlivu na přírodní památku Kysibl.
V. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení
21. Žadatelka o vydání integrovaného povolení navrhuje, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Tvrzení žalobce jsou podle ní nepravdivá, účelová, ničím nepodložená a zavádějící. Žalobce opakuje námitky obsažené v odvolání proti integrovanému povolení, s nimiž se žalovaný řádně vypořádal. Jeho tvrzení vytrhávají skutečnosti ze souvislostí, žalobce cituje pouze jemu vyhovující pasáže, pomíjí přitom ostatní.
22. Napadené rozhodnutí bylo podle osoby zúčastněné na řízení vydáno zcela v souladu se zákonem. Žalovaný se s odvolacími námitkami žalobce podrobně vypořádal a své úvahy zdůvodnil. Žaloba je pouze dalším obstrukčním a vědomě šikanózním krokem žalobce (resp. osob v něm činných), útočících na podnikatelské záměry skupiny Rhea Holding, jejímž je osoba zúčastněná na řízení členem. Žalobce je minimálně prostřednictvím některých osob personálně propojený se spolkem ZA DOBRÝ ŽIVOT NA JEMNICKU, z. s., IČ: 11743042, tj. osobou, která jako navrhovatel vystupovala v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Změny č. 4 Územního plánu Uherčice, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 64 A 2/2024. Tato změna územního plánu byla činěna z podnětu dalšího člena skupiny Rhea Holding společnosti ZEMSPOL DEŠNÁ, s. r. o. (vlastníka pozemků dotčených Záměrem Mešovice).
23. K dílčím výhradám žalobce osoba zúčastněná na řízení uvedla, že dokumentace EIA byla zpracována odborně způsobilou osobou, opírá se o fakta uváděná zpracovatelem. Na tyto dokumenty jsou kladeny vysoké nároky po stránce odborné i po stránce objektivity. Naopak námitky žalobce jsou velmi obecného a subjektivního charakteru. K hodnocení synergických a kumulativních vlivů přednesl žalobce obecnou a ničím nepodloženou argumentaci. Dokumentace EIA zohledňuje šest stávajících či plánovaných záměrů uskupení Rhea Holding. Sice budoucí farma Mitrov a farma Mešovice spadají do obvodu jedné obce, vzdušnou čarou jsou od sebe vzdáleny cca 5,9 km. Zavádějící je tvrzení žalobce k neposouzení nové přístupové komunikace. Trasa přístupové komunikace byla upravena po dohodě s obcí Uherčice. Nárůst dopravy má být cca 11 %, nikoliv žalobcem uváděných 80 %. Zavádějící je i argument žalobce k problematice čerpání a použití vody. Osoba zúčastněná na řízení k tomu uvedla příklady z praxe a odkázala na dokumentaci EIA. Co se týče otázky hnojiště, tak podle ní žalobce přehlíží, že osoba zúčastněná na řízení provozuje v převážné většině kejdové hospodářství. Před správními orgány prokázala, že disponuje dostatečným množstvím povolených pevných či polních hnojišť. Žalobce naopak nepředložil žádný důkaz, ze kterého by se dalo dovodit, že dojde k negativnímu vlivu záměru na přírodní památku Kysibl.
VI. Rozhodnutí správních soudů
24. Krajský soud ve svém prvním rozsudku předeslal, že východiskem hodnocení věci je skutečnost, že integrované povolení jako výsledek řízení o vydání integrovaného povolení dle Hlavy II zákona o integrované prevenci představuje rozhodnutí vydané v rámci tzv. navazujícího řízení ve smyslu § 3 písm. g) bod 6 zákona o posuzování vlivů, jehož podmínky jsou upraveny v § 9b zákona o posuzování vlivů. Jak uvádí důvodová zpráva k zákonu č. 39/2015 Sb., kterým byl pojem „navazující řízení“ do zákona o hodnocení vlivů zaveden, „v praxi bude třeba za navazující řízení považovat správní řízení založená na stanovisku EIA, ve kterých se pro daný předmět řízení konečným způsobem rozhoduje o otázkách životního prostředí, tedy taková řízení, která se věcně překrývají s předmětem procesu EIA.“ Za navazující řízení je tedy třeba považovat taková řízení, týkající se záměrů podléhajících posuzování vlivů na životní prostředí, pro něž jsou nezbytnými podklady závazná stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí, tj. stanovisko EIA dle § 9a zákona o posuzování vlivů.
25. Žalobce vytýká stanovisku EIA jednak nedostatečné odůvodnění, dále nedostatečné vypořádání připomínek a konečně také věcnou nesprávnost. Krajský soud však většinu těchto výtek shledal neodůvodněnou.
26. Nejdříve uzavřel (bod 28), že napadené rozhodnutí bylo přezkoumatelné (ač Nejvyšší správní soud dospěl v bodě 29 svého rozsudku k odlišnému závěru). Krajský soud neshledal důvodnost argumentace ve vztahu k nárůstu dopravy, ovlivnění přírodní památky Kysibl, podzemních vod a ZPF, ve vztahu ke zpracování klimatické studie, k čerpání vody a použití odpadních vod, kapacitě jímky, hnojišti Rancířov, odmítl také výhrady vůči správnosti a zákonnosti stanovisek a rozhodnutí dle § 13 odst. 6 zákona o integrované prevence.
27. Důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí však pro krajský soud byly žalobní body týkající se hodnocení kumulativních a synergických vlivů, zejména nezohlednění již oznámeného záměru Chov Drůbeže Mitrov (JHM1592, dále „Záměr Mitrov“) v obvodu stejné obce Uherčice. Dále krajský soud vyzdvihl, že stanoviska EIA není aktuální, neboť od jeho vydání byla přístupová cesta trasována nově. Tím stanovisko EIA neodpovídá aktuálním skutkovým okolnostem.
28. Proto soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2025, č. j. 29 A 6/2025-108).
29. Nejvyšší správní soud nicméně uvedený rozsudek zrušil a vrátil věc zdejšímu soudu k dalšímu řízení (rozsudkem ze dne 26. 5. 2026, č. j. 2 As 105/2025-51). Shledal kasační stížnost důvodnou v obou okruzích, na nichž byl zrušený rozsudek založen.
30. Co se týče hodnocení kumulativních a synergických vlivů, to bylo dostatečně provedeno v závazném stanovisku EIA k Záměru Mešovice. Závěr rozsudku krajského soudu, podle nějž stanovisko EIA odkazuje na dokumentaci EIA k Záměru Mitrov, není fakticky správný. Stanovisko EIA i integrované povolení, které na něm bylo založeno, při posouzení otázky kumulativních a synergických vlivů plně vycházely z posudku nezávislé autorizované osoby k dokumentaci EIA pro Záměr Mešovice. Závěry, které z tohoto posudku správní orgány převzaly do odůvodnění stanoviska EIA, resp. integrovaného povolení, považuje Nejvyšší správní soud za dostatečné a plně přezkoumatelné. Adekvátně reagovaly na žalobcovy zcela obecné námitky, podle nichž hodnocení kumulativních a synergických vlivů v dané věci chybělo a nebylo provedeno řádně a dostatečně (aniž by žalobce jakkoli specifikoval, v čem měla nedostatečnost posouzení spočívat).
31. K otázce přístupové cesty Nejvyšší správní soud připomenul, že rozsah otázek řešených v procesu EIA je širší než rozsah otázek řešených v řízení o vydání integrovaného povolení. Integrované povolení slučuje jednotlivá povolení vydávaná podle tzv. složkových předpisů na ochranu životního prostředí a stanoví podmínky pro provoz příslušného zařízení (často s velkým množstvím navazujících činností a spojených technologických jednotek). Integrované povolení tedy má jiný účel než stanovisko EIA. Pro účely řízení o vydání integrovaného povolení proto je nutno reflektovat tu část podmínek závazného stanoviska EIA, která věcně spadá do regulace provozu zařízení a dalších otázek řešených zákonem o integrované prevenci. Na základě skutkových okolností projednávané věci proto Nejvyšší správní soud uzavřel, že v řízení o integrovaném povolení nebyl prostor k přezkumu umístění a povolení komunikace, nebyla-li tato částí záměru předloženou do tohoto navazujícího řízení. Rozhodné je, zda se změna trasy promítla do části záměru, o níž bylo v řízení rozhodováno, nebo do závazných podmínek provozu zařízení. Nic takového však žalobce netvrdil.
32. Podle § 110 odst. 4 s. ř. s. je krajský soud tímto právním názorem vázán. Vychází tedy z toho, že (i) závazné stanovisko EIA poskytuje dostatečnou odpověď na otázku nutnosti posoudit kumulativní a synergické vlivy záměru Mešovice s ostatními záměry v okolí a (ii) neposouzení nové trasy přístupové cesty v procesu EIA nemá vliv na zákonnost integrovaného povolení, nebyla-li tato cesta součástí záměru, o němž bylo v řízení o integrovaném povolení rozhodováno.
VII. Vyjádření účastníků a osoby zúčastněné na řízení po zrušujícím rozsudku
33. Výzvou ze dne 15. 6. 2026 krajský soud vyzval účastníky a osobu zúčastněnou na řízení ke sdělení stanoviska k věci samé v návaznosti na závazný právní názor Nejvyššího správního soudu, k návrhu dalšího postupu a ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.
34. Žalovaný se se závěry Nejvyššího správního soudu zcela ztotožnil a navrhl žalobu zamítnout. Současně sdělil, že usnesením ze dne 29. 6. 2026, č. j. MZP/2026/240/335, zastavil podle § 97 odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 8 správního řádu přezkumné řízení ve věci stanoviska EIA, zahájené k podnětu žalobce dne 2. 3. 2026, neboť nezjistil porušení právního předpisu.
35. Žalobce uvedl, že se závěry Nejvyššího správního soudu nesouhlasí a nadále setrvává na žalobě. Má za to, že své námitky ke kumulativním a synergickým vlivům v žalobě dostatečně specifikoval a že tyto vlivy byly posouzeny povrchně, případně bagatelizovány (zasažení vodních zdrojů). Setrval na námitce nedostatečného odůvodnění stanoviska EIA a na tom, že neodpovídá skutkovým okolnostem ve vztahu ke změněnému trasování přístupové komunikace. Neposouzená změna záměru podle něj nedůvodně zvýhodňuje žadatele, neboť se mohlo jednat o změnu, která by měla negativní vliv na životní prostředí a k jejímu posouzení zcela nedůvodně nedošlo. Žalobce nově poukázal na vyjádření hydrogeologa RNDr. P. B. ze dne 10. 5. 2025, z něhož má vyplývat ohrožení přírodní památky — mokřadu Kysibl, a namítl porušení ústavního práva na příznivé životní prostředí. Navrhl provedení tohoto vyjádření jako důkazu.
36. Osoba zúčastněná na řízení navrhla žalobu zamítnout, ztotožnila se se závěry Nejvyššího správního soudu a doplnila, že vyjádření RNDr. P. B. je tendenční, neboť vychází výhradně z podkladů poskytnutých žalobcem. Jako důkaz navrhla znalecký posudek doc. Mgr. M. G., Ph.D., č. ZP02HG/2026 ze dne 22. 6. 2026, podle něhož nelze očekávat negativní dopady na vody v okolí farmy.
VIII. Posouzení věci soudem
37. Krajský soud v předchozím řízení shledal splnění procesních podmínek řízení, které jsou předpokladem přípustnosti vydání meritorního rozhodnutí. Tento závěr účastníci nerozporovali. Vázán právním názorem vyjádřeným v rozsudku NSS (§ 110 odst. 4 s. ř. s.) dospěl krajský soud tentokrát k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
38. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
39. Nejdříve se soud vyjádří k výše zmíněným důkazním návrhům předloženým žalobcem i osobou zúčastněnou na řízení. Soud je neprovedl z několika důvodů. Nejsou totiž způsobilé ovlivnit posouzení v rozsahu řádně uplatněných žalobních bodů. Obě listiny vznikly až po vydání napadeného rozhodnutí a soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Pokud měl žalobce, resp. osoba zúčastněná na řízení úmysl podepřít svou argumentaci před správními orgány odborným vyjádřením, měly příležitost tak učinit ve správním řízení. Zejména však oba důkazní návrhy směřují k otázkám, které již byly krajským soudem jednou vypořádány (a to včetně odkazu na hydrogeologické vyjádření odborně způsobilé osoby, o nějž se opíralo napadené rozhodnutí). Před Nejvyšším správním soudem nebyly tyto závěry zpochybněny, zdejší soud je nyní opakuje, necítí se ani být oprávněn a nespatřuje důvody je hodnotit odlišně. Jeho rolí je v této fázi řízení promítnout do svého rozhodování závazný právní názor Nejvyššího správního soudu. Z obdobných důvodů neprováděl tyto důkazní návrhy ani Nejvyšší správní soud (bod 47 jeho rozsudku). Proto také nebylo třeba nařizovat jednání k dokazování. Účastníci a osoba zúčastněná na řízení ostatně nevyjádřili zájem o nařízení ústního jednání soudem.
40. Žalobcem naznačená ústavněprávní rovina argumentace představuje nový žalobní bod uplatněný po uplynutí lhůty podle § 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s.
Kumulativní a synergické vlivy
41. Žalobce v žalobě namítl, že vzdálenost mezi záměry automaticky nezaručuje vyloučení kumulace a že vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů nebylo provedeno řádně a dostatečně. Shodně formuloval již své vyjádření k žádosti o integrované povolení i odvolací námitku.
42. Soud ze správního spisu ověřil, z jakých podkladů stanovisko EIA vycházelo (§ 9a odst. 1 zákona o posuzování vlivů). Dokumentace k záměru Mitrov mezi podklady stanoviska EIA uvedena není. Námitku žalobce, podle níž se v blízkém okolí nachází jiné podobné provozy s možnými kumulativními vlivy, vypořádal zpracovatel posudku v kapitole V posudku. Uvedl vzdálenosti všech sedmi provozů, které žalobce označil včetně Mitrova, doplnil k nim zjištěné údaje o jejich aktuálním stavu a uzavřel, že za blízké okolí, u něhož by bylo možno předpokládat kumulativní nárůst negativních vlivů, lze považovat provozy do vzdálenosti nejvýše 2 km, a že uvedené záměry byly, jsou, popřípadě budou projednány v procesu EIA samostatně. Toto vypořádání převzal krajský úřad do části II bodu 5 odůvodnění stanoviska EIA.
43. Záměr Mitrov tedy v procesu posuzování vlivů Záměru Mešovice na životní prostředí opomenut nebyl. Byl výslovně identifikován, byla u něj uvedena vzdálenost i uvažovaná kapacita a byl posouzen kritériem, které zpracovatel posudku zvolil. Rovněž krajský úřad v odůvodnění integrovaného povolení (s. 22) vysvětlil, že určení okruhu záměrů, u nichž mohou kumulativní či synergické vlivy vzniknout, je odbornou otázkou, kterou řešily autorizované osoby, a že předmětem hodnocení není vyhodnotit veškeré záměry ve vzdálenosti do 18 km.
44. Nejvyšší správní soud posoudil toto vypořádání jako dostatečné a plně přezkoumatelné, a to v míře odpovídající obecnosti žalobcových námitek.
45. V navazujícím vyjádření žalobce setrval na tvrzení, že své námitky v žalobě specifikoval dostatečně. Otázku, zda byla žalobní námitka formulována s určitostí umožňující zpochybnit závěry stanoviska EIA, však již závazně posoudil Nejvyšší správní soud. Krajský soud je však právním názorem Nejvyššího správního soudu vázán a nezbývá mu než tuto otázku znovu neotevírat. Námitka proto není důvodná.
Změna trasování přístupové komunikace
46. Nejvyšší správní soud uzavřel, že v řízení o integrovaném povolení nebyl prostor k přezkumu samotného umístění a povolení přístupové komunikace, pokud tato komunikace nebyla částí záměru předloženou k posouzení do tohoto navazujícího řízení. Z pouhé existence změněného trasování nelze dle Nejvyššího správního soudu nezákonnost integrovaného povolení dovodit.
47. Ze správního spisu plyne, že komunikace nebyla součástí zařízení, pro něž bylo integrované povolení vydáno. Vybudování nové přístupové komunikace bylo podmínkou pro fázi výstavby (bod 8. 5. stanoviska EIA), kterou krajský úřad převzal do výroku integrovaného povolení jako podmínku 8.1.3. Stavba „Mešovice — polní cesta“ byla povolena společným povolením Městského úřadu Znojmo ze dne 11. 4. 2024, č. j. MUZN 80464/2024.
48. Rozhodné tedy je, zda se změna trasy promítla do části záměru, o níž bylo v řízení o integrovaném povolení rozhodováno, anebo do závazných podmínek provozu zařízení ve smyslu § 13 odst. 3 písm. d) zákona o integrované prevenci — typicky do podmínek dopravních, hlukových či emisních. Žalobce takovou souvislost netvrdil v žalobě a netvrdí ji ani v nynějším vyjádření. Setrvává na obecném poukazu, že stanovisko EIA se vyjadřovalo k původní trase. Námitka proto není důvodná.
49. Soud pro úplnost dodává, že tím není vyloučeno, aby námitky proti vlivům změněné trasy na životní prostředí a otázka aktuálnosti závazného stanoviska EIA byly uplatněny v řízení o povolení samotné komunikace, bylo-li by vyhodnoceno jako navazující řízení ve smyslu zákona o posouzení vlivů (body 43 a 44 rozsudku Nejvyššího správního soudu). V řízení o vydání integrovaného povolení však pro jejich posouzení místo není.
Ostatní žalobní body
50. Zbývajícími žalobními body — nárůstem intenzity těžké nákladní dopravy, absencí klimatické studie, vlivem na přírodní památku Kysibl, vyhodnocením vlivů na podzemní vody, na zemědělský půdní fond a na biologickou rozmanitost, dále námitkami k čerpání vody a nakládání s odpadními a technologickými vodami, ke kapacitě hnojiště v Rancířově a k nezákonnosti stanovisek a rozhodnutí nahrazovaných podle § 13 odst. 6 zákona o integrované prevenci — se soud zabýval již v bodech 38 a 41 až 57 zrušeného rozsudku a shledal je nedůvodnými.
51. Na těchto závěrech soud setrvává a v následujících bodech je rekapituluje.
52. K otázce nárůstu intenzity (těžké nákladní) dopravy žalobce poukazoval na nedostatky v dokumentaci EIA i navazující části posudku. Mají obsahovat nepravdivé informace a míjet se podstatou připomínky. Soud si nejdříve všímá, že žalobcem namítaná absence tonáže vozidel v dokumentaci EIA, neodpovídá skutečnosti, jak ostatně uvádí i napadené rozhodnutí. Nosnost užitých vozidel je rozepsána na str. 31 dokumentace EIA v pasáži 6 Nároky na dopravní a jinou infrastrukturu. Žalovaný rovněž adekvátním způsobem reagoval na uvedené připomínky, když zmínil, že navýšení realizace Záměru Mešovice sice způsobí navýšení dopravy (o 11 %). Nebude však dosažena úroveň četnosti dopravy z roku 2010.
53. Žalobce v této souvislosti rovněž namítá rozpor s § 50 odst. 3 správního řádu, neboť nebylo zpracováno adekvátní dopravní posouzení a vyhodnocení vlivů dopravy na hlukovou a imisní situaci. Soud si však všímá, že dokumentace EIA na str. 42 prezentuje výpočty pomocí specializovaného softwaru ke znečištění způsobené rozsahem dopravy spojené s provozem Záměru Mešovice. Na hlukovou stránku reaguje dokumentace EIA na str. 54. a samostatně zpracované Posouzení akustické situace ze září 2021 zpracované Ing. M. V. Napadené rozhodnutí uzavírá, že s ohledem na samostatně vybudovanou přístupovou komunikaci a uložení statkových hnojiv dojde k eliminaci dopravní zátěže obce Uherčice a dopravní obsluha bude probíhat západním směrem, tedy mimo Záměr Mitrov. Napadené rozhodnutí v tomto ohledu adekvátně reaguje na odvolání žalobce.
54. K otázce ovlivnění přírodní památky Kysibl skutečně dokumentace EIA mlčí, jak upozorňuje žalobce. Tento nedostatek si všímá posudek EIA a dochází k závěru, že vzhledem k oddělení této přírodní památky souvislým lesním porostem není ovlivnění Záměrem Mešovice pravděpodobné. Krajský úřad i žalovaný dále uvádějí, že otázkou vlivu jímání podzemních vod na okolní vodní zdroje se věnovalo Hydrogeologické vyjádření odborně způsobilé osoby ze dne 25. 3. 2024. Podle něho čerpání plánovaného provozu nedosahuje do prostoru přírodní památky Kysibl vzdálené cca 400 m od prostoru Záměru Mešovice („maximální dosah vlivu čerpání podzemní vody z vrtu PV1 byl na základě čerpací zkoušky vypočítán na 24 m, dosah čerpání z vrtu PV2 byl vypočítán na 71 m.“). Ač toto vyjádření nebylo k dispozici ve spisu při zahájení řízení o vydání integrovaného povolení a bylo do něj zařazeno dne 11. 7. 2024 osobou zúčastněnou na řízení v reakci na odvolání žalobce proti rozhodnutí krajského úřadu, potvrzuje už učiněné závěry posudku EIA.
55. Dále žalobce vytýká absenci zpracování tzv. klimatické studie v souladu se Sdělením Komise - Technické pokyny k prověřování infrastruktury z hlediska klimatického dopadu v období 2021– 2027 (2021/C 373/01). Tvrzení, že navrhovaný provoz nemůže mít sledovatelný negativní vliv na změny klimatu, označuje za nepravdivé, prokazující zásadní neznalost zpracovatele posudku. Napadené rozhodnutí na tato tvrzení reaguje citací z Technických pokynů a závěrem, že mají pouze doporučující charakter. S tímto argumentem se zdejší soud ztotožňuje. Z obsahu Technických pokynů skutečně vyplývá jejich doporučující charakter, o čemž vypovídá i text úvodního shrnutí: „…zahrnují doporučení podporovat vnitrostátní procesy prověřování z hlediska klimatického dopadu v členských státech.“ Absence zpracování tzv. klimatické studie proto nemůže představovat nezákonnost stanoviska EIA. Jak dokumentace EIA, tak posudek EIA a následně i stanovisko EIA se otázce dopadů Záměru Mešovice na klima na několika místech věnují. Lapidární žalobní námitka, že tvrzení o absenci sledovatelného negativního vlivu na změny klimatu je nepravdivá, není dostatečně odůvodněná, aby mohla zpochybnit závěry zmíněných odborných materiálů.
56. Žalobce dále namítá, že v rámci procesu EIA zcela chybí vyhodnocení vlivu Záměru Mešovice na podzemní vody. Současně zpochybňuje tvrzení dokumentace EIA, že stavba nebude mít žádný negativní vliv na hladiny podzemních vod. Dle soudu je už ze žalobní námitky zřejmé, že v průběhu procesu EIA k hodnocení dopadu na podzemní vody docházelo, což je ostatně patrné z textu dokumentace EIA (str. 62, 68-69), posudku EIA (str. 42), stanoviska EIA (str. 10). Správní orgány navíc vzaly v potaz Projekt průzkumných geologických prací pro zdroje podzemní vody pro živočišnou výrobu, zpracovaný v únoru 2021, a výše zmiňované Hydrogeologické vyjádření z března 2024.
57. Žalobce rovněž nesouhlasí se zpracováním vlivů na zemědělský půdní fond v rámci procesu EIA. V dokumentaci chybí kvantifikace záboru ZPF I. a II. třídy jako základní podmínka pro vyhodnocení vlivů záměru na ZPF. Soud souhlasí se žalobcem, že velikost záboru půdy patří k náležitostem dokumentace podle přílohy č. 4 k zákonu EIA. Velikost záboru nicméně v dokumentaci EIA obsažená je (str. 23, str. 78). Posudek EIA v této souvislosti uvádí, že při výběru lokalit byla brána v potaz i zasažená BPEJ různých lokalit (str. 42).
58. Současně žalobce upozorňuje na nepravdivé údaje při vypořádání připomínky k biologické rozmanitosti. Zpracovatel posudku zaměňuje pojmy zvláště chráněný druh a vzácný druh, přístupová cesta nevede vůbec po stávající cestě, orná půda a keřovité porosty hostí zvláště chráněné druhy. Provoz Záměru Mešovice zasáhne dle žalobce biologickou rozmanitost daného území zejména s ohledem na vliv na podzemní vody a blízkost k přírodní památce Kysibl. Soud si všímá, že dokumentace EIA i stanovisko EIA vychází z předpokladu, že Záměr Mešovice bude primárně budován na ploše zemědělských pozemků s intenzivním způsobem hospodaření. Vzhledem k charakteru těchto pozemků se tedy jedná o plochy s velmi malou biodiverzitou. Navrhovaný provoz má být podle dokumentace EIA zabezpečen tak, aby nemohl ohrozit okolní územní systém ekologické stability a jeho stávající biologickou rozmanitost. Soud i s ohledem na závěry k přírodní památce Kysibl a vliv na podzemní vody nepovažuje toto hodnocení za neadekvátní.
59. Nad rámec výhrad vůči procesu EIA ještě žalobce vznáší následující žalobní body.
Absence nové přístupové komunikace
60. Soud předesílá, že tento žalobní bod se překrývá se žalobním bodem vůči procesu EIA a z jeho obsahu není zcela zřejmé, co nového přináší. Soudu se však jeví, že žalobce primárně upozorňuje, že Záměr Mešovice nemá zajištěnou a v projektu navrženou přístupovou cestu umožňující vést dopravu mimo část obce Mešovice, čímž má být porušena podmínka č. 8. 5 stanoviska EIA. Soud upozorňuje, že tato podmínka je přesněji formulována jako podmínka ve fázi výstavy: „Před zahájením prací na výstavbě areálu zbudovat novou přístupovou komunikaci, tuto používat již v době výstavby areálu.“ V době přijetí napadeného rozhodnutí již bylo vydáno společné povolení na stavbu „Mešovice – polní cesta“. Námitka tedy není důvodná.
Čerpání vody a použití odpadních vod
61. Žalobce poukazuje na riziko dopadu masivního čerpání podzemních vod, což krajský úřad neměl dostatečně reflektovat. Nebyl brán ohled na přírodní památku Kysibl, povodí Dyje už nyní zasažené suchem, povodí vodárenské nádrže Vranov. Ve studii EIA jsou rozpory ohledně odhadované spotřeby vody, počítá se přitom s nejnižší možnou spotřebou, v praxi může být spotřeba ale třikrát vyšší. Nebyly tak zjištěny skutečnosti, o nichž nejsou důvodné pochybnosti, v rozporu s § 3 správního řádu.
62. K dopadu jímání podzemních vod se již soud vyjadřoval v bodě 56 s odkazem na Hydrogeologické vyjádření odborně způsobilé osoby z roku 2024. Z něho vyplývá, že dva průzkumné vrty, které mají sloužit i jako vrtané studny, mají na základě čerpací zkoušky dosah vlivu 24 m, resp. 71 m, tedy mimo dosah oblastí zmiňovaných žalobcem. Žalobce toto vyjádření přehlíží a opakuje polemiku se starším vyjádřením z roku 2021. Se dvěma podzemními vrty počítá i souhlasné závazné stanovisko krajského úřadu k ověření změn záměru z roku 2024.
63. Co se týče realističnosti odhadované spotřeby vody, osoba zúčastněná na řízení vysvětlila ve svém vyjádření, že při mytí stájí mohou nejmoderněji dostupné využívané technologie vysokotlakového mytí zabezpečit nízkou spotřebu vody, tj. 1 l/m2. To je ověřeno na obdobné farmě stejného provozovatele. Žalobce vůči tomuto tvrzení nenabídl vlastní exaktní odpověď nad rámec úvahy o nerealističnosti předestřeného odhadu. Osoba zúčastněná na řízení navíc počítá i s využitím srážkových vod, jejichž odhad je vypočtený v dokumentaci EIA.
64. Žalobce dále namítá, že dostatečným způsobem nejsou řešeny ani odpadní vody, neboť mají být vyváženy na pole, čímž bude prostředí zatíženo mj. dusíkem a fosforem. Značné množství zemědělských pozemků v okolí Záměru Mešovice i vodárenské nádrže jsou pokryty melioracemi, čímž se však správní orgány nezabývaly. Lze předpokládat, že aplikace výstupů živočišné výroby i aplikace odpadních vod na zemědělské pozemky kontaminuje povrchové i spodní vody. Opět tedy podle žalobce nebyly zjištěny skutečnosti, o nichž nejsou důvodné pochybnosti v rozporu s § 3 správního řádu. Závěrem žalobce namítá, že odpadní voda po čištění stájí pomocí dezinfekcí a jiných chemických látek nemůže být aplikována na zemědělské pozemky vůbec, neboť je to v rozporu se zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech.
65. Rozhodnutí krajského úřadu i napadené rozhodnutí na tyto odvolací námitky adekvátně reagovala. Vysvětlila technologický postup, kontroly Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským, příslušnou metodiku pro používání technologických vod na zemědělské půdě a odkázala na § 2 odst. 1 písm. d) zákona o odpadech, který vylučuje exkrementy, slámu a jiné přírodní látky ze zemědělské výroby z působnosti zákona. Samostatně skladované technologické vody vznikající při chovu zvířat jsou podle žalovaného hnojivem v souladu se zákonem č. 156/1998 Sb., o hnojivech, protože obsahují zbytky trusu, slámy a vodu. Související stanovisko Povodí Moravy, s. p., ke splaškovým vodám ze dne 31. 1. 2024 bylo následně promítnuto do podmínek integrovaného povolení.
66. Při kritice nedostatečné kapacity jímky žalobce přehlíží, že souhlasné závazné stanovisko k ověření změn záměru z 24. 1. 2024 vychází z nového skutkového stavu. Beze zbytku tak přebírá argumentaci ze svého odvolání, aniž by reagoval na nový skutkový vývoj. Mycí vody z čištění hal mají být svedeny samostatnou kanalizací do nově budované jímky o užitném objemu 1 570 m3, tedy do několikanásobně navýšeného užitného objemu. Dne 10. 5. 2024 zahájil Městský úřad Znojmo, stavební úřad, společné řízení k tomuto záměru.
Kapacita hnojiště v Rancířově
67. Žalobce poukazuje na nedostatečnou kapacitu hnojiště v Rancířově, protože to má být používáno také pro jiné záměry. Soud si všímá, že otázce kapacity hnojiště se věnovala již dokumentace EIA. Upozorňuje, že postačí pro pět výkrmových cyklů, dále je možné podestýlku odvážet na schválená polní hnojiště a následně aplikovat na zemědělské pozemky investora. Napadené rozhodnutí už reaguje na výtku žalobce a při výpočtu kapacity zohledňuje využití hnojiště v Rancířově i pro potřeby Záměru Mitrov. Současně provádí výčet dostupných polních hnojišť. Žalobce k tomuto závěru však žádným vlastním výpočtem či odhadem nedoložil své tvrzení o tom, že u hnojiště v Rancířově je „více než jasné, že kapacitně nebude stačit.“
Nezákonnost stanovisek a rozhodnutí dle § 13 odst. 6 zákona o integrované prevenci
68. Žalobce se ohrazuje proti tomu, aby integrované povolení dle § 13 odst. 6 zákona o integrované prevenci nahradilo rozhodnutí, stanoviska, vyjádření, povolení a souhlasy, které by byly vydány na základě zvláštních (složkových) právních předpisů. Tím má být povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami dle § 8 odst. 1 písm. b) vodního zákona a souhlas dle § 17 odst. 1 písm. b) vodního zákona. Důvodem je věcná nesprávnost a nezákonnost, neboť krajský úřad rozhodoval na základě zastaralých údajů a zmatečné dokumentace.
69. Přezkum soudu je omezený žalobními tvrzeními, přičemž žalobce k tomuto bodu nijak neupřesnil, v čem má spočívat ona zastaralost údajů a zmatečnost dokumentace. Krajský úřad i žalovaný se při svém rozhodování opírali o hydrogeologické vyjádření ze dne 25. 3. 2024, k němuž se však žalobce nevyjádřil. I tato námitka je tedy nedůvodná.
IX. Závěr a náklady řízení
70. Krajský soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
71. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
72. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.
73. Co se týče náhrady nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení, soud volí odlišný přístup k řízení před zdejším soudem a k nákladům jí vzniklým před Nejvyšším správním soudem. V opakovaném řízení před krajským soudem je nutno postupovat podle § 60 odst. 5 s. ř. s., který byl před novelou účinnou od 1. 1. 2026 restriktivnější. Přechodná ustanovení k této novele (čl. XI, bod 2 zákona č. 314/2025 Sb.) vedou soud k tomu, aby postupoval podle úpravy před novelou. Soud neshledává důvod náhradu nákladů podle dřívější právní úpravy přiznat. Tímto způsobem postupoval zdejší soud již v „prvním“ kole a osoba zúčastněná na řízení ostatně ani náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu nepožadovala.
74. V jiném postavení však FREDI s. r. o. vystupovala před Nejvyšším správním soudem. Podala kasační stížnost, byla zde proto v postavení stěžovatelky, resp. navrhovatelky. Zdejší soud tedy postupuje podle úspěchu navrhovatele FREDI s. r. o. ve věci dle § 60 odst. 1 s. ř. s. (obdobně např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 15 A 5/2023-201).
75. Důvodně vynaložené náklady v řízení o kasační stížnosti sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za podání kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč. Dále z částky 4 620 Kč za jeden úkon právní služby advokáta osoby zúčastněné na řízení podle § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (podání kasační stížnosti) a z částky 450 Kč jako náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že právní zástupce osoby zúčastněné na řízení je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se částka odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů o 1 064,70 Kč odpovídající příslušné dani z přidané hodnoty. Soud proto výrokem IV. rozsudku uložil žalobci zaplatit osobě zúčastněné na řízení náhradu nákladů řízení ve výši 11 134,70 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 3. září 2026
Zuzana Bystřická v.r.
předsedkyně senátu