Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

37 A 94/2025 - 75

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci

žalobce: Osada Šacung, z.s., IČO: 27054853

sídlem Lensedly 24, Kaliště

zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Bobkem

sídlem třída Míru 92, Pardubice

proti

žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje

sídlem Zborovská 81/11, Praha 5

za účasti: 1) J.H.

2) Ing. J. H.

oba bytem X

3) H. V.

bytem X

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2025, č. j. 096254/2025/KUSK

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci, obsah podání účastníků a osob zúčastněných na řízení

1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , (dále jen „ “), domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Říčany (dále jen „stavební úřad“) ze dne 3. 3. 2025, č. j. 51477/2025-MURI/OSÚ/19 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Stavební úřad prvostupňovým rozhodnutím rozhodl o nařízení odstranění terénních úprav a započaté stavby komunikace obsahující terénní úpravy v délce 9,7 m na pozemku parc. č. XA a v délce 86,5 m včetně zpevnění pozemku parc. č. XB v katastrálním území X (dále jen „úprava cesty“; všechny dále uvedené pozemky se nacházejí v katastrálním území X). Soud z předloženého listu vlastnictví ověřil, že pozemky parc. č. XA a parc. č. XB (dále jen „služebné pozemky“) vlastní osoba zúčastněná na řízení 2). Stejně tak ověřil, že žalobce vlastní sousední pozemky parc. č. st. XD a parc. č. XC, XE, XF, XG, XH, XCH, XI, XJ a XK (dále jen „panující pozemky“).

2. Žalobce namítá, že provedená úprava cesty není terénní úpravou podle , o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „ “), neboť jejím prostřednictvím nedošlo k podstatné změně vzhledu prostředí nebo odtokových poměrů. Úprava cesty tedy nevyžadovala rozhodnutí o změně využití území podle stavebního zákona 2006. V této souvislosti se domnívá, že správní orgány pochybily tím, že nezjistily, zda úprava cesty je, či není terénní úpravou. Napadené rozhodnutí navíc zatížily vadou nepřezkoumatelnosti, neboť ani k odvolací námitce neodůvodnily svůj předpoklad, že se jedná o terénní úpravu vyžadující povolení.

3. K panujícím pozemkům vede již od sedmdesátých let minulého století jediná přístupová cesta přes služebné pozemky. Tato cesta byla dříve vysypána a zpevněna rozdrcenými střešními taškami. Byla využívána i automobily. Žalobce a jeho právní předchůdci v minulosti užívali cestu pro přístup k panujícím pozemkům, mj. na základě nájemní smlouvy ze dne 17. 2. 2002. Dle nájemní smlouvy byla cesta užívána bezplatně, nicméně nájemci museli cestu na vlastní náklady udržovat tak, aby sloužila svému účelu. Veškeré terénní úpravy naopak nebyly dovoleny. Z nájemní smlouvy žalobce dovozuje, že pronajímatelé v roce 2002 nepovažovali úpravy či opravy cesty za terénní úpravy.

4. V roce 2013 se vlastníkem služebních pozemků stala osoba zúčastněná na řízení 1), která je v roce 2020 převedla na osobu zúčastněnou na řízení 2). V roce 2018 začaly osoby zúčastněné na řízení 1) a 2) postupně bránit žalobci v užívání cesty, a to navalením kamene, vykopáním jámy, navážkou suti, odstraněním stávající zpevněné cesty, opětovně zavážkou zeminy a rozrýváním cesty. Následně Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 19. 12. 2022, č. j. -330, zřídil žalobci na služebných pozemcích v plné šířce i délce těchto pozemků služebnost nezbytné cesty k panujícím pozemkům v rozsahu neomezeného práva stezky a práva cesty pro vozidla. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 12. 2023. Až na základě pravomocného rozsudku žalobce provedl úpravu cesty spočívající v odstranění návozů bránících sjízdnosti a zpevnění cesty. Tím uvedl cestu toliko do původního stavu, tj. před zásahy osob zúčastněných na řízení 1) a 2).

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že během kontrolní prohlídky na služebných pozemcích stavební úřad zjistil, že úprava cesty spočívala v sejmutí ornice, provedení zářezu do pozemku do hloubky 30-40 cm po celé délce a zpevnění rozdrceným stavebním materiálem, a to bez souhlasu vlastníka služebných pozemků. Je přesvědčen, že se jedná o terénní úpravy, neboť jde o zásah do terénu, který podstatně mění vzhled a lze předpokládat, že změnil i odtokové poměry. Úprava cesty sice nepřesahuje výšku 1,5 m ani plochu 300 m2 (plocha úpravy cesty je přibližně 290 m2), nicméně sousedí s pozemkem parc. č. 1376, na kterém se nachází komunikace ve vlastnictví obce. Nespadá proto do tzv. volného režimu. Nadto nelze vyloučit, že žalobce nepřesáhl na sousední pozemky, neboť úpravu nevytyčoval a šíře cesty se v délce proměňuje. V řízení o nařízení odstranění stavby žalobce nepožádal o její dodatečné povolení.

6. Osoby zúčastněné na řízení 1), 2) a 3) ve vyjádření k žalobě shodně namítají, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci 2. 8. 2025. Z toho dovozují, že tvrzení žalobce o tom, že mu bylo doručeno až 13. 10. 2025, je lživé. Žalobu považují za opožděnou. Navrhují proto její odmítnutí. Osoba zúčastněná na řízení 2) dodává, že i původní cesta byla vysypaná a zpevněná rozdrcenými střešními taškami protiprávně, tj. bez vědomí a proti vůli tehdejších vlastníků služebných pozemků, navíc bez ohledu na to, že se jednalo o zemědělské pozemky požívající ochranu zemědělského půdního fondu. Přestože Okresní soud Praha-východ rozhodl o zřízení nezbytné cesty, tak současně zamítl žalobcův návrh na to, aby byl vlastník služebných pozemků povinen strpět provedení terénních úprav a souvisejících úprav spočívající ve vyrovnání nerovností povrchu, sanaci porušeného násypu a odstranění veškerých větví, kamenů, sutí, tyčí a dalších pevných překážek z cesty. Žalobce nedisponuje oprávněním jakkoliv upravovat a zpevňovat služebné pozemky či na nich stavět komunikaci. Přesto tak činil bez příslušného povolení stavebního úřadu. Vlastníci služebných pozemků je nikdy neužívali k jízdě motorovými vozidly s výjimkou jednotlivých jízd traktoru za účelem hospodaření na přilehlých zemědělských pozemcích. Členové žalobce byli opakovaně uznáni vinnými v přestupkovém řízení za fyzické i slovní napadení osoby zúčastněné na řízení 1).

7. Žalobce v replice upřesňuje, že jeho zástupkyni zmocněné pro správní řízení Mgr. I. M. bylo napadené rozhodnutí doručeno až dne 13. 10. 2025, lhůta pro podání žaloby v délce 1 měsíce tak byla zachována. Opakuje, že jelikož úpravou cesty toliko navrátil cestu do původního stavu před rokem 2018, nemohlo dojít k podstatné změně jejího vzhledu či odtokových poměrů. Trvá též na tom, že žalovaný neodůvodnil svůj závěr o tom, že se jedná o terénní úpravy.

Podstatné skutečnosti vyplývající ze správního spisu

8. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje podalo stavebnímu úřadu podnět k prošetření neoprávněného zásahu do svrchní vrstvy půdy služebných pozemků. Z provedeného šetření policejního orgánu vyplynulo, že na místě došlo k odbagrování navážky (nekvalitní půdy smíchané s rozbitými cihlami a střešními taškami) z pozemků zapsaných jako trvalý travní porost. Dle výpovědi žalobce došlo k vyrovnání cesty do stavu před přibližně 2 lety, a to za účelem umožnění průjezdu vozidel. Vyjeté koleje před vybagrováním neumožňovaly průjezd. K tomuto podnětu ze dne 18. 4. 2024 byla přiložena fotodokumentace zachycující cestu vzniklou provedením skrývky, která má zarovnaný povrch zasypaný směsí půdy a rozdrceného stavebního materiálu cihlové barvy. Trasu cesty definuje mělké koryto patrné v terénu, které je z obou stran obklopené travním porostem tvořícím přirozené boční stěny cesty. Jedna z fotografií obsahuje též nahromaděnou suť. Na dvou fotografiích je nákladní vozidlo stojící na cestě s naloženým bagrem. Další fotografie zobrazuje tutéž cestu před vybagrováním, kdy se jednalo o nezpevněnou přírodní cestu na stejné úrovni jako okolní trvalý travní porost. Definovaly ji toliko koleje vyježděné v travním porostu. Prostředkem cesty vedl travnatý pruh. Šíře kolejí přibližně odpovídala kolejím vyježděným osobním automobilem.

9. Ve správním spise jsou založené i další fotografie zachycující výše popsaný stav cesty před a po provedených úpravách. Fotografie ze dne 7. 4. 2024 zobrazují cestu vymezenou mělkým korytem se zarovnaným povrchem tvořeným směsí půdy a rozdrceného stavebního materiálu. Další dvě fotografie ze dne 19. 12. 2020 naopak ukazují cestu před provedenými úpravami, kdy ji tvořily pouze koleje vyježděné v travním porostu. Tentýž stav zachycují fotografie přiložené k vyjádření osoby zúčastněné na řízení 2) k odvolání.

10. Dne 26. 6. 2024 v 10:00 proběhlo za přítomnosti žalobce a všech osob zúčastněných na řízení na služebných pozemcích místní šetření k prošetření nepovolené terénní úpravy a komunikace. Žalobci byla stanovena lhůta do 1. 9. 2024 k doložení dokumentů dokládajících, že úprava cesty nevyžaduje povolení. Stavební úřad konstatoval, že zahájí řízení o odstranění nepovolených terénních úprav na cizím pozemku s možností žádat o dodatečné povolení. Osoba zúčastněná na řízení 2) uvedla, že z jejího pozemku byla odvezena ornice a provedeny terénní úpravy, které změnily odtokové poměry (voda vymývá povrch pozemku a odnáší materiál). Požadovala uvedení do původního stavu (tedy pokrytí trvalým travním porostem). Na místě byl přítomný pracovník odboru životního prostředí Městského úřadu Říčany, který uvedl, že druhem využití služebných pozemků je trvalý travní porost, přičemž nebylo předloženo žádné povolení k jeho odnětí.

11. Dle vyjádření stavebního úřadu ze dne 4. 7. 2024 činí celková výměra úpravy cesty 287 m2. Cesta nicméně sousedí s pozemkem parc. č. XL, na němž se nachází komunikace ve vlastnictví obce, vyžaduje proto povolení podle stavebního zákona.

12. Stavební úřad oznámil dne 12. 12. 2024 zahájení řízení o nařízení odstranění terénních úprav a započaté stavby komunikace mj. na služebných pozemcích. Současně žalobce informoval o možnosti požádat o dodatečné povolení stavby do 30 dnů od zahájení řízení.

13. Následně stavební úřad vydal prvostupňové rozhodnutí. Konstatoval, že ze služebných pozemků byla po celé délce sejmuta ornice, vytvořen zářez do hloubky 30-40 cm a ten byl následně zpevněn rozdrceným stavebním materiálem. Osoby zúčastněné na řízení 1) a 2) jakožto vlastníci služebných pozemků s úpravou cesty nesouhlasí a trvají na uvedení do původního stavu. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ bylo žalobci zřízeno právo průchodu a průjezdu přes služebné pozemky. Za tímto účelem si musí žalobce obstarat povolení stavby pro užívání komunikace, a to se souhlasem vlastníků. Pokud vlastníci neposkytnou souhlas, lze pozemky, na kterých vznikne jediná přístupová komunikace, vyvlastnit. Jelikož cesta sousedí s veřejnou pozemní komunikací na pozemku parc. č. XL, nespadá mezi změny nevyžadující povolení podle , stavebního zákona (dále jen „ “). Žalobce nepožádal o dodatečné povolení úpravy cesty. Stavební úřad proto nařídil její odstranění.

14. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání. Mimo jiné namítal, že úprava cesty není terénní úpravou. Nejedná se o změnu terénu, jež podstatně mění vzhled prostředí či odtokové poměry. Podoba služebných pozemků byla v minulosti stejná jako po provedené úpravě cesty. Tuto námitku žalobce vznesl ještě před vydáním prvostupňového rozhodnutí, nicméně stavební úřad se s ní nevypořádal.

15. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění uvedl, že v průběhu místního šetření bylo zjištěno, že na služebných pozemcích byly provedeny terénní úpravy v rozsahu sejmutí ornice a provedení zářezu do hloubky 30-40 cm po celé délce pozemků. Následně došlo k jejich zpevnění rozdrceným stavebním materiálem. Podle stavebního zákona 2006 i 2021 jsou terénními úpravami veškeré zásahy do terénu, které mají významný dopad na krajinu, či vodní režim, pokud nejde o hornickou činnost. Provedená úprava cesty sice nepřesahuje plochu 300 m2 (jejich plocha je přibližně 290 m2), nicméně bezprostředně sousedí s veřejnou pozemní komunikací ve vlastnictví obce. Lze také předpokládat, že změnila odtokové poměry. Úprava cesty dle žalovaného překračuje rozsah civilním rozsudkem určeného práva průchodu a průjezdu. Z rozsudku totiž nevyplývá povinnost provést jakékoliv úpravy cesty k zajištění její sjízdnosti, ale jen povinnost umožnit průjezd a průchod. Z těchto důvodů provedené úpravy nespadají do tzv. volného režimu, naopak podléhají povolovacímu režimu podle stavebního zákona.

16. Součástí spisu je rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 19. 12. 2022, č. j. , jímž soud povolil právo nezbytné cesty jako služebnosti, spočívající v neomezeném právu stezky a právu cesty pro vozidla do 3,5 tuny neomezeně a pro ostatní vozidla s časovým omezením, a to mimo jiné na služebných pozemcích. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2023, č. j. -511.

Jednání konané dne 8. 9. 2026

17. Při jednání účastníci setrvaly na svých procesních návrzích. Žalobce popsal historii užívání cesty s tím, že až od roku 2018 v něm brání osoba zúčastněná na řízení 1). Cestu žalobce jen vrátil do původního stavu. Žalovaný poukázal na to, že cesta sousedí s veřejně přístupnou účelovou komunikací, a tak jde o terénní úpravu ve smyslu zákona. Osoba zúčastněná na řízení 1) poukázala na nájemní smlouvu, která nikoho neopravňovala ke stavebním zásahům. Osoba zúčastněná na řízení 3) uvedla, že si pamatuje, že na místě rostly obiloviny, pak zde byla pastvina. Nikdy nebyla zpevněná, do lesa se tudy chodilo jen v zimě v době vegetačního klidu. Až později začala být bez povolení užívána.

18. Dokazování soud neprováděl, neboť veškeré skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí věci, zjistil ze správního spisu, jehož obsahem se dokazování neprovádí. Správní spis obsahuje též některé y, jež žalobce navrhl k důkazu. Konkrétně fotografie cesty přes pozemky parc. č. XA a XB v k. ú. X, rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 19. 12. 2022, č. j. -330, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2024, č. j. , protokol o místním šetření ze dne 26. 6. 2024, vyjádření žalobce k místnímu šetření, prvostupňové rozhodnutí a odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, těmito listinami tedy soud nedokazoval.

19. Pro nadbytečnost soud neprovedl k důkazu nájemní smlouvu ze dne 17. 2. 2002, dopis Ing. O. H. a Ing. H. V. ze dne 17. 2. 2002 ani návrh žalobce na uzavření nájemní smlouvy, neboť tyto důkazy nemohou vést k objasnění sporné otázky, zda je úprava cesty terénní úpravou ve smyslu stavebního zákona. Pro nadbytečnost soud k důkazu neprováděl ani další fotografie cesty, které nejsou součástí správního spisu, neboť rozsah provedených změn z něj dostatečně vyplývá. Ze stejného důvodu neprovedl ani při jednání žalobcem navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru hydrogeologie k posouzení otázky, zda došlo ke změně odtokových poměrů.

Splnění podmínek řízení a rozsah soudního přezkumu

20. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou a včas. Osoby zúčastněné na řízení namítají, že žaloba byla podána opožděně, neboť napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 8. 2025 a žaloba byla podána až dne 13. 11. 2025. Soud jim však nedal za pravdu. Žalobce totiž tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo jeho zástupkyni, zmocněné k zastupování v rámci řízení o odstranění stavby, doručeno až 13. 10. 2025. Z doručenky založené ve správním spise vyplývá, že žalovaný doručil napadené rozhodnutí toliko žalobci dne 29. 7. 2025. Ze spisu nicméně není zřejmé, zda žalovaný zaslal napadené rozhodnutí též jeho zástupkyni. Soud nepochybuje o tom, že žalobce skutečně zastoupený byl. Správní spis obsahuje plnou moc, kterou žalobce dne 19. 3. 2021 zmocnil advokátku Mgr. I. K. mj. k zastupování ve všech správních řízeních. Žalobce pak v průběhu řízení činil prostřednictvím své zástupkyně různé úkony (např. vyjádření k protokolu z místního šetření ze dne 26. 6. 2024, či odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí). Jelikož žalovaný nerozporuje žalobcovo tvrzení, že zástupkyni bylo napadené rozhodnutí doručeno až 13. 10. 2025, nemá soud důvod – v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch zastoupení – rozporovat, že zástupkyně se s tímto rozhodnutím seznámila tohoto dne, byť doklad o doručení ve správním spisu založen není. Podle , , se s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují písemnosti pouze zástupci, přičemž doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt. Jestliže je tedy písemnost doručena zastoupenému, začne běžet lhůta k provedení úkonu, který z písemnosti vyplývá, až doručením písemnosti zástupci (srov. např. rozsudky NSS ze dne ze dne 12. 9. 2013, č. j. -41, a ze dne 26. 5. 2020, č. j. -25). Vzhledem k uvedenému začala lhůta 1 měsíce pro podání žaloby proti napadenému rozhodnutí podle stavebního zákona 2021 běžet dne 13. 10. 2025. Žaloba podaná dne 13. 11. 2025 je proto včasná. Jelikož žaloba splňuje i všechny ostatní formální požadavky na ni kladené, je věcně projednatelná.

21. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( věta první ).

Posouzení žaloby soudem

22. Spornou je v této věci otázka, zda je úprava cesty terénní úpravou, či nikoliv.

23. Z fotografií pořízených dne 7. 4. 2024 plyne, že úprava cesty již byla k tomuto dni provedena. Její soulad s právními předpisy je proto třeba posoudit podle stavebního zákona 2006, účinného v době provedení prací. Řízení o nařízení odstranění úpravy cesty však bylo zahájeno až dne 12. 12. 2024, tedy za nové právní úpravy stavebního zákona 2021, účinné od 1. 7. 2024. Pro posouzení, zda žalobce provedením úpravy cesty založil nepovolený stav, je tedy rozhodná právní úprava stavebního zákona 2006, účinná v době realizace zásahu. Pro posouzení, zda je takový stav nadále protiprávní, je rozhodná úprava stavebního zákona 2021, kterým se též řídí procesní postup při odstraňování takto vzniklého stavu (§ 330 odst. 1 stavebního zákona 2021).

24. Podle § 3 odst. 1 stavebního zákona 2006 se terénní úpravou pro účely tohoto zákona rozumí zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce, nejedná-li se o hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem, například skladovací a odstavné plochy, násypy, zavážky, úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť, těžební práce na povrchu.

25. Též podle § 8 stavebního zákona 2021 terénní úpravou se v tomto zákoně rozumí zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce, nejde-li o hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem.

26. Podle § 80 odst. 2 písm. a) stavebního zákona 2006 rozhodnutí o změně využití území vyžadují terénní úpravy podle § 3 odst. 1. Dle § 80 odst. 3 písm. a) stavebního zákona 2006 rozhodnutí o změně využití území ani územní souhlas nevyžadují terénní úpravy do 1,5 m výšky nebo hloubky o výměře do 300 m2 na pozemcích, které nemají společnou hranici s veřejnou pozemní komunikací nebo veřejným prostranstvím, pokud nedochází k nakládání s odpady.

27. Podle § 103 odst. 1 písm. b) stavebního zákona 2006 stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují terénní úpravy uvedené v § 80 odst. 3 písm. a) nebo úpravy pozemků uvedené v § 80 odst. 3 písm. e).

28. Podle § 214 odst. 1 písm. a) stavebního zákona 2021 povolení změny využití území nevyžadují terénní úpravy do 1,5 m výšky nebo hloubky o výměře do 300 m na pozemku, který nemá společnou hranici s veřejnou pozemní komunikací nebo veřejným prostranstvím.

29. Právní úprava terénních úprav se obsahově nezměnila. Žalovaný tedy v napadeném rozhodnutí správně vycházel z toho, že pro určení, co je terénní úpravou je rozhodné, zda došlo k zásahu do terénu, jímž se podstatně změnil vzhled prostředí nebo odtokové poměry. K tomu uvedl, že úprava cesty spočívala v sejmutí ornice, vytvoření zářezu do terénu do hloubky 30-40 cm a následném zpevnění rozdrceným stavebním materiálem po celé délce. Soud považuje takové odůvodnění (resp. vypořádání odvolací námitky), byť strohé, ještě za přezkoumatelné. Lze z něj totiž seznat, že podstatná změna vzhledu oproti předešlému stavu dle žalovaného spočívala právě ve skrývce a následném zpevnění cesty.

30. Soud s tímto hodnocením souhlasí. Je třeba doplnit, že před provedenou úpravou cesta tvořila jednolitý celek s okolním travním porostem. V terénu byly patrné jen vyježděné koleje, mezi nimiž zůstal travnatý pás. V zásadě se jednalo o přírodní nezpevněnou cestu. Žalobce však s pomocí těžké techniky z cesty odstranil horní vrstvu půdy a travní drn, snížil terén přibližně o 30-40 cm oproti stávajícímu travnímu porostu a následně cestu zpevnil návozem rozdrceného stavebního materiálu. Současná cesta se tak na fotografiích jeví širší, než byly původní vyježděné koleje. Nově ji definuje koryto sníženého zarovnaného terénu a je tvořena odlišným materiálem (namísto travního porostu je pokryta směsí půdy a stavebního materiálu). Zároveň je lépe sjízdná vozidly. Jelikož žalobce s užitím těžké techniky zasáhl do terénu, čímž trvale a podstatně změnil vzhled cesty, provedl terénní úpravu ve smyslu § 3 odst. 1 stavebního zákona 2006, resp. § 8 stavebního zákona 2021. Jelikož se změnil vzhled, není potřeba zkoumat splnění druhé alternativy, tedy změnu odtokových poměrů.

31. Pro posouzení podstatné změny vzhledu je rozhodný stav těsně před provedením prací. Historický stav cesty proto není v tomto ohledu rozhodující. I pokud žalobce úpravou cesty obnovil její podobu existující před zásahy osob zúčastněných na řízení 1) a 2), jedná se o terénní úpravu. Došlo totiž k podstatné změně vzhledu cesty oproti jejímu bezprostředně předcházejícímu stavu.

32. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani obsah doložené nájemní smlouvy ze dne 17. 2. 2002. Povolování i nařizování odstranění staveb jsou instituty veřejného práva. Jen zákon stanoví, co je terénní úpravou a jaké terénní úpravy vyžadují povolení. V tomto kontextu je zcela bez významu, že původní vlastníci nepovažovali údržbu a opravy cesty za terénní úpravy. Podstatné je, že úprava cesty naplňuje zákonné znaky terénní úpravy.

33. Námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu je též nedůvodná. Žalovaný zjistil výše popsaný skutkový stav, tj. vzhled cesty před a po provedení úpravy, na základě fotografií založených ve správním spisu (viz body 8 a 9 tohoto rozsudku), dále z podnětu policejního orgánu a během místního šetření konaného dne 26. 6. 2024. Žalobce ostatně netvrdí, jaké konkrétní skutečnosti podstatné z hlediska posouzení charakteru provedené úpravy, žalovaný nezjistil.

34. Soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že provedená úprava cesty je terénní úpravou, přičemž žalobce nezpochybňoval skutkový závěr žalovaného, že cesta sousedí s veřejnou komunikací ve vlastnictví obce na pozemku parc. č. 1376. Její terénní úprava proto vyžadovala povolení podle § 80 odst. 2 písm. a) stavebního zákona 2006 a vyžaduje povolení změny využití území dne § 214 odst. 1 písm. a) stavebního zákona 2021. Stavební úřad tedy postupoval správně, pokud za obdobného použití § 250 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 261 odst. 1 stavebního zákona 2021 (terénní úprava byla provedena bez povolení podle tohoto zákona) nařídil odstranění nepovolené úpravy cesty.

35. Skutečnost, že žalobce již v minulosti užíval služebné pozemky jako nezbytnou cestu, byla podstatná pro určení jeho práva na užívání cesty. Okresní soud Praha-východ proto žalobci na služebných pozemcích zřídil služebnost nezbytné cesty. Tento rozsudek však neopravňuje žalobce k provádění jakýchkoliv úprav cesty. Tím spíše mu nezakládá právo provádět změny vyžadující povolení podle stavebního zákona. Takovou změnu by bez příslušného povolení nemohl provést ani vlastník služebních pozemků.

Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení

36. Vzhledem ke shora uvedenému soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ( ).

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení nevznikly žádné náklady převyšující jeho běžnou administrativní činnost a náhradu nákladů ani nepožadoval.

38. Osoby zúčastněné na řízení podle , ve znění účinném do 31. 12. 2025, ve spojení s čl. XI bodem 2 nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim soud neuložil žádnou povinnost a ani neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné k přiznání náhrady nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 8. září 2026

Lenka Bursíková v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.