Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
75 A 5/2026 - 32.pdf
PDF · 0 B
No categories available
75 A 5/2026 - 32
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci
žalobce: Share CAR!, z.s., IČO 06853854
sídlem Příbramská 67, 407 25 Verneřice
zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou
sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou
proti
žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje
sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem
o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení proti odvolání podanému proti rozhodnutí Magistrátu města Chomutova ze dne 3. 1. 2025, č. j. MMCH/01122/2025/ODaSČ/Tam,
takto:
I. Žalovaný je povinen vydat rozhodnutí o odvolání žalobce ze dne 26. 1. 2025 proti rozhodnutí Magistrátu města Chomutova ze dne 3. 1. 2025, č. j. MMCH/01122/2025/ODaSČ/Tam, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 20 404 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
1. Žalobce u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě podal dne 25. 3. 2026 žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného Krajského úřadu v Ústí nad Labem, kterou se domáhal, aby soud rozsudkem vyslovil, že žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí o odvolání podanému proti rozhodnutí Magistrátu města Chomutova ze dne 3. 1. 2025, č. j. MMCH/01122/2025/ODaSČ/Tam, sp. zn. SZ MMCH/20947/2024. Současně se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení.
Žaloba
2. V žalobě žalobce uvedl, že proti rozhodnutí Magistrátu města Chomutova (dále jen „magistrát“) ze dne 3. 1. 2025, č. j. MMCH/01122/2025/ODaSČ/Tam, podal dne 26. 1. 2025 odvolání, a to prostřednictvím datové schránky svého statutárního zástupce Zdeňka Šimona. Vzhledem k tomu, že magistrát neshledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, předal spisovou dokumentaci žalovanému jakožto odvolacímu správnímu orgánu. Ten měl povinnost podané odvolání projednat a v zákonné lhůtě o něm rozhodnout. Žalovaný však rozhodnutí o podaném odvolání nevydal.
3. Žalobce uvedl, že se následně obrátil na Ministerstvo dopravy a dne 29. 12. 2025 podal podnět k uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád (dále jen „správní řád správní řád “). Ministerstvo dopravy poté vydalo usnesení ze dne 22. 1. 2026, č. j. MD-2171/2026-160/4, kterým vyhovělo jeho žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti a přikázalo žalovanému, aby nejpozději do 30 dnů ode dne doručení opatření rozhodl o předmětném odvolání. Do podání žaloby však žalovaný o dovolání nerozhodl, a proto žalobce podal žalobu proti nečinnosti.
Vyjádření žalovaného k žalobě
4. Žalovaný k výzvě soudu předložil příslušný spisový materiál spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí, neboť ji považuje za nedůvodnou. K věci žalovaný uvedl, že přípisem ze dne 22. 1. 2026 mu bylo Ministerstvem dopravy přikázáno, aby konal ve věci předmětného přestupku. Po následném posouzení spisového materiálu vrátil spis magistrátu, kterému bylo přikázáno, aby ve věci pokračoval tím, že vyzve statutárního zástupce žalobce k doplnění odvolání, které obdržel dne 26. 1. 2025. Tuto výzvu měl magistrát vypravit ihned po obdržení blanketního odvolání, což neučinil. Pak nestandartně vyrozuměl statutárního zástupce žalobce o neoprávněném doručování písemností ve věci právnické osoby z datové schránky fyzické osoby. Dodal, že toto byl nesprávný postup a měl být napraven správním orgánem prvního stupně.
5. Konstatoval, že žalobní námitky se týkají správního orgánu prvního stupně a žalobce měl primárně podat žalobu proti nečinnosti Magistrátu města Chomutova, neboť ten v uvedené věci nekonal.
Replika
6. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, v níž uvedl, že žalovaným měl být odvolací správní orgán a k tomuto poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2022, č. j. 3 Azs 286/2020 -44. Sdělil, že postup žalovaného vnímá jako nepochopitelný, neboť k doplnění důvodů odvolání jej mohl vyzvat sám žalovaný, aby mohl rozhodnout v zákonné lhůtě. Dodal, že žalovaný současně tvrdil, že mu bylo přikázáno vydat rozhodnutí dne 22. 1. 2026, kdy již věc byla promlčená, a tedy nepotřeboval doplňovat žádné důvody odvolání, neboť mu právní předpis neumožňoval rozhodnout o vině a jedinou možností bylo rozhodnutí magistrátu zrušit a řízení zastavit.
Posouzení věci soudem
7. O žalobě soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “), rozhodl bez jednání, neboť žalobce i žalovaný nevyjádřili do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, a proto se má za to, že souhlas udělili, když byli o uvedeném následku ve výzvě soudu výslovně poučeni.
8. Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. se po bezvýsledném vyčerpání prostředků k nápravě nečinnosti ve správním řízení lze domáhat, aby v případě nečinnosti správního orgánu soud uložil příslušnému nečinnému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalovaným je podle odst. 2 téhož ustanovení ten správní orgán, jenž má podle žalobního tvrzení povinnost rozhodnutí vydat. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.
9. Z uvedeného vyplývá, že v tomto řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé dílu druhého s. ř. s. s. ř. s. se nelze domáhat uložení povinnosti vydat jakékoliv rozhodnutí či osvědčení, nýbrž jen těch rozhodnutí a osvědčení, která lze považovat za správní akty jako výsledky činnosti správních orgánů při výkonu veřejné správy. Zcela základním předpokladem pro uložení povinnosti správnímu orgánu vydat rozhodnutí či osvědčení je tedy skutečnost, že správní orgán je nečinný při vydání takových rozhodnutí nebo osvědčení ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. s. ř. s. , tj. musí se jednat o materiální správní akt, kterým se zakládá, mění či závazným způsobem určuje veřejné subjektivní právo či povinnost, popř. jiným způsobem se zasahuje do právní sféry účastníka správního řízení. Dále je třeba mít na paměti, že v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu je soud oprávněn zkoumat pouze to, zda v příslušné věci samé došlo ve stanovené lhůtě k vydání rozhodnutí nebo jestli vůbec takové rozhodnutí mělo být na žádost žalobce vydáno. To jinými slovy znamená, že soud není oprávněn posuzovat formální náležitosti již vydaných rozhodnutí a rovněž je vyloučeno, aby soud posuzoval, zdali měl správní orgán svým rozhodnutím či osvědčením žalobci vyhovět.
10. V této souvislosti soud podotýká, že v daném případě neshledal, že by žalobce nebyl aktivně legitimován k podání žaloby, a to s ohledem na skutkové a právní okolnosti případu. Rovněž tak soud neshledal naplnění podmínek, aby předmětnou žalobu z jiných důvodů odmítl, popř. řízení o ní zastavil. V daném případě žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti, neboť dne 29. 12. 2025 podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného k Ministerstvu dopravy. Ministerstvo dopravy následně vydalo opatření proti nečinnosti ze dne 22. 1. 2026, č. j. MD-2171/2026-160/4, kterým žalovanému přikázalo, aby nejpozději do 30 dnů ode dne doručení opatření ve věci konal, resp. aby posoudil a rozhodl o podaném odvolání Zdeňka Šimona (pozn. soudu statutární zástupce žalobce) ze dne 26. 1. 2025. Žalovaný dle obsahu správního spisu do dne podání žaloby o podaném odvolání nerozhodl.
11. Za dané situace proto soud vyhodnotil, že se žalobce na soud obrátil s žalobou na ochranu proti nečinnosti dle § 79 a násl. s. ř. s. s. ř. s. oprávněně, neboť tento postup byl jediným možným způsobem, jak se mohl domoci pokračování ve správním řízení a vydání meritorního rozhodnutí.
12. Z obsahu správního spisu soud dále zjistil, že žalovaný po obdržení opatření proti nečinnosti přípisem ze dne 25. 2. 2026 magistrátu zaslal spisový materiál s tím, aby statutárního zástupce žalobce vyzval k doplnění blanketního odvolání, a poté buď o odvolání rozhodl v rámci autotremedury nebo mu jej předložil k rozhodnutí.
13. Podle § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád (dále jen „správní řád správní řád “), pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3 , ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.
14. Podle § 88 odst. 1 věty první správního řádu , neshledá-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podmínky pro postup podle § 87 , předá spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání.
15. Podle § 90 odst. 6 správního řádu rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve lhůtách stanovených v § 71 . Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88 ).
16. Nečinností správního orgánu v rámci odvolacího správního řízení se ve své judikatuře opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud. Již v rozsudku ze dne ze dne 4. 11. 2015, č. j. 2 As 198/2015 -20, uvedl, že „účastník řízení se (nejpozději) po uplynutí lhůty stanovené pro provedení autoremedury či pro předání spisu a stanoviska k odvolání (§ 88 odst. 1 správního řádu ) a po uplynutí lhůty k vydání rozhodnutí (§ 90 odst. 6 ve spojení s § 71 správního řádu ) může domáhat ochrany proti nečinnosti odvolacího orgánu opatřením proti nečinnosti (§ 80 správního řádu ) a následně nečinnostní žalobou dle § 79 s. ř. s. s. ř. s. právě proti odvolacímu správnímu orgánu. […] Soud na základě takovéto žaloby zjistí, zda je odvolací správní orgán nezákonně nečinný, přičemž nezákonnou nečinností je nutno rozumět i postup prvostupňového správního orgánu v rámci odvolacího řízení, který je v rozporu s příslušnými ustanoveními o časových dimenzích odvolacího řízení, přesněji té jeho fáze, jež probíhá před prvostupňovým správním orgánem (postup podle § 87 či podle § 88 odst. 2 a především předání spisu odvolacímu správnímu orgánu ve lhůtě podle § 88 odst. 1 správního řádu ). Nečinnost prvostupňového správního orgánu je v tomto smyslu plně přičitatelná odvolacímu správnímu orgánu, neboť je to v posledku odvolací orgán, který je jednak hlavním aktérem řízení o odvolání, jednak je zpravidla tím, kdo má nástroje k odstranění nečinnosti správního orgánu prvního stupně (§ 80 správního řádu ). Je věcí veřejné správy jako celku, aby navenek vůči účastníkům řízení vystupovala jednotně a zákonným způsobem a aby její jednotlivé články postupovaly v patřičné vzájemné koordinaci a bez průtahů.“ Rovněž v rozsudku ze dne 14. 1. 2026, č. j. 9 As 244/2015 – 47, Nejvyšší správní soud vyslovil, že „v odvolacím řízení je to tedy odvolací správní orgán, kdo je procesně odpovědný za bezprůtahový průběh odvolacího řízení.“
17. Obdobně v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, č. j. 3 Azs 286/2020 -44, na který poukázal i žalobce, Nejvyšší správní soud uvedl: „Podle § 88 správního řádu platí, že neshledáli správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podmínky pro autoremeduru, předá spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání (v případě nepřípustného odvolání do 10 dnů). Z uvedené úpravy však neplyne žádné veřejné subjektivní právo účastníka řízení, do nějž by mu mohlo být zasaženo, nýbrž se jedná o úpravu pouhého procesního postupu tak, aby byl technicky zajištěn průběh řízení po podání odvolání. Proti takovému postupu nelze uplatnit institut zásahové žaloby, a to ať je přístup správního orgánu I. stupně jakýkoliv. Městský soud správně uvedl, že v odvolacím řízení je za průběh řízení bez průtahů (čítaje v to i řádné předání správního spisu orgánem I. stupně orgánu odvolacímu) procesně „odpovědný“ odvolací správní orgán. Ochrany svého subjektivního práva na to, aby odvolací řízení bylo prosto průtahů, se proto může účastník řízení domáhat (po bezvýsledném vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti podle správního řádu ) žalobou na ochranu před nečinností odvolacího správního orgánu (§ 79 a násl. s. ř. s. s. ř. s. ).“
18. Z citované judikatury vyplývá, že v případě průtahů v odvolacím řízení a po vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti, je účastník řízení oprávněn podat žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 s. ř. s. s. ř. s. , kde žalovaným je vždy odvolací orgán. Názor žalovaného, že žalovaným měl být magistrát je tedy nesprávný.
19. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že žalovaný nepostupoval v souladu s opatřením proti nečinnosti vydaným Ministerstvem dopravy a ve věci nekonal. Jeho postup spočívající v tom, že správní spis vrátil magistrátu, aby statutárního zástupce žalobce vyzval k doplnění blanketního odvolání, byl nesprávný, neboť přímo nevedl k bezodkladnému vydání rozhodnutí o odvolání, ale naopak přispěl k dalším průtahům v řízení. Jelikož žalovaný o odvolání žalobce ani následně nerozhodl, je v daném řízení nečinný.
20. Pro úplnost soud uvádí, že postup magistrátu, který přípisem ze dne 27. 1. 2025 statutárního zástupce žalobce informoval o neoprávněném doručování písemností ve věci právnické osoby z datové schránky fyzické osoby je v rozporu s ustálenou judikaturou. V usnesení ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 143/2020 , Nejvyšší soud judikoval, že „fyzická osoba, oprávněná jednat jménem právnické osoby podle § 21 o. s. ř. o. s. ř. (ve spojení s § 120 z. v. r.) může jménem právnické osoby učinit elektronické podání podle § 22 z. v. r. i ze své datové schránky (z datové schránky fyzické osoby podle § 8 odst. 1 zákona o elektronických úkonech). V takovém případě je podání podepsáno touto fyzickou osobou (§ 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech) je-li přitom z podání zřejmé, že je činí jménem právnické osoby např. jako předseda jejího statutárního orgánu [§ 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ], jde o podání této právnické osoby učiněné a podepsané fyzickou osobou oprávněnou jednat za dotčenou právnickou osobu.“
21. Z výše uvedených důvodů soud shledal žalobu jako důvodnou, neboť žalovaný byl nečinný, jelikož nerespektoval opatření proti nečinnosti vydané Ministerstvem dopravy a nerozhodl o odvolání žalobce. Soud tudíž žalovanému v souladu s § 81 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. uložil v předmětném řízení vydat meritorní rozhodnutí, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.
22. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. s. ř. s. uložil žalovanému zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o žalobě v celkové výši 20 404 Kč. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč, z částky 13 860 Kč za tři úkony právní služby právní zástupkyně žalobce po 4 620 Kč podle § 7 , § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT “), [tj. převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) AT ; podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d) AT ], a z částky 1350 Kč jako náhrady hotových výdajů právní zástupkyně žalobce [tj. tři režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT ], a dále z náhrady DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z určených náhrad ve výši 3 194 Kč, neboť žalobce byl při činění nahrazovaných úkonů právní služby zastoupen advokátkou, která soudu doložila rozhodnutí o registraci k DPH (§ 57 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Ústí nad Labem 11. září 2026
JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.