Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

68 A 4/2026 - 52

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci

žalobce: Ing. arch. M. Z., narozený

bytem

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje

sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2026, čj. KUJCK 84094/2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Písek (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 9. 6. 2026 čj. MUPI/2026/058658, shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni 23. 3. 2026 (dále jen „zákon o silničním provozu“). Přestupku se dopustil tím, že ve dnech 26. 2. 2026 a 23. 3. 2026, coby řidič vozidla F. registrační značky X, v P. na ulici B. porušil zákona o silničním provozu, neboť s tímto vozidlem bez platného povolení stál v úseku označeném značkou IP12 (vyhrazené parkoviště) s dodatkovou tabulkou s textem „držitelé povolení města Písek“. Platnost povolení žalobci skončila dne 31. 1. 2026. Zmíněným rozhodnutím městského úřadu byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 000 Kč.

2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 7. 2026, čj. KUJCK 84094/2026, zamítl žalobcovo odvolání proti uvedenému rozhodnutí městského úřadu, které současně potvrdil.

II. Žaloba

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 25. 7. 2026 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud“). Uvedl, že má za to, že na jeho žádosti o vydání rezidentní parkovací karty Městská policie Písek (dále jen „městská policie“) svým razítkem a podpisem stvrdila bez jakýchkoli výhrad platnost parkovací karty do 31. 3. 2026. Podle žalobce se žalovaný dopustil hrubého excesu, když obranu žalobce označil za „kverulantskou snahu“. Pokud městská policie na oficiální u otiskne razítko a podpis s platností do 31. 3. 2026, jde podle žalobce o individuální správní akt, na který se může občan v dobré víře spolehnout.

4. Žalovaný staví své rozhodnutí na rigidní definici kalendářního roku (od 1. ledna do 31. prosince), přestože pravidla pro vydání parkovacích karet připouštějí platnost karty po dobu 14 měsíců (od 1. prosince jednoho roku do 31. ledna přespříštího roku). Žalobce namítá, že pokud město Písek usnesením rady města č. 744/24 posunulo parkovací cyklus tak, že fakticky začal běžet až 1. 4. 2025, pak výklad žalovaného (konec platnosti karty k 31. 1. 2026) znamená, že žalobce za plnou roční cenu 5 000 Kč obdržel plnění pouze na 10 měsíců. Takový postup žalobce považuje za bezdůvodné obohacení.

5. Město Písek v oficiálním sdělení přiznalo, že k usnesení rady města č. 744/2024 dosud nevypracovalo slibovaný manuál. Tuto nečinnost žalobce považuje za přímou příčinu sporu.

6. Žalobce dále za důkaz o eskalující šikaně své osoby a systémové podjatosti označil vydání příkazu ze dne 20. 7. 2026, kterým byl podle svých slov pokutován za zastavení při vykládce zboží před vlastním sídlem. Použití dehonestujících výrazů („kverulantství“) ze strany žalovaného v kombinaci s faktem, že žalobce je členem petičního výboru kritizující parkovací politiku města Písek podle žalobce zakládá pochybnosti o nestrannosti řízení. Žalobce tvrdí, že správní orgány v dané věci nerozhodovaly nezávisle, nýbrž s cílem exemplárně potrestat žalobce jako veřejného kritika, což podle něj naplňuje znaky systémové podjatosti.

III. Vyjádření k žalobě

7. Ve svém vyjádření žalovaný odmítl žalobcovo tvrzení, že městská policie na žádosti o rezidenční parkovací kartu vyznačila platnost parkovací karty do 31. 3. 2026. Žalobce sice žádal o parkovací kartu na období od 1. 4. 2025 do 31. 3. 2026. Parkovací karta mu však byla vydána s platností toliko do 31. 1. 2026. Platnost vydané parkovací karty byla zcela jednoznačně vyznačena na samotné kartě.

8. Žalovaný nesouhlasí s námitkou rozpornosti pravidel pro výdej parkovacích karet. Jak vyplývá z usnesení rady města Písek č. 744/24, vydávání parkovacích karet pro rok 2025 a roky následující je zpoplatněnou částkou 5 000 Kč za rok bez ohledu na datum jejího vydání a na dobu jejího použití v daném kalendářním roce. Žalovaný podle svého mínění nemůže posuzovat podmínky pro vydávání parkovacích karet města Písek, neboť jde o záležitost, která je plně v samostatné působnosti města Písek. Námitky žalobce týkající se délky platnosti parkovacích karet, absence manuálu pro pravidla parkování, odmítání pojmu kalendářní rok a námitku bezdůvodného obohacení města Písku žalovaný odmítá s poukazem na to, že v řízení o přestupku nelze přezkoumávat podmínky pro vydávání parkovacích karet.

9. S námitkou systémové podjatosti se žalovaný vypořádal již ve svém rozhodnutí, na které v daném ohledu odkázal.

IV. Replika žalobce

10. Ve své replice žalobce uvedl, že na žádost o vydání parkovací karty vyplnil, že o parkování žádá od 1. 4. 2025 do 31. 3. 2026. Městská policie žádost přijala a bez připomínek ji potvrdila otiskem kulatého razítka a podpisem strážníka a až poté žalobce zaplatil plný roční poplatek 5 000 Kč. Žalobce se domnívá, že pokud by městský úřad s navrženým termínem platnosti karty nesouhlasil, měl žádost v této podobě odmítnout a poplatek nepřijmout.

11. Poučení na zadní straně vydané parkovací karty, podle něhož platnost povolení k parkování končí 31. 1. 2026, žalobce považuje za irelevantní a za anachronismus. Text poučení je stejný jako na parkovacích kartách z minulých let a vůbec nereflektuje usnesení rady města Písek č. 744/24, které nově zavedlo poplatek 5 000 Kč a nabouralo dosavadní cyklus s prodloužením starých karet do 31. 3. 2025. Text na vydané parkovací kartě odkazuje na usnesení rady města Písek č. 355/14 a č. 808/14, která však upravovala situaci, kdy parkovací karty byly vydávány zdarma. Podle žalobce není možné, aby se městský úřad odvolával na pravidla parkování z roku 2014, která deklarovala bezplatnost, a na druhé straně inkasoval 5 000 Kč a zkracoval platnost oprávnění na 10 měsíců.

12. Žalovaný i městský úřad ve svých rozhodnutích podle žalobce operují s tím, že dne 1. 4. 2026 měl žalobce na předávacím protokolu potvrdit platnost karty do 31. 1. 2026. Jde o nesmysl, neboť v dubnu 2026 již parkovací karta pro rok 2025 nebyla v užívání. Pokud šlo o překlep (správné datum předání protokolu bylo 1. 4. 2025), pak podpis na převzetí karty podle žalobce nemůže zpětně zrušit legitimní očekávání založené na schválení žádosti o parkování do 31. 3. 2026 a úhradě poplatku.

13. Žalovaný trvá na tom, že poplatek 5 000 Kč je stanoven jako úhrada za kalendářní rok bez ohledu na dobu vydání parkovací karty. Podle žalobce ovšem žalovaný ignoruje, že usnesením rady města Písek č. 744/24 byla platnost parkovacích karet na rok 2024 prodloužena do 31. 3. 2025. Nové zpoplatněné karty se navíc začaly vydávat 3. 2. 2025. Žalobce na základě parkovací karty na rok 2024 mohl parkovat do 31. 3. 2025. Podání nové žádosti ze dne 1. 4. 2025 představuje přímé a plynulé navázání na stanovený konec předchozího parkovacího oprávnění. Nemělo by smysl znovu žádat o zpoplatněnou kartu i na období, které pokrývala platnost předchozí karty. Žalobce se domnívá, že nebylo právně i fyzicky možné využívat parkovací oprávnění pro rok 2025 v období od 1. 1. 2025 do 31. 3. 2025. Nový administrativní cyklus podle něj mohl započít nejdříve 1. 4. 2025. Pokud by parkovací karta platila jen do 31. 1. 2026, pak žalobce za 100 % ceny obdržel v podobě parkovacího oprávnění na 10 měsíců jen 83 % plnění. Za zbylých 17 % zaplaceného času je žalobce opakovaně sankcionován pokutami. Hrozbou pokut nutit občana za 100 % roční ceny zakoupit zkrácené oprávnění na 10 měsíců je podle žalobce v rozporu s dobrými mravy a zakládá to bezdůvodné obohacení na straně města.

14. Žalobce nesouhlasí s tím, že by podmínky zavedené usnesením rady města Písek č. 744/24 byly transparentní a srozumitelné. Za svých 5 000 Kč žalobce požaduje plných 12 měsíců platnosti parkovacího oprávnění. S odkazem na zásadu in dubio mitius se dovolává výkladu, že platnost jeho parkovacího oprávnění byla 12 měsíců, tj. do 31. 3. 2026.

V. Hodnocení soudu

15. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas ( , , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „ “), a přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ), a shledal, že žaloba není důvodná.

16. Na úvod soud konstatuje, že žalobce společně se svou žalobou nepodal podle návrh na zrušení opatření obecné povahy, které představuje dopravní značka IP12 (vyhrazené parkoviště) s dodatkovou tabulkou „držitelé povolení města Písek“. Společně s žalobou ani nenavrhl, aby soud rozhodl, že se takové opatření obecné povahy v nynější věci nepožije (opět ). Jak Nejvyšší správní soud uvedl v bodě [9] rozsudku ze dne 16. 3. 2022, čj. : „Dopravnímu značení, které má povahu opatření obecné povahy, v řízení o přestupku a v navazujícím řízení o žalobě proti rozhodnutí o přestupku svědčí – tak jako jiným aktům veřejné moci –presumpce správnosti. Soudní ochrany proti němu je možné se domáhat výlučně v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy dle “

17. V rámci žalobních bodů žalobce ani nijak nezpochybňoval zákonnost opatření obecné povahy v podobě daného dopravního značení. Nebylo tudíž třeba jej vyzývat ke sdělení, zda náhodou nezamýšlí podat též návrh na zrušení opatření obecné povahy či návrh, aby se takové opatření obecné povahy nepoužilo v posuzované věci (k podmínkám pro tuto výzvu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, čj. -45).

18. Za situace, kdy žalobce dopravní značení nenapadl návrhem podle , soud vychází z presumpce správnosti opatření obecné povahy v podobě dopravního značení. Samotná existence parkoviště vyhrazeného pro držitele povolení od města Písek v příslušném místě v ulici B. v P., na které dopadá daná dopravní značka, tak není předmětem přezkumu ze strany soudu, včetně nutnosti opatřit si takové povolení k zastavení a stání ve smyslu části věty před středníkem zákona o silničním provozu.

19. Soud konstatuje, že v posuzované věci byla žalobci uložena pokuta za to, že parkoval na vyhrazeném parkovišti (označeném značkou IP 12 – vyhrazené parkoviště), které bylo podle dodatkové tabulky vyhrazeno pro držitele povolení města Písek, ačkoli v době stání (parkování) vozidla neměl takové platné povolení města Písek.

20. Stěžejní obsah žalobní argumentace představuje tvrzení žalobce, že měl povolení ke stání na předmětném místě a že platnost tohoto povolení pokrývala i dny, kdy měl spáchat skutky, za které mu byla uložena pokuta.

21. V návaznosti na zmíněnou značku vyhrazené parkoviště a její dodatkovou tabulku je zřejmé, že úprava provozu v daném místě předpokládá existenci povolení (parkovací karty) od města Písek. Takové povolení má tedy podle předpokladu, z něhož vychází popsaná úprava silničního provozu skrze dopravní značení, dle své povahy představovat vrchnostenský úkon, který konkrétně určenému recipientovi zakládá oprávnění k parkování v prostoru v ulici B. v P., na který dopadá regulace danou dopravní značkou. Jde tedy o konkrétně vymezené oprávnění co do obsahu pro konkrétně určeného adresáta. Vydávání takového povolení je výkonem veřejné moci, nikoli soukromoprávním úkonem (srov. bod [14] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2022, čj. -26). Podle předpokladu, z něhož vychází popsaná úprava silničního provozu skrze dopravní značení, takové povolení tudíž zakládá práva v oblasti veřejné správy. Proti nevydání takového povolení či proti tomu, že takové povolení nebylo vydáno pro celou v žádosti požadovanou dobu platnosti, se s ohledem na charakter takového úkonu lze bránit samostatnou žalobou ve správním soudnictví, samozřejmě při splnění všech procesních podmínek. Pro ilustraci lze zmínit, že Nejvyšší správní soud dovodil, že proti nevydání parkovacích karet vztahujících se k oblastem obce, jichž se týkala úprava v , o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, se lze bránit samostatnou žalobou před správním soudem (viz bod [13] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2022; takových žalob se pak týkaly i rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2017, čj. -55; ze dne 28. 11. 2024, čj. -32; a ze dne 30. 4. 2025, čj. -21).

22. Má-li žalobce za to, že mu měla být vydána rezidenční parkovací karta s platností do 31. 3. 2026, pak takový požadavek mohl učinit předmětem samostatné žaloby týkající se vydání parkovací karty. Žádnou takovou žalobu týkající se vydání parkovací karty ovšem žalobce nepodal, což však nelze obcházet tím, že až v řízení o žalobě ve věci přestupku bude uplatňovat námitky, v jejichž rámci by tvrdil, že parkovací karta mu měla být vydána na delší dobu, než na kterou mu byla skutečně vydána, resp. že měl obdržet parkovací kartu s platností do 31. 3. 2026. Rezignoval-li žalobce na podání samostatné žaloby, v níž by se bránil proti způsobu, jakým byla vyřízena jeho žádost ze dne 1. 4. 2025 o vydání rezidenční parkovací karty, nelze důsledky této rezignace na obranu svých práv odstraňovat v řízení o nyní posuzované žalobě proti rozhodnutí ve věci přestupku. Je třeba si uvědomit, že podání žalob ve správním soudnictví je omezeno lhůtami (to platí jak pro žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, tak pro žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu). Žalobce měl možnost v příslušné lhůtě podat samostatnou žalobu, v jejímž rámci se mohl bránit proti způsobu, jakým byla vyřízena jeho žádost ze dne 1. 4. 2025 o vydání rezidenční parkovací karty, mohl zde uplatňovat svou argumentaci, proč mu podle jeho názoru měla být vydána parkovací karta s platností do 31. 3. 2026 a proč považuje postup spočívající ve vydání parkovací karty s kratší platností za nezákonný či nesprávný. Nepodání takové samostatné žaloby či zmeškání lhůty k jejímu podání pak nelze obcházet v řízení o nyní posuzované žalobě proti rozhodnutí ve věci přestupku.

23. V řízení o nyní posuzované žalobě tak nelze úspěšně uplatňovat námitky, že žalobci měla být vydána parkovací karta s delší platností, než s jakou mu fakticky vydána byla. Takovými námitkami by se soud mohl zabývat v samostatné žalobě podané proti tomu, že parkovací karta nebyla žalobci vydána s platností na celou dobu, na kterou to žalobce požadoval (takovou žalobu ovšem žalobce nepodal). V posuzované věci může soud pouze po skutkové stránce prověřit, zda žalobce měl v době spáchání skutků, které jsou předmětem rozhodnutí o přestupku, parkovací kartu s platností, která pokrývala dobu spáchání skutků. Jinými slovy: soud v posuzované věci může po skutkové stránce zkoumat, zda žalobce fakticky měl parkovací kartu s platností pokrývající dny 26. 2. 2026 a 23. 3. 2026 (tj. soud může ověřit, jakou parkovací kartu žalobce fakticky měl). Nemůže se však již zabývat námitkami, že podle žalobce mu měla být parkovací karta vydána s delší platností, než mu byla vydána, či jeho námitkami, že byl na svých právech zkrácen tím, že neobdržel parkovací kartu s takovou dobou platnosti, jakou si představoval. Posledně zmíněné námitky bylo třeba uplatnit v samostatné žalobě napadající způsob vyřízení žádosti ze dne 1. 4. 2025 o rezidenční parkovací kartu.

24. Soud přitom po skutkové stránce vyhodnotil, že žalobci bylo povolení města Písek k parkování (parkovací karta) v ulici B. v P. vydáno s platností do 31. 1. 2026. Jednoznačně to vyplývá ze záznamu o vyřízení žádosti o parkování na č. l. 12 správního spisu. Je zde zmíněno, že k žádosti žalobce bylo vydáno povolení č. 2025/040, a výslovně je zde zmíněna platnost do 31. 1. 2026. Na tomto záznamu o vyřízení žádosti žalobce připojil svůj podpis u kolonky „povolení žadateli předáno dne 1. 4. 2025“. Žalobce tak byl skrze tento záznam informován o tom, že povolení (parkovací karta) mu bylo vydáno s platností do 31. 1. 2026. Stanovení konce platnosti povolení (parkovací karty) ke dni 31. 1. 2026 jednoznačně vyplývá i z rubové strany samotného povolení (č. l. 13 verte správního spisu), kde se v poučení uvádí: „Platnost povolení počíná 1. prosincem roku předcházejícího roku vyznačenému na přední straně povolení a končí 31. lednem roku následujícího.“ Na přední straně povolení bylo zaznačeno datum vydání 1. 4. 2025, tudíž platnost povolení končila 31. 1. 2026. Na základě uvedeného nemá soud nejmenších pochyb o tom, že městská policie vydala povolení s platností do 31. 1. 2026 a že o platnosti parkovací karty do 31. 1. 2026 byl žalobce informován dne 1. 4. 2025 při jejím vydání.

25. V replice žalobce poukázal na to, že rozhodnutí městského úřadu ze dne 9. 6. 2026 čj. MUPI/2026/058658, trpí v odůvodnění (na straně 6) zjevnou písařskou chybou. Chybně se zde uvádí, že parkovací kartu si žalobce převzal dne 1. 4. 2026. Soud konstatuje, že jde o zjevný překlep, správné datum převzetí parkovací karty je 1. 4. 2025, jak dokládá záznam o vyřízení žádosti o vydání rezidentní parkovací karty na č. l. 12 správního spisu. Takový překlep nemá vliv na zákonnost rozhodnutí městského úřadu ani žalovaného.

26. Žalobce poukazuje na skutečnost, že v žádosti o vydání rezidentní parkovací karty žádal o parkovací oprávnění od 1. 4. 2025 do 31. 3. 2026. Soud zmiňuje, že takto svou žádost žalobce skutečně formuloval. To, že žádal o parkovací kartu s platností do 31. 3. 2026, však automaticky neznamená, že mu byla vydána karta s platností do žádaného data. V posuzované věci došlo k tomu, že k žádosti o parkovací kartu s platností do 31. 3. 2026 žalobce obdržel parkovací kartu s platností toliko do 31. 1. 2026. Doba platnosti vydané parkovací karty byla jednoznačně stanovena do 31. 1. 2026 (viz bod 24.). Jinými slovy: žalobce obdržel parkovací kartu s kratší dobou platnosti, než požadoval. O době platnosti vydané parkovací karty byl informován při jejím převzetí dne 1. 4. 2025.

27. Žalobce tvrdí, že městská policie na oficiální u otiskla razítko a strážník připojil svůj podpis, z čehož žalobce dovozuje platnost parkovací karty do 31. 3. 2026. Soud konstatuje, že razítko a podpis strážníka jsou ve spise na přední straně vydaného povolení, které tvoří součást záznamu o vyřízení žádosti (č. l. 12 správního spisu). Na ě, kde je toto razítko a podpis, není nikde informace o tom, že platnost parkovací karty by měla být do 31. 3. 2026. Razítko a podpis je na lícové straně povolení, na němž se uvádí jen datum vydání povolení (1. 4. 2025). Lícová strana tohoto povolení je součást záznamu o vyřízení žádosti. Jak bylo výše uvedeno na rubové straně povolení je v poučení uvedena informace, že platnost končí 31. 1. 2026.

28. Soud tak konstatuje, že razítko a podpis, které se nacházejí na přední straně vydaného povolení, jež tvoří součást záznamu o vyřízení žádosti (č. l. 12 správního spisu), nijak nepodporují tvrzení žalobce, že městská policie potvrdila platnost parkovací karty do 31. 3. 2026. Na žádné jiné ě ve spisu není kulaté razítko města (či městské policie) a podpis strážníka. Na samotné žádosti o vydání rezidenční parkovací karty (č. l. 11 správního spisu) razítko ani podpis strážníka není. Shodnou žádost žalobce přiložil k žalobě (č. l. 7 soudního spisu) a ani na ní není žádné razítko či podpis.

29. Ani z podání žádosti, ani ze zaplacení částky 5 000 Kč nelze v posuzované věci dovozovat, že by parkovací karta byla žalobci vydána s platností do 31. 3. 2026. Podklady ve spisu dokládají, že v žádosti žalobce požadoval platnost parkovací karty do 31. 3. 2026 a že zaplatil 5 000 Kč. Tyto podklady dokládají též to, že k jeho žádosti bylo vydáno povolení s platností do 31. 1. 2026. O době platnosti povolení byl žalobce informován při vydávání povolení, neboť v záznamu o vyřízení žádosti (č. l. 12 správního spisu), na kterém svým podpisem potvrdil převzetí povolení, a v poučení na rubové straně samotného povolení je jasně vyznačena platnost povolení do 31. 1. 2026 (viz bod 24. výše).

30. Žalobce v žalobě tvrdí, že rada města Písek v usnesení č. 744/24 posunula parkovací cyklus. Soud poznamenává, že v usnesení č. 744/24 (č. l. 14 správního spisu) se v dané souvislosti zmiňuje toliko, že „platnost stávajících parkovacích karet pro rok 2024 se prodlužuje do 31. 3. 2025“. Právě citovaná věta se týká – jak je patrné z jejího textu – výhradně parkovacích karet pro rok 2024. Žádná podobná zmínka o prodloužení parkovacích karet pro rok 2025 v usnesení rady města Písek č. 744/24 není obsažena. V posuzované věci byl přitom žalobce jednoznačně informován dne 1. 4. 2025 při předávání parkovací karty o tom, že její platnost končí dne 31. 1. 2026 (viz bod 24. výše), což je patrné i v poučení na rubové straně vydaného povolení (parkovací karty). Pro utváření skutkového závěru, že parkovací karta byla žalobci fakticky vydána s platností do 31. 1. 2026, nemá usnesení rady č. 744/24 význam, neboť zmínka v něm o prodloužení platnosti parkovacích karet do 31. 3. 2025 se týkala jen parkovacích karet pro rok 2024. O parkovací kartu pro rok 2024 v posuzované věci nešlo. Ze záznamu ze dne 1. 4. 2025 o vyřízení žádosti z téhož dne o vydání rezidentní parkovací karty je přitom jednoznačně patrné, s jakou platností byla parkovací karta vydána (tj. do 31. 1. 2026), což je určující pro skutkový závěr o otázce, na jakou dobu byla platnost karty stanovena.

31. Soud tedy shrnuje, že po skutkové stránce je ze způsobu vyřízení žádosti o vydání rezidentní parkovací karty jednoznačně patrné, že parkovací karta byla žalobci vydána s platností do 31. 1. 2026.

32. Jak bylo výše uvedeno, ve věci žaloby proti přestupku, již nelze úspěšně uplatňovat námitky, že podle žalobce mu měla k jeho žádosti být vydána parkovací karta s platností až do 31. 3. 2026 (k tomu blíže body 21. až 23. výše). Mezi tyto námitky, které v posuzované žalobě nelze již úspěšně uplatňovat, patří námitky, v nichž se žalobce vymezuje proti tomu, že parkovací karta se v Písku vydávala na kalendářní rok (a na prosinec předešlého roku a na leden následujícího roku), námitky o bezdůvodném obohacení, námitky, že za plnou cenu 5 000 Kč žalobce nedostal možnost parkovat po celou dobu jednoho roku, námitky nevypracování manuálu, námitka o nejasnosti předpisů města Písek. Dále sem patří námitky v replice k žalobě, a to námitka absence vazby na nová pravidla z roku 2024, námitka, že vydaná parkovací karta odkazuje na neúčinná usnesení rady města Písek č. 355/14 a č. 808/14, námitka nemožnosti využít parkovací oprávnění pro rok 2025 v období od 1. 1. 2025 do 31. 3. 2025, námitka nepoměru mezi platbou 5 000 Kč a možností parkovat jen na 10 měsíců, námitka rozporu s dobrými mravy týkající se vydání parkovacích karet, námitka porušení principu legitimního očekávání a námitka nepřípustnosti restriktivního výkladu k tíži občana.

33. Nedůvodná je žalobcova námitka systémové podjatosti správního orgánu.

34. Podle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), platí:

(1) Každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu […], o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.

(2) Úřední osoba není vyloučena podle odstavce 1, pokud je pochybnost o její nepodjatosti vyvolána jejím služebním poměrem nebo pracovněprávním nebo jiným obdobným vztahem ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku.

35. Pod systémovou podjatostí judikatura rozumí situace, kdy je obsahem námitky podjatost úředních osob z důvodu jejich ekonomické závislosti způsobené zaměstnaneckým, služebním či obdobným poměrem k subjektu, do něhož je organizačně zasazen příslušný správní orgán a jehož zájmy mohou být v daném řízení dotčeny (srov. bod [49] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2023, čj. -127). Soud poukazuje na závěr Nejvyššího správního soudu, podle něhož služební či pracovní vztah úřední osoby ke státu nebo územnímu samosprávnému celku sám o sobě nezpůsobuje vyloučení úřední osoby ve věci, v níž má stát či územní samosprávní celek svůj vlastní zájem. K tomu musí přistoupit další okolnosti svědčící tomu, že takový zájem může být v dané věci prosazován právě prostřednictvím vztahu ekonomické závislosti úřední osoby na státu či územním samosprávném celku (bod [57] odkazovaného rozsudku čj. -127).

36. V odvolání proti rozhodnutí městského úřadu systémovou podjatost pracovníků městského úřadu žalobce spojoval s postupem úřední osoby v řízení o přestupku, jehož se týká žaloba. Konkrétně podjatost dovozoval z toho, že správní orgán měl údajně ignorovat žalobcovou argumentaci z doručené datové zprávy.

37. Soud konstatuje, že ačkoli to neuvádí výslovně, důvod podjatosti úřední osoby nelze spatřovat v jejím postupu v projednávané věci nebo v jejím rozhodování v jiných věcech. Jde o obdobu pravidla týkajícího se podjatosti soudce zakotvené v , , ve znění pozdějších předpisů, a v věty poslední , podle nichž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. K uvedenému viz bod [18] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2021, čj. -28; bod [30] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2020, čj. -38; bod [23] usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2024, čj. -32. Postup úřední osoby v projednávané věci tak nemůže založit její podjatost, tím méně pak v takovém jejím postupu lze spatřovat systémovou podjatost.

38. V žalobě dále žalobce systémovou podjatost spatřoval v tom, že korporace Ateliér v kódu, s. r. o., jejímž je žalobce jednatelem a společníkem, obdržela příkaz městského úřadu ze dne 20. 7. 2026, čj. MUPI/2026/072256, kterým byla uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu spočívající v tom, že jako provozovatel vozidla nezajistila, aby při užívání tohoto vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla silničního provozu, neboť blíže neustanovený řidič daného vozidla dne 13. 5. 2026 od 9.06 hodin do 9.12 hodin v ulici B. v P. nerespektoval značku IP13c (parkoviště s parkovacím automatem) a parkoval zde, aniž by zaplatil poplatek za parkování.

39. Soud zmiňuje, že rozhodnutí městského úřadu v posuzované věci (tj. rozhodnutí ze dne 9. 6. 2026 čj. MUPI/2026/058658) vydala jiná oprávněná úřední osoba (Bc. K. Š., DiS.) než odkazovaný příkaz městského úřadu ze dne 20. 7. 2026, čj. MUPI/2026006089 (ten vydala I. Š., DiS.). Těžko tedy hledat podjatost Bc. Š. v úředním postupu I. Š., který navíc následoval až po vydání rozhodnutí ze dne 9. 6. 2026, které zpracoval Bc. Š.. I pokud by (hypoteticky) obě rozhodnutí byla od stejné úřední osoby, stále platí, že postup v jiné věci nezakládá podjatost. Zmíněný příkaz městského úřadu ze dne 20. 7. 2026, čj. MUPI/2026006089, tak v žádném případě nesvědčí o podjatosti Bc. Š.

40. Další okolností, s níž žalobce spojil své tvrzení o systémové podjatosti, bylo, že žalobce byl členem petičního výboru, který vyjadřoval nespokojenost s úpravou parkování v Písku. Podle žalobce má pak potvrzení represivního a selektivního přístupu vůči němu představovat dopis starosty města Písku ze dne 15. 7. 2026 (č. l. 13 soudního spisu). Soud v tomto dopisu nespatřuje nic, co by mohlo zakládat důvody pro podjatost úřední osoby Bc. Š. ve věci, jíž se týká podaná žaloba. Starosta v odkazovaném dopisu zmiňoval, že se z pohledu města nový režim parkování osvědčil, byť nejde o ideální stav. Starosta dále zmínil, že se neztotožňuje s žalobcovým tvrzením o právní nejistotě a nejednoznačnosti usnesení rady města č. 744/24, z nějž podle starosty vyplývá, že částka 5 000 Kč je cena za parkovací kartu na kalendářní rok. Na závěr se starosta ohradil proti požadavku žalobce, aby zasahoval do probíhajících přestupkových řízení. Starosta upozornil, že nemá žádnou pravomoc dávat správním orgánům ani městské policii pokyny, jak mají rozhodovat v konkrétní věci.

41. Nejvyšší správní soud v bodě [63] rozsudku ze dne 2. 8. 2023, čj. -127, zmínil, že je v zájmu politických představitelů vyjadřovat se z hlediska probíhajících řízení uměřeně tak, aby nevzbudili pochybnosti o možném zasahování politického vedení samospráv či státu do správních řízení. Soud naznal, že starosta města Písku se v odkazovaném dopise jasně distancoval od jakýchkoli pohnutek zasahovat do správních řízení s žalobcem. Ani zbylá část jeho dopisu nezavdává jakýkoli podklad pro domněnku, že by měla být úřední osoba v posuzované věci jakkoli ovlivňována ze strany představitelů města. Skutečnost, že žalobce byl členem petičního výboru, který vyjádřil nesouhlas s úpravou parkování v Písku, není sama o sobě způsobilá podložit existenci systémové podjatosti oprávněné úřední osoby vůči němu.

42. Námitku podjatosti žalobce spojil též s tím, že žalovaný ve svém rozhodnutí o odvolání o jednání žalobce pojednával jako o „kverulantské snaze odvolatele vyjádřit na žádosti o parkovací kartu nesouhlas s podmínkami pro její vydávání“ (na straně 5 rozhodnutí o odvolání). Soud zmiňuje, že zmínka o „kverulantské snaze“ je v rozhodnutí žalovaného o odvolání, taková zmínka tudíž nemůže představovat doklad o podjatosti úředních osob zařazených do městského úřadu. Podle náhledu soudu je zmínka o „kverulantské snaze“ v rozhodnutí žalovaného expresivním výrazem, kterým žalovaný hodnotil způsob, jakým žalobce vyplnil žádost o rezidenční parkovací kartu. S ohledem na kontext užití daného výrazu však nesvědčí o podjatosti úřední osoby, která zpracovala rozhodnutí o odvolání. Nelze současně přehlížet, že šlo o úřední osobu zařazenou v krajském úřadu, tj. jiném orgánu, než který přijímá a vyřizuje v Písku žádosti o parkovací karty. Krajský úřad přitom není nijak přímo spojen s přijímáním či vydáváním píseckých parkovacích karet či úpravou parkování v Písku. Těžko lze tudíž v daném ohledu spatřovat podjatost úředních osob zařazených do krajského úřadu, tím méně pak jejich systémovou podjatost.

43. Soud shrnuje, že žaloba je nedůvodná, proto ji podle zamítl.

VI. Náklady řízení

44. Žalobce ve věci neměl úspěch, nemá proto podle právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady, které by překračovaly jeho běžnou úřední činnost, soud proto rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 16. září 2026

Mgr. Bc. Petr Závadský v. r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: G. K.