Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
33 A 61/2026 - 27.pdf
PDF · 0 B
No categories available
33 A 61/2026 - 27
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci
žalobce:
V. T. T., narozený X,
státní příslušník X,
toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková
zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem,
sídlem Kašparovo náměstí 2271/5, 180 00 Praha
proti
žalovanému:
Ministerstvo vnitra,
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha
v řízení o žalobě ze dne 26. 8. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2026, č. j. OAM-886/BA-BA02-BA06-PŘZ-2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Napadené rozhodnutí
1. Žalovaný rozhodl ve věci žalobce rozhodnutím ze dne 18. 8. 2026, č. j. OAM-886/BA-BA02-BA06-PŘZ-2026 (dále jen napadené rozhodnutí), tak, že žádost o propuštění ze zajištění dle § 46f zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu (dále jen zákon o azylu) se zamítá; jmenovaný bude ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále též ZZC), a to do dne 25. 10. 2026.
II.
Žaloba
2. Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou ze dne 26. 8. 2026, v níž především namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
3. Žalobce v žalobě citoval znění své žádosti o propuštění ze zajištění, kterou podal žalovanému dne 21. 5. 2026, a následně pasáž posledního odstavce na str. 2 napadeného rozhodnutí, která se zabývala otázkou bydlení žalobce, resp. vztahem žalobce k jím tvrzenému kamarádovi na adrese jeho pobytu. Žalobce k této části namítl, že je nepřezkoumatelné, proč by podle žalovaného skutečnost, že při výslechu neuvedl jméno svého kamaráda, u kterého přespává, a nepamatoval si přesnou adresu, měla být relevantní. V žalobcově žádosti je přitom upřesněno jak jméno tohoto kamaráda, G. S. L., tak i adresa jeho družstevního bytu, ve kterém s ním může žalobce bydlet v případě propuštění.
4. Dále označil žalobce za nepřezkoumatelné: jaký „osobní vztah“ k nemovitosti má žalovaný na mysli, když takový vztah podle něj u žalobce neexistuje; proč žalovaný tvrdí, že žalobce nemá pevnou osobní vazbu na pana G. S. L., když oba potvrzují, že jsou kamarádi a dokonce spolu před zajištěním žalobce bydleli; a proč je podle žalovaného na závadu, když se žalobce na bydlení nemusí finančně podílet (kdy podle žalobce je to naopak v jeho prospěch, protože nemůže pracovat a bydlení, které by si musel sám hradit, si v současnosti zajistit nemůže).
5. Žalobce rovněž namítl, že se žalovaný nijak nevyjádřil k jeho důkazním návrhům uvedeným v žádosti. V ní žalobce uvedl, že poskytne žalovanému jakoukoli součinnost, která bude požadována, a dále navrhl, aby správní orgán dožádal u cizinecké policie provedení pobytové kontroly na předmětné adresy k ověření, že ubytování je skutečně zajištěno, a že pan G. S. L. bude účastníka finančně podporovat. Dále navrhl výslech jeho a svůj.
6. Žalobce dále uvedl, že ve své žádosti argumentoval, že jsou splněny podmínky pro uložení zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu, načež žalovaný nijak nereagoval a touto možností se nezabýval.
7. Vzhledem k uvedenému navrhl žalobce vydání rozsudku, kterým se ruší napadené rozhodnutí a žalovanému se přikazuje zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci.
III.
Vyjádření žalovaného
8. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 2. 9. 2026 konstatoval, že 10. 7. 2026 vydal rozhodnutí č. j. OAM-886/BA-BA02-BA06-Z-2026 o zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, které nabylo právní moci dne 10. 7. 2026 a proti němuž žalobce nepodal žádný opravný prostředek.
9. Dále žalovaný konstatoval, že uvedené údajné důvody pro propuštění nelze jakkoliv podřadit důvodům, které by umožňovaly žalobcovo propuštění ze ZZC a vedení dalšího řízení ve věci mezinárodní ochrany za umožnění mu volného pohybu na území ČR.
10. Žalovaný uvedl, že žalobce v rámci řízení o jeho zajištění neuvedl žádné konkrétní jméno ani si nepamatoval adresu, kde údajně přespává. Dle žalovaného nemá žalobce k této nemovitosti žádný osobní vztah a nejedná se o jakkoli pevnou osobní vazbu na uživatele nemovitosti, která by zaručovala jeho setrvání na území ČR a součinnost při řízení o jeho žádosti, tím spíše, pokud se na ní nebude muset ani jakkoli finančně podílet.
11. Dále konstatovat, že nemovitost není dle katastru nemovitostí ve vlastnictví zmíněného kamaráda. Žalobce sice doložil doklad o zajištění o ubytování od nájemce nemovitosti, pana G. S. L., avšak nedoložil souhlas s ubytováním na zmíněné adrese od místního bytového družstva.
12. Žalovaný uzavřel, že samotné zajištění si jakékoli adresy na území ČR není důvodem propuštění ze ZZC, neboť žalobce není zajištěn z důvodu absence místa pro jeho ubytování, ale kvůli přesvědčení žalovaného, že by mimo ZZC neposkytoval součinnost v rámci řízení a následně se vyhýbal nucenému vycestování z ČR.
13. Žalovaný nevidí důvod, proč právě ubytování u pana G. S. L.a by mohlo na jeho postoji cokoli měnit. Jelikož se jedná o zcela otevřené ubytování, nikdo mu nebrání v jeho opuštění a pokračování vyhýbání se povinnostem ve vztahu k jeho pobytu na území ČR.
IV.
Posouzení soudem
14. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen s. ř. s. s. ř. s. ).
15. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s. s. ř. s. ).
16. Soud v souladu s § 46f odst. 6 věta druhá zákona o azylu a contrario rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť to žádný z účastníků řízení nenavrhl a soud neshledal nařízení jednání za nezbytné.
V.
Rozhodnutí soudu
17. Žaloba je nedůvodná.
18. Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „Ministerstvo v případě nutnosti rozhodne o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, s výjimkou nezletilého bez doprovodu, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu nebo zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve“.
19. Podle § 46f odst. 2 zákona o azylu „Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je v žádosti o propuštění ze zajištění povinen uvést veškeré rozhodné skutečnosti, kterých se dovolává, a označit důkazy. Ministerstvo nevyzývá k odstranění vad žádosti. Ministerstvo zkoumá, zda trvají důvody, pro které byl žadatel o udělení mezinárodní ochrany zajištěn, popřípadě pro které byla doba zajištění prodloužena, nebo zda jsou splněny podmínky pro uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. O žádosti ministerstvo rozhodne do 10 pracovních dní.“
20. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce byl rozhodnutím žalovaného dne 10. 7. 2026, č. j. OAM-886/BA-BA02-BA06-Z-2026, ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zajištěn v ZZC; ve smyslu § 46a odst. 5 byla doba trvání zajištění stanovena do 25. 10. 2026. Toto rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne, přičemž proti němu nebyla podána žaloba. Dne 14. 8. 2026 pak žalobce podal žádost o propuštění ze zajištění podle ustanovení § 46f zákona o azylu, jejíž obsah byl již shrnut výše.
21. Soud předně konstatuje, že samotný nesouhlas žalobce s tím, jak žalovaný interpretoval jednotlivé skutečnosti, nezakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Formální upřesnění identity kamaráda v pozdější žádosti či výhodnost bezplatného ubytování nejsou pro posouzení podmínek propuštění ze zajištění izolovaně směrodatné.
22. Klíčovým kritériem pro nahrazení zajištění mírnějšími instituty (zvláštními opatřeními) je existence reálných a spolehlivých záruk, které minimalizují riziko útěku nebo maření výkonu rozhodnutí. Zda žalobce dodatečně doložil konkrétní jméno či adresu, nebo zda má možnost bydlet zdarma, je nutné hodnotit v celkovém kontextu jeho dosavadního chování a věrohodnosti. Žalovaný v tomto směru nepochybil, pokud jednotlivá tvrzení žalobce podrobil kritickému hodnocení a neshledal je dostatečnými.
23. Pojem „osobní vztah k nemovitosti“ shledal soud v kontextu zajištění cizinců srozumitelným. Žalovaný jím zjevně myslel to, zda má žalobce k danému bytu právní či faktické pouto (např. vlastnictví, spoluvlastnictví či dlouhodobý nájem), které by ho motivovalo se na této adrese prokazatelně zdržovat a spolupracovat s žalovaným. Pouhé tvrzení, že v bytě může přespávat u třetí osoby, takový pevný vztah k nemovitosti nezakládá.
24. Žalobce sice logicky argumentuje ze svého pohledu (bydlení zdarma je pro něj výhodné, když nemá příjmy), soud však dává za pravdu žalovanému. Bezplatné, neformální bydlení u kamaráda představuje z pohledu pobytového práva velmi nestabilní zázemí. Žalobce k tomuto místu nevážou žádné finanční závazky ani smluvní odpovědnost. Ze dne na den může toto ubytování opustit, aniž by ho cokoli nutilo na adrese setrvat. Žalovaný navíc trefně upozornil, že žalovaný nedoložil žádný souhlas s ubytováním na zmíněné adrese od místního bytového družstva.
25. Jako přiléhavé se soudu rovněž jeví tvrzení žalovaného, že žalobce nemá na pana Son Lam Gianga žádnou „pevnou osobní vazbu“, když si žalobce nedokázal vybavit nejen adresu, ale zejména pak jméno svého kamaráda (u něhož dle jeho tvrzení v minulosti bydlel). Z napadeného rozhodnutí je nadto patrné, že žalovaný užil dotčenou formulaci v provázaném kontextu se zajištěním bydlení žalobce, jelikož doslovně uvedl, že „[d]le správního orgánu nemá žalobce k této nemovitosti žádný osobní vztah a nejedná se tedy bezesporu o jakkoli pevnou osobní vazbu na uživatele předmětné nemovitosti (…)“ [důraz doplněn soudem, poznámka soudu].
26. Z napadaného rozhodnutí, jakož i z vyjádření žalovaného, je zřejmé, že žalovaný se vypořádal s nově doloženou existencí pana S. L. G. i jím nabízenou alternativou pobytu žalobce Objasnil, že důvodem zajištění není absence místa pro jeho ubytování, ale přesvědčení žalovaného, že by žalobce mimo ZZC neposkytoval součinnost v rámci řízení a následně se vyhýbal nucenému vycestování z ČR. Žalovaný vysvětlil, že nevidí důvod, proč právě za doby ubytování u pana S. L. G. by se mělo na postoji žalobce cokoli měnit. Žalobci tak nelze přisvědčit, že žalovaný se nijak nevyjádřil k jeho důkazním návrhům. Třebaže žalovaný výslovně neuvedl, že důkazy nebude provádět coby nadbytečné, z obsahu napadeného rozhodnutí tato úvaha jednoznačně vyplývá. Žalovaný dal srozumitelně najevo, že i v případě potvrzení žalobcových tvrzení by provedený důkaz nemohl zvrátit závěr o trvajícím nebezpečí maření účelu řízení.
27. Podstatnou skutečností v nynější věci zůstává, zda žalovaný zákonně posoudil otázku, zda je u žalobce dána možnost účinně uplatnit zvláštní opatření dle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Bylo-li by tomu tak, pak by bylo rozhodnutí o jeho dalším zajištění nezákonné, neboť předpokladem zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je právě to, že zvláštní opatření účinně uplatnit nelze.
28. V dané věci je třeba především vyjít z účelu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Zajištění cizince totiž znamená omezení, nebo dokonce, v závislosti na povaze, délce, důsledcích a způsobu zajištění, i zbavení jeho osobní svobody; jedná se tedy o velmi citelný zásah do jednoho z nejvýznamnějších základních práv jednotlivce. NSS (srov. rozsudek ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016 -48), k důvodům zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu uvedl: „Účelem zajištění žadatele o mezinárodní ochranu podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu, (tzn. v situaci, kdy existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze účelově) není pouze zabezpečení jeho účasti v řízení o mezinárodní ochraně, ale především zabezpečení jeho dostupnosti pro výkon rozhodnutí o vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu pro případ, že by se tato rozhodnutí stala vykonatelná v důsledku negativního výsledku řízení o mezinárodní ochraně.
29. Účelem zajištění podle citovaného ustanovení tedy není jen zabezpečit řádný průběh samotného řízení o udělení mezinárodní ochrany, ale také (případnou) realizaci správního vyhoštění, které již bylo žalobci pravomocně uloženo. V tomto kontextu je třeba nahlížet i na žádost o propuštění ze zajištění odůvodněnou tvrzením o možnosti využít zvláštní opatření podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu.
30. Žalobce má nepochybně pravdu v tom, že byla-li by v jeho případě shledána možnost využít zvláštního opatření podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu, bylo by nutno jej ze zajištění propustit. Využití zvláštního opatření je vždy vůči zajištění subsidiární (srov. § 46a odst. 1 zákona o azylu či § 47 odst. 2 zákona o azylu).
31. V projednávané věci však soud souhlasí se žalovaným, že podmínky pro využití zvláštního opatření dle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu dány nejsou.
32. Žalobce sice žalovanému se svou žádostí předložil doklad o zajištění ubytování, avšak ten nijak nezaručuje, že se žalobce bude na dané adrese opravdu zdržovat a bude tam k dispozici správním orgánům zejména pro případnou realizaci správního vyhoštění, když řízení o udělení mezinárodní ochrany již bylo pravomocně ukončeno a probíhá jeho soudní přezkum. Ze žalobcovy pobytové minulosti vyplývá, že se na území ČR před zajištěním vědomě zdržoval bez jakéhokoli pobytového oprávnění a nelegálně zde pracoval, čímž vědomě porušoval zákon. Žalobce tedy svůj soukromý zájem nadřadil respektování svých právních povinností vyplývajících mu z právního řádu ČR.
33. Žalobce proto nelze prima facie hodnotit jako věrohodnou osobu, jejímuž slovu lze bez větších pochybností důvěřovat. Na důvěryhodnosti žalobci nepřidává ani skutečnost, že si nevybavil jméno svého tvrzeného kamaráda. Existuje tu tedy poměrně značné riziko toho, že bude-li žalobcova žaloba proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany soudem zamítnuta, značně poklesne jeho ochota se správními orgány spolupracovat na realizaci správního vyhoštění a žalobce opět nadřadí svůj soukromý zájem na území ČR setrvat, byť nelegálně, nad povinnost respektovat své právní povinnosti, a stane se pro správní orgány opět nedostupným.
34. Za takové situace je nutno dospět k závěru, že pouhý doklad o zajištění ubytování nedává ani záruku, ale ani důvodný předpoklad, že v žalobcově případě lze účelu jeho zajištění dosáhnout zvláštním opatřením ve smyslu § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. I když má žalobce zajištěno ubytování, nijak to nezajišťuje, že se žalobce skutečně bude na daném místě zdržovat a bude pro správní orgány kontaktní.
35. Z uvedených důvodů není rozhodnutí žalovaného nezákonné a netrpí ani vadami řízení. Soud proto žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. (výrok I. rozsudku).
VI.
Náklady řízení
36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, ani nepožadoval jakoukoli jejich náhradu. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků řízení nebyla náhrada nákladů přiznána (výrok II. rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Plzeň 16. 9. 2026
Mgr. Jaroslava Křivánková v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.