Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 Az 4/2026 - 23

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci

žalobce: K. K.

státní příslušnost Tuniská republika

t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty

Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty

právně zastoupen Mgr. Alicí Jeziorskou, advokátkou

sídlem Svornosti 86/2, 736 01 Havířov

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2026, č. j. OAM-573/BA-BA02-VL11-PŘZ-ZZC-2026, o žádosti o propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2026, č. j. OAM-573/BA-BA02-VL11-PŘZ-ZZC-2026, se ruší.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se domáhá přezkumu výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného: žalovaný jím zamítl jeho žádost o propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců dle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Žalobce nadále zůstal zajištěn dle téhož zákona, a to do dne 25. 8. 2026 (poznámka: z úřední činnosti je soudu známo,

že dne 17. 8. 2026 žalovaný dobu zajištění žalobce prodloužil do 15. 9. 2026; toto rozhodnutí žalobce rovněž sporuje; řízení o jeho žalobě je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. ).

II. Relevantní skutková zjištění

2. Žalobce je arabské národnosti, sunnitský muslim. Z Tuniska vycestoval v červenci 2023 za pomoci převaděče na člunu do Itálie, následně odjel do Francie, kde rok a půl pracoval. Dále pobýval v Německu, kde se seznámil s ženou, s níž odcestoval do České republiky. Žije s ní v Praze, přesnou adresu nezná. Partnerka má být aktuálně těhotná. Žalobce je zdráv, nemá zvláštní potřeby. Vlast opustil pro obavy z rodiny své bývalé přítelkyně.

3. Dne 7. 5. 2026 Policie České republiky žalobce zajistila dle , o pobytu cizinců, neboť zjistila, že žalobce je evidován v Schengenském informačním systému smluvních států (dále jen SIS) jako státní příslušník třetí země, kterému byl odepřen vstup a pobyt na území členských států EU; žalobce svévolně cestoval po Evropě bez pobytového oprávnění. Uvedené plyne ze záznamu v SIS s platností od 30. 7. 2023 do 30. 7. 2026 [č.j. 9700-2; v souladu s a 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1861 ze dne 28. listopadu 2018].

4. Z protokolu o podání vysvětlení ze dne 7. 5. 2026 je patrné, že žalobce byl o vydaném opatření informován a připustil, že je nerespektoval.

5. Žalovaný žalobce tzv. přezajistil dne 13. 5. 2026 dle na 110 dnů; dobu zajištění stanovil do 25. 8. 2026. Proti zajištění žalobce nebrojil.

6. Žalobce dne 8. 5. 2026 požádal o mezinárodní ochranu. Důvodem je minulý poměr se ženou v zemi původu a související obava z rodinné msty; ze strany státních úřadů žalobci nic nehrozí. Mezinárodní ochranu žalovaný žalobci dne 11. 6. 2026 neudělil v žádné její formě. Neshledal naplnění žádného z azylově relevantních důvodů a rovněž se na podkladě zpráv o zemi původu zabýval i vnitřní bezpečnostní situaci. Proti rozhodnutí brojí žalobou ze dne 7. 7. 2026. O žalobě dosud Krajský soud v Plzni nerozhodl (řízení vede pod sp. zn. ).

7. Ve věci žalobce správní orgány České republiky nevydaly rozhodnutí o správním vyhoštění. Takové řízení ani nevedou.

8. Dne 5. 8. 2026 žalobce požádal o propuštění ze zajištění podle . Tvrdil, že nejsou splněny podmínky zajištění, detence zasahuje do jeho práva na osobní svobodu, v azylovém řízení s orgány spolupracuje. Neměl v úmyslu se vyhýbat správnímu vyhoštění, neboť

o jeho existenci ani nevěděl. Na území České republiky má těhotnou partnerku. Domnívá se, že je na místě uplatnit zvláštní opatření podle , neboť má zajištěno bydlení.

9. Napadeným rozhodnutím žalovaný žádost žalobce zamítl. Poukázal na dosavadní protiprávní jednání žalobce a opakované a vědomé porušování zákona. Rovněž poukázal na to, že žalobce svůj pobyt v České republice do svého zadržení, resp. zajištění, nikterak neřešil, nelegálně pracoval. Úmyslně nerespektoval zákony České republiky a nic nenasvědčuje tomu, že by v případě propuštění hodlal své jednání změnit. Žalovaný se vyjádřil i k aplikaci zvláštních opatření předpokládaných a délce zajištění.

III. Žaloba

10. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a domáhá se jeho zrušení. Upozorňuje dále na to, že jeho zajištění žalovaný dne 17. 8. 2026 prodloužil do 15. 9. 2026, s čímž nesouhlasí a rozhodnutí napadá samostatnou žalobou (vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. ).

11. Žalobce má napadené rozhodnutí za zmatečné a nepřezkoumatelné. V případě návratu se obává neutěšené politické situace a sociální nejistoty. V zemi původu se obává zásahu nestátních subjektů, jejichž protiprávní jednání není příslušnými orgány řešeno; konkrétně se jedná o násilí ze strany rodiny bývalé přítelkyně; měl mít i zlomenou nohu. Žalovaný dle žalobce nevyloučil možnost pronásledování žalobce v zemi původu a předjímá budoucí výsledek žaloby proti rozhodnutí o mezinárodní ochraně.

12. V obecné rovině zdůrazňuje, že zajištění má být až ultima ratio. Napadené rozhodnutí má za protiústavní. Domnívá se, že jeho vycestování do země původu není realizovatelné a je rozporné s principem non-refoulement. K žalobě přikládá internetový článek a rentgenový snímek.

13. Žalobce závěrem prostým výčtem příslušných paragrafů žalovanému vyčítá, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neopatřil si dostatek podkladů, neprovedl dokazování a své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil.

IV. Vyjádření žalovaného

14. Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl její zamítnutí jako nedůvodné a odkázal na spisový materiál. Zdůraznil účelovost žalobcovy žádosti o azyl a nemožnost aplikace alternativ k zajištění předpokládaných v .

15. Přípisem ze dne 10. 9. 2026 žalovaný sdělil k dotazu soudu, že české orgány nerozhodly o správním vyhoštění žalobce. Zadržení, resp. zajištění žalobce vychází z lustrace v SIS s platností do 30. 7. 2026 a podezření, že se žalobce nachází na území republiky neoprávněně.

V. Posouzení věci krajským soudem

16. Co se týká rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí, postupoval soud v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid. Z něho je nutno dovozovat, že správní soud je povinen při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince přihlížet i k vadám a nezákonnostem

rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. V řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince se proto s ohledem na specifika institutu zajištění neuplatní pravidlo soudního přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů ( ) a správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. -32, č. 4439/2022 Sb. NSS).

17. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

18. Úvodem připomíná, že každé zajištění cizince představuje závažný zásah do práva na osobní svobodu, chráněného Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, y základních práv EU či y. Je proto přípustné jen za striktně definovaných podmínek. Zajištění musí vždy sledovat vymezený účel a lze k němu přistoupit pouze tehdy, nemohou-li být

v konkrétním případě efektivně uplatněna jiná dostatečně účinná, avšak mírnější, donucovací opatření.

19. Při přezkumu napadeného rozhodnutí krajský soud vyšel primárně z účelu institutu zajištění podle . To slouží k zajištění žadatele, jestliže existuje důvodná obava, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze za účelem zmaření nebo oddálení výkonu rozhodnutí o vyhoštění, vydání nebo předání.

20. Zajištění tedy musí směřovat k reálně uskutečnitelnému nucenému odchodu cizince z území. Judikatura zdůrazňuje, že důvod zajištění musí existovat po celou dobu omezení osobní svobody a soud jej přezkoumává i z úřední povinnosti. Při přezkumu rozhodnutí o zajištění ve správním soudnictví je soud povinen přezkoumat, zda je zajištění cizince oprávněné, včetně posouzení, zda zajištění sleduje svůj konkrétní účel. Pokud v okamžiku zajištění cizince nemůže být tohoto účelu dosaženo, resp. pokud během tohoto zajištění bude zjištěno, že účel zajištění nebude možné naplnit, jedná se o nezákonný zásah do osobní svobody cizince. Jak k tomu uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 23. 11. 2011, č. j. -150, č. 2524/2012 Sb. NSS, „smyslem řízení o zajištění cizince není konečné posouzení otázky, zda má být tomuto cizinci uděleno správní vyhoštění nebo zda má být předán na základě mezinárodní smlouvy či má jinak nuceně vycestovat z území ČR, ale pouze vytvoření podmínek pro to, aby tento hlavní účel mohl být realizován a nebyl předem zmařen tím, že se cizinec bude skrývat či se jinak vyhýbat realizaci případného správního vyhoštění, předání či vycestování z území ČR. […] O zajištění cizince nelze rozhodnout, pokud zákonný účel omezení osobní svobody cizince nebude pravděpodobně možné uskutečnit.“

21. V právě posuzované věci je žadatel zajištěn především na základě zjištění žalovaného, že existuje návratové rozhodnutí italských orgánů, které žalobce nerespektoval, a na území České republiky, resp. členských států EU, vstoupil, resp. se zde pohyboval bez právního titulu. Ze správního spisu, napadeného rozhodnutí i sdělení žalovaného je nicméně patrné, že platnost daného záznamu skončila 30. 7. 2026. Soud dále ověřil, že české orgány ke dni rozhodnutí soudu nevydaly rozhodnutí o vyhoštění žalobce, resp. řízení o jeho vyhoštění nevedou.

22. Jestliže tedy v době vydání rozhodnutí o nepropuštění ze zajištění neexistovalo vykonatelné rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce, ani jiný titul, na jehož základě by bylo možné realizovat nucené opuštění území, vzniká otázka samotné existence účelu zajištění. Již výše soud úvahou o samotném cíli zajištění dle naznačil, že předpokladem jeho užití je možnost realizovat návrat cizince; nelze jej tedy použít bez existence

odpovídajícího návratového cíle. Soud opakuje, že podmínky zajištění musí být splněny nejen při prvotním zajištění, ale i v době vydání rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, resp. prodloužení zajištění. Nejvyšší správní soud opakovaně zdůrazňuje, že důvody zajištění musí trvat po celou dobu omezení osobní svobody a správní orgán je povinen průběžně zkoumat jejich existenci. U prodloužení zajištění tak nelze vycházet z již neaktuálních skutečností.

23. V nynější věci žalovaný žalobce zajistil, resp. nepropustil ze zajištění, proto, aby z důvodu, že podal žádost o mezinárodní ochranu, nezmařil realizaci vyhoštění podle zákona o pobytu cizinců (srov. rozsudky NSS ze dne 15. 2. 2017, č. j. -35, ze dne 28. 2. 2017, č. j. -31, či ze dne 28. 6. 2017, č. j. -48). Jinými slovy, cílem zajištění dle bylo zabránit zneužití zákona podáním účelové žádosti o mezinárodní ochranu, v jejímž důsledku by se žalobce vyhnul správnímu vyhoštění, typicky útěkem a přerušením kontaktu s orgány veřejné správy. Takové zajištění tedy směřovalo k zabezpečení dostupnosti žadatele nejen pro řízení ve věcech mezinárodní ochrany, ale rovněž pro případný výkon rozhodnutí o správním vyhoštění (srov. rozsudek NSS č. j. -48).

24. Stěžejním předpokladem pro naplnění uvedeného účelu zajištění je ovšem reálná možnost navrácení cizince (do země původu), resp. samotná existence takovéto „nutnosti“. V době vydání napadeného rozhodnutí však již pozbyl platnosti záznam žalobce v SIS, z něhož žalovaný při předchozím rozhodování vycházel. Současně správní spis neobsahuje žádné rozhodnutí o správním vyhoštění či jiný vykonatelný titul umožňující realizaci nuceného odchodu žalobce z území.

25. Za této situace odpadl účel zajištění podle . Žalovaný přitom neuvedl žádnou jinou konkrétní skutečnost, z níž by bylo možno usuzovat na existenci aktuálního a reálně uskutečnitelného navracení žalobce, jehož realizaci by mohl mařit podáním žádosti o mezinárodní ochranu. Omezení osobní svobody přitom může trvat pouze po dobu, po kterou jsou zákonné důvody zajištění skutečně dány. Odpadl-li skutkový základ a důvod, na němž bylo zajištění založeno, nemohlo být jeho další trvání shledáno zákonným.

VI. Závěr a náklady řízení

26. Napadené rozhodnutí je proto na místě pro jeho nezákonnost zrušit.

27. Krajský soud pro úplnost dodává, že ve výroku tohoto rozsudku současně nevyslovil, že se žalovanému věc vrací k dalšímu řízení. Vychází z právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2012, č. j. -34, č. 2757/2013 Sb. NSS, dle něhož „po zrušení rozhodnutí žalovaného o zajištění stěžovatele je nutno na toto rozhodnutí nahlížet, jako kdyby vůbec nebylo vydáno. Neexistuje tak řízení, v němž by mělo být pokračováno (…). Je-li tedy tento úkon ve formě rozhodnutí zrušen, neznamená to současně, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je ve správním soudnictví obvyklé ( ). Naopak to z povahy věci, která je značně specifická a vyžaduje urychlené vyřízení, znamená ukončení řízení před správním orgánem, aniž by se tím, jakkoliv zasahovalo do jeho pravomoci, která byla vyčerpána vydáním původního rozhodnutí.“ Citovaný právní názor je použitelný i na právě řešenou věc a krajský soud nemá důvod postupovat v souzené věci jinak.

28. Konečně krajský soud uvádí, že s ohledem na výše předestřený právní názor pro nadbytečnost již nevypořádával další žalobní námitky.

29. Podle věty první nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by úspěšnému žalobci nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 16. září 2026

JUDr. Kateřina Štěpánová, Ph.D.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje J.S. V.