Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
28 A 7/2026 - 31.pdf
PDF · 0 B
No categories available
28 A 7/2026 - 31
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci
žalobce: P. H.
zastoupený advokátkou Mgr. Lenkou Šrámkovou
sídlem Aloise Jiráska 1367/1, 415 01 Teplice
proti
žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje
sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2026, č. j. KUKHK-DS-2026-8435-3,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2026, č. j. KUKHK-DS-2026-8435-3, a rozhodnutí Městského úřadu Trutnov ze dne 3. 2. 2026, č. j. MUTN 17801/2026, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15.269 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Trutnov (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 2. 2026, č. j. MUTN 17801/2026 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“).
2. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla podle § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu “), ve spojení s § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 nebo 4 téhož zákona, za což mu byla podle § 125f odst. 1 ,2 a 4 uložena pokuta ve výši 8 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení.
3. Žalobce se jako provozovatel motorového vozidla měl dopustit toho, že nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená citovaným zákonem, když vozidlem registrační značky xx.
I) dne 5. 6. 2025 v 17:33 hod., v katastru obce Trutnov, v měřeném úseku na silnici I. třídy č. 16 v ulici Královecká a Libavská, ve směru jízdy na centrum obce Trutnov, řidič, jehož totožnost není známa, překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy stanovenou na 50 km/h, když jeho vozidlu byla silničním úsekovým rychloměrem SYDO Traffic Velocity, v.č. GEMVEL0157, naměřena rychlost jízdy 70 km/h, po zvážení možné odchylky měřícího zařízení – 3 km/h byla skutečná rychlost jízdy 67 km/h, což je překročení nejvyšší dovolené rychlosti nejméně o 17 km/h;
II) dne 6. 8. 2025 v 10:19 hod., v katastrálním území Hertvíkovice, obec Mladé Buky, v měřeném úseku na silnici I. třídy č. 14, ve směru jízdy na obec Vrchlabí, řidič, jehož totožnost není známa, překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy stanovenou na 50 km/h, když jeho vozidlu byla silničním úsekovým rychloměrem SYDO Traffic Velocity, v.č. GEMVEL0147, naměřena rychlost jízdy 76 km/h, po zvážení možné odchylky měřícího zařízení – 3 km/h byla skutečná rychlost jízdy 73 km/h, což je překročení nejvyšší dovolené rychlosti nejméně o 23 km/h;
III) dne 6. 8. 2025 v 12:37 hod., v katastrálním území Hertvíkovice, obec Mladé Buky, v měřeném úseku na silnici I. třídy č. 14, ve směru jízdy na obec Vrchlabí, řidič, jehož totožnost není známa, překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy stanovenou na 50 km/h, když jeho vozidlu byla silničním úsekovým rychloměrem SYDO Traffic Velocity, v.č. GEMVEL0147, naměřena rychlost jízdy 75 km/h, po zvážení možné odchylky měřícího zařízení – 3 km/h byla skutečná rychlost jízdy 72 km/h, což je překročení nejvyšší dovolené rychlosti nejméně o 22 km/h.
II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
4. Žalobce ve včas podané žalobě předně namítl, že rozhodnutí správních orgánů jsou nepřezkoumatelná pro neurčitost, když jejich výroky neobsahují dostatečně určité vymezení místa spáchání jednotlivých skutků. Právě výrok rozhodnutí určuje, jakým konkrétním skutkem je přestupce uznán vinným, vymezuje rozsah překážky věci rozhodnuté a současně umožňuje soudní přezkum toho, zda byly naplněny všechny zákonné znaky přestupku.
5. V projednávané věci je dle jeho názoru požadavek na určité vymezení místa o to významnější, že všechny tři skutky mají spočívat v překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci. Místo spáchání tak není jen individualizačním údajem, ale současně i skutkovým podkladem pro závěry, že v daném místě skutečně platila nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h, že se jednalo o úsek pozemní komunikace v obci, kde neplatila jiná místní úprava provozu a že měření proběhlo v územním rozsahu, kde byla městská policie oprávněna měřit. Správní orgán I. stupně vymezil v případě skutku I) místo spáchání obecným odkazem na silnici I/16, dvě ulice a směr jízdy. Neuvedl, kde měřený úsek začínal a kde končil. V daném případě správní orgány použily terminologicky nepřesný údaj „v katastru obce Trutnov“, když ulice Královecká leží v části katastrálního území Libeč. V případě výroků u skutků II) a III) opět není patrno, o jakou část silnice I/14 se jedná, a kde měřený úsek začíná a kde končí. Za situace, kdy měření probíhalo na území obce Mladé Buky, musí být patrné, že měření proběhlo v územním rozsahu, v němž Městská policie Trutnov mohla vykonávat své úkoly na základě veřejnoprávní smlouvy.
6. Dle žalobce nemůže být tato vada výroku zhojena tím, že ve správním spise se nacházejí situační plánky, návrhy úseků vhodných k měření či jiné podklady. Žalovaný tuto vadu neodstranil, převzal stejně neurčité vymezení skutků a spokojil se s obecným závěrem, že správní orgán I. stupně zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu.
7. Žalobce rovněž namítl, že ani v jednom případě nebyly splněny podmínky pro projednání věci jako přestupku provozovatele vozidla, neboť nebyly učiněny nezbytné kroky ke zjištění řidiče. Připomněl, že na výzvy správního orgánu I. stupně sdělil jako provozovatel vozidla, že v případě skutku I) bylo vozidlo v servisu a odvážel jej J. B. ze společnosti Servorepasia s. r. o., IČ 212 18 072. Správní orgán I. stupně se spokojil s jednorázovou výzvou adresovanou dané společnosti a po její pasivitě věc proti řidiči odložil, aniž by se pokusil získat kontaktní údaje J. B. jiným způsobem.
8. V případě skutků II) a III) žalobce sdělil, že vozidlo řídil R. G., jednatel společnosti J&D technology s. r. o., IČ 093 62 321. Označil tak konkrétní fyzickou osobu jménem a příjmením s informací, že jde o statutární orgán uvedené společnosti. Správní orgán identifikovaného řidiče vůbec nekontaktoval, namísto toho vyzval k podání vysvětlení společnost, jíž byl označený řidič jednatelem.
9. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 27. 7. 2026 shrnul průběh předcházejícího správního řízení. Nerozporoval žalobcem tvrzený skutkový stav týkající se označení řidičů. Má však zato, že k řízení přistoupil odpovědně a nezaujatě a že posoudil všechny relevantní skutečnosti. Napadené rozhodnutí označil za věcně správné a odpovídající zjištěným (a ničím nevyvráceným) skutečnostem. Navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
III. Posouzení krajským soudem
10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s. “). Učinil tak bez nařízení jednání při splnění jak podmínek § 51 , tak současně § 76 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Žalobu shledal důvodnou.
11. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobce o neurčitém vymezení míst měření.
12. Správní orgán I. stupně ve výroku rozhodnutí místa vymezil formulací u skutku I) „v katastru obce Trutnov, v měřeném úseku na silnici I. třídy č. 16 v ulici Královecká a Libavská, ve směru jízdy na centrum obce Trutnov“ a u skutků II) a III) „v obci, v katastrálním území Hertvíkovice, obec Mladé Buky, v měřeném úseku na silnici I. třídy č. 14, ve směru jízdy na obec Vrchlabí“. Z obsahu spisu je patrno, v jakých místech bylo vozidlo měřeno, přestože formulace správních orgánů odpovídala individualizaci umístění konkrétního měřícího zařízení, zejména pak z fotografií vozidla přiložených k oznámení o přestupku, v nichž jsou konkrétní GPS údaje uvedeny. Soud má takové vymezení místa přestupku za dostatečně určité, neboť přesné místo změření vozidla vyplývá ze spisu.
13. To koresponduje se závěrem Nejvyššího správního soudu obsaženého v rozsudku ze dne 28. 5. 2015, č. j. 9 As 291/2014 –39 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), že „nelze vyžadovat, aby bylo místo spáchání přestupku ve výroku rozhodnutí o přestupku vymezeno na metr přesně. To u přestupků překročení nejvyšší dovolené rychlosti ani objektivně není možné. U těchto přestupků bude ve výroku správního rozhodnutí místo spáchání vždy vymezeno určitým úsekem komunikace více či méně dlouhým. Zcela přesné místo změření vozidla přestupce je zřejmé z fotografie z měřícího zařízení, jež je součástí záznamu o přestupku.“
14. Přestože by formulace označení místa přestupku ve výroku rozhodnutí s označením GPS souřadnic místa měření byla vhodnější, nelze citované vymezení místa měření s pouhou konkretizací úseku měřeného stacionárním radarem považovat za vadu mající za následek nezákonnost rozhodnutí, a to právě s ohledem na obsah správního spisu.
15. Krajský soud připomíná, že žalobce vznesl námitku neurčitosti místa měření až během soudního řízení (v žalobě), žalovaný se tak nemusel a neměl důvod s formulacemi týkajícími se místa měření podrobněji zabývat.
16. Další žalobní námitkou žalobce byla námitka, že nebyly splněny podmínky pro projednání věci jako přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu.
17. Podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu za splnění dalších podmínek obecní úřad obce s rozšířenou působností bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky. Určená částka je splatná do 30 dnů ode dne doručení této výzvy (§ 125h odst. 3). Je-li určená částka uhrazena nejpozději v den splatnosti, obecní úřad obce s rozšířenou působností věc odloží. V opačném případě obecní úřad s rozšířenou působností pokračuje v šetření přestupku (§ 125h odst. 5). Neuhradí-li provozovatel vozidla určenou částku, může obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který jej vyzval k uhrazení určené částky, písemně sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku ve lhůtě podle odstavce 3 (§ 125h odst. 6).
18. Podle § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu obecní úřad přestupek provozovatele vozidla projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, jehož znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje a a) nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo b) řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno.
19. Právní úprava tedy poskytuje správním orgánům určitý „algoritmus“ pro jejich postup. Vyvodit odpovědnost provozovatele vozidla lze jen při dodržení tohoto zákonem stanoveného algoritmu. Základní zásadou je subsidiarita odpovědnosti za přestupek provozovatele vozidla vůči odpovědnosti za přestupek řidiče (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014, č. j. 1 As 131/2014 -45). Správní orgán proto nejprve musí vyvinout reálnou snahu směrem ke zjištění skutečného řidiče vozidla. Obvykle tak činí prostřednictvím výzvy podle § 125h zákona o silničním provozu, v níž správní orgán provozovatele vozidla vyzve k uhrazení určené částky a poučí jej o možnosti sdělit mu údaje o totožnosti řidiče vozidla ve stejné lhůtě.
20. Po uplynutí této lhůty tedy mohou nastat tři scénáře: (1) provozovatel vozidla určenou částku ve stanovené lhůtě uhradil, (2) provozovatel sdělil totožnost řidiče vozidla nebo (3) provozovatel neuhradil určenou částku, ani nesdělil totožnost řidiče vozidla. V případě prvního scénáře se celá věc končí a správní orgán věc odloží. V případě druhého scénáře správní orgán v závislosti na konkrétních okolnostech buď a) rovnou přistoupí k zahájení řízení s označeným řidičem anebo b) označeného řidiče ještě před zahájením řízení kontaktuje a vyzve k podání vysvětlení. Pokud by tato osoba byla nekontaktní, případně by podání vysvětlení odmítla, správní orgán by řízení proti ní odložil a zahájil by řízení o přestupku provozovatele vozidla. Totožně by správní orgán postupoval v případě třetího scénáře.
21. Ze správního spisu vyplynuly následující skutečnosti. Správní orgán I. stupně obdržel od Městské policie Trutnov ve dnech 9. 6. 2025 a 10. 8. 2025 oznámení o podezření ze spáchání výše uvedených přestupků. Správní orgán I. stupně vyzval podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu žalobce jako provozovatele vozidla k uhrazení určených částek a zároveň ho poučil o jeho právu namísto zaplacení určené částky sdělit správnímu orgánu údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku, kdy se takové sdělení považuje za podání vysvětlení. Žalobce v případě skutku I) písemností ze dne 30. 6. 2025 sdělil, že vozidlo bylo v tu dobu v servisu a že jej odvážel J. B. ze společnosti Servorepasia s. r. o., IČ 212 18 072, která jej opravovala. V případě skutků II) a III) sdělil, že vozidlo řídil R. G., jednatel společnosti J&D technology s. r. o., IČ 093 62 321.
22. Správní orgán I. stupně v rámci nezbytných kroků ke zjištění osoby řidiče vyzval společnosti Servorepasia s. r. o. a J&D technology s. r. o., k podání vysvětlení. Obě výzvy jim byly dodány do datové schránky a doručeny uplynutím 10 dnů. Výzvy zůstaly zcela bez reakce.
23. Správní orgán I. stupně usneseními následně odložil věci přestupků podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterých se měl dopustit neznámý pachatel, a to z důvodu, že správní orgán do 60 dnů od přijetí oznámení nebo ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě. Dne 26. 11. 2025 pak vydal příkaz č. j. MUTN 212590/2025, kterým žalobce uznal vinným ze spáchání přestupků podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, kterých se měl jako provozovatel vozidla dopustit tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 téhož zákona nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče, a to ve výše uvedených případech. Proti němu žalobce podal v zákonné lhůtě odpor.
24. Správní orgán. I. stupně následně rozhodl prvoinstančním rozhodnutím shodně s uvedeným příkazem. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce blanketní odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.
25. V případě prvního skutku žalobce označil jako řidiče zaměstnance autoservisu, přičemž správní orgán I. stupně vyzval uvedenou společnost (autoservis) ke sdělení totožnosti řidiče vozidla (respektive jeho identifikačních údajů), na což společnost nereagovala, ač jí byla výzva řádně doručena. Žádné další kroky správní orgán I. stupně neučinil a následně věc usnesením odložil. Soud však v daném případě dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně se mohl o ztotožnění řidiče jako zaměstnance konkrétní společnosti pokusit i jiným vhodným způsobem (např. dotazem u České správy sociálního zabezpečení s ohledem na znalost jeho zaměstnavatele, apod.).
26. V případě druhého skutku žalobce označil jako řidiče osobu, která je jednatelem jím současně uvedené společnosti. Pouhým nahlédnutím do obchodního rejstříku tak bylo možné zjistit identifikační údaje tohoto jednatele – označeného řidiče, a dále s ním jednat. To však správní orgán I. stupně neučinil, pouze se jednou pokusil kontaktovat společnost, jíž měl být žalobcem uvedený řidič jednatelem.
27. Nutno konstatovat, že výčet údajů, jimiž je zapotřebí identifikovat osobu označenou v určitém podání, zákon výslovně neupravuje. Provozovatel vozidla je však povinen sdělit správnímu orgánu údaje, na jejichž základě má správní orgán možnost bez provádění dalších rozsáhlých úkonů označeného řidiče vyhledat nebo ho přímo kontaktovat; neznalost takových údajů či nekontaktnost označené osoby PAK jde zásadně k tíži provozovatele vozidla. Například v rozsudku ze dne 28. 3. 2019, č. j. 9 As 445/2017 –21, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že správní orgán pochybil, pokud se nepokusil ztotožnit osobu označenou provozovatelem vozidla za pachatele přestupku v situaci, kdy mu provozovatel vozidla sdělil toliko jméno, příjmení a údaj o zaměstnavateli dané osoby.
28. Z ustálené judikatury vyplývá, že podmínka učinění nezbytných kroků podle § 125f odst. 4 zákona o přestupcích je splněna tehdy označí-li provozovatel vozidla za řidiče osobu, kterou nelze dohledat nebo se jí nedaří doručovat, příp. osobu, která odepře podání vysvětlení. V nyní projednávané věci však o takovou situaci nešlo a nejednalo se ani o situaci, kdy by žalobce označil za řidiče osobu, která se vyskytuje jako údajný řidič v obdobných případech opakovaně (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2016, č. j. 6 As 36/2016 –29), nebo osobu, která vozidlo v době spáchání přestupku nemohla prokazatelně řídit pro svůj zdravotní stav (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2016, č. j. 6 As 73/2016 –40).
29. V nyní projednávaném případě je tak nutno dospět k závěru, že odložení přestupkových věcí (spočívajících v překročení nejvyšší dovolené rychlosti) bylo za popsané situace předčasné, neboť nepřistoupil-li správní orgán k realizaci zaslání výzvy žalobcem označeným osobám, které bylo možné v zásadě jednoduše identifikovat (buď na základě součinnosti s jinými správními orgány či pouhým nahlédnutím do veřejně přístupné evidence), neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu.
30. Krajský soud proto musel přisvědčit žalobci, že se jedná o podstatnou a nezhojitelnou vadu řízení s vlivem na zákonnosti napadeného rozhodnutí.
IV. Závěr a náklady řízení
31. S ohledem na výše uvedené krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro podstatné porušení ustanovení řízení, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. Jelikož tato vada znemožňovala meritorně rozhodnout o přestupku provozovatele, nemohlo dojít ani k vydání prvostupňového rozhodnutí, které proto muselo být zrušeno rovněž (§ 78 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ). Krajský soud proto výrokem I. zrušil rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí prvoinstanční a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
32. Výrok II. o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalobce, krajský soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v náhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a náhradě nákladů právní služby poskytnuté advokátkou, jejíž odměna vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Ta učinila ve věci dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žalobního návrhu) po 4 620 Kč, k tomu má nárok na úhradu dvou režijních paušálů po 450 Kč (§ 9 odst. 5 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupkyni žalobce jako společnici advokátní kanceláře registrované jako plátce DPH byla odměna a náhrady povýšeny o hodnotu této daně ve výši 21 % (§ 14a advokátního tarifu), tj. o 2 129,40 Kč, zaokrouhleně k úhradě 2 129 Kč. Celkem tedy činí důvodně vynaložené náklady řízení žalobce před krajským soudem částku 15 269 Kč.
33. Krajský soud zavázal žalovaného povinností prokázané náklady řízení žalobce uhradit k rukám jeho zástupkyně, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ).
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu.
Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1 , § 102 , § 104a odst. 1 , § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s. s. ř. s. ).
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 17. září 2026
Mgr. Helena Konečná v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení: R. V.