Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
10 Ad 3/2026 - 67.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 Ad 3/2026 - 67
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci
žalobkyně: A. H., narozena X.
zastoupena advokátem Mgr. Pavlem Kosařem
sídlem Francouzská 299/98, 101 00 Praha 10
proti
žalovanému: Nejvyšší státní tajemník
sídlem Jindřišská 34, 110 00 Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MV-191439-4/SR-2025 z 22. 12. 2025
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
1. Vymezení věci a napadené rozhodnutí
1. Dne 16. 9. 2025 schválilo Ministerstvo vnitra podle § 18 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025, návrh na změnu systemizace č. j. MV-12549-13/SR-2025 z téhož dne s účinností od 1. 10. 2025 (dále „změna systemizace“). Tím schválilo i změnu systemizace služebních a pracovních míst Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“ nebo „služební úřad“).
2. Následně 22. 9. 2025 předseda ČSÚ rozhodnutím č. 10/2025 o změně organizační struktury, Organizačního řádu ČSÚ a rozpisu systemizace v ČSÚ (dále jen „rozhodnutí č. 10/2025“) zrušil k 1. 10. 2025 v odboru 53 útvaru 5303 – oddělení konjunkturálních průzkumů jedno systemizované služební místo ve dvanácté platové třídě (dále jen „služební místo žalobkyně“) a současně tam zřídil jedno systemizované služební místo v třinácté platové třídě (dále jen „nově zřízené služební místo“). Tuto změnu pak propsal i do rozhodnutí č. 9/2025, č. j. CSU-011404/2025 z 22. 9. 2025, kterým se mění služební předpis č. 8/2024.
3. V návaznosti na rozhodnutí č. 10/2025 předseda ČSÚ podle § 61 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě zjišťoval, zda pro žalobkyni existuje jiné vhodné služební místo, na něž by ji mohl přeřadit. Za tím účelem nahlížel i do evidence obsazovaných služebních míst. Přes jeho snahu se mu nepodařilo nalézt služební místo, které by odpovídalo žalobkyninu dosaženému stupni vzdělání, oboru služby, dosavadnímu působišti, její zdravotní způsobilosti a dosavadním pracovním zkušenostem. Nalezená služební místa se vymykala výší pracovního úvazku, místem výkonu či platovým zařazením. Předseda ČSÚ tak žalobkyni upozornil na vypsaná výběrová řízení na volná služební místa a 29. 9. 2025 vydal rozhodnutí č. j. CSU-012028/2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž zařadil žalobkyni od 1. 10. 2025 mimo výkon služby podle § 62 odst. 1 a 2 zákona o státní službě.
4. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) a zdejšího soudu. Uvedl, že schválená změna systemizace je pro služební i odvolací orgán závazná, jde-li o její promítnutí do věcí služebního poměru. Služební místo žalobkyně předseda ČSÚ zrušil s ohledem na změnu náročnosti vykonávané agendy, čímž současně odůvodnil zřízení nového služebního místa. Z popisu obou míst je podle žalovaného zřejmé, že služební náplň nově zřízeného služebního místa je širší a zahrnuje komplexnější činnosti vyžadující odlišné znalosti a dovednosti. Žalovaný dále uvedl, že předseda ČSÚ zohlednil veškeré zkušenosti žalobkyně, vyvinul dostatečné úsilí při hledání vhodného služebního místa a nad rámec své povinnosti jej vyhledával i v působnosti jiných služebních orgánů. Nově zřízené služební místo s ohledem na své zařazení ve vyšší platové třídě nebylo k převedení žalobkyně způsobilé. Od 1. 10. 2025 nebylo obsazeno a probíhala na něj výběrová řízení. Podle žalovaného je běžné, že při zrušení služebního místa jsou některé činnosti dočasně přesunuty na jiná služební místa. To se týká i žalobkyní zmiňované Ing. A. N., která pouze dočasně vypomáhala s validací a sběrem dat v oblasti služeb.
2. Řízení před soudem.
5. Žalobkyně v žalobě namítá, že předseda ČSÚ vydal rozhodnutí č. 10/2025 v rozporu s čl. 2 odst. 5 interního předpisu č. 8/2024, č. j. CSU-017036/2024 (dále jen „kolektivní dohoda“) a § 132 odst. 3 zákona o státní službě.
6. Předseda ČSÚ podle žalobkynina názoru nevysvětlil, proč ji nezařadil na žádné z šesti volných služebních míst, která odpovídala jejímu vzdělání a odborným zkušenostem. Jedno z nich nebylo vhodné kvůli polovičnímu úvazku a žalobkyně si uvědomuje, že také zbývajících pět, včetně nově zřízeného služebního místa, bylo zařazeno ve 13. platové třídě, a proto na ně nebyla převedena s odkazem na čl. 63 odst. 2 písm. g) metodického pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2019, kterým se stanoví podrobnosti ke změnám služebního poměru (dále jen „metodický pokyn“). Tento metodický pokyn však nemá oporu v zákoně o státní službě. Popsaný postup totiž nevyplývá z § 61 zákona o státní službě, nýbrž z § 49 téhož zákona, který upravuje odlišný institut.
7. Žalobkyně se současně domnívá, že její služební místo bylo zrušeno účelově. Deklarované důvody pro jeho zrušení se podle ní v praxi neprojevily. Pracovní postupy, sběr dat i jejich zpracování nadále probíhají převážně manuálně a prakticky nezměněny zůstaly i obsah a podoba příslušného výkazu. Žalobkyně poukazuje na to, že její agendu převzala Ing. N., která ji vykonává stejným způsobem na nově zřízeném služebním místě ve 13. platové třídě. Dokládat to mají nejen dopisy adresované respondentům, ale i skutečnost, že jméno Ing. N. je uvedeno na výkazech pro rok 2026. Žalobkyně se proto domnívá, že skutečným důvodem zrušení jejího služebního místa bylo uvolnění pozice právě pro Ing. N.
8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nad rámec napadeného rozhodnutí uvádí, že předseda ČSÚ návrh rozhodnutí č. 10/2025 projednal s Podnikovým výborem odborových organizací při ČSÚ (dále jen „PVOO“) bez připomínek. Tím podle žalovaného splnil povinnost vyplývající z § 132 odst. 2 písm. a) zákona o státní službě. Námitkou týkající se služebních míst zařazených ve 13. platové třídě se žalovaný nezabýval, neboť ji žalobkyně neuplatnila v odvolání. Dále uvedl, že převedení podle § 61 zákona o státní službě je možné pouze na služební místo ve stejné nebo nižší platové třídě. Převedení na služební místo ve vyšší platové třídě přichází v úvahu pouze na základě výběrového řízení nebo za podmínek stanovených v § 49 odst. 2 až 4 zákona o státní službě, přičemž žalobkyně byla o možnosti účastnit se výběrového řízení prokazatelně informována.
9. Žalobkyně v replice doplňuje, že nepovažuje e-mail předsedy PVOO za dostatečný ve vztahu k prokázání projednání návrhu rozhodnutí č. 10/2025. Domnívá se, že správná aplikace § 61 zákona o státní službě tkví v přeřazení žalobkyně na nově zřízené služební místo. Opakuje, že služební orgán zrušil její služební místo účelově. Uvádí, že Ing. N. převzala její agendu, nejprve ji vykonávala v pracovním poměru a následně na nově zřízeném služebním místě pokračovala ve stejné činnosti. Žalobkyně poukazuje na údaje ze systému OKBASE-PIS a ze systemizace míst, které podle ní dokládají, že služební orgán s tímto postupem počítal již předem. Tvrzení žalovaného o konání výběrového řízení žalobkyně zpochybňuje, jelikož žalovaný nepředložil rozhodnutí o přijetí ani podklady o průběhu výběrového řízení.
10. Žalovaný v duplice tvrdí, že návrh změny systemizace byl s PVOO řádně projednán prostřednictvím e-mailové komunikace. Zákon konkrétní formu projednání nestanoví. Námitku žalobkyně považuje za nedůvodnou, neboť nezpochybňuje samotné projednání, ale pouze způsob jeho doložení. Ve vztahu k nově zřízenému služebnímu místu v 13. platové třídě žalovaný zdůrazňuje, že žalobkyně měla možnost přihlásit se do výběrového řízení, čehož nevyužila, zatímco Ing. N. v tomto výběrovém řízení uspěla. Nově zřízené služební místo navíc podle žalovaného zahrnuje náročnější a širší agendu, a nejde tedy o totožnou pozici se zrušeným služebním místem.
11. Spolu s duplikou předkládá žalovaný také stanovisko ČSÚ, podle nějž žalobkyně nesplňovala předpoklady pro výkon služby na nově zřízeném služebním místě, neboť postrádala požadované zkušenosti s analytickou činností, programováním a správou specializovaných agend. Současně odmítl tvrzení, že Ing. N. vykonává totožnou práci, protože po organizačních změnách a zavedení nového systému došlo k významné změně pracovní náplně. Ing. N. byla navíc podle ČSÚ přijata do služebního poměru na základě řádně provedeného výběrového řízení.
12. Žalobkyně v triplice uvedla, že žalovaný neprokázal řádné projednání organizační změny s odbory. Pouhé e-mailové potvrzení předsedy PVOO nepovažuje za dostatečný důkaz a poukazuje na to, že žalovaný nedoložil ani výstupy z hlasování per rollam. Současně zdůrazňuje, že důvodem, proč nebyla převedena na nově zřízené služební místo ve 13. platové třídě, byla výhradně vyšší platová třída, nikoliv nedostatek odborných znalostí či zkušeností.
13. Soud shledal, že žalobkyně svou argumentací zpochybňuje zákonnost změny systemizace s účinností od 1. 10. 2025 a na ni navazujícího rozhodnutí předsedy ČSÚ č. 10/2025. Tyto akty přitom představují závazné podklady prvostupňového i napadeného rozhodnutí ve smyslu § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“ (srov. rozsudek NSS 8 Ads 301/2018-45 z 9. 10. 2019). Soud proto poskytl prostor Ministerstvu vnitra jakožto orgánu, který změnu systemizace schválil, a předsedovi ČSÚ jakožto služebnímu orgánu, který rozhodnutí č. 10/2025 vydal, aby se k této žalobní námitce vyjádřili.
14. Předseda ČSÚ této příležitosti využil a ve vyjádření z 23. 7. 2026 soudu sdělil, že organizační změna i následné rozhodnutí č. 10/2025 byly přijaty v souladu se zákonem. Návrh změny systemizace i návrh samotného rozhodnutí totiž PVOO řádně projednal. Učinila tak per rollam prostřednictvím e-mailové komunikace, kterou kolektivní dohoda připouští a kterou zákon nevylučuje. PVOO byla s návrhy seznámena ještě před jejich předložením ke schválení a následně potvrdila jejich projednání i souhlas. Neexistence zápisů ze zasedání podle předsedy ČSÚ neprokazuje nezákonnost postupu, protože při projednání per rollam se zápisy běžně nevyhotovují.
15. Ministerstvo vnitra svého práva nevyužilo a k žalobní námitce se nevyjádřilo.
16. Žalobkyně v podání z 11. 8. 2026 k vyjádření předsedy ČSÚ poukazuje na nesrovnalosti při projednání návrhu změny systemizace s PVOO a dovozuje, že neproběhlo v souladu s § 132 zákona o státní službě. Má za to, že návrh změny systemizace nebyl s PVOO vůbec projednán, a dodává, že nic nenasvědčuje tomu, že by PVOO projednal per rollam také návrh rozhodnutí č. 10/2025. Dále upozorňuje na e-mail vedoucího oddělení konjunkturálních průzkumů z 21. 10. 2025, v němž požadoval obsazení nově zřízeného služebního místa ideálně již od 1. 12. 2025, a na údaje ze systému PIS-OKBASE, z nichž podle žalobkyně vyplývá, že Ing. N. byla s tímto místem spojována již před 1. 1. 2026. Z těchto okolností dovozuje nepravdivost tvrzení žalovaného, že příslušné údaje byly do systému zadány až s účinností od 1. 1. 2026.
3. Posouzení věci.
3.1. Podmínky řízení, rozsah přezkumu a podstata sporu.
17. Soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, podala ji včas oprávněná osoba. Následně přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z hlediska vad, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí.
18. Ve věci rozhodl soud podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, jelikož oba účastníci s tímto postupem souhlasili. Důvodem pro opačný postup nebyla ani potřeba dokazování.
19. Za prvé, většina listin nezbytných pro rozhodnutí je obsažena ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS 9 Afs 8/2008-117 z 29. 1. 2009).
20. Za druhé, veškeré listiny a další podklady předložené některým z účastníků soud zaslal druhému účastníkovi k vyjádření podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Oba účastníci tak měli možnost se s těmito podklady seznámit a uplatnit k nim své výhrady či vyjádření. Soud proto mohl z těchto listin při svém rozhodování vycházet. Na tomto místě pouze uvádí, že posouzení jednotlivých listin, včetně toho, zda je vzal za podklad svých skutkových závěrů a jaký význam jim přikládal, případně z jakého důvodu z nich nevycházel, je obsaženo v příslušných částech odůvodnění rozsudku podle toho, k jaké žalobní námitce se daná listina vztahuje.
21. Žalobkyně předložila následující listiny: trojí verzi dotazníku Konjunkturálních průzkumů ve službách EV SI 1-12 pro rok 2025 a 2026; e-mail respondentům z 1. 9. a 1. 10. 2025; snímky obrazovky ze systému OKBASE-PIS z 1. 12. a 31. 12. 2025 a 16. 4. 2026 (žalobkyně dokládala opakovaně); metodický pokyn specifikovaný v bodě 6 tohoto rozsudku; oznámení o vyhlášení výběrového řízení na nově zřízené služební místo z 24. 10. 2025 (je součástí spisu výběrového řízení na nově zřízené služební místo, z něhož soud vycházel); přehled volných služebních míst v ČSÚ k 1. 10. 2025 (již součástí správního spisu); pracovní profil Ing. N.; snímek obrazovky SharePoint PVOO se složkami provedených zápisů z let 2021 – 2024; zápis ze společného jednání PVOO, sekce Statistiky z 31. 10. 2024; Stanovy odborového svazu státních orgánů a organizací.
22. Žalovaný pak na žádost soudu předložil kopii spisu výběrového řízení na nově zřízené služební místo a s tím související rozhodnutí předsedy ČSÚ č. j. CSU-015469/2025 z 5. 12. 2025 o přijetí Ing. N. do služebního poměru a jejím zařazení na nově zřízené služební místo od 1. 1. 2026. Z vlastní iniciativy předložil také e-mail ředitelky odboru personalistiky a mezd adresovaný žalobkyni 24. 10. 2025.
23. Spor mezi účastníky má tři roviny. Za prvé jde o to, zda bylo žalobkynino služební místo v důsledku změny systemizace zrušeno účelově, anebo zda změna systemizace sledovala legitimní cíl a byla zákonná. Za druhé, zda bylo rozhodnutí předsedy ČSÚ č. 10/2025 přijato v souladu se zákonem, nebo zda při jeho přijetí došlo k porušení § 132 zákona o státní službě. Za třetí, zda zákon o státní službě bránil převedení žalobkyně na služební místo zařazené v platové třídě o jednu vyšší.
3.2. Rozsah soudního přezkumu změn systemizace či změn organizační struktury služebního úřadu.
24. Soud musel v první řadě posoudit otázku, zda a v jakém rozsahu může systemizaci či změny organizační struktury služebního úřadu přezkoumávat. V tomto ohledu respektoval závěr vyjádřený v rozsudku NSS 8 Ads 301/2018-45 z 9. 10. 2019, podle nějž „systemizaci či změny organizační struktury lze považovat za závazný podklad ve smyslu § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s. pro rozhodování ve věcech služby. Je totiž vydáván vládou jako orgánem moci výkonné, v oblasti veřejné správy (otázka organizace státní služby), přičemž je pro orgány rozhodující ve věcech služby závazný. Z ničeho nevyplývá, že by těmito organizačními dokumenty byl vázán i soud. S ohledem na to je soud oprávněn v rámci žaloby proti rozhodnutí ve věci služby přezkoumat zákonnost těchto organizačních dokumentů.“ Systemizace a na ni navazující organizační struktura služebního úřadu představují závazné akty ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s. a správním soudům přísluší posoudit v řízení o žalobě proti navazujícímu rozhodnutí správního orgánu i jejich zákonnost.
25. Rozsah tohoto přezkumu vymezil NSS v rozsudku 4 Ads 423/2019-70 z 15. 9. 2020. Předeslal, že veřejná správa má široký prostor pro uspořádání své organizační struktury podle aktuálních potřeb, přičemž její konkrétní podoba je věcí manažerského a velitelského rozhodnutí příslušných funkcionářů. Dospěl k závěru, že soud je při přezkumu příslušného rozhodnutí vlády o systemizaci a navazujícího služebního předpisu oprávněn toliko posoudit, zda „byly schváleny zákonným způsobem, zda sledovaly legitimní cíl a zda existovaly konkrétní okolnosti svědčící o účelovosti zvoleného postupu či o šikanózním nebo diskriminačním jednání ze strany služebního orgánu. Takto vymezený rozsah přezkoumání závazných podkladů pro vydání rozhodnutí o odvolání stěžovatele ze služebního místa představeného podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě odpovídá roli vymezené správním soudům. Jejich úkolem totiž není hodnotit vhodnost a efektivitu organizační struktury státní služby, neboť tím by nepřípustně zasahovaly do prostoru vymezeného výkonné moci. Povinností správních soudů jako ochránců veřejných subjektivních práv je náležitě posoudit, zda příslušná systemizace a organizační struktura služebního úřadu nejsou ve vztahu k následnému rozhodnutí ve věcech státní služby výrazem libovůle služebních orgánů. Posouzení této eventuality ze strany soudní moci zároveň poskytuje určitou ochranu před nežádoucími zásahy do apolitického fungování státní služby […].“
26. Při přezkumu systemizace a změny organizační struktury jako podkladových úkonů pro rozhodnutí o zařazení žalobkyně mimo výkon služby je tedy soud oprávněn zkoumat důvody, účelnost, vhodnost a další věcné parametry zvolené organizační struktury jen ve výjimečných případech, například v souvislosti s konkrétními vážnými pochybnostmi vyvolávajícími podezření, že zvolená organizační struktura či její změna nemá sledovat legitimní zájmy (slouží k šikaně či diskriminaci) a nemá žádný rozumný důvod. Služební úřady a vláda jakožto vrcholný orgán výkonné moci mají pro uplatnění vlastní představy o podobě, efektivitě a nákladnosti organizace státní služby vytvořen široký prostor (obdobně rozsudky NSS 3 Ads 107/2013–24 z 19. 2. 2014 a 9 Ads 113/2020-45 z 15. 7. 2021.
3.3. Účelovost zrušení žalobkynina služebního místa.
27. Nejprve se soud zaměřil na posouzení námitky žalobkyně, že zrušení jejího služebního místa nesledovalo legitimní cíl, neboť k deklarované proměně vykonávané agendy ve skutečnosti nedošlo a sledovalo toliko personální obměnu na dané pozici. Ačkoliv žalobkyně tuto námitku výslovně nevztahuje ke změně systemizace, ve své podstatě proti ní směřuje, neboť právě tato změna vytvořila předpoklad pro zrušení jejího služebního místa a jeho nahrazení novým systemizovaným služebním místem ve vyšší platové třídě. Soud se proto zabýval otázkou, zda změna systemizace sledovala legitimní cíl. V tomto kontextu se zaměřil pouze na okolnosti související se změnou systemizace spočívající ve zrušení služebního místa žalobkyně.
28. ČSÚ odůvodnil návrh změny systemizace, konkrétně zrušení služebního místa žalobkyně a zřízení nového systemizovaného místa, následujícími skutečnostmi.
29. Z komentáře k návrhu změny systemizace – kapitole 345 se podává, že žalobkynino služební místo se ruší kvůli změně náročnosti vykonávané agendy z důvodu automatizace zpracovatelských procesů, postupného rušení stávajícího zpracovatelského programu spojeného s přechodem z manuálního na automatizovaný sběr, evidenci a pořízení dat. Současně se s účinností od 1. 10. 2025 zřizuje nové služební místo, které je navázané na zrušené služební místo žalobkyně, a to z důvodu zvýšení náročnosti vykonávané agendy – rozšíření činností o evidence a verifikace dat, jejich následná analýza, zpracování výstupů a související širší zaměření na analytické činnosti a rozvojové projekty v oblasti programování a analýzy dat v prostředí jazyku R.
30. Z uvedeného vyplývá, že cílem zrušení žalobkynina služebního místa nebylo pouhé snížení počtu služebních míst. Cílem byla reakce na proměnu agendy v důsledku automatizace zpracovatelských procesů. Změna systemizace vycházela z předpokladu postupného omezení části dosavadních činností vykonávaných na služebním místě žalobkyně, zejména v oblasti manuálního sběru, evidence a pořizování dat, a současně z potřeby zajišťovat náročnější činnosti spojené s evidencí, verifikací a analýzou dat, zpracováním výstupů a rozvojovými projekty v oblasti programování a datové analytiky. Reorganizace se proto projevila nahrazením dosavadního služebního místa novým služebním místem s odlišnou a náročnější náplní služební činnosti, která měla odpovídat těmto změněným potřebám služebního úřadu.
31. Takové důvody považuje soud za racionální a věcně obhajitelné, jelikož změna systemizace představovala legitimní reakci na změněné potřeby služebního úřadu
32. Soud připomíná, že jeho úkolem není hodnotit vhodnost a efektivitu organizační struktury státní správy, neboť by tím nepřípustně zasahoval do prostoru vymezeného výkonné moci. Jeho povinností je náležitě posoudit, zda příslušná systemizace a organizační struktura služebního úřadu nejsou výrazem libovůle služebních orgánů, neslouží k šikaně či diskriminaci a ve skutečnosti nemají žádný rozumný důvod. Systemizace představuje základní nástroj personálního a organizačního uspořádání státní služby, přičemž soudy nejsou povolány k tomu, aby přezkoumávaly vhodnost, účelnost či efektivitu konkrétního organizačního řešení. Jejich úkolem je posoudit, zda přijaté opatření má rozumný věcný základ a není projevem svévole či zneužití pravomoci. Soud proto musí být zdrženlivý při hodnocení toho, zda změny v působnosti služebního úřadu byly natolik významné, aby odůvodňovaly přijetí konkrétní změny systemizace, neboť opačný přístup by znamenal nepřípustný zásah do prostoru vyhrazeného výkonné moci (srov. rozsudky NSS 8 Ads 301/2018-45 z 9. 10. 2019 a 4 Ads 423/2019-70 z 15. 9. 2020).
33. Soud žalobkyninu argumentaci, kterou zpochybňuje legitimní cíl změny systemizace, rozdělil do dvou pomyslných, avšak vzájemně provázaných linií. První z nich spočívá v tvrzení, že cíle sledované změnou systemizace nebyly v praxi naplněny a že státní zaměstnankyně zařazená na nově zřízeném služebním místě vykonává ve skutečnosti totožnou činnost jako žalobkyně na zrušeném služebním místě. Druhá linie argumentace vychází z přesvědčení žalobkyně, že skutečným účelem zrušení jejího služebního místa a zřízení nového služebního místa byla od počátku personální obměna. Ta je podle žalobkyně patrná již ze skutečnosti, že Ing. N., která nyní působí na nově zřízeném služebním místě, převzala po zrušení služebního místa žalobkyně její agendu.
34. Soud se nejprve věnoval první argumentační linii. Žalobkyně se domnívá, že státní zaměstnanec i na nově zřízeném služebním místě sbírá, eviduje a zpracovává data převážně ručně. Rozesílá výzvy respondentům k vyplnění výkazu/dotazníku EV SI 1-12, který má až na drobné odchylky stejnou podobu a stejný termín zpracování jako výkazy, které na zrušeném služebním místě rozesílala ona. Komunikuje se zpravodajskými jednotkami, poskytuje metodickou podporu, eviduje změnu zpravodajských jednotek, přijímá a kontroluje výkazy i pořizuje data do pracovní databáze. Z těchto skutečností dovozuje, že nově zřízené služební místo fakticky funguje z hlediska pracovní činnosti stejně jako původní služební místo.
35. Na podporu výše uvedených tvrzení žalobkyně dokládá trojí verzi dotazníku Konjunkturálních průzkumů ve službách EV SI 1-12 a e-mail respondentům z 1. 9. a 1. 10. 2025.
36. Dva z dotazníků sloužily pro rok 2025 a jeden pro rok 2026. Je zjevné, že v jedné z verzí pro rok 2025 stojí v kolonce „Informace podá“ vedle Ing. E. S. jméno žalobkyně, zatímco v druhé verzi pro rok 2025 a ve verzi pro rok 2026 stojí vedle Ing. E. S. jméno Ing. N. Dotazníky mají respondenti odeslat do 12. kalendářního dne sledovaného měsíce. Po obsahové stránce se všechny dotazníky liší minimálně. E-maily respondentům pak dokládají to, že 1. 9. 2025 rozeslala dotazník k vyplnění respondentům žalobkyně, zatímco 1. 10. 2025 tak učinila Ing. N.
37. Soud poznamenává, že předložené listiny samy o sobě nevypovídají o tom, jakým způsobem Ing. N. agendu po změně systemizace fakticky vykonává, a nejsou proto způsobilé prokázat tvrzení žalobkyně, že na nově zřízeném služebním místě dochází ke sběru, evidenci a zpracování dat stejným způsobem jako na zrušeném služebním místě.
38. Z dotazníků lze dovodit pouze to, že i pro období roku 2026 používá ČSÚ formulář obsahově velmi podobný formulářům používaným v roce 2025 a že se změnil kontaktní pracovník. Samotná podoba dotazníku však nevypovídá nic o navazujících pracovních postupech, o míře automatizace jednotlivých úkonů ani o způsobu následného zpracování získaných dat. Nelze z nich učinit závěr, že by činnosti vykonávané na nově zřízeném služebním místě byly totožné s činnostmi vykonávanými žalobkyní na zrušeném služebním místě.
39. Obdobně ani předložené e-maily neprokazují tvrzení žalobkyně o totožnosti vykonávané agendy. Z nich lze zjistit toliko to, že 1. 9. 2025 rozesílala dotazník respondentům žalobkyně a že 1. 10. 2025 provedla týž úkon Ing. N. Tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že po zrušení služebního místa žalobkyně byla zajištěna kontinuita dané agendy jiným zaměstnancem. Nadto je třeba vzít v úvahu, že v době rozeslání e-mailu Ing. N. ještě nově zřízené služební místo nebylo obsazeno, takže předložená komunikace nasvědčuje toliko tomu, že Ing. N. dočasně převzala agendu žalobkyně z důvodu zajištění kontinuity chodu konjunkturálních průzkumů do obsazení nově zřízeného služebního místa. To ostatně potvrzuje i žalovaný v napadeném rozhodnutí na s. 7-8, když uvádí, že „Ing. N. pouze vypomáhá s validací a sběrem dat za oblast služeb, protože dlouhodobě zajišťuje podobnou agendu v oblasti investic. Dle názoru odvolacího orgánu je pak běžné, že při zrušení služebního místa mohou být některé dosud vykonávané činnosti přesunuty na ostatní služební místa v rámci příslušného útvaru, neboť i nadále musí být, byť třeba jen z části, vykonávány.“, a ČSÚ ve svém stanovisku z 1. 7. 2026 na s. 2, když shrnul: „Paní N. vypomáhala s validací a sběrem dat za oblast služeb (výkaz EV Sl 1-12, který původně zajišťovala p. H.), protože dlouhodobě zajišťuje podobnou agendu za oblast investicí (výkaz EV Iv 1-02), které mají se službami částečně společný výběrový soubor.“ Takový postup je podle názoru soudu logický. Ovšem e-maily samy o sobě nevypovídají ničeho o rozsahu činností Ing. N. na nově zřízeném služebním místě, jejich obsahu ani o způsobu jejich výkonu. Nelze z nich proto dovodit, že nově zřízené služební místo zahrnuje stejnou pracovní náplň jako služební místo žalobkyně.
40. Soud současně nepřehlédl, že žalobkyně klade důraz především na činnosti související se sběrem dat od respondentů a jejich prvotním zpracováním. I kdyby soud hypoteticky připustil, že tyto dílčí úkony byly po obsazení nově zřízeného služebního místa nadále vykonávány obdobným způsobem jako dříve, resp. byly dočasně zachovány z důvodu zajištění plynulého přechodu agendy, jak ostatně předpokládal i samotný komentář návrhu změny systemizace, nepostačovalo by to k závěru o totožnosti obou služebních míst. Takový závěr by totiž pomíjel celkový okruh činností svěřených nově zřízenému služebnímu místu.
41. Ani z důkazů předložených žalobkyní nelze dovodit, že by činnosti spočívající v evidenci, verifikaci a analýze dat, zpracování výstupů či zapojení do rozvojových projektů v oblasti programování a analýzy dat v prostředí jazyku R ve skutečnosti nebyly součástí nově zřízeného služebního místa. Žalobkyně ostatně praktické provádění těchto činností na nově zřízeném služebním místě ani nesporuje. Právě tyto činnosti přitom podle ČSÚ odůvodňovaly zařazení nově zřízeného služebního místa do vyšší platové třídy. Současně nelze přehlédnout, že samotná změna systemizace vycházela z předpokladu postupné automatizace zpracovatelských procesů, v jejichž důsledku měla být část dosavadních činností spočívajících v manuálním pořizování dat omezena či nahrazena. Ze skutečnosti, že některé dílčí úkony související se sběrem dat, jejich evidencí a pořízením by hypoteticky i mohly být po určitou dobu nadále vykonávány, nelze bez dalšího dovozovat, že by nově zřízené služební místo bylo z hlediska své celkové náplně a náročnosti totožné se služebním místem žalobkyně a bylo zřízeno toliko účelově.
42. Jde-li o druhou linii argumentace, dočasné převzetí agendy Ing. N. do obsazení nového služebního místa považuje soud za přiměřené opatření k zajištění kontinuity činnosti útvaru (srov. bod 39 tohoto rozsudku).
43. Žalobkyně se snaží navodit dojem, že služební úřad „vytvořil“ nové služební místo systemizované v 13. platové třídě pro Ing. N., neboť jí měl končit pracovní poměr na dobu určitou. Tomu však neodpovídají objektivní skutečnosti, které vyplývají jak ze spisu z výběrového řízení na tuto pozici, tak z rozhodnutí o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo, které soudu na jeho žádost doložil žalovaný 7. 7. 2026 a o nichž byla žalobkyně informována, případně jí je soud zaslal. Ze spisu výběrového řízení vyplývá, že se do něho Ing. N. řádně a včas přihlásila, a to jako jediná. Splnila všechny požadavky a porota ji jednomyslně vybrala jako nejúspěšnějšího uchazeče. Proto ji předseda ČSÚ rozhodnutím z 5. 12. 2025 přijal do služebního poměru a zařadil na nově zřízené služební místo od 1. 1. 2026.
44. Skutečnost, že se Ing. N. do výběrového řízení na toto služební místo přihlásila, považuje soud vzhledem k tomu, že byla v té době zaměstnána na dobu určitou, za logický krok, který by za srovnatelných okolností pravděpodobně učinil každý zaměstnanec usilující o pokračování svého pracovního uplatnění. Soud současně zdůrazňuje, že stejnou možnost měla i žalobkyně. Jak vyplývá z e-mailové komunikace mezi ředitelkou odboru personalistiky a mezd a žalobkyní z 24. 10. 2025, žalobkyně byla o vyhlášení výběrového řízení informována. Této možnosti však nevyužila a do výběrového řízení se nepřihlásila.
45. Pokud jde o snímky obrazovky ze systému OKBASE-PIS. Ze snímku pořízeného 1. 12. 2025 vyplývá, že Ing. N. byla ve stejném útvaru jako žalobkyně, avšak v zaměstnaneckém poměru. Ze snímků pořízených 31. 12. 2025 a 16. 4. 2026 vyplývá, že Ing. N. je v tomtéž útvaru vedena ve služebním poměru s funkcí rada. Poukazuje-li žalobkyně především na snímek z 31. 12. 2025, který zachycuje stav docházkového systému den před vznikem služebního poměru Ing. N., ani z této skutečnosti nelze dovozovat žalobkyniny závěry. Docházkový systém slouží k interní personální evidenci a skutečnost, že v něm byla Ing. N. vedena ve vazbě na služební místo, na něž byla od následujícího dne zařazena, může stejně dobře svědčit o administrativní přípravě již přijatého personálního opatření před nabytím jeho účinnosti.
46. V již zmíněném vzoru výkazu EV SI 1-12 pro rok 2026 je v kolonce „Informace podá“ vedle Ing. E. S. jméno Ing. N. Z této listiny však nevyplývá ani to, že by pocházela z období, kdy ještě nebylo rozhodnuto o přijetí Ing. N. do služebního poměru a zařazení na nově zřízené služební místo. Nakonec pak ani e-mailová komunikace mezi vedoucím oddělení konjunkturálních průzkumů a vedoucím personálního oddělení, jež je součástí spisu výběrového řízení, na níž upozorňuje žalobkyně ve vyjádření z 11. 8. 2026, není způsobilá závěry soudu vyvrátit. V ní se vedoucí oddělení konjunkturálních průzkumů obrací na vedoucího personálního oddělení s žádostí o vypsání výběrového řízení na nově zřízené služební místo, které by vedoucí oddělení konjunkturálních průzkumů rád obsadil nejpozději 15. 12. 2025. Požadavek vedoucího zaměstnance, aby bylo nově zřízené služební místo obsazeno v co nejkratší době, sám o sobě nevypovídá o motivech jeho zřízení, nýbrž pouze o potřebě zajistit řádný výkon agendy příslušného útvaru. Z takové komunikace proto nelze dovozovat existenci předem zamýšlené personální obměny ani účelovost změny systemizace.
47. Listina zachycující pracovní profil Ing. N. není způsobilá prokázat skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Lze z ní dovodit nanejvýš vzdělání, odbornou kvalifikaci a pracovní zkušenosti jmenované osoby. Ani případná shoda těchto zkušeností s požadavky nově zřízeného služebního místa však nevypovídá o důvodech jeho zřízení ani neprokazuje tvrzení žalobkyně, že bylo vytvořeno účelově pro Ing. N.
48. Důkazy předložené žalobkyní jednotlivě ani ve vzájemné souvislosti neprokazují, že nové služební místo bylo svou celkovou náplní a náročností totožné se zrušeným místem nebo že změna systemizace sledovala předem zamýšlenou personální obměnu. Některé indicie sice lze vykládat také způsobem, jak to činí žalobkyně, a mohou vyvolat otázky, které žalobkyně pokládá. U všech z nich však žalovaný nabídl rozumné alternativní vysvětlení odpovídající deklarovanému cíli organizační změny. Soud proto neshledal, že změna systemizace postrádala věcný základ, byla projevem svévole nebo sledovala jiný než deklarovaný legitimní cíl.
3.4. Zákonnost procesu přijetí rozhodnutí předsedy ČSÚ č. 10/2025.
49. Další důvod nezákonnosti napadeného rozhodnutí spatřuje žalobkyně v tom, že návrh rozhodnutí č. 10/2025 nebyl projednán s PVOO, což odporuje § 132 odst. 3 zákona o státní službě.
50. Zákon o státní službě upravuje postavení odborových organizací u služebního orgánu v § 132. Je pravda, že jeho odst. 3 písm. a) ukládá služebnímu orgánu povinnost (nikoliv oprávnění) s odborovou organizací projednat návrhy ve věcech systemizace služebních úřadů, jak namítá i žalobkyně.
51. „Věcí systemizace“ se podle § 17 odst. 1 zákona o státní službě míní soubor údajů o počtu služebních míst klasifikovaných platovými třídami a objemu prostředků na platy státních zaměstnanců a zaměstnanců na služebních místech. „Změnou systemizace“ se podle § 18 odst. 1 zákona míní změna těchto údajů poté, co původní systemizace nabyla účinnosti. Znaky „návrhu ve věci systemizace“ ve smyslu § 132 odst. 3 písm. a) zákona beze sporu naplňuje návrh změny systemizace v ČSÚ od 1. 10. 2025, který ČSÚ prostřednictvím ředitelky odboru personalistiky a mezd zaslal předsedovi PVOO k projednání PVOO 18. 8. 2025. ČSÚ v návrhu výslovně uvádí místa, jež ruší (včetně toho žalobkynina), spolu s odůvodněním, proč tak činí; dále specifikuje ta služební místa, která nově zřizuje, shodně jako změny platových tříd a objemu prostředků na platy. Tento návrh následně schválilo podle § 18 odst. 3 zákona o státní službě ve znění účinném od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 Ministerstvo vnitra.
52. Žalobkyně však včasnou žalobní argumentací nesporovala projednání návrhu změny systemizace v ČSÚ od 1. 10. 2025, který měl být podle § 132 odst. 3 zákona o státní službě povinně projednán s PVOO. Námitku směřující proti řádnosti projednání návrhu změny systemizace žalobkyně uplatnila až v podání z 11. 8. 2026, tedy dlouho po uplynutí lhůty pro rozšíření žalobních bodů.
53. Žalobkyně včasně napadala pouze řádnost procesu projednání návrhu rozhodnutí č. 10/2025, tedy rozhodnutí o změně organizační struktury, organizačního řádu a rozpisu systemizace, které spojovala s povinností vyplývající služebnímu úřadu taktéž z § 132 odst. 3 zákona o státní službě. Soud si tak musel klást otázku, zda byl návrh rozhodnutí svou povahou návrhem „ve věci systemizace“ ve smyslu § 132 odst. 3 písm. a) zákona o státní službě, a dospěl k záporné odpovědi.
54. Rozhodnutí č. 10/2025 soud nepovažuje za rozhodnutí ve věci systemizace, nýbrž za akt navazující na již schválenou systemizaci. V tomto ohledu odkazuje na rozsudek NSS 8 Ads 301/2018-45 z 9. 10. 2019, v němž NSS zdůraznil vzájemnou provázanost systemizace a organizační struktury a uvedl, že projednání návrhu systemizace s odborovou organizací nemůže být smysluplné bez znalosti zamýšlené organizační struktury, neboť teprve z ní lze dovodit skutečné dopady navrhovaných změn (bod 46). Současně však odlišil systemizaci od navazující organizační změny, když konstatoval, že organizační struktura se mění až následným úkonem podle § 19 zákona o státní službě (bod 48). Obdobně Krajský soud v Brně v rozsudku 31 Ad 12/2020-298 z 8. 12. 2022 vysvětlil, že projednání návrhu systemizace podle § 132 odst. 3 písm. a) zákona o státní službě předpokládá znalost zamýšlené organizační struktury, přičemž právo odborové organizace vyjádřit se k podkladům pro organizační strukturu je současně zajištěno § 132 odst. 2 písm. a) zákona o státní službě.
55. Zdejší soud je přesvědčen, že projednací povinnost podle § 132 odst. 3 písm. a) zákona o státní službě dopadá na fázi přípravy a schvalování systemizace, tedy na okamžik, kdy jsou ještě utvářeny a projednávány systemizační změny, které jsou následně závazné pro navazující organizační strukturu. Rozhodnutí č. 10/2025 však již schválenou systemizaci nemění, ani nově neurčuje její parametry, ale pouze ji závazně promítá do konkrétního organizačního uspořádání služebního úřadu; označení jeho části jako „rozpis systemizace“ na této skutečnosti nic nemění. Konkrétní změny služebních míst, včetně zrušení služebního místa žalobkyně, byly již obsaženy v návrhu změny systemizace předloženém PVOO a následně schváleném Ministerstvem vnitra. Jde proto o navazující realizační akt, jehož finální návrh představuje podklad potřebný k sestavení organizační struktury podle § 132 odst. 2 písm. a) zákona o státní službě, neboť z něj lze seznat zamýšlené změny organizačních útvarů a služebních míst. V části upravující organizační řád současně představuje návrh služebního předpisu podle § 132 odst. 2 písm. d) téhož zákona.
56. ČSÚ proto neměl povinnost návrh rozhodnutí č. 10/2025 s PVOO projednat. Postačovalo, aby odborové organizaci vytvořil prostor, aby se mohla podle své vůle před vydáním rozhodnutí seznámit s navrhovanými změnami a zaujmout k nim stanovisko. Tento požadavek ČSÚ naplnil tím, že 16. 9. 2025 zaslal návrh rozhodnutí č. 10/2025 předsedovi PVOO. Obsah změn služebních míst byl již zahrnut v návrhu změny systemizace předloženém PVOO k projednání. Žalobkyně řádnost jeho předložení ani projednání včas nezpochybnila a návrh byl následně schválen Ministerstvem vnitra. Za těchto okolností nelze dovodit vznik nové projednací povinnosti podle § 132 odst. 3 písm. a) zákona o státní službě jen proto, že již schválené změny byly následně promítnuty do organizační struktury a organizačního řádu služebního úřadu.
57. Soud nepovažoval za relevantní snímek obrazovky SharePointu PVOO se složkami zápisů z let 2021 až 2024, zápis ze společného jednání PVOO a sekce Statistiky z 31. 10. 2024, stanovy Odborového svazu státních orgánů a organizací ani kolektivní dohodu. Prostřednictvím těchto listin se žalobkyně snažila zpochybnit tvrzení žalovaného, že návrh rozhodnutí č. 10/2025 byl v rámci PVOO řádně projednán, případně že byly splněny podmínky pro projednání či hlasování procedurou per rollam. Takové skutečnosti však nejsou pro posouzení projednávané věci rozhodné. Soud totiž dospěl k závěru, že návrh rozhodnutí nepředstavoval návrh ve věci systemizace ve smyslu § 132 odst. 3 písm. a) zákona o státní službě, a služebnímu úřadu proto nevznikla povinnost jej s odborovou organizací projednat. Otázka, zda PVOO návrh skutečně projednal, jakým způsobem tak případně učinil, zda vedl zápisy nebo zda dodržel interní postupy odborové organizace, proto nemůže mít vliv na posouzení důvodnosti žalobní námitky.
58. Vzhledem k tomu, že soud neshledal důvod pro podřazení návrhu rozhodnutí č. 10/2025 pod režim § 132 odst. 3 písm. a) zákona o státní službě a dospěl k závěru, že služební orgán odborové organizaci poskytl prostor k výkonu jejích oprávnění podle § 132 odst. 2 písm. a) a d) ve spojení s § 132 odst. 5 téhož zákona, nemůže obstát ani žalobní námitka vytýkající nezákonnost procesu přijímání tohoto rozhodnutí.
3.5. Možnost převedení žalobkyně na služební místo ve vyšší platové třídě.
59. Žalobkyně namítala, že správní orgány nevysvětlily, proč ji nepřevedly na jedno ze šesti služebních míst v 13. platové třídě, ačkoliv alespoň pro některá z nich splňovala požadavky na vzdělání a disponovala odpovídajícími odbornými zkušenostmi. Současně zpochybňovala závěr vycházející z metodického pokynu, podle něhož nelze státního zaměstnance při postupu podle § 61 zákona o státní službě převést na služební místo ve vyšší platové třídě jinak než za podmínek stanovených v § 49 odst. 2 až 4 téhož zákona.
60. Z § 49 odst. 2 zákona o státní službě vyplývá, že státní zaměstnanec se zařadí se svým souhlasem na jiné služební místo v témže služebním úřadě ve stejném oboru služby, které je primárně zařazené ve stejné nebo nižší platové třídě, jako je dosavadní služební místo. Pouze pokud podle dvou po sobě jdoucích služebních hodnoceních dosahoval ve službě vynikajících výsledků, lze jej zařadit i na služební místo v platové třídě o jednu vyšší, než je zařazeno dosavadní služební místo.
61. Žalobkyně má za to, že omezení vyplývající z citovaného ustanovení nelze vztahovat na převedení podle § 61 zákona o státní službě, neboť jde o odlišný právní institut. S tímto názorem se však soud neztotožnil. Při posouzení možnosti převedení státního zaměstnance podle § 61 odst. 1 písm. c) na služební místo zařazené ve vyšší platové třídě nelze vycházet pouze z toho, že § 61 výslovně nestanoví žádný limit pro platovou třídu služebního místa. Toto ustanovení upravuje zvláštní postup pro případy, kdy zaměstnanec nemůže dále vykonávat službu na dosavadním služebním místě, mimo jiné z důvodu jeho zrušení, a stanoví pouze požadavek, aby byl převeden na služební místo, na němž je pro něj služba vhodná. Samotný pojem vhodnosti však neřeší otázku, za jakých podmínek lze takové převedení využít k obsazení služebního místa zařazeného ve vyšší platové třídě.
62. Soud je toho názoru, že tuto otázku je třeba zodpovědět analogickým použitím § 49 odst. 2 zákona o státní službě. Toto ustanovení upravuje změnu služebního místa bez výběrového řízení a připouští zařazení do vyšší platové třídy pouze jako výjimku, a to za splnění zákonem stanovených podmínek. Tyto podmínky představují věcné záruky, že obsazení služebního místa ve vyšší platové třídě nebude výsledkem libovolné úvahy služebního orgánu, ale bude odůvodněno kvalitou a služebními výsledky státního zaměstnance.
63. Takový výklad současně zachovává smysl § 61 zákona o státní službě, jímž je ochrana státního zaměstnance před skončením služebního poměru v důsledku organizačních změn, aniž by se tento institut stal nástrojem pro obsazování služebních míst ve vyšších platových třídách mimo pravidla stanovená zákonem. Systematickou podporu tomuto závěru poskytuje rovněž § 24 odst. 5 zákona o státní službě, který jak postup podle § 49 odst. 2 až 4, tak převedení podle § 61 řadí mezi případy, v nichž se výběrové řízení nekoná. Oba instituty tak představují výjimky z obecného pravidla obsazování volných služebních míst prostřednictvím výběrového řízení, což odůvodňuje požadavek, aby při převedení na služební místo ve vyšší platové třídě byly respektovány obdobné zákonné limity jako při zařazení podle § 49 odst. 2 zákona o státní službě.
64. Z tohoto ustanovení, které podle soudu analogicky dopadá také na převedení na jiné služební místo podle § 61 zákona o státní službě, vyplývá, že státního zaměstnance lze v prvé řadě převést na služební místo ve stejné platové třídě a případně v nižší platové třídě. Pro převedení do vyšší platové třídy jsou stanoveny specifické podmínky, které musí být akceptovány též při převedení podle § 61 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě. V dalších případech je možné převedení na služební místo ve vyšší platové třídě pouze na základě výběrového řízení. Žádnou z těchto podmínek však žalobkyně podle názoru žalovaného nesplnila, a ani žalobkyně v žalobě netvrdí, že by tomu byla jinak, zejména že by dosahovala vynikajících výsledků ve dvou po sobě jdoucích služebních hodnoceních. Služební orgán proto nepochybil, pokud ji nepřevedl na volná služební místa v 13. platové třídě. Na tom nic nemění, jakého nejvyššího vzdělání žalobkyně dosáhla či jaké praxe nabyla, neboť pro posouzení dané otázky bylo klíčové, v jaké platové třídě bylo zařazené služební místo, které doposud žalobkyně zastávala.
65. Tento závěr ostatně potvrdil NSS v rozsudku 10 Ads 146/2024-44 z 21. 10. 2024, v jehož bodě 33 zdůraznil, že není-li státního zaměstnance možné převést na služební místo ve vyšší platové třídě, je nadbytečné zkoumat vhodnost takového místa podle dalších kritérií: „Pokud by však stěžovatelka skutečně uvedla, že se jedná o služební místa ve vyšší platové třídě a zaměstnance není možné na takové místo převést, bylo by zcela nadbytečné zkoumat, zda tato místa byla pro žalobce vhodná s ohledem na další kritéria, a to právě z toho důvodu, že toto kritérium je nepřekročitelné.“ V nynější věci žalovaný na s. 7 svého rozhodnutí explicitně konstatoval, že nově zřízené služební místo systemizované ve 13. platové třídě není způsobilé k převedení bez výběrového řízení, neboť na služební místa ve vyšší platové třídě lze státního zaměstnance převést bez výběrového řízení jen na základě výjimky stanovené v § 49 odst. 2 zákona o státní službě. Bylo tedy zcela nadbytečné, aby se blíže zabýval tím, zda je takové místo vhodné s ohledem na další kritéria.
66. Nelze tak přisvědčit žalobkyni, že měla být převedena na některé z volných služebních míst ve 13. platové třídě. Žalovaný nepochybil, pokud tato služební místa z dalšího posouzení vyloučil již z toho důvodu, že šlo o služební místa zařazená ve vyšší platové třídě, na něž nebylo možné žalobkyni převést bez splnění podmínek vyplývajících analogicky z § 49 odst. 2 zákona o státní službě. Žalobkynino zrušené služební místo se totiž nacházelo v 12. platové třídě. Za této situace bylo nadbytečné zabývat se dalšími aspekty jejich vhodnosti, včetně otázky vzdělání či odborné praxe žalobkyně.
4. Závěr a náklady řízení
67. Soud uzavírá, že v průběhu řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly zákonnost změny systemizace, rozhodnutí předsedy ČSÚ č. 10/2025 ani navazujícího rozhodnutí o zařazení žalobkyně mimo výkon služby. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by změna systemizace postrádala legitimní cíl, ve svých praktických důsledcích byla projevem libovůle nebo sledovala účelovou personální obměnu. Soud současně neshledal pochybení v procesu přijetí rozhodnutí č. 10/2025 ani v postupu služebních orgánů při posuzování možností dalšího služebního zařazení žalobkyně. Všechny žalobní námitky proto posoudil jako nedůvodné.
68. Jelikož soud nepřisvědčil žádnému z žalobních bodů, zamítl žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou.
69. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz v rámečku Rychlé odkazy – Úhrada soudních poplatků.
Praha 17. září 2026
JUDr. Ing. Viera Horčicová v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.