Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 A 11/2026 - 29

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci

žalobce: J. Š.

bytem X

zast. advokátkou JUDr. Markétou Veselou

sídlem Petrská 1136/12, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina

sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2026, č. j. KUJI 15122/2026, sp. zn. OOSC/18,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2026, č. j. KUJI 15122/2026, a rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 20. 11. 2025, č. j. DOP/74493/2025-vasu/4321/2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 210 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně JUDr. Markéty Veselé, advokátky.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí

1. Žalobce se domáhá přezkumu rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí ze dne 20. 11. 2025, č.j. DOP/74493/2025-vasu/4321/2025. Správní orgán prvního stupně uznal žalobce vinným ze dvou přestupků podle , o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „“).

2. Prvního přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu se měl žalobce dopustit tím, že dne 11. 2. 2025 ve 14:23 hodin na silnici II/379 v km 2,79 ve směru od obce K. k obci V. B. jako řidič vozidla N. P. při odbočování vlevo na místo ležící mimo pozemní komunikaci nedbal zvýšené opatrnosti a ohrozil řidiče vozidla Škoda Superb, který jej již předjížděl. Vozidla se střetla, vozidlo Škoda se dostalo do smyku, sjelo do příkopu, poškodilo směrový sloupek a převrátilo se na střechu. Ve výroku je dále uvedeno zranění spolujedoucí ve vozidle Nissan, která neposkytla souhlas s vydáním lékařské zprávy, a orientačně vyčíslená celková škoda 471 000 Kč.

3. Druhého přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o silničním provozu se měl žalobce dopustit tím, že řídil vozidlo, jehož zadní tabulka registrační značky byla znečištěna tak, že nebyla čitelná. Správní orgány jednání posoudily jako nedbalostní porušení § 21 odst. 1 a § 5 odst. 2 písm. l) zákona o silničním provozu.

4. Za oba přestupky byla žalobci uložena pokuta 5 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců. Zákaz činnosti byl uložen podle § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu, tedy v návaznosti na přestupek spočívající v řízení vozidla s nečitelnou registrační značkou. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 7 500 Kč, tvořené paušální částkou 2 500 Kč a částkou 5 000 Kč v souvislosti s přibráním znalce.

5. Ze správního spisu plyne, že policie věc oznámila správnímu orgánu prvního stupně dne 2. 4. 2025. Po zrušení příkazu včasným odporem proběhlo dne 18. 6. 2025 ústní jednání, při němž byl vyslechnut žalobce, řidič vozidla Škoda a spolujedoucí ve vozidle Nissan. Správní orgán poté ustanovil znalce Ing. J. F.. Znalecký posudek č. 1639-22/25 byl předložen dne 6. 10. 2025 a žalobci bylo umožněno se s ním seznámit.

6. Znalec podle shrnutí správních orgánů určil rychlost vozidla Nissan v okamžiku střetu přibližně na 25 km/h a vozidla Škoda přibližně na 74 km/h. Za primární technickou příčinu označil zahájení odbočování vozidla Nissan v době, kdy již probíhalo předjíždění. Aktivaci a přesný okamžik použití směrového ukazatele nebylo možné technickými prostředky ověřit.

7. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uzavřel, že žalobce mohl začátek předjíždění zaznamenat přibližně dvě sekundy před střetem a odbočení měl odložit. Zdůraznil, že žalobce jel pomalu, hledal vhodné místo k otočení a věděl o vozidle jedoucím za ním; s ohledem na levotočivou zatáčku měl prostor za vozidlem opětovně zkontrolovat. U registrační značky správní orgán prvního stupně dovodil zavinění z tvrzené jízdy po mokrých a blátivých lesních cestách, na nichž měl žalobce znečištění očekávat a značku kontrolovat. Žalovaný tuto úvahu doplnil, fakticky však vystavěl závěr na odlišném skutkovém východisku: z fotografie č. 55 podle něj vyplývalo plošné, starší a zaschlé znečištění zadní části vozidla, zatímco lesní cesta v místě zastavení byla suchá a pevná.

II. Obsah žaloby

8. Žalobce navrhl zrušit rozhodnutí obou stupňů a správní řízení zastavit. Namítl, že rozhodnutí nemají oporu ve spise, nejsou přezkoumatelná a při hodnocení důkazů nebyla respektována presumpce neviny a pravidlo in dubio pro reo.

9. Předně brojil proti tomu, že výrok prvostupňového rozhodnutí obsahuje zranění spolujedoucí a škodu 471 000 Kč. Zranění podle něj nebylo prokázáno, neboť spolujedoucí neposkytla souhlas s vydáním lékařské zprávy. Žalovaný přitom sám připustil, že následek na zdraví nebyl dále řešen, současně však tvrdil, že ve výroku musel zůstat. Žalobce poukázal na význam přesného vymezení skutku ve výroku a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2014, č. j. -37.

10. Ve vztahu k registrační značce žalobce tvrdil, že před zahájením jízdy byla čistá a znečistila se až během několikahodinové jízdy, patrně na lesních cestách. Nebyly podle něj zjištěny konkrétní okolnosti, které by mu ukládaly zastavit a čitelnost značky průběžně ověřovat. Dovolal se rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2022, č. j. -20, publ. pod č. 4450/2023 Sb. NSS.

11. Žalobce dále namítl, že žalovaný ve druhém stupni provedl nové ohledání fotografie č. 55, aniž jej o tom vyrozuměl a umožnil mu být přítomen podle . Teprve žalovaný z fotografie dovodil, že šlo o starší zaschlé nečistoty a že ke znečištění nemohlo dojít na cestě v místě nehody.

12. Stěžejní žalobní argumentace mířila proti znaleckému posudku a jeho vyhodnocení. Podle žalobce není zřejmé, jak znalec určil vstupní rychlosti a výchozí polohu vozidel. Obrázek č. 15 měl umístit vozidlo Nissan do středu, případně k levé straně jízdního pruhu, zatímco řidič vozidla Škoda vypověděl, že Nissan jel při pravém okraji. Rozdíl až jednoho metru mohl změnit časové a dráhové poměry.

13. Žalobce uvedl, že podle posudku zahájil odbočení 0,9 sekundy před střetem, zatímco začátek předjíždění a hypotetické použití směrového ukazatele byly modelovány 2,74 sekundy před střetem. Při zpomalení vozidla Škoda 3 m/s² střetu zabránit nešlo, při zpomalení 5 m/s² však ano. Správní orgány podle žalobce bez vysvětlení přijaly pouze variantu v jeho neprospěch. Pokud nebylo možné prokázat, zda směrový ukazatel použil, měly vyjít z příznivé varianty, že jej použil včas.

14. Žalovaný se podle žalobce nevypořádal s konkrétními výhradami k výchozí poloze vozidel, použitým vstupním hodnotám ani se dvěma variantami brzdění. Pouhé zopakování závěru znalce a výčet podkladů nemohly nahradit odpověď na odvolací argumenty. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2013, č. j. -19.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

15. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že žalobní body v podstatě opakují odvolací námitky, s nimiž se vypořádal zejména na stranách 5 až 9 napadeného rozhodnutí. Skutkový stav byl podle něj zjištěn dostatečně a vina žalobce byla prokázána souhrnem listin, výpovědí, fotodokumentace a znaleckého posudku.

16. K fotografii registrační značky žalovaný zdůraznil, že neprovedl nový důkaz. Fotodokumentace byla součástí správního spisu a byla provedena již v řízení před správním orgánem prvního stupně. V odvolacím řízení pouze hodnotil obsah existujícího důkazu.

17. Žalobce v replice setrval na žalobě. Doplnil, že podrobná vizuální analýza fotografie a z ní poprvé dovozené stáří nečistot mají povahu ohledání podle . Protože nebyl o tomto úkonu vyrozuměn, nemohl zpochybnit závěr, že šlo o staré zaschlé nečistoty. Ostatní žalobní námitky ponechal beze změny.

IV. Posouzení věci krajským soudem

18. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas osobou oprávněnou a po vyčerpání řádného opravného prostředku. K jejímu projednání je věcně a místně příslušný. V souladu s a 2 , (dále jen „“), vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodnutí žalovaného a napadené výroky přezkoumal v mezích řádně uplatněných žalobních bodů.

19. Soud rozhodl bez jednání podle , neboť byly splněny zákonné podmínky pro tento postup. Neprováděl dokazování nad rámec správního spisu; posuzoval především, zda správní orgány z provedených důkazů vyvodily přezkoumatelné a dostatečně podložené závěry.

20. V řízení o přestupku musí správní orgán zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a prokázat všechny znaky přestupku včetně zavinění. Přetrvávají-li po vyčerpání dostupných důkazních prostředků rozumné pochybnosti mezi skutkovými variantami, je třeba použít variantu pro obviněného příznivější. To neznamená, že správní orgán musí přijmout každé tvrzení obviněného; musí však přesvědčivě vysvětlit, proč příznivá varianta není skutkově reálná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2020, sp. zn. , a ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu ve věcech správního trestání).

21. Žaloba je důvodná.

Odbočování vlevo, časový prostor k reakci a znalecký posudek

22. Podle § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu musí řidič při odbočování dbát zvýšené opatrnosti a nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním. Judikatura dovodila, že řidič odbočující vlevo musí před zahájením manévru ověřit situaci za vozidlem, byť by jej jiný řidič předjížděl v rozporu s pravidly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2012, č. j. -89).

23. Odpovědnost odbočujícího řidiče však nelze dovodit pouze z následného střetu ani z technického závěru, že předjíždějící vozidlo bylo v okamžiku započetí odbočení již v protisměrném pruhu. Rozhodné je, zda a po jak dlouhou dobu mohl odbočující řidič předjíždění rozpoznat a zda měl za konkrétních poměrů reálný čas na přerušení nebo odložení manévru.

24. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 7. 2016, č. j. -32, zdůraznil, že pro posouzení odpovědnosti odbočujícího řidiče je nutné zjistit, po jakou dobu pro něj bylo předjíždějící vozidlo objektivně pozorovatelné. Je-li tato doba nepřiměřeně krátká, nelze po řidiči spravedlivě požadovat, aby předjíždění rozpoznal a přizpůsobil mu své jednání. V rozsudku ze dne 17. 4. 2020, č. j. -29, Nejvyšší správní soud při možné době pozorovatelnosti kratší než přibližně 1,8 sekundy požadoval, aby správní orgány tuto otázku dále objasnily, případně při neodstranitelných pochybnostech postupovaly podle zásady in dubio pro reo. Naproti tomu v rozsudku ze dne 4. 5. 2020, č. j. -29, akceptoval přibližně třísekundový interval, avšak za situace, kdy změna dopravních poměrů dávala odbočujícímu řidiči konkrétní důvod znovu zkontrolovat prostor za vozidlem. Dostatečnost časového prostoru proto nelze posuzovat abstraktně, ale vždy ve vazbě na konkrétní průběh děje a rozhledové poměry.

25. Napadené rozhodnutí tomuto požadavku nevyhovuje. Pro posouzení odpovědnosti žalobce není rozhodná celá doba od počátku předjížděcího manévru vozidla Škoda do střetu. Rozhodné je, od jakého okamžiku mohl žalobce při náležité pozornosti objektivně rozpoznat, že vozidlo jedoucí za ním zahájilo nebo bezprostředně zahajuje předjíždění, a jaký časový prostor mu od tohoto okamžiku zbýval k tomu, aby odbočení vlevo nezahájil, případně je bezpečně odložil. Samotný počátek přípravy k předjíždění, nacházelo-li se vozidlo Škoda ještě za Nissanem v pravém jízdním pruhu, nemusí být totožný s okamžikem, kdy bylo předjíždění pro žalobce rozpoznatelné.

26. Znalecký posudek a napadené rozhodnutí obsahují několik odlišných časových údajů, jejichž vzájemný vztah nebyl náležitě vysvětlen. Počátek předjíždění, popřípadě hypotetické použití směrového ukazatele vozidla Škoda, byl ve znaleckých variantách položen přibližně 2,74 sekundy před střetem. Žalovaný dále uvedl, že žalobce mohl vozidlo Škoda jako předjíždějící zaregistrovat přibližně dvě sekundy před střetem. Vlastní odbočování Nissanu však podle znaleckého posudku začalo již přibližně 0,9 sekundy před střetem. Pokud by byly tyto údaje správné, činil by využitelný časový prostor mezi objektivní rozpoznatelností předjíždění a zahájením odbočení pouze přibližně 1,1 sekundy. Žalovaný nevysvětlil, proč právě takový interval považuje za dostatečný k rozpoznání předjíždění a k odložení manévru. Z jeho rozhodnutí současně není zřejmé, jaký konkrétní pohyb nebo polohu vozidla Škoda pokládá za první objektivně rozpoznatelný projev předjíždění.

27. Ani údaj 2,74 sekundy tento nedostatek neodstraňuje. Podle posudku jde o počátek předjížděcího manévru, kdy se vozidlo Škoda ještě nacházelo v pravém jízdním pruhu. Do zahájení odbočení Nissanu by od tohoto okamžiku zbývalo přibližně 1,84 sekundy, avšak z posudku ani z rozhodnutí neplyne, zda již v celém tomto intervalu bylo předjíždění pro žalobce objektivně rozpoznatelné. Argumentoval-li žalovaný tím, že žalobce jel pomalu, hledal vhodné místo k otočení, věděl o vozidle za sebou a projížděl levotočivou zatáčkou, popsal tím okolnosti zvyšující požadavek opatrnosti. Neprokázal však, že v rozhodném okamžiku bylo možné předjíždění včas rozpoznat. Ztížený výhled v zatáčce může bez dalšího naopak dobu objektivní pozorovatelnosti zkracovat. Tuto okolnost proto bylo nutné spojit s konkrétními závěry dopravní rekonstrukce.

28. Důvodná je rovněž výhrada týkající se výchozí příčné polohy vozidla Nissan. Žalobce neuplatnil jen obecný nesouhlas se znaleckým posudkem, ale označil konkrétní vstupní údaj a tvrdil, že posun vozidla až o jeden metr může ovlivnit časové a prostorové závěry rekonstrukce. Žalovaný proto měl buď vysvětlit, z jakých objektivních stop byla poloha použitá v modelu určena a proč ji odlišná výpověď řidiče vozidla Škoda nezpochybňuje, nebo si vyžádat odborné doplnění o významu namítané odchylky. Soud neuzavírá, že by posun o jeden metr výsledek rekonstrukce skutečně změnil, neboť pro to nemá odborný podklad. Vadou je, že správní orgány možný význam konkrétně namítaného vstupního údaje vůbec neposoudily (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2013, č. j. -19).

29. Od uvedených otázek je třeba odlišit varianty brzdění vozidla Škoda se zpomalením 3 m/s² a 5 m/s². Ty vypovídají především o tom, zda mohl řidič vozidla Škoda po vzniku kolizní situace střetu zabránit; samy o sobě neurčují, kdy se jeho předjíždění stalo rozpoznatelným pro žalobce, a nevylučují případné porušení povinnosti žalobce podle § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu. Také případné protiprávní jednání druhého řidiče žalobce této povinnosti nezbavuje. Žalovaný nicméně měl objasnit, jakou otázku jednotlivé výpočtové varianty řeší, zda jsou obě skutkově reálné a zda jejich rozdíl může ovlivnit závěr o příčinách nehody nebo o věrohodnosti celkové rekonstrukce. Pouhá existence příznivější výpočtové varianty ještě neznamená, že ji musí správní orgán převzít; zásada in dubio pro reo se uplatní až tehdy, zůstanou-li po vyčerpání dostupného dokazování rovnocenné skutkové možnosti.

30. Správní orgán může ze znaleckého posudku vycházet pouze tehdy, je-li posudek úplný, přesvědčivý a jeho závěry odpovídají zjištěným skutečnostem. Nemůže odborné závěry nahrazovat vlastní úvahou, musí však posudek kriticky hodnotit a vypořádat konkrétní odborně relevantní námitky. V nynější věci žalovaný nevysvětlil rozhodný časový interval, neoznačil první objektivně rozpoznatelný projev předjíždění a nevypořádal možný význam namítané výchozí polohy vozidla Nissan. Jeho rozhodnutí je proto v tomto rozsahu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle

31. Současně nebyl skutkový stav zjištěn v rozsahu nezbytném pro závěr, že žalobce mohl předjíždění včas rozpoznat a odbočení odložit. Závěr o zaviněném porušení zákona o silničním provozu tak nemá ve správním spise dostatečnou oporu ve smyslu Teprve po jednoznačném vymezení doby objektivní pozorovatelnosti a vypořádání konkrétních námitek ke vstupním údajům znalecké rekonstrukce bude možné posoudit, zda žalobce porušení své povinnosti mohl zabránit.

Údaj o zranění a výši škody ve výroku

32. Výrok rozhodnutí o přestupku musí skutek vymezit tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným, a musí obsahovat zákonem vyžadované náležitosti. Skutkové okolnosti uvedené ve výroku přitom musí mít oporu v dokazování. Výrok rozhodnutí o přestupku má zásadní význam pro právní jistotu a vymezení překážky věci rozhodnuté (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2014, č. j. -37).

33. Zranění spolujedoucí ani přesná výše škody nejsou znaky základní skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu. Újma na zdraví může být v obecné rovině významná pro použití § 125c odst. 9 téhož zákona, podle něhož se při dopravní nehodě s ublížením na zdraví ukládá zákaz činnosti, nestanoví-li zákon s ohledem na osobu poškozeného jinak. V nynější věci však správní orgány toto ustanovení nepoužily. Zákaz řízení uložily podle § 125c odst. 6 písm. b) za přestupek týkající se nečitelné registrační značky. Údaj o zranění tedy nebyl právním základem uloženého zákazu činnosti. Má-li přesto zůstat součástí skutkové věty, musí mít stejně jako každá jiná skutková okolnost vyslovená ve výroku spolehlivou oporu v provedených důkazech a musí být zřejmé, proč je pro vymezení skutku potřebný.

34. Žalovaný výslovně uvedl, že zranění nebylo v řízení dále řešeno, protože spolujedoucí neudělila souhlas s vydáním lékařské zprávy, současně však trval na tom, že údaj musí ve výroku zůstat jako následek jednání. Takové odůvodnění neobstojí. Ne každý faktický následek dopravní nehody je bez dalšího obligatorní součástí výroku o vině; rozhodující je, zda jde o znak skutkové podstaty, okolnost nutnou k nezaměnitelnosti skutku nebo skutečnost významnou pro právní následek rozhodnutí. Zranění lze dokazovat i jinými prostředky než lékařskou zprávou, například výpovědí dotčené osoby, zasahujících osob nebo dokumentací o ošetření. Správní orgány však neoznačily konkrétní důkazy, z nichž by plynula povaha a rozsah tvrzeného zranění, ani nevysvětlily jeho význam pro výrok. Pouhé převzetí obecného údaje z policejních podkladů proto pro uvedený závěr ve výroku nepostačuje. Neprokázaný údaj o zranění ve výroku vytváří právní nejistotu a může mít nežádoucí účinky důkazního či argumentačního charakteru pro účely případného jiného řízení. Správní orgány jej proto mohou ve výroku ponechat pouze tehdy, bude-li řádně prokázán a bude-li vysvětlena jeho právní relevance.

35. U škody ve výši 471 000 Kč správní orgány připustily, že jde pouze o orientační policejní odhad a že nárok na její náhradu nebyl ve správním řízení uplatněn. Správní orgán prvního stupně přitom obecný následek na majetku výslovně označil za přitěžující okolnost, ačkoli následně uvedl, že jiné než vyjmenované okolnosti nezohlednil; žalovaný pak při rekapitulaci úvah o trestu zmínil jako přitěžující okolnost jen spáchání více přestupků. Není proto přezkoumatelně vyjasněno, zda a v jakém rozsahu majetkový následek ovlivnil výměru společného trestu. Samotné poškození vozidel a směrového sloupku je z průběhu nehody zřejmé, přesná částka 471 000 Kč však nebyla doložena jinak než orientačním odhadem. Chtějí-li správní orgány přihlížet k výši škody při hodnocení závažnosti, musí ji spolehlivě zjistit. Jestliže hodnotí pouze existenci majetkového následku, postačí ve skutkové větě popsat poškozené věci bez uvedení zdánlivě přesné, avšak neověřené celkové částky.

Nečitelná registrační značka

36. Přestupek podle § 125c odst. 1 písm. a) bodu 2 ve spojení s § 5 odst. 2 písm. l) zákona o silničním provozu není založen na objektivní odpovědnosti. Správní orgán musí prokázat alespoň nevědomou nedbalost: řidič nevěděl, že je značka nečitelná, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

37. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2022, č. j. -20, publ. pod č. 4450/2023 Sb. NSS, nelze po řidiči bez konkrétního důvodu požadovat, aby během jízdy často zastavoval a kontroloval registrační značku. Povinnost kontroly může vzniknout při přirozeném přerušení cesty nebo tehdy, jestliže konkrétní provozní či povětrnostní podmínky dávají rozumný důvod očekávat podstatné znečištění.

38. V nynější věci správní orgán prvního stupně zavinění zcela neopomenul. Vyšel z tvrzení, že žalobce několik hodin jezdil také po lesních cestách, ty bez dalšího označil za vlhké a blátivé a uzavřel, že žalobce mohl podstatné znečištění předpokládat a měl registrační značku kontrolovat. Tato úvaha však nebyla opřena o konkrétní zjištění, v jakém stavu byly cesty, po nichž žalobce před nehodou skutečně jel, kdy na nich jel a zda během následující cesty nastala přirozená možnost značku zkontrolovat. Žalovaný navíc původní východisko neposílil, nýbrž je nahradil opačnou úvahou: z fotografie dovodil, že znečištění bylo starší, zaschlé a dlouhodobě usazené, a poukázal na suchý a pevný povrch lesní cesty v místě, kde vozidlo zastavilo po nehodě.

39. Žalobci nelze přisvědčit v tom, že toto hodnocení fotografie bylo novým ohledáním podle . Fotodokumentace byla součástí správního spisu, správní orgán prvního stupně z ní výslovně vycházel a žalobce byl seznámen s podklady rozhodnutí. Běžné prohlédnutí fotografie odvolacím orgánem a slovní popis viditelného rozsahu, barvy či suchého vzhledu nečistot nejsou samostatným dokazováním mimo správní spis. Žalovaný proto nemusel žalobce vyrozumívat o provádění nového ohledání ani mu umožnit účast u takového úkonu.

40. Soud neshledal ani porušení pouze proto, že žalovaný předem nesdělil, jak fotografii hodlá hodnotit. Právo vyjádřit se k podkladům zásadně nezahrnuje právo být před vydáním rozhodnutí seznámen s každou zamýšlenou hodnoticí úvahou. Otázka doby a způsobu vzniku nečistot byla navíc předmětem žalobcovy obhajoby i odvolání: žalobce tvrdil, že značka byla před jízdou čistá a znečistila se teprve během cesty. Nemohlo pro něj být nepředvídatelné, že žalovaný tento argument poměří také s fotografií vozidla. Nynější věc se proto liší od situací, v nichž odvolací orgán opatří nové podklady nebo účastníka překvapí zcela novým právním posouzením (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018, č. j. -34, publ. pod č. 3837/2019 Sb. NSS).

41. To však neznamená, že závěr o zavinění je dostatečný. Fotografie prokazuje nečitelnost značky v době po nehodě a dovoluje popsat vzhled nečistot. Sama bez dalšího neurčuje, kdy se značka stala nečitelnou, jak dlouho tento stav trval ani zda nečistoty nemohly během několikahodinové jízdy zaschnout. Suchý povrch jediné cesty v místě ponehodového zastavení nevypovídá o stavu všech lesních cest, po nichž měl žalobce dříve jet. Především ani jeden správní orgán neoznačil konkrétní zastávku nebo jinou přirozenou příležitost, při níž mohl žalobce nečitelnost bez nepřiměřených obtíží zjistit a odstranit. Závěr o dlouhodobém usazování nečistot a o tom, že žalobce jejich stav měl a mohl vědět, tak zůstává úsudkem bez dostatečně zjištěného základu. Subjektivní stránka přestupku proto nebyla prokázána s praktickou jistotou požadovanou v řízení trestní povahy.

V. Závěr a náklady řízení

42. Důvodné jsou žalobní námitky směřující proti nedostatečnému odůvodnění a skutkovému podkladu závěru o zaviněném porušení povinnosti při odbočování vlevo, proti nevypořádání konkrétních výhrad ke znalecké rekonstrukci a proti ponechání neprokázaného údaje o zranění ve výroku. U registrační značky není důvodná námitka, že žalovaný provedl nové ohledání fotografie nebo že již samotným jejím hodnocením porušil právo žalobce vyjádřit se k podkladům. Důvodná je však námitka, že správní orgány neprokázaly subjektivní stránku tohoto přestupku: první stupeň vyšel z nedoloženého předpokladu mokrých a blátivých cest, zatímco žalovaný z fotografie bez dostatečného podkladu dovodil dlouhodobý charakter znečištění a ani jeden z nich neurčil konkrétní možnost, kdy žalobce mohl a měl nečitelnost zjistit.

43. Vady týkající se přestupku při odbočování spočívají jak v nedostatku přezkoumatelných důvodů podle , tak v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu podle Stejné zrušovací důvody dopadají na závěr o zavinění přestupku s nečitelnou registrační značkou a na nejasné zohlednění majetkového následku při ukládání trestu. Podstatnou vadu řízení podle soud v souvislosti s hodnocením fotografie neshledal. Protože správní orgán uložil za oba přestupky společný správní trest, nemůže výrok o trestu po zpochybnění jednoho nebo obou výroků o vině samostatně obstát. Případná oddělitelnost jednotlivých skutků ve výroku o vině na tom nic nemění, neboť druh a výměra společného trestu musí být po novém posouzení souběhu znovu určeny.

44. Uvedené vady vznikly již zčásti v řízení před správním orgánem prvního stupně. Žalovaný je neodstranil: u znalecké rekonstrukce se nevypořádal s konkrétními časovými a vstupními námitkami a u registrační značky nahradil nedoložený předpoklad prvního stupně jiným, avšak rovněž neúplně podloženým skutkovým úsudkem. Odstranění vad může vyžadovat doplnění dokazování a nové posouzení obou skutků i společného trestu. Pouhé zrušení napadeného rozhodnutí by proto nepostačovalo. Soud podle a 3 zrušil rozhodnutí obou stupňů a podle věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

45. V dalším řízení jsou správní orgány podle vázány právním názorem soudu. Musí zejména určit okamžik, od něhož bylo předjíždění pro žalobce objektivně rozpoznatelné, a časový prostor zbývající do zahájení odbočení; posoudit jej ve světle konkrétních rozhledových a jízdních poměrů; vypořádat možný význam výchozí příčné polohy vozidel a vysvětlit účel a význam jednotlivých znaleckých variant. Ve vztahu k registrační značce musí na základě konkrétních důkazů objasnit podmínky a pravděpodobnou dobu vzniku znečištění, zda a kdy měl žalobce přirozenou možnost stav značky zkontrolovat, a z těchto zjištění teprve dovodit subjektivní stránku přestupku. Údaj o zranění a přesnou výši škody mohou ve výroku ponechat jen tehdy, budou-li prokázány a bude-li vysvětlena jejich právní relevance; při novém rozhodování o trestu musí rovněž jednoznačně uvést, zda a jak k majetkovému následku přihlížejí. Zůstanou-li po vyčerpání dostupných důkazů rozumné pochybnosti mezi skutkovými variantami, musí vyjít z varianty pro žalobce příznivější. Soud tímto právním názorem nepředjímá, zda žalobce některý z přestupků spáchal, neboť zjištěné vady jsou v dalším řízení odstranitelné.

46. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a má proto podle právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů. Ty tvoří zaplacený soudní poplatek 3 000 Kč a odměna advokátky za tři úkony právní služby po 4 620 Kč podle bodu 5, a , advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a replika), spolu se třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč podle téže vyhlášky. Celkem jde o 18 210 Kč. Částku je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě a k rukám zástupkyně žalobce dle výroku II.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 18. září 2026

Lenka Bahýľová v. r.

samosoudkyně