Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
34 Ad 33/2025 - 147.pdf
PDF · 0 B
No categories available
34 Ad 33/2025 - 147
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci
žalobce: L. L.
bytem X
zast. advokátem Mgr. Milošem Ráboňem
sídlem Pekařská 403/12, 602 00 Brno
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 10. 2025, č. j. X,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí
1. Žalobce podal žádost o invalidní důchod, která byla pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“) zamítnuta rozhodnutím žalované ze dne 11. 6. 2025, č. j. X („prvostupňové rozhodnutí“). Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal námitky, které žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 10. 2025, č. j. X, zamítla („napadené rozhodnutí“).
2. Žalovaná vycházela z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) I. instance ze dne 5. 6. 2025 a z posudku IPZS II. instance ze dne 25. 9. 2025, podle nichž žalobce není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 15 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl označen syndrom spánkové apnoe, hodnocený podle kapitoly VI položky 5a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. („vyhláška o posuzování invalidity“). Žalovaná současně uvedla, že ostatní zdravotní obtíže žalobce, zejména hypertenze, diabetes mellitus na perorálních antidiabetikách a vertebrogenní algický syndrom, byly při posouzení zohledněny, avšak nedosahují takové závažnosti, aby odůvodňovaly vyšší míru poklesu pracovní schopnosti.
II. Obsah žaloby
3. Žalobce namítá, že správní orgány „ignorovaly zprávy od obvodní lékařky“ a fakticky mu neumožnily předložit další lékařské zprávy. Tvrdí, že praktická lékařka doložila, že trpí „těžkou spánkovou apnoe, má nemocná záda, jakákoli změna počasí mu způsobuje hrozné bolesti, únavu, dušnost při chůzi“ a že „musí dělat pravidelné přestávky a odpočinout si“. Podle žalobce tak nebyl jeho zdravotní stav posouzen v plném rozsahu a funkční dopady jednotlivých onemocnění byly bagatelizovány.
4. Žalobce dále staví svou argumentaci zejména na tvrzení, že jeho syndrom spánkové apnoe nebyl správně klasifikován. Má za to, že posudkové orgány vycházely z nesprávného závěru o lehké formě onemocnění, ačkoli podle jeho názoru i podle zpráv praktické lékařky jde o stav odpovídající těžší formě postižení.
5. Další žalobní námitka směřuje do hodnocení celkového dopadu zdravotního stavu žalobce na pracovní schopnost. Žalobce uvádí, že trpí nejen spánkovou apnoí, ale také obezitou, diabetem 2. typu, hypertenzí a bolestmi zad. Tvrdí, že správní orgány tato onemocnění posuzovaly izolovaně a nevzaly v úvahu jejich vzájemné působení.
6. Žalobce zároveň namítá, že posudkové závěry nevystihují skutečný funkční dopad jeho zdravotního stavu. Akcentuje zejména přetrvávající denní únavu, ponámahovou dušnost a omezenou výkonnost. V žalobě a navazujících podáních popisuje, že se při chůzi zadýchává, musí odpočívat, a že na trhu práce je vzhledem ke svému zdravotnímu stavu fakticky neuplatnitelný.
7. Žalobce dále brojí proti tomu, že posudkové orgány neuvedly, jaké konkrétní pracovní zařazení by vůbec mohl vykonávat. Namítá, že v případě takto kombinovaného zdravotního postižení měl posudkový závěr obsahovat i praktické vyústění, totiž jakou práci je žalobce schopen dělat „aniž by byl ohrožený na životě“.
8. Významnou část žalobní argumentace tvoří i námitka proti nestrannosti posudkových orgánů. Žalobce uvádí, že posudkové komise a posudkoví lékaři jsou součástí systému Ministerstva práce a sociálních věcí, a proto podle něj nemohou být nezávislí a nestranní. V této souvislosti požaduje ustanovení soudního znalce a v podáních opakovaně uvádí, že chce, aby jeho zdravotní stav posoudil „soudní znalec, který je trestně právně zodpovědný za posudek“.
III. Vyjádření žalované
9. Žalovaná uvedla, že část žalobních námitek je příliš obecná, zejména pokud jde o tvrzenou podjatost posudkových orgánů. Podle žalované žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly podjatosti členů posudkové komise či posudkových lékařů v jeho věci. Samotná skutečnost, že posudkové orgány působí v systému Ministerstva práce a sociálních věcí, podle žalované podjatost nezakládá.
10. Dále žalovaná zdůraznila, že určení rozhodujícího zdravotního postižení a míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou, medicínskou, nikoli laické polemiky. Podřazení zdravotního stavu pod konkrétní položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity musí vycházet z objektivně doložených posudkových kritérií, nikoli jen z existence diagnóz či z tvrzení žalobce o závažnosti jeho potíží.
11. K námitce, že žalobci nebylo umožněno předložit další lékařské zprávy, žalovaná uvedla, že žalobce žádné takové zprávy blíže nespecifikoval.
12. Pokud žalobce namítal, že posudkové závěry neuvádějí, jakou konkrétní práci by mohl vykonávat, žalovaná uvedla, že doporučení konkrétních pracovních činností není úkolem soudu ani posudkové komise a není rozhodné pro posouzení invalidity.
13. K požadavku na ustanovení soudního znalce žalovaná uvedla, že ve věcech důchodového pojištění zákon předpokládá jako základní důkaz posudek příslušného posudkového orgánu; případné nedostatky takového posudku se řeší jeho doplněním či vyžádáním dalšího posudku, nikoli automaticky znaleckým dokazováním. Žalovaná závěrem setrvala na stanovisku, že zdokumentovaný funkční deficit nedosahuje intenzity invalidity, a žalobu proto považuje za nedůvodnou.
IV. Průběh řízení před krajským soudem
14. Protože předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí o dávce důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem, soud si pro účely přezkumného řízení vyžádal posudek Posudkové komise MPSV („PK MPSV“ nebo „komise“) Brno. Žalobce byl k jednání komise předvolán na den 16. 4. 2026. V posudku je uvedeno, že dne 18. 3. 2026 byla doručena jeho písemná omluva z jednání z důvodu špatného zdravotního stavu, k níž bylo připojeno vyjádření praktické lékařky.
15. PK MPSV věc projednala v nepřítomnosti žalobce s tím, že podkladová dokumentace byla dostatečná k projednání i k přijetí posudkového závěru. PK MPSV vycházela ze širokého okruhu podkladů, zejména ze správního spisu, ze spisu IPZS Prostějov, ze spisu z námitkového řízení, ze zpráv praktické lékařky, z plicní dokumentace FN Olomouc, z neurologického nálezu a z RTG nálezu páteře. Z hlediska pracovní anamnézy zaznamenala, že žalobce má základní vzdělání, pracoval jako dělník a nyní nepracuje, přičemž je uváděna pěstounská péče.
16. V diagnostickém souhrnu PK MPSV uvedla syndrom obstrukční spánkové apnoe při užívání noční přetlakové terapie s efektem, bolesti zad, hypertenzi, cukrovku 2. typu na PAD a obezitu.
17. Pokud jde o rozhodující zdravotní postižení, PK MPSV podrobně rekapitulovala plicní hospitalizaci žalobce z roku 2015, v níž byl prokázán těžký syndrom spánkové apnoe s AHI 82,5. Současně však uvedla, že žalobce byl od té doby vybaven přetlakovou maskou pro noční používání a že zavedená léčba „velmi dobrým způsobem kompenzovala zjištěný stav“. Komise zdůraznila, že i žalobce sám podle dokumentace léčbu vnímal jako přínosnou, „s ústupem denní únavy“.
18. Za zásadní PK MPSV označila kontrolní plicní vyšetření ze dne 13. 8. 2025. Z něj převzala, že žalobce je „kardiopulmonálně kompenzován“, že přístroj užívá pravidelně, že „léčba vyhovuje“ a že AHI činí 0. Tento údaj komise vyložila tak, že jde o „výborně kompenzovaný stav“.
19. PK MPSV si byla vědoma toho, že žalobce i nadále udává denní únavu. K tomu však převzala i závěr plicního pracoviště, které doporučilo další došetření přes praktického lékaře a internistu, zejména krevní obraz, mineralogram a štítnou žlázu. Z toho komise dovodila, že přetrvávající únava sama o sobě nebyla v rozhodné době podložena nově diagnostikovaným závažným onemocněním, které by bylo možno hodnotit jako další dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.
20. Pokud jde o ostatní zdravotní potíže, PK MPSV uzavřela, že páteřní obtíže odpovídají jen mírným degenerativním změnám bez kořenové symptomatiky, diabetes 2. typu je na léčbě perorálními antidiabetiky kompenzován bez sekundárních komplikací, hypertenze je léčbou dobře kompenzována bez orgánových komplikací, a že obezita není doložena komplikacemi odpovídajícími vyšší posudkové závažnosti.
21. Vlastní posudkový závěr PK MPSV zní, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí šlo u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl syndrom obstrukční spánkové apnoe „primárně těžkého stupně, avšak při zavedené léčbě přetlakovou maskou s výbornou odezvou - počet AHI je 0, což značí léčebně kompenzovaný stav“. Proto uzavřela, že „vzhledem k těmto skutečnostem, tj. k výborné léčebné kompenzaci je stav hodnocen jako lehká forma s lehkým snížením psychické a fyzické výkonnosti, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi“.
22. Pokles pracovní schopnosti komise stanovila podle kapitoly VI položky 5a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (rozmezí poklesu 10 – 20%) ve výši 20 %, přičemž výslovně uvedla, že rozhodující postižení hodnotí na dolní hranici rozpětí z důvodu velmi dobrého efektu léčby, avšak s ohledem na ostatní zdravotní postižení a se zohledněním profesní kvalifikace posuzovaného zvolila horní hranici rozpětí. Dále konstatovala, že pro další navýšení procentního hodnocení nebyl shledán objektivní podklad.
23. Žalobce k posudku PK MPSV předložil obsáhlé vyjádření ze dne 16. 4. 2026, v němž s posudkem zásadně nesouhlasil. Především namítl, že komise rozhodla bez jeho osobní účasti, ačkoli se řádně omluvil ze zdravotních důvodů a doložil lékařské vyjádření. V této souvislosti uvedl, že tímto postupem nemohl být dostatečně zjištěn skutečný zdravotní stav, zejména subjektivní obtíže (únava, dušnost, omezení výkonnosti). Namítal rovněž, že z okolností zpracování posudku je patrné, že komise měla závěry připraveny předem.
24. Dále žalobce komisi vytkl, že nesprávně hodnotí syndrom spánkové apnoe, když se soustředí pouze na technický parametr AHI a opomíjí, že žalobce „dlouhodobě trpí výraznou denní únavou“ a že léčba podle něj není plně funkční z hlediska pracovní schopnosti. Vytýkal též, že PK MPSV zcela ignorovala jeho tvrzení, že musí masku užívat i přes den, aby přestál denní únavu.
25. Další námitkou bylo opět tvrzení, že komise nezohlednila souběh více onemocnění a jejich celkový dopad na pracovní schopnost. Žalobce rovněž namítal podcenění funkčních dopadů jeho zdravotního stavu, nedostatečné vypořádání se s vyjádřením praktické lékařky a absenci úvahy o tom, jaké konkrétní zaměstnání je ještě schopen vykonávat.
26. Závěrem žalobce navrhl, aby soud k tomuto posudku nepřihlížel, případně aby byl vypracován revizní znalecký posudek nezávislým soudním znalcem.
27. Soud nařídil ve věci ústní jednání, které se konalo dne 5. 6. 2026. Soud nejprve uvedl, že námitka podjatosti soudkyně, kterou žalobce vznesl v průběhu řízení před soudem, byla podána opožděně; o tom byl žalobce informován již písemně. Žalobce byl současně informován, že Nejvyšší správní soud v jiné věci (sp. zn. 34 Ad 14/2016) ve vztahu k obdobným námitkám žalobce tutéž soudkyni nevyloučil z projednávání věci. Na jednání žalobce zopakoval (resp. neustále opakoval) stejné výtky vůči soudkyni.
28. Právní zástupce žalobce shrnul podstatný obsah žalobního návrhu a uvedl, že posudek PK MPSV neodpovídá požadavkům právní úpravy, a to konkrétně v tom ohledu, že nerespektoval posudkové hledisko uvedené pro zvolené nejtíživější zdravotní postižení žalobce. Požadovaný způsob testování žalobce byl naposledy proveden v roce 2015 a poté již nikoli. Napadené rozhodnutí, resp. posudkové hodnocení je proto založeno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Posudková komise se také nevyjádřila k předložené lékařské zprávě praktické lékařky žalobce. Právní zástupce žalobce současně trval na tom, aby byl pro účely posouzení zdravotního stavu žalobce ustanoven znalec, případně aby byly vyslechnuti členové PK MPSV.
29. Zástupkyně žalované odkázala na vyjádření k žalobě. K návrhu na doplnění dokazování připustila možnost zpracování posudku jinou posudkovou komisí MPSV.
30. Po jednání dne 5. 6. 2026 soud požádal PK MPSV Brno o doplnění posudku. Žádal zejména vysvětlit, zda bylo při posouzení žalobce respektováno posudkové hledisko kapitoly VI položky 5 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity týkající se polysomnografie a testu mnohočetné latence usnutí, a pokud nikoli, proč. Dále komisi uložil, aby žalobce znovu pozvala, zaslala soudu případnou omluvu a vyjádřila se k funkčnímu významu přetrvávající únavy, dušnosti a omezené výkonnosti při dobré hodnotě AHI.
31. PK MPSV Brno vypracovala doplňující posudek dne 8. 7. 2026. K jejímu jednání téhož dne byli pozváni žalobce i jeho zástupce. Dostavil se pouze zástupce, který komisi sdělil, že žalobci se toho dne udělalo nevolno. Komise uvedla, že dostupná podkladová dokumentace postačuje k projednání věci v žalobcově nepřítomnosti. Zástupce navrhl nové vyšetření noční polysomnografií.
32. Komise v doplnění vysvětlila, že polysomnografie z roku 2015 prokázala diagnózu spánkové apnoe, kterou nikdo nezpochybňuje. Nepovažovala proto za potřebné vyšetření opakovat jen za účelem potvrzení této diagnózy. Účinek zavedené léčby je podle komise průběžně sledován plicním pracovištěm a údaji z přetlakového přístroje včetně indexu AHI. Test mnohočetné latence usnutí (MSLT) se podle ní využívá zejména při diagnostice narkolepsie; jeho případné provedení indikuje odborný lékař. Údaj o zpravidla ročním sledovaném období podle obecných zásad kapitoly VI komise nepovažovala za požadavek každoročního opakování jednotlivých vyšetření.
33. K žalobcem uváděné únavě, dušnosti a snížené výkonnosti komise uvedla, že subjektivní potíže je třeba hodnotit ve vztahu k objektivním nálezům. Odkázala na dobrou kompenzaci spánkové apnoe přetlakovou léčbou, kardiopulmonálně kompenzovaný stav a nepřítomnost doložených komplikací diabetu a hypertenze či známek závažné srdeční nebo dechové nedostatečnosti. Připomněla, že plicní lékař pro únavu doporučil došetřit možné jiné příčiny cestou praktického lékaře; další odborné výsledky však podle komise předloženy nebyly.
34. Žalobce ve vyjádření ze dne 29. 7. 2026 nadále namítal, že posudek nehodnotí celkový funkční dopad jeho onemocnění, především únavy a denní spavosti, a že komise zaměnila průkaz diagnózy v roce 2015 za objektivizaci funkčního stavu v rozhodné době. Trval na novém vyšetření a na ustanovení znalce. Podáním ze dne 7. 9. 2026 zdůraznil rozdíl mezi dříve zjištěnou těžkou spánkovou apnoí a posudkovým zařazením do lehké formy; vytkl též nedostatečné zhodnocení bolestí zad, nejistotu ohledně personálního složení komise a nedodržení pravidla střídání komisí podle metodického pokynu MPSV.
35. Před soudem následně dne 25. 9. 2026 proběhlo další ústní jednání, na němž soud nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Zástupce žalobce při jednání setrval na námitkách obsažených v písemných podáních. Uvedl, že ani doplňující posudek podle jeho názoru nereagoval dostatečně na požadavky soudu a nevysvětlil, proč nebyla provedena nová objektivizace zdravotního stavu pomocí polysonografického vyšetření a testu mnohočetné latence usnutí. Namítal rovněž, že posudek nevysvětluje možnost zhoršení zdravotního stavu žalobce a že jeho závěry nejsou v souladu s požadavky vyhlášky o posuzování invalidity.
36. Soud se následně zabýval procesní námitkou žalobce týkající se pravidla střídání posudkových komisí. Za tím účelem citoval relevantní část metodického pokynu Ministerstva práce a sociálních věcí pro postup posudkových komisí, z níž vyplývá, že pravidlo střídání se nevztahuje na případy požadavku na doplnění původního posudku v téže věci. Zástupce žalobce uvedl, že s obsahem metodického pokynu je obeznámen.
37. Následně soud rekapituloval procesní návrhy žalobce na doplnění dokazování, zejména návrh na vypracování znaleckého posudku, výslech člena či lékaře posudkové komise a případně vypracování nového srovnávacího posudku. Soud po vyhodnocení dosavadních podkladů dospěl k závěru, že skutkový stav je dostatečně objasněn a další dokazování není potřebné. Návrhy na doplnění dokazování proto zamítl.
38. Poté soud vyzval účastníky k závěrečným návrhům. Žalovaná se k věci nevyjádřila a setrvala na svém dosavadním stanovisku, že napadené rozhodnutí je zákonné. Zástupce žalobce ve svém závěrečném návrhu odkázal na dosavadní písemná podání a navrhl žalobě vyhovět. Zdůraznil, že podle jeho názoru nebyl zdravotní stav žalobce řádně posouzen, zejména ve vztahu k syndromu spánkové apnoe a dalším zdravotním obtížím. Uvedl, že doplňující posudek nepřinesl nové skutečnosti a pouze zopakoval závěry původního posudku. Setrval na tvrzení, že postup posudkových orgánů byl v rozporu s vyhláškou, a že již tato skutečnost odůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí. Soud následně přistoupil k vyhlášení rozsudku.
V. Posouzení věci krajským soudem
39. Žalobce nesouhlasil s tím, jak byl ve správním řízení posouzen jeho zdravotní stav; má za to, že by mu měla být uznána invalidita. V řízení před soudem však bylo zjištěno, že závěr přijatý ve správním řízení byl správný, neboť zdravotní stav žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí nedosahoval invalidizující úrovně.
40. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, který upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován.
41. Pravidla pro stanovení poklesu pracovní schopnosti dále rozvádí vyhláška o posuzování invalidity. Ta v § 2 odst. 3 stanoví, že pokud je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
42. Pro posouzení nynější věci je významné rozlišení funkčních znaků kapitoly VI položky 5 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Položka 5a (10 až 20 %) předpokládá lehké snížení psychické a fyzické výkonnosti, kdy jsou některé denní aktivity vykonávány s obtížemi. Podpoložka 5b (30 až 45 %) již hovoří o omezení některých denních aktivit; podpoložka 5c (60 až 70 %) o těžkém snížení výkonnosti a podstatném omezení denních aktivit. Posudková lehká forma proto není prostým přepisem klinické závažnosti onemocnění před léčbou. Hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti vychází z funkčního stavu při zavedené léčbě.
43. Ve věcech dávek důchodového pojištění podmíněných zdravotním stavem je ustáleně judikováno, že posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti je otázkou odbornou, k níž soud nemá potřebné medicínské znalosti. Proto se opírá o posudek posudkové komise, který však musí být úplný a přesvědčivý, tj. musí vypořádat všechny rozhodující skutečnosti, námitky posuzovaného a své závěry náležitě odůvodnit tak, aby byly přesvědčivé i pro soud (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2018, č. j. 10 Ads 55/2017-48, ze dne 30. 7. 2015, č. j. 9 Ads 292/2014-34, či ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 Ads 193/2014-46).
44. Soud má za to, že v nyní projednávané věci posudek Posudkové komise MPSV Brno ze dne 16. 4. 2026 ve spojení s jeho doplněním ze dne 8. 7. 2026 těmto požadavkům dostál.
45. Především nelze přisvědčit žalobci, že posudkové orgány nesprávně hodnotily jeho syndrom spánkové apnoe. Je nesporné, že v roce 2015 byla žalobci diagnostikována těžká forma obstrukční spánkové apnoe. Posudková komise tuto skutečnost nijak nezpochybnila, naopak ji výslovně reprodukovala. Současně však přesvědčivě vysvětlila, že z hlediska posudkového hodnocení je rozhodující nikoli historická diagnóza v době před zavedením léčby, ale aktuální funkční stav při dlouhodobě probíhající a podle objektivních nálezů efektivní terapii. Právě v tomto směru komise vycházela z plicního nálezu ze dne 13. 8. 2025, v němž byl žalobce popsán jako kardiopulmonálně kompenzovaný, s pravidelným užíváním přístroje a s AHI 0. Pokud komise z těchto údajů dovodila, že stav je při léčbě velmi dobře kompenzován, nejde o závěr arbitrární, nýbrž o závěr odpovídající obsahu zdravotnické dokumentace.
46. Tento postup odpovídá i judikatuře Nejvyššího správního soudu, podle níž musí být výsledné podřazení zdravotního postižení pod konkrétní stupeň závažnosti založeno na pečlivém vyhodnocení posudkového hlediska a aktuálního funkčního dopadu onemocnění, nikoli pouze na samotné diagnóze (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 12. 2018, č. j. 5 Ads 202/2016-29). Žalobce v podstatě zaměňuje vstupní závažnost syndromu spánkové apnoe bez léčby se současným stavem při účinné léčbě. Tato úvaha však z posudkového hlediska neobstojí.
47. Též samotné zařazení do podpoložky 5a je třeba číst ve spojení s důvody obou posudků. Komise popsala počáteční těžkou spánkovou apnoe, následný příznivý účinek léčby, kontrolní plicní nález z 13. 8. 2025 a AHI 0. Z těchto konkrétních podkladů dovodila, že přetrvává nanejvýš lehce snížená výkonnost a obtížnější vykonávání některých denních aktivit. Nejde tak pouze o nevysvětlené označení položky. Pro zařazení do podpoložky 5b by muselo být podloženo, že jsou některé denní aktivity skutečně omezeny, nikoli jen vykonávány s obtížemi; pro podpoložku 5c by bylo třeba doložit jejich podstatné omezení a těžké snížení výkonnosti. Takový funkční stav z použitých odborných nálezů podle posudkové komise nevyplývá. Soud toto medicínské hodnocení sám nevytváří, nýbrž zkoumá, zda je z posudků srozumitelné a má oporu v jejich podkladech.
48. Soud dále nepřisvědčil žalobci ani v námitce, že komise opomenula jeho denní únavu, dušnost a omezenou výkonnost. Z obsahu posudku je zřejmé, že komise tyto potíže nepřehlédla. Výslovně zaznamenala, že žalobce nadměrnou únavu udává, a odkázala i na plicní nález, který doporučil interní dovyšetření dalších možných příčin. Komise ovšem současně vysvětlila, že k rozhodnému datu nebylo objektivně doloženo nové závažné onemocnění, které by tyto potíže podložilo natolik, aby bylo možno z něj dovodit vyšší míru poklesu pracovní schopnosti.
49. Nutno uvést, že subjektivní obtíže, nejsou-li podloženy objektivně prokázaným funkčním postižením, nejsou samy o sobě kritériem pro přiznání invalidního důchodu (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 9. 2016, č. j. 4 Ads 136/2016-28). PK MPSV tuto zásadu neaplikovala formalisticky, nýbrž ji vztáhla ke konkrétní dokumentaci ve spise. Její závěr, že „subjektivně pociťovaná únava bez korelátu v objektivně prokázaném zdravotním stavu není podkladem pro invalidizaci“, tak nelze považovat za nepřezkoumatelný nebo neodůvodněný.
50. Na tomto závěru nic nemění námitka, že komise nevyžádala novou polysomnografii ani MSLT. Posudkové hledisko položky 5 tato vyšetření výslovně zmiňuje, avšak nestanoví, že by musela být opakována každoročně či bez odborné indikace po účinné léčbě. Komise objasnila, k jakému účelu sloužilo vyšetření v roce 2015, jak je průběžně sledován efekt léčby a proč nepovažuje nové diagnostické vyšetření za potřebné. K MSLT uvedla jeho význam zejména pro diagnostiku narkolepsie a roli ošetřujícího odborného lékaře při jeho indikaci. Tyto odpovědi soud hodnotí v souvislosti s objektivními údaji z plicní kontroly z roku 2025, nikoli jako pravidlo, že by posudkové hledisko vyhlášky bylo možno obecně pominout. Samotné neprovedení nového vyšetření přitom neprokazuje funkční omezení odpovídající podpoložce 5b nebo 5c.
51. Nedůvodná je i námitka, že komise hodnotila diagnózy izolovaně a opomněla jejich souběh. Naopak z posudku je patrno, že ostatní onemocnění při svém hodnocení zohlednila. Výslovně uvedla, že ačkoli rozhodující postižení samo odpovídá dolní hranici rozpětí, „s ohledem na ostatní zdravotní postižení“ a se zohledněním profesní kvalifikace byla zvolena horní hranice rozpětí, tedy 20 %. Již z toho je zřejmé, že souběh diagnóz nebyl pominut, nýbrž se promítl do volby konkrétní procentní hodnoty. Žalobní argumentace v tomto směru vychází spíše z laického předpokladu, že jednotlivá procenta jednotlivých diagnóz lze sčítat. Takový postup však právní úprava nepřipouští.
52. Soud nepřisvědčil ani námitce, že by byly ignorovány zprávy praktické lékařky. Posudková komise se jimi výslovně zabývala, včetně zprávy ze dne 18. 3. 2026. Vypořádala se i s tvrzením praktické lékařky o „velmi sníženém pracovním potenciálu“, když uvedla, že z tohoto vyjádření neplyne, z jakého konkrétního onemocnění a v jakém objektivně doloženém rozsahu má takové omezení vycházet. Ani zde soud neshledává pochybení. Posudková komise není povinna převzít hodnotící závěr ošetřujícího lékaře, pokud jej na základě komplexního posudkového zhodnocení a ostatních odborných nálezů nepovažuje za rozhodný.
53. Pokud jde o ostatní zdravotní obtíže žalobce, soud konstatuje, že i tyto byly v posudku hodnoceny dostatečně konkrétně. U obtíží s páteří komise odkázala na neurologický nález a RTG vyšetření a uzavřela, že jde o spíše mírné degenerativní změny bez kořenové symptomatiky, bez poruchy čití, bez paréz a bez závažné statodynamické insuficience. U diabetu uvedla dobrou kompenzaci bez sekundárních komplikací, u hypertenze kompenzaci bez orgánového poškození a u obezity absenci doložených komplikací vyšší závažnosti. Soud neshledává, že by tyto závěry byly v rozporu s obsahem podkladové dokumentace.
54. Další žalobní námitka, podle níž posudky neobsahují úvahu o konkrétním pracovním uplatnění žalobce, rovněž není důvodná. Jak uvedl Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 6. 9. 2016, č. j. 4 Ads 136/2016-28 či rozsudku ze dne 19. 2. 2010, č. j. 3 Ads 6/2010-67, předmětem posudku není doporučení konkrétní pracovní pozice, ale vyhodnocení pracovní schopnosti vzhledem k objektivně zjištěnému zdravotnímu stavu. Otázka konkrétní pracovní rekomandace tedy není měřítkem zákonnosti napadeného rozhodnutí.
55. Soud se zabýval i námitkou podjatosti posudkových orgánů. Ta nemůže obstát již proto, že žalobce žádnou konkrétní individualizovanou okolnost podjatosti neuvedl a svou argumentaci staví jen na obecném tvrzení o organizační vazbě posudkových orgánů na MPSV. Samotné organizační začlenění posudkových komisí pod MPSV jejich podjatost nezakládá a nečiní jejich posudky nepoužitelnými.
56. Žalobce poukázal také na pravidlo střídání komisí podle metodického pokynu MPSV č. j. 2013/77855-722. Soud nicméně ověřil, že v uveřejněném znění tohoto pokynu (s. 6-7) se pravidlo nevztahuje na vyžádané doplnění původního posudku v téže věci, ledaže by zadavatel výjimečně žádal jiné složení komise; soud to v žádosti ze dne 5. 6. 2026 neučinil. Tato námitka proto sama o sobě důkazní hodnotu doplňujícího posudku nezpochybňuje. Z posudků předložených soudu je zřejmé, resp. z uvedeného složení komise je zřejmé, jaké osoby jsou odpovědné za doplnění posudku.
57. Soud konečně nepřisvědčil ani námitce, že posudek PK MPSV je nepoužitelný proto, že byl vypracován bez osobní účasti žalobce. Je pravdou, že žalobce se z jednání omluvil ze zdravotních důvodů a tuto okolnost nelze pominout. Na druhé straně však v nynější věci komise vycházela z rozsáhlé a aktuální zdravotnické dokumentace, která obsahovala plicní, neurologické i praktické nálezy, zobrazovací vyšetření i medikaci. Posudek přitom reaguje na všechny podstatné okruhy obtíží uváděných žalobcem. Za těchto okolností nelze uzavřít, že by samotná absence osobního vyšetření způsobila neúplnost nebo nepřesvědčivost posudku.
58. Žalobce byl ke druhému jednání komise znovu pozván a účastnil se jej jeho zástupce. Posudková komise vycházela z plicních a dalších odborných nálezů, jejichž obsah popsala v obou posudcích. Ani opakovaná žalobcova nepřítomnost proto bez konkrétního nedostatku podkladů nečiní posudek neúplným; význam má, zda dokumentace umožňovala hodnocení funkčních znaků použité podpoložky.
59. Stejně tak soud neshledal důvod pro ustanovení soudního znalce. Znalecké dokazování je namístě tehdy, vyvolává-li posudek posudkové komise pochybnosti o úplnosti nebo přesvědčivosti (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 3. 2011, č. j. 3 Ads 25/2011-128). Takové pochybnosti zde soud nemá. Posudek PK MPSV je podrobný, vychází z dostatečných podkladů, vypořádává se s rozhodujícími zdravotními postiženími i s námitkami žalobce a své závěry logicky odůvodňuje. Není proto důvod jej nahrazovat znaleckým dokazováním.
60. Soud při rozhodnutí o návrzích na nové vyšetření a znalecký posudek zohlednil, že diagnóza spánkové apnoe je nesporná, účinek léčby byl sledován odborným pracovištěm a původní i doplňující posudek ve vzájemné souvislosti objasňují posudkové zařazení.
VI. Závěr a náhrada nákladů řízení
61. Soud na základě všech shromážděných podkladů uzavírá, že napadené rozhodnutí žalované je zákonné. Rozhodující zdravotní postižení žalobce bylo v předcházejícím řízení správně určeno jako syndrom spánkové apnoe při velmi dobré léčebné kompenzaci. Ostatní zdravotní obtíže žalobce byly posudkově zohledněny, avšak jejich funkční dopad nedosahuje intenzity, která by vedla k poklesu pracovní schopnosti alespoň o 35 %. Žalobní námitky proti podjatosti posudkových orgánů, proti absenci konkrétní pracovní rekomandace i proti neustanovení znalce nejsou důvodné. Ani námitka vypracování soudního posudku bez osobní účasti žalobce v poměrech této věci nevede k závěru o nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Závěr o lehké posudkové formě vychází ze srovnání funkčních znaků podpoložek 5a až 5c, z původního posudku i jeho doplnění a z výsledků léčby doložených plicním nálezem ze dne 13. 8. 2025.
62. V soudním řízení bylo potvrzeno, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní. Žaloba není důvodná, krajský soud ji proto zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
63. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Nyní projednávaná věc se týkala důchodového pojištění, a proto ani žalovaná ex lege nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 2 s. ř. s.). O odměně ustanoveného zástupce bude rozhodnuto samostatným usnesením.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem.
Brno dne 25. září 2026
Lenka Bahýľová v. r.
samosoudkyně