Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 A 28/2026 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Kadaňovou, Ph.D., ve věci

žalobce: X. X., narozený X., státní příslušnost Ukrajina

bytem X.

zastoupený advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou

sídlem Májová 606/35, Cheb

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7

v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobce pro nepřijatelnost dne 1. 6. 2026

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Žalobce je občanem Ukrajiny. Dne 1. 6. 2026 požádal v České republice o dočasnou ochranu podle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žádost žalovaný dne 1. 6. 2026 označil jako nepřijatelnou, a to z důvodu uvedeného v , neboť žalobce nepovažoval za cizince uvedeného v . Současně bylo učiněno prohlášení dle . Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Nezákonnost zásahu spatřuje ve vrácení jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 1. 6. 2026, evidované pod č.j. OAM-0397271/DO-2026 (dále jen „žádost“), jako nepřijatelné. Žalobce zároveň žádá, aby soud přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením jeho nepřijatelné žádosti.

II. Žaloba, vyjádření žalovaného a replika žalobce

2. Žalobce uvedl, že je občanem Ukrajiny, kde má také trvalý pobyt. Z Ukrajiny uprchl, resp. se na ni nemůže vrátit z obavy o svůj život. Dne 24. 2. 2022 se žalobce nenacházel na Ukrajině, ale v Evropské unii. Žalobce se však následně na Ukrajinu vrátil a když ji znovu dne 20. 8. 2025 opouštěl, byla země již ve válce. Žalobce v žádosti uvedl, že nikdy předtím dočasnou ochranu nezískal, přičemž je přesvědčen, že právě Česká republika by mu ji mohla udělit. Žalobce se ze své svobodné vůle rozhodl žít v České republice, kde má sociální zázemí a pevný okruh přátel. Proto se dne 1. 6. 2026 pokusil podat o dočasnou ochranu. Žádost však byla žalovaným vyhodnocena jako nepřijatelná. S tím žalobce nesouhlasí. Při podání žádosti totiž předpokládal, že žalovaný vezme v potaz jeho projev vůle, záznam v informačním systému Temporary Protection Platform (dále jen „systém TPP“) aktualizuje a jeho pobyt v České republice zlegalizuje.

3. Stran přezkoumatelnosti nepřijatelnosti jeho žádosti žalobce odkázal na bod 5 rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 4. 2025, č.j. -42. Poukázal také na bod 32 téhož rozsudku, dle kterého se udělením dočasné ochrany ve smyslu myslí poskytnutí dílčích práv osobám požívajícím dočasné ochrany podle Prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana.

(dále jen „prováděcí rozhodnutí“), nikoli udělení nebo poskytnutí dočasné ochrany jako takové. Dočasnou ochranou se tak míní pobytové oprávnění, které jsou členské státy včetně České republiky povinny držitelům dočasné ochrany v souladu s čl. 8 odst. 1 směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES Směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími.

(dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) poskytnout.

4. Žalobce dále odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2025, č.j. -25, zejména na závěry vycházející z rozsudku NSS ze dne 7. 3. 2025, č.j. -21, podle nichž z pouhé existence víza či jiného pobytového oprávnění uděleného jiným členským státem nelze dovozovat, že žadatel nespadá pod čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí nebo že mu nelze udělit dočasnou ochranu. Správní orgán musí individuálně posoudit skutkové okolnosti daného případu a prokázat, že žadatel příslušné oprávnění skutečně aktivně využíval. Žalobce dále poukázal na závěry rozsudku NSS ze dne 14. 8. 2025, č.j. -32, převzaté rovněž v uvedeném rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. . Podle těchto závěrů z unijní úpravy nevyplývá, že vysídlenou osobou může být pouze osoba, která vstoupila na území Evropské unie bezprostředně ze země zasažené ozbrojeným konfliktem. Postavení vysídlené osoby nelze bez dalšího vyloučit ani z toho důvodu, že tato osoba po určitou dobu pobývala ve třetím státě na základě platného pobytového oprávnění a následně se na území členských států vrátila. Konečně žalobce zdůraznil závěr rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. , podle něhož je při posouzení splnění podmínek rozhodující povaha pobytu žadatele mimo území Ukrajiny před 24. 2. 2022. Za podstatné považoval, že pojem pobytu je nutno vykládat materiálně, tedy se zřetelem k tomu, kde měl žadatel bydliště, těžiště svých životních zájmů a kde fakticky vedl svůj život. Samotná skutečnost, že se před uvedeným datem nacházel mimo území Ukrajiny, proto podle žalobce nemůže bez dalšího vést k závěru o nesplnění podmínek pro poskytnutí dočasné ochrany.

5. Stran toho, že se dne 24. 2. 2022 nenacházel na Ukrajině, kam se vrátil a následně odcestoval na Slovensko, odkázal žalobce na aktuální judikaturu; konkrétně na usnesení NSS ze dne 7. 5. 2026, č.j. -14, podle něhož skutečnost, že osoba opustila Ukrajinu již před 24. 2. 2022, sama o sobě nevylučuje nárok na dočasnou ochranu, pokud se na Ukrajinu vrátila a následně ji znovu opustila v souvislosti s pokračujícím ozbrojeným konfliktem.

6. V reakci na žalobní tvrzení žalovaný uvedl, že žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou, protože nebylo prokázáno, že je žalobce osobou ve smyslu a prováděcího rozhodnutí [důvod nepřijatelnosti žádosti dle ].

7. Žalovaný zdůraznil, že institut dočasné ochrany je určen osobám vysídleným z Ukrajiny v důsledku ruské invaze zahájené dne 24. 2. 2022. Mezi ozbrojeným konfliktem a odchodem osoby z Ukrajiny musí podle jeho názoru existovat příčinná souvislost. Za vysídlenou osobu proto nelze považovat osobu, která Ukrajinu opustila ještě před uvedeným datem z jiných důvodů, byť se následně do země nemůže bezpečně vrátit.

8. Žalovaný poukázal na to, že žalobce k 24. 2. 2022 na území Ukrajiny nepobýval. Přestože k žádosti připojil cestovní doklad platný od ledna 2025, sám do žádosti uvedl, že dne 24. 2. 2022 pobýval na území České republiky. Tuto skutečnost ostatně žalobce v rámci podané žaloby nerozporuje; naopak přiznává, že se dne 24. 2. 2022 na území Ukrajiny nenacházel. Žalovaný dále poukázal na značný časový odstup mezi zahájením ozbrojeného konfliktu a podáním žádosti. Dovodil z toho, že žalobce usiluje spíše o legalizaci svého pobytu v České republice než o ochranu poskytovanou osobám bezprostředně vysídleným válkou. Uzavřel proto, že u žalobce popsaná příčinná souvislost mezi situací na Ukrajině a jejím opuštěním dána není.

9. Žalovaný argumentoval také sdělením Komise č. 2022/C 126 I/01 „Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu čl. 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana“ (dále jen „operační pokyny“), který byl v rozsudku NSS sp. zn. označen za „soft law“. Dle operačních pokynů na dočasnou ochranu (nebo na odpovídající ochranu podle vnitrostátního práva) v zásadě nemají nárok státní příslušníci Ukrajiny, kteří byli z Ukrajiny vysídleni před 24. 2. 2022 nebo se před tímto datem mimo Ukrajinu nacházeli např. z důvodu práce, studia, dovolené, rodinných důvodů, kvůli zdravotním prohlídkám nebo z jiných důvodů.

10. Žalovaný nezpochybnil žalobcem citovanou judikaturu, má však za to, že tato judikatura vycházela ze skutkově odlišných okolností. Nadále tak zastává názor, že do okruhu osob chráněných prováděcím rozhodnutím mohou patřit pouze osoby, které se bezprostředně před 24. 2. 2022 nacházely na území Ukrajiny a které tuto zemi opustily právě v důsledku ruské invaze. Proto navrhl žalobu zamítnout.

11. V replice k vyjádření žalovaného žalobce setrval na žalobních tvrzeních a uvedl, že žalovaný opakuje argumentaci uplatňovanou i v jiných obdobných věcech, aniž by se dostatečně vypořádal s judikaturou citovanou v žalobě. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného zdůraznil význam rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. a navazujícího rozsudku NSS ze dne 22. 5. 2026, č.j. -18, kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalovaného; uvedené rozsudky považuje při posuzování jeho věci za stěžejní. Dále odkázal na usnesení NSS sp. zn. , jehož závěry považuje na svůj případ taktéž za přiléhavé.

12. Žalobce rovněž nesouhlasil s argumentací žalovaného týkající se časové prodlevy mezi zahájením ozbrojeného konfliktu a podáním žádosti o dočasnou ochranu. Uvedl, že se před vypuknutím války sice nacházel v České republice, avšak dne 30. 3. 2022 se dobrovolně vrátil na Ukrajinu, kde vstoupil do ozbrojených sil. Po absolvování výcviku nastoupil dne 22. 12. 2022 k výkonu vojenské služby, během níž utrpěl opakovaná zranění. Ukrajinu následně opustil dne 20. 8. 2025 a odcestoval zpět do České republiky za svou matkou.

13. Dále uvedl, že po příjezdu do České republiky usiloval o získání pobytového oprávnění. Poté, co mu nebyla přiznána dočasná ochrana ani vízum za účelem strpění pobytu, ocitl se bez pobytového oprávnění a proti jeho osobě bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění. Žalobce zdůraznil, že uvedené skutečnosti hodlal uplatnit především v řízení o své žádosti o dočasnou ochranu a v nynějším řízení je předkládá na podporu svého tvrzení o nezákonnosti postupu žalovaného.

III. Posouzení věci Městským soudem v Praze

Přípustnost žaloby

14. Zdejší soud posoudil, zda je zásah žalovaného nezákonný, a vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí ( , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ “).

15. Soud také konstatuje, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, je tedy včasná. Žaloba je zároveň přípustná (srov. rozsudek NSS sp. zn. ).

16. Soud o žalobě rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s , neboť účastníci řízení s tímto postupem nevyslovili nesouhlas. Žalobce k důkazům navrhl provést svou žádost, svůj ukrajinský cestovní pas, protokol o výslechu žalobce ze dne 7. 4. 2026 a informaci o neudělení víza ze dne 6. 5. 2026. Žádost a ukrajinský cestovní pas jsou součástí správního spisu; platí přitom, že obsahem správního spisu se nedokazuje, soud z něj toliko vychází. Z důvodu nadbytečnosti pak soud nepovažoval za potřebné jako důkaz provést protokol o výslechu žalobce ze dne 7. 4. 2026 a informaci o neudělení víza ze dne 6. 5. 2026.

17. Soudu je známo, že ve věcech, o nichž vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný zpravidla nevede spis ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), z něhož by soud mohl zjistit průběh správního řízení a ověřit zákonnost postupu žalovaného (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2023, č.j. -88). V nyní posuzované věci je však situace odlišná. Žalovaný soudu poskytl spis vedený pod sp. zn. OAM-0397271/DO-2026. Obsahem tohoto spisu je žádost o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 1. 6. 2026 včetně fotokopie žalobcova ukrajinského cestovního pasu platného od ledna 2025 do ledna 2035, potvrzení o zajištění ubytování včetně výpisu z katastru nemovitostí a obchodního rejstříku ubytovatele žalobce a lustrace žalobce v cizineckém informačním systému. Z uvedených listin soud vyšel při svém rozhodování.

18. Ochranu podle a násl. může správní soud žalobci poskytnout tehdy, je-li v jeho případě kumulativně splněno celkem pět podmínek. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a zásah byl zaměřen přímo proti žalobci nebo v jeho důsledku bylo proti žalobci přímo zasaženo (5. podmínka). Pokud není byť jen jedna z uvedených pěti podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle a násl. poskytnout (srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, č.j. , č. 603/2005 Sb. NSS).

19. V tomto řízení jsou splněny první, druhá, čtvrtá a pátá podmínka. Žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka), když mu byla žádost vrácena jako nepřijatelná. Vrácení žádosti nepředcházelo žádné správní řízení, žádost nebyla žalovaným věcně posouzena – nejedná se tedy o rozhodnutí, ale o faktický úkon – zásah (4. podmínka), který byl navíc nepochybně zaměřen přímo proti žalobci (5. podmínka).

Důvodnost žaloby

20. Soudu tak zbývá posoudit, zda byla splněna třetí podmínka – tedy zda žalovaný při vrácení žádosti jako nepřijatelné postupoval v souladu s právními předpisy, či naopak nezákonně.

21. Soud přitom vyšel z následujících skutkových zjištění.

22. Žalobce dne 1. 6. 2026 podal na formuláři žádost o poskytnutí dočasné ochrany. V ní uvedl, že ke dni 24. 2. 2022 pobýval v České republice; současně uvedl, že do 20. 8. 2025 pobýval na Ukrajině. Dále uvedl, že žádnou dočasnou ochranu v jiném členském státě EU doposud nezískal. Žalobce disponuje ukrajinským cestovním pasem platným od ledna 2025 do ledna 2035. Ze záznamů v tomto cestovním pase (konkrétně z otisku razítka vloženého při překročení státní hranice) vyplývá, že žalobce překročil hranici Ukrajiny a některého z členských států EU (konkrétně Polska) dne 20. 8. 2025. Cestovní pas současně obsahuje výjezdní příkaz vystavený Policií České republiky od 24. 11. 2025 do 30. 11. 2025. Žalovaný ke dni posouzení žádosti disponoval také žalobcovou lustrací. Z lustrace je patrné, že žalobce v minulosti disponoval také jiným ukrajinským cestovním pasem platným do 30. 11. 2025. Z důvodu jeho neoprávněného pobytu na území České republiky mu byl dne 24. 11. 2025 s platností od téhož dne do 30. 11. 2025 vystaven Policií ČR výjezdní příkaz. Dne 1. 4. 2026 pak bylo s žalobcem zahájeno správní řízení ve věci jeho vyhoštění. Současně mu byla v této souvislosti udělena pokuta na místě, kterou k 1. 6. 2026 doposud neuhradil.

23. Podle je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v . V jsou vymezeny osoby, na které dopadá právní úprava dočasné ochrany. Žalovaný uděluje podle dočasnou ochranu zejména těm cizincům, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí.

24. Podle platí, že Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky nepřijatelnou žádost cizinci vrátí a sdělí mu důvod nepřijatelnosti; soudní přezkum je vyloučen. Správní soudy v minulosti konstatovaly, že je aplikace soudní výluky pro nesoulad s unijním právem vyloučena.

25. Označení konkrétního důvodu, které se v praktické rovině ze strany žalovaného děje označením políčka u na žádosti předtištěného důvodu, je pro posouzení zákonnosti zásadní. Žadatel se tak totiž tímto způsobem dozvídá, z jakého důvodu nebylo jeho žádosti vyhověno. Je přitom povinností žalovaného sdělit cizinci (žadateli) důvod, pro který označil jeho žádost jako nepřijatelnou (k tomu srov. již uvedený ).

26. Prováděcí rozhodnutí, které aktivovalo stav hromadného přílivu osob, upravuje okruh osob, na které se toto rozhodnutí vztahuje, ve svém čl. 2 odst. 1. Osobami, které byly vysídleny z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala, je třeba dle tohoto článku rozumět:

a) ukrajinské státní příslušníky pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022,

b) osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníky třetích zemí jiných než Ukrajiny, kterým byla před 24. únorem 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, a

c) rodinné příslušníky osob uvedených v písmenech a) a b).

27. Podle čl. 2 písm. c) bodu 1 směrnice 2001/55/ES směrnice o dočasné ochraně se „vysídlenými osobami“ rozumějí státní příslušníci třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti, které musely opustit zemi či oblast původu nebo byly evakuovány, zejména na výzvu mezinárodních organizací, a nemohou se s ohledem na stávající situaci v zemi vrátit za bezpečných a trvalých podmínek, a na které by se případně mohl vztahovat článek 1 oddíl A Ženevské úmluvy nebo jiné mezinárodní či vnitrostátní akty poskytujících mezinárodní ochranu, zejména osoby, které uprchly z oblastí ozbrojených konfliktů nebo endemického násilí.

28. Ukrajinský státní příslušník tak může získat postavení osoby oprávněné dle , jestliže kumulativně splní podmínku pobytu na Ukrajině před 24. 2. 2022 a podmínku vysídlení z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil.

29. Žalobcovu žádost vyznačil žalovaný jako nepřijatelnou proto, že žalobce podle něj nespadá do žádné z kategorií osob, jíž se dočasná ochrana ve smyslu uděluje, neboť žalobce Ukrajinu opustil již před rozhodným datem 24. 2. 2022.

30. Soud přitom pro úplnost připomíná, že , resp. další české právní předpisy, převážně používají nepřesné zkratky jako „poskytnutí“ nebo „udělení“ dočasné ochrany; jako by tento status udělovaly až samotné členské státy. Již zmíněné operační pokyny však vychází z toho, že členské státy status dočasné ochrany žadatelům, kteří pro udělení dočasné ochrany splní výše uvedené podmínky, pouze deklaratorně potvrzují. A to tak, že žadatelům „následně“ přiznávají jednotlivá práva spojená s dočasnou ochranou, typicky právě právo pobytu (rozsudky NSS ze dne 1. 4. 2025, č.j. -27, č. 4683/2025 Sb. NSS, bod 19 a sp. zn. , bod 9). Soud však pro zjednodušení bude tato spojení rovněž užívat.

31. Pojem „pobývání na Ukrajině“ přitom nelze omezovat pouze na fyzický výskyt žadatele na Ukrajině k rozhodnému datu 24. 2. 2022. Dosavadní judikatura tento pojem vykládá šířeji. Pokud má být zákonným způsobem aplikováno, musí mít žadatel o dočasnou ochranu na Ukrajině k uvedenému datu dlouhodobější a stálejší pobyt, tj. musí tam dlouhodobě pobývat, mít tam bydliště, těžiště svých zájmů, žít tam apod. (rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č.j. -62, shodně též ze sp. zn. či ze dne 26. 3. 2024, č.j.15 A 137/2023-46 a rozsudky NSS ze dne 20. 5. 2025, č.j. -20 či ze dne 7. 3. 2025, č.j. -21).

32. Řízení ve správním soudnictví je ale současně ovládáno dispoziční zásadou. Je proto na žalobci, aby v žalobě uvedl konkrétní skutková a právní tvrzení, z nichž dovozuje nezákonnost napadeného zásahu. Soud není oprávněn nahrazovat procesní aktivitu žalobce vlastním vyhledáváním skutkových okolností, které by mohly jeho žalobu podporovat.

33. V projednávané věci není sporné, že žalobce je státním občanem Ukrajiny a že se dne 24. 2. 2022 nenacházel na území Ukrajiny. Tuto skutečnost uvedl již v žádosti o dočasnou ochranu a výslovně ji potvrdil i v žalobě. Tvrdil současně, že se dne 30. 3. 2022 dobrovolně vrátil na Ukrajinu, vstoupil do ukrajinských ozbrojených sil, vykonával vojenskou službu a Ukrajinu znovu opustil až dne 20. 8. 2025, kdy se vrátil do České republiky. Současně jeho žalobní argumentace obsahuje odlišné tvrzení, že se z Ukrajiny vrátil nikoli do Česka, ale na Slovensko. Soudu je z úřední činnosti známo, že totožnou argumentaci obsahovala také žaloba ve věci sp. zn. , která byla podána stejnou advokátkou. Soud proto uvedené žalobní tvrzení považoval (i s ohledem na žalobcovu repliku, v níž už návrat na Slovensko netvrdí) za administrativní pochybení při podání žaloby.

34. Tato tvrzení však sama o sobě nesvědčí o tom, že žalobce splňuje podmínky . Naopak z nich vyplývá, že v okamžiku zahájení ruské invaze pobýval mimo území Ukrajiny a následně se na její území dobrovolně vrátil. Žalobce tak netvrdí skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že byl z Ukrajiny vysídlen dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze, jak předpokládá písm. a) prováděcího rozhodnutí.

35. Žalobce v replice podrobně popsal svůj životní příběh po návratu na Ukrajinu, včetně výkonu vojenské služby, utrpěných zranění a následného odjezdu do České republiky. Tyto skutečnosti soud nijak nezpochybňuje. Pro posouzení zákonnosti postupu žalovaného jsou však významné pouze tehdy, pokud mohou mít vliv na posouzení podmínek vyplývajících z . Takový vztah už ale žalobce netvrdí ani blíže nevysvětluje.

36. Soud se také zabýval judikaturou, na niž žalobce odkazuje, zejména rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. , rozsudkem NSS sp. zn. a usnesením NSS sp. zn. . Z těchto rozhodnutí plyne, že samotná přítomnost žadatele mimo území Ukrajiny ke dni 24. 2. 2022 bez dalšího nevylučuje možnost přiznání dočasné ochrany. Současně však z žádného z těchto rozhodnutí nevyplývá, že by dočasná ochrana musela být poskytnuta každému ukrajinskému státnímu příslušníku, který se po vypuknutí války dobrovolně vrátil na Ukrajinu a posléze ji opustil.

37. Žalovaný naopak svůj postup předně opřel o žalobcovo tvrzení, že žalobce k 24. 2. 2022 pobýval v České republice, následně se vrátil na Ukrajinu a dne 20. 8. 2025 přicestoval opět do České republiky; těmto tvrzením odpovídá také hraniční razítko v ukrajinském cestovním pasu. Soud tak považuje za stěžejní, že žalovaný v době posouzení žalobcovy žádosti vycházel ze skutkového stavu, o němž nemohly být důvodné pochybnosti. Nejednalo se tak o situaci, při níž by při posuzování žádosti existovaly mezi účastníky sporné skutečnosti, které bylo třeba vyjasnit ve správním řízení (rozdílně rozsudky NSS sp. zn. , sp. zn. a ze dne 16. 7. 2026, č.j. -18 a také rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2026, č.j. -26 a č.j. -37).

38. Bylo přitom na žalobci, aby nejpozději v soudním řízení přednesl na podporu oprávněnosti své žádosti relevantní tvrzení. To však neučinil, ačkoliv k tomu měl v řízení před soudem prostor a přestože byl v řízení zastoupen právní profesionálkou. V nynější věci žalobce založil svou argumentaci převážně na tvrzení, že se po vypuknutí války vrátil z České republiky na Ukrajinu, kde se aktivně zapojil do její obrany. Následně se vrátil do České republiky, kde již před válkou pobýval se svou matkou. Tato tvrzení však nevyvracejí závěr žalovaného, že žalobce ke dni 24. 2. 2022 nepobýval na Ukrajině a že jeho tehdejší pobyt mimo její území nebyl důsledkem ozbrojeného konfliktu; žalobce ostatně svůj pobyt v České republice před 24. 2. 2022 v žalobě výslovně potvrdil a uvedl, že se zde rozhodl žít, neboť má v České republice sociální zázemí a pevný okruh svých přátel. Lze proto uzavřít, že žalobce neuvedl konkrétní skutkové okolnosti, na jejichž základě by bylo možné dospět k závěru, že žalovaný aplikoval nesprávně.

39. Žalovaný proto při svém postupu vycházel ze skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti (srov. ). Žalovaný tedy postupoval v souladu se zákonem, pokud žádost žalobce odmítl pro nepřijatelnost. Výše uvedená třetí podmínka pro úspěch tzv. zásahové žaloby (totiž nezákonnost zásahu žalovaného) tudíž nebyla naplněna. K tomu obdobně rozsudek zdejšího soudu ze dne 3. 8. 2026, č.j. -19.

IV. Závěr a náklady řízení

40. Soud tak uzavírá, že žaloba není důvodná. Proto ji podle zamítl.

41. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. a III. podle Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů nepřísluší. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, avšak nevznikly mu žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti. Proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 25. září 2026

JUDr. Hana Kadaňová, Ph.D., v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.