Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
34 A 2/2026 - 33.pdf
PDF · 0 B
No categories available
34 A 2/2026 - 33
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: T. T. N.
státní příslušnost V. s. r.
zast. advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek
sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha
proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2025, č. j. MV-190338-4/SO-2025,
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2025, č. j. MV-190338-4/SO-2025, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 3. 11. 2025, č. j. OAM-31593-16/DP-2025, se ruší.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 210 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Bc. Marcely Lafek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí
1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 12. 12. 2025, č. j. MV-190338-4/SO-2025 („napadené rozhodnutí“), zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 3. 11. 2025, č. j. OAM-31593-16/DP-2025, a rozhodnutí potvrdila („prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia dle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců („zákon o pobytu cizinců“), neboť byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že žalobkyně hodlá pobytové oprávnění zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti.
2. Žalovaná v napadeném rozhodnutí shrnula průběh správního řízení, obsah pohovoru, závěry prvostupňového rozhodnutí a námitky žalobkyně. Námitky neshledala důvodnými. Ztotožnila se se závěrem správního orgánu o tom, že deklarovaný účel pobytu je pouze formální záminkou, resp. že záměrem žalobkyně může být zneužití pobytové oprávnění k jinému než požadovanému účelu. Existují tak vážné a oprávněné pochybnosti, že v daném případě nedojde ze strany žalobkyně k naplnění deklarovaného účelu pobytu. Žalovaná neshledala důvodnou námitku nezákonného vedení pohovoru. Žalobkyně dle ní neprohlásila, že by neovládala jazyk, jímž byl pohovor veden. Nevznesla nesouhlas s tím, kdo pohovor vede, jaké otázky jí jsou kladeny, či jak jsou její odpovědi zaprotokolovány. S protokolem naopak souhlasila. Pohovor byl veden úřední osobou prostřednictvím tlumočnice zastupitelského úřadu ve vietnamštině. Žalobkyně proti tomuto postupu žádné námitky nevznesla. Vlastního tlumočníka si na své náklady neobstarala. Navíc netvrdila ani neprokázala, že by skutečnost, že tlumočnice není zapsána v seznamu tlumočníků a překladatelů pro vietnamský jazyk, měla vliv na průběh pohovoru či samotné zachycení a interpretaci jejích odpovědí.
II. Žaloba
3. Napadené rozhodnutí je dle žalobkyně nepřezkoumatelné, neboť se žalovaná nedostatečně zabývala odvolacími námitkami žalobkyně, zejména odvolací námitkou ohledně způsobu provedení pohovoru na zastupitelském úřadu v H.
4. Pohovor s žalobkyní byl proveden nezákonným způsobem a nemůže proto ve smyslu § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“) sloužit jako důkaz a podklad pro vydání rozhodnutí. Nebyl dodržen § 55 odst. 5 správního řádu, neboť žalobkyně nebyla před pohovorem poučena o svých právech a povinnostech. Ve spise se nenachází ani písemné předvolání k pohovoru, které by takové poučení obsahovalo. Žalobkyně nebyla vůbec poučena o tom, že by mohla vznášet námitky proti protokolaci či tlumočení, o tom, že se pohovoru může účastnit její právní zástupce, ani o tom, že má právo odepřít výpověď či na některé otázky neodpovídat. Jestliže chybí poučení o právech a povinnostech, nelze klást k tíži žalobkyně, že takové právo hned při prvním nezákonném úkonu nevyužila. Tuto vadu lze zhojit pouze opakováním pohovoru, u kterého bude žalobkyně řádně poučena o svých právech a povinnostech.
5. Další procesní vada spočívá v nezákonném tlumočení při pohovoru. V záznamu o pohovoru je uvedeno, že pohovor byl veden prostřednictvím tlumočnice zastupitelského úřadu ve vietnamštině a před podepsáním byl žadatelce přečten. Jako tlumočník je uvedena osoba H. H. C. Tato osoba není uvedena v seznamu tlumočníků. Došlo k porušení § 16 odst. 3 správního řádu. Žalobkyně si navíc tlumočnici neobstarala, neví, kdo tato osoba je a na základě čeho je oprávněna provádět tlumočení pohovorů. Žalobkyně zopakovala, že nebyla poučena o tom, že může jakýkoliv nesouhlas vznášet. Nelze jí proto vytýkat, že nesouhlas s provedením pohovoru nevznesla. I pokud by přitom žalobkyně takový nesouhlas vznesla, nemusela by jej tlumočnice vůbec přetlumočit. Nenese žádnou odpovědnost z nesprávného, neúplného či lživého tlumočení.
6. Žalovaná vůbec nevysvětlila, na základě čeho tlumočnice v řízení vystupuje, jaké má oprávnění tlumočit, na základě jakého titulu je označována za tlumočnici, když se v seznamu tlumočníků nenachází a nebyla tlumočnicí ustanovena. Nebyly prokázány jazykové kompetence tlumočnice. Není vysvětleno, co znamená formulace „tlumočnice zastupitelského úřadu“. Formulace o podřízenosti údajné tlumočnice je záměrně zavádějící. Není jasné, na základě jakého právního vztahu působí tlumočnice u zastupitelského úřadu.
7. Tlumočnice navíc netlumočila z vietnamštiny do češtiny. Tlumočila z jazyka vietnamského do jazyka anglického, kterým komunikovala s úřední osobou. Úřední osoba pak dle tlumočení do angličtiny sepisovala záznam do českého jazyka. Údajná tlumočnice zjevně český jazyk neovládala. Záznam o pohovoru žalobkyni nebyl přečten, neboť je sepsán v českém jazyce, který tlumočnice neovládala. Průběh pohovoru dle žalobkyně není v záznamu zachycen. Dvojí tlumočení mělo vliv na správnost záznamu. Žalobkyně si je vědoma toho, že tlumočnice ovládá vietnamský jazyk, ale nemůže posoudit její znalost angličtiny a znalost angličtiny úřední osoby sepisující záznam v českém jazyce. Postup odporuje § 57 odst. 2 věty druhé zákona o pobytu cizinců, dle kterého má záznam o pohovoru obsahovat vylíčení průběhu pohovoru. Úřední osoba provádějící zápis rovněž nebyla ustanovena tlumočnicí z jazyka anglického do jazyka českého, a její znalost angličtiny rovněž nebyla v řízení nikterak prokázána, ve spise se nenachází ustanovení úřední osoby jakožto tlumočnice, ani její souhlas s ustanovením.
8. V další části žaloby žalobkyně brojila proti závěru správních orgánů o skutečnostech nasvědčujících tomu, že žalobkyně hodlá povolení k dlouhodobému pobytu zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti.
III. Vyjádření žalované a replika žalobkyně
9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zejména odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Reagovala na námitky žalobkyně stran závěru správních orgánů o skutečnostech svědčících o záměru zneužit pobytové oprávnění k jinému účelu. Na žalobní námitky stran nezákonného vedení pohovoru, nedostatečného poučení a nesprávného tlumočení žalovaná ve vyjádření k žalobě nereagovala.
10. Žalobkyně v replice uvedla, že námitky stran způsobu provedení pohovoru na zastupitelském úřadu v H. považuje za zásadní a zcela nevypořádané. K těmto se žalovaná ani ve vyjádření nevyjádřila. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2026, č. j. 41 A 1/2026, který byl vydán v podobné věci.
IV. Posouzení věci soudem
11. Žaloba je přípustná a podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s.ř.s.“) v zákonné lhůtě (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Soud žalobu přezkoumal v rozsahu vymezeném žalobními body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro tento postup byly jednak splněny zákonem stanovené podmínky (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) a jednak soud dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s.
12. Žaloba je důvodná.
13. V řešené věci je klíčové předně posoudit, zda došlo k procesním vadám při pohovoru s žalobkyní na zastupitelském úřadě v H., které by mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
14. Závěry vyslovené v rozsudku zdejšího soudu ze dne 26. 2. 2026, č. j. 41 A 1/2026-40, a v následných rozsudcích ze dne 10. 6. 2026, č. j. 33 A 19/2025-37, a ze dne 24. 6. 2026, č. j. 33 A 38/2025-43, se týkají srovnatelných procesních otázek. Soud z nich vychází jako z argumentační opory, skutkové a právní předpoklady jejich použití pak v nyní posuzované věci samostatně ověřil. V těchto věcech soud posuzoval zejména absenci odpovídajících procesních poučení, jazyk, v němž se pohovor na zastupitelském úřadu uskutečnil, a způsobilost osoby přibrané k tlumočení. Nyní posuzovaná věc je obdobná potud, že i zde žalobkyně namítá absenci poučení, nezákonnost jednacího jazyka a vady tlumočení; soud proto přistoupil k posouzení těchto námitek ve světle dále uvedené právní úpravy a skutkových zjištění.
15. Zákonná úprava jednacího jazyka, ve kterém může zastupitelský úřad vůči cizinci jednat je obsažena v § 169 zákona o pobytu cizinců. Dle § 169 odst. 1 zákona o pobytu cizinců „zastupitelský úřad může v řízení vedeném podle tohoto zákona jednat vůči cizinci i v jiném než českém jazyce. Písemnosti se vždy vyhotovují v jazyce českém. V protokolu nebo záznamu o úkonu, při kterém nebylo jednáno v českém jazyce, zastupitelský úřad také uvede, v jakém jazyce bylo při úkonu jednáno. Zastupitelský úřad zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup jazyk jiný než český jazyk, ve kterém je možné vůči cizinci jednat.“
16. Dle § 169 odst. 3 zákona o pobytu cizinců „jde-li o žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podanou na zastupitelském úřadu, žadatel prohlásil, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, a neobstaral si v přiměřené lhůtě stanovené zastupitelským úřadem na své náklady tlumočníka nebo osobu, která splňuje podmínky pro ustanovení tlumočníkem podle zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, ačkoli byl žadatel o této povinnosti zastupitelským úřadem poučen, zastupitelský úřad řízení usnesením zastaví.“
17. Podle § 169k odst. 1 zákona o pobytu cizinců může zastupitelský úřad v řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podané na zastupitelském úřadu provést se žadatelem pohovor; § 57 odst. 2 věta druhá téhož zákona se použije obdobně. Skutečnosti zjištěné při pohovoru jsou podkladem pro vydání rozhodnutí.
18. Podle § 169k odst. 3 zákona o pobytu cizinců se pro provádění pohovoru zastupitelským úřadem obdobně použije § 169j odst. 2 až 6 tohoto zákona. Z něj je pro tuto věc relevantní zejména § 169j odst. 2 zákona o pobytu cizinců, podle kterého se na výslech účastníka řízení použijí obdobně ustanovení správního řádu o důkazu svědeckou výpovědí, není-li dále stanoveno jinak. Podle § 169j odst. 4 dále platí, že je-li při výslechu účastníka řízení přítomna jiná osoba než jeho zástupce, tak tato osoba není oprávněna do průběhu výslechu zasahovat. Po skončení výslechu správní orgán umožní účastníku řízení nebo jeho zástupci vyjádřit se k jeho obsahu. Ustanovení § 169j odst. 6 dodává, že výslech lze provést při podání žádosti.
19. Pokud jde o ustanovení správního řádu o důkazu svědeckou výpovědí, která se mají v souladu s § 169j odst. 2 zákona o pobytu cizinců obdobně použít, tak jde o § 55 správního řádu. Jeho odst. 5 specifikuje poučovací povinnost správního orgánu, v kontextu této věci zejména obdobně platí, že správní orgán účastníka řízení před výslechem poučí o důvodech, pro které nesmí být vyslýchán, o právu odepřít výpověď i o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet.
20. Pokud jde o poučovací povinnost použije se na pohovor podle soudu i obecná zásada činnosti správních orgánů uvedená v § 4 odst. 2 správního řádu, podle níž správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Poučení o procesních právech podle uvedeného ustanovení správního řádu hraje v širší rovině velmi důležitou roli, aby vůbec bylo možné ve správním řízení hovořit o spravedlivém procesu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2010, č. j. 1 As 51/2010-214, bod 54).
21. Dle § 16 odst. 3 správního řádu „každý, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si obstará na své náklady. V řízení o žádosti si žadatel, který není občanem České republiky, obstará tlumočníka na své náklady sám, nestanoví-li zákon jinak.“
22. V řešené věci je namístě zmínit i právní úpravu zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích („zákon o tlumočnících“). Dle § 2 odst. 1 zákona o tlumočnících je tlumočnickou činnost oprávněn vykonávat soudní tlumočník. Dle § 4 odst. 1 „tlumočník je povinen vykonávat tlumočnickou činnost pouze v jazyce, pro který má oprávnění vykonávat tlumočnickou činnost, s odbornou péčí, nezávisle, nestranně, a ve sjednané nebo stanovené době.“
23. Podle § 26 zákona o tlumočnících pak orgán veřejné moci může výjimečně ustanovit k provedení tlumočnického úkonu i jinou osobu, která není zapsána do seznamu tlumočníků a překladatelů pro daný jazyk, má potřebné odborné znalosti pro to, aby provedla tlumočnický úkon, a vyslovila se svým ustanovením souhlas, pokud pro daný jazyk není zapsán žádný tlumočník, nebo žádný tlumočník zapsaný v seznamu tlumočníků nemůže tlumočnický úkon provést, nebo by provedení tlumočnického úkonu tlumočníkem zapsaným do seznamu bylo spojeno s nepřiměřenými náklady nebo obtížemi. Orgán veřejné moci poučí takto ustanovenou osobu o významu tlumočnického úkonu z hlediska obecného zájmu a o následcích křivého tlumočení (odst. 2). Osoba takto ustanovená pak složí do rukou orgánu, který ji ustanovil, slib. Před složením slibu nesmí provést tlumočnický úkon. O složení slibu vyhotoví orgán veřejné moci zápis (odst. 3). Pro účely jednorázového provedení tlumočnického úkonu se na osobu takto ustanovenou hledí, jako by byla tlumočníkem (odst. 5). S ohledem na uvedená východiska soud přezkoumal napadené rozhodnutí.
24. Ze záznamu o pohovoru s žalobkyní v H. ze dne 29. 7. 2025, který je součástí správního spisu, soud zjistil, že téhož dne zastupitelský úřad přijal žádost žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu. Záznam o pohovoru je sepsán v českém jazyce. Závěrem záznamu je uvedena poznámka „pohovor byl veden prostřednictvím tlumočnice ZÚ a ve vietnamštině a před podepsáním žadateli přečten.“ Je označena možnost „souhlasím se záznamem.“ Záznam obsahuje podpis žalobkyně, a úřední osoby. Jako tlumočník je označena a podepsána osoba N. H. C. Ze záznamu o pohovoru ani ze spisové dokumentace neplyne, že by se žalobkyni v souvislosti s pohovorem na zastupitelském úřadě, či kdykoliv jindy, dostalo jakéhokoliv poučení o jejích právech.
25. Mezi stranami není sporné, že pohovor byl veden úřední osobou prostřednictvím tlumočnice zastupitelského úřadu ve vietnamštině. Ze záznamu o pohovoru již neplyne, jakým jazykem komunikovala tlumočnice s úřední osobou, zda se jednalo o jazyk český či anglický, jak tvrdí žalobkyně.
26. Důvodná je předně námitka nedostatečného poučení žalobkyně před provedením pohovoru ze strany zastupitelského úřadu v H. Ze správního spisu neplyne, že by byla žalobkyně o svých právech a povinnostech v řízení, jakkoliv poučena. Jednalo se přitom o právně nezastoupenou cizinku, která podle obsahu správního spisu komunikovala při pohovoru prostřednictvím vietnamštiny; bylo proto namístě očekávat, že žalobkyně svá práva a povinnosti v řízení nezná. Mělo se jí proto dostat přiměřeného poučení o jejích právech a povinnostech ve smyslu § 4 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně také měla být před samotným pohovorem v souladu s § 55 odst. 5 správního řádu adekvátním způsobem poučena o důvodech, pro něž nesmí být vyslýchána, o právu odepřít výpověď, o své povinnosti vypovídat pravdivě a úplně, jakož i o právních následcích v situaci, kdy tuto svou povinnost poruší.
27. Realizace poučovací povinnosti představuje zásadní prvek z hlediska naplnění požadavku na spravedlivý proces, jelikož zpravidla slouží k odstranění informačního deficitu účastníka, čímž mu umožňuje plnohodnotné uplatnění jeho procesních práv. V řešené věci se ovšem žalobkyni potřebného poučení nedostalo, čímž zastupitelský úřad zatížil řízení vadou, kterou nemůže zhojit skutečnost, že žalobkyně při pohovoru nic nenamítala a výsledný záznam bez výhrad podepsala. Žalobkyni nelze vyčítat, že neprohlásila, že nerozumí jazyku jednání, či že nevznesla námitky proti tlumočení a proti obsahu záznamu o pohovoru. Žalobkyně nebyla vůbec poučena o tom, že takové námitky může vznášet.
28. Důvodná je rovněž námitka nezákonného jazyka, ve kterém byl pohovor veden. Krajskému soudu je z jeho dosavadní rozhodovací činnosti (viz shora citovaný zrušující rozsudek) známo, a soud tuto skutečnost opakovaně ověřil i v nyní řešené věci, že dle webových stránek Ministerstva zahraničních věcí zastupitelského úřadu v H. veřejně deklaroval (a činí tak i nadále Viz ; ke dni 4. 8. 2026
) jako jednací jazyky pouze češtinu a angličtinu. S žalobkyní přitom bylo jednáno ve vietnamštině.
29. Ve vietnamštině mohlo být s žalobkyní jednáno pouze nepřímo, prostřednictvím tlumočníka ve smyslu zákona o tlumočnících. Tedy soudního tlumočníka zapsaného do seznamu tlumočníků a překladatelů, nebo osoby ustanovené k provedení tlumočnického úkonu dle § 26 zákona o tlumočnících. V řešené věci byl pohovor s žalobkyní veden prostřednictvím „tlumočnice zastupitelského úřadu“ takový způsob tlumočení však zákon nepředpokládá. Údajná tlumočnice zastupitelského úřadu nebyla osobou zapsanou do seznamu tlumočníků a překladatelů, ani nebyla k provedení tlumočnického úkonu ustanovena dle § 26 zákona o tlumočnících. Rovněž nebyly naplněny další podmínky § 26 zákona o tlumočnících, ze správního spisu neplyne, že by osoba označená za tlumočnici vyslovila se svým ustanovením souhlas, že by byla poučena a následcích křivého tlumočení, či že by složila do rukou zastupitelského úřadu příslušný slib. Osoba N. H. C. tedy nebyla tlumočnicí ve smyslu zákona o tlumočnících. Vzhledem k tomu, že nebyla ani zástupkyní žalobkyně, podle § 169j odst. 4 zákona o pobytu cizinců taková osoba není oprávněna do průběhu výslechu zasahovat. Soud proto dospěl k závěru, že tlumočení při pohovoru s žalobkyní na zastupitelském úřadu neproběhlo v souladu se zákonem.
30. K námitce dvojího tlumočení soud konstatuje, že ze správního spisu nevyplynulo, do jakého jazyku byl pohovor tlumočen. Není jasné, zda se jednalo pouze o tlumočení z vietnamštiny do češtiny, nebo zda se jednalo o tlumočení z vietnamštiny do angličtiny a z angličtiny do češtiny byl obsah přeložen samotnou úřední osobou. Žalobkyně tuto konkrétní výhradu uplatnila již v odvolání. Žalovaná byla proto povinna se s ní vypořádat, uvést, z jakých podkladů vychází, a vysvětlit, proč záznam o pohovoru považuje za věrohodný (§ 89 odst. 2, § 68 odst. 3 a § 93 odst. 1 správního řádu). Napadené rozhodnutí však takovou úvahu neobsahuje; omezuje se na obecný odkaz na podpis žalobkyně pod záznamem a její tehdejší pasivitu. Tento postup nevysvětluje, jakým jazykem a jakým způsobem byla komunikace mezi žalobkyní, tlumočnicí a úřední osobou vedena. Napadené rozhodnutí je proto v tomto rozsahu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
31. Závěr o nepřípustnosti a nespolehlivosti záznamu o pohovoru má v dané věci význam pro zákonnost obou správních rozhodnutí. Z odůvodnění prvostupňového i napadeného rozhodnutí plyne, že závěr o existenci důvodu podle § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců vycházel především z odpovědí žalobkyně zachycených při pohovoru. Správní orgány neoznačily jiné samostatné skutkové podklady, které by uvedený závěr unesly i bez tohoto záznamu.
32. Shora uvedená procesní pochybení, kterých se zastupitelský úřad dopustil v souvislosti s prováděním pohovoru s žalobkyní, mají za následek to, že záznam o pohovoru s žalobkyní nelze považovat za dostatečně spolehlivý podklad pro vydání rozhodnutí. Jednalo se přitom o stěžejní podklad pro rozhodnutí. Na základě obsahu pohovoru nebylo možné dovozovat jakékoliv skutečnosti ve vztahu k věcnému posouzení žádosti žalobkyně. Nebylo ani možné učinit závěr o úmyslu žalobkyně zneužít pobytové oprávnění k jinému účelu. Jednalo se tedy o procesní vady, které mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
33. Soud se již nezabýval dalšími žalobními námitkami, kterými žalobkyně brojila proti závěru správních orgánů o skutečnostech nasvědčujících tomu, že žalobkyně hodlá povolení k dlouhodobému pobytu zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti. Závěry správních orgánů pramenily zejména ze záznamu o pohovoru s žalobkyní. Za situace, kdy tento podklad nemůže obstát by bylo předčasné se zbývajícími věcnými námitkami zabývat.
V. Závěr a náklady řízení
34. Z výše uvedených důvodů soud podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem a podle § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů se týká nevypořádání odvolací námitky dvojího tlumočení žalovanou. Vady při provedení pohovoru, který byl rozhodným podkladem prvostupňového rozhodnutí, zatěžují i toto rozhodnutí. Vzhledem ke skutečnosti, že prvostupňové rozhodnutí vychází z téhož vadně pořízeného záznamu o pohovoru, zrušil soud v souladu s § 78 odst. 3 s. ř. s. i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V dalším řízení jsou správní orgány vázány právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Za účelem rozhodnutí o žádosti žalobkyně proto bude namístě, aby zajistily provedení opakovaného pohovoru s žalobkyní v souladu se zákonem, zejména, aby dostály své poučovací povinnosti a aby zajistily že tlumočení při pohovoru bude probíhat v souladu se zákonem.
35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a náklady za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby ve věcech projednávaných podle soudního řádu správního po 4 620 Kč (převzetí věci, sepis žaloby, sepis repliky) a tři režijní paušály po 450 Kč, celkem tedy 18 210 Kč podle § 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno dne 5. srpna 2026
Lenka Bahýľová v. r.
samosoudkyně