Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 Ad 33/2025 - 34

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci

žalobkyně: P. J., narozená X

bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 8. 2025, č. j. XA,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 26. 8. 2025, č. j. XA, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 91 Kč.

Odůvodnění:

Obsah podání účastníků

1. Žalobkyně se žalobou podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) podanou osobně na podatelně soudu dne 25. 9. 2025, domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 15. 5. 2025, č. j. XB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná žalobkyni zamítla pro nesplnění podmínek podle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) žádost o invalidní důchod, neboť není invalidní, jelikož podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 14. 4. 2025 poklesla její pracovní schopnost o 20 %.

2. Žalobkyně nesouhlasila, že by rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla bolest zad. Žalobkyně má za to, že by jako rozhodující příčina jejího dlouhodobého nepříznivého stavu měla být stanovena diagnóza komplikace zdravotní péče (anafylaktický šok). Ze zdravotnické dokumentace, včetně fotodokumentace, je patrné, že je absolutně vyloučeno, aby vykonávala jakoukoliv výdělečnou činnost. Ani po sérii operací není zdravotní stav žalobkyně stabilní a dle prognóz lékařů nadále nebude. Stejné komplikace se objevují i v druhém prsu a bude jej nutné taktéž operativně léčit.

3. Žalovaná s ohledem na námitky žalobkyně navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Dosavadní průběh správního řízení

4. Soud ze správního (zdravotního) spisu zjistil, žalobkyně podala dne 4. 4. 2024 žádost o invalidní důchod, na základě které zpracovala posudková lékařka IPZS posudek ze dne 9. 5. 2025, č. j. LPS/2025/1205-PB_CSSZ, ve kterém dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je bolestivý páteřní syndrom, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky dále měněna.

5. S odkazem na závěr posudku posudkové lékařky IPZS vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí ze dne 15. 5. 2025, kterým podle § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod.

6. Žalobkyně napadla prvostupňové rozhodnutí námitkami, ve kterých doložila další lékařské zprávy a fotodokumentaci.

7. V řízení o námitkách zpracovala posudková lékařka IPZS posudek ze dne 7. 8. 2025, a to na základě totožných lékařských zpráv, ze kterých vycházela posudková lékařka IPZS v prvostupňovém řízení, a lékařských zpráv a fotodokumentace, které k námitkám doložila žalobkyně. Uzavřela shodně, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky již neměnila.

8. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 26. 8. 2025, námitky žalobkyně zamítla a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti nejsou splněny podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod.

Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu

9. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( věta první ). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

10. Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastnice s postupem podle souhlasily (žalobkyně dodatečně výslovně, žalovaná též výslovně), zároveň soud seznámil účastnice s listinným důkazem posudkem Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále jen „posudková komise“) a účastnice měly možnost se k němu vyjádřit.

11. Z posudku posudkové komise ze dne 17. 6. 2026 (soudu doručeném dne 27. 7. 2026) zjistil soud následující pro rozhodnutí věci podstatné skutečnosti. Žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna. Posudková komise shrnula, že rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně je postižení podkožního vaziva těžkého stupně, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XII, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 %, která se dále ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšila o dalších 10 % pro nesouvisející vertebrogenní postižení a posudková komise též přihlédla k charakteru dosavadního zaměstnání žalobkyně. Posudková komise uvedla, že páteřové postižení považuje za vedlejší příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Za rozhodující příčinu zcela vyčerpávající pracovní potenciál žalobkyně hodnotila k datu vydáni napadeného rozhodnutí přes intenzivní konzervativní léčbu a opakované operativní zákroky trvající komplikace po aquafillingu prsou v minulosti (korekce prsou výplní gelem již v roce 2017), po které musela být opakovaně provedena exstirpace hmot levého prsu včetně subkutánní mastektomie. Po opakovaných recidivách komplikací, kterými byl vznik pseudocyst, seromů s fistulizací a s nekrotizací bylo přistoupeno i k radikálnímu výkonu (odstranění pseudocyst a prsního svalu), i poté však vznikla sekundární nekroza s potřebou opakované nekrektomie s resuturou, recidivující seromy se tvořily nadále. Posudková komise poukázala na to, že dne 27. 7. 2025 bylo operativně uskutečněno vyprazdňování hmot, dne 18. 8. 2025 byla provedena resutura, poté opět centrální otevření rány. Po další náročné operaci došlo jen k mírnému zlepšení, s trvající bolestivostí, ale v dalším průběhu vznik dalších perforací vícečetně s purulentní sekrecí z jedné z otevřených ran, takže přes konzervativní léčbu bylo dosaženo vždy jen přechodné a křehké stabilizace a stav nebyl zhojen natolik, aby umožnil soustavnou pracovní činnost. Léčba včetně plánovaných dalších operací trvá. Datum vzniku invalidity určila posudková komise dnem radikální operace pro zdravotní komplikace ze dne 16. 5. 2025, po které pro pooperační komplikace nebyl navozen stav umožňující pracovní začlenění (trvající dosud).

12. Soud nenařizoval jednání za účelem provedení jiných důkazů - žalobkyní navrženého důkazu lékařskou zprávou z Fakultní nemocnice Královské vinohrady, klinika plastické chirurgie ze dne 16. 9. 2025, neboť se se závěry z této lékařské zprávy seznámil prostřednictvím posudku posudkové komise, která ji měla k dispozici a ve svých závěrech ji zohlednila a je odborně způsobilá k vyhodnocení lékařských zpráv.

Posouzení žaloby

13. Relevantní právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně.

14. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud se napadené rozhodnutí zakládá na posudku žalované; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním ( ). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své úplnosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. -54, publ. pod č. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, č. j. -20).

15. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a musí posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správného soudu ze dne 2. 4. 2015, č. j. -52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy posudková komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení se podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

16. Soud konstatuje, že posudková komise při vypracování posudku vycházela ze vší dostupné zdravotnické dokumentace a jejímu jednání byla žalobkyně přítomna. Komise hodnotila zdravotní stav žalobkyně komplexně a dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a za jeho rozhodující příčinu určila postižení podkožního vaziva těžkého stupně, čímž se lišila od závěrů posudkových lékařek IPZS, které stanovily jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně postižení páteře – chronicky vertebrogenní algický syndrom. Posudková komise ovšem odůvodnila, proč se od posudkových lékařek lišila: podrobně popsala průběh léčby žalobkyně související s poškozením podkožního vaziva a upozornila i na to, že intenzivní konzervativní léčbou bylo dosaženo vždy jen přechodné a křehké stabilizace. Zdravotní stav žalobkyně neumožňuje soustavnou pracovní činnost. V návaznosti na určení jiné příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně pak tuto příčinu podřadila pod kapitolu XII, položku 1c a stanovila míru poklesu pracovní schopnosti při její horní hranici z rozpětí 50 – 60 %, tedy na 60 %. Posudková komise pak s ohledem na další zdravotní postižení žalobkyně (vertebrogenní algický syndrom) a charakter dosavadního zaměstnání navýšila konstatovanou míru poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity o dalších 10 %. Stanovená míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně tedy odpovídala třetímu stupni invalidity. V posudku byl popsán zdravotní stav a podstatné zdravotní postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. Řádně odůvodněno bylo i zařazení zdravotního postižení podle vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise odůvodnila, proč oproti hodnocením posudkových lékařů stanovila jinou příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, přičemž soud se ztotožňuje se závěrem posudkové komise, která poukázala na skutečně závažné omezení žalobkyně s tím, že toto zdravotní omezení je dlouhodobého charakteru (vznik invalidity datovala posudková komise již k 16. 5. 2025, kdy proběhla radikální operace, která ale též kvůli pooperačním komplikacím nenavodila stav umožňující pracovní začlenění). Zároveň jako odpovídající skutkovému stavu (lékařským zprávám) považuje soud zvýšení konstatované míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % pro nesouvisející další zdravotní postižení a pro charakter dosavadního zaměstnání žalobkyně. Účastnice závěry posudku, ať již jde o stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, míry poklesu pracovní schopnosti či data vzniku invalidity nikterak nezpochybnily.

17. Soud hodnotil úplnost a přesvědčivost posudku posudkové komise MPSV i ve vztahu k dalším podkladům, z nichž žalovaná vycházela. Po zvážení všech posudků zpracovaných ve věci posouzení pracovního potenciálu žalobkyně dospěl soud k závěru, že jako nejpřesvědčivější, logický a vycházející z nejúplnějších podkladů lze hodnotit právě posudek posudkové komise ze dne 17. 6. 2026. Zdravotní stav žalobkyně hodnotila komplexně a dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, přičemž vysvětlila, z jakého důvodu se odlišila od závěrů posudkových lékařů IPZS (podrobně popsala závažnost projevů postižení podkožního vaziva žalobkyně). Závěry posudkové komise přitom korespondují se závěry ošetřujících lékařů (srov. např. propouštěcí zprávu z fakultní nemocnice Královské Vinohrady ze dne 19. 8. 2025). Určení míry poklesu pracovní schopnosti bylo náležitě odůvodněno a posudek posudkové komise v tomto směru splňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti. Účastnice nevznesly proti posudku posudkové komise žádné výhrady a nenavrhly doplnění dokazování. Soud v této souvislosti připomíná, že řízení před správními soudy je ovládáno zásadou projednací, nikoliv vyšetřovací (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2010, č. j. , či rozsudky téhož soudu ze dne 24. 10. 2013, č. j. -28, a ze dne 5. 3. 2015, č. j. -23), tzn., že skutkový stav je zjišťován v rozsahu účastníky tvrzeném a pomocí důkazů účastníky označených, přičemž platí, že každý z účastníků prokazuje ty skutečnosti, ze kterých vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky.

18. Soud proto vyšel ze závěrů posudkové komise a v návaznosti na ně uzavřel, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu, když posudkoví lékaři nesprávně určili příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, což vedlo ve svém důsledku k nesprávnému stanovení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně.

Závěr a náklady řízení

19. Soud tudíž vyšel z odůvodněných závěrů posudkové komise a v návaznosti na ně uzavřel, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu, a neobstojí proto ani jeho odůvodnění. Proto soud napadené rozhodnutí zrušil jako nezákonné ( ). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu ( ) a současně je povinna mezi podklady svého rozhodnutí zařadit i posudek posudkové komise ze dne 17. 6. 2026, jakož i lékařské zprávy, o které se tento posudek opírá ( ).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, přiznal soud náhradu nákladů řízení v částce 91 Kč, která představuje náklady na poštovné za podání, ve kterém se ztotožnila se závěry posudku posudkové komise, a dovolávala se toho, aby soud rozhodl podle těchto závěrů, a ve kterém sdělila procesní stanovisko, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 13. srpna 2026

Martina Kotouček Mikolášková v. r.

soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: X