Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
46 Ad 46/2025 - 47.pdf
PDF · 0 B
No categories available
46 Ad 46/2025 - 47
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci
žalobkyně: I. N.
bytem X
zastoupená Mgr. Bc. P. B.
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 12. 2025, čj. X
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 1. 12. 2025, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci a žaloba
1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 16. 9. 2025, čj. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná žalobkyni odňala invalidní důchod, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 8. 9. 2025 poklesla její pracovní schopnost pouze o 30 %. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vyšla z posudku IPZS ze dne 13. 11. 2025, podle něhož činil pokles pracovní schopnosti žalobkyně pouze 20 %.
2. Žalobkyně v žalobě nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu. Namítá zejména, že lékaři IPZS nezohlednili lékařskou zprávu ze dne 30. 5. 2025 a autoimunitní onemocnění jater.
Vyjádření žalované
3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a závěry posudku vypracovaného pro účely řízení o námitkách. Zdravotní stav žalobkyně byl posouzen na základě veškeré předložené zdravotnické dokumentace a závěry posudku vychází ze zjištěných diagnóz. S ohledem na nesouhlas žalobkyně s posouzením zdravotního stavu navrhla provedení důkazu posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“).
Podstatný obsah správního spisu
4. Z obsahu správního spisu vyplývá, že lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení Kolín v posudku ze dne 11. 8. 2023 dospěla k závěru, že žalobkyně je invalidní v prvním stupni, neboť její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 40 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určila chronický polytopní bolestivý páteřový syndrom (vertebrogenní algický syndrom), který hodnotila jako středně těžké funkční postižení podle kapitoly XIII (postižení svalové a kosterní soustavy) oddílu E (dorzopatie a spondylopatie) položky 1 (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének) písm. c) (se středně těžkým funkčním postižením, závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). S ohledem na další postižení (chronickou entezitidu Achillovy šlachy vlevo a hepatopatii s pozitivitou antimitochondriálních protilátek) stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozpětí pro příslušnou položku. Dobu platnosti posudku stanovila do 31. 8. 2025.
5. Dne 8. 9. 2025 byl zdravotní stav žalobkyně posouzen lékařkou IPZS, která dospěla k závěru, že žalobkyně není invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. S odkazem na neurologické vyšetření ze dne 11. 2. 2025, zprávu z ortopedického vyšetření a nález z rentgenového vyšetření páteře ze dne ze dne 11. 7. 2025 hodnotila postižení páteře jako lehké funkční postižení dle kapitoly XIII oddílu E položky 1 písm. b) (s lehkým funkčním postižením, postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pro recidivující projevy kořenového dráždění stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozmezí pro tuto položku a dále ji navýšila s ohledem na další postižení (astma bronchiale, peritendinitis Achillovy šlachy) o 10 procentních bodů podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Den zániku invalidity stanovila dnem posouzení. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí.
6. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně podala námitky, v nichž vyjádřila nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu. Lékař IPZS pro námitkové řízení též dospěl v posudku ze dne 13. 11. 2025 k závěru, že žalobkyně není invalidní. Stejně jako předchozí posudek určil rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně chronický polytopní vertebrogenní algický syndrom, který hodnotil jako lehké funkční postižení podle kapitoly XIII oddílu E položky 1 písm. b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. S ohledem na další onemocnění stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozmezí pro tuto položku, důvod k použití § 3 vyhlášky o posuzování invalidity neshledal. Na základě tohoto posudku žalovaná vydala napadené rozhodnutí.
Posouzení věci soudem
7. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). O žalobě rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s. ř. s.
8. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
9. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce, a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám.
10. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“) zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento posudek soud hodnotí podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20).
11. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a musí posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2015, čj. 9 Ads 253/2014-52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.
12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zpochybnila správnost posouzení zdravotního stavu lékařem IPZS, z něhož vycházelo napadené rozhodnutí, soud si dle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vyžádal posudek posudkové komise.
13. Posudková komise v Hradci Králové v posudku ze dne 23. 7. 2026 dospěla k závěru, že žalobkyně je nadále invalidní v prvním stupni podle § 39 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %.
14. Posudek posudkové komise dle názoru soudu splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Posudková komise ve složení předsedy – posudkového lékaře, další lékařky z oboru neurologie a tajemnice vyšla z veškeré zdravotnické dokumentace žalobkyně, včetně lékařských nálezů doložených v řízení před soudem. Zdravotní stav hodnotila komplexně s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, včetně onemocnění jater. Na základě popsaných zjištění z podrobně rekapitulovaných lékařských zpráv dospěla k závěru, že u žalobkyně se ke dni vydání napadeného rozhodnutí jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je polytopní bolestivý syndrom páteře (krční, hrudní a bederní) s recidivami radikulárního syndromu S1 vlevo zhoršujícího se při fyzické zátěži. Žalobkyně má velké problémy při chůzi či jiné fyzické námaze, kdy bolesti vyzařují z beder do levé hýždě a po zadní straně stehna a lýtka až do levé paty. Stav dále zhoršuje artróza obou kyčlí I. stupně, levostranná artróza kolenního kloubu II. stupně, postižení levé Achillovy šlachy a zhoršená hybnost levého hlezna po úrazu v roce 2018 řešeném osteosyntézou. Postižení kořene S1 působí menší hybné potíže s nutností chůze o jedné vycházkové holi. Posudková komise zdůvodnila, proč rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně hodnotila podle kapitoly XIII oddílu E položky 1 písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro kterou je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozpětí 30 až 40 %, a proč určila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 35 %. Vyložila, že popsané postižení páteře je na rozhraní kritérií kapitoly XIII oddílu E položky 1 písm. b) a c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. S ohledem na častost uvedených potíží a další obtíže umocňující páteřní postižení zvolila položku 1 písm. c) a míru poklesu pracovní schopnosti hodnotila ve středu procentního rozmezí. Uvedla, že v tom je zohledněno i prognosticky závažné onemocnění jater, které v současné době odpovídá postižení dle kapitoly XI oddílu F položky 1 písm. a) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy lehké poruše bez komplikací, bez mimojaterních projevů, s lehce sníženou výkonností, s únavou. Předpoklady pro použití § 3 vyhlášky o posuzování invalidity posudková komise neshledala. Platnost posudku stanovila posudková komise trvale, neboť vzhledem k postižení jater se nepředpokládá operační řešení bederní páteře. Posouzení lékařů IPZS posudková komise hodnotila jako podhodnocené. Posudková komise dospěla k závěru, že žalobkyně byla schopná vykonávat výdělečnou činnosti jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Je schopna rekvalifikace na lehčí fyzickou práci v režimu vertebropata.
15. Závěry posudkové komise vychází ze všech dostupných lékařských nálezů, korespondují s popsanými zjištěními a jsou řádně zdůvodněné. Soud v posudku neshledal nedostatky, které by bylo třeba odstranit dalším dokazováním (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2022, čj. 4 Ads 65/2022−32, bod 21). Soud hodnotil úplnost a přesvědčivost posudku posudkové komise i ve vztahu k podkladům, z nichž vyšla žalovaná, tedy zejména posudku IPZS vyhotovenému pro účely řízení o námitkách. Posudek posudkové komise soud považuje za nejpřesvědčivější a vycházející z nejúplnějších podkladů. Posudková komise měla k dispozici též novější odborné nálezy. Ačkoli některé lékařské zprávy, z nichž vycházela, jsou až z doby po vydání napadeného rozhodnutí, osvědčují dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kterým žalobkyně trpěla v době vydání napadeného rozhodnutí. Soud připomíná, že § 16a odst. 6 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení se vztahuje jen na orgány posuzující zdravotní stav a nepředstavuje koncentrační omezení soudu, který rozhoduje podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (viz např. rozsudky zdejšího soudu ze dne 31. 1. 2024, čj. 53 Ad 11/2023-24, a ze dne 13. 2. 2025, čj. 47 Ad 21/2024-75). Ani účastnice řízení nevznesly proti posudku posudkové komise žádné námitky, jimiž by zpochybnily jeho závěr, že žalobkyně byla nadále invalidní v I. stupni, a které by odůvodnily zadání doplňujícího, případně srovnávacího posudku. Takové doplnění dokazování účastnice ani nenavrhly. Soud připomíná, že řízení před správními soudy je ovládáno zásadou projednací, nikoli vyšetřovací (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2010, čj. 1 As 100/2009-129, nebo ze dne 5. 3. 2015, čj. 7 As 279/2014-23). Skutkový stav je proto zjišťován v rozsahu účastníky tvrzeném a pomocí důkazů účastníky označených s tím, že každý z účastníků prokazuje ty skutečnosti, ze kterých pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky.
16. Soud tedy na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně nadále dosahovala 35 %, a žalobkyně tedy byla invalidní dle § 39 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná vyšla při svém rozhodování z nesprávného skutkového závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila pouze 20 %, a v návaznosti na to nesprávně dovodila, že žalobkyně nebyla invalidní. Napadené rozhodnutí je tedy zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, která způsobila jeho nezákonnost.
Závěr a náhrada nákladů řízení
17. Vzhledem k tomu, že žaloba je důvodná, soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku je žalovaná v dalším řízení vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaná mezi podklady svého rozhodnutí zahrne též posudek posudkové komise ze dne 23. 7. 2026 (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).
18. Soud s ohledem na žalobní návrh dodává, že rozhodování správních soudů je založeno na kasačním principu. Soud může dle § 78 odst. 1 s. ř. s. v případě důvodnosti žaloby proti rozhodnutí správního orgánu napadené správní rozhodnutí jen zrušit, nemůže ho změnit nebo nahradit rozhodnutím vlastním. Současně platí, že žalobkyně nemá právní nárok na zrušení prvostupňového rozhodnutí, čehož se žalobou (též) domáhala. Na rozdíl od § 78 odst. 1 s. ř. s., který v případě důvodnosti žaloby stanoví povinnost soudu napadené rozhodnutí zrušit, ustanovení § 78 odst. 3 s. ř. s. svěřuje posouzení důvodů pro zrušení prvostupňového rozhodnutí čistě do úvahy soudu, který není povinen o takovém návrhu výslovně rozhodnout ve výroku rozsudku (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2007, čj. 1 As 60/2006106, č. 1456/2008 Sb. NSS). Soud nepřistoupil ke zrušení prvostupňového rozhodnutí, neboť nápravu může zajistit žalovaná v řízení o námitkách. S ohledem na § 88 odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který vylučuje užití § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, by ani nebylo přípustné zrušit prvostupňové rozhodnutí (k tomu viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2009, čj. 1 Aps 2/200876, č. 1997/2010 Sb. NSS).
19. Soud vycházel z posudku posudkové komise, který byl účastnicím zaslán k vyjádření, a obsahu správního spisu, jehož obsah není předmětem dokazování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Soud neprovedl důkazy označené v žalobě, neboť skutkový stav byl pro účely rozhodnutí soudu dostatečně zjištěn posudkem posudkové komise, která měla k dispozici též všechny žalobkyní doložené lékařské zprávy a při posouzení zdravotního stavu žalobkyně z nich vycházela.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, a má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu jí však žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je v řízení podle soudního řádu správního vyloučeno použití § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2015, čj. 6 As 135/2015-79).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 14. srpna 2026
Lenka Oulíková v. r.
soudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.