Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
55 Ad 18/2025 - 24.pdf
PDF · 0 B
No categories available
55 Ad 18/2025 - 24
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: M. G., narozená dne
bytem
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
se sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2025, čj. ,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 27. 5. 2025, čj. X snížila žalobkyni výši invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně dle § 43 odst. 3 a § 56 odst. 1 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Vycházela přitom z posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 14. 5. 2025, dle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobkynina pracovní schopnost o 45 %.
2. Žalovaná žalobkyniny námitky žalobou napadeným rozhodnutím zamítla a prvoinstanční rozhodnutí potvrdila. Vycházela přitom z posudku IPZS ze dne 12. 9. 2025, dle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobkynina pracovní schopnost o 45 %.
II. Shrnutí žaloby
3. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 24. 11. 2025 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.
4. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí vychází z posudku o invaliditě IPZS ze dne 15. 9. 2025, který podle jejího názoru nesprávně hodnotí její zdravotní stav. Posudek sice konstatuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak stanoví pokles pracovní schopnosti pouze ve výši 45 %. Žalobkyně tvrdí, že posudek neprokazuje ani přesvědčivě neodůvodňuje zlepšení zdravotního stavu, adaptaci na zdravotní postižení ani případný předchozí posudkový omyl. Odkazuje přitom na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž musí být při snížení nebo odnětí invalidního důchodu zlepšení či stabilizace zdravotního stavu řádně vysvětleny. Dále namítá, že posudek se nevypořádal s lékařskou zprávou psychiatrické ambulance J.H. ze dne 10. 7. 2025, která byla předložena v námitkovém řízení, a nevysvětlil rozpor mezi svými závěry a touto zprávou.
5. Žalobkyně dále poukazuje na závažná funkční omezení. Uvádí, že je schopna pracovat nejvýše na úvazek 0,7 a nemůže vykonávat noční směny. V důsledku svého zdravotního stavu musela v minulosti opakovaně měnit zaměstnavatele. Podle jejího názoru tyto skutečnosti svědčí o poklesu pracovní schopnosti převyšujícím 50 % a posudkové orgány je dostatečně nezohlednily. Současně tvrdí, že u ní nedošlo k adaptaci na zdravotní postižení, což má potvrzovat i předložená psychiatrická zpráva.
6. Další žalobní námitka směřuje proti nedostatečnému odůvodnění změny stupně invalidity. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2011, čj. 4 Ads 42/2011-379, a tvrdí, že napadené rozhodnutí ani podkladový posudek neobsahují konkrétní a odborně podložené důvody pro snížení stupně invalidity.
7. Žalobkyně rovněž namítá, že posudky nesplňují požadavky úplnosti, jednoznačnosti a přesvědčivosti. Žalovaná porušila požadavek na zjištění skutečného stavu věci podle § 3 správního řádu. Z tohoto důvodu požaduje nové posouzení svého zdravotního stavu.
8. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud obě shora uvedená rozhodnutí žalované zrušil.
III. Shrnutí vyjádření žalované
9. Žalovaná nejprve obšírně shrnula dosavadní průběh řízení s tím, že napadené rozhodnutí se opírá o odborný posudek o invaliditě ze dne 12. 9. 2025. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je
zdravotní postižení uvedené v kapitole V položce 4c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), přičemž pro uvedené zdravotní postižení je přílohou citované vyhlášky dána míra poklesu pracovní schopnosti rozmezím 30-45 %. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně byla stanovena horní hranicí daného procentního rozmezí, tedy ve výši 45 %, horní hranice nebyla dále měněna ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 citované vyhlášky. Pokles pracovní schopnosti ve výši 45 % odpovídá invaliditě prvního stupně. Datum změny stupně invalidity je datem prvoinstančního jednání dne 14. 5. 2025. Platnost posudku vzhledem k charakteru postižení a věku žalobkyně byla stanovena trvale.
10. Jelikož žalobkyně s uvedeným posouzením nesouhlasí, žalovaná navrhla, aby krajský soud nechal vypracovat posudek posudkové komise.
IV. Právní hodnocení krajského soudu
11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.
12. Žaloba není důvodná.
13. Krajský soud pro účely posouzení věci obstaral coby důkaz protokol o jednání posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí a posudek této komise ze dne 30. 6. 2026. Z nich plyne, že žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna. Komise zasedala v řádném složení za přítomnosti specialistky z oborů psychiatrie. Posudková komise vycházela z kompletní zdravotní dokumentace praktického lékaře, ze zpráv ošetřujícího psychiatra včetně zprávy J.H. ze dne 10. 7. 2025, jakož i z vlastního vyšetření žalobkyně při jednání.
14. Posudková komise konstatovala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je žalobkyně bipolární afektivní porucha u osobnosti emočně nestabilní. Komise dále zhodnotila tíži žalobkyniných potíží. Ačkoli je v lékařské dokumentaci z roku 2023 uvedena těžká depresivní fáze bipolární poruchy, komise dospěla k názoru, že obsah jednotlivých psychiatrických nálezů takto závažný stav nepotvrzuje. To se týká i zprávy z července 2025. Podle jejího hodnocení zdravotnická dokumentace popisovala nejvýše lehkou až středně těžkou symptomatologii. Komise zdůraznila, že dlouhodobě trvající těžká depresivní epizoda by zpravidla vyžadovala hospitalizační léčbu, zatímco žalobkyně byla léčena ambulantně, byla schopna měnit zaměstnání a vykonávat pracovní činnost.
15. Posudková komise zařadila žalobkynino zdravotní postižení pod kapitolu V položku 4c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, tedy mezi afektivní poruchy středně těžkého stupně, které stanoví rozmezí snížení pracovní schopnosti 30-45 %. Komise stanovila horní hranici, tedy 45 %, což odpovídá invaliditě prvního stupně.
16. Komise současně neshledala žádný důvod pro další navýšení této míry ani z důvodu dalších zdravotních obtíží, ani s ohledem na vzdělání či profesní kvalifikaci žalobkyně. Uvedla rovněž, že emočně nestabilní porucha osobnosti a bipolární porucha se vzájemně prolínají a nelze je hodnotit jako samostatná postižení, jejichž procentní sazby by se sčítaly. Posudková komise dospěla k závěru, že zdravotní stav posuzované osoby neodpovídá kritériím pro těžké nebo zvlášť těžké afektivní poruchy, které by odůvodňovaly invaliditu vyššího stupně. Oba posudky IPZS pořízené v nynějším řízení proto označila za správné. Současně uvedla, že přiznání invalidity druhého stupně v roce 2022 považuje za posudkové nadhodnocení a neztotožňuje se s tehdejším hodnocením ani s následným navýšením procentní míry poklesu pracovní schopnosti z důvodu kvalifikačního potenciálu.
17. K námitkám uvedeným v žalobě komise konstatovala, že skutečnost, že posuzovaná pracovala na zkrácený úvazek, nebyla zařazována na noční směny a opakovaně měnila zaměstnavatele, sama o sobě neprokazuje vyšší stupeň invalidity. Podle názoru komise nebylo snížení stupně invalidity důsledkem pracovní adaptace posuzované, ale nápravou předchozího posudkového nadhodnocení z roku 2022. Tehdy nesprávně došlo k taxačnímu navýšení z důvodu vlivu žalobkyniny kvalifikace na její pracovní potenciál. Žalobkyně po přiznání invalidity vždy pracovala ve své profesi ve zkráceném úvazku. Svůj kvalifikační potenciál tedy využívala adekvátně.
18. Krajský soud spolu s přípisem ze dne 15. 7. 2026 zaslal účastníkům protokol o jednání a posudek posudkové komise na vědomí a k případnému vyjádření. Žádné takové vyjádření krajský soud neobdržel.
19. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“
20. Krajský soud předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, se žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahujeli posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.
21. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise v Českých Budějovicích, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti lékařky specialistky (psychiatrie). Posudková komise následně stanovila úplnou klinickou diagnózu, a to na základě kompletní zdravotnické dokumentace i jejího osobního vyšetření. Posudková komise na základě shromážděných podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující u žalobkyně dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž jsou žalobkyniny psychiatrické obtíže odpovídající kapitole V položce 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise zvolila s ohledem na tíži žalobkyniných potíží horní hranici (45 %). Neshledala však důvody pro její další navýšení dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, což smysluplně odůvodnila.
22. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a v návaznosti na to zdůvodnila nevyužití korekčních faktorů (§ 3 vyhlášky), pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 45% pokles její pracovní schopnosti. Za podstatné krajský soud považuje také to, že posudková komise je zcela ve shodě s předchozími posudkovými hodnoceními pořízenými v průběhu správního řízení. Ze všech tří posudkových hodnocení vyplývá shodný závěr, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá kapitole V položce 4c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity a poklesu pracovní schopnosti o 45 %. Posudková komise přitom přesvědčivě vysvětlila, že důvodem změny stupně invalidity nebylo zlepšení zdravotního stavu ani adaptace na zdravotní postižení, nýbrž odstranění předchozího posudkového nadhodnocení z roku 2022. Tím je dostatečně objasněno, proč již zdravotní stav žalobkyně neodůvodňuje trvání invalidity druhého stupně.
23. Uplatněné žalobní námitky pak směřují primárně do zjištěného skutkového stavu. Byť krajský soud v žádném ohledu nezpochybňuje závažnost žalobkynina zdravotního stavu ani jeho důsledky, v posuzované věci je vázán odborným lékařským posouzením, neboť sám medicínské otázky, na nichž případné stanovení invalidity a jejího stupně závisí, hodnotit nemůže. Vzhledem k tomu, že posudek posudkové komise neměl žádné vady a zcela korespondoval s předchozím posudkovým hodnocením žalobkynina zdravotního stavu v námitkovém řízení, předestřeným námitkám do skutkového stavu soud nepřisvědčil.
24. Žalobkyně namítla také to, že lékaři IPZS nezdůvodnili, proč se odchýlili od dřívějšího posouzení jejího zdravotního stavu.
25. Dle posudku IPZS ze dne 12. 9. 2025 u žalobkyně „v minulosti bylo funkční postižení hodnoceno podle kapitoly V, položky 4d, kde jsou uvedené stavy s těžkým funkčním postižením s chronickou, léčebně rezistentní depresí či ultra rychlým cyklováním při bipolárních poruchách, které vedou k poskytování ústavní péče, s omezeným výkonem většiny denních aktivit. Těmto kritériím funkční stav klientky ani v minulosti plně neodpovídal a předchozí posouzení se jeví jako proklientská.
MKLP 4/22 bylo hodnoceno podle shodné položky jako současné posouzení, ale bylo navýšeno o 5 % vzhledem k profesi klientky, což je akceptovatelné v kontextu skutečnosti, že aktuálně proběhla delší depresivní dekompenzace. Byla stanovena další KLP s předpokladem snížení stupně invalidity při trvající stabilizaci stavu.“
26. Z uvedeného je patrno, že lékařka IPZS neshledala naplněná kritéria pro použití kapitoly V položky 4d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a zároveň vysvětlila, proč již nadále nepovažuje za nutné přistoupit k navýšení míry snížení žalobkyniny pracovní schopnosti z důvodu žalobkyniny profese. Takovéto odůvodnění považuje krajský soud v této konkrétní věci za dostačující.
V. Závěr a náklady řízení
27. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 31. srpna 2026
JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r.
samosoudce
Za správnost vyhotovení: J. M.