Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
34 Ad 35/2025 - 16.pdf
PDF · 0 B
No categories available
34 Ad 35/2025 - 16
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci
žalobce: B. D.
X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 10. 2025, č. j. X,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí
1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 10. 2025, č. j. X („napadené rozhodnutí“). Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí ze dne 2. 9. 2025, č. j. X („prvostupňové rozhodnutí“) a potvrdila jej.
2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení („zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), ve spojení s § 37 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“), uložila žalobci povinnost vrátit žalované přeplatek na starobním důchodu ve výši 39 117 Kč za období od 1. 5. 2021 do 27. 6. 2021. Přeplatek měl vzniknout tím, že žalobci byl v uvedeném období vyplácen předčasný starobní důchod, přestože v květnu a červnu 2021 vykonával zaměstnání malého rozsahu zakládající účast na důchodovém pojištění.
3. Žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatovala, že námitky žalobce nejsou důvodné. Žalobce byl v období od 1. 5. 2021 do 27. 6. 2021 účasten důchodového pojištění, jak plyne z hlášení o zaměstnání poživatele předčasného starobního důchodu ze dne 16. 6. 2025, které žalované zaslala společnost ZERAS a. s. Ve sporném období byl žalobci starobní důchod vyplácen, ačkoliv mu nenáležel. Vznikl proto přeplatek na starobním důchodu. Odpovědnost podle § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení je objektivní; žalobce proto za vznik přeplatku odpovídá bez zřetele na zavinění.
II. Žaloba
4. Podle žalobce žalovaná dovodila odpovědnost žalobce za přeplatek chybně. Žalobce neobdržel zmiňovaný příjem v době před dosažením řádného důchodového věku, kdy pobíral předčasný starobní důchod, ale až po dni, kdy souběh výdělečné činnosti zakládající účast na důchodovém pojištění nevylučuje pobírání starobního důchodu.
5. Podle napadeného rozhodnutí byly žalobci v červnu 2021 vyplaceny tantiémy za rok 2020. Žalobce již v námitkách výpisem o přijaté platbě doložil, že tantiémy byly vyplaceny až v červenci 2021. Částka mu byla na účet připsána dne 13. 7. 2021; v této době již žalobce dosáhl důchodového věku a výplata starobního důchodu mu náležela.
6. Podle žalované byla v květnu 2021 ve prospěch žalobce zúčtována vedle odměny za výkon činnosti ve výši 1 000 Kč také částka 4 760 Kč. Tato částka však žalobci v období od 1. 5. 2021 do 27. 6. 2021 na účet připsána nebyla. Žalobce navrhl, aby soud obě rozhodnutí žalované zrušil.
III. Vyjádření žalované
7. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že vyplacení odměny prokazuje, že žalobce vykonával výdělečnou činnost v rozsahu zakládajícím účast na důchodovém pojištění v souladu s § 27 zákona o důchodovém pojištění. Datum vyplacení odměny je přitom irelevantní.
8. Žalovaná neměla důvod pochybovat o správnosti hlášení o zaměstnání poživatele předčasného starobního důchodu ze dne 16. 6. 2025, které jí poskytl zaměstnavatel žalobce. Žalované proto nezbylo než žalobci uložit povinnost vrátit přeplatek na starobním důchodu.
9. Nárok plátce důchodu vůči příjemci důchodu podle § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení je samostatnou skutkovou podstatou. Toto ustanovení ve spojení s § 37 zákona o důchodovém pojištění zakládá objektivní odpovědnost příjemce starobního důchodu vrátit plátci důchodu ty vyplacené dávky, které mu nenáležely, tedy byly vyplaceny, ačkoliv pro jejich výplatu nebyly splněny zákonné podmínky. Vznik povinnosti uhradit přeplatek je spojen s hmotněprávní úpravou, jejímž účelem je zabránit souběhu výplaty předčasného starobního důchodu a příjmu z výdělečné činnosti, bez ohledu na subjektivní stránku věci. Ustanovení § 118a odst. 2 citovaného zákona neupravuje liberační důvody.
10. Žalobce jako poživatel starobního důchodu před dosažením důchodového věku vykonával výdělečnou činnost, při níž mu výplata starobního důchodu nenáležela. Žalovaná proto po právu požaduje vrácení přeplatku.
IV. Posouzení věci soudem
11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s. “). Při splnění podmínek § 51 s. ř. s. s. ř. s. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
12. Žaloba není důvodná.
13. Žalobci byl přiznán starobní důchod před dosažením důchodového věku podle § 31 zákona o důchodovém pojištění. Mezi účastníky není sporné, že v měsících květnu a červnu 2021 žalobce ještě nedosáhl důchodového věku. Z napadeného rozhodnutí a obsahu správního spisu dále plyne, že důchodového věku dosáhl dne 28. 6. 2021; proto žalovaná posuzovala nárok na výplatu předčasného starobního důchodu jen do 27. 6. 2021.
14. Podle § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31 tohoto zákona, do dosažení důchodového věku nenáleží, je-li vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci. Výdělečnou činností se podle § 27 téhož zákona rozumí činnost vykonávaná v rozsahu zakládajícím účast na pojištění.
15. Podle § 118a odst. 2 věty první zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění účinném v rozhodném období má plátce důchodu nárok na vrácení vyplacených částek starobního důchodu, které nenáležely, nebyly-li splněny podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu tohoto důchodu.
16. Při právním posouzení rozhodných skutečností z roku 2021 soud vycházel z právní úpravy účinné v tomto období. Při výkonu zaměstnání malého rozsahu je zaměstnanec pojištěn pouze v těch kalendářních měsících, v nichž dosáhl započitatelného příjmu alespoň ve výši rozhodného příjmu (§ 7 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb. , o nemocenském pojištění). Rozhodný příjem v roce 2021 činil 3 500 Kč (§ 6 odst. 2 téhož zákona). Dosaženým příjmem se rozumí započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnanci do kalendářního měsíce [§ 3 písm. f) téhož zákona]. Osoba účastná nemocenského pojištění byla současně účastna důchodového pojištění (§ 8 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném v roce 2021).
17. Součástí správního spisu je hlášení společnosti ZERAS a. s. ze dne 16. 6. 2025 o zaměstnání poživatele předčasného starobního důchodu. Zaměstnavatel v něm uvedl, že žalobce v květnu a červnu 2021 vykonával zaměstnání malého rozsahu ve smyslu § 7 zákona o nemocenském pojištění a že v obou měsících dosáhl rozhodného příjmu ve smyslu § 6 odst. 2 téhož zákona. Hlášení odpovídá mzdovému listu žalobce za rok 2021, podle něhož v položce „Základ sociálního (důchodového) pojištění“ byla za květen 2021 uvedena částka 4 760 Kč a za červen 2021 částka 21 020 Kč. Obě částky převyšují rozhodný příjem platný v roce 2021.
18. Hlášení zaměstnavatele a mzdový list se tedy shodují nejen v tom, že žalobce v obou rozhodných měsících dosáhl příjmu nad rozhodný příjem, ale i v tom, že šlo o příjem zohledněný pro účely sociálního zabezpečení. Soud nemá důvod pochybovat o správnosti těchto údajů. Žalobce netvrdil ani nedoložil, že by mzdový list nebo hlášení zaměstnavatele nezachycovaly správně měsíc zúčtování příjmů či jejich výši.
19. Z uvedených podkladů plyne, že žalobce byl v květnu a červnu 2021 účasten pojištění. U poživatele předčasného starobního důchodu je do dosažení důchodového věku rozhodné, zda vykonává výdělečnou činnost zakládající účast na pojištění.
20. Závěr o rozhodnosti zúčtování příjmu vyplývá přímo z právní úpravy nemocenského pojištění, na niž právní úprava důchodového pojištění při vymezení výdělečné činnosti navazuje. Podle § 7 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění je při zaměstnání malého rozsahu zaměstnanec pojištěn v těch kalendářních měsících, v nichž dosáhl započitatelného příjmu alespoň ve výši rozhodného příjmu. Zákon v § 3 písm. f) téhož zákona výslovně stanoví, že dosaženým příjmem je započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnanci do kalendářního měsíce. Právní úprava tedy pro vznik účasti na pojištění váže rozhodnou skutečnost k měsíci zúčtování příjmu, nikoliv k pozdějšímu okamžiku jeho faktického vyplacení nebo připsání na bankovní účet.
21. Tomuto výkladu odpovídá i § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. , o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném v roce 2021. Ten za zúčtovaný příjem považuje mimo jiné plnění poskytnuté zaměstnanci, předané v jeho prospěch nebo připsané k jeho dobru. Rozhodný tedy není samotný den provedení bankovního převodu (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 18. 2. 2026, č. j. 59 Ad 3/2025 -72).
22. V projednávané věci proto není rozhodné, že žalobce podle svého tvrzení obdržel některé platby až v červenci 2021. Podstatné je, že zaměstnavatel v hlášení uvedl dosažení rozhodného příjmu v květnu a červnu 2021 a mzdový list za tyto měsíce vykazuje základ sociálního (důchodového) pojištění. Tyto podklady prokazují zúčtování započitatelného příjmu v rozhodných měsících.
23. Žalobní námitka, že tantiémy byly žalobci vyplaceny až v červenci 2021, proto není důvodná. I kdyby byly peněžní prostředky žalobci fakticky vyplaceny nebo připsány na účet až po dosažení důchodového věku, nemění to nic na tom, že podle hlášení zaměstnavatele a mzdového listu byl započitatelný příjem zúčtován již v květnu a červnu 2021. Žalovaná proto postupovala v souladu se zákonem, vycházela-li z toho, že žalobce v obou těchto měsících dosáhl rozhodného příjmu.
24. Ani námitka, že částka 4 760 Kč nebyla žalobci v období od 1. 5. 2021 do 27. 6. 2021 připsána na účet, nemůže obstát. Pro posouzení účasti na pojištění není určující den faktické výplaty, nýbrž zúčtování započitatelného příjmu. Mzdový list uvádí uvedenou částku jako základ sociálního (důchodového) pojištění za květen 2021 a hlášení zaměstnavatele potvrzuje dosažení rozhodného příjmu v tomto měsíci.
25. Žalobce dále poukazoval na povahu jednotlivých plnění. Jejich označení jako tantiém či úhrady pojistného však samo o sobě nemůže zvrátit skutkový závěr plynoucí z hlášení zaměstnavatele a mzdového listu, podle něhož byl v rozhodných měsících dosažen příjem zakládající účast na pojištění. Žalobce přitom netvrdil ani nedoložil, že by údaje zaměstnavatele o měsíci zúčtování nebo o základu sociálního pojištění byly nesprávné.
26. Skutkový závěr žalované má proto oporu v podkladech správního spisu. Hlášení zaměstnavatele a mzdový list shodně prokazují, že žalobce v květnu a červnu 2021 dosáhl rozhodného příjmu při zaměstnání malého rozsahu. Žalobce předložil toliko doklad o pozdějším připsání částky na účet; ten však nemůže vyvrátit údaj o zúčtování příjmu v rozhodných měsících.
27. Jak správně konstatovala žalovaná, odpovědnost za neoprávněně vyplacené dávky předčasného starobního důchodu je objektivní. Ustanovení § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve spojení s § 37 zákona o důchodovém pojištění zakládá objektivní odpovědnost příjemce dávky starobního důchodu vrátit plátci důchodu vyplacené dávky, které mu nenáležely, protože pro jejich výplatu nebyly splněny zákonné podmínky. Není proto namístě zabývat se otázkou zavinění žalobce.
28. Tento závěr odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu. V rozsudku ze dne 19. 5. 2021, č. j. 4 Ads 251/2019 -37, tento soud uvedl, že § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení je samostatnou skutkovou podstatou a pro vznik povinnosti k vrácení přeplatku postačí vyplacení dávky, ačkoli nebyly splněny podmínky její výplaty podle § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. V rozsudku ze dne 8. 11. 2017, č. j. 6 Ads 47/2017 -24, dále zdůraznil, že k objektivní odpovědnosti podle § 118a odst. 2 nelze připojovat subjektivní předpoklady obsažené v § 118a odst. 1 téhož zákona.
29. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná správně aplikovala § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění i § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Pokud byly žalobci za měsíce květen a červen 2021 vyplaceny částky předčasného starobního důchodu, ač mu za tyto měsíce vzhledem k výkonu výdělečné činnosti zakládající účast na pojištění nenáležely, vznikl přeplatek na starobním důchodu, který je žalobce povinen vrátit. Výše přeplatku 39 117 Kč odpovídá částkám důchodu vyplaceným za období od 1. 5. 2021 do 27. 6. 2021, jak byly vyčísleny v prvostupňovém rozhodnutí a potvrzeny napadeným rozhodnutím. Žalobce způsob výpočtu této částky samostatně nezpochybnil.
V. Závěr a náklady řízení
30. Krajský soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí vadami, které mu žalobce vytýká. Proto žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
31. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Nyní projednávaná věc se týkala důchodového pojištění, a proto ani žalovaná ex lege nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem.
Brno dne 23. července 2026
Lenka Bahýľová v. r.
samosoudkyně