Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
34 Az 1/2026 - 42.pdf
PDF · 0 B
No categories available
34 Az 1/2026 - 42
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci
žalobce: S. G.
st. přísl. G.
t.č. pobytem X
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
Odbor azylové a migrační politiky
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2025, č. j. OAM-1198/ZA-ZA11-ZA01-2025,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2025, č. j. OAM-1198/ZA-ZA11-ZA01-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a předcházející průběh řízení
1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 12. 2025, č. j. OAM-1198/ZA-ZA11-ZA01-2025 („napadené rozhodnutí“), nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“). Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobcova výpověď je jako celek nevěrohodná. Z tohoto důvodu dále meritorně neposuzoval, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 nebo doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou.
2. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu dne 21. 10. 2025. Uvedl, že se narodil v G., je á. národnosti, hovoří tureckým jazykem a vyznává šíitský islám. Posledním místem jeho bydliště byla obec S., kde měl registrovaný pobyt. Současně však uvedl, že posledních 6 let cestuje po Evropě, za účelem zaměstnání pobýval na Ukrajině, Polsku a Německu. Do ČR naposledy přicestoval v říjnu 2025, v minulosti vlastnil českou zaměstnaneckou kartu a o mezinárodní ochranu žádá poprvé.
3. Dále uvedl, že nikdy nebyl odsouzen ani trestně stíhán. Žalobce je svobodný a bezdětný. Nemá žádné zdravotní problémy, pouze slabý zrak.
4. Žalobce v azylovém řízení popsal tři okruhy obtíží. Zaprvé tvrdil, že podporuje někdejšího prezidenta Saakašviliho, byl členem či příznivcem politické strany označované číslem 5, pro niž měl vykonávat agitační činnost, a účastnil se setkání této strany v M. Uvedl rovněž, že jeho bratranec, jenž měl mít ve straně vyšší postavení, byl zadržen a mělo mu být sděleno, že členové strany budou vyšetřováni a souzeni.
5. Zadruhé žalobce tvrdil, že na veřejných účtech na Facebooku a Instagramu zveřejňoval politicky zaměřené příspěvky, zejména fotografii Saakašviliho a kritický komentář k jeho uvěznění. Kvůli této činnosti jej měla policie v T. odvést na stanici, kde měl být vyslýchán, přesvědčován, aby podporoval stranu označenou číslem 41, a bylo mu vyhrožováno uvězněním.
6. Zatřetí žalobce uvedl, že po smrti rodičů vznikl rodinný spor o pozemky. Jeho strýc se podle žalobce obrátil na osoby označované žalobcem jako mafie, které mu vyhrožovaly zabitím; žalobce se proto svého podílu na pozemku vzdal. Tyto osoby po něm měly dále požadovat část výdělku, který získá prací v Evropě. Žalobce se obával, že jej naleznou i mimo M., neboť jej podle jeho popisu vyhledaly v T.
7. Žalovaný hodnotil výpověď žalobce zejména ve světle protokolu o výslechu žalobce ze dne 17. 10. 2025 v řízení o správním vyhoštění. V něm žalobce uvedl, že v G. mu žádné nebezpečí nehrozí, že jde o bezpečnou zemi a že jeho potíže jsou finanční povahy. V azylovém řízení žalobce tento rozpor vysvětloval tím, že při výslechu nerozuměl tlumočení do ruštiny dostatečně, odpovídal pouze stručně a soustředil se na otázku vyhoštění.
8. Žalovaný dále poukázal na to, že se mu nepodařilo ověřit úplnou adresu údajného politického setkání v Marneuli na mapovém portálu; žalobce v průběhu řízení uváděl rozdílná jména osob, které se měly setkání účastnit, a neprokázal členství ve straně. Za rozporné žalovaný považoval i tvrzení žalobce, že dřívější účty na sociálních sítích smazal, a zjištění, že měl v telefonu nadále aplikace Facebook a Instagram. Rovněž popis zadržení policií žalovaný označil za obecný a časově nekonzistentní. V závěru napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že navrátilci se obecně nesetkávají s diskriminačním jednáním gruzínských orgánů a že jim mohou být dostupné mechanismy reintegrace.
9. Žalovaný do správního spisu založil následující informace o zemi původu: Informaci OAMP, Gruzie, Situace gruzínských občanů vracejících se do země po dlouhodobém pobytu v zahraničí. Přístup úřadů a společnosti, přístup ke vzdělání, lékařské péči, sociálním službám a na trh práce, ze dne 23. 9. 2025; Informaci OAMP, Gruzie, Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), Přehled údajů o zemi za rok 2024, ze dne 10. 7. 2025; a Informaci OAMP, Gruzie, Základní přehled o zemi, ze dne 26. 6. 2025.
10. Žalobce nevyužil možnosti podrobně se seznámit s podklady, nedoložil materiály na podporu svých tvrzení. Sdělil však, že snímek mapy pořízený správním orgánem zachycuje město Baku, nikoliv M.
II. Žaloba
11. Žalobce především namítl, že žalovaný nesprávně a nedostatečně odůvodněně uzavřel, že jeho výpověď je celkově nevěrohodná. Následně žalovaný bezdůvodně rezignoval na věcné posouzení podmínek podle § 12 a § 14a zákona o azylu.
12. Žalobce zdůraznil, že žalovaný se vůbec nevypořádal s jeho tvrzením o výhrůžkách ze strany mafie v souvislosti s majetkovým sporem, ač šlo o samostatný a relevantní důvod jeho žádosti. Nelze proto uzavřít, že je nevěrohodný ve všech relevantních aspektech. I kdyby některé části jeho výpovědi nebyly přijaty, ostatní tvrzení bylo třeba hodnotit samostatně podle jejich pravděpodobnosti a v návaznosti na informace o zemi původu.
13. Pokud jde o rozpor s výpovědí při správním vyhoštění, žalobce setrval na tom, že mohlo dojít k nedorozumění při tlumočení. Výslech se konal bezprostředně po zjištění jeho neoprávněného pobytu a žalobce byl podle svého tvrzení v nejisté situaci. Žalovaný měl vycházet především z podrobné výpovědi poskytnuté v řízení o mezinárodní ochraně.
14. Žalobce dále brojil proti tomu, že žalovaný kladl k jeho tíži neověření úplné adresy setkání strany prostřednictvím mapového portálu. Ulice N. v M. podle žalobce existuje, avšak mapové podklady nemusí obsahovat všechna domovní čísla. Žalobce rovněž namítal, že žalovaným nezohledněná osoba Ahmet Imamguliey je místním politikem a její uvedení proto může jeho výpověď naopak podporovat.
15. Za nesprávný označil i úsudek žalovaného o sociálních sítích. Rozlišil mezi smazáním dřívějších účtů, na nichž zveřejňoval politický obsah, a ponecháním či novým nainstalováním aplikací Facebook a Instagram v telefonu. Existence aplikace podle žalobce nevypovídá o existenci či obsahu dřívějšího uživatelského účtu.
16. Žalobce konečně namítal, že informace o zemi původu, z nichž žalovaný vycházel, byly příliš obecné a nereflektovaly jeho individuální situaci. Poukázal zejména na článek, který žalovaný měl ve spise a který popisoval napadení člena opoziční strany v M.
17. Žalobce má za to, že mu měla být mezinárodní ochrana udělena, a proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
18. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Setrval na tom, že skutkový stav zjistil v potřebném rozsahu a že rozhodnutí je zákonné a přezkoumatelné. Podle žalovaného byly rozpory, nekonkrétnosti a změny v žalobcově výpovědi natolik zásadní, že odůvodňovaly závěr o jeho celkové nevěrohodnosti.
19. Za klíčový považoval žalovaný rozpor mezi řízením o správním vyhoštění a azylovým řízením. Žalobce při výslechu dne 17. 10. 2025 výslovně uvedl, že mu v G. nehrozí žádné nebezpečí, a potvrdil, že tlumočení rozumí. Pozdější odkaz na jazykové nedorozumění proto žalovaný nepokládal za věrohodný.
20. K tvrzenému politickému pronásledování žalovaný uvedl, že žalobce nedokázal v potřebné míře konkretizovat svou politickou činnost, neznal název ani symbol strany, jejímž měl být členem, a nepřesvědčivě popsal její představitele i stranické setkání. Podle žalovaného nedoložil členskou kartičku, ač byl k tomu vyzván. Za další prvek souhrnného posouzení označil rozpor týkající se sociálních sítí.
21. Ve vztahu k tvrzeným problémům s mafií žalovaný uvedl, že šlo o obecné a nepodložené tvrzení o soukromoprávním sporu. Žalobce netvrdil, že by vyhledal ochranu gruzínských orgánů nebo že by mu tato ochrana nebyla poskytnuta.
22. Žalovaný uzavřel, že pokud je skutkový základ žádosti nevěrohodný, nebyl povinen provádět další dokazování ani hodnotit hypotetické riziko pronásledování či vážné újmy.
IV. Posouzení věci samé
23. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a podle skutkového a právního stavu existujícího v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“). Tento přezkum provedl v souladu s čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie. Ve věci rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky § 51 odst. 1 s. ř. s. Soud postupoval podle právní úpravy účinné k datu vydání napadeného rozhodnutí, jak plyne z přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb.
24. Žaloba je důvodná.
25. S ohledem na závěr napadeného rozhodnutí, podle něhož je žalobcova výpověď jako celek nevěrohodná, soud posuzoval, zda žalovaný mohl tento závěr na základě podkladů založených ve správním spise učinit.
K rozsahu soudního přezkumu
26. Nutno předeslat, že článek 46 odst. 3 procedurální směrnice ve spojení s čl. 47 Listiny vyžaduje, aby soud prvního stupně provedl úplné a ex nunc posouzení skutkové i právní stránky žádosti. Tento požadavek zahrnuje vlastní posouzení věrohodnosti tvrzení a odůvodněnosti obav žadatele; má-li soud k dispozici potřebný skutkový a právní podklad, může závazně rozhodnout o splnění podmínek mezinárodní ochrany (srov. rozsudky Soudního dvora EU ze dne 4. 6. 2026 ve věci C-198/25, Quotal, body 29 až 55, a ve věci C-440/25, Ebilum, body 39 až 68).
27. Z uvedeného však neplyne, že by soud musel nahradit správní řízení tam, kde mu dosud chybí skutkový podklad potřebný k posouzení žádosti. V nynější věci žalovaný nevyhodnotil samostatný skutkový okruh tvrzených výhrůžek soukromých osob a neopatřil informace o zemi původu, které by umožnily posoudit dostupnost a účinnost ochrany státu, popřípadě reálnou možnost vnitřního přesídlení. Soud proto nemá dostatečný podklad pro vlastní meritorní závěr o důvodnosti žádosti.
K posuzování (ne)věrohodnosti
28. V tomto typu řízení nese žadatel především břemeno tvrzení. Správní orgán však ve spolupráci s ním zjišťuje relevantní skutkové okolnosti a obstarává dostupné důkazy, zejména informace o zemi původu. Z povahy azylových věcí vyplývá, že žadatel mnohdy nemůže doložit všechny popisované události přímými důkazy. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS, zdůraznil specifika důkazní nouze v řízení o mezinárodní ochraně a sdílené důkazní břemeno: žadatel musí uvést skutečnosti podřaditelné pod zákonné důvody ochrany, avšak správní orgán musí opatřovat důkazy jak tvrzení podporující, tak vyvracející jeho tvrzení (obdobně též rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2023, č. j. 5 Azs 208/2022-52).
29. Jak dále vyplývá z dosavadní judikatury (viz rozsudky NSS ze dne 17. 12. 2020, č. j. 7 Azs 346/2020-45, a ze dne 16. 9. 2020, č. j. 4 Azs 145/2020-40), z dalšího posuzování lze vyloučit jen takové skutkové tvrzení, u něhož je téměř najisto, že se nestalo, tedy neexistuje ani přiměřená pravděpodobnost, že k němu došlo. Ostatním tvrzením je nutno přiřadit váhu podle míry jejich pravděpodobnosti a zahrnout je do celkového posouzení budoucího rizika. Kategorický závěr o celkové nevěrohodnosti je namístě jen tehdy, je-li žadatel nevěrohodný ve všech relevantních aspektech žádosti (k tomu též rozsudek NSS ze dne 14. 9. 2023, č. j. 10 Azs 122/2023-23).
30. Hodnocení věrohodnosti se musí vztahovat ke konkrétně vymezeným skutkovým tvrzením. Je třeba odlišit otázku, zda se popisovaná událost stala, od otázky, zda by na podkladě přijatých nebo přiměřeně pravděpodobných skutečností hrozilo žalobci po návratu pronásledování nebo vážná újma. V rámci druhé otázky je pak nutné hodnotit aktuální, relevantní a vyvážené informace o zemi původu, včetně dostupnosti ochrany státu a případné možnosti vnitřního přesídlení. Rozsah potřebných informací se přitom odvíjí rovněž od konkrétnosti a míry věrohodnosti žalobcových tvrzení. Oprávněné obavy z pronásledování předpokládají individuální, konkrétní a objektivní posouzení osobní situace žadatele, jeho tvrzení a situace v zemi původu; nevyžadují jistotu, nýbrž přiměřenou pravděpodobnost uskutečnění tvrzeného nebezpečí (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 9. 2023, č. j. 10 Azs 122/2023-23).
31. Závěr o nevěrohodnosti je podmíněn důsledným přezkoumáním výpovědi podle obecně uznávaných indikátorů. Jde zejména o vnitřní a vnější konzistentnost výpovědi, její konkrétnost a plausibilitu ve světle relevantních informací o zemi původu (viz rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2021, č. j. 5 Azs 19/2020-45, č. 4304/2022 Sb. NSS). Závěr o nevěrohodnosti lze opřít jen o zásadní nesrovnalosti týkající se významných skutečností; drobné odchylky v okrajových liniích příběhu samy o sobě tento závěr nezakládají. Hodnocení musí být komplexní, nikoliv založené na přehnaném významu jediného aspektu či na spekulaci (srov. též rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2024, č. j. 5 Azs 143/2024-29).
32. Hodlá-li správní orgán zpochybnit věrohodnost žadatele proto, že jeho výpověď odporuje jinému podkladu nebo si vzájemně neodpovídají jednotlivá jeho tvrzení, musí mu konkrétní rozpor předestřít. Žadatel tak musí vědět, která jeho tvrzení správní orgán pokládá za neslučitelná a z jakého důvodu, a musí dostat reálnou možnost se k nim vyjádřit. Teprve poté může správní orgán posoudit, zda podané vysvětlení rozpor odstraňuje, nebo zda jej naopak ponechává jako okolnost svědčící proti věrohodnosti. Jestliže takový postup nezvolí, nemůže rozpor použít v neprospěch žadatele (srov. rozsudky NSS ze dne 27. 9. 2024, č. j. 5 Azs 143/2024-29, a ze dne 23. 9. 2024, č. j. 5 Azs 144/2024-31).
K rozporům ve výpovědích
33. Žalovaný postupoval správně v tom, že přihlédl k rozdílu mezi výpovědí žalobce při správním vyhoštění a v azylovém řízení. Žalobce při výslechu dne 17. 10. 2025 uvedl, že mu v Gruzii nehrozí žádné nebezpečí a že jde o bezpečnou zemi. Žalovaný žalobce s obsahem protokolu o výslechu v řízení o správním vyhoštění seznámil a vyzval jej, aby vysvětlil, proč v něm uvedl, že mu v Gruzii žádné nebezpečí nehrozí. Žalobce reagoval tím, že ruštině nerozumí tak dobře jako turečtině, při výslechu odpovídal převážně stručně a soustředil se na otázku vyhoštění.
34. Rozdíl mezi výpovědí žalobce při správním vyhoštění a pozdějšími azylovými tvrzeními je významný. Pochybnosti mohou vyvolávat též omezené znalosti žalobce o straně, s níž se spojoval, změny ve vysvětlení týkajícím se sociálních sítí a nedostatky v popisu údajného policejního incidentu. Tyto okolnosti mohou podstatně oslabit věrohodnost politické části žalobcova příběhu. Bez dalšího však neodůvodňují závěr, že jsou nevěrohodná také skutkově oddělitelná tvrzení o rodinném majetkovém sporu a výhrůžkách soukromých osob.
35. Samotná existence několika pochybností neumožňuje bez dalšího uzavřít, že je nevěrohodná celá žádost. Žalovaný musí u každého rozporu uvést, kterého tvrzení se týká, proč jej pokládá za podstatný, jak hodnotí vysvětlení žadatele a jaký dopad má na pravděpodobnost dané skutkové okolnosti. Teprve tak lze posoudit, zda rozpory dosahují intenzity, pro kterou nelze vycházet ani z jiných, skutkově oddělitelných částí žalobcova příběhu.
36. Žalovaný zpochybnil zejména formální členství žalobce ve straně a rozsah jeho politické aktivity. Z těchto pochybností však bez dalšího neplyne, že žalobce nemohl být příznivcem opozice, zveřejňovat politický obsah na sociálních sítích nebo čelit výhrůžkám v souvislosti s majetkovým sporem. Žalovaný zejména nevysvětlil, jak by pochybnosti o politické části příběhu vyvracely tvrzení o rodinném majetkovém sporu, výhrůžkách, vzdání se podílu na pozemku a následném požadavku na část žalobcových výdělků. To ovšem neznamená, že žalovaný musí žalobcovo neformální politické zapojení přijmout. Musí je však samostatně hodnotit podle konkrétnosti, konzistence a plausibility žalobcovy výpovědi, popřípadě ve světle relevantních informací o zemi původu.
37. Protokol o výslechu při správním vyhoštění je významným podkladem. Jeho obsah může obecně oslabit důvěryhodnost později uplatněných tvrzení. Nemůže však nahradit samostatné hodnocení jednotlivých skutkových základů žádosti. Žalovaný proto měl posoudit, zda a v jakém rozsahu obstojí žalobcovo vysvětlení rozdílu mezi oběma výpověďmi, a vyložit, jaký vliv má tento rozdíl na jednotlivé žalobcem uplatněné skutkové okruhy. V tomto směru odůvodnění napadeného rozhodnutí nepostačuje.
Politická aktivita a sociální sítě
38. Žalovaný dále založil část svých pochybností na neověření úplné adresy politického setkání v M. prostřednictvím mapového portálu. Samotný neúspěch při dohledání úplné adresy na takovém portálu nemůže bez dalšího vyvracet konání setkání. Žalobce navíc při seznámení s podklady namítl, že předložený snímek zachycuje Baku, nikoliv M. Žalovaný proto měl vysvětlit, jakou zjišťovací hodnotu tomuto podkladu přisuzuje, zda ověřoval správnou lokalitu a proč má neověření adresy význam pro věrohodnost žalobcovy výpovědi.
39. Žalobce v prvním pohovoru označil za účastníka setkání A. I., zatímco při doplňujícím pohovoru uvedl, že si jméno nepamatuje a domnívá se, že šlo o osobu jménem D. Žalovaný proti tomu postavil informaci o A. K. Tyto skutečnosti mohou být relevantní pro posouzení znalostí žalobce a vnitřní konzistence jeho výpovědi. Z napadeného rozhodnutí však není patrné, že by žalovaný zjišťoval, zda se uvedené osoby mohly účastnit téhož setkání nebo jaký byl jejich vztah k místní politické scéně. Z odlišnosti jmen proto bez dalšího nelze dovodit nepravdivost samotného setkání.
40. Skutečnost, že žalobce neznal oficiální název strany ani její symbol, mylně popsal některé politické představitele a jeho kresba údajné členské kartičky postrádala rozpoznatelné prvky, zakládá důvodné pochybnosti o formálním členství a rozsahu politického zapojení. Nelze ji však směšovat s otázkou, zda žalobce mohl být voličem či příznivcem opozice, vykonat omezenou agitační činnost nebo být takto vnímán okolím a státními orgány. Právně významné může být i přisuzované politické přesvědčení. Žalovaný měl proto odlišit závěr o formálním členství od hodnocení dalších forem politické aktivity a případného rizika z nich plynoucího.
41. Nepřesvědčivý je rovněž argument založený na tom, že žalobce měl v telefonu aplikace Facebook a Instagram, ač dříve uvedl, že všechny sociální sítě smazal. Žalobce následně vysvětlil, že smazal dřívější účty, avšak založil účty nové a aplikace využívá pro jiný účel. To, že aplikace zůstaly nainstalovány, samo o sobě nevypovídá o existenci dřívějších profilů ani o jejich obsahu. Může však být jedním z podkladů pro hodnocení konzistence žalobcových vysvětlení, bude-li posuzováno společně s ostatními zjištěními.
42. Soud pro účely dalšího řízení shrnuje, že za významně zpochybněná lze pokládat především tvrzení žalobce o jeho formálním členství ve straně označované číslem 5 a o intenzitě jeho politické činnosti. Tomu nasvědčují jeho omezené znalosti o názvu a symbolu strany, ne zcela přesvědčivý popis jejích představitelů a setkání i okolnosti tvrzené členské karty. Významný rozpor představuje též jeho dřívější výslovné sdělení při správním vyhoštění, že mu v G. nehrozí nebezpečí. Žalovaný je oprávněn tyto okolnosti v dalším řízení hodnotit i v neprospěch žalobce, řádně je však musí vztáhnout ke konkrétním dílčím tvrzením a vypořádat jeho vysvětlení. Soud tímto závěrem nicméně nepředjímá nevěrohodnost tvrzení o majetkovém sporu a výhrůžkách soukromých osob, která žalovaný samostatně nehodnotil.
Výhrůžky soukromých osob v majetkovém sporu
43. Důvodná je především žalobní námitka týkající se tvrzených výhrůžek ze strany soukromých osob. Žalovaný tento okruh tvrzení v úvodu rozhodnutí popsal. V části věnované hodnocení věrohodnosti však jednotlivé okolnosti - spor o pozemek, jednání strýce, výhrůžky, vzdání se podílu na pozemku, požadavek na část výdělku a obavy z vyhledání v T.- věcně nehodnotil. Nevyložil, které z nich pokládá za nevěrohodné, z jakých konkrétních důvodů a zda případné rozpory považuje za podstatné pro jádro tohoto tvrzení.
44. Soud neuvádí, že se žalobcem uváděné události staly ani že jsou přiměřeně pravděpodobné. Vytýká však, že žalovaný tento samostatný skutkový základ žádosti prakticky nehodnotil, a přesto jej zahrnul do závěru o celkové nevěrohodnosti.
45. Žalovaný ve vyjádření k žalobě doplnil, že tento příběh byl obecný, nepodložený a měl soukromoprávní povahu; žalobce se navíc neobrátil na státní orgány. Taková argumentace však nemůže nahradit úvahy chybějící v napadeném rozhodnutí. Otázka věrohodnosti popisovaných událostí je navíc odlišná od otázky, zda by jednání soukromých osob případně mohlo založit důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Soud tím nepředjímá, že se tvrzené události staly ani že by samy o sobě byly azylově relevantní. Žalovaný však musí nejprve řádně vyhodnotit jejich skutkový základ; teprve poté může posuzovat dostupnost a účinnost ochrany gruzínských orgánů, popřípadě možnost vnitřního přesídlení.
46. Žalovaný se proto nemůže spokojit s abstraktním poukazem na žalobcův pobyt v T. nebo s obecnou možností obrátit se na úřady mimo M. Musí vyhodnotit žalobcovo tvrzení, že jej osoby z M. podle jeho popisu vyhledaly i v T., a poměřit je s aktuálními a ověřenými informacemi o dostupnosti státní ochrany před tvrzenými výhrůžkami a o reálné možnosti přesídlení do jiné části G.
Informace o zemi původu a důsledek vadného hodnocení
47. Žalovaný opatřil obecné informace o G., navrátilcích a možnostech reintegrace. Tyto podklady mohou být významné pro otázku sociální reintegrace žalobce po návratu. Samy však nevypovídají o tom, zda by žalobci v důsledku tvrzené politické aktivity nebo jednání soukromých osob hrozilo pronásledování či vážná újma, ani o účinnosti státní ochrany před takovým jednáním. Rozsah potřebných informací se bude odvíjet od výsledku nového hodnocení věrohodnosti; žalovaný však nemůže zůstat pouze u obecných informací o navrátilcích a reintegraci.
48. Žalovaný se navíc opřel o článek popisující napadení člena opoziční strany v M., avšak nevysvětlil, jak jej zohlednil při posouzení politické části žalobcova příběhu. Informace o zemi původu je nutno hodnotit úplně, vyváženě a ve vztahu k individuálně tvrzenému riziku. Nevyhovuje pouze jejich popis nebo selektivní převzetí okolností svědčících v neprospěch žadatele.
49. Závěr žalovaného o celkové nevěrohodnosti žalobce proto nemůže obstát. Žalovaný zjistil okolnosti, které mohou podstatně oslabit věrohodnost politické části žalobcova příběhu, avšak neodůvodnil, proč mají zpochybňovat všechny jeho relevantní aspekty. Především řádně neposoudil samostatný okruh tvrzení o nátlaku soukromých osob. Nemohl proto rezignovat na věcné posouzení, zda alespoň některá tvrzení, jimž po řádném zhodnocení přisoudí odpovídající váhu, mohou spolu s aktuálními informacemi o zemi původu založit podmínky pro udělení mezinárodní ochrany.
V. Závěr a náklady řízení
50. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud nepředjímá výsledek nového posouzení. Neuzavírá, že se tvrzené události staly ani že žalobce podmínky některé z forem mezinárodní ochrany splňuje. Pro meritorní závěr chybí řádně zjištěný a vyhodnocený skutkový podklad, zejména samostatné posouzení tvrzení o hrozbách soukromých osob a tomu odpovídající relevantní informace o zemi původu. Napadené rozhodnutí je proto nezákonné pro nedostatečně zjištěný skutkový stav a nepřezkoumatelnost úvahy, jíž žalovaný dovodil celkovou nevěrohodnost žalobce.
51. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem soudu. Samostatně vymezí a posoudí každý relevantní skutkový okruh žalobcovy žádosti. U každého tvrzení vyloží, zda je pokládá za prokázané, přiměřeně pravděpodobné, nebo nevěrohodné, a z jakých konkrétních důvodů. Zohlední žalobcova vysvětlení rozporů a uvede, proč je přijímá či nepřijímá. Opatří aktuální a pro posuzované tvrzení relevantní informace o situaci v G., zejména o dostupnosti a účinnosti ochrany před jednáním soukromých osob a o reálné možnosti vnitřního přesídlení, bude-li tato otázka vzhledem k výsledku hodnocení věrohodnosti nadále relevantní.
52. Žalobce měl ve věci plný úspěch. Z obsahu soudního spisu však neplyne, že by mu vznikly náklady, jejichž náhradu by bylo možné přiznat; soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný ve věci úspěch neměl, a právo na náhradu nákladů mu proto nenáleží.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované podle zvláštních zákonů pro výkon advokacie.
Brno dne 24. července 2026
Lenka Bahýľová v. r.
samosoudkyně