Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
48 Az 7/2025 - 39.pdf
PDF · 0 B
No categories available
48 Az 7/2025 - 39
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci
žalobkyně: N. S., narozena X
státní příslušnice Běloruska
bytem X
zastoupena advokátem Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem
sídlem náměstí Svobody 50, Sušice I, Sušice
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, Holešovice, Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2025, č. j. OAM-1660/ZA-ZA11-ZA06-2024,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2025, č. j. OAM-1660/ZA-ZA11-ZA06-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta Mgr. et Mgr. Václava Klepše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 12 270 Kč.
Odůvodnění:
Vymezení věci a obsah podání účastníků
1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým jí nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném ke dni podání žádosti (dále jen „zákon o azylu“).
2. Žalobkyně v žalobě uvádí, že žije ve společné domácnosti s Ing. J. K., který je vzhledem k vysokému věku a zdravotnímu stavu závislý na její každodenní péči. Tvrdí, že případné nucené vycestování by mohlo vážně ohrozit jeho zdraví a život. Současně uvádí, že dlouhodobě komunikovala s příbuznými v Bělorusku o politické situaci a domnívá se, že tyto hovory mohly být monitorovány běloruskými bezpečnostními složkami. V návaznosti na kontakty běloruských vyšetřovatelů s ní i s jejími příbuznými se obává, že by po návratu mohla být vystavena perzekuci. Žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a nesprávně vyhodnotil shromážděné důkazy. Podle žalobkyně nebyla náležitě posouzena skutečnost, že běloruští vyšetřovatelé opakovaně kontaktovali ji i její rodinu, požadovali informace o jejím pobytu, adresu a fotografii a uváděli, že je ve vztahu k ní veden spis. Tyto okolnosti mají podle žaloby představovat indicie možného zájmu represivních složek státu. Správní orgán měl rovněž nedostatečně vyhodnotit předložené screenshoty zpráv a hovorů a nepostupoval v souladu se zásadou materiální pravdy. Dále žalobkyně tvrdí, že ministerstvo podcenilo charakter běloruského režimu a nevzalo dostatečně v úvahu obecnou situaci v oblasti lidských práv. Podle žaloby může již samotný dlouhodobý pobyt v zahraničí, projevy nesouhlasu s režimem či žádost o azyl v zahraničí vyvolat zvýšený zájem státních orgánů. Vedení spisu a kontaktování rodinných příslušníků proto nelze považovat za neutrální jednání. Žalobkyně odkazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), podle níž je třeba hodnotit nejen již proběhlé pronásledování, ale i reálné budoucí riziko pronásledování nebo nelidského zacházení. Významnou část argumentace tvoří také humanitární a soukromoprávní aspekty. Žalobkyně vytýká ministerstvu, že dostatečně neposoudilo její integraci v České republice, dlouhodobý pobyt, péči o pana J. K. ani dopady rozhodnutí na její soukromý a rodinný život chráněný čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále namítá procesní pochybení spočívající v tom, že nebyla vyzvána k doplnění některých důkazů a že některé důkazní návrhy nebyly řádně vyhodnoceny.
3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí. Uvádí, že jediným relevantním důvodem žádosti byla obava žalobkyně z návratu do Běloruska z důvodu jejího dlouhodobého pobytu v zahraničí. Žalobu považuje převážně za obecnou kritiku stavu lidských práv v Bělorusku, která však podle něj není dostatečně spojena s individuální situací žalobkyně. K námitce nedostatečného dokazování žalovaný zdůrazňuje, že všechny předložené důkazy vyhodnotil. Screenshoty zpráv a hovorů z aplikace WhatsApp přijal jako potvrzení, že žalobkyně byla kontaktována z Běloruska, a tuto skutečnost při rozhodování zohlednil. Není proto podle něj zřejmé, jaké další hodnocení důkazů žalobkyně požaduje. Odmítá námitku týkající se zásahu do rodinného a soukromého života a upozorňuje, že ustanovení § 14a odst. 1 písm. d) zákona o azylu již bylo zrušeno. Rovněž nesouhlasí s tvrzením o procesních pochybeních. Podle něj byla žalobkyně opakovaně vyzvána k doplnění důkazů i k uvedení dalších skutečností, avšak žádné nové podklady nenavrhla a pouze uvedla, že chce v ČR zůstat a žít. Napadené rozhodnutí je zákonné, přezkoumatelné a dostatečně reaguje na všechny žalobní námitky. Mezinárodní ochranu nelze používat jako náhradu jiných pobytových institutů a žalobkyně by měla svou pobytovou situaci řešit prostředky cizineckého práva.
4. Žalobkyně v replice namítá, že žalovaný nedostatečně vyhodnotil skutečnosti svědčící o její možné perzekuci po návratu do Běloruska. Uvádí, že byla opakovaně kontaktována běloruskými orgány, které požadovaly její adresu a fotografii, vyslýchaly příbuzné a vedly o ní spis. Podle žalobkyně tyto okolnosti nelze bagatelizovat jako pouhé uzavírání spisu pohřešované osoby, ale představují reálný zájem represivních složek státu. Dále poukazuje na to, že pro přiznání mezinárodní ochrany není nutné prokázat již uskutečněné pronásledování, postačuje odůvodněná obava z budoucí perzekuce. Žalovaný podle ní opomenul zhodnotit nové skutečnosti vzniklé od roku 2024. Současně nezohlednil její silné vazby k ČR, zejména dlouhodobý pobyt, integraci a rodinný a soukromý život, čímž se dostatečně nevypořádal s ochranou práva na soukromý a rodinný život. Rovněž vytýká procesní pochybení spočívající v nedostatečném poučení o možnosti doplnění důkazů a porušení zásady materiální pravdy. V právní argumentaci žalobkyně zdůrazňuje obecně známou represivní situaci v Bělorusku a tvrdí, že její evidence u tamních orgánů zakládá důvodnou obavu z pronásledování.
Jednání
5. Při jednání dne 4. 6. 2026 účastníci setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích. Žalobkyně uvedla, že žalovaný nedostatečně posoudil hrozbu jejího případného pronásledování, a to v souvislosti s tím, že byla opakovaně kontaktována běloruskými bezpečnostními složkami. Žalovaný tuto skutečnost nevzal dostatečně vážně a nevyloučil riziko případného pronásledování. Z judikatury správních soudů vyplývá, že běloruské státní orgány mají přesný přehled o pohybu osob přes hranice. Případný návrat žalobkyně do země původu by tak bezpochyby nezůstal nepovšimnut. Skutečnost, že se žalobkyně delší dobu zdržovala v zahraničí, může mít za následek předvolání na běloruskou KGB. Činnost běloruských orgánů je velmi nepředvídatelná. Lidé jsou postihováni i na základě zcela vykonstruovaných kauz a v případě zadržení či zatčení jsou fakticky podrobováni libovůli bezpečnostních složek. Žalobkyni by hrozil postih ze strany běloruských orgánů, případně nelidské či ponižující zacházení. Žalovaný rovněž nedostatečně posoudil situaci jejího rodinného a soukromého života. Žalobkyně pobývá v ČR více než 26 let, má zde dlouhodobý vztah se svým druhem (nyní manželem) – občanem ČR, který vzhledem ke svému velmi špatnému zdravotnímu stavu vyžaduje každodenní pomoc. Vyžaduje obstarání těch nejzákladnějších životních potřeb, přičemž se o něj nemůže každodenně starat jeho sestra, která má vlastní rodinou a nebydlí ani ve stejném městě. Situace, kdy je manžel odkázán na péči žadatele o mezinárodní ochranu, může odpovídat případu, kdy by nutnost pouhého vycestování mohla být nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života. Tyto okolnosti měl žalovaný posoudit při rozhodování o udělení humanitárního azylu.
6. Při jednání soud provedl následující důkazy:
(i) čestné prohlášení Ing. J. K., CSc., ze dne 21. 7. 2025;
(ii) čestné prohlášení Mgr. S. K. ze dne 23. 7. 2025;
(iii) oddací list vydaný Úřadem městské části Praha 6 dne 27. 3. 2026 osvědčující uzavření manželství mezi žalobkyní a panem J. K. dne X;
(iv) kopii průkazu ZTP na jméno J. K., nar. X;
(v) lékařskou zprávu o zdravotním stavu Ing. J. K., CSc., ze dne 10. 11. 2025;
(vi) kopii rozhodnutí Úřadu práce České republiky ze dne 23. 9. 2025 o zvýšení příspěvku na péči Ing. J. K., CSc.
Obsah napadeného rozhodnutí
7. Žalobkyně požádala o udělení mezinárodní ochrany dne 9. 12. 2024. Žalovaný o žádosti rozhodl tak, jak je uvedeno v bodu 1 tohoto rozsudku. Žalobkyně v předcházejícím řízení uvedla, že z Běloruska odjela již v roce 1999, od té doby pobývala v ČR převážně nelegálně a do vlasti se nevracela. Jako hlavní důvod žádosti označila obavu z návratu do Běloruska. Tvrdila, že ji od října 2024 kontaktoval prostřednictvím aplikace WhatsApp vyšetřovatel z Běloruska a dotazoval se na její pobyt a návrat do země. Obávala se, že by po návratu mohla být uvězněna jen proto, že dlouhodobě žila v zahraničí. Současně uváděla nesouhlas s běloruským režimem a zmínila účast na dvou demonstracích proti prezidentu Lukašenkovi v roce 1996. Jinou politickou ani opoziční činnost však nevykonávala. Žalovaný vycházel z výpovědí žadatelky, z předložených screenshotů komunikace a z informací o situaci v Bělorusku. Dospěl k závěru, že žadatelka nebyla v minulosti pronásledována pro uplatňování politických práv ani z jiných azylově relevantních důvodů. Sama uvedla, že nikdy neměla problémy se státními orgány, nebyla zadržena, trestně stíhána ani odsouzena. Kontaktování běloruskými úřady bylo vyhodnoceno spíše jako snaha zjistit její pobyt a uzavřít spis vedený v souvislosti s jejím dlouhodobým pobytem mimo zemi, nikoliv jako projev pronásledování. Žalovaný dále odkázal na podklady o zemi původu, podle nichž samotný dlouhodobý pobyt mimo Bělorusko není důvodem k trestnímu postihu. Rizika postihů se týkají především aktivních odpůrců režimu, účastníků protestů nebo osob spojených s extremistickou či opoziční činností. Žalobkyně však do žádné z těchto kategorií nespadá. Také její rodinní příslušníci žijící v Bělorusku nemají podle jejích slov žádné problémy se státními orgány. Správní orgán neshledal ani důvody pro udělení humanitárního azylu. Žalobkyně je zdravá, práceschopná a v Bělorusku má rodinné zázemí. Skutečnost, že v ČR dlouhodobě pečuje o starší osobu a přeje si zde zůstat a pracovat, nebyla shledána mimořádným humanitárním důvodem. Nebyly zjištěny ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany.
Posouzení žaloby soudem
8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 32 odst. 1 zákona o azylu), osobou k tomu oprávněnou a že splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).
9. Podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vychází soud při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
10. Podle § 32 odst. 9 věty první zákona o azylu při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva,
jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body.
11. Článek 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany vyžaduje, aby soudy přezkoumávající rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany posuzovaly projednávaný případ podle právního a skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu.
12. Žaloba je důvodná.
13. Soud předesílá, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta“ (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78). V souladu s tímto právním názorem postupoval zdejší soud i v projednávané věci.
14. Podle ustálené judikatury je žalobním bodem konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované) skutkové tvrzení doprovázené konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. „Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl žalovaný vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami“ (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58). Těmto požadavkům ovšem mnohé námitky žalobkyně nedostály (námitky stran potlačování politické opozice a občanské společnosti, represe vůči nezávislým médiím a novinářům, nefunkčnosti právního státu a porušování lidských práv, namítaných chyb ve výzvách a poučení žalobkyně či v „protokolaci“ důkazů), neboť jim chyběla individualizace k jejímu
„azylovému příběhu“ a bližší konkretizace. Žalobkyně s nimi proto nemohla být úspěšná a jako takové byly nedůvodné.
15. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný nedostatečně posoudil existenci jejího rodinného a soukromého života na území.
16. Předně soud uvádí, že zákon o azylu ve znění aplikovatelném pro projednávanou věc již neobsahoval § 14a odst. 2 písm. d), podle kterého se dříve za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje vycestování cizince, pokud by bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Napadené rozhodnutí tedy nemohlo být nezákonné, jestliže žalovaný správně neaplikoval zákonné ustanovení, které bylo v rozhodné době již zrušeno. Napadené rozhodnutí pak nemůže být ani nepřezkoumatelné, jestliže se žalovaný správně nezabýval tím, zda žalobkyni doplňkovou ochranu z tohoto důvodu udělit, nebo nikoliv. Takovou pravomoc totiž v předcházejícím správním řízení žalovaný neměl. Naopak by napadené rozhodnutí bylo nezákonné, pokud by žalovaný posuzoval, zda by vycestování žalobkyně bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
17. Žalobkyně má však pravdu v tom smyslu, že žalovaný měl zohlednit její rodinný život při rozhodování ohledně humanitárního azylu.
18. Podle § 14 věty první zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl z humanitárního důvodu.
19. Rozhodnutí o udělení humanitárního azylu je vydáváno ve sféře správního uvážení žalovaného (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2006, č. j. 8 Azs 195/2005-66), z čehož vyplývají i omezené možnosti soudního přezkumu takového rozhodnutí. Výklad neurčitého právního pojmu „případ hodný zvláštního zřetele“ a jeho aplikace na konkrétní skutkový stav jsou však plně a meritorně přezkoumatelné (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 1. 2015, č. j. 1 Azs 200/2014-27, č. 3200/2015 Sb. NSS).
20. Judikatura vymezila situace (srov. např. rozsudek NSS ze dne 18. 2. 2021, č. j. 5 Azs 311/2020-29), které lze považovat za případy zvláštního zřetele hodné. Jedná se např. o osoby zvláště těžce postižené či nemocné nebo osoby přicházející z oblasti stižené humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory; tedy situace, na které sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty § 12 a 13 zákona o azylu, ale ve kterých by bylo přesto nehumánní azyl neposkytnout (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004-55).
21. Stran otázky neurčitých právních pojmů se soud ztotožňuje se závěry právní vědy, podle které „[a]plikuje-li […] správní úřad neurčitý právní pojem, musí vyložit, co pod ním rozumí, které znaky k jeho naplnění vyhledává, v jakém rozsahu a jakým procesem je nalezl, a jakou logickou úvahou shledal, že jsou dány. Správní soud – aniž by vykročil z mezí, které mu zákon dává, totiž posoudit pouze zákonnost rozhodnutí, tu má dostatečný prostor k tomu, aby jednotlivé fáze tohoto procesu podrobil své kontrole a poskytl dostatečnou ochranu žalobci, ovšem jen potud, pojme-li ten odpovídající námitku do žalobního tvrzení“ (Mazanec, M. Neurčité právní pojmy, volné správní uvážení, volné hodnocení důkazů a správní soud. Bulletin advokacie, 2000, č. 4, s. 11).
22. Žalovaný v napadeném rozhodnutí stran výkladu neurčitého právního pojmu případ hodný zvláštního zřetele uvedl, že se zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobkyně a přihlédl k jejímu věku a zdravotnímu stavu, nicméně tyto aspekty posouzení již nijak dále podrobněji nerozvedl. Zároveň žalovaný neuvedl jakékoliv úvahy k tomu, jak tento neurčitý právní pojem, a to rovněž ve vztahu ke skutkovým okolnostem projednávané věci, vyložil, tj. co pod ním rozumí, jaké „znaky k jeho naplnění vyhledává, v jakém rozsahu a jakým procesem je nalezl, a jakou logickou úvahou shledal, že jsou dány“, či dány nejsou. Odůvodnění, které žalovaný uvedl v části napadeného rozhodnutí týkající se posouzení možnosti udělení humanitárního azylu, výše uvedené podmínky nesplňuje, a to ve všech bodech. Podle soudu totiž nelze říct, že by se žalovaný „rodinnou, sociální a ekonomickou situací“ žalobkyně blíže zabýval.
23. Účelem národního humanitárního azylu bylo poskytnout ochranu cizincům z důvodu lidskosti (humanity). Z tvrzení žalobkyně v předcházejícím řízení plyne, že se na denní bázi stará o pana J. K., který s ohledem na svůj věk a zdravotní stav toho není schopen. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobkyně pečuje o seniora, který však má děti a sestru, jejíž pomoci či služeb sociální péče by mohl využít. Z provedeného dokazování při jednání však vyplynulo, že pan J. K. je onkologickým pacientem v paliativní péči, zcela závislý na péči jiné osoby. Občas se o něj stará sestra, ale v převažující míře pouze žalobkyně, přičemž sestra se trvale o něj starat nemůže. Navíc žalovaný nezkoumal povahu vztahu mezi žalobkyní a panem J. K., který později vyústil v uzavření manželství.
24. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Námitka je důvodná.
25. Žalobkyně dále namítala nedostatečné posouzení nebezpečí, které jí hrozí ze strany orgánů země původu pro dlouhodobý pobyt v zahraničí.
26. Žalobkyně v této souvislosti odkazovala na závěry rozsudků Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2023, č. j. 34 Az 38/2022-66, a zdejšího soudu ze dne 15. 4. 2025, č. j. 55 Az 7/2024-25.
27. Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 34 Az 38/2022-66 mimo jiné uvedl: „běloruské státní orgány (jak je soudu známo z informací o Bělorusku z jiných obdobných případů, v nichž žalovaný tuto skutečnost zdůrazňuje) mají přesný přehled o pohybu osob přes hranice. Případný návrat žalobce do země původu by tak bezpochyby nezůstal nepovšimnut. Ostatně jak vyplývá ze zprávy MZV ČR ze dne 14. 4. 2022, Bělorusko, situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu, skutečnost, že se žalobce delší dobu zdržoval v zahraničí může mít za následek předvolání na běloruskou KGB. Z odpovědí MZV ČR uvedených v tomto dokumentu lze přitom dovozovat, že činnost běloruských orgánů je velmi nepředvídatelná, lidé jsou postihováni i na základě zcela vykonstruovaných kauz a v případě zadržení či zatčení jsou fakticky podrobováni libovůli bezpečnostních složek.“ Zdejší soud pak v rozsudku č. j. 55 Az 7/2024-25 uvedl, že „[n]a základě spisového materiálu proto nelze učinit závěr, že občanu dlouhodobě pobývajícímu v zahraničí, který se nadto do vlasti nevrátil „tak, jak měl“, nehrozí v zemi původu pronásledování nebo vážná újma. […] Z Informace MZV ČR ze dne 11. 7. 2023 lze přitom dovozovat, že činnost běloruských orgánů je velmi nepředvídatelná, lidé jsou postihováni i na základě zcela vykonstruovaných kauz a v případě zadržení či zatčení jsou fakticky podrobováni libovůli bezpečnostních složek (jak zdůraznil již Krajský soud v Brně).“
28. Soud uznává, že se žalovaný tvrzenou obavou žalobkyně z návratu do země původu z důvodu dlouhodobého pobytu v zahraničí relativně podrobně i s odkazem na zprávy o zemi původu zabýval (str. 8 a 9 napadeného rozhodnutí), a to mimo jiné v kontextu tvrzení žalobkyně, která „žádnou protirežimní aktivitu nevyvíjí“. Z pohovoru žalobkyně v předcházejícím řízení vyplynulo, že kromě účasti na dvou demonstracích v roce 1996 politicky aktivní nebyla.
29. Na druhou stranu žalobkyně v předcházejícím řízení dokládala, že je pro orgány země původu zájmovou osobou, neboť ji v letech 2024 a 2025 kontaktovali vyšetřovatelé země původu prostřednictvím zpráv a hovorů přes aplikaci WhatsApp a zjišťovali o ní informace rovněž od sestry a neteře, přičemž předmětem jejich zájmu byl právě pobyt žalobkyně v zahraničí. Za problematické soud považuje, že tyto okolnosti žalovaný hodnotil velmi stručně (str. 5 napadeného rozhodnutí) a neposoudil je v souvislosti s obecnými informacemi o potenciální hrozbě v případě návratu občanů po dlouhodobém pobytu v zahraničí.
30. Soud však v této souvislosti v souladu s § 32 odst. 9 větou první zákona o azylu zohlednil jako novou skutečnost nastalou po vydání napadeného rozhodnutí uzavření manželství žalobkyně s panem J. K. neboť tato skutečnost se vztahuje k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy. Po uzavření manželství by se žalobkyně do země původu totiž vracela nejen jako osoba dlouhodobě pobývající v zahraničí, ale rovněž jako manželka občana EU. I s ohledem na judikatorní přístup k případům návratu po dlouhodobému pobytu v zahraničí (srov. bod 27 tohoto rozsudku) se tím zvyšuje potencialita nepředvídatelnosti postupu orgánů země původu, a tedy i riziko pro žalobkyni. Jako taková musí být tato okolnost v uvedeném kontextu opětovně posouzena. Tento žalobní bod je tedy důvodný.
Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení
31. Vzhledem k uvedenému soud napadené rozhodnutí zrušil dílem pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a dílem pro nedostatky skutkových zjištění [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaný právním názorem soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně byla ve věci samé zcela úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady vynaložené žalobkyní představují náhradu nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za 2 úkony právní služby po 4 620 Kč (převzetí věci a účast na jednání), tedy celkem 9 240 Kč (§ 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025) a náhradu hotových výdajů po 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Protože zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, byl součet výše uvedených částek zvýšen o 21 % odpovídající této dani. Celková výše nákladů řízení se zaokrouhlením na celé koruny nahoru tak činí částku 12 270 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 64 s. ř. s. k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 4. června 2026
JUDr. David Kryska v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.