Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
48 Az 2/2025 - 67.pdf
PDF · 0 B
No categories available
48 Az 2/2025 - 67
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci
žalobce: M. C., narozen X
státní příslušník Turecké republiky
bytem X
zastoupen advokátkou Mgr. Martinou Sklenskou
sídlem Moravské náměstí 754/13, Veveří, Brno
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, Holešovice, Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2025, č. j. OAM-387/ZA-ZA11-R2-2022,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2025, č. j. OAM-387/ZA-ZA11-R2-2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Martiny Sklenské.
Odůvodnění:
Vymezení věci a obsah podání účastníků
1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném ke dni podání žádosti (dále jen „zákon o azylu“).
2. Žalobce v žalobě zrekapituloval tvrzení, která uplatnil v předcházejícím řízení. Dále ohledně zprávy Evropské komise z 30. 10. 2024, kterou žalovaný odmítl zohlednit zprávu jen proto, že byla předložena v angličtině, žalobce namítá, že žalovaný jej měl podle § 4 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ve spojení s § 22 odst. 1 zákona o azylu vyzvat k doplnění českého překladu, nikoliv důkaz bez dalšího odmítnout. Dále žalobce namítá, že žalovaný nerespektoval zrušující rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 2. 2023, č. j. 48 Az 8/2022-26. Ten žalovanému vytkl nedostatek konkrétních informací o postavení Kurdů, absenci informací o chování bezpečnostních složek vůči Kurdům, nedostatečné zdroje a přílišnou obecnost podkladů. Žalovaný si však opatřil v podstatě stejné podklady jako před vydáním prvního rozhodnutí o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce dále rozporuje skutkové závěry ohledně rozdílů mezi Kurdy a Turky, domovních prohlídek a svého zadržování policií.
3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí. Uvádí, že napadené rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany je zákonné, dostatečně odůvodněné a založené na řádně zjištěném skutkovém stavu. Žalobce neprokázal, že by byl v Turecku pronásledován z důvodu své kurdské národnosti ani že by mu po návratu hrozila vážná újma. Žalovaný si opatřil aktuální a relevantní informace o zemi původu, umožnil žalobci se s nimi seznámit a vyjádřit se k nim. Současně je přesvědčen, že splnil požadavky vyplývající ze zrušujícího rozsudku č. j. 48 Az 8/2022-26, a zabýval se jak podmínkami pro udělení azylu, tak pro poskytnutí doplňkové ochrany. K tvrzeným policejním kontrolám, domovním prohlídkám a zásahům bezpečnostních složek žalovaný uvádí, že samy o sobě nesvědčí o diskriminaci Kurdů. Žalobce sám uvedl, že účelem těchto opatření bylo prověřování vazeb na organizaci PKK, přičemž ve vesnici, odkud pochází, skutečně existovaly osoby s napojením na tuto organizaci. V takovém kontextu považuje žalovaný policejní zásahy za legitimní bezpečnostní opatření státu, nikoliv za pronásledování. Žalovaný dále rozporuje věrohodnost žalobcových tvrzení o bití a týrání ze strany policie. Poukazuje na skutečnost, že žalobce nikdy nepředložil žádné objektivní důkazy o údajném násilí. Tvrdil sice existenci policejních dokumentů a lékařských zpráv, avšak uvedl, že je zničil nebo zahodil. Ani v průběhu řízení v ČR nepředložil lékařskou zprávu potvrzující následky údajného týrání, přestože mu správní orgán umožnil podrobit se lékařskému vyšetření. Žalovaný proto uzavřel, že žalobce neunesl svůj podíl důkazního břemene ve vztahu ke skutečnostem týkajícím se jeho osoby. Ve vztahu k námitce stran rozdílu mezi Turky a Kurdy žalovaný zdůrazňuje, že netvrdil absolutní nemožnost rozpoznat osoby kurdského původu. Pouze konstatoval, že vzhled, jméno, příjmení, jazykový projev nebo původ z určité části Turecka zpravidla samy o sobě spolehlivě neodhalují kurdskou identitu. Proto žalobcova výhrada podle něj nevystihuje skutečný obsah použité informace. Za nedůvodnou považuje žalovaný také námitku týkající se anglickojazyčné zprávy Evropské komise z 30. 10. 2024. Žalobce byl o povinnosti předložit písemnosti i s českým překladem písemně poučen již na počátku řízení a její obsah stvrdil podpisem. Navíc byl v době předložení dokumentu zastoupen advokátkou, která si musela být této procesní povinnosti vědoma. Závěrem žalovaný shrnuje, že žalobce nepředložil žádná přesvědčivá a věrohodná tvrzení nasvědčující tomu, že by mu v případě návratu do Turecka hrozilo pronásledování nebo vážná újma. Ekonomické problémy, které žalobce rovněž uváděl, nejsou azylově relevantními důvody. Žalovaný odkazuje také na aktuální judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), podle níž Kurdové v Turecku sice mohou čelit určitým obtížím, ty však bez dalších individuálních okolností nedosahují intenzity pronásledování nebo vážné újmy ve smyslu zákona o azylu.
Splnění procesních předpokladů a rozsah soudního přezkumu
4. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 32 odst. 1 zákona o azylu), osobou k tomu oprávněnou a že splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).
5. Podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vychází soud při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
6. Podle § 32 odst. 9 věty první zákona o azylu při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body.
7. Článek 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany vyžaduje, aby soudy přezkoumávající rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany posuzovaly projednávaný případ podle právního a skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu.
8. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 76 odst. 1 s. ř. s.
Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu
9. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 29. 3. 2022 požádal o udělení mezinárodní ochrany a následně dne 4. 4. 2022 poskytl údaje k této žádosti. Mimo jiné uvedl, že pochází z města X v jihovýchodním části země původu. Je kurdské národnosti. Vyznává islám a sympatizuje se stranou X, ale členem žádné strany nebo organizace není. V zemi původu pobýval naposledy v obci X, v okrese X v oblasti X. Dne 29. 3. 2022 přicestoval kamionem do ČR. Je svobodný a bezdětný. Svůj zdravotní stav ohodnotil jako dobrý. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že má jako Kurd v zemi původu potíže s většinovou společností a se státem. Měl také ekonomické problémy, jelikož jako Kurd je v obtížné ekonomické situaci.
10. Při pohovoru dne 4. 4. 2022 žalobce uvedl, že Kurdové jsou v zemi jeho původu považování za druhořadé etnikum, což vnímal již od dětství. Jeho otec, který zemřel před asi osmi lety, byl mnohokrát týrán při výslechu. Sám žalobce se účastnil pochodů a demonstrací v otázkách Kurdů a akcí X. V té souvislosti ho policie asi pětkrát zadržela a bila a týrala. Jednou byl v nemocnici na šití a má na hlavě jizvy, ale lékařskou zprávu doložit nemůže, jelikož ji zahodil. Naposledy byl žalobce zadržen v roce 2021 na tři dny, když se účastnil pochodu. Následně žalobce upřesnil, že byl zadržen z důvodu konfliktu se zaměstnavatelem, který mu dlužil peníze. Incident se odehrál v Istanbulu. Policie zadržela žalobce i zaměstnavatele, ale zaměstnavatele po výslechu propustila. Policie žalobci sdělila, že byl zadržen, jelikož byl na zaměstnavatele hrubý a vydíral ho kvůli penězům. Po propuštění dostal od policie dokument, který ale zahodil. Na dotaz, zda byl zadržen v souladu se zákonem, žalobce sdělil, že si nemyslí, že by se policie nějakým zákonem řídila. Jakmile policista vidí, že jde o osobu kurdského původu, přistupuje k ní „úplně jinak“. Na Kurdy se pohlíží, jako by byli teroristé. Ke všem zatčením došlo během deseti let, když žalobce pobýval v Istanbulu, kam jezdil za prací. Ve městě X docházelo k policejním kontrolám na ulici a když se policistům něco nelíbilo, odvedli ho na stanici k výslechu. Na vesnici docházelo k domovním prohlídkám, při kterých armáda hledala důkazy o napojení na PKK. Pokud při prohlídce lidé protestovali, byli spoutáni a odvedeni na stanici. K dotazu, zda je nějaký specifický důvod, proč měl tyto potíže právě on, žalobce sdělil, že se nejedná o něco, co by se týkalo jeho nebo jeho rodiny, ale všichni Kurdové to mají více méně stejné. Na postup policie a armády si nikdy nestěžoval a ani své třídenní zadržení nijak neřešil, jelikož si nemůže „stěžovat státu na stát“. Až na uvedená krátká zadržení nikdy nebyl trestně stíhán. V zemi původu zůstala jeho matka a deset starších sourozenců, nikdo z nich ale potíže nemá, jelikož policie se zaměřuje na mladé, kteří by mohli vstoupit do PKK. Dále uvedl, že Kurdové musejí oproti Turkům čekat delší dobu na vydání průkazu. Vycestoval nelegálně, jelikož cestovní doklady by mu úřady nevydaly a vízum by nezískal. Jelikož většina Kurdů vycestovává nelegálně, neviděl smysl o cestovní doklad žádat. Dále uvedl, že v zemi původu je ekonomická krize a vysoké ceny, přičemž v kurdských oblastech jsou ceny vyšší než jinde. Do země svého původu se vrátit nechce, v případě návratu by se pokusil znovu utéct do zahraničí.
11. Součástí správního spisu jsou následující zprávy o zemi původu: publikace Mezinárodní organizace pro migraci „Turecko: Přehled údajů o zemi za rok 2020“; zpráva žalovaného „Turecko Informace OAMP, 8. července 2022“ týkající se bezpečností a politické situace v zemi a vybraných otázek z oblasti občanských svobod a lidských práv; Informace MZV ČR, č. j. 126189-7/2020-LPTP ze dne 13. 11. 2020 k č. j. MV-146877-1/OAM-2020, která obsahuje informace poskytnuté zastupitelským úřadem ČR v Ankaře; překlad vybraných částí dokumentu ministerstva vnitra Velké Británie týkající se HDP z března 2020; překlad dokumentu OBSE „Profil země: Turecko“; překlad vybraných částí zprávy ministerstva vnitra Velké Británie „Zpráva ze zjišťovací mise Ministerstva vnitra Velké Británie – Turecko: Kurdové, Lidová demokratická strana (HDP) a Strana kurdských pracujících (PKK)“ z října 2019 a článek z časopisu Respekt z 11. 7. 2022 „Na bazaru NATO“.
12. Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 8. 2022 rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Toto rozhodnutí bylo k žalobě žalobce zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27. 2. 2023, č. j. 48 Az 8/2022-26.
13. V dalším řízení si žalovaný obstaral tyto zprávy o zemi původu: „Turecko Informace OAMP, 6. srpna 2024“ týkající se bezpečností a politické situace v zemi a vybraných otázek z oblasti občanských svobod a lidských práv; „Turecko Informace MZV ČR“ ze dne 16. 1. 2024 týkající se tureckých občanů kurdského původu; „Turecko Informace OAMP, 8. ledna 2024“ týkající Lidově demokratické strany (HDP).
14. Dne 2. 12. 2024 se žalobce prostřednictvím zástupkyně seznámil s podklady napadeného rozhodnutí. Zástupkyně žalobce požádala o stanovení lhůty 15 dnů na vyjádření k podkladům rozhodnutí.
15. Dne 18. 12. 2024 bylo žalovanému doručeno vyjádření žalobce k podkladům rozhodnutí. V něm mimo jiné uvedl, že podstatou jeho „azylového příběhu“ je jeho pronásledování v zemi původu spočívající v diskriminaci pro kurdský původ. Opakovaně byl zadržen bezpečnostními složkami, bit a týrán, opakovaně kontrolován policií a odveden na policejní stanici. V místě jeho bydliště byla provedena domovní prohlídka. Zpráva „Turecko Informace MZV ČR“ ze dne 16. 1. 2024 týkající se tureckých občanů kurdského původu je velmi obecná, kusá a nepřiléhavá. Zpráva se nezabývá přístupem bezpečnostních složek ke kurdské menšině ani otázkami, zda je tato menšina vystavována nerovnému zacházení, nezákonnostem ze strany bezpečnostních sil, zda její příslušníci nejsou bezdůvodně omezování na osobní svobodě kvůli jejich původu, zda nedochází k šikanózním kontrolám či domovním prohlídkám a zda mají její příslušníci možnost bránit se proti diskriminaci. Ze zprávy nevyplývá, zda je ústavně proklamovaná rovnost v právech realizována. Zároveň uvádí, že v zemi původu žalobce nebyla přijata účinná obecná antidiskriminační legislativa. Žalobce zároveň navrhl, aby žalovaný učinil podkladem pro své rozhodování zprávu Evropské komise z 30. 10. 2024, kterou ke svému vyjádření přiložil [Commission Staff Working Document – Türkiye 2024 Report, Brussels, 30.10.2024, SWD(2024) 696 final]. Ze zprávy podle žalobce vyplývá, že bezpečnostní složky porušují lidská práva, přičemž stále dochází k nenávistným projevům proti Kurdům. Zpráva kritizuje široký výklad terorismu uplatňovaný orgány země původu, který je namířen proti kurdské menšině. Zpráva konstatuje, že nedošlo k žádnému vývoji v oblasti antidiskriminačních předpisů a jejich provádění. Na poli kulturních práv došlo k zákazu velkého počtu kurdských koncertů, festivalů a kulturních akcí s odůvodněním zachování bezpečnosti a veřejného pořádku. Závěrem žalobce požádal, aby žalovaný zajistil zprávy, které se těmito otázkami budou zaobírat.
16. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno v bodu 1 tohoto rozsudku. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nebyl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Ačkoliv se podle svých slov účastnil akcí podporujících X, neprokázal, že by kvůli těmto aktivitám čelil zásahům státních orgánů. Naopak při podrobnějším zkoumání vyplynulo, že jeho zadržení v roce 2021 souviselo se sporem se zaměstnavatelem ohledně dlužné mzdy, nikoliv s politickou činností. Dále žalovaný neshledal naplnění podmínek podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Opřel se přitom o aktuální informace o situaci Kurdů v Turecku. Z těchto podkladů vyplývá, že Kurdové představují významnou část obyvatelstva země, podílejí se na politickém, ekonomickém i kulturním životě a samotná kurdská národnost není důvodem systematického pronásledování. Kurdové mohou svobodně cestovat, stěhovat se za prací a zastávat veřejné funkce. Pokud jde o policejní kontroly a domovní prohlídky, žalovaný uzavřel, že jejich důvodem nebyla kurdská národnost žalobce, ale snaha státních orgánů odhalovat případné vazby na organizaci PKK, která je v Turecku i EU považována za teroristickou organizaci. Žalobce přitom sám uvedl, že kontroly byly zaměřeny právě na zjišťování kontaktů s PKK. Intenzita těchto zásahů navíc podle žalovaného nedosahovala úrovně pronásledování. Žalovaný se rovněž zabýval tvrzenými ekonomickými problémy. Konstatoval, že hospodářské obtíže a vyšší nezaměstnanost postihují především méně rozvinuté regiony Turecka bez ohledu na národnost obyvatel. Samotné ekonomické důvody ani horší životní podmínky nezakládají nárok na mezinárodní ochranu. Neprokázalo se ani to, že by ekonomická situace Kurdů byla výsledkem cílené diskriminační politiky státu. Žalovaný označil některá tvrzení žalobce za nevěrohodná. Poukázal zejména na to, že nedoložil žádné dokumenty o údajné šikaně či zraněních, lékařské zprávy zahodil, proti postupu policie si nikdy nestěžoval a ani v průběhu řízení nepředložil důkazy, které by jeho tvrzení podpořily. Z jeho výpovědi podle žalovaného zároveň vyplynulo, že skutečným pozadím problémů byly spíše osobní a ekonomické okolnosti než národnostní či politické důvody. Z hlediska mezinárodní ochrany jsou dle judikatury významné až obavy politicky aktivních členů kurdské menšiny či účastníků pokusu o převrat z roku 2016. Potíže žalobce v zemi původu nesouvisely s jeho kurdským původem. Tvrzení, že všichni Kurdové mají v zemi původu žalobce problémy, není pravdivé. Na základě všech zjištění žalovaný uzavřel, že žalobce neprokázal odůvodněný strach z pronásledování ani existenci azylově relevantních důvodů. Proto nesplňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Současně nebyly zjištěny ani důvody pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny ani humanitárního azylu. Stran výroku o neudělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu žalovaný mimo jiné uvedl, že žalobce v zemi původu neměl žádné relevantní problémy, nebyl trestně stíhán ani vězněn. Žalovaný nenalezl nic, podle čehož byl měl být žalobce po návratu do země původu mučen nebo podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Ke zprávě Evropské komise z 30. 10. 2024 s odkazem na § 22 odst. 1 zákona o azylu nepřihlížel a nevyužil ji jako podklad napadeného rozhodnutí.
Posouzení žaloby soudem
17. Žaloba je důvodná.
18. Jako důvodnou shledal soud námitku brojící proti tomu, že žalovaný nepřihlédl ke zprávě Evropské komise z 30. 10. 2024.
19. Podle § 22 odst. 1 věty druhé písemnosti vyhotovené v cizím jazyce je účastník řízení povinen předkládat v originálním znění a současně v překladu do jazyka českého; to neplatí, jde-li o písemnost vyhotovenou v jazyce, v němž se vede řízení podle věty první, nebo pokud ministerstvo takový překlad nevyžaduje.
20. Podle § 4 odst. 2 správního řádu správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.
21. Podle § 16 odst. 2 správního řádu písemnosti vyhotovené v cizím jazyce musí účastník řízení předložit v originálním znění a současně v úředně ověřeném překladu do jazyka českého, pokud správní orgán nesdělí účastníkovi řízení, že takový překlad nevyžaduje. Takové prohlášení může správní orgán učinit na své úřední desce i pro neurčitý počet řízení v budoucnu.
22. Ze správního spisu plyne, že žalobce v reakci na seznámení se s podklady napadeného rozhodnutí předložil žalovanému vyjádření, jehož přílohou byla zpráva Evropské komise z 30. 10. 2024 v anglickém jazyce, o jejíž zařazení mezi podklady rozhodnutí žalobce zároveň požádal. Žalovaný jej však oslyšel a s tímto dokumentem jako podkladem pro své rozhodování nepracoval.
23. Ustanovení § 22 odst. 1 zákona o azylu ukládá žadateli povinnost opatřit cizojazyčný dokument překladem do českého jazyka. Současně upravuje dvě výjimky, z nichž první se v projednávané věci neuplatní, neboť předcházející řízení nebylo vedeno v anglickém jazyce. Druhou výjimkou je však situace, kdy žalovaný takový překlad nevyžaduje. Žalobce tak má pravdu v tom, že závěr, že předklad zprávy Evropské komise z 30. 10. 2024 bude vyžadovat, musel žalobci určitým způsobem sdělit. Podle soudu navíc žalovaný mohl k předloženému dokumentu nepřihlédnout pouze tehdy, pokud by žalobce překlad nedoložil ani na výzvu žalovaného. Komentářová literatura k obecnému § 16 odst. 2 správního řádu uvádí, že absence (úředně ověřeného) překladu představuje odstranitelný nedostatek, a správní orgán tak má účastníka k jeho doplnění vyzvat (srov. Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 205). Soud přitom nevidí důvod, pro který by absence překladu nebyla odstranitelným nedostatkem rovněž v režimu speciálního § 22 odst. 1 zákona o azylu, zvláště za situace, kdy se vzhledem k jeho textu žadatel musí dozvědět, zda v konkrétním případě žalovaný překlad bude vyžadovat, či nikoliv.
24. Považoval-li tedy žalovaný překlad zprávy Evropské komise z 30. 10. 2024 za nezbytný pro posouzení jeho obsahu a významu (k tomu srov. rovněž dále), měl žalobce vyzvat k jeho předložení a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu. Teprve pokud by žalobce překlad ani přes tuto výzvu nedoložil, mohl žalovaný na tento podklad hledět, jako by nebyl předložen. Žalovaný takovou výzvu neučinil. Tuto povinnost měl jednoznačně i přes obecné poučení v počáteční fázi řízení. Samotná absence překladu proto za tohoto stavu nemohla představovat dostatečný důvod k nepřihlédnutí k předložené zprávě Evropské komise z 30. 10. 2024. Jinou otázkou je, že žalovaný bezpochyby mohl vyzvat žalobce, aby sdělil, které části tohoto obsáhlého dokumentu (zejména související s jeho „azylovým příběhem“) požaduje zahrnout mezi podklady rozhodnutí. Tím, že žalovaný nevyzval žalobce k předložení překladu, dopustil se podstatného porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. Tím, že se zprávou Evropské komise z 30. 10. 2024 vůbec nezabýval, zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Žalobní bod je důvodný.
25. V této souvislosti se soud pozastavuje nad postupem žalovaného rovněž z toho důvodu, že žalobce předložil dokument Evropské komise, tedy orgánu EU, do jehož kompetence věci azylu a migrace bytostně spadají. Anglický jazyk je přitom nejen úředním a pracovním jazykem orgánů EU, ale s ohledem na svou důležitost v orgánech EU jedním z nejrozšířenějších pracovních jazyků a jedním z hlavních společných dorozumívacích jazyků. Byť se jedná spíše o mimoprávní argument, i z tohoto hlediska soud považuje lpění na předložení překladu dokumentu tohoto orgánu, jehož úřední překlad není dostupný, za zbytečný formalismus.
26. Důvodná je rovněž žalobní námitka, že se žalovaný v dalším řízení neřídil právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku č. j. 48 Az 8/2022-26.
27. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku. Podle judikatury NSS má nerespektování závazného právního názoru vysloveného správním soudem ve zrušujícím rozsudku za následek zrušení nového rozhodnutí správního orgánu pro nezákonnost bez dalšího (srov. rozsudky NSS ze dne 18. 9. 2003, č. j. 1 A 629/2002-25, č. 73/2004 Sb. NSS, či ze dne 23. 9. 2004, č. j. 5 A 110/2002-25).
28. Žalobce v této souvislosti důvodně odkazuje na body 41, 44 a 51 zrušujícího rozsudku č. j. 48 Az 8/2022-26. V nich zdejší soud uvedl:
29. „Informace MZV sestává z odpovědí zastupitelského úřadu ČR v Ankaře na konkrétní otázky položené žalovaným v jiné věci. Ačkoliv jsou některé z otázek relevantní i pro projednávanou věc (zejména postavení občanů kurdského původu na trhu práce a případy odmítnutí vydání cestovního pasu či občanského průkazu), lze tomuto materiálu kromě toho, že nebyl zpracován k případu žalobce (a tedy nereflektuje například tvrzení žalobce o domovních prohlídkách a kontrolách dokladů), vytknout dále to, že poskytnuté odpovědi jsou jen velmi stručné a materiál neuvádí žádné zdroje, z nichž zastupitelský úřad podané informace čerpá.“ (bod 41)
30. „Nad rámec uvedeného lze použitým zprávám o zemi původu vytknout také značnou obecnost. Pro posouzení azylového příběhu žalobce v nich soud postrádá zejména bližší informace o chování bezpečnostních složek k zadrženým příslušníkům kurdské menšiny a k situaci na jihovýchodě země, odkud žalobce pochází, a chování tamních bezpečnostních složek vůči kurdskému obyvatelstvu. V této souvislosti soud upozorňuje, že žalobce během pohovoru vypověděl, že jej policie během jeho zadržení ,bila a týrala‘.“ (bod 44)
31. „Těmito skutečnostmi se však žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nezabýval. V příslušné části napadeného rozhodnutí z Informace MZV převzal pouze informaci o tom, že ústava garantuje rovnost všem občanům a zakazuje diskriminaci, že kurdskou identitu s jistotou neprozrazuje jméno, příjmení, vzhled, jazykový projev, ani původ z určité části země, že osoby kurdského původu jsou hojně zastoupeny mezi podnikateli, úředníky, herci umělci či sportovci a že dochází k urbanizaci Kurdů. Materiál však výslovně netvrdí, že Kurdové mají obdobná práva jako ostatní občané co se týká vzdělání, zaměstnání, bydlení i dalších aspektů každodenního života, jak uvádí žalovaný. Ze Zprávy ze zjišťovací mise VB pak žalovaný převzal informace o tom, že je velmi obtížné rozlišit Turka a Kurda a že Kurdové mají tendenci žít v převážně kurdských čtvrtích, které se nacházejí ve velkých městech – jen v Istanbulu žijí čtyři miliony Kurdů. Ze všech zdrojů, které zpráva cituje, pak žalovaný přebral pouze výroky ombudsmana, který existenci diskriminace Kurdů zásadně odmítá, a zcela opomenul ty (i výše citované) zdroje, které tomuto názoru odporují.“ (bod 51)
32. Z uvedeného plyne, že žalovaný nesplnil to, co pro něj ve vztahu k dalšímu řízení ze zrušujícího rozsudku č. j. 48 Az 8/2022-26 vyplývalo. Podklady, které si v dalším řízení žalovaný obstaral (srov. bod 13 tohoto rozsudku), představují spíše aktualizace předchozích zpráv, nikoliv zprávy zaměřené konkrétně na ty otázky, které zdejší soud v citovaném zrušujícím rozsudku označil jako problematické a kterým se měl žalovaný v dalším řízení věnovat. Žalovaný tak navzdory závaznému právnímu názoru ani v dalším řízení neshromáždil podrobné podklady věnující se například případům domovních prohlídek a namátkových kontrol Kurdů, chování bezpečnostních složek vůči příslušníkům kurdské menšiny (ať již v rámci výkonu pořádkového dozoru tzv. „v terénu“, během zákroků a zásahů nebo vůči zadrženým či osobám omezeným na osobní svobodě), rovnosti v právech (stran vzdělání, zaměstnání, bydlení a dalších aspektů každodenního života) nebo přístupu k právní ochraně. Učinil tak, přestože ho na nedostatky shromážděných podkladů upozorňoval rovněž žalobce ve svém vyjádření po seznámení se s podklady napadeného rozhodnutí.
33. Žalovaný se tedy nerespektováním závazného právního názoru soudu dopustil podstatného porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, v jehož důsledku navíc skutkový stav, který vzal za základ svého rozhodování, nadále vyžaduje podstatné doplnění.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
34. Soud napadené rozhodnutí zrušil dílem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], dílem pro nedostatky skutkových zjištění [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a dílem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. S ohledem na povahu nedostatků napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, se soud již nezabýval zbývajícími žalobními námitkami. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl v řízení úspěšný, a má tak proti žalovanému právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, které představují náklady související se zastoupením žalobce advokátkou. Zástupkyně žalobce provedla v řízení dva úkony právní služby po 4 620 Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby – § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů]. K odměně za právní služby v souhrnné výši 9 240 Kč byla přičtena paušální částka jako náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. Zástupkyně žalobce není plátkyní daně z přidané hodnoty. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 10 140 Kč je žalovaný povinen uhradit podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 64 s. ř. s. k rukám zástupkyně žalobce, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 8. června 2026
JUDr. David Kryska v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.