Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 Az 12/2025 - 46

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci

žalobce: A. A. A., narozen X

státní příslušník Nigerijské federativní republiky

bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, Holešovice, Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2025, č. j. OAM-1318/ZA-ZA11-K03-2024,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2025, č. j. OAM-1318/ZA-ZA11-K03-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu v žádné z jejích forem podle , o azylu, ve účinném ke dni podání žádosti.

Obsah žaloby

2. Žalobce uvádí, že v zemi původu měl problémy kvůli své homosexuální orientaci. Namítá, že hodnocení žalovaného je nesprávné a nemá oporu ve správním spise. Žalovaný nezpochybnil

jeho výpověď ohledně toho, že je homosexuál, a je proto povinen z této skutečnosti vycházet. Žalobce odkazuje na zákonnou definici pronásledování a poukazuje na skutečnost, že žalovaný měl rozhodovat prospektivně. Existence odůvodněného strachu nemusí být založena na vlastní zkušenosti žadatele. Zprávy o zemi původu, které žalovaný v napadeném rozhodnutí cituje, o nebezpečí pronásledování svědčí a potvrzují, že LGBT+ komunita čelí v zemi jeho původu vážným problémům a je diskriminována. Zprávy, že je společnost v zemi původu tolerantnější, neuvádí. Základní lidská práva LGBT+ komunity jsou potlačována. Jedná se o běžný jev a členové komunity tomu musí přizpůsobit své chování. Stejnopohlavní páry nemohou uzavírat sňatek ani veřejně prezentovat svůj vztah. Policie v některých případech porušuje zákaz mučení či nelidského zacházení. Žalovaný měl vycházet z testu přiměřené pravděpodobnosti, přitom zjevně používá vyšší důkazní standard, když požaduje automaticky očekávatelné závažné ohrožení žalobce v případě návratu. Žalobce v zemi původu svou orientaci tajil a na veřejnosti ji neprezentoval, vztah udržoval diskrétně. Věděla o tom pouze rodina a blízcí. Po napadení se bál věc oznámit. Žalobce nemůže být nucen skrývat svou orientaci, aby se ochránil před pronásledováním. Pochybnosti žalovaného o útoku na žalobce nejsou nijak podložené. Zranění v oblasti intimních partií svědčí o tom, že napadené bylo motivováno potrestáním za sexuální orientaci. Skutečnost, že žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany až poté, co přišel o vízum, nevylučuje důvodnost žádosti.

3. Žalobce dále uvádí, že po vydání rozhodnutí došlo k novým skutečnostem. Po vydání rozhodnutí došlo v zemi jeho původu k zásadnímu zhoršení bezpečnostní situace. V listopadu 2025 prezident vyhlásil bezpečnostní nouzový stav v reakci na vlnu masových únosů, ozbrojených útoků a kolaps veřejného pořádku. Bylo nařízeno přijímání příslušníků armády a policie, neboť bezpečnostní složky nejsou schopny zajistit ochranu civilního obyvatelstva. Stát Kwara je uváděn jako jedna z nejvíce postižených oblastí (únosy civilistů, útoky ozbrojených skupin na obce, útoky na silnicích, na kostely apod.). To vyvrací závěr žalovaného, že stát Kwara je bezpečnou oblastí. Žalobci by v případě návratu hrozilo reálné a aktuální riziko vážné újmy.

Obsah vyjádření k žalobě

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí. Připomíná, že žalobce v řízení uváděl jako důvody žádosti snahu pokračovat ve studiu v ČR, nepříznivou bezpečnostní situaci v Nigérii a svou homosexuální orientaci. Žaloba podle žalovaného polemizuje zejména se způsobem posouzení jeho sexuální orientace a obecně zdůrazňuje postavení osob LGBT+. Žalovaný však namítá, že žaloba nepropojuje obecné informace o této skupině s konkrétní životní situací žalobce. Poukazuje na to, že žalobce se neidentifikuje jako člen LGBT+ komunity, nijak se v této oblasti neangažuje a ani v ČR neudržuje homosexuální vztah, přestože k tomu má svobodné podmínky. Žalovaný dále vysvětluje, že samotná homosexuální orientace neznamená automaticky příslušnost k LGBT+ komunitě jako sociální skupině. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí dostatečně individuálně hodnotilo konkrétní okolnosti případu, zatímco žaloba argumentuje převážně obecnými úvahami o postavení sexuálních menšin. Ve vztahu k novým skutečnostem, které měly nastat po vydání správního rozhodnutí, žalovaný uvádí, že tyto okolnosti mají být řešeny prostřednictvím opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Případné změny poměrů v zemi původu proto samy o sobě nemají vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Závěrem žalovaný konstatuje, že žalobcova tvrzení neprokazují důvodné obavy z pronásledování ani hrozbu vážné újmy ve smyslu zákona o azylu. Napadené rozhodnutí považuje za zákonné, věcně správné a přezkoumatelné.

Replika žalobce

5. Žalobce v replice dále uvádí, že z judikatury plyne, že sexuální orientace může být podle okolností s ohledem na poměry v zemi původu považována za znak příslušnosti k určité sociální skupině. Žalobce netvrdil, že by byl LGBT+ aktivistou. Obává se pronásledování pro svou odlišnou sexuální orientaci, přičemž poukázal na své špatné zkušenosti z minulosti. Žalovaný jeho

homosexualitu nerozporoval, a měl proto posoudit, zda homosexuálům hrozí v zemi původu žalobce pronásledování. Vzhledem k tomu, že to žalovaný neudělal dostatečně, poukázal žalobce na zprávy o zemi původu. Ze zpráv o zemi původu vyplývá, že za člena LGBT+ komunity může být považován kdokoliv s odlišnou sexuální orientací nebo někdo kdo je za něj považován. Žalobce dále považuje za urážlivé vyjádření žalovaného, že se homosexualita „provozuje“. Žalobce měl v zemi původu vztah, který kvůli obavám tajil. Žalovaný přehlíží že by žalobce jako oběť násilí mohl být považován za zranitelnou osobu. Chování žalovaného neodpovídá povinnosti chovat se zdvořile a vycházet dotčeným osobám vstříc.

Jednání

6. Na jednání dne 10. 6. 2026 účastníci setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích. Žalobce odkázal na obsah žaloby a repliky. Nadto polemizoval se závěrem, že nedostatečně prokázal, že je homosexuál. Uvedl, že v zemi jeho původu není třeba se určitým způsobem prezentovat. Lidé to poznají podle toho, jakým způsobem člověk mluví nebo jakým se obléká. Již v řízení uvedl, že byl napaden členy gangu. Kromě toho žalobce dále rozvinul námitku, že po vydání rozhodnutí nastaly nové skutečnosti, k čemuž doložil návrhy na provedení důkazů.

7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Odkázal na vyjádření k žalobě a obsah napadeného rozhodnutí a správního spisu. Mimo jiné uvedl, že cílem pobytu žalobce v ČR bylo studium. Pro tyto účely slouží zákon o pobytu cizinců. Zprávy o zemi původu byly aktuální. Žalobce v zemi původu svou orientaci tajil a vztah s jiným mužem na veřejnosti neprezentoval. Zákon o azylu stanoví velmi přísná kritéria pro získání mezinárodní ochrany, a proto „azylový příběh“ by musel být silnější. Ojediněle ústrky se nepočítají za pronásledování. Žalovaný se věnoval vnitřnímu přesídlení otázce budoucího pronásledování i bezpečnostní situaci. Ta se dotýká veškerého obyvatelstva. Vláda země původu žalobce se snaží oblast bezpečnosti posílit, což vyplynulo také z provedeného dokazování.

8. Při jednání soud provedl k důkazu zprávu o zemi původu žalovaného „Nigérie – Informace OAMP, 10. dubna 2026 – Konflikty mezi muslimy a křesťany ve státě Kwara“ a následující články předložené žalobcem: (i) Desítky muslimů byly v Nigérii „zmasakrovány“ za to, že se odmítli přidat k džihádistům, říká guvernér z 5. 2. 2026 (www.bbc.com); (ii) Policie v Kwara odsoudila zabití 3 věřících a únos 15 lidí v místní samosprávě Ekiti z 5. 6. 2026 (leadership.ng); (iii) Ozbrojenci vthli do kostela v Kwara, zabili 3 osoby a unesli 15 z 24. 5. 2026 (thenicheng.com).

9. Další důkazy navržené žalobcem soud pro nadbytečnost neprovedl. Další žalobcem předložené články se vztahují k období před vydáním napadeného rozhodnutí. Ostatníy (certifikáty a potvrzení o účasti v iniciativě DigiEduHack 2025 a potvrzení o ceně, diplom bakaláře vydaný žalobci Provozně ekonomickou fakultou České zemědělské univerzity v Praze dne 19. 5. 2025 a potvrzení téže fakulty ze dne 13. 3. 2026, osvědčení o rekvalifikaci Institutu cizích jazyků, jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky s. r. o. ze dne 14. 6. 2025, osvědčení Českého červeného kříže ze dne 15. 2. 2025, potvrzení Nadačního fondu Eduzměna ze dne 17. 3. 2026) se netýkaly „azylového příběhu“ žalobce, tj. skutkové podstaty představující základ napadeného rozhodnutí.

Posouzení žaloby soudem

10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 32 odst. 1 zákona o azylu), osobou k tomu oprávněnou a že splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud byl při přezkoumání napadeného rozhodnutí vázán obsahem uplatněných žalobních bodů ( věta první ).

11. Podle vychází soud při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

12. Podle § 32 odst. 9 věty první zákona o azylu při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body.

13. Článek 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany vyžaduje, aby soudy přezkoumávající rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany posuzovaly projednávaný případ podle právního a skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu.

14. Žaloba je důvodná.

15. Podle § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.

16. Podle § 2 odst. 5 zákona o azylu se ochranou před pronásledováním nebo vážnou újmou rozumí zejména přiměřené kroky příslušných státních orgánů, strany nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, směřující k zabránění pronásledování nebo způsobení vážné újmy zejména zavedením účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představujících pronásledování nebo vážnou újmu, za předpokladu, že je taková ochrana účinná, není pouze přechodná a cizinec k ní má přístup.

17. Podle § 2 odst. 6 věty druhé zákona o azylu se původcem pronásledování nebo vážné újmy rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

18. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

19. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

20. Soud se nejprve zabýval žalobními námitkami stran žalobcem tvrzeného nebezpečí z důvodu jeho sexuální orientace.

21. Na tomto místě je třeba připomenout rozdělení břemene tvrzení a břemene důkazního mezi žadatele a žalovaného v řízení o udělení mezinárodní ochrany. Břemeno tvrzení tíží žalobce, který měl uvést důvody, které svědčí pro udělení mezinárodní ochrany [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 27. 3. 2008, č. j. -63]. Břemeno důkazní je pak rozloženo mezi žalobce a žalovaného. Prokazovat jednotlivá fakta je povinen primárně žadatel, nicméně žalovaný je povinen zajistit k dané žádosti maximální možné množství důkazů, a to jak těch, které vyvracejí tvrzení žadatele, tak těch, které je podporují. Uvede-li žadatel skutečnosti, jež by mohly nasvědčovat závěru, že opustil zemi původu pro nebezpečí pronásledování či vzniku vážné újmy, je povinností správního orgánu vést zjišťování skutkového stavu takovým způsobem, aby byly odstraněny nejasnosti o žadatelových skutečných důvodech odchodu ze země původu (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2005, č. j. -89, č. 1095/2007 Sb. NSS). Žalovaný tak nese odpovědnost za náležité zjištění reálií o zemi původu (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2005, č. j. -58). Za tímto účelem je žalovaný povinen si zajistit zprávy o zemi původu, které musí být důvěryhodné, vyvážené, ověřené z různých zdrojů, transparentní a aktuální. Zároveň se musí týkat otázek, které jsou v té které věci důležité pro posouzení případu (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. -81, č. 1825/2009 Sb. NSS).

22. Z právě uvedeného tak vyplývá, že žalobce byl povinen v řízení uvést tvrzení, z nichž vyplývají důvody relevantní z hlediska udělení mezinárodní ochrany. Podle soudu žalobce této své povinnosti dostál, neboť přednesl hájitelný (připustitelný) příběh vysvětlující důvody, pro které pociťuje obavy z pronásledování a nebezpečí vážné újmy. K tomuto příběhu pak předložil rovněž řadu podkladů. Žalovaný byl proto povinen zajistit dostatečné podklady pro zjištění situace v zemi původu a tyto podklady řádně vyhodnotit, a to bez ohledu na to, zda podporují verzi žalobce, nebo ji vyvracejí. Této své povinnosti však žalovaný podle soudu nedostál.

23. Pro obecná východiska projednávané věci byly pro zdejší soud inspirativní mimo jiné závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2025, č. j. -37. Ten, pokud se týče vnímání homosexuality obecně a jejich dopadů do sféry jednotlivce, odkázal na rozsudek NSS ze dne 5. 10. 2006, č. j. -52, dle něhož: „[h]omosexualita je […] charakteristikou, která v jistých ohledech komplikuje život jedince již jen proto, že je menšinovou sexuální orientací a jako taková je […] znakem „jinakosti“ ve srovnání se sexuální orientací většinovou a důvodem (či záminkou) pro to, aby na tuto „jinakost“ a na domnělé či skutečné důsledky z ní plynoucí bylo poukazováno“ (srov. též rozsudek NSS ze dne 23. 11. 2007, č. j. -71). Za těchto okolností proto judikatura správních soudů dovodila, že (homo)sexuální orientace žadatele o azyl může být podle okolností a s ohledem na poměry v zemi původu považována za znak příslušnosti k určité sociální skupině ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu (srov. zde např. rozsudky NSS ze dne 28. 5. 2009, č. j. -100, či ze dne 28. 5. 2019, č. j. -69).

24. Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) v rozsudku ze dne 25. 1. 2018, ve věci C-473/16, judikoval, že: „sexuální orientace představuje charakteristiku, která může zakládat příslušnost žadatele k určité sociální skupině ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 2011/95, pokud skupina osob, jejíž příslušníci sdílejí stejnou sexuální orientaci, je vnímána okolní společností jako odlišná.“ Poukázat lze rovněž na rozsudek SDEU ze dne 7. 11. 2013, ve spojených věcech C-199/12 až C-201/12, kde SDEU uvedl, že: „čl. 10 odst. 1 písm. d) směrnice 2004/83/ES musí být vykládán tak, že existence takové trestněprávní úpravy, o jakou se jedná v každé z věcí v původním řízení, která se vztahuje specificky na homosexuály, umožňuje konstatovat, že na tyto osoby je nutné pohlížet tak, že tvoří určitou společenskou vrstvu“.

25. S ohledem na shora uvedené tak není vyloučeno, aby byl žadateli o mezinárodní ochranu udělen azyl ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu či doplňková ochrana podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu proto, že se v domovském státě obává pronásledování nebo hrozící vážné újmy z důvodu příslušnosti ke konkrétní sexuální menšině. V tomto ohledu přitom zdejší soud připomíná, že současná judikatura vychází z premisy, že při posuzování otázky, zda má žadatel odůvodněný strach z pronásledování, není důležité, zda žadatel o mezinárodní ochranu skutečně má rasové, náboženské, národnostní, sociální či politické charakteristické rysy, jež vedou k pronásledování, jestliže původce pronásledování tyto rysy žadateli připisuje. Tyto závěry se bez dalšího v plném rozsahu uplatní taktéž ve vztahu k příslušnosti k sociální skupině založené na společném znaku sexuální orientace (srov. k tomu zejm. rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2018, č. j. -31, či dále též rozsudky ze dne 28. 11. 2018, č. j. -93, či ze dne 18. 2. 2022, č. j. -30).

26. V prvně citovaném rozsudku přitom NSS výslovně uvedl, že odůvodněný strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině založené na společné charakteristice sexuální orientace může mít i žadatel o mezinárodní ochranu, který není homosexuálem, pokud mu původci pronásledování příslušnost k této sociální (tj. sexuální) skupině připisují. Pro účely zkoumání důvodnosti obav z budoucího pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu je tradičně využíván standard přiměřené pravděpodobnosti vycházející z toho, že možnost pronásledování musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická (srov. např. rozsudky NSS ze dne 26. 3. 2008, č. j. -82, či ze dne 13. 8. 2010, č. j. -112). Oproti tomu v případě doplňkové ochrany je potřeba vyjít z testu reálného nebezpečí, který je vůči žadateli o mezinárodní ochranu přísnější, jak to ostatně zdůraznil NSS v rozsudku ze dne 19. 11. 2024, č. j. -45).

27. Z citované judikatury pro projednávanou věc mimo jiné vyplývá, že není pro otázku sexuální orientace samo o sobě rozhodné, že žalobce není „aktivistou“ LGBT+ komunity ani že v té či oné době neměl žádný vztah. Ani jedno o sexuální orientaci nevypovídá.

28. Důvodná je dále dílčí námitka, že žalovaný neposuzoval případ žalobce prospektivně.

29. Podle judikatury NSS „má posuzování odůvodněných obav z pronásledování prospektivní povahu, takže není zcela nezbytné, aby žadatel o mezinárodní ochranu v minulosti již konkrétní akt pronásledování utrpěl“ (srov. rozsudky NSS ze dne 29. 8. 2019, č. j. -77, nebo ze dne 24. 8. 2017, č. j. -33). V rozsudku ze dne 26. 7. 2018, č. j. -47, pak NSS doplnil, že „ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu pracuje s pojmem strachu jako subjektivním prvkem a odůvodněností strachu z pronásledování jako objektivním prvkem, nestanoví však podmínku faktického pronásledování v minulosti. Je zkoumána možnost budoucího pronásledování, přičemž je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická.“

30. Standard přiměřené pravděpodobnosti vyložil NSS v rozsudku ze dne 26. 3. 2008, č. j. -82, následovně: „Přiměřená pravděpodobnost nežádoucího důsledku návratu do země původu […] je dána tehdy, bývá-li tento důsledek v případech obdobných případu žadatele nikoli ojedinělý. Neznamená to, že pravděpodobnost, že nežádoucí důsledek nastane, musí být nutně vyšší než pravděpodobnost, že nenastane (tzn., že test ‚přiměřené pravděpodobnosti‘ představuje nižší důkazní standard než v civilních věcech) [tím méně to znamená, že v případě návratu do země původu musí být nastání nežádoucího důsledku prakticky jisté (tzn., že test ‚přiměřené pravděpodobnosti‘ představuje a fortiori i nižší důkazní standard než standard ‚nade vší pochybnost‘ v trestních věcech)], nýbrž to, že k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případu žadatele dochází natolik často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným jevem, a nikoli jako s jevem toliko výjimečným.“

31. Žalobce tedy má pravdu v tom, že se žalovaný dostatečně nezabýval nebezpečím pronásledování či vzniku vážné újmy v budoucnu. Z citovaného rozsudku SDEU věcech

C-199/12 až C-201/12 vyplývá, že nelze očekávat, že žadatel o mezinárodní ochranu bude v zemi původu skrývat svou homosexualitu, aby se vyhnul pronásledování či nebezpečí vzniku vážné újmy (srov. přiměřeně bod 71). Žalovaný tak měl řádně posoudit otázku potenciálního nebezpečí v případě návratu žalobce do země původu za podmínky, kdy nebude svou sexuální orientaci skrývat. Žalovaný však místo toho ne zcela srozumitelně uzavřel, že „nelze automaticky předpokládat, že pokud by žadatel, který nikdy za svého pobytu nedal veřejně najevo svoji sex. orientaci ve smyslu projevu milostné náklonnosti k muži […], přičemž ale ani nelze hovořit o tom, že by svoji homosexualitu tajil a potlačoval, neboť udržoval několik let vztah s mužem, aniž by došlo k pronásledování jeho osoby.“ (str. 8 napadeného rozhodnutí).

32. Podle soudu dále nebyla řádně posouzená otázka nebezpečí hrozící ze strany soukromých osob.

33. Žalobce jako původce v minulosti prožitého násilí uvedl členy gangu. V takovém případě měl žalovaný posoudit, zda došlo k jednání soukromé osoby či vícero soukromých osob, které je možné označit jako pronásledování či vážnou újmu, zda státní orgány v zemi původu poskytly (popř. byly schopny či ochotny poskytnout) žadateli ochranu, a pokud nikoliv, zda je jednání soukromé osoby a/nebo státních orgánů odůvodněno některým z azylově relevantních důvodů.

34. Žalovaný však pouze spekulativně zpochybnil intenzitu útoku na žalobce a uzavřel, že jeho původcem byla „skupina drogově závislých osob (tj. nelogicky jednajících, popř. jednajících pouze s cílem zajistit si finanční prostředky na drogy)“.

35. Žalovaný dále zpochybnil věrohodnost tvrzení žalobce stran jeho homosexuální orientace (str. 6 napadeného rozhodnutí) a stran motivu útoku ze strany soukromých osob (str. 8 napadeného rozhodnutí). Tento závěr není podle soudu dostatečně odůvodněn a nemá oporu v pohovoru se žalobcem ze dne 3. 10. 2024. Z něj jednoznačně vyplývá, že v zemi původu nešlo pouze o jeho sexuální orientaci ze subjektivního hlediska, nýbrž také o to, jak jej vnímalo (tj. jakou orientaci mu připisovalo) okolí (ať již rodina, či cizí osoby – např. soukromé osoby, které jej napadly – „Tam jsem poprvé pocítil problém s tím, že nemám tělo typického muže.“ „Říkali, že nevypadám jako muž, že jsem jiný.“ „Moje rodina ví, jaký jsem, že si občas lakuju nehty…“). Ve vztahu k motivu útoku žalovaný spekuluje, že jeho původci jakožto drogově závislé osoby jednaly nelogicky, popřípadě pouze s cílem zajistit si finanční prostředky na drogy (str. 8 napadeného rozhodnutí). Tyto skutečnosti, respektive žalobcem dovozovaný kauzální vztah mezi nimi, však žalobce vůbec netvrdil. Z pohovoru se žalobcem jednoznačně plyne, že jej napadli z důvodu sexuální orientace, že si všimli nalakovaných nehtů, že na něj mlaskali, že záměrně útočili na genitálie a jejich okolí.

36. Podle soudu bylo proto na místě, aby se žalovaný zabýval všemi relevantními skutečnostmi a eventuální pochybnosti, z nichž ne zcela jasně a konzistentně dovozuje nevěrohodnost žalobce, rozptýlil za pomocí podrobného doplňujícího pohovoru. Ten by přitom byl vhodným nástrojem jak stran otázky orientace žalobce (včetně jeho vztahů, byť obsah otázek musí zachovávat základní práva žalobce jako právo na důstojnost a soukromí a zákaz ponižujícího zacházení – srov. např. rozsudek NSS ze dne 11. 8. 2016, č. j. -26), tak stran otázky tvrzeného útoku ze strany soukromých osob. V této souvislosti soud připomíná, že z judikatury NSS plyne, že posuzování toho, zdali žadatel o azyl je homosexuál (či zda mu tuto příslušnost připisují v zemi původu ostatní lidé, kvůli čemuž mu rovněž může hrozit pronásledování), je z hlediska dokazování velmi obtížné, důkazy jsou tak zpravidla nahrazeny požadavkem soudržnosti a hodnověrnosti výpovědi žadatele (k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, čj. , anebo ze dne 2. 5. 2018, čj. ). K tomu pak dále přistupuje standard přiměřené pravděpodobnosti (srov. výše).

37. Žalovaný dále nedostatečně posoudil otázku možnosti vnitřního přesídlení. Z judikatury plyne, že „[s]plnění podmínek pro možnost vnitřního přesídlení (dostupnost oblasti, účinnost přesunu jako řešení proti pronásledování či vážné újmy v původní oblasti, absence hrozby navrácení do původní oblasti a minimální standard ochrany lidských práv) je nutné posuzovat kumulativně ve vztahu ke konkrétní oblasti země původu tak, aby bylo z rozhodnutí o mezinárodní ochraně patrné, která konkrétní část země původu je pro žadatele možným útočištěm před hrozící újmou.“ (právní věta k rozsudku NSS ze dne 27. 10. 2011, čj. -108). Podmínky vnitřního přesídlení (jeho dostupnost, bezpečnost a přiměřenost) žalovaný vůbec podrobně nezkoumal. Lakonicky pouze uvedl, že federální nebrání v usazení se kdekoliv na celém území země původu, kde to žalobce bude považovat za bezpečné a vhodné pro svou osobu (str. 11 napadeného rozhodnutí). Pro splnění podmínek vnitřního přesídlení však není rozhodná pouze formální možnost dle ústavního řádu federálního státu, tyto podmínky musejí být splnitelné fakticky. Žalovaný se tak v této souvislosti měl zabývat žalobcem nejen žalobcovou sexuální orientací, ale rovněž tvrzenou etnickou příslušností, náboženským vyznáním nebo strukturu společnosti v jednotlivých státech země původu (subjektech federace).

38. Jen pro úplnost považuje soud za vhodné dále doplnit, že skutečnost, zda žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany až poté, co bylo zrušeno jeho pobytové oprávnění udělené za účelem studia, nepovažuje pro projednávanou věc za rozhodnou. NSS v rozsudku ze dne 18. 6. 2019, č. j. -52, uvedl, že „[č]as podání žádosti by tedy stěžovateli neměl být sám o sobě k tíži a správní orgán žádost nemůže a priori posuzovat jako účelovou ,k legalizaci pobytu’. Zvláště k ní nesmí přistupovat jinak než k žádostem, které nepovažuje za ,účelové’. Vždyť žádosti o azyl mají kromě funkce ochranné obecně za účel umožnit cizinci legální pobyt na území; mezinárodní ochranu lze z azylově relevantních důvodů poskytnout i žadateli, který žádost podal zcela zjevně ,účelově’“.

39. K otázce nesprávného posouzení statusu žalobce coby zranitelné osoby soud doplňuje, že označení žadatele jako zranitelné osoby má sice určité důsledky (srov. např. § 10 odst. 4 zákona o azylu), žalobce však neuvádí, jakého konkrétního pochybení se vůči němu žalovaný dopustil. Pouhá okolnost, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany je zranitelnou osobou, sama o sobě nepředstavuje relevantní důvod pro udělení mezinárodní ochrany. K této skutečnosti musí přistoupit okolnost další, z hlediska udělení mezinárodní ochrany relevantní. Nesplnění povinnosti žalovaného podle § 10 odst. 4 zákona o azylu určit, zda žalobce je zranitelnou osobou, by mohlo teoretický vést k porušení některých jeho procesních práv, což by mohlo představovat vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost. Zranitelné osoby totiž mohou vyžadovat v souvislosti s řízením o udělení mezinárodní ochrany podporu k uplatňování práv a plnění povinností. Žalobce nicméně nenamítá, jaké podpory se mu mělo dostat, respektive jaký vliv na řízení a napadené rozhodnutí mělo, že se mu této podpory nedostalo. Tato námitka je nedůvodná.

40. Soud tedy uzavírá, že vzhledem k výše uvedeným úvahám napadené rozhodnutí neobstojí, neboť je nedostatečně odůvodněno a zároveň projednávaná věc vyžaduje podstatné doplnění dokazování. Tyto vady bránily přezkumu napadeného rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů. Vzhledem k těmto vadám se zároveň soud již v rámci právního posouzení nezabýval vlivem žalobcem tvrzených skutečností stran změny bezpečnostní situace v zemi původu po vydání napadeného rozhodnutí. Jestliže totiž napadené rozhodnutí neobstálo ex tunc, bylo nadbytečné se těmito skutečnostmi zabývat ex nunc ve smyslu § 32 odst. 9 věty první zákona o azylu, jedná-li se o takové skutečnosti, které bude mít žalovaný povinnost zohlednit v dalším řízení. Žalovaný tak v dalším řízení přihlédne rovněž ke skutečnostem žalobcem tvrzeným v soudním řízení a k důkazům, které jím byly předloženy, a zejména těm provedeným při jednání, a to i ve vztahu k eventuálně posuzované otázce vnitřního přesídlení.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

41. Soud tedy napadené rozhodnutí zrušil dílem pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů [ ve spojení s ] a dílem pro vady řízení spočívající v tom, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje podstatné doplnění [[ ve spojení s ]. Soud věc podle vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

42. Dokumenty nacházející se ve správním spisu se nepovažují za důkazní prostředky a dokazování se jimi neprovádí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. -117).

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalovaný nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný a podle by měl právo na náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s uplatňováním práv v tomto soudním řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozsudku). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Nejvyšší správní soud však kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele ( ).

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 10. června 2026

JUDr. David Kryska v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.