Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
55 A 27/2025 - 79.pdf
PDF · 0 B
No categories available
55 A 27/2025 - 79
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci
žalobců:
a) M. Š. F.
b) J. Š.
oba zastoupeni advokátem Mgr. Janem Mackem, sídlem Klimentská 1216/46, Praha
proti
žalovanému:
Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň
za účasti
osob zúčastněných na řízení:
1) I. H.
2) V. H.
obě zastoupeny advokátem Mgr. Tomášem Slabým, sídlem Truhlářská 1104/15, Praha
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2025, č.j. PK-RR/493/25,
takto:
I.
Žaloba se z a m í t á.
II.
Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
III.
Žádná z osob zúčastněných na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Napadené rozhodnutí
1. Žalobci a) a b) (dále jen společně „žalobci“) se žalobou ze dne 9. 6. 2025 domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2025, č.j. PK-RR/493/25 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Sušice (dále jen „prvoinstanční orgán“ nebo „stavební úřad“) ze dne 25. 11. 2024, č.j. 4071/24/rozh. (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“ nebo „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla k žádosti osob zúčastněných na řízení 1) a 2) povolena změna v užívání části stavby „Změna účelu části realizované stavby na ubytování bez stavebních úprav v rodinném domě v obci X.“ na pozemcích st. p. XA., XB., parc. č. XC., XD., XE., XF., XG. v katastrálním území X a stanoveny podmínky pro nový účel užívání stavby.
II.
Žaloba
2. Žalobci namítali, že v řízení došlo k porušení jejich procesních práv. Uvedli, že dne 20. 1. 2025 doručili do datové schránky stavebního úřadu své podání označené jako „Doplnění odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Sušice, odbor výstavby a územního plánování, sp.zn. 4071/24/VYS/Bla, č.j. 4071/24/rozh. ze dne 25. listopadu 2024“ (dále jen „doplnění odvolání“), jehož předmětem byla námitka, že změna účelu užívání stavby povolená prvostupňovým rozhodnutím není v souladu obecnými požadavky na výstavbu, konkrétně požadavkem na počet parkovacích míst. Předmětem doplnění odvolání byla námitka žalobců, že prvostupňové rozhodnutí je nezákonné pro rozpor s § 126 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Doplnění odvolání není v napadeném rozhodnutí vůbec zmíněno a není ani obsahem správního spisu ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád (dále jen „správní řád správní řád “) vedeného v řízení stavebním úřadem a žalovaným. Z obsahu správního spisu je naopak patrné, že stavební úřad tento spis předal žalovanému stejného dne, jako mu bylo doručeno doplnění odvolání – tj. 20. 1. 2025. Dne 20. 1. 2025 tak stavební úřad pozbyl věcnou příslušnost k činění úkonů v řízení (srov. JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. § 82 [Náležitosti odvolání]. In: JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. Správní řád Správní řád . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 627, marg. č. 15), pročež měl doplnění odvolání předat žalovanému dle § 88 odst. 1 správního řádu . Stavební úřad však doplnění odvolání žalovanému patrně nepředal, což nelze klást k tíži žalobců. Dle § 36 odst. 1 správního řádu jsou účastníci správního řízení oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí; správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy. Správní řízení se přitom pokládá za jediný celek a odvolací řízení tak tvoří s řízením prvoinstančním jeden procesní celek. (Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2017, č.j. 8 As 162/2017 -34, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2013, č.j. 29 Af 13/2011 -114, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č.j. 9 As 64/2007 -98.)
3. V projednávané věci tak žalobci byli dle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněni podat doplnění odvolání i poté, co podali odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, neboť toto právo žalobců nebylo ze strany stavebního úřadu nebo žalovaného v době podání doplnění odvolání žádným způsobem omezeno. I pokud by však toto právo žalobců bylo omezeno lhůtou dle § 36 odst. 1 správního řádu , žalovaný by se i v takovém případě musel zabývat vyjádřením podaným po uplynutí stanovené lhůty (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2011, č.j. 8 As 40/2010 -59). Tím spíš byl žalovaný povinen se zabývat doplněním odvolání, k jehož podání žádná lhůta stanovena nebyla. V této věci se přitom nejedná situaci, kdy by podání odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a doplnění odvolání od sebe dělilo několik měsíců, jako tomu bylo ve skutkovém stavu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2018, č.j. 1 As 36/2018 -28, kdy odvolatel doplnil své odvolání více jak tři měsíce poté, co jej podal. Data doručení odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a doplnění odvolání od sebe dělí pouhých 34 dní (tj. od 17. 12. 2024 do 20. 1. 2025), tedy zhruba 1 kalendářní měsíc. Navzdory shora uvedenému se žalovaný doplněním odvolání, jehož předmětem byla námitka nezákonnosti prvostupňového rozhodnutí, vůbec nezabýval a fakticky jej tedy opomenul. Z ustálené rozhodovací praxe soudů přitom plyne, že pokud se správní orgán fakticky opomene zabývat vyjádřením účastníka řízení, jedná se o vadu řízení, která může mít vliv na správnost rozhodnutí správního orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2017, č.j. 8 As 162/2017 -34).
4. Žalobci dále uvedli, že dle § 89 odst. 2 věty první správního řádu je odvolací správní orgán vždy a bez ohledu na rozsah námitek uvedených v odvolání povinen přezkoumávat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Komentářová literatura (JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. § 89 [Rozsah přezkoumání rozhodnutí]. In: JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. Správní řád Správní řád . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 660, marg. č. 3.) k tomuto zákonnému ustanovení dochází k následujícímu závěru: „Pro odvolací správní orgán nepřipadá v úvahu, aby nepřihlédl k opožděným námitkám, které vytýkají porušení kogentních předpisů hmotného či procesního práva, protože s nimi se musí správní orgán vždy vypořádat.“ Vzhledem k tomu, že se žalovaný nijak nezabýval doplněním odvolání, ačkoliv se jím dle § 36 odst. 1 a § 89 odst. 2 věty první správního řádu měl zabývat a v něm obsaženou námitku nezákonnosti prvostupňového rozhodnutí vypořádat, zatížil napadené rozhodnutí vadou řízení, která může mít vliv na správnost napadeného rozhodnutí.
5. Žalobci dále konstatovali, že obsahem doplnění odvolání byla námitka nezákonnosti prvostupňového rozhodnutí spočívající v jeho rozporu s § 126 odst. 3 stavebního zákona, dle kterého změna v užívání stavby musí být v souladu s územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, s obecnými požadavky na výstavbu, s veřejnými zájmy chráněnými tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy. Žalovaný se námitkou porušení kogentního předpisu hmotného práva (tj. stavebního zákona) obsaženou v doplnění odvolání vůbec nezabýval a nevypořádal ji. Žalobci tedy mají za to, že i napadené rozhodnutí (s ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č.j. 9 As 64/2007 -98) je shodně jako prvostupňové rozhodnutí nezákonné pro rozpor s § 126 odst. 3 stavebního zákona, přičemž tuto námitku nezákonnosti napadeného rozhodnutí dále rozebírají níže.
6. Obecnými požadavky na výstavbu se za účinnosti stavebního zákona, podle nějž bylo vedeno řízení, rozuměly obecné požadavky na využívání území, technické požadavky na stavby a obecné technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb, stanovené prováděcími právními předpisy [viz § 2 odst. 2 písm. e) stavebního zákona]. Obecné požadavky na využívání území byly za účinnosti stavebního zákona stanoveny ve vyhlášce č. 501/2006 Sb. , o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška “).
7. Dle § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky musí být u stavebních pozemků vyřešeno umístění odstavných a parkovacích stání pro účel využití pozemku a užívání staveb na něm umístěných v rozsahu požadavků příslušné české technické normy pro navrhování místních komunikací, což zaručuje splnění požadavků této vyhlášky. Touto normou byla do 1. 7. 2024 norma ČSN 73 6110 o projektování místních komunikací (dále jen „norma“). Dle normy má každé ubytovací zařízení mít na každá 3-4 lůžka zřízeno jedno parkovací stání a každá bytová jednotka nad 100 m2 celkové plochy v rodinném domě zřízena 2 parkovací stání (1 parkovací stání na 0,5 takové bytové jednotky). Dle projektové dokumentace předložené v řízení se ve stavbě mají nacházet po změně účelu užívání 3 bytové jednotky nad 100 m2 celkové plochy (tj. byt č. 2, byt č. 3A a byt č. 3B) a k poskytování ubytování má být určeno až 16 lůžek (viz str. 9 průvodní zprávy a str. 4 souhrnné technické zprávy). Aby tedy stavba po změně účelu svého užívání vyhovovala obecným požadavkům na výstavbu dle § 126 odst. 3 stavebního zákona (resp. vyhlášce a normě), musela by disponovat alespoň 10 parkovacími stáními (tj. 6 parkovacích stání k bytům a alespoň 4 parkovací stání k lůžkům určeným k ubytování). Tolika parkovacími stáními však stavba ve svém současném stavu nedisponuje a nebude jimi disponovat ani v případě změny svého účelu užívání, která je žádána v řízení. Toto plyne už ze souhrnné technické zprávy přeložené v řízení, která na své straně č. 14 zmiňuje o existenci pouhých 7 parkovacích stáních ke stavbě, tedy nikoliv 10 parkovacích stání vyžadovaných vyhláškou, resp. normou.
8. Parkovací stání ke stavbě jsou zřízena téměř výhradně na pozemku parc. č. XG. v katastrálním území X (dále též jen „pozemek“), který je v katastru nemovitostí evidován jako „trvalý travní porost“. Dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 357/2013 Sb. , o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška ) je pozemek takového druhu využívaný k pěstování trav nebo jiných bylinných pícnin, který nebyl zahrnut do systému střídání plodin a na kterém se mohou vyskytovat rozptýlené stromy a keře, případně jejich skupiny, pokud trávy a jiné bylinné pícniny i nadále převažují. Z místní situace je však patrné, že pozemek je z větší části (zhruba ze 2/3 své výměry 1427 m2) tvořen zpevněnou plochou užívanou jako parkovací stání ke stavbě. Pozemek tak je v katastru nemovitostí evidován jako „trvalý travní porost“, ačkoliv je z převažující části fakticky svým druhem spíše „zastavěnou plochou a nádvořím“ či „ostatní plochou“. Žalobci jsou přesvědčeni, že tento nesoulad v katastru nemovitostí není náhodou, ale jedná se o výsledek protiprávního jednání žadatelů o změnu účelu užívání stavby spočívající ve faktické změně druhu pozemku provedením neoprávněné stavby zpevněné plochy, která je užívána jako plocha parkovací.
9. Jak plyne z rozhodovací praxe soudů, parkoviště je stavbou podle § 2 odst. 3 stavebního zákona, pokud jsou současně splněny tyto podmínky: (i) dotčená zpevněná plocha je umístěna na pozemku a je výsledkem stavební činnosti, (ii) při stavební činnosti na dotčené zpevněné ploše byl s využitím odborného postupu použit stejnorodý stavební materiál umožňující stání automobilů a (iii) převažujícím účelem této zpevněné plochy je stání automobilů (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2023, č.j. 8 A 43/2022 -38). Přesně tyto podmínky zpevněná plocha na pozemku splňuje a je tak stavbou podle § 2 odst. 3 stavebního zákona, konkrétně parkovací, resp. odstavnou, plochou. Kvůli své velikosti (tj. patrně více než 300 m2, ale méně než 1000 m2) vyžadovala stavba parkovací plochy na pozemku dle § 96 odst. 2 písm. g) stavebního zákona územní souhlas a dle § 104 odst. 1 písm. f) stavebního zákona alespoň ohlášení stavebnímu úřadu. Pokud byla stavba parkovací plochy na pozemku provedena bez výše uvedených rozhodnutí a úkonů dle stavebního zákona, což vzhledem k výše popsanému nesouladu stavu evidovaného v katastru nemovitostí se skutečným stavem žalobci důvodně předpokládají, jedná se ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona o stavbu provedenou bez rozhodnutí vyžadovaných stavebního zákona, resp. jiných úkonů toto rozhodnutí nahrazující.
10. Územní souhlas a ohlášení dle stavebního zákona však nejsou jedinými veřejnoprávními dokumenty, kterými byla stavba parkovací plochy na pozemku podmíněna, což má dle § 129 odst. 3 stavebního zákona zvláštní relevanci pro případné dodatečné povolení stavby parkovací plochy na pozemku.
11. Vzhledem k tomu, že se pozemek nachází na území Národního parku Šumava, byla stavba parkovací plochy na pozemku dle § 44 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ZOPK “) podmíněna i souhlasem orgánu ochrany přírody.
12. Pozemek je dále součástí zemědělského půdního fondu, tudíž bylo vybudování parkovací plochy na něm dle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 334/1992 Sb. , o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOZPF “) podmíněno odnětím pozemku ze zemědělského půdního fondu.
13. Dle § 129 odst. 3 stavebního zákona nelze stavbu uvedenou v § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona dodatečně povolit, je-li mj. provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje nebo je-li tato stavba v rozporu s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Jak bylo uvedeno výše, zvláštními právními předpisy, které omezují provedení stavby parkovací plochy na pozemku za účelem ochrany veřejných zájmů, jsou ZOPK a ZOZPF . Stavba parkovací plochy na pozemku je proto protiprávní stavbou, kterou nelze dodatečně povolit a jejíž užívání může naplňovat skutkovou podstatu přestupku dle § 178 odst. 1 písm. h) stavebního zákona.
14. Protiprávní stavba parkovacího stání na pozemku, kterou stavební úřad není oprávněn ani dodatečně povolit a jejíž užívání naplňuje skutkovou podstatu přestupku dle § 178 odst. 1 písm. h) stavebního zákona, není způsobilá k tomu, aby jejím prostřednictvím stavba splňovala obecné požadavky na výstavbu stanovené vyhláškou, resp. normou, týkajících se umístění odpovídajícího počtu odstavných a parkovacích stání pro účel užívání stavby.
15. Stavba tak v důsledku změny účelu užívání nebude vyhovovat obecným požadavkům na výstavbu pro počet parkovacích stání nevyhovující vyhlášce, resp. normě a napadené rozhodnutí je proto rozpor s § 126 odst. 3 stavebního zákona nezákonné.
III.
Vyjádření žalovaného k žalobě
16. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že podáním ze dne 20. 1. 2025 nedisponuje a není ani obsahem vyžádaného správního spisu stavebního úřadu v dané věci. Žalovaný se proto k němu nemohl v rámci svého rozhodnutí vyjádřit, byť bylo podáno po řádné odvolací lhůtě a ani o jeho existenci nebylo avizováno v předmětném odvolání. I kdyby však součástí předaného spisového materiálu v rámci odvolání bylo nebo by bylo doručeno žalovanému, uplatnil by se § 82 odst. 4 správního řádu , dle kterého k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním. V daném případě se jedná o nové skutečnosti, které žalobci mohli uplatnit před prvoinstančním orgánem, a neuplatnili je. Proto by k nim nemělo být přihlíženo. Žalobci ani neuvádí, proč tak nemohli činit před prvoinstančním orgánem. Obdobně též stanovuje zásada koncentrace řízení dle stavebního zákona, kdy účastník řízení (v konkrétním případě žalobci) měl danou námitku uplatnit včas (ve stanovené lhůtě) v rámci prvoinstančního řízení. Navíc žalovaný je toho názoru, že skutečnosti, které žalobci uvádí v podání ze dne 20. 1. 2025, se přímo nedotýkají výkonu jejich hmotných práv (jde o nelegitimní a opožděné námitky). Obdobně též platí § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s.ř.s. s.ř.s. “), kdy se žalovaný domnívá, že žalobci nemají v dané věci ani aktivní procesní (žalobní) legitimaci a „žaloba by mohl být“ (sic!). Předložená projektová dokumentace, zpracovaná autorizovanou osobou a opatřená kulatým razítkem se stáním znakem, žalobci zmiňovanou problematiku řeší, kdy doprava v klidu je řešena stávajícím parkováním na vlastním pozemku stavebníka, který je od nemovitostí ve spoluvlastnictví žalobců v dostatečné vzdálenosti (cca 115 až 160 m).
IV.
Vyjádření osob zúčastněných na řízení
17. Osoby zúčastněné na řízení k věci uvedly, že i pokud by nezaslání doplnění odvolání žalovanému bylo vadou (což však nebylo), šlo by o vadu, která ale na výsledku řízení o povolení změny v užívání části stavby „Změna účelu části realizované stavby na ubytování bez stavebních úprav v rodinném domě v obci X.“ (dále též jen „rekolaudace“) nemohla nic změnit, neboť veškeré námitky uvedené v doplnění odvolání (a žalobci zopakované v žalobě) ohledně údajného porušení obecných požadavků na výstavbu (v podobě potřebného počtu parkovacích stání) jsou nedůvodné. Jak uvádí literatura – SOCHOROVÁ, Vendula. § 78 [Rozsudek]. In: BLAŽEK, Tomáš, JIRÁSEK, Jan, MOLEK, Pavel, POSPÍŠIL, Petr, SOCHOROVÁ, Vendula, ŠEBEK, Petr. Soudní řád správní . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016: „Drobné procesní vady nebudou mít za následek zrušení správního rozhodnutí, neboť ani jejich odstranění v následném správním řízení by nijak nemohlo zvrátit výsledek tohoto řízení.“ V daném případě zde proto není důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť ani v případě, že by mělo být doplnění odvolání žalovanému doručeno a zohledněno, nemohlo by to vést k jinému skutkovému či právnímu závěru v řízení o rekolaudaci. Nezohlednění doplnění odvolání v rámci odvolacího řízení však nebylo pochybením žalovaného, ani stavebního úřadu. Ze spisu vyplývá, že prvostupňové rozhodnutí bylo žalobcům doručeno 2. 12. 2024, přičemž žalobci podali odvolání stavebnímu úřadu dne 17. 12. 2024. Žalobci tudíž museli vědět, že dne 20. 1. 2025 podávají doplnění odvolání po uplynutí odvolací lhůty. Rovněž si žalobci měli být vědomi, že doplnění odvolání podávají nepříslušnému orgánu, neboť jej podali po uplynutí 30 dnů od podání odvolání, kdy stavební úřad musí předat spis žalovanému dle § 80 odst. 1 správního řádu . Žalobci měli doplnění odvolání tedy adresovat přímo žalovanému, což však neučinili. Z judikatury přitom plyne, že účastník správního řízení musí nést negativní důsledky toho, že své „doplnění“ odvolání podá opožděně, a navíc nepříslušnému orgánu (viz bod 24 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018, č.j. 8 As 233/2016 -40. Shodně i bod 15 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2020, č.j. 6 As 182/2019 -38.). Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2017, č.j. 8 As 162/2017 -34, na nějž se žalobci odvolávají, přitom není pro nyní řešenou věc přiléhavý. Nejvyšší správní soud totiž řešil případ, kdy správní orgán I. stupně způsobil, že se „doplnění“ odvolání nedostalo k odvolacímu orgánu včas, neboť ačkoli již správní orgán I. stupně nebyl funkčně příslušný, vyzýval podatele „doplnění“ odvolání k doložení plné moci. To se však v nyní řešeném případě nestalo, Stavební úřad po uplynutí odvolací lhůty nijak nevyvolal u žalobců mylný dojem, že mu doplnění odvolání mají zasílat.
18. Osoby zúčastněné na řízení dále uvedly, že po částečné rekolaudaci bude ve stavbě 12 ubytovacích lůžek, nikoliv 16, jak nesprávně uvádí žalobci. To přímo uvádí i str. 16 napadeného rozhodnutí: „v současně povolené změně v užívání se jedná o ubytování pro 12 hostů“. Tj. pro část stavby určené k ubytování musí být zřízena celkově 3 parkovací stání. Stavba přitom disponuje parkovištěm na pozemku p. č. XG. (dříve pozemek p. č. XH.), který obsahuje více jak 3 parkovací stání pro ubytovací lůžka i více jak 6 parkovací stání pro bytové jednotky. To je zřejmé z katastrální mapy (na níž je vyfoceno dokonce 10 zaparkovaných automobilů), ortofotomap i z dronového snímku. Stran žalobních námitek ohledně černé stavby parkoviště osoby zúčastněné na řízení uvedly, že tvrzení žalobců se míjí s předmětem řešeného správního řízení. Předmětem řízení o rekolaudaci nebylo vůbec posuzování oprávněnosti stavby parkovacích stání na pozemku, jejich dodatečné povolování nebo řešení údajných přestupků. Uvedené námitky žalobců proto nejsou relevantní. Navíc, evidence druhu pozemku v katastru nemovitostí není žádným důkazem, že parkovací plocha na pozemku je černou stavbou. Ze strany žalobců jde pouze o ničím nepodložené domněnky. Argumentace žalobců je navíc zjevně účelová, neboť mají sami na svém pozemku parc. č. XCH. umístěnou stavbu parkoviště v podobě žulové dlažby na betonovém podkladu. Tento pozemek žalobců je přitom rovněž v katastru nemovitostí evidován jako trvalý travní porost. Parkovací místa byla zřízena na Pozemku v souladu se společným povolením budovy, kterým bylo na pozemku povoleno zřídit vjezd spojující budovu a přilehlou pozemní komunikaci. Pozemek byl přitom odňat ze zemědělského půdního fondu a bylo vydáno souhlasné stanovisko orgánu ochrany přírody. Parkovací místa tak byla na pozemku zřízena oprávněně, a budova i po rekolaudaci tedy splňuje obecné požadavky na výstavbu.
V.
Posouzení věci soudem
19. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, že žalovaný souhlasil s projednáním věci bez jednání a žalobci ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu nevyjádřili nesouhlas s projednáním věci bez jednání, ač byli poučeni o tom, že v takovém případě se bude mít za to, že souhlas je udělen, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. s.ř.s. o věci samé bez jednání.
20. V souladu s § 75 odst. 1 , 2 s.ř.s. s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.
21. Žalobci založili důvodnost žaloby výlučně na tvrzení, že žalovaný zatížil odvolací řízení vadou, neboť se nevypořádal s doplněním jejich odvolání ze dne 20. 1. 2025. V něm uplatnili námitku, že změna v užívání stavby není přípustná pro nedostatečný počet parkovacích stání a že při posouzení splnění požadavků na parkování nelze zohlednit stávající parkovací plochu, neboť se má jednat o nepovolenou stavbu. Ostatní závěry žalovaného uvedené v napadeném rozhodnutí, včetně vypořádání odvolacích námitek obsažených v odvolání, žalobci žádným žalobním bodem nezpochybnili.
22. Žalobci tedy namítali procesní pochybení žalovaného. Takové pochybení je však důvodem nezákonnosti správního rozhodnutí pouze tehdy, mohlo-li mít vliv na jeho zákonnost. Soud se proto zabýval tím, zda nevypořádání doplnění odvolání mohlo za okolností projednávané věci ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí.
23. Podle § 126 odst. 4 věta druhá stavebního zákona se podle charakteru změny dokončené stavby postupuje podle § 78 až 96a a § 104 až 117.
24. Podle § 112 odst. 1 věta první a druhá stavebního zákona stavební úřad oznámí účastníkům řízení, kteří jsou mu známi, a dotčeným orgánům zahájení stavebního řízení nejméně 10 dnů před ústním jednáním, které spojí s ohledáním na místě, je-li to účelné. Zároveň upozorní dotčené orgány a účastníky řízení, že závazná stanoviska a námitky, popřípadě důkazy mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak že k nim nebude přihlédnuto.
25. Podle § 114 odst. 1 věta první stavebního zákona účastník řízení může uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. Účastník řízení ve svých námitkách uvede skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek; k námitkám, které překračují rozsah uvedený ve větě první a druhé, se nepřihlíží (§ 114 odst. 1 věta třetí stavebního zákona).
26. Stavební úřad opatřením ze dne 8. 10. 2024 oznámil účastníkům řízení zahájení řízení a nařídil ústní jednání spojené s ohledáním na místě na den 22. 10. 2024. Současně účastníky řízení výslovně poučil, že své námitky, závazná stanoviska a důkazy mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak k nim nebude přihlédnuto, a zároveň je vyrozuměl o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Žalobci tedy byli řádně poučeni jak o koncentraci řízení, tak o následcích jejího nedodržení. Přesto námitku týkající se nedostatečného počtu parkovacích stání a údajné nepovolenosti stávající parkovací plochy neuplatnili při ústním jednání dne 22. 10. 2024, ani v průběhu prvoinstančního řízení, nýbrž až v doplnění odvolání ze dne 20. 1. 2025. Takto uplatněná námitka tedy byla zjevně opožděná.
27. K tomu, aby se mohl stavební úřad, a následně žalovaný, zabývat námitkou účastníka řízení je nezbytné splnit dvě podmínky. A to uplatnit svoji námitku včas a současně uvést, jak se jím namítané skutečnosti přímo dotýkají jeho vlastnického práva. Žalobci nesplnili ani jednu z nich. Svoji námitku uplatnili teprve v doplnění odvolání a současně neuvedli, jakým způsobem by tvrzeným nedostatkem parkovacích míst měli být dotčeni na svých právech. Ani v doplnění odvolání, ani v žalobě.
28. Na základě výše uvedeného je nutné dospět k závěru, že i pokud by stavební úřad žalovanému předložil doplnění odvolání žalobců před vydáním napadeného rozhodnutí, nemohl by žalovaný v neprospěch stavebníků k námitkám žalobců přihlížet a z pohledu nich posuzovat zákonnost napadeného rozhodnutí. Procesní pochybení tedy nemohlo mít vliv na jeho zákonnost.
29. Nad rámec uvedeného je vhodné upozornit na to, že předmětem řízení nebyla otázka zákonnosti či nezákonnosti plochy pro parkování, která je podle žalobců „protiprávní stavbou, kterou nelze dodatečně povolit”. Nešlo o řízení o dodatečné povolení této stavby. Zabývat se námitkami o nezákonnosti této stavby by tak bylo možné pouze v souvislosti s včasnými a pokud jde o dotčení práv žalobců řádně odůvodněnými námitkami.
VI.
Rozhodnutí soudu
30. Soud neshledal žádný z žalobci uvedených žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. s.ř.s. zamítl, neboť není důvodná.
VII.
Odůvodnění neprovedení důkazů
31. Soud nerozhodl na základě dalších důkazů, neboť toho nebylo třeba k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žaloby.
VIII.
Náklady řízení
32. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. s.ř.s. by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, když měl ve věci plný úspěch. Jelikož žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
33. Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s.ř.s. s.ř.s. , ve znění účinném do 31. 12. 2025 (srov. čl. XI bod 2. zákona č. 314/2025 Sb. ), právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že soud neuložil žádné z osob zúčastněných na řízení žádnou povinnost, nemohly jim vzniknout náklady podle § 60 odst. 5 věty prvé s.ř.s. s.ř.s. , ve znění účinném do 31. 12. 2025. Soud neshledal ani důvodů zvláštního zřetele hodných, které by přiznání nákladů osobám zúčastněným na řízení odůvodňovaly, proto žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 25. června 2026
Mgr. Alexandr Krysl v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.