Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
77 A 22/2026 - 132.pdf
PDF · 0 B
No categories available
77 A 22/2026 - 132
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci
navrhovatelů:
a) J. M.,
b) Ing. Š. M.,
c) V. M.,
d) P. M.,
e) Mgr. M. S.,
f) F. P.,
g) Ing. J. R.,
h) L. B.,
i) Granja s. r. o., IČ 06592171, Svitavská 500/7, 678 01 Blansko,
j) Ochránci Smržovic, z. s., IČ 09186191, Smržovice 24, 345 06 Kdyně,
k) STOP kamenolomu ve Smržovicích, z. s., IČ 17439191, Smržovice 13, 345 06 Kdyně,
l) M. M.,
m) J. S.,
n) K. J.,
o) J. W.,
všichni zastoupeni JUDr. Oldřichem Nejdlem, advokátem, Valentinská 56/11, 110 00 Praha 1,
proti
odpůrci:
Město Kdyně, IČ 00253464, náměstí 1, 345 06 Kdyně,
zastoupenému Mgr. Jiřím Maškem, Pod Všemi svatými 427/17, 301 00 Plzeň,
o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu Kdyně, schváleného usnesením Zastupitelstva města Kdyně ze dne 28. 4. 2025, č. Z13-141 f), a to v částech souvisejících s dobývacím prostorem Smržovice a těžbou nerostů v kamenolomu Smržovice – Zadní kopec,
takto:
I. Návrh se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
[I] Předmět řízení
1. Návrhem ze dne 23. 3. 2026, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručeným téhož dne, se navrhovatelé domáhali zrušení částí opatření obecné povahy Územního plánu Kdyně, schváleného usnesením Zastupitelstva města Kdyně ze dne 28. 4. 2025, č. Z13-141 f) (dále jen („napadené rozhodnutí“ nebo „OOP“ nebo „Územní plán“), v následujícím rozsahu
a) textové části:
i. na str. 26 – 27 celý text, který se týká regulace ploch těžby nerostů (NT),
ii. na str. 29 celý text, který se týká regulace ploch zeleně ochranné a izolační (ZO) na pozemcích parc. č. X, XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XCH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, XR, XS, XT, XU, XV, XW, XX, XY, XZ, XAA, XAB, XAC, XAD, XAE, XAF, XAG, XAH, XACH, XAI, XAJ, XAK, XAL, XAM, XAN a St. XAO, vše v k. ú. XAAM,
iii. na str. 61 text: „Pro LBC 413b, LBK 15 a LBK 16, tj. prvky ÚSES vymezené v dobývacím prostoru č. 3060000 Smržovice 3 - Zadní kopec platí, že se jedná o cílový stav krajiny, kterého je potřeba dosáhnout po těžbě v rámci rekultivačních činností.“,
iv. na str. 63 text: „případně plochách těžby nerostů (NT)“,
v. vyhodnocení námitek a připomínek N7 navrhovatelů a), b) a c) (s výjimkou dílčí námitky N7F – lokalita č. 1), N16 navrhovatelek m) a n), N20 navrhovatele g), N23 navrhovatelky e), N31 navrhovatele o), N-OVJ-2A navrhovatelky e), N-OVJ-4 navrhovatele o), N-OVJ-5A až N-OVJ-5H navrhovatelů a), b) a c), P32 navrhovatele a), P36 navrhovatele d) v rozsahu částečného nevyhovění námitce, P37 navrhovatele d) v rozsahu částečného nevyhovění námitce, P40 navrhovatelů f), h), i), j) a l), P-OVJ -1 navrhovatelek m) a n), P-OVJ – 4 navrhovatele k), a
b) grafické části:
i. vymezení plochy těžby nerostů (NT) na pozemcích parc. č. XAP, XAQ, XAR, XAS, XAT, XAU, XAV, XAW, XAX, XAY, XAZ, XAAA, XAAB, XAAC, XAAD, XAAE, XAAF, XAAG, XAAH, St. XAACH, St. XAAI, St. XAAJ, St. XAAK a St. XAAl, vše v k. ú. XAAM,
ii. vymezení plochy zeleně ochranné (ZO) na pozemcích parc. č. X, XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XCH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, XR, XS, XT, XU, XV, XW, XX, XY, XZ, XAA, XAB, XAC, XAD, XAE, XAF, XAG, XAH, XACH, XAI, XAJ, XAK, XAL, XAM, XAN a St. XAO, vše v k.ú. XAAM, dnem právní právní moci rozsudku.
2. Územní plán se vydává formou opatření obecné povahy podle § 171 a následujících zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , ve znění pozdějších předpisů [§ 43 odst. 4 věta čtvrtá zákona č. 183/2006 Sb. (starý stavební zákon), resp. § 73 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb. (nový stavební zákon)].
[II] Návrh
3. Návrh čítající 62 stran v úvodu obsahuje geografický popis místních částí obce Kdyně (Smržovice, Dobříkov a Modlín), jichž se předmětný návrh předně dotýká, a právní rámec stanovení a pozdější úpravy poměrů v dobývacím prostoru a chráněném ložiskovém území Smržovice – Zadní kopec (kamenolom nerostu diorit).
4. Vstupním tvrzením navrhovatelů je argument, že území plán Kdyně nad rámec vyznačení dobývacího prostoru ve své grafické části jako plochy těžby nerostů nevyužil potenciál navazujících regulací zohledňujících další dotčené zájmy a jednostranně vychází vstříc budoucímu obnovení dobývání nerostů. V tom navrhovatelé spatřují nezákonnost a nepřiměřenost. Ve třetí části návrhu navrhovatelé popisují dosavadní stav územně plánovací dokumentace týkající se dotčeného území, v části IV. pak popsali průběh schvalování stávajícího ÚP v souvislosti s dobývacím prostorem Smržovice a těžbou nerostů. V dalších dvou částech navrhovatelé označili napadené části ÚP a věnovali se aktivní procesní a věcné legitimaci navrhovatelů dohromady i každého zvlášť.
5. Obecně bylo mj. uvedeno, že navrhovatelé 1) až 9) a 12) až 15) jsou obyvatelé a vlastníci nemovitostí, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti dobývacího prostoru Smržovice - Zadní kopec a mohou tak být přímo dotčeni dobýváním nerostů v této oblasti (exhalacemi, hlukem, zápachem, významným snížením hodnoty jeho majetku).
6. Navrhovatelé 10) a 11) jsou místní spolky, jejichž předmětem činnosti je ochrana zdejšího životního prostředí, svoji činnost vykonávají aktivně a dlouhodobě, sídlí ve Smržovicích a sdružují desítky místních obyvatel a vlastníků nemovitostí, kteří tímto způsobem kolektivně hájí svá ohrožená veřejná subjektivní práva i dotčené veřejné zájmy (zejména na ochraně životního prostředí).
7. Reálná možnost významných dopadů do veřejných subjektivních práv navrhovatelů, kterou vyvolává územním plánem připuštěná (resp. nedostatečně regulovaná) možnost obnovení dobývání nerostů v kamenolomu Smržovice - Zadní kopec, se podává již z odůvodnění rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 10. dubna 2024, sp. zn. ZN/MZP/2021/520/64, č.j. MZP/2024/220/548, a celého souvisejícího správního spisu, zejména znaleckých posudků předložených jako přílohy návrhu společností EUROVIA Kamenolomy, a.s., které navrhovatelé požadují k provedení jako listinného důkazu i v tomto řízení.
8. Tyto doklady popisují zejména exhalace (imise) fyzikálního charakteru (hluk, prach, otřesy), které působí v míře kolidující s veřejnoprávním i hygienickými limity nejméně stovky metrů daleko od hranice probíhající těžby.
9. V části sedmé navrhovatelé uvedli konkrétní návrhové body.
Nepřezkoumatelnost vypořádání námitek a připomínek
10. Navrhovatelé ve svých opakovaně podávaných námitkách rozporovali, že Územní plán obsahuje v textové a grafické části celou řadu dílčích regulací, které nad rámec právních předpisů a nad rámec požadavku dotčených orgánů vycházejí vstříc budoucímu obnovení těžby nerostů v kamenolomu Smržovice - Zadní kopec (dále jen „kamenolom“). Naopak překvapivě nevyužívá potenciálu, který má, jak zohlednit i jiné chráněné zájmy.
11. Navrhovatelé vytýkali, že Územní plán pouze přijímá existenci dobývacího prostoru Smržovice – Zadní kopec, resp. chráněného ložiskového území Smržovice jako danou skutečnost, aniž by se v rámci přípustných způsobů využití tohoto území řádně, odůvodněně a přezkoumatelně zabýval tím, do jaké míry by využití tohoto území pro těžbu nerostů a další související činnosti (budování infrastruktury k těžbě, nezbytnost zajištění dopravní obslužnosti apod.) negativně ovlivnilo ostatní zájmy, které je v rámci územního plánování třeba zohlednit a chránit (zejména kvalitu života občanů Smržovic, Dobříkova, Modlína a Branišova — hlučnost, prašnost, rizika poškození staveb otřesy a vibracemi v důsledku trhacích prací, znehodnocení nemovitostí atd., ochranu veřejné zeleně a životního prostředí, vodních zdrojů pro zásobování pitnou vodou i pro zemědělské účely apod.).
12. Navrhovatelé dále upozornili na to, že Územní plán neobsahuje žádnou řádně odbornou analýzu střetu zájmů, které by byly dotčeny či ohroženy v případě dalších kroků směřujících k využití dobývacího prostoru a chráněného ložiskového území Smržovice pro těžbu nerostů. Územní plán proto logicky nemůže ani naplnit svoji zákonnou povinnost vyplývající z § 15 odst. 1 horního zákona, tj. povinnost v rámci územního plánování navrhovat řešení, které je z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a dalších zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější, tedy respektovat zásadu přiměřenosti (proporcionality) při řešení střetu různých dotčených veřejných a soukromých zájmů.
13. Územní plán dle námitek navrhovatelů zcela rezignuje na přesnější a podrobnější regulaci přípustných způsobů využití dobývacího prostoru Smržovice - Zadní kopec, resp. chráněného ložiskového území Smržovice k jejich ev. dalšímu těžebnímu využití, které podléhají územnímu plánování - tj. přípravných průzkumných a těžebních prací, umisťování staveb souvisejících s těžbou apod., budování nezbytné dopravní a jiné infrastruktury, např. podmíněním jejich realizace vyřešením tzv. střetů zájmů (mezi těžbou a dotčenými vlastníky, ochranou životního prostředí, vodních zdrojů aj.).
14. Navrhovatelé rozporovali i to, že Územní plán vůbec nepočítá s tím, jaké nároky na dopravní a jinou infrastrukturu zejména v k. ú. XAAM a Dobříkov by s sebou nesla těžba nerostů v rámci dobývacího prostoru Smržovice — Zadní kopec, resp. CHLÚ Smržovice, kdy zejména stávající stav místních komunikací a účelových komunikací zjevně neumožňuje těžbu fakticky realizovat za dodržení všech standardů ochrany životního prostředí, hygienických norem a technických parametrů pozemních komunikací.
15. Námitky navrhovatelů směřovaly i proti tomu, že Územní plán nestanoví žádná konkrétní opatření, která by zajistila, že faktické využití dobývacího prostoru Smržovice — Zadní kopec pro těžbu nerostů bude realizováno jen tehdy a za takových podmínek, kdy zájem státu na využití nerostného bohatství zjevně převládne nad ostatními dotčenými právem chráněnými zájmy (s přihlédnutím mj. k množství a jakosti zásob, ekonomickým nákladům a přínosům těžby i jejím dopadům nefinančního charakteru na jiné chráněné veřejné zájmy, účinnosti a nákladnosti opatření k zajištění ochrany konkurujících veřejných zájmů...), a tedy v rozporu s § 36 odst. 5 stavebního zákona nerespektuje pro něj závazné Zásady územního rozvoje Plzeňského kraje (konkrétně oddíl 6.4 textové části), podle nichž „Je nezbytné preferovat těžbu výhradních ložisek a významných nevýhradních ložisek v plochách s vyřešenými nebo řešitelnými střety zájmů, a to v souladu s reálnou potřebou investičních záměrů ve vazbě na množství a jakost zásob.“
16. Při vypořádání těchto námitek se odpůrce dopustil několika na sebe navazujících zásadních pochybení, která ve svém souhrnu měla za následek nepřezkoumatelnost, a tudíž i nezákonnost rozhodnutí o námitkách:
17. povahu námitek ve smyslu § 52 odst. 2 stavebního zákona v zásadě přiznal toliko těm námitkám, které navrhovatelé uplatnili jako vlastníci pozemků umístěných uvnitř dobývacího prostoru (chráněného ložiskového území) Smržovice - Zadní kopec, zatímco námitky navrhovatelů z titulu vlastnictví jiných nemovitostí v území dotčeném Územním plánem (tedy podaných vlastníky pozemků přímo či nepřímo sousedících, které mohou být dotčeny těžbou nerostů, jejíž vlivy se zde významně projeví např. exhalacemi, hlukem, zápachem, významným snížením hodnoty jejich majetku apod.) posoudil pouze jako připomínky dle § 52 odst. 3 stavebního zákona,
18. tím odpůrce v rozporu se zákonem navodil stav, kdy o (podstatné) části námitek vůbec meritorně (výrokem) nerozhodl (jak mu ukládá § 172 odst. 5 správního řádu ), ale pouze je vypořádal v rámci odůvodnění textové části Územního plánu (dle § 172 odst. 4 správního řádu ),
19. rozsah a podstatu podaných námitek navíc odpůrce zredukoval toliko na nesouhlas navrhovatelů s vymezením chráněného ložiskového území, což mu umožnilo odvolat se na existující limity využití území a jejich závaznost pro orgány územního plánování, resp. na průběh správního řízení u Ministerstva životního prostředí a jeho komentování dotčenými orgány [srov. zejména obsah námitky navrhovatelky 5 (N23) a námitky („připomínky“) navrhovatelky 9 (P40) a jejich rekapitulaci a vypořádání v textové části Územního plánu],
20. jedinou další věcnou reakcí na argumentaci navrhovatelů byl odkaz na zapracované pokyny („připomínky“) samotného odpůrce pořizovateli Územního plánu (podřazené pod připomínku P-40 - v dalším stupni řešení plánované otvírky lomu bude řešena dopravní obsluha (odvoz vytěženého materiálu) mimo zastavěné části sídel města Kdyně; nedojde k ohrožení vodních zdrojů města Kdyně a jejích obyvatel, případně budou zajištěny vodní zdroje nové; nebudou překročeny hygienické limity hluku, prachu a vibrací za hranicí CHLÚ; bude provedena kompenzace poškození přírody a krajiny formou vyčlenění náhradních ploch přírodních; bude zpracována dopadová studie na soudržnost obyvatel v území a cestovní ruch); tyto pokyny odpůrce pořizovateli se však s podanými námitkami navrhovatelů překrývají pouze částečně - viz výše (zejména neřeší hlučnost, prašnost a rizika poškození staveb otřesy a vibracemi v důsledku trhacích prací z pohledu soukromoprávního - tzv. imisí dle občanského zákoníku , znehodnocení nemovitostí, ochranu veřejné zeleně a životního prostředí, neobsahují požadavek na odbornou a komplexní analýzu střetu zájmů za účelem nalezení jejich nejvýhodnějšího řešení ve smyslu § 15 odst. 1 horního zákona ani přesnější a podrobnější regulaci přípustných způsobů využití dobývacího prostoru k dalšímu těžebnímu využití, které podléhá územnímu plánování - tj. přípravných průzkumných a těžebních prací, umisťování staveb souvisejících s těžbou, budování nezbytné dopravní a jiné infrastruktury, např. podmíněním jejich realizace vyřešením tzv. střetů zájmů, nedotýkají se toho, zda navrhovaná regulace zajistí, že těžba nerostů bude realizována jen tehdy a za takových podmínek, kdy zájem státu na využití nerostného bohatství zjevně převládne nad ostatními dotčenými právem chráněnými zájmy, s přihlédnutím mj. k množství a jakosti zásob, ekonomickým nákladům a přínosům těžby i jejím dopadům nefinančního charakteru na jiné chráněné veřejné zájmy, účinnosti a nákladnosti opatření k zajištění ochrany konkurujících veřejných zájmů, a tedy ani nenamítají v této souvislosti porušení § 36 odst. 5 stavebního zákona z důvodu nerespektování závazných Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje - oddílu 6.4 textové části atd. — tato zbývající část námitek navrhovatelů zůstala v odůvodnění Územního plánu zcela nevypořádána, tj. bez jakékoli reakce odpůrce).
21. Z odůvodnění rozhodnutí o námitkách tedy není seznatelné, z jakého důvodu považuje odpůrce podané námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje předestírané skutečnosti za nerozhodné, nesprávné nebo jiným i řádně provedeným i důkazy za vyvrácené. Podanými námitkami se zabýval pouze formálně a vypořádal je jen obecnými frázemi a pouhým odkazem na stanoviska dotčených orgánů či citacemi z nich, aniž zohlednil jejich podstatu. Jinými slovy, rozhodnutí o námitkách je nepřezkoumatelné.
Nepřezkoumatelnost stanovisek dotčených orgánů
22. Stran regulace území kamenolomu Smržovice - Zadní kopec (včetně té jeho části, která se nachází vně stanoveného dobývacího prostoru) a bezprostředního okolí vyjádřily opakovaně svá stanoviska jako dotčené orgány zejména Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí a Obvodní báňský úřad pro území krajů Plzeňského a Jihočeského, a to výlučně z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství (§ 15 odst. 2 horního zákona). Takto se domáhaly mj. vyznačení hranice dobývacího prostoru v grafické části Územního plánu, nepovolení dalších zastavitelných ploch v okolí dobývacího prostoru nebo respektování aktuálního rozsahu chráněného ložiskového území.
23. Orgány územního plánování jsou povinny vzít v úvahu nejen hledisko ochrany a využití nerostného bohatství, ale také další zákonem chráněné obecné zájmy, mezi které je třeba zařadit zejména zájem na ochraně životního prostředí, což začasté bude zájmem protichůdným se zájmem na využití nerostného bohatství. Proto příslušný orgán územního plánování musí poměřovat, který z obou zájmů v konkrétním území převažuje a kterému z nich dát při rozhodování o jeho využití přednost. Ustanovení § 15 odst. 1 horního zákona tudíž nevylučuje možnost, aby příslušný orgán územního plánování v daném území preferoval další zákonem chráněné obecné zájmy (zejména zájem na ochraně životního prostředí), neboť takové řešení bude za daných okolností případu považovat za nejvýhodnější. Navíc nemusí vždy platit premisa, že z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství je vždy nejvýhodnější povolení těžby daného nerostu v nově objeveném ložisku, když reálně mohou existovat i případy, kdy zachování daného ložiska do budoucna (zvláště není-li dána aktuální potřeba těžby daného nerostu v dané lokalitě) může být řešením výhodnějším než těžba v daném místě a čase (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2021, č.j. 59 A 12/2021 -351). Z pohledu těchto „dalších zákonem chráněných obecných zájmů“ a jejich „nejvýhodnějšího řešení“ se však žádný ze zmíněných dotčených orgánů k návrhu Územního plánu ani k návrhu rozhodnutí o námitkách nevyjádřil; žádný z nich (včetně Ministerstva životního prostředí) ve svých stanoviscích nijak nezohledňuje ochranu životního prostředí, princip udržitelného rozvoje území ani jiné obecné zájmy.
24. Stanoviska dotčených orgánů jsou však nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů i posuzováno striktně z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství (§ 15 odst. 2 horního zákona). Ani na základě podrobně odůvodněných námitek navrhovatelů se žádný z těchto orgánů nevyjádřil k tomu, zda jsou v oblasti kamenolomu Smržovice vyřešeny nebo vůbec řešitelné střety zájmů ve smyslu horního zákona, jaká je konkrétní reálná aktuální potřeba těžby nerostů v této lokalitě ve vazbě na množství a jakost zásob, jiná dobývaná ložiska v blízkém či vzdálenějším okolí nebo aktuální surovinovou politiku státu, případně zda a z jakých důvodů je či není vhodné aktuální těžbu nerostů, kterou Územní plán povoluje, upřednostnit před zachováním daného ložiska pro budoucí generace.
25. Přitom, jde-li o střety zájmů dle horního zákona, ty v daném případě nejsou vyřešeny, a v zásadě ani řešitelné. Zde lze opětovně odkázat mj. na odůvodnění zamítavého rozhodnutí Ministerstva životního prostředí k návrhu společnosti Eurovia Kamenolomy, a.s., na rozšíření chráněného ložiskového území, které konstatuje, že negativní vlivy trhacích prací a hlukových a prachových emisí v zásadě nelze účinně eliminovat ani dodatečnými opatřeními, pokud jde o zástavbu ve Smržovicích a Dobříkově, která se nachází asi 200 m od hranice ložiska.
26. Žádné ze stanovisek dotčených orgánů neposkytuje dostatečné podklady k tomu, aby bylo možné odpověď na otázku, zda v daném případě nejsou naplněny podmínky pro odpis ložiska vyhrazeného nerostu dle § 14a odst. 2 písm. b) a c) horního zákona, podle nichž zásoby výhradního ložiska je možno odepsat, jde-li o zásoby části výhradního ložiska, jejichž vydobytí není hospodářsky účelné, nebo jde-li o zásoby, jejichž dobývání by ohrozilo zákonem chráněné obecné zájmy, zejména ochranu životního prostředí a význam ochrany převyšuje zájem na vydobytí těchto zásob.
27. Stanoviska dotčených orgánů z důvodu své nepřezkoumatelnosti neposkytla odpůrci ani dostatečné informace k tomu, aby mohl kvalifikovaně posoudit, zda jsou splněny podmínky k tomu, aby se domáhal zahájení řízení o zrušení dobývacího prostoru z úřední povinnosti dle § 28 horního zákona (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2021, č.j. 10 As 8/2020 -45. Odpůrce jakožto město, na jehož území se dobývací prostor nachází, by byl účastníkem takového řízení, (§ 28 odst. 2 horního zákona). Mohl by se tak domáhat také soudní ochrany prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí v řízení vydanému ve věci změny nebo zrušení dobývacího prostoru podle § 65 a násl. s. ř. s. s. ř. s. nebo se žalobou proti nezákonnému zásahu dle § 82 s. ř. s. s. ř. s. domáhat zahájení takového řízení z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2025, č.j. 1 As 114/2025 -60).
28. Nejvyšší správní soud opakovaně uznal právo obce chránit příznivé životní prostředí či jiné zájmy svých obyvatel, stejně jako své vlastní zájmy (právo na samosprávu a vlastnické právo k obecnímu majetku), a z tohoto důvodu jí přiznal aktivní legitimaci v takovém soudním řízení. Nepochybně to pak platí i o ochraně jejího vlastnického práva k pozemkům, na nichž se dobývací prostor nachází (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2025, č.j. 1 As 114/2025 ).
29. Odpůrce měl řadu procesních možností, jak na nezákonná a nepřezkoumatelná stanoviska dotčených orgánů v průběhu mnohaleté přípravy a projednávání Územního plánu řádně a včas reagovat. Jak plyne z § 4 odst. 8 ve spojení s § 51 odst. 1 stavebního zákona, kromě možnosti aplikace § 5 správního řádu (pokusit se, umožňuje-li to povaha věci, o smírné odstranění rozporů) mohl odpůrce postupovat podle § 136 odst. 6 správního řádu , podle něhož při řešení rozporů mezi správním orgánem, který vede řízení, a správními orgány, které jsou dotčeným i orgány, jakož i mezi dotčenými orgány navzájem, týkajících se řešení otázky, jež je předmětem rozhodování, se postupuje přiměřeně podle ustanovení o řešení sporů o příslušnost - nejblíže společně nadřízeným správním orgánem. Odpůrce mohl iniciovat až tzv. dohodovací řízení mezi ústředním i správními úřady (zde mezi Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem životního prostředí). V případě bezvýslednosti dohodovacího řízení musí být zpráva o jeho průběhu spolu s návrhy jednotlivých ústředních správních úřadů ústředním správním úřadem, na jehož návrh bylo dohodovací řízení zahájeno, bez zbytečného odkladu předložena k řešení vládě. V něm mohl namítat, že stanoviska dotčených orgánů nejsou řádným podkladem pro napadený Územní plán (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2024, č.j. 37 A 17/2024 -63).
30. Pokud odpůrce tyto možnosti nevyužil a namísto toho akceptoval nepřezkoumatelná a nezákonná stanoviska dotčených orgánů a jim přizpůsobil znění Územního plánu, zatížil nezákonností celý proces přijetí Územního plánu, který je proto namístě (v odpovídající části) zrušit (srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2020, č.j. 2 As 187/2017 -327).
Rozpor s nadřazenou územně plánovací dokumentací
31. Podle § 36 odst. 5 stavebního zákona zásady územního rozvoje jsou závazné pro pořizování a vydávání územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Nejvyšší správní soud se již zabýval souladem územního plánu s nadřazenou územně plánovací dokumentací (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2011, č.j. 6 Ao 6/2010 -103). Pokud rozpory oproti zásadám územního rozvoje nabudou značného rozsahu, mohou vést až ke zrušení napadeného územního plánu (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 1. 2011, č.j. 1 Ao 2/2010 -185). Chce-li se obec při změně územního plánu výjimečně odchýlit od pravidel uvedených v zásadách územního rozvoje, musí takový postup v odůvodnění změny územního plánu podložit argumentací, která se bude opírat o konkrétní skutečnosti a nebude vykazovat logické rozpory (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2011, č.j. 8 Ao 6/2011 -87).
32. Jak již bylo uvedeno výše, pro odpůrce právně závazná textová část Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje v bodě 6.4 písm. c) konkrétně zejména ukládá povinnost „preferovat těžbu (…) v plochách s vyřešenými nebo řešitelnými střety zájmů, a to v souladu s reálnou potřebou investičních záměrů ve vazbě na objem vytěžitelných zásob, jakostně kvalitativní parametry suroviny a dopravní dostupnost, a to v souladu s průběžně Aktualizovanou regionální surovinovou politikou Plzeňského kraje.“ V bodě 6.4 Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje týkajícího se ochrany nerostného bohatství je pod písm. c) uvedeno: „Preferovat těžbu výhradních ložisek a významných nevýhradních ložisek v plochách s vyřešenými nebo řešitelnými střety zájmů, a to v souladu s reálnou potřebou investičních záměrů ve vazbě na objem vytěžitelných zásob, jakostně kvalitativní parametry suroviny a dopravní dostupnost, a to v souladu s průběžně Aktualizovanou regionální surovinou politikou Plzeňského kraje.“
33. Odpůrce v Územním plánu nijak neodůvodnil, a to ani v reakci na velmi podrobně odůvodněné námitky navrhovatelů, zda jsou v oblasti kamenolomu Smržovice vyřešeny nebo vůbec řešitelné střety zájmů ve smyslu horního zákona, jaká je konkrétní reálná aktuální potřeba těžby nerostů v této lokalitě ve vazbě na množství a jakost zásob, jiná dobývaná ložiska v blízkém či vzdálenějším okolí nebo aktuální surovinovou politiku státu, případně zda a z jakých důvodů je či není vhodné aktuální těžbu nerostů, kterou Územní plán povoluje, upřednostnit před zachováním daného ložiska pro budoucí generace.
34. Odpůrce, jako orgán územního plánování, nijak nevysvětlil, jak splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající z § 15 odst. 1 horního zákona navrhovat řešení, které je z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a dalších zákonem chráněných obecných zájmů (např. na zájmu na ochraně životního prostředí a principu udržitelného rozvoje území) nejvýhodnější. Přitom, jak již bylo uvedeno výše, jde-li o střety zájmů dle horního zákona, ty v daném případě nejsou vyřešeny a v zásadě ani řešitelné. Z odůvodnění zamítavého rozhodnutí Ministerstva životního prostředí na rozšíření chráněného ložiskového území vyplývá, že negativní vlivy trhacích prací a hlukových a prachových emisí v zásadě nelze účinně eliminovat ani dodatečnými opatřeními, pokud jde o zástavbu ve Smržovicích a Dobříkově, která se nachází asi 200 m od hranice ložiska.
35. Přesto, odpůrce nejen v prostoru dobývacího prostoru Smržovice - Zadní kopec, ale i v navazujícím okolí vymezil plochy těžby nerostů, v nichž umožnil jejich dobývání i bez splnění podmínek předepsaných v bodě 6.4 písm. c) Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje. Tím zatížil Územní plán nezákonností z důvodu nerespektování § 36 odst. 5 stavebního zákona, což zakládá další důvod pro zrušení jeho odpovídající části v řízení dle § 101a a násl. s. ř. s. s. ř. s.
Nezákonnost a neproporcionalita regulace
36. Vzhledem k tomu, že územním plánem je určováno využití konkrétního území, může jím být zasaženo do vlastnických práv či jiných věcných práv (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 As 319/2021 -111). Při vytváření územního plánu jsou proto správní orgány povinny řídit se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahu (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č.j. 1 Ao 1/2009 -120, nebo rozsudky NSS č.j. 6 As 319/2021 -111 a č.j. 1 As 187/2024 -47). V procesu územního plánování dochází k vážení řady soukromých i veřejných zájmů a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Při pořizování územního plánu musí obec vždy vyvažovat zájmy vlastníků dotčených pozemků a dalších zainteresovaných subjektů s veřejným zájmem na harmonickém využití území (srov. rozsudky NSS č.j. 2 Ao 2/2007 -73, č.j. 6 Ao 5/2011 -43, nebo č.j. 5 As 3/2024 -3).
37. Potencialita dotčení subjektivních práv navrhovatelů (nedostatečnou) regulací území kamenolomu Smržovice - Zadní kopec je zjevná a v zásadě nesporná. Předmětem sporu mezi navrhovateli a odpůrcem je spíše to, zda odpůrce v napadeném OOP takové vyvážení kolidujících zájmů přezkoumatelným a obsahově adekvátním způsobem skutečně provedl, resp. nakolik byly jeho možnosti omezeny existujícími limity využití území v podobě existujícího dobývacího prostoru.
38. Z odůvodnění textové části Územního plánu, včetně rozhodnutí o podrobně odůvodněných námitkách navrhovatelů, je v zásadě zjevné, že odpůrce žádný předepsaný test proporcionality (tedy vyvažování kolidujících zájmů) výslovně neprovedl. Územní plán pouze přijímá existenci dobývacího prostoru Smržovice - Zadní kopec, resp. CHLÚ Smržovice jako danou skutečnost, aniž by se v rámci přípustných způsobů využití tohoto území řádně, odůvodněně a přezkoumatelně zabýval tím, do jaké míry by využití tohoto území pro těžbu nerostů a další související činnosti (budování infrastruktury k těžbě, nezbytnost zajištění dopravní obslužnosti apod.) negativně ovlivnily ostatní zájmy, které jsou v rámci územního plánování třeba zohlednit a chránit (zejména kvalitu života občanů Smržovic, Dobříkova, Modlína a Branišova - hlučnost, prašnost, rizika poškození staveb otřesy a vibracemi v důsledku trhacích prací, znehodnocení nemovitostí atd., ochranu veřejné zeleně a životního prostředí, vodních zdrojů pro zásobování pitnou vodou i pro zemědělské účely apod.).
39. Navrhovatelé dále upozornili na to, že Územní plán neobsahuje žádnou řádně odbornou analýzu střetu zájmů, které by byly dotčeny či ohroženy v případě dalších kroků směřujících k využití dobývacího prostoru a CHLÚ Smržovice pro těžbu nerostů. S ohledem na chybějící podklady k řádnému posouzení střetu zájmů proto návrh územního plánu logicky ani nemůže naplnit svoji zákonnou povinnost vyplývající z § 15 odst. 1 horního zákona, tedy povinnost v rámci územního plánování navrhovat řešení, které je z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a dalších zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější, tedy respektovat zásadu přiměřenosti (proporcionality) při řešení střetu různých dotčených veřejných a soukromých zájmů.
40. Územní plán zcela rezignuje na přesnější a podrobnější regulaci přípustných způsobů využití dobývacího prostoru Smržovice - Zadní kopec, resp. chráněného ložiskového území Smržovice k jejich ev. dalšímu těžebnímu využití, které podléhají územnímu plánování - tj. přípravných průzkumných a těžebních prací, umisťování staveb souvisejících s těžbou apod., budování nezbytné dopravní a jiné infrastruktury, např. podmíněním jejich realizace vyřešením tzv. střetů zájmů (mezi těžbou a dotčenými vlastníky, ochranou životního prostředí, vodních zdrojů aj.).
41. Navrhovatelé rozporovali i to, že Územní plán vůbec nepočítá s tím, jaké nároky na dopravní a jinou infrastrukturu zejména v k. ú. XAAM a XAAAN by s sebou nesla těžba nerostů v rámci dobývacího prostoru. Zejména stávající stav místních komunikací a účelových komunikací zjevně neumožňuje za dodržení všech standardů ochrany životního prostředí, hygienických norem a technických parametrů pozemních komunikací těžbu fakticky realizovat. K „podmínce“ uvedené v textové části Územního plánu na str. 27 (c1), že ,,v dalším stupni řešení plánované otvírky lomu bude řešena dopravní obsluha (odvoz vytěženého materiálu) mimo zastavěné části sídel města Kdyně“, je třeba v první řadě uvést, že se fakticky o žádnou omezující podmínku těžby nerostů nejedná. To, že bude určitá záležitost „řešena“, ještě neznamená, že bude „vyřešena“, resp. je vůbec řešitelná.
42. Dopravní dostupnost kamenolomu mimo zastavěné části sídel za současné podoby komunikační sítě zajištěna není a v zásadě ani zajištěna být nemůže. Územní plán nepočítá s tím, že by kdekoli z prostoru dobývacího prostoru měla být budována nová přístupová cesta přes pozemky soukromých vlastníků, představující samostatné napojení kamenolomu na stávající komunikace vyšší třídy (silnici I. třídy č. 22 z Domažlic do Klatov).
43. Reliéf terénu, rozsah zastavěnosti blízkého okolí dobývacího prostoru, vlastnická práva k pozemkům uvnitř i v bezprostředním okolí kamenolomu (jak je patrné z oddílu VI. tohoto návrhu, pozemky ve vlastnictví navrhovatelů v zásadě zcela pokrývají jižní část dobývacího prostoru a jeho navazující okolí), další existující limity území (zejména železniční trať Domažlice - Klatovy, která několikanásobně mimoúrovňově kříží veškeré silnice v okolí kamenolomu) vedou k jednoznačnému závěru, že dopravní obsluhy kamenolomu mimo zastavěné území sídel města Kdyně dosaženo nebude a ani nemůže být, a to i s ohledem na extrémní náklady, které by si takové řešení vyžádalo, a legislativní a faktické překážky.
44. Tato „podmínka“ je tedy zjevně zcela bezzubá a neznamená pravděpodobně nic jiného než to, že „v dalším stupni řešení plánované otvírky lomu“ bude v rámci „řešení“ dopravní obsluhy konstatován od počátku zjevný fakt, že takové řešení je fakticky i právně neproveditelné. Tím bude „podmínka“ formálně splněna, a proto nemůže mít pro ochranu ústavně zaručených práv navrhovatelů jakýkoli reálný význam.
45. Obdobně i podmínka na str. 27 (c 2), podle níž je těžba nerostů přípustná, pokud „nedojde ohrožení vodních zdrojů města Kdyně a jejích obyvatel, případně budou zajištěny vodní zdroje nové“ fakticky občanům žádnou ochranu nepřináší. Není z ní zřejmé, jakým způsobem bude podmínka (ne)ohrožení vodních zdrojů zkoumána před samotným povolením a prováděním těžby, nebo zda zajištění nových vodních zdrojů (např. přistavení cisteren) bude mít až reaktivní charakter na následně nastalé problémy se zásobováním pitnou vodou, kdo bude problémy s dostupností pitné vody řešit (odpůrce, těžební organizace, občané) a za jakých podmínek (zejména otázka jejich financování) atd.
46. Podmínka c 3 na str. 27 je pouze obecným připomenutím i tak závazných veřejnoprávních předpisů („nebudou překročeny hygienické limity hluku, prachu a vibrací za hranicí CHLÚ“) bez samostatného regulativního potenciálu.
47. Je vhodné znovu připomenout, že proces „vyvažování“ dotčených zájmů se nepřekrývá s posuzováním různých zájmů vlastníků a dalších osob výlučně z pohledu obecně závazných veřejnoprávních limitů realizace zvažovaných záměrů (např. hygienických norem), ale předpokládá širší spektrum úvah (do značné míry politického) charakteru o tom, jakému způsobu využití území dá místní společenství přednost před ostatními a proč.
48. Podmínka c 4 na str. 27 („bude provedena kompenzace poškození přírody a krajiny formou vyčlenění náhradních ploch“) je pro svou neurčitost (kdy, kde, kým, v jakém rozsahu, na čí náklady?) také zcela nepřezkoumatelná a „bezzubá“, přičemž občanům neposkytuje žádnou reálnou protihodnotu za hrozící zásah do jejich práva na příznivé životní prostředí. Není ani zřejmé, co je třeba si pod „vyčleněním náhradních ploch“ představit. Ve Smržovicích, Dobříkově ani jejich okolí se nenacházejí žádné plochy poškozené přírody a krajiny, jejichž revitalizací by bylo možné — byť jen teoreticky — nahradit zničení životního prostředí v prostoru kamenolomu. K „vyčlenění“ by buď muselo dojít někde zcela mimo regulovanou oblast (což poškozeným občanům neposkytuje žádný benefit), nebo by pod tento pojem bylo nutné zahrnout téměř libovolné „opatření pro opatření“ , které by na kvalitu životního prostředí navrhovatelů mělo jen minimální pozitivní vliv — zejména v porovnání s mimořádně závažnými dopady obnovení těžby nerostů v kamenolomu.
49. Stejně tak i „podmínka“ c 5) na str. 27 („bude zpracována dopadová studie na soudržnost obyvatel v území a cestovní ruch“) neznamená nic jiného než závazek vytvořit dokument se zmíněným nadpisem (a potenciálně téměř libovolným obsahem). Opět aniž by bylo zřejmé, kdo, komu, kdy a na čí náklady by tento dokument měl vypracovat nebo předložit nebo že by jeho obsah měl mít na povolení a provádění těžby nerostů jakýkoli reálný dopad.
50. Územní plán nestanoví žádná konkrétní opatření, která by zajistila, že faktické využití dobývacího prostoru Smržovice - Zadní kopec pro těžbu nerostů bude realizováno jen tehdy a za takových podmínek, kdy zájem státu na využití nerostného bohatství zjevně převládne nad ostatními dotčenými právem chráněnými zájmy (s přihlédnutím mj. k množství a jakosti zásob, ekonomickým nákladům a přínosům těžby i jejím dopadům nefinančního charakteru na jiné chráněné veřejné zájmy, účinnosti a nákladnosti opatření k zajištění ochrany konkurujících veřejných zájmů...), a tedy v rozporu s § 36 odst. 5 stavebního zákona nerespektuje pro něj závazné Zásady územního rozvoje Plzeňského kraje (konkrétně oddíl 6.4 textové části).
51. Plochy těžby nerostů (NT) jsou v grafické části vymezeny i na pozemcích mimo dobývací prostor, které přímo navazují na zástavbu Smržovic. U těchto pozemků (vesměs ve vlastnictví společnosti Eurovia Kamenolomy, a.s.) přitom nic nebránilo postupovat obdobně jako u jiných „opuštěných“ historických lomů a pískoven, kterých se na území města nacházejí desítky, tedy vymezit zde např. plochy lesní či ochranné zeleně.
52. Územní plán tedy nevyužívá možností, jak chránit další veřejné a soukromé zájmy ohrožené těžbou nerostů, nepracuje ani se skutečností, že nemalá část pozemků v dobývacím prostoru je ve vlastnictví soukromých subjektů a dobývání nerostů by bylo možné podmínit vyřešením majetkoprávních vztahů se všemi dotčenými vlastníky.
53. Vhodně nastavená regulace v rámci územního plánu by byla i významnou oporou pro budoucí rozhodování města o (ne)udělení souhlasu k pronájmu pozemků Lesů ČR v dobývacím prostoru těžební společnosti (tento souhlas je dle § 20 odst. 1 horního zákona obligatorní podmínkou uzavření nájemní smlouvy, přičemž pozemky státního podniku Lesy ČR tvoří více než polovinu plochy dobývacího prostoru).
54. Zbylé plochy v prostoru mezi zástavbou Smržovic a dobývacím prostorem jsou zařazeny do ploch ochranné a izolační zeleně (ZO), kde je přípustným využitím mj. „nezbytná dopravní a technická infrastruktura“ (str. 29 textové části Územního plánu), a to bez jakékoli podrobnější specifikace. Územní plán tedy umožňuje v tomto prostoru realizovat činnosti související s těžbou nerostů (přístupové cesty a odstavné plochy pro těžební techniku či skladování vytěženého kameniva, související administrativní a technické zázemí apod.), ač Odpůrci nic nebrání v daném prostoru a tyto činnosti nepřipustit.
55. Na str. 63 textové části návrhu je připuštěno využití plochy NT ke shromažďování odpadu, přestože funguje svoz přímo do spalovny, a tento způsob využití ploch NT tedy není nezbytný ani potřebný. Opět jde o další zásah do práva na příznivé životní prostředí navrhovatelů bez jakéhokoli řádného odůvodnění a vyvažování kolidujících zájmů. Na str. 16 textové části návrhu je uvedeno, že „vymezené v dobývacím prostoru č. 3060000 Smržovice 3 - Zadní kopec platí, že se jedná o cílový stav krajiny, kterého je potřeba dosáhnout po těžbě v rámci rekultivačních činností“. Nutnost takto vycházet vstříc těžbě nerostů ale ze zákona ani požadavků dotčených orgánů nevyplývá. I v tomto případě jde o další zásah do práva na příznivé životní prostředí navrhovatelů bez jakéhokoli řádného odůvodnění a vyvažování kolidujících zájmů.
56. Napadená část Územního plánu tak obsahuje v textové a grafické části celou řadu dílčích regulací, které nad rámec právních předpisů a nad rámec požadavku dotčených orgánů vycházejí jednostranně vstříc budoucímu obnovení těžby nerostů v kamenolomu. Naproti tomu odpůrce formálně ani materiálně neprovádí předepsaný test proporcionality (vyvažování kolidujících veřejných a soukromých zájmů), neodůvodňuje ani nenabízí jejich optimální a vyvážené řešení a nenaplňuje ani svoji povinnost v rámci územního plánování navrhovat řešení, které je z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a dalších zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější (§ 15 odst. 1 horního zákona). Dostává se tak do zřetelné kolize s cíli územního plánování.
57. Provedení záměru jako je těžba nerostných surovin může zásadně ovlivnit životní prostředí. Pro takový případ stanoví zákon č. 100/2001 Sb. , o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů, povinnost správního orgánu posoudit vliv realizace určitého záměru na životní prostředí (tzv. proces EIA/SEA ).
58. Podle § 5 odst. 1 zákona o posouzení vlivů na životní prostředí, proces EIA/SEA zahrnuje zjištění, popis, posouzení a vyhodnocení předpokládaných přímých a nepřímých významných vlivů provedení i neprovedení záměru na životní prostředí. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí vymezuje dvě kategorie posuzovaných záměrů: 1) záměry vždy podléhající posouzení (kategorie I) a 2) záměry, kde provedení posouzení je výsledkem zjišťovacího řízení (kategorie II). Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí jsou záměry, u nichž je nutné provést proces posuzování vždy bez dalšího, stanoveny v příloze 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, v kategorii I. Ve zmíněné příloze je pod položkou č. 79 uveden jako záměr podléhající procesu EIA/SEA i „Stanovení dobývacího prostoru a v něm navržená povrchová těžba nerostných surovin“, přičemž automatickému posouzení podléhá tehdy, pokud má být prováděna na ploše o rozloze alespoň 25 ha.
59. Dobývací prostor Smržovice - Zadní kopec spolu s navazujícími plochami určenými k těžbě mimo tento dobývací prostor přesahuje celkovou výměru 43 ha. Za této situace bylo zákonným předpokladem vymezení plochy těžby nerostů v prostoru kamenolomu Smržovice - Zadní kopec, obligatorní posouzení vlivů na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb. Jeho neprovedení představuje porušení zákona a zpochybňuje zákonnost napadené části Územního plánu (srov. přiměřeně rozsudky NSS č.j. 3 As 267/2024 -68 a č.j. 4 As 164/2025 -95). Napadená část Územního plánu se neomezuje pouze na vyznačení existujícího dobývacího prostoru v grafické části Územního plánu, ale nad rámec dosavadního právního stavu činí další krok směřující k obnovení těžby nerostů, kdy v rámci dobývacího prostoru a v jeho přilehlém okolí navrhuje jako (bez dalšího) přípustný způsob využití povrchovou těžbu nerostných surovin, ačkoli ta dle plánu zajištění lomu z roku 2001 není z důvodu nevyřešeného střetu zájmů možná, a obchází tak instrumenty horního zákon a sloužící k řešení střetu zájmů (§ 33 horního zákona).
60. Je přitom nutné zdůraznit, že dobývací prostor Smržovice byl stanoven již rozhodnutím Ministerstva stavebnictví ČSR, generálního ředitelství ČS kamenoprůmyslu ze dne 28. září 1979, č.j. DP-238/79, aniž by tehdy proběhlo jakékoli posouzení vlivů na životní prostředí, a k jeho provedení nedošlo ani dodatečně, neboť těžba byla ukončena v roce 2000. Jak již bylo opakovaně zmiňováno výše, v daném případě je tento střet zájmů v zásadě neřešitelný. Tím spíše je třeba trvat na tom, aby každý další navazující krok směřující k realizaci povrchové těžby nerostných surovin, podléhal procesu dle zákona č. 100/2001 Sb.
61. Zhodnocení, zda je nutné provést EIA/SEA, nenáleží odpůrci ani pořizovateli územního plánu, nýbrž krajskému úřadu, který je povinen svůj závěr přezkoumatelně vyjádřit ve stanovisku podle § 47 odst. 2 a 3 stavebního zákona, přičemž takový závěr je pak pro pořizovatele územního plánu závazný. Ze stanoviska krajského úřadu nevyplývají žádné důvody, proč nemuselo být posouzení vlivů na životní prostředí v případě regulace prostoru dobývacího prostoru a ploch těžby nerostů v jeho okolí provedeno. Nedostatečné odůvodnění stanoviska, které nevyžaduje vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí, může vést ke zrušení územního plánu.
62. Závěrem je vhodné zmínit, že proces pořízení územního plánu lze považovat za akustické plánování ve smyslu čl. 3 písm. u) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES, o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí. Podle tohoto ustanovení se akustickým plánováním rozumí řízení postupu při vytváření budoucí akustické situace pomocí plánovaných opatření v rámci územního plánování, inženýrských opatření v oblasti dopravních systémů, plánování dopravy, snižování hluku ochrannými protihlukovými opatřeními a řízením oblasti zdrojů hluku. Při posuzování dopadů územního plánu na hlukovou zátěž v území by proto mělo být postupováno v souladu s požadavky směrnice o hodnocení hlučnosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 86/2022 -197, č.j. 6 As 186/2023 -104, nebo č.j. 4 As 164/2025 -95).
63. Ze všech těchto důvodů je napadená část Územního plánu (viz oddíl V. tohoto návrhu) nezákonná a nepřiměřená.
[III] Vyjádření odpůrce k návrhu
64. Odpůrce reagoval na návrh v podání ze dne 25. 5. 2026. Odpůrce zdůraznil, že jádrem sporu je zásadní nepochopení funkce územního plánu ze strany navrhovatelů. Územní plán totiž (v souzené věci) neobnovuje těžbu nerostů, nepovoluje otevření lomu ani nerozhoduje o konkrétní těžební činnosti. Pouze promítá do územně plánovací dokumentace existenci chráněného ložiskového území a stanoví podmínky pro případné budoucí využití území. Navrhovatelé podle odpůrce opakovaně směšují dvě odlišné fáze, a to fázi ochrany ložiska a fázi jeho faktického využití, přičemž většina jejich argumentace vychází z předpokladu, že samotné přijetí územního plánu automaticky povede k obnovení těžby, což není pravda.
65. Námitka nepřezkoumatelnosti vypořádání námitek a připomínek je podle odpůrce nedůvodná. Odpůrce poukázal na to, že některé argumenty byly vzneseny až v soudním návrhu a v původních námitkách vůbec obsaženy nebyly. U dalších námitek odpůrce tvrdil, že nejenže byly vypořádány, ale jejich obsah se přímo promítl do textové části územního plánu. Jako klíčový argument odpůrce uvedl, že v reakci na obavy občanů byly do územního plánu doplněny podmínky pro případné budoucí využití ploch těžby nerostů. Tyto podmínky stanoví zejména nutnost řešit dopravu vytěženého materiálu mimo zastavěná území města, zákaz ohrožení vodních zdrojů nebo povinnost zajistit zdroje nové, nepřekročení hygienických limitů hluku, prachu a vibrací, kompenzaci zásahů do přírody a krajiny náhradními plochami, zpracování studie dopadů na soudržnost obyvatel a cestovní ruch. Podle odpůrce právě existence těchto podmínek dokládá, že vznesené připomínky nebyly ignorovány, ale byly zohledněny způsobem odpovídajícím charakteru územního plánování. Odpůrce opakovaně zdůraznil, že územní plán pouze stanoví koncepci budoucího uspořádání území a není nástrojem pro řešení konkrétních technických, provozních ani ekologických detailů případné budoucí těžby. Takové otázky mají být podle ní posuzovány až v dalších navazujících řízeních.
66. Odpůrce odmítl i námitky týkající se horního zákona a střetu zájmů. Zdůraznil, že zákon neukládá povinnost zpracovat zvláštní odbornou analýzu střetu zájmů v podobě požadované navrhovateli. Podle odpůrcova výkladu, § 15 odst. 1 horního zákona ukládá pouze dvě základní povinnosti – 1) vycházet z podkladů o existujících výhradních ložiscích, 2) navrhovat řešení, které je z hlediska ochrany nerostného bohatství a dalších chráněných zájmů nejvýhodnější. Tyto povinnosti odpůrce podle svého názoru splnil. Chráněné ložiskové území bylo do územního plánu převzato na základě podkladů státních orgánů a v průběhu pořizování územního plánu se město snažilo minimalizovat zásahy do práv vlastníků a dalších chráněných hodnot. Odpůrce rovněž odmítl, že územní plán by měl obsahovat podrobnější regulaci budoucí těžby. Podle odpůrce by takový postup byl v rozporu se stavebním zákonem, protože územní plán nesmí nahrazovat regulační plán ani následná povolovací rozhodnutí.
67. Pokud jde o námitky týkající se stanovisek dotčených orgánů a souladu se zásadami územního rozvoje, odpůrce zdůraznil, že stanoviska měla zákonný podklad a mohla být považována za správná, dokud nebyl dán konkrétní důvod o jejich zákonnosti pochybovat. Nebyl proto důvod stanoviska zpochybňovat nebo požadovat jejich přezkum. Navrhovatelé, dle odpůrce, rovněž nesprávně interpretují ustanovení zásad územního rozvoje týkající se preference těžby ložisek ve střetově vyřešených územích. Podle odpůrce se toto pravidlo vztahuje až ke stadiu samotné těžby, nikoli ke stadiu ochrany ložiska prostřednictvím vymezení CHLÚ. Územní plán pouze chrání ložisko a nijak nerozhoduje o jeho budoucím využití.
68. Dále, podle odpůrce směřují obavy stran proporcionality zásahu do práv navrhovatelů proti hypotetické budoucí těžbě, nikoliv proti samotnému územnímu plánu. Ten naopak obsahuje několik ochranných podmínek, které mají obdobným negativním dopadům předcházet. Odpůrce zdůraznil, že územní plán není nástrojem pro detailní řešení všech budoucích dopadů. Taková podrobnost by byla v rozporu s jeho účelem. Existence dobývacího prostoru a chráněného ložiskového území je historicky dlouhodobá a případný dopad na hodnotu nemovitostí by tak nemohl být přičítán až napadenému územnímu plánu.
69. Odpůrce shrnul, že napadená část Územního plánu je zákonná, přezkoumatelná a přiměřená. Všechny námitky a připomínky byly řádně vypořádány, OOP respektuje stavební i horní právo a navrhovatelé systematicky zaměňují ochranu ložiska s rozhodováním o budoucí těžbě. Podle odpůrce, Územní plán žádné obnovení těžby nepovoluje ani nepředurčuje, ale pouze zachovává ochranu existujícího ložiska. Z těchto důvodů navrhl, aby soud návrh na zrušení části Územního plánu zamítl.
[IV] Posouzení věci
70. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále též „soudní řád správní “ nebo „s. ř. s. “).
71. Řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je upraveno v § 101a až § 101d soudního řádu správního .
72. Postup soudu při rozhodování o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části vymezil Nejvyšší správní soud takto: „Algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy (§ 101d odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. ) spočívá v pěti krocích; za prvé, v přezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; za druhé, v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); za třetí, v přezkumu otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; za čtvrté, v přezkumu obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu opatření obecné povahy (nebo jeho části) se zákonem (materiální kritérium); za páté, v přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality.“ (rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č.j. 1 Ao 1/2005 -98, publikovaný pod č. 740/2006 Sb. NSS).
73. Zároveň je třeba připomenout, že soudní praxe uplatňuje k přezkumu územně plánovací dokumentace přístup, který se vyznačuje na straně jedné striktní zdrženlivostí, pokud jde o přímé zasahování moci soudní do výkonu ústavního práva na územní samosprávu, který však na straně druhé také reflektuje povinnost chránit ústavní práva jednotlivců, která mohou být výkonem samostatné působnosti územních samosprávných celků dotčena.
74. Podle § 101a odst. 1 soudního řádu správního , návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Ten, kdo je oprávněn ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může současně s takovou žalobou nebo návrhem navrhnout zrušení tohoto opatření obecné povahy nebo jeho části; jsou-li však žaloba nebo jiný návrh podávány po uplynutí lhůty podle § 101b odst. 1 , může navrhnout pouze, aby soud rozhodl, že se takové opatření obecné povahy nebo jeho část v této věci nepoužijí, pokud by jinak byly dány důvody pro jejich zrušení. Soud umožní tomu, kdo napadené opatření obecné povahy vydal, aby se k návrhu na nepoužití opatření obecné povahy nebo jeho části vyjádřil; ustanovení § 78 odst. 8 se použije obdobně.
75. Podle § 101b odst. 3 soudního řádu správního , návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) musí obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné. Obsahuje-li návrh tyto náležitosti, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Navrhovatel může kdykoli za řízení návrhové body omezit.
76. Podle § 101b odst. 4 soudního řádu správního , při přezkoumání opatření obecné povahy vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy.
77. Podle § 101d odst. 2 věty prvé a druhé soudního řádu správního , dojde-li soud k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, opatření obecné povahy nebo jeho části zruší v nezbytně nutném rozsahu, a to dnem právní moci rozsudku, nebo k pozdějšímu dni, který v rozsudku určí. Není-li návrh důvodný, soud jej zamítne.
78. Ve věci byla nařízena dvě jednání, přičemž při jednání konaném dne 17. 6. 2026 setrvali účastníci na svých shora uvedených argumentacích, při jednání nařízeném na den 29. 6. 2026 bylo soudem toliko vyhlášeno rozhodnutí ve věci.
79. Návrh není důvodný.
80. Při rozhodování o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je soud podle § 101d odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. vázán rozsahem a důvody návrhu. „Nynější právní úprava počítá s přísnějším promítnutím dispoziční zásady, a soud je tak vázán při přezkumu rozsahem i důvody návrhu, podobně jako je tomu u žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013, čj. 2 Aos 1/2013 -138).“ (Lukáš Potěšil a kol.: Soudní řád správní . Komentář. 1. vyd. Praha 2014, str. 954). Vzhledem k obsahu návrhových námitek, kdy se jednotlivé argumenty vzájemně prolínají, soud předestírá, že není jeho povinností reagovat na každou dílčí námitku a tu obsáhle vyvracet. Úkolem soudu je vypořádat se s obsahem a smyslem argumentace navrhovatelů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č.j. 7 As 126/2013 -19). Podstatné tedy je, aby se soud ve svém rozhodnutí zabýval všemi stěžejními námitkami navrhovatelů, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2014, č.j. 7 Afs 85/2013 -33, či rovněž nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08 ).
81. Dále, zákonnost územně plánovací dokumentace je třeba podle ustálené judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu posuzovat v kontextu práva obce na samosprávu, které zahrnuje taktéž právo uspořádat své územní poměry podle vlastních představ. Územní plán je (politickým) uvážením obce v přístupu k vlastnímu rozvoji a projevem práva na samosprávu územního celku, jemuž předchází vážení řady různých, často i odlišných či protichůdných, soukromých i veřejných zájmů. Výsledek tohoto uvážení, respektive upřednostnění některých zájmů před jinými, nesmí nahodile, svévolně či excesivně zasahovat do základních práv osob, jichž se dotýká. Soudy se proto při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace řídí zásadou zdrženlivosti, neboť nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonu se neprotivících rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci. Ke zrušení územního plánu tak soud přistoupí pouze tehdy, byl-li zákon v průběhu procesu přijímání územního plánu či vlastní zvolenou podobou územní regulace porušen v nezanedbatelné míře, tj. v intenzitě zpochybňující zákonnost vydaného opatření obecné povahy.
82. Stran navrhovateli tvrzené nepřezkoumatelnosti vypořádání námitek a připomínek soud předně připomíná, že judikatura správních soudů, včetně Nejvyššího správního soudu, nahlíží na nepřezkoumatelnost odůvodnění územních plánů dlouhodobě a ustáleně - územní plán jako opatření obecné povahy musí obsahovat takové důvody, aby bylo zřejmé, proč obec zvolila určité řešení a proč dala přednost jedněm zájmům před jinými. Pokud tyto důvody chybí, jsou vnitřně rozporné nebo neumožňují soudní přezkum, může být příslušná část územního plánu zrušena. Nicméně, na odůvodnění územního plánu nelze klást stejné požadavky jako na individuální správní rozhodnutí. Územní plán je výsledkem politického rozhodování územní samosprávy a obec disponuje poměrně širokou mírou uvážení. Soud proto neposuzuje, zda bylo zvoleno nejlepší řešení, ale zda je řešení zákonné, racionální a přezkoumatelně odůvodněné, což ovšem samozřejmě nemůže vést k rezignaci na odůvodnění. Obec musí vysvětlit úvahy, které ji vedly k přijaté regulaci.
83. Za nepřezkoumatelné bývá označováno zejména takové odůvodnění, kde zcela absentují důvody pro zvolené řešení, dále pouhé obecné nebo frázovité konstatování bez vztahu ke konkrétním pozemkům, nevypořádání námitek vlastníků, nevysvětlení změny oproti předchozí územně plánovací dokumentaci, rozpory mezi výrokem, odůvodněním a podkladovými materiály, a rovněž situace, kdy z odůvodnění nelze zjistit, jak obec poměřovala veřejné a soukromé zájmy.
84. Judikatura připouští, že odůvodnění je třeba vnímat v souvislostech celého územního plánu a jeho podkladů; nelze jednotlivé věty vytrhávat z kontextu. Soudy pak v rámci přezkumu zkoumají, zda je z odůvodnění patrné, jaký veřejný zájem je sledován, zda je zvolené řešení způsobilé tohoto cíle dosáhnout, zda neexistovalo šetrnější řešení, a zda újma vlastníka není ve vztahu k veřejnému zájmu nepřiměřená. Shrnuto, nepřezkoumatelnost u územních plánů NSS chápe především jako nedostatek důvodů umožňujících ověřit, že obec postupovala racionálně, nediskriminačně a proporcionálně, nikoli jako každou dílčí formální vadu odůvodnění.
85. Kruciální plochou OOP byla z pohledu návrhu plocha těžby nerostů (NT) se stanoveným a) převažujícím účelem využití (plochy vymezené za účelem zajištění podmínek pro hospodárné využívání nerostů a pro ochranu životního prostředí při těžební činnosti a úpravě nerostů), b) přípustným účelem využití (- pozemky rekultivací, - plochy a koridory související dopravní a technické infrastruktury, - plochy doprovodné a izolační zeleně s funkcí eliminace negativních vlivů na krajinný ráz - vodní plochy, opatření a zařízení zvyšující retenci a zpomalení odtoku z území, c) podmíněně přípustné - plochy těžby nerostů (např. pozemky povrchových dolů, lomů a pískoven, staveb a technologických zařízení pro těžbu), pozemky pro ukládání dočasně nevyužívaných nerostů a odpadů (např. výsypky, odvaly a kaliště) za splnění podmínek: c) 1: v dalším stupni řešení plánované otvírky lomu bude řešena dopravní obsluha tak, že odvoz vytěženého materiálu bude realizován mimo zastavěné části sídel města Kdyně; c) 2: nedojde k ohrožení vodních zdrojů města Kdyně a jejích obyvatel, případně budou zajištěny vodní zdroje nové; c) 3: nebudou překročeny hygienické limity hluku, prachu a vibrací za hranicí CHLÚ; c) 4: bude provedena kompenzace poškození přírody a krajiny formou vyčlenění náhradních ploch; c) 5: bude zpracována dopadová studie na soudržnost obyvatel v území a cestovní ruch - sklady a skládky materiálu, - administrativa a správa, - odstavné plochy pro nákladní dopravu, d) podmínky funkčního a prostorového uspořádání - pro umístění staveb a zařízení dle odstavce c) je podmínkou prokázání, že tyto neomezí základní (prioritní) využití plochy, - zachování rozptýlené zeleně minimálně 20 % rozlohy pozemku, - likvidace srážkových vod na pozemcích, e) nepřípustné - všechny ostatní výše neuvedené funkce a činnosti.
86. Stran tvrzení, že odpůrce přiznal povahu námitek (ve smyslu § 52 odst. 2 stavebního zákona) v zásadě „toliko těm námitkám, které navrhovatelé uplatnili jako vlastníci pozemků umístěných uvnitř dobývacího prostoru (chráněného ložiskového území) Smržovice – Zadní kopec, zatímco námitky navrhovatelů z titulu vlastnictví jiných nemovitostí v území dotčeném Územním plánem (tedy podaných vlastníky pozemků přímo či nepřímo sousedících, které mohou být dotčeny těžbou nerostů, jejíž vlivy se zde významně projeví např. exhalacemi, hlukem, zápachem, významným snížením hodnoty jejich majetku apod.) posoudil pouze jako připomínky dle § 52 odst. 3 stavebního zákona) se soud ztotožnil s tím, co tvrdil odpůrce. Tedy, odpůrce postupoval v souladu s § 52 odst. 2 starého stavebního zákona, podle něhož mohou podat námitky proti návrhu územního plánu pouze vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem řešení, oprávněný investor a zástupce veřejnosti. Vzhledem k tomu, že územním plánem nedochází ke znovuobnovení těžby (tedy nemůže dojít přímo na základě územního plánu k ohrožení skrze exhalace, hluk, zápach, významné snížení hodnoty majetku atp.), nemohu být vlastníci sousedních pozemků touto skutečností in hoc momento nijak dotčeni.
87. Pokud pak navrhovatelé tvrdí, že tím odpůrce „v rozporu se zákonem navodil stav, kdy o (podstatné) části námitek vůbec meritorně (výrokem) nerozhodl (jak mu ukládá § 172 odst. 5 správního řádu ), ale pouze je vypořádal v rámci odůvodnění textové části Územního plánu (dle § 172 odst. 4 správního řádu )“, pak lze konstatovat zásadní nekonkrétnost takové námitky. Aby mohla být soudem řádně vypořádána, bylo třeba specifikovat, co je onou „podstatnou částí námitek“, o které nebylo meritorně rozhodnuto. Nic takového se nestalo, a proto soud pouze konstatuje, že není oprávněn, tím méně povinen, domýšlet a konkretizovat za navrhovatele to, co má být podle jich názoru soudem přezkoumáno.
88. Konstatováním bez konkrét je pak i názor navrhovatelů, podle kterého odpůrce „rozsah a podstatu podaných námitek zredukoval na nesouhlas navrhovatelů s vymezením chráněného ložiskového území“. I tu totiž chybí specifikace toho, co bylo odpůrcem z obsahu námitek při jejich vypořádání vynecháno a jak to zasáhlo do veřejných subjektivních práv navrhovatelů.
89. Dále nebylo možno kvitovat ani soubor námitek, podle kterých (zestručněno) pokyny odpůrce pořizovateli neřeší (zejména) „hlučnost, prašnost a rizika poškození staveb otřesy a vibracemi v důsledku trhacích prací z pohledu soukromoprávního (…) znehodnocení nemovitostí, ochranu veřejné zeleně a životního prostředí, neobsahují požadavek na odbornou a komplexní analýzu střetu zájmů za účelem nalezení jejich nejvýhodnějšího řešení ve smyslu § 15 odst. 1 horního zákona ani přesnější a podrobnější regulaci přípustných způsobů využití dobývacího prostoru k dalšímu těžebnímu využití, (…) nedotýkají se toho, zda navrhovaná regulace zajistí, že těžba nerostů bude realizována jen tehdy a za takových podmínek, kdy zájem státu na využití nerostného bohatství zjevně převládne nad ostatními dotčenými právem chráněnými zájmy“. Je totiž zcela absurdní úvaha, že by odpůrce měl v rámci územního plánování řešit takové otázky. Pokud by tomu tak mělo být, pak by se z územního plánování stala naprosto nefunkční činnost, protože by prostě nebylo v lidských silách vymyslet mechanismus, který by v území zohledňoval všechny možné varianty, důsledky, možnosti atd. pro futuro.
90. Shrnuto, prizmatem uplatněných námitek soud neshledal odůvodnění OOP nepřezkoumatelným.
91. Nedůvodná jsou pak i tvrzení o nepřezkoumatelnosti stanovisek dotčených orgánů.
92. Dle navrhovatelů byla nezákonná a nepřezkoumatelná stanoviska dotčených orgánů zejména ve vztahu k § 15 odst. 1 horního zákona („K včasnému zabezpečení ochrany nerostného bohatství jsou orgány územního plánování a projektanti územně plánovací dokumentace povinni při územně plánovací činnosti vycházet z podkladů o zjištěných a předpokládaných výhradních ložiskách poskytovaných jim ministerstvem životního prostředí České republiky zejména prostřednictvím územně analytických podkladů; při tom postupují podle zvláštních předpisů jsou povinni navrhovat řešení, které je z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a dalších zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější.“), protože orgány územního plánování se v rámci podaných stanovisek k výše uvedeným „dalším zákonem chráněným obecným zájmům“ a jejich „nejvýhodnějšího řešení“ nijak nevyjádřily.
93. Soud pokládá za rozhodující fakt, že navrhovatelé i v tomto případě argumentačně ustali „na půli cesty“. Zmínili sice výslovně zájem na ochraně životního prostředí a princip udržitelného rozvoje území, nicméně není patrné, proč by přijaté řešení mělo být v rozporu právě s ochranou životního prostředí a principem udržitelného rozvoje území. Soud znovu opakuje – přijetí územního plánu v dané podobě neznamená „povolení“ vlastní těžby. Soud neshledal, že by přijaté bylo nešetrné, resp. že je případná újma vlastníka ve vztahu k veřejnému zájmu nepřiměřená. Odpůrce nepostupoval iracionálně, diskriminačně či neproporcionálně a jeho postupu nebylo možno ve světle uplatněných námitek cokoliv vytknout.
94. Ohledně tvrzeného rozporu s nadřazenou územně plánovací dokumentací navrhovatelé akcentovali, že pokud ony rozpory nabudou značného rozsahu, mohou vést až ke zrušení napadeného územního plánu. S tím nelze než souhlasit, nicméně v souzené věci k takovému excesu nedošlo.
95. Navrhovatelé vytýkají územnímu plánu, že „nebylo vyjasněno, zda jsou v oblasti kamenolomu Smržovice vyřešeny nebo vůbec řešitelné střety zájmů ve smyslu horního zákona, jaká je konkrétní reálná aktuální potřeba těžby nerostů v této lokalitě ve vazbě na množství a jakost zásob, jiná dobývaná ložiska v blízkém či vzdálenějším okolí nebo aktuální surovinovou politiku státu, případně zda a z jakých důvodů je či není vhodné aktuální těžbu nerostů, kterou územní plán povoluje, upřednostnit před zachováním daného ložiska pro budoucí generace.“
96. I na tomto místě soud znovu opakuje - územním plánem dochází pouze ke stanovení chráněného ložiskového území, nikoliv k obnovení těžby. Je tedy zcela mimoběžný závěr navrhovatelů, podle něhož není zřejmé „zda a z jakých důvodů je či není vhodné upřednostnit aktuální těžbu nerostů, kterou územní plán povoluje“. Územní plán nic takového nepovoluje, a odpůrce se proto nemohl dostat do rozporu s nadřazenou územně plánovací dokumentací, tak jak ji navrhovatelé citují.
97. Nedůvodná byla i tvrzení stran nezákonnosti a neproporcionality regulace. I tu je třeba znovu připomenout, že územní plán řeší ochranu daného ložiska, nikoliv jeho reálné využití. Odůvodnění OOP stran převažujícího účelu využití plochy těžby nerostů (NT) hovoří o (zvýraznění provedl soud) zajištění podmínek pro hospodárné využívání nerostů a pro ochranu životního prostředí při těžební činnosti a úpravě nerostů. Územní plán ohledně plochy NT obsahuje rovněž podmínky jejího podmíněně přípustného využití, které jednoznačně určují podmínky, kdy pouze za jejichž splnění lze plochy NT využít pro těžbu nerostů. Konkrétně stanoví, že „v dalším stupni řešení plánované otvírky lomu bude řešena dopravní obsluha tak, že odvoz vytěženého materiálu bude realizován mimo zastavěné části sídel města Kdyně; nedojde k ohrožení vodních zdrojů města Kdyně a jejích obyvatel, případně budou zajištěny vodní zdroje nové; nebudou překročeny hygienické limity hluku, prachu a vibrací za hranicí CHLÚ; bude provedena kompenzace poškození přírody a krajiny formou vyčlenění náhradních ploch; bude zpracována dopadová studie na soudržnost obyvatel v území a cestovní.“ Je zřejmé, že odpůrce uvážil i jiná kritéria/další zákonem chráněné obecné zájmy než těžbu a vtělil takovou úvahu do odůvodnění OOP.
98. Dále, tvrdí-li navrhovatelé, že OOP „zcela rezignuje na přesnější a podrobnější regulaci přípustných způsobů využití dobývacího prostoru“, pak soud znovu opakuje, že územní plán (obecně) není a ani nemůže být detailní platformou pro využití té či oné plochy. Je koncepcí pro dané území a tomu musí odpovídat i jistá míra obecnosti. V případě Kdyně pak odpůrce výše uvedeným požadavkům na kvalitu odůvodnění dostál.
99. Uvedené závěry je nezbytné vztáhnout i na další návrhová tvrzení, kdy se navrhovatelé se domáhají podrobnější regulace ohledně ploch ochranné a izolační zeleně (ZO), kde je přípustným využitím mj. „nezbytná dopravní a technická infrastruktura“. Dovozují, že územní plán tak umožňuje v tomto prostoru realizovat činnosti související s těžbou nerostů (přístupové cesty a odstavné plochy pro těžební techniku či skladování vytěženého kameniva, související administrativní a technické zázemí apod.), ač odpůrci nic nebrání v daném prostoru tyto činnosti nepřipustit.
100. I v tomto případě platí, že je nadbytečné vyžadovat, aby OOP obsahoval detailní regulativy (např. stran parametrů přístupových cest, počtu odstavných ploch či skladovacích prostor). To vše je otázka pro případná navazující řízení. Až v nich se budou řešit konkréta. A už vůbec tu není důvod, aby byly tyto činnosti v dané ploše vyloučeny (jak se domnívají navrhovatelé).
101. To, že navrhovatelé mylně vnímají podstatu věci, kterou není povolení těžby, ale ochrana ložiska, je zřejmé i z té části návrhu, kde se odkazují zákon č. 100/2001 Sb. , o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně na povinnost správního orgánu posoudit vliv realizace určitého záměru na životní prostředí (tzv. proces EIA/SEA) s odkazem na přílohu 1 zákona (položka 79), kde je uveden jako záměr podléhající procesu EIA/SEA i „Stanovení dobývacího prostoru a v něm navržená povrchová těžba nerostných surovin“, přičemž automatickému posouzení podléhá tehdy, pokud má být prováděna na ploše o rozloze alespoň 25ha. Soud k tomu musí znovu opakovat, že v souzené věci nešlo o stanovení dobývacího prostoru, ale nezbytnou ochranu prostoru již daného. Z tohoto pohledu je námitka o porušení zákona při neprovedení onoho procesu lichá.
102. Krajský úřad Plzeňského kraje respektoval požadavek plynoucí ze stavebního zákona a dne 3. 7. 2018 vydal pod PK-ŽP/13818/18 stanovisko k návrhu OOP s výsledkem, že „návrh územního plánu Kdyně není nutno posoudit z hlediska vlivů na životní prostředí podle § 10i zákona o posuzování vlivů“. Toto stanovisko bylo přezkoumatelně odůvodněno. Navrhovatelé sice namítají, že „nedostatečné odůvodnění stanoviska, které nevyžaduje vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí, může vést ke zrušení územního plánu“, nikterak však nespecifikují, v čem je předmětné stanovisko krajského úřadu nepřezkoumatelné.
103. Stran námitky týkající se akustického plánování soud konstatuje, že citovaný text obsahuje jen obecnou právní argumentaci o tom, že pořizování územního plánu lze považovat za akustické plánování ve smyslu směrnice 2002/49/ES a že při posuzování dopadů územního plánu na hlukovou zátěž by měly být respektovány požadavky této směrnice. Chybí však jakákoliv konkréta ve vztahu k souzené věci, především pak tvrzení a prokazování dopadu namítané nezákonnosti do právní sféry navrhovatelů.
104. Soud tak po přezkoumání napadené části územního plánu v mezích uplatněných návrhových bodů a při současném zohlednění své zdrženlivé role při přezkumu opatření obecné povahy dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Z předloženého správního spisu ani z obsahu samotného opatření obecné povahy nevyplynulo, že by odpůrce při pořizování a vydávání územního plánu překročil meze zákonem svěřené územně plánovací diskrece, opomněl relevantní skutkové okolnosti nebo přijal řešení, které by bylo v rozporu s požadavky stavebního zákona či zásadami správního práva. Soud neshledal ani takové vady procesu pořizování územního plánu, které by mohly mít vliv na zákonnost napadené části opatření obecné povahy.
105. Soud dále opakuje, že územní plánování představuje činnost založenou na odborném a politickém uvážení územního samosprávného celku, jehož legitimním úkolem je hledat rovnováhu mezi jednotlivými veřejnými a soukromými zájmy v území. Úkolem soudu není nahrazovat svým vlastním názorem úvahy zastupitelstva obce o nejvhodnějším funkčním využití konkrétních ploch, nýbrž posoudit, zda přijaté řešení respektuje zákonné limity, je racionální, není svévolné a je přezkoumatelným způsobem odůvodněno. V nyní projednávané věci soud neshledal, že by napadená regulace vykazovala znaky libovůle, vnitřní rozpornosti nebo zjevné nepřiměřenosti, jež by odůvodňovaly soudní zásah.
106. Za této situace soud uzavírá, že odpůrce postupoval v souladu se zákonem a že navrhovateli namítaný zásah do jejich práv nepřesahuje míru, kterou lze v podmínkách územního plánování považovat za ústavně konformní a legitimně odůvodněnou veřejným zájmem na uspořádání území. Protože nebyl shledán žádný z důvodů pro zrušení napadené části územního plánu podle § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. s. ř. s. , soud návrh jako nedůvodný zamítl.
[V] Náklady řízení
107. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.
108. V daném případě soud návrh navrhovatelů zamítl, a proto plný úspěch ve věci ve smyslu § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. s. ř. s. měl odpůrce.
109. Při rozhodování o nákladech řízení v této věci vycházel soud z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č.j. 7 Afs 11/2014 -47, publ. pod č. 3228/2015 Sb. NSS: „Žalované správní orgány mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů přesahujících jejich běžnou úřední činnost. Příkladem může být řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (např. územního plánu) vydaného malou obcí, která nedisponuje odborným personálem ani potřebnými finančními zdroji nezbytnými pro vedení složitého soudního řízení. Odbornou agendu spojenou s pořízením územního plánu zákon svěřuje pořizovateli [srov. § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)], který však za vydaný územní plán nenese odpovědnost, neboť odpůrcem v řízení před soudem je obec, jejíž zastupitelstvo opatření obecné povahy vydalo (§ 101a odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ). V takové situaci nelze náklady vynaložené v řízení před soudem považovat za součást běžné úřední činnosti odpůrce a ten má právo na jejich náhradu v plné výši (§ 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).“
110. V souzené věci však odpůrce není zcela malou obcí bez jakéhokoli odborného personálu, a má tak dle názoru soudu dostatečný aparát k tomu, aby před soudem obhájil důvody přijetí OOP. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 29. 6. 2026
Mgr. Jaroslav Škopek v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.