Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
D1DA80B3B02888DCC1258E8F004D2569.html
HTML · 41.76 KB
No categories available
24 Cdo 1710/2026
24 Cdo 1710/2026-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci nezletilých AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym), a obou zastoupených kolizním opatrovníkem městem Vsetín, se sídlem úřadu ve Vsetíně, Svárov č. 1080, dětí matky E. K., zastoupené Mgr. Martinou Charvátovou, advokátkou se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí č. 3, a otce R. M., zastoupeného JUDr. Milanem Trlicou, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí č. 3, za účasti Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, se sídlem ve Vsetíně, Na Kopečku č. 15, o uložení výchovného opatření a o zbavení otce rodičovské odpovědnosti, vedené uOkresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 0 Nc 4712/2024, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 8. prosince 2025, č. j. 70 Co 217/2025-167, takto:
I. Dovolání otce se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 16. 5. 2025, č. j. 0 Nc 4712/2024-110, zbavil otce rodičovské odpovědnosti k nezletilým (výrok I.), zastavil řízení o uložení výchovného opatření (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.). Při svém rozhodování vycházel zejména z toho, že otec byl uznán vinným ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 a 2 písm. c) a d) trestního zákoníku, kterého se dopustil vůči svým nezletilým synům, přičemž jeho hrubé a bezcitné chování v nezletilých vyvolávalo pláč, pocity strachu a podílelo se na zhoršení jejich psychomotorického vývoje. Dále bylo soudem prvního stupně konstatováno, že oba chlapci mají velké problémy s komunikací, na svůj věk jsou značně opožděni a mohou mít tak celoživotní následky, jelikož stále nedokáží mluvit ani v jednoduchých větách, a že otec se za poslední rok s dětmi viděl pouze dvakrát na veřejném hřišti v přítomnosti matky. Pokud by se však otec s chlapci často stýkal a oni by byli stále vystaveni stresu, mohlo by tak dojít k opětovnému pozastavení správného vývoje dětí. Nyní se oba synové uklidnili, což jednoznačně prospívá jejich zdravému vývoji. Nadto ze znaleckého posudku PhDr. Petry Kasalové a MUDr. Jany Zmekové vyplynulo, že osobnost otce se jeví jako akcentovaná, vybočující z mezí normy, se vztahovou nezralostí, impulzivními a emočně nestabilními rysy, že otec si neuvědomuje důsledky trestného činu pro děti v tak raném věku, že rodičovské kompetence otce jsou tak podstatně snížené, posun v těchto kompetencích, který on sám tvrdí, nelze ověřit, jelikož mu nebylo možné svěřit tak malé děti do péče, a že otec odmítá převzít zodpovědnost za svoje chování, tudíž i za týrání, necítí pocity viny, výčitky svědomí, své činy bagatelizuje a racionalizuje, veškerou vinu svádí na bývalou manželku a na abusus alkoholu. Proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že v současné chvíli není v zájmu nezletilých, aby jim soud stanovil jakýkoliv styk s otcem, když asistovaný styk by měl do budoucna směřovat ke styku přirozenému bez přítomnosti třetí osoby, což v tomto případě není podle soudu v zájmu dětí a bylo by to příliš velkým rizikem. Soud prvního stupně dále konstatoval, že vycházel z odsuzujícího rozsudku, podle kterého se otec dopustil velmi závažného zločinu a za toto jednání mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, který byl podmínečně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Otec je tak stále ve zkušební době a nelze učinit závěr, že se již osvědčil. Jelikož otec spáchal trestný čin proti svým dětem, naplnil podmínky ustanovení § 871 odst. 2 o. z., a s ohledem na závěry znaleckého posudku, stanovisko matky inávrhy okresního státního zastupitelství a orgánu sociálně-právní ochrany dětí dospěl soud k závěru, že je nutné otce rodičovské odpovědnosti zbavit.
2. K odvolání otce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 8. 12. 2025, č. j. 70 Co 217/2025-167, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., II. a IV. potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, pouze doplnil dokazování o aktuální zprávu kolizního opatrovníka, protokol sepsaný Městským úřadem ve Vsetíně o osobním jednání s otcem, aktuální zprávy školských zařízení, která nezletilí navštěvují, a zprávu organizace Auxilium o.p.s. o spolupráci s rodinou nezletilých. Odvolací soud mimo jiné konstatoval, že „nezletilý AAAAA trpí středně těžkou mentální retardací, řadou neurologických a psychických potíží, u nezletilého BBBBB (pseudonym) se jedná o lehkou mentální retardaci a ADHD“, že kolizní opatrovník ve své zprávě ze dne 26. 11. 2025 uvedl, že „věk, rozumová vyspělost a zralost obou chlapců neumožňuje zjistit jejich vztah k otci či jejich přání“, že „děti prošly traumatem v raném věku, kdy neměly zcela vyvinuté jazykové a kognitivní schopnosti, a nemají je dostatečně vyvinuty ani nyní“, že„přestože otec dodržuje v základní míře to, co bylo nařízeno, nelze se domnívat, že by došlo k jakémukoliv posunu v jeho nazírání na trestnou činnost, které se vůči nezletilým dopustil“, že „své jednání otec opakovaně bagatelizuje“ a že „otec o děti neprojevuje opravdový zájem“. Ze zpráv školských zařízení pak vyplynulo, že nezletilí mají s matkou hezký vztah, otec se zařízeními však nijak nekomunikuje, ani prozatím neprojevil zájem oinformace týkající se průběhu vzdělávání nezletilých. Ze znaleckého posudku zpracovaného MUDr. Františkem Honzákem v trestním řízení se rovněž podává, že ze strany otce hrozí, žese bude i nadále dopouštět stejné trestné činnosti vůči svým synům. V důsledku zcela zavrženíhodného a neakceptovatelného chování otce k nezletilým synům mu byl ostatně usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 2. 2024, č. j. 1 T 9/2024-151, uložen zákaz jakéhokoli styku či vyhledávání poškozených nezletilých a současně mu byl uložen zákaz vstupovat a zdržovat se v bytě, v němž s dětmi a matkou společně žili. Odvolací soud dále zdůraznil, že závěry o skutkovém stavu činil s vědomím dlouhodobě vedeného řízení, během něhož byli oba rodiče podrobně vyslechnuti a následně se k věci detailně vyjadřovali takéformou odvolání, resp. vyjádření k němu, že měl tak možnost hodnotit podstatné okolnosti projednávané věci již za dobu od února 2024, kdy bylo zahájeno řízení o úpravu péče a výživného u obou nezletilých, měl k dispozici výsledky trestního řízení vedeného proti otci, závěry znaleckého posudku, jakož i průběžné a velmi podrobné zprávy kolizního opatrovníka o vývoji rodinné situace, a že týká-li se otcem navrženého důkazu v podobě zprávy z budoucího vyšetření obou nezletilých, pak odvolací soud tento důkazní prostředek nepovažuje za nezbytný k prokázání skutkového stavu, jelikož účelem plánovaného vyšetření dětí na specializované klinice v Brně je provedení jejich celkové diagnostiky, která poskytne informace o jejich vývojové úrovni, avšak v projednávané věci taková zpráva nemá podle přesvědčení soudu podstatný význam. Za významnou pak naopak odvolací soud označil tuskutečnost, že k současnému velmi nepříznivému zdravotnímu stavu nezletilých výrazně přispělo právě zavrženíhodné jednání otce, pro něž byl pravomocně odsouzen v trestním řízení, a že jednání otce při výkonu jeho rodičovské odpovědnosti a jeho celkový přístup k oběma nezletilým dlouhodobě vykazuje rysy naprosté absence respektu k uznávaným společenským normám a pravidlům a v konečném důsledku též k právům dětí. S poukazem nashora vyložené tak odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že popsané jednání a chování otce lze nepochybně označit za zneužívání jeho rodičovské odpovědnosti vevztahu k oběma nezletilým, že otec svým počínáním nejen že ohrozil zdravý a harmonický vývoj obou svých dětí, ale jejich vývoj již dokonce výrazně narušil, že tyto okolnosti samy o sobě pak svědčí pro závěr, že u rodiče, který takto intenzivně, dlouhodobě a úmyslně jedná ve zjevném rozporu se zájmy svých dětí, je na místě minimalizovat jeho vliv na další život nezletilých a na rozhodování o jejich významných záležitostech. Pro závěr o nutnosti zbavitotce rodičovské odpovědnosti k oběma synům však svědčí také zjištění učiněná znalci – jakznalec v rámci trestního řízení, tak znalkyně, které zpracovaly znalecký posudek v této věci, shodně upozornili na zvýšené riziko opakování agresivního jednání otce vůči matce a dětem. Z vyjádření a procesních postojů otce v průběhu řízení lze podle odvolacího soudu důvodně usuzovat, že přetrvává zvýšené riziko konfliktů při výkonu rodičovské odpovědnosti a při rozhodování o podstatných záležitostech nezletilých. Za popsané situace tak i odvolací soud považuje zbavení otce jeho rodičovské odpovědnosti k nezletilým zajediný představitelný a současně účinný prostředek ochrany dětí, kterého nelze dosáhnout mírnějšími prostředky.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal otec prostřednictvím svého právního zástupce dovolání. Dovolatel namítá, že soudy rozhodly o zbavení jeho rodičovské odpovědnosti, anižby dostatečně posoudily nejlepší zájem nezletilých, aniž by zjistily názor nezletilých dětí, a aniž by vysvětlily, proč od zjišťování jejich názoru upustily. Dále podle dovolatele siceodvolací soud citoval zásadu, že zbavení rodičovské odpovědnosti je krajním opatřením (ultima ratio), ve svém rozhodnutí však dostatečně nevysvětlil, proč nestačí omezení rodičovské odpovědnosti, zákaz styku nebo jiné mírnější opatření chránící nezletilé. Nadtodovolatel dovozuje, že soudy hodnotily především pouze jeho starší jednání, aniž by řádně posoudily jeho současný stav a aktuální přístup k dětem, přičemž podle judikatury nelze rodiče zbavit práv toliko kvůli okolnostem, které již pominuly, pokud došlo ke změně jeho postojů. Při řešení těchto otázek se podle dovolatele odvolací soud odchýlil odustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, především od závěrů přijatých v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3909/2010, ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4366/2011, ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2432/2017, ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 5036/2017, ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 24 Cdo 602/2021, a ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 24 Cdo 3173/2022. Nadto dovolatel namítá porušení zásady kontradiktornosti řízení, když se nemohl účinně vyjádřit k novým zprávám kolizního opatrovníka předloženým ažv odvolacím řízení, dále namítá neprovedení navržených důkazů (tj. zprávy z kliniky LOGO v Brně a doplnění znaleckého dokazování ohledně vztahu dětí k otci) a zatížení řízení zmatečnostní vadou, když řízení o zbavení rodičovské odpovědnosti podle jeho názoru nebylo řádně zahájeno, resp. bylo zahájeno pouze „podnětem“ státního zastupitelství a nikoliv návrhem a soud nevydal usnesení o zahájení řízení z úřední povinnosti. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby „Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu vOstravě ze dne 8. 12. 2025, č. j. 70 Co 217/2025-167, a aby zrušil také rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 16. 5. 2025, č. j. 0 Nc 4712/2024-110, a následně aby toto soudní řízení zastavil pro nedostatek procesní podmínky spočívající v chybějícím návrhu na zahájení soudního řízení o zbavení rodičovské odpovědnosti a také v chybějícím usnesení soudu ozahájení tohoto řízení“ nebo „aby po zrušení shora uvedených rozsudků soudů obou stupňů vrátil věc soudu nižšího stupně k dalšímu projednání“.
4. Matka ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že „dovolání otce považuje zanedůvodné“, že „judikatura Nejvyššího soudu výslovně uvádí, že od zjišťování názoru dítěte lze upustit, pokud to zájem dítěte, jeho věk a zdravotní stav vyžadují“, že „oba nezletilí jsou velmi útlého věku a navíc jsou vážným způsobem zdravotně a mentálně hendikepovaní“, že „z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že obě děti jsou těžce traumatizovány, ato především v důsledku dlouhodobého agresivního chování dovolatele“ a že „bylo-li zatěchto okolností naprosto správně upuštěno od přímého výslechu nezletilých dětí, tentopostup je v souladu s ochranou nejlepšího zájmu dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte“. Podle matky nezletilých byly právní zájmy a ochrana obou chlapců v řízení zcela dostatečně, objektivně a kvalifikovaně zajištěny prostřednictvím kolizního opatrovníka, který soudu poskytl objektivní zprávu o stavu dětí. Dále uvedla, že mírnější opatření (jakoomezení rodičovské odpovědnosti či pouhý zákaz styku) jsou v tomto případě procesně i prakticky zcela neúčinná, když dovolatel v průběhu celého řízení vykazuje absenci jakékoli sebereflexe a své agresivní výpady vůči dětem bagatelizuje. K dovolatelem namítané zmatečnostní vadě pak konstatuje, že „dovolatel byl od počátku zastoupen advokátem, byl si vědom předmětu řízení, vyjadřoval se k němu a navrhoval důkazy. Jeho právo naspravedlivý proces nebylo nijak kráceno“. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání otce odmítl, příp. zamítl v plném rozsahu.
5. Okresní státní zastupitelství ve Vsetíně ve svém vyjádření k dovolání uvedlo, že „v nyní posuzované věci bylo zjištěno nepřiměřené a nevhodné chování dovolatele vůči oběma nezletilým synům, které dosáhlo intenzity trestného činu týrání svěřené osoby, zaněžbyl dovolatel rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 1 T 9/2024, pravomocně odsouzen“, že „v nyní projednávaném případě odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) pečlivě zkoumal celkovou škodlivost závadového jednání dovolatele ve vztahu k nezletilým, bral v potaz všechny skutečnosti, které v řízení vyšly najevo, a to jak charakter závadového jednání, tak délku jeho trvání a konkrétní dopady navývoj a osobnost nezletilých včetně míry jejich ohrožení, vzal také v potaz osobnostní charakteristiky dovolatele a jeho postoj k předchozímu závadovému jednání, když jak vyplývá ze znaleckého posudku, dovolatel neprojevil minimální míru sebereflexe nad svým jednáním, neustále má tendence vinu za předchozí jednání svalovat na matku nezletilých“ a že „lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2021, č. j. 24 Cdo2650/2021-746, v řízení, v němž bylo rovněž Okresní státní zastupitelství veVsetíně navrhovatelem, kde skutkové okolnosti byly obdobné jako v nyní projednávaném případě“. Okresní státní zastupitelství uzavřelo, že „dovolatel se dopustil tak závažného zneužití své rodičovské odpovědnosti (spočívající zejména v ohrožení tělesného a duševního vývoje dětí), že jediným účinným ochranným prostředkem nezletilých dětí je zbavení dovolatele jeho rodičovské odpovědnosti“, že „pokud jde o zjišťování názoru nezletilých chlapců, je zřejmé, že s ohledem na jejich nízký věk a současně také opožděný vývoj řeči nebylo objektivně možné jejich názor pro potřeby soudního rozhodnutí zjistit“ a že „odvolací soud se při svém rozhodování neodchýlil od závěrů vyjádřených v judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ve vztahu k dovolatelem formulovaným otázkám“.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
7. Dle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. V dané věci Nejvyšší soud dospěl k názoru, že dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 8. 12. 2025, č. j. 70 Co 217/2025-167, není – jak bude dále rozvedeno – přípustné.
9. V soudní praxi nejsou pochybnosti o tom, že rozhodování třetích osob o nejlepších zájmech dítěte vychází z uspokojení jeho základních potřeb, jeho rozvoje, názorů a přání dítěte, totožnosti dítěte, citového spojení, jeho zdraví, bezpečí, ochrany, zaopatření, péče, soudržnosti rodiny, trvalosti domova, vazeb dítěte na kamarády, ze školních vztahů, rizik náhradní péče, kulturního pozadí či náboženské víry (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3430/2011). Obecné soudy jsou povinny zajistit spravedlivou rovnováhu mezi zájmy dítěte a zájmy jeho rodiče, zvláštní pozornost však musí být věnována zájmu dítěte, který může – v závislosti na své povaze a závažnosti – převážit nad zájmem rodiče (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 459/03), za každých okolností však musí být dodržen výše uvedený korektiv, díky kterému je zbavení rodičovské odpovědnosti „jediným účinným prostředkem ochrany dítěte“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2380/2019).
10. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je patrno, že při posuzování nejlepšího zájmu nezletilých zohlednily charakter škodlivého jednání dovolatele, délku jeho trvání, jehokonkrétní dopady na zdraví, vývoj a osobnost nezletilých i aktuální poměry všech účastníků řízení. Důsledky trestné činnosti dovolatele nejsou omezeny pouze na dobu jejího páchání. Ze znaleckých posudků vyplývá, že její následky u nezletilých přetrvávají doposud amohou se projevovat i v budoucnu. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů rovněž vyplývá, že v období následujícím po ukončení společného soužití dovolatele s nezletilými apo jeho faktickém vyloučení z péče byly zaznamenány příznivé změny ve vývoji astabilizaci poměrů nezletilých, přičemž odvolací soud tuto skutečnost zohlednil jako jeden zdílčích faktorů při posuzování jejich současných potřeb a zájmů. Odvolací soud takpřiposuzování nejlepšího zájmu nezletilých nevycházel pouze z povahy a závažnosti protiprávního jednání dovolatele, ale přihlédl rovněž k jejich aktuálnímu zdravotnímu stavu, vývojovým potřebám, mimořádné zranitelnosti, přetrvávajícím následkům předchozího jednání dovolatele i potřebě stabilního a bezpečného výchovného prostředí. Nelze protosouhlasit s dovolatelem, že odvolací soud nedostatečně posoudil nejlepší zájem dětí, když na základě výše uvedeného dovodil, že „jednání dovolatele při výkonu jeho rodičovské odpovědnosti a jeho celkový přístup k oběma nezletilým dlouhodobě vykazuje rysy naprosté absence respektu k uznávaným společenským normám a pravidlům a v konečném důsledku též k právům dětí“, a proto „jejich nejlepší zájem vyžaduje ochranu před dalším negativním působením dovolatele“. Za těchto okolností proto nelze jeho úvahu o nejlepším zájmu nezletilých považovat za rozpornou s judikaturou dovolacího soudu.
11. Pochybení neshledává dovolací soud ani v tom, že nezletilí nebyli slyšeni přímo předsoudem. Kolizní opatrovník v řízení konstatoval, že vzhledem k věku, mentálnímu postižení a omezeným komunikačním schopnostem nezletilých nebylo možné spolehlivě zjistit jejich postoj k dovolateli ani jejich přání ohledně budoucích kontaktů., Soudy se tak pokusily zjistit jejich názor prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí, což se v daném případě z hlediska nejlepšího zájmu nezletilých jevilo jako opatření vhodné apro děti méně zatěžující (srov. § 100 odst. 4 o. s. ř., § 867 odst. 2 o. z.; a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3361/2014). Nejedná se tedy o situaci, kdy by soudy rezignovaly na zjištění názoru nezletilých, nýbrž o případ, kdy po posouzení konkrétních okolností věci dospěly k závěru, že s ohledem na věk, zdravotní stav, mentální úroveň a komunikační schopnosti dětí není možné spolehlivě zjistit jejich autentický názor způsobem, který by byl pro rozhodnutí věcně využitelný a současně odpovídal jejich nejlepšímu zájmu.
12. Namítá-li dále dovolatel, že odvolací soud neodůvodnil, proč nepostačí mírnější prostředek ochrany nezletilých, pak přehlíží, že z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu jako celku plyne, že se zabýval možností ochrany nezletilých prostřednictvím mírnějších opatření, zejména omezením rodičovské odpovědnosti podle § 870 o. z. a pokračováním zákazu styku, když mimo jiné konstatoval, že „v současné chvíli není v zájmu nezletilých, abyjim soud stanovil jakýkoliv styk s otcem, když asistovaný styk by měl do budoucna směřovat ke styku přirozenému bez přítomnosti třetí osoby, což v tomto případě není podle soudu v zájmu dětí a bylo by to příliš velkým rizikem“ a že „u rodiče, který intenzivně, dlouhodobě a úmyslně jedná ve zjevném rozporu se zájmy svých dětí, je na místě minimalizovat jeho vliv na další život nezletilých a na rozhodování o jejich významných záležitostech“, když „i z vyjádření a postoje otce v průběhu odvolacího řízení je zřejmé, že i do budoucna hodlá péči matky o děti a s tím související rozhodování o podstatných záležitostech nezletilých komplikovat a její výchovné působení dále devalvovat a snižovat“. Lze dovodit, že zákaz styku by sice bránil osobnímu kontaktu dovolatele s nezletilými, nikoliv však jeho dalším zásahům do rozhodování o významných záležitostech jejich života. Zachování rodičovské odpovědnosti, byť v omezeném rozsahu, by dovolateli nadále poskytovalo prostor zasahovat do těchto rozhodovacích procesů, a tím vyvolávat stav nejistoty a konfliktu, který by nebyl slučitelný s jejich nejlepším zájmem. Za těchto okolností lze závěr odvolacího soudu, že zbavení rodičovské odpovědnosti představuje jediný účinný prostředek ochrany nezletilých, považovat za souladný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
13. Nepřípadný je i podle dovolacího soudu poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4366/2011, ze kterého se podává, že zvažuje-li soud intenzitu zneužívání či zanedbávání rodičovské odpovědnosti, je povinen vzít mj. v úvahu, že„změna postoje rodiče ke svému životu a k nezletilému, na kterou lze v době rozhodování soudu spolehlivě usuzovat, může převážit nad důsledky jeho chování v minulosti“. Vprojednávané věci taková kvalitativní změna postoje dovolatele zjištěna nebyla. Nelze přehlédnout, že soudy nižších stupňů spojovaly své závěry o budoucích rizicích nikoli pouze s minulou trestnou činností dovolatele, ale též s jeho aktuálními postoji, přetrvávající bagatelizací následků svého škodlivého jednání a odborně zjištěným rizikem jeho opakování. Za těchto okolností není závěr o existenci zvýšeného rizika dalších negativních zásahů doživota nezletilých zjevně nepřiměřený.
14. Dovolací soud současně nepřehlíží, že zbavení rodičovské odpovědnosti představuje nejintenzivnější zásah do právních vztahů mezi rodičem a dítětem. V nyní projednávané věci však soudy nižších stupňů, jak již bylo zmíněno výše, nevycházely pouze ze samotného spáchání úmyslného trestného činu vůči dětem. Rozhodující význam přikládaly zejména závažnosti způsobené újmy, mimořádné zranitelnosti obou nezletilých, přetrvávajícím následkům předchozího jednání dovolatele a odborně zjištěnému riziku opakování obdobného jednání. Ve vzájemných souvislostech proto dospěly k závěru, že ochrany nezletilých nelze dosáhnout prostřednictvím mírnějších opatření. Takový závěr nelze považovat za rozporný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
15. Nadto je třeba zdůraznit, že rozhodnutí o zbavení rodičovské odpovědnosti je rozhodnutím vydávaným s doložkou rebus sic stantibus, tzn., že změní-li se okolnosti rozhodné pro jeho vydání, je možné o věci znovu rozhodnout.
16. K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. pak nejsou způsobilé ani námitky dovolatele, že se nemohl účinně vyjádřit k novým zprávám kolizního opatrovníka předloženým až v odvolacím řízení, ani že samotné řízení o zbavení rodičovské odpovědnosti nebylo řádně zahájeno. Uvedené výtky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., ale mohly by (kdyby byly opodstatněné) představovat toliko zmatečnostní vady řízení uvedené v ustanovení § 229 o. s. ř., k nimž však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá zustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Otakovou situaci se však v posuzovaném případě nejedná.
17. V části, v níž dovolatel předestírá ve prospěch svých úvah vlastní skutkové závěry, žez jeho strany došlo k podstatné změně v jeho přístupu k nezletilým, a vytýká-li odvolacímu soudu, že „rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování“ a že odvolací soud nevyčkal zejména nazprávu o vyšetření nezletilých na specializované klinice LOGO v Brně a ani nedoplnil znalecké dokazování ohledně vztahu nezletilých k dovolateli, jde o námitky, které představují ve své podstatě nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud vycházel. Těmito výtkami ovšem dovolatel uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a proto dovolací soud nemohl rozsudek odvolacího soudu v tomto směru přezkoumat. Zároveň odvolací soud vysvětlil, proč považoval navrhované důkazy zanadbytečné, a nejednalo se proto o opomenuté důkazy.
18. Protože dovolatelem předložené otázky přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají, Nejvyšší soud dovolání otcesměřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 8. 12. 2025, č. j. 70 Co 217/2025-167, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 8. 2026
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu