Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 635/2026

6 Tdo 635/2026-556

USNESENÍ

I. V. Z.

, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1.

Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 21. 10. 2025, sp. zn. ,

uznal obviněnou I

. V. Z.

(dále jen „obviněná“) vinnou pod bodem 1. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a pod bodem 2. zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c), d) tr. zákoníku. Za to byla obviněná odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozené P

. K.

na náhradě nemajetkové újmy 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % od 14. 6. 2025.

2. K odvolání obviněné Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 2. 2026, sp. zn. , podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2025. Za to a za trestnou činnost, kterou byla uznána vinnou pod bodem 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně, ji podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2025 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou P. K. odkázal s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

3. Podle výroku o vině rozsudku odvolacího soudu se obviněná dopustila trestné činnosti (stručně vyjádřeno) tím, že jako teta poškozené P. K., o níž věděla, že trpí lehkou mentální retardací, je zvýšeně ovlivnitelná a manipulovatelná a není schopna plně pochopit důsledky majetkových smluv, ji poté, co poškozená nabyla v pozůstalosti po své matce mimo jiné bytovou jednotku na ulici XY XY v XY, s odůvodněním pomoci přesvědčila, aby jí dne 19. 10. 2022 v XY darovala tuto bytovou jednotku v hodnotě 1 630 000 Kč, kterou poškozená užívala k bydlení se svými nezletilými dětmi, a následně ji vyzvala k vyklizení bytu z důvodu nehrazení nájmu navýšeného o splátky dluhu na elektřině, který za poškozenou uhradila její babička, čímž poškozené způsobila škodu ve výši 1 630 000 Kč, přičemž její jednání přispělo k tomu, že dvě nezletilé dcery poškozené byly umístěny do pěstounské péče a poškozená žije v azylovém domě.

4. Podle bodu 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně se obviněná dopustila trestné činnosti (stručně vyjádřeno) tím, že dne 12. 12. 2022 v XY uzavřela se svou matkou V. B. darovací smlouvu, jejímž předmětem byl převod pozemku, jehož součástí je garáž v hodnotě nejméně 85 000 Kč, a bytové jednotky na ulici XY XY v XY v hodnotě 1 660 000 Kč, přestože věděla, že tyto nemovitosti předtím V. B. dne 17. 1. 2022 podvodným způsobem získala darem od své vnučky P. K., o níž obě věděly, že trpí lehkou mentální retardací, je zvýšeně ovlivnitelná a manipulovatelná a není schopna plně pochopit důsledky majetkových smluv. P. K. tento majetek darovala V. B. pod záminkou, že je to v jejím nejlepším zájmu a že o něj nepřijde z důvodu dluhů, ačkoli na uvedeném bytě ani garáži žádné dluhy nevázly, přičemž V. B. majetek poté nikdy neužívala a následným darováním obviněné I. V. Z. mělo být znemožněno, aby jej P. K. mohla v budoucnu v případném dědickém řízení znovu, byť jen částečně, nabýt.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla

obviněná dovoláním

, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. V úvodu popsala rodinné a majetkové poměry, z nichž podle ní věc vznikla. Po smrti J

. K.

zdědila poškozená P

. K. mimo jiné bytovou jednotku na ulici XY XY v XY s garáží a bytovou jednotku na ulici XY v XY

, přičemž obviněná a R

. K.

ji s ohledem na její zdravotní stav zastupovali v dědickém řízení. Podle obviněné byly následné převody nemovitostí vedeny snahou ochránit majetek poškozené před důsledky jejího soužití s

K. Z.

, vůči němuž měla rodina výhrady, a před exekucí vedenou na majetek poškozené. Za poškozenou byly uhrazeny dluhy v celkové výši přibližně 190 000 Kč, byt na ulici

XY

měla poškozená nadále užívat a do budoucna se mělo uvažovat o převodu nemovitostí na její děti.

6. Obviněná namítla, že závěr soudů o využití nepříznivého zdravotního stavu poškozené je ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, zejména se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, podle něhož byly schopnosti poškozené vyhodnotit důsledky podpisu darovacích smluv a své jednání ovládat sníženy pouze částečně, nikoli podstatně. Pokud má poškozená pomoc jiné osoby, pak je schopna seorientovat. Soudy podle obviněné nezkoumaly, jaká vysvětlení byla poškozené přiuzavírání smluv poskytnuta, a bez dostatečného odůvodnění dovodily, že si obviněná musela být vědoma její neschopnosti pochopit důsledky převodů. Poškozená ve výpovědi uvedla, že rozuměla obecné podstatě darování, tedy že darovanou věc již nebude vlastnit. Podle obviněné mělo být ve věci postupováno obdobně jako při řešení otázky neplatnosti právního úkonu učiněného člověkem s duševní poruchou. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2020, sp. zn. , s tím, že rozsah dokazování v posuzované věci neposkytoval dostatečnou možnost pro posouzení konkrétní míry schopností poškozené k uzavření předmětných smluv.

7. Rozhodná skutková zjištění jsou podle obviněné také založena na procesně nepoužitelných důkazech. Znalecký posudek byl opatřen ještě před provedením podstatných vyšetřovacích úkonů, a proto nezohledňoval pozdější výpovědi poškozené. Soud měl z tohoto důvodu vyžádat doplněk znaleckého posudku, případně znalce vyslechnout. Za procesně nepoužitelnou považovala také výpověď poškozené, neboť poškozená při prvním výslechu zaúčasti své opatrovnice uvedla, že poučení zcela nerozumí, přesto byl výslech proveden, aniž by bylo zkoumáno, čemu nerozumí. Při dalším výslechu bylo poučení řešeno 50 minut apoškozená uváděla, že poučení nerozumí zčásti vůbec a ve zbývajícím rozsahu mu rozumí tehdy, pokud jí bylo poskytnuto zjednodušeně či uváděním příkladů. V hlavním líčení pakbyla poučena naprosto standardně, aniž by vznesla výhrady v tom smyslu, že nerozuměla. Obviněná také shledává rozpory mezi jednotlivými výpověďmi poškozené, které podle ní soudy dostatečně nevyhodnotily. Výpovědi měly podle ní být znalecky posouzeny.

8. Ve vztahu k bodu 2. výroku o vině obviněná namítla nesprávné právní posouzení skutku i zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy. Nezpochybnila obecně možnost trestní odpovědnosti za legalizaci výnosů z trestné činnosti i tehdy, pochází-li věc ztrestného činu, jehož trestnost zanikla smrtí pachatele, avšak trestná činnost V. B. nebyla prokázána. Její výpověď nebyla v řízení provedena a důkazy nebyly konkrétně hodnoceny ve vztahu k jejímu jednání. Poškozená přitom potvrdila dohodu s V. B. o vrácení jejího původního majetku. Závěr o vědomosti obviněné o podvodném původu těchto nemovitostí je nepřezkoumatelný a nemá oporu v dokazování. Nebyl také zohledněn věk V. B., které bylo v době uzavření darovací smlouvy skutku 92 let.

9. Obviněná shrnula, že namítanými vadami bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání konstatoval, že námitky obviněné zčásti neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná ve skutečnosti pouze polemizuje s hodnocením důkazů, zejména se závěry soudů k duševnímu stavu poškozené, k její výpovědi a k prokázání zdrojového trestného činu, aniž by konkretizovala zjevný rozpor ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu. Podstatné skutkové závěry státní zástupce shrnul a upozornil, že výpověď obviněné je v určitém rozporu s výpovědí svědka R. K., který se vyjádřil v tom směru, že převodem majetku naobviněnou mělo být do budoucna vyloučeno znovunabytí nemovitostí do vlastnictví poškozené.

11. Námitky týkající se procesní nepoužitelnosti znaleckého posudku a výpovědi poškozené sice podle státního zástupce formálně odpovídají druhé alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejsou však opodstatněné. Znalecký posudek byl vhlavním líčení přečten za podmínek § 211 odst. 5 tr. ř., přičemž obviněná a její obhájce s tímto postupem souhlasili. Závěry posudku byly podle státního zástupce jednoznačné anevznikly pochybnosti o jeho správnosti ani úplnosti. K výpovědi P. K. uvedl, že byla v hlavním líčení řádně poučena, poučení rozuměla, stručně se k věci vyjádřila anásledně byl za podmínek § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř. přečten protokol o její výpovědi zpřípravného řízení; ani proti tomuto postupu nebyly uplatněny námitky.

12. Námitky obviněné proti právní kvalifikaci skutku pod bodem 2. jako zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c), d) tr.zákoníku podle něj znovu vycházejí z nesouhlasu s výsledky dokazování, a proto dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídají. Pro závěr o legalizaci výnosů z trestné činnosti postačuje zjištění, že věc pochází z trestné činnosti, aniž by bylo nutné odsouzení pachatele zdrojového trestného činu. Státní zástupce uvedl, že skutková zjištění k bodu 2. výroku o vině svědčí o naplnění všech zákonných znaků uvedeného zločinu. Trestní stíhání V. B. bylo zastaveno z důvodu jejího úmrtí, avšak okolnosti zdrojového trestného činu byly dostatečně zjištěny a jsou patrné ze skutkové věty i z odůvodnění rozhodnutí soudů. Státní zástupce neshledal ani naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

III. Formální podmínky věcného projednání dovolání

13. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.

14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo v souvislosti s jednotlivými výhradami zapotřebí posoudit, zda konkrétní argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., na které obviněná odkázala. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek propřezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání

18. Nejprve podrobněji k

dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ten

slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro

naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. ). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy

v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. , , , , , , , , , a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy

důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem

a limine

vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. , , , a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn.

4, , , a další).

19. Jak je z výkladu patrné, převážná část námitek, kterými se obviněná snažila zpochybnit skutková zjištění, citovanému dovolacímu důvodu neodpovídá. To se týká zejména hodnocení obsahu jednotlivých výpovědí poškozené a požadavku jejich znaleckého zkoumání i otázky prokázání trestného činu podvodu spáchaného matkou obviněné. Tyto závěry obviněná toliko zpochybnila a polemizovala se způsobem hodnocení důkazů soudy, jemuž nebylo co zásadního vytknout. V tomto rozsahu lze tedy konstatovat, že napadená rozhodnutí netrpí žádnými vadami důkazního řízení, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Soudy postupovaly přihodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí vsouladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné aproč jí neuvěřily. Soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněné, není dovolacím důvodem asamo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

20. První alternativě citovaného dovolacího důvodu lze však do jisté míry podřadit již konkrétnější výhradu, podle které je závěr soudů, že poškozená nedokázala plně pochopit důsledky uzavřených darovacích smluv, v rozporu se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie MUDr. Milana Karase a PhDr. Renaty Koláčkové. Podle znalců měly být tyto schopnosti poškozené sníženy částečně, nikoli však podstatně. Námitka však není důvodná. Je sice pravda, že takový dílčí závěr znaleckého posudku, konkrétně jeho psychiatrické části, je v rozsudku soudu prvního stupně citován (viz odst. 29.), jde však o citaci obviněnou vytrženou z kontextu, přičemž soudy znalecký posudek správně hodnotily jako celek. Intelektové schopnosti poškozené jsou v rozsudku mnohem podrobněji rozvedeny dále na základě psychologické části znaleckého posudku (viz odst. 30. rozsudku). Znalkyně psycholožka konkrétně ve vztahu k darovacím smlouvám uvedla, že poškozená nemá dostatečnou úroveň schopností pro vyhodnocení a plné pochopení důsledků jejich podepsání pro sebe a své děti. Vyjádření znalce psychiatra zde tedy nelze rozhodně chápat tak, že by snížení schopností poškozené bylo pouze nepodstatného charakteru a nehrálo žádnou roli. Byť by poškozená mohla v principu chápat darování tak, ževěc nadále nevlastní ona, ze znaleckého posudku je zřejmé, že nebyla schopna domyslet praktické dopady takového kroku do svého života, tedy učinit takto závažné rozhodnutí.

21. Znalkyně se dále vyjádřila v tom smyslu, že se poškozená nedokáže orientovat v ekonomických otázkách a domyslet důsledky vlastnických práv, proto v těchto záležitostech potřebuje pomoc orientované, zodpovědné osoby, která by hájila její zájmy. To ovšem rozhodně nelze chápat tak, jak namítá obviněná, tedy že by s pomocí osoby, která jí vše vysvětlí, poškozená nabyla schopnosti rozhodnout se v takové záležitosti, jako je darování bytu. Pomoc zodpovědné osoby je zde evidentně míněna tak, že tato osoba za poškozenou přebírá odpovědnost, a tedy i ve značné části rozhodování při právním jednání. To se ostatně projevilo později také tím, že poškozené byla rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. , omezena svéprávnost tak, že kromě běžných záležitostí každodenního života není způsobilá činit žádná další právní jednání, a byl jí ustanoven opatrovník (č. l. 377). Vzhledem k tomu, že postižení intelektu poškozené je trvalé, nemělo z tohoto pohledu ani smysl zkoumat, jakým způsobem jí bylo darování bytů vysvětleno zestrany obviněné, zemřelé V. B. či dalších osob. Obviněná i zemřelá spoluobviněná by navíc nemohly být považovány za osoby hájící zájmy poškozené již proto, že v záležitosti darování bytů byly ve zjevném střetu zájmů. Vědomost obviněné o popsaném omezení intelektových schopností poškozené byla soudy správně dovozena ze skutečnosti, žepoškozenou znala od malička. Obviněná ostatně toto povědomí připouštěla i ve své výpovědi, z tohoto důvodu také za poškozenou vyřizovala její dědictví. Lze ještě dodat, že ve spise je založen také rozsudek Okresního soudu v Bruntále zde dne 24. 7. 2025, sp. zn. , kterým bylo určeno, že vlastnicí předmětných nemovitostí je poškozená (č. l. 387).

22. Druhé alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak neodpovídá námitka procesní nepoužitelnosti znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie. Tomu totiž obviněná vytýká, že byl zpracován dříve, než bylo ve věci zahájeno provádění jednotlivých vyšetřovacích úkonů, a proto seznalci nemohli zabývat všemi relevantními okolnostmi, zejména pak „údaji jednotlivých výpovědí poškozené“. Jinými slovy obviněná namítá, že měly být znalecky zkoumány také svědecké výpovědi poškozené. Hodnocení svědecké výpovědi je nicméně právem apovinností soudu, kterou nelze přenášet na znalce. K otázce obecné věrohodnosti poškozené se přitom posudek vyjádřil a soudy z jeho závěrů důvodně vycházely. Nebylo tedy namístě ani vypracovávat jakýkoli doplněk znaleckého posudku. Tato argumentace se každopádně nedotýká skutečností, které by mohly mít jakýkoli vliv na procesní použitelnost znaleckého posudku, a jde toliko o polemiku se samotnou věcnou správností znaleckého posudku, tedy s obsahem důkazu samotného. Pokud obviněná v této souvislosti ještě zmínila, že měli být znalci (k posouzení výpovědí poškozené) předvoláni k hlavnímu líčení, lze jí připomenout, žeposudek byl v hlavním líčení čten podle § 211 odst. 5 tr. ř. a obviněná s tímto postupem tedy sama souhlasila (č. l. 372v), stejně jako intervenující státní zástupkyně. Ani před tím, anipo přečtení znaleckého posudku v hlavním líčení žádná ze stran nevznesla jakýchkoli námitek proti takovému postupu. K samotné skutečnosti, že znalecký posudek byl zpracován ještě před zahájením trestního stíhání, lze dodat, že tato skutečnost nebrání jeho použití jako důkazu. Policejní orgán může podle § 158 odst. 3 písm. b) trestního řádu vyžádat znalecký posudek již po sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Posudek vypracovaný předzahájením trestního stíhání je proto procesně použitelný a nevyžaduje se, aby šlo o úkon neodkladný či neopakovatelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. ).

23. Druhé alternativě citovaného dovolacího důvodu nicméně odpovídá námitka procesní nepoužitelnosti výpovědí poškozené, neboť zde obviněná vytýkala mj. vady v jejím poučení. Nelze jí však přisvědčit. V hlavním líčení byly čteny dva výslechy poškozené z přípravného řízení. Z protokolu o prvním z nich na č. l. 55 až 66 spisu je patrné, že poškozená byla vyslechnuta dne 26. 11. 2024 mimo jiné za účasti své opatrovnice, která jí byla pro trestní řízení ustanovena, a tehdejšího obhájce obviněné JUDr. Iva Hamy. Úvod protokolu obsahuje zřejmě předtištěnou část o tom, že svědek byl poučen a poučení rozuměl. V další části se pak odkazuje na to, že poškozená již dříve ve věci vypovídala (pozn.: před zahájením trestního stíhání) a poučení zcela nerozuměla, se svou opatrovnicí se však domluvila, že co bude vědět, to popravdě řekne. Z protokolu nevyplývá, že by kdokoli z přítomných osob vznesl proti tomuto postupu námitky. Je tak patrno, že v převážné části poučení porozuměla, zejména pokud jde o předmět jejího vyjádření a pokud jde o povinnost pravdivé výpovědi. To se osobnostním parametrům poškozené při asistenci opatrovnice – advokátky jeví jako zcela přiměřené a dostačující pro účely procesní použitelnosti výpovědi.

24. Podle protokolu na č. l. 67 až 71 byla poškozená v přípravném řízení podruhé vyslechnuta dne 17. 2. 2025 za účasti substituujícího obhájce obviněné i své opatrovnice. V protokolu je nejprve uvedeno (zřejmě předtištěno), že svědek poučení porozuměl, následně v části vyjádření svědka k věci však byla poučována znovu, bylo vše postupně, zjednodušeně a na příkladech vysvětleno, načež poškozená de facto podle svých sdělení vše pochopila, bylo pouze upuštěno od vysvětlování § 99 odst. 2, 3 tr. ř. a § 124 tr. zákoníku, což v daném případě nemohlo mít žádný dopad do sféry jejích práv ani narušit právo na spravedlivý proces obviněné. Poškozená však předmětného dne odmítla vypovídat, čímž byl výslech ukončen. Z protokolu o hlavním líčení na č. l. 370v pak plyne, že poškozená byla poučena podle § 100 odst. 1, 2 a § 101 odst. 1 tr. ř. a poučení rozuměla. Jelikož si již na téměř žádné detaily nevzpomínala, byly podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř. čteny oba výše citované protokoly. Jejich obsah poškozená potvrdila slovy „na policii jsem vypovídala podle toho, jak jsem si na události vzpomínala“. Proti tomuto postupu opět nebyly žádné námitky ze strany obviněné či jejího obhájce.

25. Ani Nejvyšší soud tedy žádné vady v postupu soudu prvního stupně neshledal. Poškozená byla po celou dobu řízení zastoupena opatrovnicí - advokátkou, která jí radila s výkonem jejích procesních práv. Při prvním výslechu poškozená deklarovala svůj záměr vypovídat pravdu, lze se proto domnívat, že minimálně v této části (po konzultaci s opatrovnicí) pro ni bylo poučení srozumitelné. Její obecná věrohodnost byla zkoumána také znaleckým posudkem, z něhož v podstatě vyplynulo, že poškozená není schopna konstruovat logicky vyznívající lživé informace. Při dalším výslechu orgán činný v přípravném řízení vyvinul maximální snahu poškozené poučení vysvětlit, přičemž je zřejmé, že zásadní oprávnění pochopila, neboť využila možnosti výpověď odepřít. Fakt, že v hlavním líčení nebylo poučení přizpůsobeno jejím schopnostem chápání, není v daném případě na závadu, neboť se jednalo de facto o stále stejné poučení, které jí již v minulosti bylo opakovaně apodrobně vysvětleno a které již pochopila. Lze proto mít důvodně zato, že porozumění přetrvávalo i v hlavním líčení. Při tomto výslechu (již bezpochyby řádně poučená) stvrdila obsah svých výpovědí z přípravného řízení. Po celou dobu neměla ani obhajoba proti popsanému postupu orgánů činných v trestním řízení žádné námitky. Lze tedy uzavřít, ževýpovědi poškozené jsou důkazem procesně použitelným.

26. K námitkám směřovaným proti odsouzení pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4) písm. c), d) tr. zákoníku je namístě nejprve připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost aúplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí vevěci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

27. Z výkladu je zjevné, že námitky obviněné proti výroku pod bodem 2., konkrétně proti právnímu posouzení skutku, citovanému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť se primárně týkají skutkových zjištění. Obviněná zde ostatně také částečně odkázala na argumentaci, s níž se už Nejvyšší soud vypořádal výše (interpretace znaleckého posudku a výpověď poškozené – obojí podle ní provedeno procesně nepoužitelným způsobem). Dále pak zdůraznila, že aby mohla být dovozena odpovědnost pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, musí být vina zemřelého pachatele v řízení řádně prokázána. Konkrétně soudům v tomto směru vytkla neprovedení výslechu V. B. a nehodnocení provedených důkazů výslovně ve vztahu k ní. Dále polemizovala s hodnocením důkazů, tedy poukázala také na výpověď poškozené v tom směru, že ta se s babičkou na vrácení bytu dohodla, a na to, že nebyl zohledněn věk V. B.

28. Nejvyšší soud je toho názoru, že závěr o vině V. B. trestným činem podvodu (a tím i závěr o původu převedeného bytu z trestné činnosti) bylo možno v řízení učinit, byť přímo její trestní stíhání muselo být pro úmrtí zastaveno. Obviněné lze částečně přisvědčit v tom směru, že soudy při hodnocení důkazů vždy zcela nerozlišily nebo výslovně neuvedly závěry týkající se konkrétně jednání V. B., což však je dáno i tím, že trestnou činnost spáchaly s obviněnou do značné míry současně a vzhledem k jejímu charakteru převážná část závěrů dopadá na obě původně spoluobviněné. Rozhodnutí nicméně v tomto směru nelze označit za nepřezkoumatelná.

29. Pokud jde o výslech V. B., obviněná jej neoznačuje za opomenutý důkaz, z ničeho také nevyplývá, že by jeho provedení v řízení navrhovala. Obecně je na soudu prvního stupně, jaký rozsah dokazování považuje za dostatečný. Především však jmenovaná již dne 4. 12. 2024, tedy ještě před podáním obžaloby ve věci dne 13. 3. 2025, zemřela a její výslech tak logicky před soudem prvního stupně nepřicházel v úvahu. Není proto důvod setouto námitkou dále zabývat. Obviněná také blíže nevysvětlila, jak by měl být v řízení zohledněn věk V. B., ani k této námitce se tedy nelze blíže vyjádřit, byť nad rámec dovolacího přezkumu. Tvrzení, že se poškozená na vrácení bytu s babičkou dohodla, pak vychází z účelového hodnocení její výpovědi obviněnou za současného opomenutí obsahu dalších důkazů, zejména závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie. Z výpovědi poškozené (citovaná v odst. 21. až 28. rozsudku soudu prvního stupně) je zřejmé, že na obdobné otázky, resp. různě položené otázky sledující stejný cíl, odpovídala různě. Jednou uvedla, že babičce byt darovala, protože sebabička bála, že by poškozená byt prodala a ona by se neměla kam vrátit. Podruhé však uvedla, že když podepisovala darovací smlouvu, nevěděla, že byt na ulici XY a garáž nebude vlastnit. V případě bytu na ulici XY, kde poškozená v danou dobu bydlela, pak v jedné části výpovědi uvedla, že neví, že by podepisovala nějakou smlouvu na jeho převod, neví otom, že by byt vlastnila teta, ačkoli jí v předchozí části výpovědi byly kladeny otázky ohledně převodu bytu na tetu. Již samotný výslech tak vypovídá o tom, že poškozená nerozuměla správně obsahu pojmů jako „darovací smlouva“, „převod“ či „přepis“ bytu. Toostatně vyplynulo i z dalších důkazů, mimo znaleckého posudku např. i svědek K. Z., bývalý partner poškozené, ve své výpovědi uvedl, že poškozená si nebyla vědoma právního stavu po převodu nemovitostí, netušila nebo nepochopila, co se stalo, a on sám s ní šel na katastrální úřad, aby se s tímto stavem seznámili (viz č. l. 395v). Uvedené vyjádření poškozené tedy opět nelze hodnotit izolovaně, jak to činí obviněná, ale je třeba přihlížet k výpovědi jako celku v souvislosti s dalšími důkazy, jak to správně učinily soudy. Ty dovodily, že poškozená nebyla způsobilá se na darování bytu s babičkou dohodnout, a že V. B. využila nedostatečných intelektových schopností poškozené k tomu, abyzískala byt, který dříve darovala matce poškozené, zpět do svého vlastnictví.

30. V řízení byla také dostatečně objasněna motivace V. B., tedy obavy, co by se s bytem mohlo stát (byť jí k němu svědčila služebnost bytu). Také V. B. znala poškozenou odmalička a byla si tedy vědoma jejího duševního stavu. I jí proto muselo být zřejmé, že poškozená není schopna domyslet důsledky takové majetkové dispozice pro svou osobu. Záměr zcela poškozenou vyloučit z dispozice s nemovitostmi se pak naplno projevil v darování bytu obviněné, která má své vlastní děti, tedy poškozená po ní nebude ze zákona dědit. Z ničeho sice nevyplynulo, že by z úst V. B. měl vůči poškozené zaznít slib budoucího převedení bytu na dceru či děti poškozené, uvedení poškozené v omyl zde však lze spatřovat již ve zneužití skutečnosti, že poškozená neměla správnou představu o významu svého právního jednání, jednala tedy v omylu, a V. B. o tomto omylu věděla, neboť znala její intelektové schopnosti.

31. Již podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. , lze totiž za uvedení v omyl ve smyslu § 209 odst. 1 tr. zákoníku považovat i jednání pachatele, který k tomu, aby se obohatil, vytvořil situaci záměrně vyvolávající u poškozeného pocit důvěry, kterou poté pachatel zneužil např. tím, že neinformoval poškozeného o podstatných okolnostech určité majetkové dispozice, pokud pod vlivem důvěřivosti vyvolané pachatelem apři neznalosti záměru pachatele mu poškozený umožnil nebo sám provedl transakci na úkor vlastního majetku. To platí zejména za situace, jestliže je poškozený vyššího věku čipsychicky nebo mentálně oslabený a na rozdíl od pachatele nezkušený v daném oboru nebo z jiného důvodu neschopný domyslet důsledky svého počínání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. ). Obdobně je tomu v případech, kdy pachatel využívá určitý fyzický handicap poškozeného (slepota, hluchota) či nedostatečnou gramotnost, byť specifického (např. finančního) charakteru (blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. ). Rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. , konstatovalo, že uvedení v omyl ve smyslu § 209 odst. 1tr. zákoníku lze dosáhnout konáním, opomenutím i konkludentním jednáním; v žádném případě se nevyžaduje nějaká zvláštní rafinovanost. Za uvedení v omyl lze považovat i jednání pachatele, který k tomu, aby se obohatil, vytvořil situaci záměrně vyvolávající u poškozeného pocit důvěry, kterou poté zneužil tím, že neinformoval poškozeného o podstatných okolnostech určité majetkové dispozice, zejména je-li poškozený vyššího věku či psychicky nebo mentálně oslabený a nezkušený nebo z jiného důvodu neschopný domyslet důsledky svého počínání. Přesně o takovou situaci se pak v projednávané věci jednalo a judikaturně popsanými hendikepy poškozená trpěla. Nadto skutková věta rozsudku okresního soudu v bodě 2. výstižně též uvádí, že poškozená byla k darování nemovitostí pohnuta „pod záminkou, že je v nejlepším zájmu poškozené majetek darovat, abyo něj nepřišla z důvodu dluhů, ačkoli na bytě ani garáži žádné dluhy nevázly“. Je tedy zjevné, že uvedení v omyl poškozené se událo (mimo samotnou její kontraktační indispozici) též při uplatnění smyšlené legendy a prezentaci nepravdivých důvodů, pro které se měla vlastnictví k nemovitosti vzdát.

32. Jak správně poukázal státní zástupce, judikatura i odborná literatura v případě trestného činu podle § 216 tr. zákoníku k závěru o vině vyžaduje i jen obecnější závěr, že věc pochází z trestné činnosti, bez nutnosti určení konkrétního trestného činu. Není ani podstatné, zda pachatel tzv. zdrojového trestného činu byl zjištěn nebo dokonce odsouzen a potrestán (viz četná rozhodnutí Nejvyššího soudu, zejména usnesení ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. , ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. , ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. , ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. , ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. , ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. , ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. , ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. , a vyčtenou judikaturní praxi shrnující usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2026, sp. zn. ). V daném případě jsou však parametry zdrojového trestného činu podvodu zcela čitelné, zejména pro obviněnou jako dceru V. B., jejíž vina zdrojovým trestným činem byla ve vztahu k obviněné ve výroku 2. rozsudku soudu prvního stupně náležitě a dostatečně vyjádřena.

33. Z provedeného dokazování zřetelně vyplynulo, že jak obviněná, tak i V. B. považovaly předmětné nemovitosti za „rodinný majetek“, na který mají morální právo a který je třeba zachránit nikoli pouze před K. Z., ale zjevně také před poškozenou, na jejíchž životních podmínkách jim zdaleka tolik nezáleželo. Obviněná i její matka znaly poškozenou odmalička, měly tak nejen povědomí o jejím duševním stavu, její snadné ovlivnitelnosti, ale také dostatek zkušeností a informací o tom, jak byla poškozená schopna hospodařit (v tomto ohledu zjevně vykazovala závažné nedostatky a neplnění platebních povinností). Jako nejbližší příbuzné poškozené po smrti její matky měly morální povinnost jí pomoci a hájit její zájmy, k čemuž se jako jediný logický a účinný nástroj jevilo omezení svéprávnosti poškozené a ustanovení opatrovníka. Pakliže se obávaly zneužití majetku K. Z., muselo jim být zřejmé, že i kdyby vztah s ním poškozená ukončila, jako dospělá žena pochopitelně může navázat další partnerské vztahy a vždy bude vystavena nebezpečí zneužití jejího hendikepu k obohacení jinou osobou. Stejně tak, obávaly-li se, žepoškozená o majetek přijde v exekucích, bylo namístě omezení její svéprávnosti, neboť poškozená mohla kdykoli uzavřít nevýhodné smlouvy o úvěrech nebo se dostat do potíží s hrazením energií apod.

34. Namísto toho však od poškozené vylákaly veškerý její majetek a zejména obviněná ajejí partner poškozené uložili pro ni velmi obtížně splnitelný úkol hradit platby spojené s užíváním bytu, a navíc splátky dluhu, který za ni zaplatila V. B. (čímž pádem sezcela vytrácí smysl obhajoby obviněné, že „za poškozenou rodina dluhy uhradila“). Poškozená v dané době živila dvě děti a její druh měl dluhy (což obviněná i její matka věděly) a na domácnost příliš nepřispíval. Za těchto okolností muselo být obviněné zřejmé, žepoškozená dříve či později nezvládne pravidelně hradit jí uložené platby. Navíc pro dlužné částky za užívání bytu obviněná poškozenou zažalovala. Obviněná tak vytvořila situaci, která přímo směřovala k vystěhování poškozené z bytu (k tomu jí ostatně nebyla ani zřízena služebnost bytu, což by se logicky nabízelo, pokud měl platit obviněnou deklarovaný záměr nechat poškozenou v bytě bydlet). Záměr převést byty někdy v budoucnu na děti poškozené také zjevně nikdy neexistoval, neboť by právně nic nebránilo tomu provést jej rovnou, nikoli převádět byty na obviněnou, resp. na její matku, a později na obviněnou. Jak již naznačily obecné soudy, za dané situace by záleželo pouze na libovůli obviněné, zda někdy v budoucnu bude nemovitost na poškozenou či její potomky převedena. Fakticky však byla poškozená ovlastnické právo připravena a byla jí způsobena škoda, která mnohonásobně převyšuje dluhy (190 000 Kč), které „za ni byly uhrazeny“ a stejně i tyto dluhy po poškozené byly obviněnou vymáhány.

35. Lze shrnout, že z pohledu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (pokud námitky byly pod daný dovolací důvod podřaditelné) je dovolání zjevně neopodstatněné, pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. námitky obviněné subsumovat nebylo možno, neboť byly opřeny o výhrady výlučně skutkového charakteru. Obviněná pak pro případ, že by Nejvyšší soud nepovažoval jí namítané vady za podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody, uvedla, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Žádné takové porušení však Nejvyšší soud nezjistil a v podrobnostech lze odkázat na výše uvedené.

36. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. se ve své první alternativě vztahuje k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku podaného proti jednomu ztaxativně vyjmenovaných rozhodnutí uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takové rozhodnutí. Druhá alternativa citovaného dovolacího důvodu je pak naplněna za situace, kdy je současně naplněn některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

37. Citovaný dovolací důvod ovšem v posuzované věci nepřichází v úvahu, neboť v ní nedošlo k zamítnutí či odmítnutí odvolání obviněné, ale odvolací soud na jeho základě napadené rozhodnutí částečně zrušil a nově rozhodl.

V. Způsob rozhodnutí

38. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání jako celek podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Poučení

:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. 8. 2026

Mgr. Pavel Göth

předseda senátu