Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
6F8692F3D92B997CC1258E90004D6B0A.html
HTML · 73.03 KB
No categories available
6 Tdo 709/2026
6 Tdo 709/2026-239
USNESENÍ
nejvyšší státní zástupkyně
v neprospěch obviněného
A. K.
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 29. 1. 2026, č.
j. 67
To 402/2025 -183, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 100/2025 ,
takto:
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř.
se
zrušuje
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2026, č. j. 67 To 402/2025 -183, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze
přikazuje,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:I.Dosavadní průběh řízení
1.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4
(dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „obvodní soud“)
ze dne 7. 10. 2025,
č. j. 33 T 100/2025 -138,
byl obviněný A
. K.
(dále „obviněný“) uznán vinným (ad I.) přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a (ad II.) zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
I.
nejpozději do dne 11. 1. 2024 na základě předchozí dohody s dosud neustanovenou osobou, kterou znal z komunikace přes sociální síť Telegram pod uživatelským jménem
XY
, se kterou navázal kontakt na základě nabídky snadného přivýdělku peněz a od
roku 2023 s ní aktivně komunikoval a které nabízel využití svých bankovních účtů a karet k převodům a výběrům peněz za provizi z takové transakce, poskytl této osobě číslo svého bankovního účtu
XY
, vedeného u ČSOB, a.s., jehož je jediným majitelem a
disponentem s tím, že si na tento účet nechá zaslat finanční prostředky, jejichž původ ani odesílatele nezná, ale věděl i na základě předchozí komunikace, že nejde o prostředky dotyčné osoby, a že není jisté zda a kdy přijdou, jakož i že v důsledku převodů hrozí blokace karty ze
strany banky, tedy že jde o prostředky získávané pochybným způsobem od jiných osob, načež mu na tento účet byly dne 11. 1. 2024 postupně připsány platby ve výši 25
964
Kč, 47
294
Kč, 47
916
Kč a 14
919
Kč z účtu číslo
XY jehož majitelkou je A. K.
, která tak učinila po telefonátu od neustanoveného tzv. falešného bankéře s tím, že její účet je napaden a ona je zasílá na zabezpečený účet, čímž umožnil dokonání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 , 3 trestního zákoníku , jehož se dle výsledků prověřování vedeného u policejního orgánu Obvodní ředitelství policie Praha IV, Místní oddělení Spořilov
,
pod sp. zn.: KRPA-17876/TČ-2024-001120 dopustil neznámý pachatel ke škodě A
. K., narozené XY
, a spolu zapříčinil tak vznik škody v celkové výši 136
093
Kč, přičemž s možností takového následku musel být přinejmenším vnitřně smířen s ohledem na shora popsané okolnosti spolupráce, předem dne 28. 12. 2023 sdělovaného limitu 150
000
Kč, jakož i obecné známosti o tomto způsobu provádění podvodů, před kterými mimo jiné na svých internetových stránkách varovala i ČSOB, a.s.,
II.
v návaznosti na jednání pod bodem I. nejpozději dne 11. 1. 2024, na nezjištěném místě v Praze, na základě předchozí dohody s osobou vystupující na síti Telegram pod uživatelským jménem
XY
, v úmyslu získat majetkový prospěch, poskytl této osobě svou platební kartu s PIN kódem ke svému bankovnímu účtu č.
XY
, vedenému u ČSOB, a.s.,
čímž této osobě umožnil dne 11. 1. 2024 vybrat z různých bankomatů na území Prahy v čase 11,12 hodin částku ve výši 25
000
Kč, v čase 11,17 hodin částku ve výši 48
000
Kč, v čase 11,29 hodin částku ve výši 48
100
Kč a v čase 11,39 hodin částku ve výši 14
900
Kč, celkem tedy částky ve výši 136
000
Kč, přičemž s ohledem na to, že bez jakéhokoli smluvního základu souhlasil s pochybnou nabídkou přivýdělku spočívající v poskytnutí platební karty a sdělení PIN kódu ke svému bankovnímu účtu, se kterým každá osoba nakládá s nejvyšší opatrností, za účelem výběru přeposlaných peněžních prostředků, o nichž byl srozuměn, že jde o prostředky podvodně vylákané trestnou činností, jejíž dokonání umožnil jednáním pod bodem I., si musel být vědom toho, že svým jednáním znemožní identifikaci finančních prostředků a umožní pachatelům s těmito finančními prostředky dále nakládat bez
trestněprávního rizika, a být smířen s tím, že právě to je účelem jím umožněných výběrů z bankomatu, přičemž šlo o výnosy z
přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 , 3 trestního zákoníku prověřovaného policejním orgánem Obvodní ředitelství policie Praha IV, Místní oddělení Spořilov
,
pod sp. zn.: KRPA-17876/TČ-2024-001120, jež bylo usnesením tohoto policejního orgánu podle § 159a odst. 5 trestního řádu pravomocně odloženo.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen
podle § 43 odst. 1 tr
. zákoníku a § 216 odst. 3 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle
§ 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen
peněžitý trest ve výši 45
000
Kč, vyměřený podle § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku v 50 denních sazbách po 900 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán nahradit poškozené A
. K. škodu ve výši 136 093
Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl
Městský soud v Praze
(dále „odvolací soud“ nebo „soud druhého stupně“)
rozsudkem ze dne 29. 1. 2026, č. j. 67
T 402/2025-183,
jímž podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem podvodu podle §
209 odst. 1, 3 tr
. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho zjištění dopustil tím, že
nejpozději dne 11. 1. 2024, na nezjištěném místě v Praze, na základě předchozí dohody s osobou vystupující na síti Telegram pod uživatelským jménem
XY
, v úmyslu získat majetkový prospěch, poskytl této osobě svou platební kartu s PIN kódem ke
svému bankovnímu účtu č.
XY
, vedenému u ČSOB, a.s., čímž této osobě umožnil dne 11. 1. 2024 vybrat z různých bankomatů na území Prahy v čase 11,12 hodin částku ve výši 25
000
Kč, v čase 11,17 hodin částku ve výši 48
000
Kč, v čase 11,29 hodin částku ve výši 48
100
Kč a v čase 11,39 hodin částku ve výši 14
900
Kč, celkem tedy částky ve
výši 136 000
Kč, přičemž s ohledem na to, že bez jakéhokoli smluvního základu souhlasil s
pochybnou nabídkou přivýdělku spočívající v poskytnutí platební karty a sdělení PIN kódu ke svému bankovnímu účtu, se kterým každá osoba nakládá s nejvyšší opatrností, za účelem výběru přeposlaných peněžních prostředků, o nichž byl srozuměn, že jde o prostředky podvodně vylákané trestnou činností, si musel být vědom toho, že svým jednáním znemožní identifikaci finančních prostředků.
4. Obviněného odsoudil podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu třiceti měsíců.
Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku mu uložil, aby ve
zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jej zavázal nahradit poškozené A
. K. škodu ve výši 136 093
Kč.
II.Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku soudu druhého stupně podala v neprospěch obviněného
dovolání nejvyšší státní zástupkyně.
Ve svém mimořádném opravném prostředku opřeném (str. 1) o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. [pozn. s ohledem na
dovolací argumentaci však zjevně o dovolací důvody podle písm. h) a l)] mu vytýká – vyjma jeho nepřezkoumatelnosti – vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku a chybějícím
výroku.
6. V návaznosti na rekapitulaci dosavadního řízení a obsahu obou rozsudků soudů nižších stupňů (část I.) namítá (část II.), že výrok napadeného rozsudku odvolacího soudu měl sestávat ze dvou skutků, z nichž druhý měl být posouzen jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. b) a c) tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Odvolací soud nevysvětlil, proč je v posuzované věci nepřípustný souběh právních kvalifikací užitý soudem prvního stupně. Jeho rozsudek omezující se na konstatování, že „na rozdíl od úvah soudu prvního stupně, který jednání posoudil jako pomoc k přečinu podvodu i pomoc k legalizaci výnosů z trestné činnosti, dospěl … k závěru, že skutkové okolnosti případu odpovídají pouze právní kvalifikaci pomoci k podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku“, je nepřezkoumatelný. Lze pouze dedukovat, že odvolací soud měl za to, že šlo o skutek jediný. Jeho vymezení přebírá některé prvky skutku I. rozsudku soudu prvního stupně, celkově je však založen spíše na bodu II. jeho rozsudku. Absentuje popis toho, že obviněný předem poskytl i číslo svého účtu, které bylo následně využito v rámci podvodu spáchaného na poškozené. Skutkové okolnosti zakládající podvod nejsou v popisu skutku napadeného rozsudku obsaženy a není ani jmenována poškozená. Napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení a na
nesprávném vymezení skutků.
7. Podle dovolatelky postupoval správně soud prvního stupně, který v dané věci spatřoval dva skutky. S oporou o judikaturu citovanou v části II/2
.
dovolání nejvyšší státní zástupkyně usuzuje, že od věci řešené v rozhodnutí publikovaném pod č. 3/2022 Sb. rozh. tr. se nynější věc liší jen v tom, že je řešena trestní odpovědnost pomocníka a nikoli hlavního pachatele predikativního trestného činu a legalizace. Tento rozdíl však neodůvodňuje odlišné posouzení jak otázky počtu skutků, tak otázky přípustnosti souběhu obou právních kvalifikací. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně, opírající se o jí odkazovaná rozhodnutí o
samostatnosti „podvodného“ a „legalizačního“ skutku, nemohl odvolací soud oba sloučit. Dospěl-li k závěru, že na předmětnou věc dopadá jen právní kvalifikace v podobě přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.
zákoníku, měl samostatně rozhodnout o skutku, v němž obžaloba i soud prvního stupně spatřovaly trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Poklud tak neučinil, nebyl vyčerpán předmět řízení. O druhém (legalizačním) skutku nebylo dosud pravomocně rozhodnuto a v napadeném rozsudku tak chybí výrok ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
8. V další části (II/3.) dovolatelka rozvinula svou argumentaci na podporu svého tvrzení o správnosti posouzení věci soudem prvního stupně a zabývala se i otázkou existence subjektivní stránky na straně obviněného.
9. V návaznosti na uplatněnou argumentaci v rámci závěrečného shrnutí (část III.) uzavřela, že v předmětné věci šlo o dva samostatné skutky, o nichž byl soud povinen podle §
220 odst. 1 tr. ř. rozhodnout. K tomu nedošlo smísením jejich popisu; rozsudek odvolacího soudu zatěžuje vada ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Mimoto napadený rozsudek spočívá ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. na nesprávném právním posouzení skutků, neboť odvolací soud měl skutek uvedený pod bodem I. obžaloby posoudit jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.
zákoníku a skutek pod bodem II. obžaloby jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
10. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2026, č. j. 67
To
402/2025-183, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11.
Obviněný
se
k dovolání nejvyšší státní zástupkyně nevyjádřil.
III.Přípustnost dovolání
12.
Nejvyšší soud
jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
Shledal přitom, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.Důvodnost dovolání
13. Nejvyšší státní zástupkyně své dovolání založila na tvrzení o existenci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) a l) tr. ř., k jejichž naplnění dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
· rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný [dovolací důvod podle § 265b odst.1 písm. l) tr. ř.].
14. Protože námitky dovolací argumentace nejvyšší státní zástupkyně Nejvyšší soud vyhodnotil jako neumožňující o jejím dovolání rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. na jejich podkladě napadené rozhodnutí odvolacího soudu i řízení mu předcházející. Dospěl přitom k závěru, že tvrzení dovolatelky o existenci jí označených dovolacích důvodů je opodstatněné.
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
15. Dovolatelka své tvrzení o vadě rozsudku odvolacího soudu spočívajícího
na
nesprávném právním posouzení skutku
(
alternativa první
) zakládá na dvou námitkách, a sice, že
a) popis skutku v napadeném rozsudku není dostatečný pro odvolacím soudem užitou právní kvalifikaci,b) skutková zjištění učiněná obvodním soudem neposoudil odvolací soud jako souběh dvou trestných činů (jak učinil soud prvního stupně).
16. První námitka, obsažená pouze v bodě 14. dovolání, se omezuje na konstatování, že „[a]bsentuje zejména popis toho, že obviněný poskytl předem i číslo svého účtu, které bylo následně využito v rámci podvodu spáchaného na poškozené“. Z toho dovolatelka dovozuje, že „[s]kutkové
okolnosti zakládající tento podvod nejsou v popisu skutku napadeného rozsudku obsaženy a není ani jmenována poškozená“.
17. Uvedená tvrzení mají podklad ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu (a potažmo i v jeho odůvodnění), neboť jak již bylo uvedeno výše (bod 3.), soud druhého stupně jednání obviněného vymezil tak, že nejvyšší státní zástupkyní uvedené skutkové okolnosti, jenž obvodní soud vyjádřil v popise skutku obsaženého pod bodem I. výroku jeho rozsudku, do svého popisu skutku nezahrnul. Skutek vymezil úžeji. Pojal do něj pouze údaje o tom, že obviněný na základě předchozí dohody umožnil neidentifikované osobě výběr hotovosti nacházející se na jeho účtu („
nejpozději dne 11. 1. 2024, na nezjištěném místě v Praze, na základě předchozí dohody s osobou vystupující na síti Telegram pod uživatelským jménem
XY
, v úmyslu získat majetkový prospěch, poskytl této osobě svou platební kartu s PIN kódem ke svému bankovnímu účtu č.
XY, vedenému u
ČSOB, a.s., čímž této osobě umožnil dne 11. 1. 2024 vybrat z různých bankomatů na území Prahy v čase 11,12 hodin částku ve výši 25
000
Kč, v čase 11,17 hodin částku ve výši 48
000
Kč, v čase 11,29 hodin částku ve výši 48
100
Kč a v čase 11,39 hodin částku ve výši 14
900
Kč, celkem tedy částky ve výši 136
000
Kč
) s dodatkem, že takto jednal ač „
s ohledem na to, že bez jakéhokoli smluvního základu souhlasil s pochybnou nabídkou přivýdělku spočívající v poskytnutí platební karty a sdělení PIN kódu ke svému bankovnímu účtu, se kterým každá osoba nakládá s nejvyšší opatrností, za účelem výběru přeposlaných peněžních prostředků, o nichž byl srozuměn, že jde o prostředky podvodně vylákané trestnou činností, si musel být vědom toho, že svým jednáním znemožní identifikaci finančních prostředků“.
18. Pokud nejvyšší státní zástupkyně namítla, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a toto své hodnocení vztáhla (bod 12. dovolání) zejména k
jeho bodu
17., pak Nejvyšší soud dodává, že jí namítaná vada se nevztahuje jen k vývodům právním (chybějící argumentace – viz citace uvedená výše v bodě 6.), ale i ke skutkovým zjištěním odvolacího soudu. Z odůvodnění rozsudku totiž neplyne, proč skutková zjištění soudu prvního stupně omezil, pokud se s nimi (byť to explicitně neuvedl) ztotožnil, jak usuzuje Nejvyšší soud z toho, že
· ke zrušení rozsudku obvodního soudu přistoupil výlučně z důvodu § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy pro porušení ustanovení trestního zákona, a nikoli snad pronejasnost nebo neúplnost skutkových zjištění či pro pochybnosti o nich,· v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že o „[s]oud prvního stupně provedl dokazování tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro správné rozhodnutí věci, jak to požaduje trestní řád v ust. § 2 odst. 5“ (bod 16.),o jeho „úprava popisu skutku směřovala výlučně k jeho přesnějšímu vymezení“ (bod 21.).
19. Se závěrem odvolacího soudu posledně uvedeným (měla-li jím provedená změna skutkového vymezení přispět pro vytvoření lepšího skutkového podkladu pro následnou hmotněprávní subsumpci skutku pod příslušné ustanovení trestního zákoníku ) se však dovolací soud neztotožňuje. Pokud se zaměří pouze na posouzení toho, zda odvolacím soudem provedený popis skutku vyjadřuje jím užitou právní kvalifikaci, konkrétně naplnění znaků uvedených v tzv. právní větě odsuzujícího výroku („úmyslně umožnil jinému obohatit se tím, že uvede někoho v omyl a způsobí tak na cizím majetku větší škodu“), pak musí konstatovat, že tomu tak není.
20. Odvolací soud omezil popis skutku na jednání obviněného, které se týkalo již „přeposlaných peněžních prostředků“, tedy těch, které se již nacházely na jeho účtu. K popsanému jednání (tj. poskytnutí platební karty s PIN kódem) sice přistoupil na podkladě „předchozí dohody“, avšak to nic nemění na faktu, že popsaným způsobem na trestném činu hlavního pachatele participoval až za situace, kdy peněžní prostředky poškozené byly z její dispozice pod vlivem omylu vyvolaného oním hlavním pachatelem (neidentifikovanou osobou) již vyvedeny. Jinak řečeno, v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku odvolacího soudu není popsáno jednání pomocného charakteru, kterým by obviněný přispěl k usnadnění spáchání činu hlavním pachatelem, tedy k uvedení poškozené v omyl tímto hlavním pachatelem (např. právě sdělením údajů o svém bankovním účtu, který by hlavní pachatel poškozené prezentoval jako bezpečné úložiště jejích prostředků).
21. Uvedené konstatování plyne ze zjištění, že skutek v jeho popisu odvolacím soudem vůbec nevyjadřuje to, z jakých příčin a v důsledku jakého jednání hlavního pachatele se peněžní prostředky poškozené na účtu obviněného ocitly. Popis skutku – přestože odvolací soud stejně jako předtím obvodní soud zavázal obviněného k povinnosti nahradit škodu poškozené – tuto vůbec v rámci tzv. skutkové věty odsuzujícího výroku nezmiňuje a neuvádí tedy ani subjekt, který měl být jednáním hlavního pachatele, jemuž měl obviněný svou participací na činu pomoci podvod spáchat, uveden v omyl, potažmo ani to, že pod vlivem tohoto omylu provedl majetkovou
dispozici, atd.
22. Převedením finančních prostředků z účtu poškozené na účet obviněného (v důsledku majetkové dispozice poškozené jednající v omylu vyvolaném hlavním pachatelem, leč ve
skutku nepopsaném)
došlo k dokonání trestného činu podvodu. Lze sice zmínit, že jednání obviněného, které je v odsuzujícím rozsudku odvolacího soudu popsáno (tj. bez jeho předcházející aktivity spočívající v poskytnutí údajů o účtu, na nějž byly prostředky poškozené převedeny) a které bylo tudíž realizováno až po dokonání trestného činu, by sice (při náležitém vyjádření subjektivní stránky)
· také mohlo být považováno za pomoc (k podvodu) ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, avšak realizovanou až ve stadiu dokončení (ukončení) trestného činu, tj.za pomoc ve formě slibu přispět po činu, avšak· takto jednání obviněného odvolacím soudem posouzeno nebylo.
23. Pro alternativu pomoci, jíž odvolací soud obviněného uznal vinným, neposkytuje popis skutku obsažený v jeho rozsudku dostatečný podklad. Nejsou v něm totiž uvedeny ty skutkové okolnosti zmíněné soudem prvního stupně v popisu skutku pod bodem I. výrokové části odsuzujícího rozsudku (zejm. „poskytl této osobě číslo svého bankovního účtu
XY
, vedeného u ČSOB, a.s., jehož je jediným majitelem a disponentem s tím, že si na tento účet nechá zaslat finanční prostředky, jejichž původ ani odesílatele nezná, ale věděl i na základě předchozí komunikace, že nejde o prostředky dotyčné osoby,
….
načež mu na
tento účet byly dne 11. 1. 2024 postupně připsány platby ve výši 25
964
Kč, 47
294
Kč, 47
916
Kč a 14
919
Kč z účtu číslo
XY jehož majitelkou je A. K.
, která tak učinila po telefonátu od neustanoveného tzv. falešného bankéře s tím, že její účet je napaden a ona je zasílá na zabezpečený účet
“),
které právní kvalifikaci skutku v podobě zvolené obvodním soudem umožňovaly.
24. Lze tedy konstatovat, že vada rozsudku odvolacího soudu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku, je dána již z důvodu právě uvedeného. Skutkové zjištění odvolacího soudu nevytvořilo dostatečný poklad pro hmotněprávní posouzení skutku v podobě jím zvolené.
25. Druhá námitka
dovolatelky o nesprávném právním posouzení skutku spočívající v tvrzení o nedůvodném vypuštění právní kvalifikace skutku popsaného v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem II.) jako zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle
§ 216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku
, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se prolíná s jejími výhradami uplatněnými pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z hmotněprávního hlediska nejvyšší státní zástupkyně tvrdí, že popis jednání obsažený pod bodem II. rozsudku obvodního soudu umožňoval jeho právní posouzení učiněné uvedený
m
soudem. Dodává, že není důvod k tomu, aby
· v případě, že je odůvodněno vyslovení viny hlavního pachatele jak predikativním trestným činem, tak legalizačním trestným činem,· nebyla vyslovena rovněž vina jeho pomocníka, pokud participoval jako účastník v užším slova smyslu na spáchání obou trestných činů.
Postrádalo by smyslu a odporovalo zásadě akcesority účastenství, pokud by v takovém případě hlavní pachatel byl odpovědný za dva samostatné trestné činy, ale účastník jen za
jeden. Tím by byl negován i obsah § 24 odst. 2 tr. zákoníku, podle nějž se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka použije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, nestanoví-li zákon něco jiného.
26. Tyto vývody dovolatelky
lze plně akceptovat. V trestním zákoně nelze nalézt ustanovení, které by stanovovalo, že u trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti by bylo vyloučeno trestně postihnout osobu, která na jeho spáchání – vyjma hlavního pachatele – participovala takovou formou jednání, které naplňuje znaky některé z forem účastenství v užším slova smyslu, tedy podle § 24 tr. zákoníku. Pokud nicméně odvolací soud přesvědčivě nevyložil, proč omezil skutková zjištění soudu prvního stupně a proč provedl úpravu spočívající v tom, že tato zúžil do podoby výše citované, a následně jím popsaný skutek kvalifikoval pouze jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
h) tr. ř.
27. Z toho, co uvedl ve vztahu k odvolací námitce obviněného o porušení zásady obžalovací (body 20. a 21. odůvodnění jeho rozsudku) lze usuzovat, že jeho jednání popsané pod body I. a II. rozsudku obvodního soudu považoval za jeden procesní skutek. Zaujal tedy patrně (explicitně to vyjádřeno není) v uvedeném směru stejný názor, jako státní zástupce ve
své závěrečné řeči při veřejném zasedání o odvolání dne 22. 1. 2026 („Skutek nelze dělit na dva skutky, když je jen jeden.“). Dovolací soud usuzuje, že v důsledku takového posouzení přistoupil odvolací soud ke změnám, které byly popsány výše.
28. Uvedené vyhodnocení je však nesprávné a odporující tomu, jak vztah predikativního a
legalizačního trestného činu vymezila judikatura, na niž dovolatelka důvodně poukázala. V uvedeném směru je nezbytné připomenout zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 5 Tdo 591/2021 , publikované pod č. 3/2022 Sb. rozh. tr., v němž Nejvyšší soud vyložil, že v případě
· trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, jímž pachatel zastíral původ věci získané predikativním/zdrojovým trestným činem, a· tohoto predikativního trestného činu
jde o (dva) odlišné skutky. Vyjádřeno jinak, jejich souběh může být pouze konkurencí reálnou.
29. Na tomto místě je vhodné připomenout, že ve shodě s odkazovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu, které v odůvodnění rozsudku (bod 14.) obvodní soud zmínil, posoudil svá skutková zjištění vyjádřená ve výroku o vině v bodech I. a II. jako dva samostatné skutky. V reakci na obhajobu obviněného namítající porušení zásady
ne bis in idem
totiž v bodě 10. odůvodnění svého rozsudku uvedl, že v posuzované věci se „jedná o dva skutky, z nichž každé (pozn. -ý) spočívá v odlišném jednání a následku“. V návazností na toto sdělení vyložil (bod 11. odůvodnění), že „[p]rvní jednání, kterým bylo umožněno dokonání podvodu, bylo poskytnutí čísla účtu, které bylo sděleno poškozené A
. K.
, jako bezpečný účet, kam může své údajně ohrožené peníze do bezpečí poslat, což také A
. K.
v omylu, že jsou peníze skutečně ohroženy a že jí volá
oprávněná osoba, učinila. V okamžiku, kdy byly tyto prostředky připsány na účet obžalovaného, tedy se dostaly z její dispozice, jí byla způsobena škoda
.
Tím nastal následek přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, který tak byl dokonán“
.
Druhý skutek (bod 12. odůvodnění) je podle obvodního soudu „vymezen jiným jednáním a jiným následkem, který časově první skutek následuje. Obžalovaný tím, že poskytl XY
platební kartu a pin
k této kartě, umožnil XY
(nebo jiné osobě), aby prostředky po dokonání přečinu podvody (pozn. -u) v hotovosti vybrala, čímž došlo k následku v podobě zastření původu věci, která je výnosem z trestné činnosti spáchaného (pozn. spáchané) na území republiky, …“.
30. Dodat je ovšem třeba, že týž soud v bodě 13. odůvodnění rozsudku nepatřičně uzavřel (k problematice nedodržení zásady obžalovací viz část VI.), že byť trestní stíhání obviněného „bylo zahájeno pouze pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti, totožnost skutku je však zachována i ve vztahu k I. žalovanému skutku, a to v podobě přinejmenším zachování úplné totožnosti následku v podobě škody na majetku A
. K.
vyjádřené v popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 10. 10. 2024 (ve spise na č. l. 3)“
.
31. Nejvyšší soud sdílí hodnocení dovolatelky, které uvedla v bodech 19. a 20. odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku. Skutková zjištění soudu prvního stupně (nezpochybněná soudem odvolacím) vyzněla tak, že obviněný
· poskytl údaje o svém bankovním účtu hlavnímu pachateli trestného činu podvodu zaúčelem vylákání peněžních prostředků od poškozené; ten (hlavní pachatel) pak mohl účet zakomponovat do své legendy o bezpečném účtu předestřené poškozené (skutek popsaný v bodě I.),· poskytl hlavnímu pachateli platební kartu a PIN kód ke svému účtu a umožnil mu tak hotovostní výběr peněžních prostředků vylákaných od poškozené a jejich zastření (skutek popsaný v bodě II.).
32. Jestliže je nezbytné skutková zjištění soudu prvního stupně v rámci posuzování předběžných otázek vyhodnotit tak, že hlavní pachatel, jehož identita nebyla zjištěna, se dopustil dvou skutků, a tedy dvou, v reálném souběhu spáchaných trestných činů podvodu a legalizace výnosů z trestné činnosti, pak není důvod k tomu, aby i trestní odpovědnost obviněného, který na obou těchto skutcích participoval, nebyla vyvozena ve vztahu k oběma z nich, a to – v závislosti na skutkovém zjištění o jeho jednání – v podobě, která odpovídá příslušné formě účastenství v užším slova smyslu. V obecnosti (nyní při odhlédnutí k dále uvedenému) tedy platí, že dopustil-li se obviněný jednání popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, bylo odůvodněno, aby byl uznán vinným jako pomocník ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k oběma trestným činům hlavního pachatele.
33. Pokud odvolací soud z důvodů ne zcela zřetelně vyjádřených rozhodl tak, že (aniž by skutková zjištění soudu prvního stupně zpochybnil) obviněného uznal vinným pouze přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025, ve
formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, zatížil své rozhodnutí, jak již bylo uvedeno, vadou ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. h) tr
. ř. Vzhledem k tomu, co je z hlediska vedení trestního stíhání obviněného uvedeno níže, v posuzované věci spíše přicházelo v úvahu posouzení (řádně procesně zahájeného) skutku jako pomoci k trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k
§ 216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
34. Nejvyšší státní zástupkyni by zásadně (pokud by nedošlo v řízení k podstatné, níže specifikované procesní vadě) bylo možno přisvědčit i v závěru, že odvolací soud svým rozhodnutím nevyčerpal předmět řízení, který pro soudní stadium řízení vymezila podaná obžaloba. Ta byla na obviněného podána pro skutky spočívající v tom, že
„I. nejpozději do dne 11. 1. 2024 na základě dohody s jemu neznámou a dosud neustanovenou osobou, kterou nikdy předtím neviděl, dne 11. 1. 2024, na nezjištěném místě v Praze, v úmyslu se obohatit, poskytl této osobě číslo svého bankovního účtu
XY
, vedeného u ČSOB, a.s., jehož je jediným majitelem a disponentem, s tím, že si na tento účet nechá zaslat finanční prostředky, jejichž původ ani odesílatele nezná, načež mu na tento účet byly dne 11. 1. 2024 postupně připsány platby ve výši 25
964
Kč, 47
294
Kč, 47
916
Kč a
14 919
Kč z účtu číslo
XY, jehož majitelkou je A. K.
, čímž umožnil dokonání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 , 3 trestního zákoníku , jehož se dle výsledků prověřování vedeného u policejního orgánu Obvodní ředitelství policie Praha IV, Místní oddělení Spořilov pod sp. zn.: KRPA-17876/TČ-2024-001120 dopustil neznámý pachatel ke
škodě A
. K., narozené XY
, a spolu zapříčinil tak vznik škody v celkové výši 136
093
Kč, přičemž s možností takového následku musel být
s ohledem na shora popsané okolnosti přinejmenším srozuměn,
II. nejpozději dne 11. 1. 2024, na nezjištěném místě v Praze, na základě předchozí dohody s jemu neznámou a dosud neustanovenou osobou, kterou nikdy předtím neviděl a s níž se seznámil na sociální síti, v úmyslu se obohatit v návaznosti na jednání popsané výše pod
bodem I., poskytl této osobě svou platební kartu s PIN kódem ke svému bankovnímu účtu č.
XY
, vedenému u ČSOB, a.s., jehož je jediným majitelem a disponentem,
čímž této osobě umožnil dne 11. 1. 2024 vybrat z bankomatu na území Prahy
XY
v čase 11,12 hodin částku ve výši 25
000
Kč, v čase 11,17 hodin částku ve výši 48
000
Kč a v čase 11,29 hodin částku ve výši 48
100
Kč a z bankomatu Raiffesenbank na adrese
XY, Praha XY
v čase 11,39 hodin částku ve výši 14
900
Kč, čímž umožnil výběr celkové částky ve výši 136
093
Kč, za což od této osoby obdržel odměnu ve výši 2
000
Kč, přičemž s ohledem na to, že bez jakéhokoli smluvního základu souhlasil s pochybnou nabídkou přivýdělku spočívající v poskytnutí platební karty a sdělení PIN kódu ke svému bankovnímu účtu, se kterým každá osoba nakládá s nejvyšší opatrností, za účelem výběru přeposlaných peněžních prostředků, o
jejichž původ se nezajímal, zcela neznámou osobou, jejíž totožnost neznal, musel být přinejmenším srozuměn s tím, že finanční prostředky, s nimiž umožnil neznámé osobě nakládání, jsou výnosem z
přečinu podvodu
podle § 209 odst. 1 , 3 trestního zákoníku prověřovaného policejním orgánem Obvodní ředitelství policie Praha IV, Místní oddělení Spořilov pod sp. zn.: KRPA-17876/TČ-2024-001120, jež bylo usnesením tohoto policejního orgánu podle § 159a odst. 5 trestního řádu pravomocně odloženo, a svým jednáním znemožnil identifikaci finančních prostředků a umožnil pachatelům s těmito finančními prostředky dále nakládat bez trestněprávního rizika“,
které byly právně posouzeny (ad I.) jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a (ad II.) jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, ve
formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
35. Odvolací soud v důsledku výše (bod 3.) popsané změny skutkových zjištění fakticky rozhodl o skutku vymezeném v bodě II. žalobního návrhu a tento, na rozdíl od obžaloby, kvalifikoval jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do
31.
12. 2025, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Ohledně skutku popsaného pod bodem I. žalobního návrhu neučinil odvolací soud žádné rozhodnutí. Nerozhodl o něm samostatným výrokem, ač s ohledem na Nejvyšším soudem publikovaný právní názor o odlišnosti skutků predikativního a legalizačního trestného činu a vztahu reálného souběhu mezi nimi, tak učinit měl. Ohledně tvrzení obsažených v žalobním návrhu, resp. skutků v této části obžaloby popsaných, mělo být rozhodnuto dvěma výroky. Stran toho, jaký výrok v rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu ke skutku popsanému v bodě I. žalobního měl být učiněn, odkazuje dovolací soud na vývody dále uvedené (obsažené v části VI.). Na tomto místě je možno věc uzavřít sdělením, že pokud se tak nestalo, a byl-li ohledně žalobních tvrzení učiněn odvolacím soudem jen výrok jeden (v podobě výše uvedeného popisu skutku a jeho kvalifikace), zatěžuje rozsudek odvolacího soudu i vada v podobě chybějícího výroku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V.Způsob rozhodnutí
36. Z uvedeného hodnocení dovolání nejvyšší státní zástupkyně plyne, že Nejvyšší soud shledal důvodnými její námitky, které podřadila pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a l) tr. ř. Rozsudek odvolacího soudu je vadný z důvodů, který dovolací soud vyložil v části IV. odůvodnění tohoto usnesení. Z podnětu podaného mimořádného opravného prostředku proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil
jak napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2026, č.
j. 67 To 402/2025 -183, tak i všechna další rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. uvedenému soud přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
37. Za podmínek
§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. takto Nejvyšší soudu rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
VI.K vadám nevytýkaným podaným dovoláním a k dalšímu postupu odvolacího soudu
38. Úkolem odvolacího soudu je, aby o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně opětovně rozhodl, a to při vázanosti právním názorem, který Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vyslovil (§ 265
s odst. 1
tr. ř.). Tím je závěr týkající se vztahu predikativního a legalizačního trestného činu (závěr o dvou skutcích a reálné konkurenci mezi uvedenými trestnými činy), který se vztahuje i na skutky, kterých se dopouští pomocník ve
smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
39. V uvedeném směru je však nezbytné, aby odvolací soud při svém rozhodování zohlednil i poznatky, které lze nabýt z obsahu spisu a které se vztahují ke způsobu vedení trestního stíhání obviněného. Nelze totiž pominout, že trestní stíhání obviněného (jak již zmínil ve svém rozsudku i soud prvního stupně) bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 10. 10. 2024 pouze pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, resp. (a to je podstatné, neboť řízení se vede o skutku) pro skutek spočívající v tom, že
„dne 11. 1. 2024 po předchozí vzájemné dohodě na přesně nezjištěném místě propůjčil neznámému pachateli svou platební kartu s PIN kódem ke svému bankovnímu účtu č.
XY
, vedenému u ČSOB, a.s., jehož je jediným majitelem a disponentem,
a umožnil mu tak téhož dne vybrat čtyřmi výběry – z bankomatu na území Prahy
XY
v čase 11,12 hodin částku ve výši 25
000
Kč, v čase 11,17 hodin částku ve výši 48
000
Kč a v čase 11,29 hodin částku ve výši 48
100
Kč a z bankomatu Raiffesenbank na adrese
XY, Praha XY
v čase 11,39 hodin částku ve výši 14
900
Kč, čímž umožnil výběr celkové částky ve výši 136
093
Kč, která byla bezprostředně před tím na jeho účet zaslána, přičemž není pochyb o tom, že se jedná o finanční prostředky, které pocházejí
trestné činnosti vedené pod č. j. KRPA-17876/TČ-2024-001143-IK, a je zřejmé, že se jedná o finanční prostředky poškozené A
. K.“.
40. Policejní orgán pak posléze ve smyslu § 166 odst. 3 tr. ř. učinil návrh na podání obžaloby pro takto vymezený skutek, který navrhl kvalifikovat shodně, tedy jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Státní zástupce pak, aniž by respektoval znění § 176 odst. 2 tr. ř., podle něhož
· Obžaloba může být podána jen pro skutek, pro které bylo zahájeno trestní stíhání (§ 160). (věta první)· Míní-li státní zástupce tento skutek posuzovat jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, upozorní na to před podáním obžaloby obviněného a jeho obhájce a zjistí, zda navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování doplnit. (věta druhá)
podal na obviněného obžalobu, v níž mu kladl za vinu spáchání skutků výše (bod 31.) popsaných, které kvalifikoval (ad I.) jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a (ad II.) jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, ve
formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
41. Nevzal přitom v potaz, že obviněnému nebylo sděleno obvinění pro jednání spočívající v tom, že „na základě dohody s jemu neznámou a dosud neustanovenou osobou, kterou nikdy předtím neviděl dne 11. 1. 2024, na nezjištěném místě v Praze, v úmyslu se obohatit, poskytl této osobě číslo svého bankovního účtu
XY
, vedeného u ČSOB, a.s., jehož je jediným majitelem a disponentem s tím, že si na tento účet nechá zaslat finanční prostředky, jejichž původ ani odesílatele nezná“ a že tudíž skutkový základ, na jehož podkladě dovozoval zákonné podmínky pro stíhání obviněného pro přečin podvodu podle §
209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, nemá podklad v řádně zahájeném trestním stíhání obviněného. To bylo zahájeno pro jednání spočívající v poskytnutí platební karty s PIN kódem. I pokud snad státní zástupce vycházel z mylného právního názoru, že vytýkaná jednání jsou jedním skutkem, měl před podáním obžaloby postupovat podle § 176 odst. 2 věty druhé tr. ř.
42. O procesní vadu spočívající pouze v nerespektování citovaného znění trestního řádu by se však jednalo jen tehdy, pokud by součástí popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného byly i údaje týkající se právě té části jednání, kterou státní zástupce u skutku popsaného v bodě I. žalobního návrhu klade obviněnému za vinu, tj. že
· ještě předtím, než hlavní pachatel vedl komunikaci s poškozenou a sdělením nepravdivých údajů ji uvedl v omyl,· právě proto, tj. aby mu spáchání činu svou pomocí usnadnil, mu sdělil údaje o svém bankovním účtu s vědomím, že právě na něj, jako údajně bezpečné místo, převede v omylu jednající osoba (poškozená) své peněžní prostředky.
43. Pokud by údaje o takovém jeho jednání byly v usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání obviněného pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst.
1 alinea 2, odst. 3 písm. c) tr
. zákoníku obsaženy, pak by zjištěný procesní postup státního zástupce zatěžovala jen vada v nerespektování § 176 odst. 2 věty druhé tr. ř. Sama skutečnost, že by popis takového jednání nebyl zaznamenán např. v samostatném odstavci (s
případným očíslováním), ani to, že by v něm policejní orgán nespatřoval další trestný čin (pomoc k trestnému činu podvodu), by nebránila v možnosti podání obžaloby v rozsahu, jak se v posuzované věci stalo. Pro daný (samostatný) skutek by v takovém případě (popisem jeho podstatných rysů) bylo trestní stíhání řádně zahájeno a zákonným způsobem by byl (v důsledku dodržení zásady obžalovací) vymezen rozsah trestního řízení v jeho soudním stadiu.
44. V posuzované věci však taková situace nenastala. Jak plyne z bodu 37., obviněnému nebylo sděleno obvinění pro jednání spočívající v poskytnutí údajů o bankovním účtu, které hlavní pachatel využil při uvedení poškozené v omyl. Vezme-li se za tohoto stavu v úvahu to, co plyne z výše uvedeného závěru o odlišnosti skutků predikativního a legalizačního trestného činu, poté je nezbytné při hodnocení splnění procesních podmínek pro projednání obžaloby v hlavním líčení dospět k závěru, že tyto nastaly jen v případě skutku popsaného v bodě II. žalobního návrhu. Toliko ve vztahu k němu byla totiž splněna zákonná podmínka, že obžalobu je možno podat jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání obviněného.
45. Bylo-li trestní stíhání obviněného zahájeno jen pro skutek, v němž vůbec není zmínka o tom, že měl poskytnout hlavnímu pachateli (dosud neidentifikované osobě) údaje o svém bankovním účtu, a to proto, aby hlavní pachatel dosáhl uvedením poškozené v omyl jejich převedení na tento účet, nemohl státní zástupce pro takové jednání (potažmo samostatný skutek
de iure
) podat na obviněného obžalobu. Nejednalo se totiž pouze o změnu právního posouzení skutku, ohledně něhož bylo zahájeno trestní stíhání obviněného, nýbrž o vymezení zcela nového skutku, ohledně něhož trestní stíhání obviněného zahájeno nebylo.
46. Soud prvního stupně měl proto správně dospět k závěru, že ohledně skutku popsaného v bodě I. žalobního návrhu, kvalifikovaného státním zástupcem jako přečin podvodu podle §
209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, nejsou splněny podmínky pro podání obžaloby ve smyslu požadavku stanoveného v § 176 odst. 2 větě první tr. ř. Tomu měl přizpůsobit svůj procesní postup. Stran skutku popsaného v bodě I. žalobního návrhu měl rozhodnout podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. o vrácení věci státnímu zástupci k došetření z důvodu odstranění závažné procesní vady přípravného řízení, kterou nelze napravit v řízení před soudem.
47. Pokud takto neučinil soud prvního stupně, je na soudu odvolacím, aby na podkladě odvolání obviněného tuto zjevnou procesní vadu státního zástupce a posléze soudu prvního stupně, který obžalobu jako celek přijal a na jejím podkladě o vině obviněného rozhodl, napravil.
Poučení
:
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 8. 2026
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu