Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 672/2026

7 Tdo 672/2026-895

USNESENÍ

P. Š.

takto:

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř.

se částečně zrušuje

usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 2. 9. 2025, sp. zn. , v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného P. Š. proti odsuzující části rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. a dále se

částečně zrušuje

rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. ,

a to v odsuzující části, tedy ve výroku o vině pod body III., IV. a V. a v navazujících výrocích o trestu a o náhradě škody.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř.

se přikazuje

Okresnímu soudu ve Vsetíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

I.Dosavadní průběh řízení

1.

Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 6. 3. 2025, č. j. -809, byl obviněný P. Š. uznán vinným pod bodem III.) 1-2) pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pod bodem IV.) 1-5) pokračujícím přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, pod bodem V.) přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené přečiny byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře tři sta hodin. Na základě § 63 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 tr. zákoníku uložil okresní soud obviněnému též přiměřenou povinnost, aby po dobu od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací řádně plnil povinnosti vyplývající mu z insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. . Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Dále lze doplnit, že totožným rozsudkem byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. ZT 90/2023 pro skutky popsané pod body I.) a II.) rozsudku nalézacího soudu, jimiž měl podle obžaloby spáchat pod bodem I.) pokračující přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pod bodem II.) přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku.

2.

Uvedených přečinů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že

III.)

1) dne 7. 5. 2019 v XY, jako podnikající osoba samostatně výdělečně činná, sjednal podnikatelskou zápůjčku č. XY se společností PROFI CREDIT Czech, a. s., na poskytnutí finančních prostředků ve výši 110 00 Kč, které se zavázal splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 5 130 Kč, a které mu byly zaslány na označený bankovní účet, kdy do žádosti dokládal příjem z daňového přiznání za rok 2018 ve výši cca 50 000 Kč, přičemž v dubnu 2019 fakticky disponoval příjmem ve výši 23 455,50 Kč, a v žádosti zatajil celkové měsíční výdaje včetně závazků nejméně 43 218,50 Kč, tedy si byl vědom, že novému závazku nemůže dostát, čímž poškozené právnické osobě PROFI CREDIT Czech, a. s., způsobil škodu ve výši 110 000 Kč bez dohodnutých úroků a poplatků, kdy pak v rámci náhrady škody uhradil částku 19 260 Kč,2) dne 7. 6. 2019 ve XY sjednal zápůjčku č. XY se společností Provident Financial, s. r. o., na poskytnutí finančních prostředků ve výši 45 000 Kč, které se zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 296 Kč, přičemž do žádosti uvedl měsíční příjem 51 000 Kč, přičemž v květnu 2019 fakticky disponoval příjmem ve výši 23 455,50 Kč, a měsíční splátky závazků 10 000 Kč, ač ty činily nejméně 43 218,50 Kč, a tedy si byl vědom, že novému závazku nemůže dostát, čímž poškozené právnické osobě Provident Financial, s. r. o., způsobil škodu ve výši 45 000 Kč bez dohodnutých úroků a poplatků, když následně v rámci náhrady škody uhradil toliko 23 184 Kč,přičemž jednáním popsaným pod bodem III.) způsobil celkovou škodu ve výši 155 000 Kč,

IV.)

1) dne 11. 6. 2019 ve XY sjednal spotřebitelský úvěr č. XY se společností Fair Credit Czech, s. r. o., na poskytnutí finančních prostředků ve výši 100 000 Kč, které se zavázal splatit v 36 měsíčních splátkách ve výši 6 332 Kč, a které mu byly zaslány na označený bankovní účet, přičemž do žádosti dokládal měsíční příjem 45 000 Kč, byť v květnu 2019 fakticky disponoval příjmem ve výši 23 455,50 Kč, a uvedl měsíční splátky závazků 20 000 Kč, ač ty činily nejméně 43218,50 Kč, a z úvěru uhradil 104912 Kč, takže společnosti Fair Credit Czech, s. r. o., škoda na jistině nevznikla,2) dne 21. 8. 2019 ve XY sjednal úvěr č. XY se společností PROFI CREDIT Czech, a. s., na poskytnutí finančních prostředků ve výši 72 000 Kč, které se zavázal splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 5 358 Kč, a které mu byly zaslány na označený bankovní účet, přičemž do žádosti dokládal měsíční příjem 30 333 Kč, byť v červenci 2019 fakticky disponoval příjmem ve výši 23 455,50 Kč, a uvedl měsíční splátky závazků 12 825 Kč, ač ty činily nejméně 57 628,50 Kč, a z úvěru uhradil toliko 17 716 Kč, čímž poškozené právnické osobě PROFI CREDIT Czech, a. s., způsobil škodu ve výši 54 284 Kč bez dohodnutých úroků a poplatků,3) dne 11. 10. 2019 ve XY sjednal spotřebitelský úvěr č. XY se společností Provident Financial, s. r. o., na poskytnutí finančních prostředků ve výši 34 000 Kč, které se zavázal splatit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 808 Kč, přičemž do žádosti dokládal měsíční příjem 55 937 Kč, byť v září 2019 fakticky disponoval příjmem ve výši 23 455,50 Kč, a uvedl měsíční splátky závazků 14 000 Kč, ač ty činily nejméně 57 628,50 Kč, a z úvěru uhradil toliko 10 810 Kč, čímž poškozené právnické osobě Provident Financial, s. r. o., způsobil škodu ve výši 23 190 Kč bez dohodnutých úroků a poplatků,4) dne 10. 1. 2020 ve XY, jako podnikající osoba samostatně výdělečně činná, sjednal podnikatelský úvěr č. XY se společností CFIG SE na poskytnutí finančních prostředků ve výši 40 000 Kč, které se zavázal splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši 1 730 Kč, kdy částka 32 000 Kč mu byla zaslána na označený bankovní účet a zbylá částka 8 000 Kč byla zaúčtována jako náklady poskytovatele, přičemž do žádosti dokládal měsíční příjem 70 833 Kč, byť v prosinci 2019 fakticky disponoval příjmem ve výši 23 455,50 Kč, a uvedl měsíční splátky závazků 11 228 Kč, ač ty činily nejméně 66 044,50 Kč, a z úvěru uhradil toliko 30 460 Kč, čímž poškozené právnické osobě CFIG SE způsobil škodu ve výši 9 540 Kč bez dohodnutých úroků a poplatků,5) dne 4. 2. 2020 ve XY, jako podnikající osoba samostatně výdělečně činná, sjednal úvěr č. XY se společností HELP FINANCIAL, s. r. o., na poskytnutí finančních prostředků ve výši 20 000 Kč, které se zavázal splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 606 Kč, přičemž do žádosti uvedl měsíční příjem 55 000 Kč, byť v lednu 2020 fakticky disponoval příjmem ve výši 38 858 Kč, a neuvedl žádné měsíční splátky závazků, ač ty činily nejméně 67 774,50 Kč, a z úvěru uhradil toliko 5 306 Kč, čímž poškozené právnické osobě HELP FINANCIAL, s. r. o., způsobil škodu ve výši 14 694 Kč bez dohodnutých úroků a poplatků,přičemž jednáními ad. 2), 3), 4) a 5) způsobil celkovou škodu ve výši 101 708 Kč,V.)dne 17. 6. 2020 ve XY, jako podnikající osoba samostatně výdělečně činná, sjednal úvěr pro podporu podnikání č. XY se společností BELUGA FINANCE, s. r. o., na poskytnutí finančních prostředků ve výši 10 000 Kč, které se zavázal splatit v 2 měsíčních splátkách ve výši 6 800 Kč, a které mu byly zaslány na označený bankovní účet, přičemž v žádosti uvedl měsíční příjem 55 000 Kč, byť v květnu 2020 fakticky disponoval příjmem vevýši 38 858 Kč, a zatajil měsíční výdaje včetně závazků nejméně 66 431,50Kč, a z úvěru uhradil toliko 9 000 Kč, čímž poškozené právnické osobě BELUGA FINANCE, s. r. o., způsobil škodu ve výši 1 000 Kč bez dohodnutých úroků a poplatků.

3.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 2. 9. 2025, č. j. -851, zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného P. Š., podané proti odsuzující části napadeného rozsudku. Dále lze doplnit, že totožným usnesením odvolací soud zamítl též odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, podané v neprospěch obviněného proti zprošťující části napadeného rozsudku.

II.Dovolání a vyjádření k němu

4.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. Š. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., přičemž vyslovil názor, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, současně jsou rozhodná skutková zjištění ve zjevném rozporu s provedenými důkazy a nadto se zakládají na procesně nepoužitelných důkazech.

5.

Obviněný předně namítl, že nenaplnil subjektivní stránku relevantních trestných činů, neboť nikdy neměl v úmyslu poškozeným nevrátit všechny půjčené peníze. Poukázal přitom na hodnotu majetku, jímž v rozhodné době disponoval on sám a také jeho příbuzní, přičemž doplnil, že vzpomínaný majetek představoval předmět zajištění některých věřitelů a nedošlo k žádnému pokusu daná aktiva zcizit či znehodnotit. V návaznosti na uvedené doplnil, že i pohledávky poškozených byly tímto majetkem materiálně kryty, byť připustil, že se nejednalo o formální zajištění. V návaznosti na uvedené kritizoval postup soudu, který nedůvodně odmítl provést jako důkaz znalecký posudek dokládající výši vymezeného majetku.

6.

Komplexně pak dovolatel kritizoval způsob hodnocení důkazů ze strany soudů obou stupňů a nesouhlasil s přiléhavostí užité judikatury. Odmítl, že by vybrané formuláře zaslané poškozeným vyplnil a poukázal na absenci vlastního podpisu na těchto listinách. Akcentoval, že jeho původní záměr vrátit poškozeným poskytnuté finanční prostředky zhatily až následně vyvstalé komplikace a podotkl, že za takovéhoto stavu věcí nemohla být naplněna subjektivní stránka předmětných trestných činů. Rovněž brojil proti obsahové správnosti znaleckého posudku, jemuž především vytýkal, že na základě průměrování ročních příjmů a výdajů dospěl k vadným závěrům o jeho majetkových poměrech v klíčových měsících. Taktéž rozporoval skutková zjištění soudů týkající se pohledávek vybraných věřitelů, jelikož zmíněné závazky byly zajištěny zástavním právem, či došlo k dojednání odkladu jejich splátek. V návaznosti na uvedené vytkl nalézacímu soudu, že nedůvodně zamítl důkazní návrh na výslech těchto věřitelů.

7.

Dovolatel také poukázal na možnost poškozených vyvarovat se případného omylu, přičemž zdůraznil význam vzpomínaného kritéria. Zpochybnil, že by jím uvedené nesprávné údaje měly zásadní význam pro rozhodnutí konkrétních poškozených, zda zapůjčit určité finanční prostředky či nikoliv a tvrdil, že opačné zjištění nemá žádný důkazní podklad. Předestřenou výhradu vyzdvihl zvláště ve vztahu ke skutku pod bodem V.), když konstatoval, že poškozená právnická osoba BELUGA FINANCE, s. r. o., po něm žádné informace nevyžadovala, pročež pro ni nemohly být relevantní, tudíž ji obviněný nijak neklamal. Nastíněný závěr následně zobecnil i na další vytýkané skutky a soudům obou stupňů vytkl, že se nezabývaly vyžadováním rozhodných údajů při každém jednotlivém kontraktačním procesu. Rovněž odmítl relevanci sdělení poškozené právnické osoby PROFI CREDIT Czech, a. s., o tom, za jakých okolností by obviněnému finanční prostředky neposkytla, neboť ve vzpomínaném dokumentu obsažené sumy hrubě převyšovaly výši příjmů a výdajů zjiště

ných znaleckým posudkem.

8.

Dovolatel též kategoricky popřel, že by poškozené právnické osobě Fair Credit Czech, s. r. o., sdělil informace o svých výdajích, akcentoval absenci důkazů, které by podobný fakt prokazovaly a formuloval myšlenku, podle níž mohl takový údaj nesprávně vyplnit zprostředkovatel, což však nemohlo být přičítáno obviněnému. V tomto kontextu posléze připomněl, že poškozeným, mimo tvrzení v rozhodných prohlášeních, dodával i další podklady o svých majetkových poměrech. Právě z těchto dokumentů mohli poškození, dle mínění obviněného, vyvodit všechny informace nezbytné pro vyvarování se omylu. Speciálně ve vztahu k poškozené právnické osobě PROFI CREDIT Czech, a.

s., nadto

připomněl, že jmenovaná poškozená s ním uzavírala smlouvy v době, kdy u ní měl již tři smluvní závazky, přičemž o neplatnosti takto uzavřených smluv bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení, avšak i v tomto směru soud navrhované doplnění dokazování nedůvodně zamítl. Popsané skutečnosti dovolatel odmítl považovat za významné pouze z hlediska spoluzavinění poškozených, leč vyjádřil mínění, že pokud poškozená právnická osoba očividně neplní svou soukromoprávní povinnost zkoumání úvěruschopnosti, pak pro ni dané údaje nejsou rozhodující z hlediska poskytnutí finančních prostředků.

9.

V neposlední řadě též obviněný vyzdvihl fakt, že poškozené právnické osoby od něj nevyžadovaly žádné vysvětlení ohledně vztahu jeho příjmů a výdajů. Za zásadní považoval, že poškozeným vždy doložil všechny požadované dokumenty, nikdy žádný nepozměnil a poradcům i zprostředkovatelům pokaždé sdělil úplné informace. Dále shrnul, že poškození tedy měli povinnost k posouzení jeho úvěruschopnosti a tím i k ochraně vlastních majetkových práv, přičemž není přípustné, aby trestní právo nahrazovalo nezbytnou míru opatrnosti soukromoprávních subjektů v soukromoprávních vztazích. Nastíněné vývody přitom opřel o úryvky z odborné komentářové literatury a judikatury Nejvyššího soudu. Na

uvedeném závěru podle dovolatele nic nemohla změnit ani výše zapůjčených částek, jelikož už sumy okolo 50 000 Kč vyhodnotil za dostatečně vysoký obnos, který vyžaduje řádné hájení vlastních práv poškozeným.

10.

Dovolatel taktéž nesouhlasil se zjištěním o výši škody způsobené poškozené právnické osobě CFIG SE skutkem popsaným pod bodem IV.4), protože obviněný posledně jmenované společnosti uhradil 30 460 Kč a ještě 8 000 Kč, které se nikdy nedostaly do jeho dispozice, tudíž z úvěru poskytnutého ve výši 40 000 Kč, z něhož mu bylo fakticky vyplaceno toliko 32 000 Kč, vznikla škoda pouze ve výši 1 540 Kč. Celková výše škody způsobená skutkem zachyceným pod bodem IV.) tak, podle názoru obviněného, reálně dosáhla jen částky 93 708 Kč, tedy se jednalo toliko o škodu nikoliv malou. Zdůraznil, že popsané pochybení má vliv na hmotněprávní posouzení daného skutku, neboť s ohledem na výši škody se nemohlo jednat o přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, ale výhradně o přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025.

11.

Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265l odst. 1 tr. ř. rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně i usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a věc přikázal Okresnímu soudu ve Vsetíně k novému projednání a rozhodnutí.

12.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že obviněný své dovolání vystavěl na dovolacích důvodech podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., přičemž ve vztahu k § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slovně označil jeho první a třetí variantu, leč v dalším textu fakticky uplatnil i jeho druhou alternativu. Dále

poznamenal, že obviněný měl správně uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., avšak podobné formální pochybení nemůže vyloučit přezkum napadeného rozhodnutí.

13.

V navazující části státní zástupce poukázal na směšování skutkových a

hmotněprávních výhrad v jedno, aniž by přitom dovolatel zohlednil, že byl odsuzujícím výrokem uznán vinným pro více majetkových trestných činů s odlišnou právní kvalifikací. Upozornil, že pro naplnění subjektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku nemá zásadní význam zjištění, zda měl obviněný původně v úmyslu půjčené peníze poškozeným vrátit, jelikož skutkovou podstatu zmíněného deliktu naplňuje i

pachatel, který uvedením nepravdivých údajů získá úvěr, jejž následně po určitou dobu splácí.

14.

Ve vztahu k dalším námitkám obviněného státní zástupce podotkl, že tyto představují toliko opakování argumentů obhajoby z předchozích částí řízení, s nimiž se ovšem soudy obou stupňů dostatečně vypořádaly. V návaznosti na tvrzení dovolatele o údajném příslibu úvěru od banky v rozhodné době, připomněl, že obviněný ve své výpovědi v hlavním líčení o

takovém příslibu ze strany banky vůbec nehovořil. Odmítl za banku považovat Českomoravský finanční ústav, s. r. o., neboť z obchodního rejstříku vyplývá, že tento má běžnou formu podnikatelského subjektu v podobě společnosti s ručením omezeným, jejíž

předmět činnosti v inkriminované době se omezoval jen na běžnou výrobu, obchod a

služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, přičemž základní kapitál sestával z 10 000 Kč. Shrnul, že od takovéhoto subjektu obviněný mohl jen stěží reálně očekávat zajištění úvěrového financování v podobě a výši postačující k úhradě všech jeho závazků a současně umožňující i naplnění jeho dalekosáhlých podnikatelských záměrů. Souběžně upozornil na vyjádření obviněného o zcela neúspěšných jednáních v průběhu let

2017 až 2018 o bankovním financování. Shora popsaná fakta přitom státní zástupce označil za

významná z hlediska naplnění subjektivní stránky rozhodných trestných činů.

15.

Za relevantní nevyhodnotil státní zástupce ani tvrzení dovolatele o existenci určitého majetku ve vlastnictví jej samého, popř. jeho příbuzných. Zdůraznil, že takováto aktiva, jimiž obviněný ani nemohl výlučně disponovat, a navíc na nich vázla zástavní práva dalších věřitelů, odlišných od poškozených, stěží mohla sloužit k uspokojení nároků poškozených. Kategoricky proto zavrhl myšlenku, že by zmíněný majetek fakticky zajišťoval přijaté závazky vůči poškozeným. Nesouhlasil ani s tvrzením, že by překážky bránící obviněnému uhradit všechny jeho závazky vznikly až dodatečně, jelikož nic podobného nevyplynulo ze

skutkových zjištění dosažených soudy. Nadto podotkl, že vzpomínaná skutečnost by sice mohla mít význam pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr.

zákoníku, leč nikoliv pro naplnění znaků deliktu podle § 211 tr. zákoníku.

16.

Námitku dovolatele o procesní nepoužitelnosti znaleckého posudku č. 98/2023 vyhodnotil státní zástupce za formálně uplatněnou v intencích dovolacího důvodu podle §

265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě. Akcentoval však, že obviněný nastíněným způsobem brojil výhradně proti dílčímu závěru označeného znaleckého posudku, a to ohledně určení výše příjmů dosahovaných obviněným v rozhodné době, tedy kritizoval jen způsob vyhodnocení závěrů znalce pro potřeby posuzované věci. Na základě uvedeného tak uzavřel, že se fakticky jednalo o výhradu týkající se hodnocení důkazu, která reálně vybočila z mezí uplatněného dovolacího důvodu. Nad rámec pak doplnil, že znalec vysvětlil, z jakých důvodů nemohl stanovit přesnou výši příjmů obviněného ke konkrétním datům uzavření jednotlivých smluv o úvěru či zápůjčce, pročež v posudku vycházel z maximální výše možného příjmu, jehož mohl obviněný dosáhnout, byť tento zprůměroval k celému roku. Státní zástupce rovněž poznamenal, že předestřeným postupem dospěl znalec dokonce k vyšší částce příjmů, než

jakou uvedl sám obviněný při svém výslechu před soudem. V neposlední řadě také připomněl, že otázka výše příjmů v jednotlivých měsících roku 2019 neměla ani přímý význam pro rozhodná skutková zjištění, neboť soudy vycházely z řady dalších skutečností, přičemž nepravdivost údajů byla prokázána bez pochybností na výdajové straně a zejména u

ní byla shledána nepravdivost dovolatelem uváděných údajů.

17.

Ve vztahu k námitce dovolatele, podle níž soudy nedůvodně nevyhověly jeho návrhu na provedení znaleckého posudku na ocenění vybraného nemovitého majetku, státní zástupce upozornil, že soudy obou stupňů se opodstatněností vzpomínaného návrhu řádně zabývaly ve svých rozhodnutích a dostatečně zdůvodnily, proč uvedený důkaz nepokládaly za nutné provádět, tudíž dostály svým povinnostem. Nadto se státní zástupce ztotožnil s názory soudů nižších stupňů, že zjištění o hodnotě nemovitého majetku, k němuž ostatně svědčila různá majetková práva osobám odlišným od obviněného, v posuzované věci postrádalo na opodstatnění. Odmítl proto, že by znalecký posudek týkající se vymezeného majetku představoval důkaz mající vztah k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků předmětných trestných činů.

18.

Státní zástupce rovněž zavrhl názor dovolatele, že poškozené právnické osoby nezachovaly potřebnou míru obezřetnosti při poskytování zápůjček a úvěrů, když nedodržely svou povinnost zkoumat schopnost obviněného splácet. Upozornil, že s argumentací obsaženou v dovolání se již dostatečně vypořádal odvolací soud a dále vyzdvihl, že obviněný byl osobou podnikající, u níž měly poškozené právnické osoby poměrně malé možnosti, jak si ověřovat pravdivost sdělených údajů o příjmech a výdajích. V případě skutku pod bodem IV.2) sice připustil, že poškozená právnická osoba PROFI CREDIT Czech, a. s., se patrně, z pohledu civilních předpisů, nedostatečně zabývala výdaji obviněného, avšak zdůraznil, že

zmíněné nic nemění na skutečnosti, že obviněný uvedl při sjednávání úvěrové smlouvy nepravdivé údaje, z nichž poškozená právnická osoba následně vycházela při svém rozhodnutí. Předestřená skutečnost by, dle mínění státního zástupce, mohla mít vliv pouze na

případnou aplikaci § 12 odst. 2 tr. zákoníku, pakliže by se ze strany obviněného jednalo o

ojedinělý exces, nicméně dovolatel tímto způsobem postupoval opakovaně, když zneužíval mezery v procesech nastavených u úvěrujících společností, což užití zásady subsidiarity trestní represe vyloučilo. Státní zástupce dále upozornil, že poškozené právnické osoby vycházely z výkonu podnikatelské činnosti obviněným a přihlížely ke zkušenostem s jeho osobou při plnění splátek u dříve poskytnutých úvěrů, což v kombinaci s výší poskytnutých částek v rovině desítek tisíců korun umožnilo soudům nižších stupňů dospět k odůvodněnému závěru o dodržení minimálních požadavků na posouzení schopnosti žadatele splácet. Současně připomněl, že odlišnou míru zhodnocení úvěruschopnosti je nutno vyžadovat v případě žádosti o úvěr ve výši tisíců korun, zatímco jiné nároky lze na poskytovatele klást v situaci, kdy má úvěr dosahovat statisícových či milionových částek, přičemž v tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu.

19.

S dovolatelem vznesenou námitkou vůči skutku zachycenému pod bodem IV.4) se státní zástupce naopak ztotožnil, když podotkl, že za škodu, kterou způsobí pachatel trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku lze považovat výhradně tu část úvěru, jež opustila sféru majetku poškozeného a pachatel ji nesplatil v souladu s úvěrovou smlouvou, přičemž toto své přesvědčení opřel o odkazy na vybraná rozhodnutí Nejvyššího soudu. Shrnul, že v posuzované věci škoda způsobená dílčím útokem zachyceným pod bodem IV.4) dosáhla skutečně jen částky 1 540 Kč, když suma ve výši 8 000 Kč obviněnému vůbec vyplacena nebyla, a tudíž neunikla z majetku poškozené právnické osoby. Posléze dodal, že při komplexním součtu škody způsobené jednotlivými dílčími útoky skutku popsaného pod bodem IV.), způsobená škoda dosáhla toliko částky 93 708 Kč, nikoliv sumy 101 708 Kč, jak bylo chybně uvedeno v bodě IV.) výroku o vině, tedy obviněný nemohl naplnit zákonný znak větší škody podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku, ve znění úči

nném do 31. 12. 2025. Na

základě uvedeného proto uzavřel, že skutek zachycený pod bodem IV.) by měl být správně právně kvalifikován jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, ve

znění účinném do 31. 12. 2025.

20.

Na závěr svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného ohledně výroku o vině pod bodem IV.) rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně a výroku o trestu. Dále, aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a také, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

21.

Po podání dovolání obviněný prostřednictvím obhájce reagoval na vyjádření státního zástupce. V podstatné části setrval na námitkách uplatněných již v dovolání, zejména na výhradách proti zprůměrování jeho příjmů, zahrnutí některých dosud nesplatných závazků do měsíčních výdajů, posouzení podstatnosti údajů poskytovaných jednotlivým poškozeným a správnosti zjištění týkajících se společností Fair Credit Czech, s. r. o., PROFI CREDIT Czech, a. s., a BELUGA FINANCE, s. r. o. Dále namítl, že některá vyjádření poškozených vycházela z nesprávně prezentovaných údajů o jeho příjmech a závazcích a že při hodnocení prvního z posuzovaných jednání nelze bez dalšího vycházet z pozdějších skutků. Tyto

doplňující výhrady nemění rozsah dovolacího přezkumu; v rozhodné části jsou vypořádány závěrem o nezbytnosti nového a přesného zjištění příjmů a výdajů obviněného a

následného posouzení objektivní i subjektivní stránky jednotlivých skutků.

III.Přípustnost dovolání

22.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj.

obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

IV.Důvodnost dovolání

23.

Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

24.

Důvod dovolání podle

§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

je dán v případech, kdy

rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Slouží tedy především k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž představuje předmět trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v

návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.

25.

Obviněný v dovolání jednotlivé výhrady ne vždy důsledně rozlišuje podle jejich skutkové, procesní a hmotněprávní povahy. Nejvyšší soud proto posuzoval obsah dovolání podle jeho skutečného obsahu, nikoli jen podle formálního označení jednotlivých námitek, a oddělil námitky směřující proti rozhodným skutkovým zjištěním, proti neprovedení navrhovaných důkazů a proti právnímu posouzení skutků.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

26.

Obviněný v podaném dovolání předně brojil proti vybraným skutkovým zjištěním nalézacího soudu, zejména týkajícím se jeho majetkových poměrů v okamžiku sjednávání jednotlivých smluv o úvěru, popř. zápůjčce. Kritizoval způsob hodnocení jednotlivých důkazů ze strany soudu prvního stupně a odmítal některé části vytýkaného jednání. Nejvyšší soud ve vytyčeném směru napadené rozhodnutí přezkoumal, přičemž dospěl k závěru, že vznesené námitky obviněného jsou částečně důvodné.

27.

V nastíněném smyslu nutno nejprve připomenout, že skutková zjištění nalézacího soudu ohledně výše příjmů a výdajů obviněného v rozhodných okamžicích čerpala primárně ze znaleckého posudku č. 98/2023 z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, vypracovaného znalcem Ing. Pavlem Vašutem, Ph.D., jakož i z jeho dodatku. Jmenovaný znalec přitom ve svém posudku vycházel z daňových přiznání obviněného za příslušná zdaňovací období, přičemž takto zjištěné roční příjmy následně zprůměroval pro jednotlivé kalendářní měsíce. Znalec Ing. Pavel Vašut, Ph.D., souběžně v rámci svého výslechu konstatoval, že by mohl příjmy obviněného pro jednotlivé kalendářní měsíce spočítat s vyšší mírou přesnosti, pokud by měl k dispozici výpisy z bankovních účtů obviněného, což se ovšem nestalo (viz odstavec 6. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a protokol o

hlavním líčení ze dne 6. 3. 2025 na č. l. 802 a 803). Soud nalézací sice připustil, že příjmy obviněného nebyly přesně vypočteny ve vztahu k jednotlivým měsícům, v nichž došlo k uzavření inkriminovaných smluv, nicméně vyzdvihl výši výdajů obviněného v rozhodném období a fakt, že skutkové podstaty relevantních trestných činů musely být naplněny již uvedením nepravdivých informací o těchto výdajích poškozeným, popř. uvedením poškozených v omyl o výši jeho měsíčních výdajů (viz odstavec 21. odůvodnění jeho rozsudku). Předestřený náhled na posuzovanou věc sdílel rovněž soud odvolací, když zjištění o průměrných příjmech obviněného vyhodnotil za dostatečné pro závěr o jeho vině (viz

odstavec 14. odůvodnění jeho usnesení).

28.

S popsaným mechanismem způsobu výpočtu příjmů obviněného v jednotlivých kalendářních měsících se ovšem Nejvyšší soud nemůže ztotožnit. Za problematický nelze bez dalšího považovat samotný postup znalce, který při absenci daňové evidence a bankovních výpisů stanovil průměrné měsíční příjmy obviněného. Dovolací pochybnost však vzniká tehdy, pokud soudy nižších stupňů takto zjištěné průměrné údaje převzaly do skutkových zjištění jako údaj o faktických příjmech obviněného v konkrétních měsících, v nichž byly sjednávány jednotlivé smlouvy o zápůjčce nebo úvěru, a pokud z těchto údajů dovozovaly naplnění znaků posuzovaných trestných činů. Logickou úvahou totiž nelze vyloučit případnou kumulaci příjmů obviněného v určitých částech kalendářního roku, ani to, že obviněný teoreticky mohl kalkulovat s udržením těchto vyšších příjmů v následujícím období, třebaže reálně by muselo dojít k jejich propadu. Tohoto faktu si byl patrně soud prvního stupně vědom, pročež upozornil na výši výdajů obviněného za jednotlivé kalendářní měsíce. V zásadě tak vyloučil stěžejní význam údajů o měsíčních příjmech obviněného z kategorie rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu, nicméně ani tento postup nelze bezezbytku schválit, když například ve vztahu ke skutku zachycenému pod

bodem V.) obviněný neměl, podle zjištění soudu prvního stupně, poškozené právnické osobě sdělit žádné údaje o svých výdajích, ale výhradně informace o výši vlastních příjmů. Dovolatel posléze zpochybnil, že by při sjednávání úvěrové smlouvy s poškozenou právnickou osobou BELUGA FINANCE, s. r. o., uvedl jakýkoliv nepravdivý údaj. Nutno přitom poznamenat, že ze spisového materiálu skutečně není nikterak patrné, jak soud prvního stupně dospěl ke zjištění, že obviněný sdělil při sjednávání úvěrové smlouvy poško

zené

právnické osobě BELUGA FINANCE, s. r. o., informaci o výši svých měsíčních příjmů, když

ve spise absentuje kopie žádosti o poskytnutí úvěru. Soud nalézací navzdory výše uvedenému dospěl k závěru, že skutkem popsaným pod bodem V.) se obviněný dopustil přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku v té variantě jeho objektivní stránky, že při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje. Podobné stanovisko je přitom za situace, kdy obviněný nesdělil poškozené právnické osobě žádné údaje o svých příjmech či výdajích, popř. jí sdělil pouze údaje o svých měsíčních příjmech, avšak přesná výše skutečných měsíčních příjmů nebyla zjištěna, neudržitelné. Za daných okolností by do

úvahy přicházelo pouze zkoumat, zda obviněný absencí sdělení o svých výdajích zamlčel poškozené právnické osobě při sjednávání úvěrové smlouvy podstatné údaje, leč takovou koncepcí se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly. Souběžně by se v důsledku přesného určení výše měsíčních příjmů obviněného mohl podstatně změnit poměr mezi jeho příjmy a

výdaji v rozhodných momentech, přičemž taková skutečnost nemusí být bez významu též z hlediska naplnění znaků relevantních trestných činů v případech jednotlivých skutků, jak

ostatně soudy nižších stupňů správně konstatovaly ve vztahu ke skutkům zachyceným pod

body I.) a II.), pro něž obviněného zprostily podané obžaloby.

29.

Nezbývá proto než konstatovat, že rozhodná skutková zjištění týkající se měsíčních příjmů obviněného k okamžikům uzavírání jednotlivých smluv o úvěru či zápůjčce, se dostala do zjevného rozporu s obsahem provedených důkazů, konkrétně s obsahem znaleckého posudku znalce Ing. Pavla Vašuta, Ph.D. Jmenovaný znalec totiž zcela očividně dospěl pouze k informaci o průměrných měsíčních příjmech obviněného, a to tím způsobem, že vždy zprůměroval roční příjmy obviněného pro jednotlivé kalendářní měsíce zvoleného roku, ale soud nalézací tyto informace o průměrných měsíčních příjmech obviněného pojal do rozhodných skutkových zjištění jako údaj o faktických měsíčních příjmech obviněného. Zmíněná skutková zjištění o reálných měsíčních příjmech obviněného v zájmových okamžicích jsou rozhodná pro naplnění znaků daných trestných činů, jak bylo shora blíže vysvětleno.

30.

Zjevně rozporné s obsahem provedených důkazů je rovněž skutkové zjištění soudu nalézacího o výši škody způsobené dílčím útokem zachyceným pod bodem IV.4), a

v důsledku toho i skutkové zjištění o celkové výši škody způsobené skutkem popsaným pod

bodem IV.). Chybný způsob vyčíslení vzniklé škody má původ v mylném závěru, že

součástí způsobené škody je též částka 8 000 Kč, která sice byla zahrnuta do smlouvy o

úvěru, již však obviněný nikdy nezískal do své dispozice a byla zaúčtována jako náklady poskytovatele úvěru. Nutno přitom připomenout, že je potřeba, aby prostředky zahrnuté do

výpočtu výše škody vzniklé trestným činem úvěrového podvodu opustily sféru majetku poškozeného a představovaly tak výši, o níž se majetek poškozeného fakticky zmenšil (viz

například usnesení Nejvyššího

soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. ).

Z obsahu provedených důkazů, zejména sdělení poškozené právnické osoby CFIG SE ze dne 8. 9. 2022 je pak zcela zřejmé, že i když se poškozená právnická osoba CFIG SE zavázala obviněnému poskytnout úvěr v celkové výši 40 000 Kč, reálně obviněný obdržel toliko 32 000 Kč, zatímco částka 8 000 Kč nikdy neopustila sféru majetku poškozené právnické osoby, pročež se její majetek o zmíněnou sumu nemohl zmenšit. Předmětná částka 8 000 Kč z těchto důvodů nemůže být zahrnuta do rozsahu škody způsobené skutkem popsaným pod bodem IV.), jak chybně usuzoval odvolací soud (viz

odstavec 19. odůvodnění jeho usnesení). Vzpomínaná vada ve skutkovém zjištění má bezesporu zásadní význam, neboť po odečtení inkriminované částky 8 000 Kč od chybně vypočtené celkové škody způsobené skutkem pod bodem IV.) již výše této škody poklesne pod hranici 100 000 Kč. Jedná se tedy o rozhodné skutkové zjištění určující pro naplnění znaku větší škody, zakládajícího kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu podle tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025. V dalším řízení bude nutno při právní kvalifikaci zohlednit znění rozhodné podle tr.

zákoníku. Označení odstavce kvalifikované skutkové podstaty § 211 tr. zákoníku se v

průběhu času změnilo; rozhodné proto není jen formální číselné označení odstavce, nýbrž

to, zda je při správně určené výši škody naplněn znak větší škody jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby.

31.

Naopak opodstatněnost postrádají úvahy dovolatele o hypotetických, dalších zdrojích financí, které by mohly sloužit k umoření vytýkanými skutky vzniklých dluhů, ať se již jedná o teoretické užití majetku v dispozici příbuzných obviněného, nebo případné poskytnutí nového úvěru ze strany bankovní instituce, jehož poskytnutí v potřebné výši a za daných okolností se jevilo značně nereálným, jak ostatně správně poznamenal státní zástupce. Přisvědčit není možno ani tvrzení dovolatele, že by poškozené právnické osobě Fair Credit Czech, s. r. o., vůbec nesdělil informaci o svých výdajích. Obviněný si přitom sám protiřečí, když tvrdí, že jednání proběhlo osobně, zatímco ve své výpovědi uvedl, že se uskutečnilo online (viz odstavec 3. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Především pak postrádá jakoukoliv stopu logiky, aby obviněný část požadovaných údajů vyplnil, zatímco část nikoliv a současně podepsal prohlášení o zpracování osobních údajů žadatele v databázi umožňující posouzení jeho úvěruschopnosti na č. l. 270, stejně jako samotnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž prohlásil, že poškozené právnické osobě před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé i přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet a

dále, že informace obsažené v kartě zákazníka jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné (viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 264 až 265).

32.

Dovolatel dále tvrdil, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků relevantních trestných činů se zakládají na procesně nepoužitelném důkaze, za nějž označil znalecký posudek zpracovaný znalcem Ing. Pavlem Vašutem, Ph.D. Nutno ovšem poznamenat, že obviněný fakticky neuvedl žádnou skutečnost, která by mohla vést k procesní nepoužitelnosti předmětného znaleckého posudku ve zkoumané věci, nýbrž se omezil výhradně na tvrzení o vadnosti způsobu výpočtu, jejž znalec v rámci zpracování znaleckého posudku využil. Nicméně podobná prostá kritika obsahové správnosti odborných závěrů znalce zřetelně vybočuje z mezí uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě. Nadto Nejvyšší soud připomíná, že způsob výpočtu výše měsíčních příjmů obviněného užitý jmenovaným znalcem, a především přístup nižších stupňů soudů k takto dosaženým informacím obsaženým v jeho znaleckém posudku byl zohledněn již v rámci první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

33.

Dovolatel v podaném dovolání sice výslovně a explicitně neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě, leč v textu svého dovolání opakovaně tvrdil, že soudy nižších stupňů nedůvodně neprovedly podstatné důkazy navrhované obhajobou, jejichž význam vyzdvihoval. Z tohoto důvodu dospěl Nejvyšší soud ke shodnému přesvědčení jako státní zástupce, že obviněný nepřímo uplatnil též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě. K oněm nedůvodně neprovedeným navrhovaným důkazům měl přitom náležet zejména znalecký posudek, v němž znalec stanovil hodnotu vybraného nemovitého majetku ve vlastnictví obviněného a jeho rodinných příslušníků, dále pak výslechy vybraných věřitelů obviněného, tedy svědků A

. P., D. V. a D. Š.

V neposlední řadě obviněný poněkud nejasně kritizoval neprovedení navrhovaných důkazů v souvislosti s rozhodnutím incidenčního sporu ohledně pohledávky poškozené právnické osoby PROFI CREDIT Czech, a. s., a to v rámci insolvenčního řízení.

34.

V nastíněném smyslu se jeví vhodným na tomto místě ponejprv obecně připomenout, že soudy nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní, zvláště jedná-li se o důkazy nadbytečné, duplicitní, případně postrádající relevanci, nicméně jsou povinny v odůvodnění uvést, proč konkrétní důkaz nepokládaly za nutné provádět (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. ).

35.

Pokud se jedná o návrh na provedení znaleckého posudku ze dne 23. 8. 2019 zabývajícího se rozsahem majetku obviněného a jeho rodinných příslušníků, soud prvního stupně tento návrh řádně zamítl, neboť dospěl k závěru, že jeho obsah nemá žádný význam pro aktuálně posuzovanou věc (viz odstavec 19. odůvodnění jeho rozsudku). S tímto závěrem se plně ztotožňuje i Nejvyšší soud, jelikož samotná existence majetku, který se navíc z valné části nacházel v dispozici osob odlišných od obviněného, na němž nadto vázla limitovaná věcná práva zřízená ve prospěch dalších věřitelů, odlišných od poškozených, skutečně žádným způsobem nemohla přispět k objasnění podstatných skutečností v dané věci, tím spíše pak nemohla ovlivnit rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků vybraných trestných činů. Obdobný stav nastal taktéž ve vztahu k listinným důkazům týkajícím se stavu a průběhu insolvenčního řízení obviněného, které vedl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci. I tyto důkazní návrhy nalézací soud řádně zamítl, jednak pro irelevanci z hlediska otázek týkajících se viny a trestu, dále pro nadbytečnost v rovině adhezního řízení, protože se nároky na náhradu škody poškozených meritorně vůbec nezaobíral (opět viz odstavec 19. odůvodnění jeho rozsudku). Ani tomuto závěru přitom nemůže Nejvyšší soud ničeho vytknout, toliko považuje za vhodné doplnit, že pokud dovolatel z rozhodnutí insolvenčních soudů o neplatnosti vybraných smluv automaticky vyvozoval, že v podobném případě nemůže být založena jeho trestní odpovědnost,

pak podobné myšlenkové konstrukci

nelze přisvědčit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2026, sp. zn. ). Ani tyto důkazní návrhy tudíž nemohly mít vliv na rozhodná skutková zjištění určující pro

naplnění znaků relevantních trestných činů.

36.

Jde-li o výslech svědků A

. P., D. V. a D. Š., nutno

upřesnit, že obviněný ve skutečnosti v řízení před soudy nižších stupňů navrhl provést pouze výslech svědka D

. V.

(viz protokol o hlavním líčení ze dne 12. 2. 2025 na

č.

l.

776), avšak ani na jeho výslechu následně netrval, když tento důkazní návrh již

nezopakoval, ale naopak se vyjádřil, že nemá žádné další důkazní návrhy (viz protokol o

hlavním líčení ze dne 6. 3. 2025 na č. l. 805). Zcela zásadní je ovšem reálná nadbytečnost podobného důkazu. Soudu nalézacímu tak sice lze vytknout, že o vzneseném důkazním návrhu nerozhodl, leč nezbývá než konstatovat, že případná svědecká výpověď svědka D

. V.

nepředstavovala důkaz relevantní pro rozhodná skutková zjištění určující pro

naplnění znaků trestného činu. Podle dovolatele měl mít výslech svědka D

. V.

význam pro zjištění o odložení splátek dluhu, který měl obviněný u jmenovaného svědka, nicméně vliv takovéhoto odkladu splatnosti pohledávky svědka D

. V.

na finanční situaci obviněného v rozhodném období, již přezkoumal znalec Ing. Pavel Vašut, Ph.D., přičemž výsledky tohoto postupu popsal v dodatku č. 1 ke svému znaleckému posudku 98/2023. Nadto z úředního záznamu o podaném vysvětlení vyplývá, že posledně jmenovaný svědek si již, s ohledem na časový odstup, nedokázal na přesné okolnosti ohledně splácení dluhu vzpomenout (viz úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 5. 10. 2022 na č. l. 39 až

40). Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že případný výslech svědka D

. V.

by představoval důkaz nadbytečný. Pouze pro úplnost se jeví vhodným dodat, že v onom dodatku č. 1 k označenému znaleckému posudku byl zohledněn též odklad splatnosti pohledávek zbývajících dvou, výše jmenovaných věřitelů.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

37.

Dovolatel ve svém dovolání rovněž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když vyjádřil názor, že rozhodnutí se zakládá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Pod tento dovolací důvod lze podřadit tvrzení obviněného o možnosti poškozených vyvarovat se případného omylu v posuzované věci a dále také výhrady vůči závěrům soudů nižších stupňů o naplnění subjektivní stránky předmětných trestných činů.

38.

Ve vztahu k námitkám dovolatele týkajícím se možnosti poškozených vyvarovat se případného omylu, pokud by dodrželi dostatečnou míru obezřetnosti, považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že soudy obou stupňů se již s touto námitkou dostatečně vypořádaly, přičemž na jejich závěry lze v tomto směru odkázat (viz odstavce 23. a 24. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavce 20. a 21. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Při posouzení této námitky je třeba důsledně odlišit skutky právně kvalifikované jako úvěrový podvod podle § 211 tr. zákoníku od skutku právně kvalifikovaného jako podvod podle § 209 tr. zákoníku. U přečinu úvěrového podvodu je těžištěm posouzení to, zda pachatel při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, popřípadě podstatné údaje zamlčel. Naproti tomu u přečinu podvodu podle § 209 tr. zákoníku může mít míra opatrnosti poškozeného význam při posouzení znaku uvedení v omyl, příčinné souvislosti a subjektivní stránky. Zbývá tak pouze opětovně poukázat na rozdílnou právní kvalifikaci jednotlivých vytýkaných skutků, kterou obviněný v podaném dovolání zcela přehlédl. Ve vztahu ke skutkům zachyceným pod body IV.) a V.) principiálně nemůže podobná argumentace nalézt opodstatnění, neboť zmíněné skutky byly právně kvalifikovány jako trestné činy úvěrového podvodu podle § 211 tr. zákoníku. Nutno pak osvětlit, že trestný čin úvěrového podvodu vymezený v § 211 odst. 1 tr. zákoníku (jakožto tzv. předčasně dokonaný trestný čin) je dokonán již uvedením nepravdivých či hrubě zkreslených údajů, popř. zamlčením podstatných údajů ze strany pachatele při sjednávání úvěrové smlouvy nebo čerpání úvěru (bez ohledu na skutečnost, zda k poskytnutí či čerpání úvěru v konečném důsledku dojde nebo nikoliv), takže míra opatrnosti poškozeného je v souvislosti s

posouzením trestní odpovědnosti pachatele za naplnění dané skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu nerozhodná. Případná zjevná neopatrnost poškozeného se naproti tomu může zohlednit v rámci znaku „uvedení v omyl“ u skutkové podstaty trestného činu „obecného“ podvodu vymezené v tr. zákoníku (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. , uveřejněné pod č.

rozh. tr.). Stejně tak nemá reálný význam otázka, zda skutečně došlo k uzavření předmětné úvěrové smlouvy, ani případná neplatnost takovéhoto kontraktu, což je závěr plynoucí z judikatury (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2026, sp. zn.

) i

doktríny (viz ŠÁMAL, Pavel. II: komentář: -271. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2717).

39.

Ani ve vztahu ke skutku zachycenému pod bodem III.), který byl právně kvalifikován jako trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku, ovšem nejsou poukazy dovolatele na nedostatečnou míru obezřetnosti poškozených důvodné. Předně nutno zdůraznit, že za nedodržení nezbytné míry opatrnosti je třeba považovat takovou situaci, kdy osoba půjčující peníze při poskytování půjčky neprojeví ani minimální obezřetnost, tedy nezjistí si či nemá o osobě, které peníze půjčuje a o její finanční situaci alespoň minimální údaje, nicméně po poškozených nelze žádat absolutní obezřetnost (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. ). O podvodné jednání přitom jde i

v případě, jestliže podvedený je schopen zjistit nebo ověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak ovlivnilo jej působení pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď

vůbec, nebo tak neučiní včas (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. ).

40.

Obecně posléze platí, že splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje, je vytvořen podklad pro následné prověřování. I v případě, že by se dalo konstatovat určité spoluzavinění či nedůslednost zaměstnanců poškozeného subjektu na vzniku škodlivého následku, nebyla by tím žádným způsobem zmenšena, či dokonce vyloučena trestní odpovědnost pachatele za jednání, jímž naplnil všechny zákonné znaky úmyslného trestného činu. V rovině trestního práva je nepřípustné, aby měl pachatel prospěch z přílišné důvěřivosti, nedostatečné opatrnosti či informovanosti poškozeného, kterou zneužil svým podvodným jednáním. Současně platí, jak již bylo naznačeno, že na úvěrových společnostech nelze požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí

trestné činnosti (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.

7. 2025, sp. zn. 4

). Významnou roli hraje také výše poskytnutých částek, kdy lze klást jiné požadavky na prověřování schopnosti splácet v případě částek pohybujících se ve výši tisíců korun, zatímco jiné pro zápůjčky ve výši milionů (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ). Jako orientační kritérium pro posouzení požadavků na zvýšenou míru opatrnosti poškozeného pak lze využít srovnání jeho měsíčních příjmů a požadované částky, přičemž striktnější požadavky na míru opatrnosti by měly být kladeny zejména v situaci, kdy má zapůjčená částka mnohonásobně převyšovat měsíční příjmy žadatele (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.

7. 2025, sp. zn. ).

41.

V posuzované věci byl obviněný osobou podnikající, která fakticky nezůstávala bez příjmů, přičemž je nutno souhlasit se státním zástupcem, že možnosti ověřování skutečného rozsahu příjmů a výdajů u osoby podnikající, nadto uplatňující v daňových přiznáních paušální výši výdajů, představují dosti komplikovanou disciplínu. Z hlediska výše zapůjčených částek se v případě dílčího útoku popsaného pod bodem III.1) jednalo o sumu 110 000 Kč, zatímco v případě skutku pod bodem III.2) o sumu 45 000 Kč. Tyto částky d

le

mínění Nejvyššího soudu nelze považovat za nikterak dramaticky vysoké, a to zvláště při

jejich srovnání s tvrzeným měsíčním příjmem obviněného ve výši okolo 50 000 Kč měsíčně, coby podnikající fyzické osoby. Není přitom možné souhlasit s tvrzením dovolatele, že by snad poškození v daném případě nedodrželi ani minimální míru opatrnosti, když

vycházeli primárně z jím sdělených údajů. I s ohledem na patrný rozdíl mezi oběma výše uvedenými částkami má ovšem dovolací soud za to, že zatímco v případě skutku pod

bodem III.2) lze v zásadě považovat za odpovídající vyžádání informací od žadatele o

zápůjčku, v případě skutku pod bodem III.1) by, s ohledem na výši zapůjčené částky, měla

být míra opatrnosti poškozené právnické osoby mírně vyšší. Jednání poškozené právnické osoby PROFI CREDIT Czech, a. s., však této okolnosti plně odpovídalo, když si k posouzení bonity klienta vyžádala jeho daňové přiznání za předchozí zdaňovací období, jehož obsah korespondoval s údaji uvedenými v žádosti a provedla lustraci osoby obviněného v příslušných databázích. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v předmětné věci nedošlo ze strany poškozených k porušení nezbytné míry opatrnosti.

42.

S ohledem na výše rozvedené nedostatky v rovině rozhodných skutkových zjištění se již Nejvyšší soud dále nezabýval námitkami obviněného podřaditelnými pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to výhradami směřujícími vůči naplnění subjektivní stránky relevantních trestných činů a otázkou, zda informace poskytnuté ze strany obviněného poškozeným představovaly údaje podstatné a zásadní, poněvadž provedení podobného právního hodnocení se za nynějšího stavu věcí jeví předčasným. Bude-li totiž muset nalézací soud dále popsaným způsobem doplnit v aktuálně posuzované věci dokazování a na jeho základě dospět k novým rozhodným skutkovým zjištěním, teprve poté bude možno věc přiléhavě právně posoudit, a to z hledisek naplnění subjektivní i objektivní stránky vybraných trestných činů, jelikož právní hodnocení vždy vychází z relevantního skutkového základu, jehož nedostatečnost ovšem v současné chvíli neumožňuje učinit závěr o

náležité právní kvalifikaci vytýkaných skutků.

43.

Nejvyššímu soudu tak z výše uvedených důvodů nezbylo než zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů, protože trpěla vadou popsanou v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Nalézací soud přitom bude muset doplnit dokazování ve vztahu k zjištění výše měsíčních příjmů obviněného v klíčových obdobích. Bude tak nutno opětovně vyslechnout obviněného k otázkám, zda teoreticky inkasoval i platby v hotovosti, jaké bankovní účty v souvislosti se svou výdělečnou činností využíval a zda je ochoten předložit soudu výpisy z těchto bankovních účtů za rozhodná období. Úkolem nalézacího soudu pak bude opatřit výpisy z relevantních bankovních účtů obviněného za zájmová období a uložit znalci Ing. Pavlu Vašutovi, Ph.D., aby vypracoval nový dodatek ke svému znaleckému posudku č. 98/2023 z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, který bude zahrnovat výpočet výše příjmů obviněného v zájmových měsících, a

to

na základě zmíněných výpisů z bankovních účtů obviněného, popř. dalších relevantních materiálů. Taktéž bude nutno postavit najisto, jaké údaje obviněný při sjednávání úvěrové smlouvy sdělil poškozené právnické osobě BELUGA FINANCE, s. r. o., v rámci skutku popsaného pod bodem V.), a to vyžádáním kopie žádosti o inkriminovaný úvěr od posledně jmenované poškozené právnické osoby, popř. jiným vhodným způsobem. Po tomto doplnění dokazování bude muset nalézací soud znovu, v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., dospět k odpovídajícím skutkovým zjištěním, a to včetně správného propočtu výše škody způsobené skutkem popsaným pod bodem IV.). Posléze bude muset soud prvního stupně pečlivě právně posoudit jednotlivé vytýkané skutky a dospět k závěru, zda se jedná o trestné činy a případně, jaká je jejich přiléhavá právní kvalifikace.

V.Závěr

44.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného částečně zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného a dále částečně zrušil i rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně, a to ve výroku o

vině, tedy pod body III., IV. a V. a v navazujících výrocích o trestu a náhradě škody, jako

součást řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu ve

Vsetíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zrušení se nedotýká zprošťující části rozsudku soudu prvního stupně ani té části usnesení odvolacího soudu, jíž

bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťující části rozsudku. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučen

í:

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 8. 2026

JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.

předseda senátu