Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Co 232/2025-104

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Lucie Bičákové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Česká republika – orgán, IČO IČO

sídlem adresa

o náhradu škody,

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. května 2025, č. j. -79

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení 5 640 652,02 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na náhradu škody v celkové výši 5 640 652,02 Kč za období od října 2020 do prosince 2021, přičemž žalobkyně tuto škodu specifikovala jako náklady vzniklé v příčinné souvislosti se záchrannými a likvidačními pracemi po výbuších muničních skladů v bývalém areálu právnická osoba., odštěpný závod právnická osoba adresa (dále jen „právnická osoba“). Žalobkyně měla v areálu pronajaté pozemky a budovy od právnická osoba, v nichž přepracovávala a skladovala vyřazené Předmět (dále jen „Předmět“) jakožto vstupní surovinu pro výrobu Předmět (dále jen „Předmět“). Nyní uplatňované náklady jsou náklady skladování Předmět a Předmět mimo areál, nájemné za pronajaté objekty, marně vynaložené provozní náklady, cestovní výlohy, náklady na technickou a právní pomoc, sankce od smluvních partnerů, mzdové náklady při překážkách v práci, pojištění, odpisy a ušlý zisk. Tuto škodu specifikovala žalobkyně v jednotlivých žádostech uplatněných u Krajského úřadu adresa (dále jen „KÚ“), konkrétně v žádostech č. číslo až číslo. Jednalo se o částky 1 361 257,88 Kč a 2 897 887,10 Kč za období 1. 10. 2020 – 31. 3. 2021, částku 1 325 151,84 Kč za období 1. 4. 2021 – 30. 9. 2021 a částku 56 355,20 Kč za období 1. 10. 2021 – 31. 12. 2021. Žalobkyně svůj nárok opírala o , o orgán (dále jen „ “). K výbuchům v areálu právnická osoba došlo dne datum ve skladu č. číslo a dne datum ve skladu č. číslo. V důsledku bezpečnostního perimetru nemohla žalobkyně užívat své objekty – výrobní objekt Označení. Žádostem žalobkyně nebylo vyhověno, nárok byl rozhodnutím KÚ zamítnut. KÚ konstatoval, že výrobní objekt Označení přestal být součástí bezpečnostního perimetru od 1. 7. 2018 od 6:00 hodin, a žalobkyně nebyla již omezována ve výrobě. Jedinou limitací bylo podrobit se evidenci a kontrole vstupujících a vystupujících osob a vozidel ze strany funkce .

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že po ukončení záchranných a likvidačních prací dne 13. 10. 2020 již nebyla aplikace vůči žalobkyni relevantní, a navíc od 1. 7. 2018 byl objekt Označení mimo bezpečnostní perimetr, takže žalobkyně mohla provozovat výrobu s minimálními omezeními. Podle žalované lze podle nahradit pouze škodu na zdraví a věcech, nikoli ty druhy škod, které žalobkyně uplatňuje. Dále uvedla, že nárok je promlčen, protože nebyl uplatněn ve lhůtě dle .

4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 3 až 6 napadeného rozsudku, a to především ze spisů správních úřadů. Odvolací soud na tato zjištění v podrobnostech odkazuje. Soud I. stupně tak zjistil, že žalobkyně byla po výbuších v roce datum omezena ve své činnosti, ale od 1. 7. 2018 byly podmínky omezeného provozu ukončeny, nicméně do výrobního areálu byl možný jen jediný přístup přes prostor vnější zóny složek a bylo nutné se podrobit kontrole. V rozhodném období od října 2020 do prosince 2021 již záchranné a likvidační práce neprobíhaly a žalobkyně nebyla ani povinna poskytovat osobní nebo věcnou pomoc.

5. Soud I. stupně věc posoudil dle , c), d) a až 4 a podpůrně , (dále jen „o. z.“). Nárok žalobkyně však neshledal důvodným. Ustanovení není samostatným základem nároku, ale musí být vykládán ve spojení s odst. 2 tohoto ustanovení, který omezuje náhradu na škodu na zdraví a věcnou škodu vzniklou při činnosti složek . Žalobkyně sama uvedla, že jí nevznikla škoda na zdraví ani na věcech, a navíc uplatňuje nárok za období, kdy záchranné práce již neprobíhaly. Soud I. stupně neshledal důvodnost nároků ani dle , neboť k omezení vlastnického nebo užívacího práva, k poskytnutí věcné nebo osobní pomoci v rozhodném období nedocházelo. Žalobu proto zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud dle , (dále je „ “).

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Z procesního hlediska namítala absenci řádného odůvodnění rozhodnutí, které je podle ní nepřezkoumatelné a vykazuje znaky libovůle, čímž bylo porušeno právo na spravedlivý proces. Věcně namítala, že soud I. stupně nesprávně vyložil zákona , když uzavřel, že toto ustanovení nezakládá samostatný nárok na náhradu škody, ale pouze deklaruje odpovědnost státu, která je konkretizována až v odstavci 2 daného ustanovení jako škoda na zdraví a věcná škoda. Tento výklad je v rozporu s jazykovým, systematickým i teleologickým výkladem zákona, neboť odstavec 1 zakládá obecnou objektivní odpovědnost státu za veškerou škodu vzniklou v příčinné souvislosti se záchrannými a likvidačními pracemi, bez omezení na konkrétní druhy škod. Ustanovení je obsahově totožné s , o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), dále jen „KZ“, a proto měla být aplikována i judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu vztahující se k tomuto ustanovení. Dále žalobkyně namítla, že obvodní soud nesprávně dovodil, že nárok nemůže vzniknout po ukončení záchranných prací, ačkoli zákon výslovně hovoří o škodě vzniklé „v příčinné souvislosti“ s těmito pracemi, nikoli pouze „při“ jejich provádění. Žalobkyně také upozorňuje na systémovou podjatost žalované, která po novele nejprve rozhodovala jako odvolací správní orgán o nároku žalobkyně a následně vystupuje jako strana sporu v civilním řízení, což je podle žalobkyně v rozporu s principem nemo iudex in causa sua a zásadou dělby moci.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ( , ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud předně zdůrazňuje, že napadený rozsudek rozhodně nelze považovat za nesrozumitelný a nepřezkoumatelný. Nesrozumitelnost rozsudku nelze spatřovat v tom, že soud se nepřiklonil k určitému právnímu názoru odvolatele, a naopak zastává právní názor protichůdný. Soud I. stupně již v průběhu řízení upozorňoval strany sporu na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 15. 12. 2021, č. j. spisová značka, pro žalobkyni nepříznivé, z jehož závěrů nakonec při posuzování této věci (v zásadě skutkově obdobné, jen škoda byla uplatňována za jiné období) vycházel. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu I. stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací námitky. I když tedy rozhodnutí soudu I. stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly, podle obsahu odvolání, na újmu uplatnění práv odvolatele (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. ). Odvolací soud dále konstatuje, že žalobkyně podala odvolání na 27 stranách, nelze tedy dospět k závěru, že jí nedostatky odůvodnění napadeného rozsudku bránily v odvolací argumentaci.

9. Námitka systémové podjatosti žalované je pro předmětné řízení též irelevantní. Jak již konstatoval zdejší soud ve svém procesním rozhodnutí v otázce místní příslušnosti v této věci, a to v usnesení ze dne 11. 11. 2024, č. j. spisová značka, nejedná se o přezkum správního rozhodnutí podle části páté , nýbrž o klasickou civilní žalobu na náhradu škody, resp. újmy podanou podle části třetí V předmětném řízení tedy nemá žalovaná vrchnostenské postavení. A až na otázku předběžného uplatnění nároku u správního orgánu, obdobně jako např. uplatnění reklamace u prodávajícího, je samotný průběh řízení před správním orgánem nerozhodný. Rozhodné je jen to, že nebylo plněno dobrovolně.

10. Podle právo na náhradu škody s uvedením důvodů je třeba uplatnit písemně u příslušného krajského úřadu do 6 měsíců od doby, kdy se právnická nebo fyzická osoba o škodě dozvěděla, nejdéle do 5 let od vzniku škody, jinak právo zaniká. Krajský úřad může v případech hodných zvláštního zřetele přiznat náhradu škody i po uplynutí termínu k podání žádosti, nebo i bez podání žádosti, ale nejdéle do 5 let od vzniku škody. Žalobkyně uplatnila náhradu škody žádostmi číslo až číslo u KÚ. Ze žaloby (po opravě chybného data u žádosti č. číslo) plyne, že žádost č. číslo za období 1. 10. 2020 – 31. 3. 2021 byla podána dne 14. 6. 2021, žádost č. číslo za období od 1. 4. 2021 – 30. 9. 2021 byla podána dne 20. 1. 2022 a žádost č. číslo za období 1. 10. 2021 –31. 12. 2021 byla podána dne 12. 9. 2022. U nároků podaných v rámci žádosti č. číslo by tak bylo možné uvažovat o prekluzi nároku ve smyslu , nicméně škoda nebyla natolik specifikována ani z hlediska skutečnosti, kdy se o ní žalobkyně dozvěděla, že kategorický závěr učinit nelze. U všech žádostí pak byla samotná civilní žaloba projednávaná v předmětném řízení podána do tří let od uplatnění nároků žádostmi č. číslo až číslo. S ohledem na tříletou promlčecí lhůtu u nároku na náhradu škody se tak námitka promlčení nejeví důvodnou.

11. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v rozsahu dostatečném pro své rozhodnutí a věc i správně právně posoudil. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu I. stupně a na jeho výstižné, byť stručné právní hodnocení odkazuje a plně se s ním ztotožňuje. Nicméně dodává, že v případě, kdy by dospěl k závěru o důvodnosti nároku, bylo by třeba požadovanou škodu ještě ze strany žalobkyně blíže specifikovat. Vzhledem však k tomu, že potvrzuje zamítnutí žaloby, povaha škody, tak jak byla dosud specifikována, je pro toto zamítavé rozhodnutí dostatečná.

12. Samotný skutkový stav nebyl mezi stranami nijak sporný, spor je především o výklad, za jakou škodu, resp. újmu může žalobkyně své nároky uplatňovat.

13. Podle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

14. Odvolací soud stejně jako soud I. stupně nemá důvod, aby se odchýlil od závěrů zdejšího soudu vyjádřených v otázce výkladu a 2 , jak jej zdejší soud vyložil v rozsudku ze dne 15. 12. 2021, č. j. spisová značka, ze kterého vycházel i soud I. stupně.

15. Odvolací soud tedy jen rekapituluje, že výbuch skladů č. číslo a č. číslo provozovaných společností právnická osoba v areálu muničního skladu adresa ve dnech datum a datum je třeba posoudit jako mimořádné události ve smyslu , které byly důvodem pro aktivaci podle tohoto zákona, a že funkce využil svého oprávnění dle , když nařídil evakuaci nebezpečné oblasti a zakázal do ní vstup všem osobám mimo . Na věc nelze aplikovat KZ, neboť v souvislosti s popisovanými výbuchy nebyl vyhlášen nouzový stav ani stav nebezpečí ( a KZ). Soud I. stupně tedy správně věc posuzoval dle příslušných ustanovení . Tento zákon upravuje odpovědnost státu za škodu, jež byla způsobena fyzickým a právnickým osobám v souvislosti s činností ( ). Jedná se o úpravu speciální, která má v určitých aspektech přednost před úpravou obecnou obsaženou v (zejména pokud jde o způsob a rozsah nahrazované škody, jakož i o předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu). Odlišuje se též od úpravy odpovědnosti státu za škodu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), neboť oproti citovanému zákonu nevyžaduje, aby škoda byla způsobena nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Odpovědnost podle je odpovědností objektivní, stát se jí může zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám nebo způsobil havárii ( ).

16. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že je třeba vykládat společně s odstavcem 2 tohoto ustanovení, a že tedy teprve až konkretizuje, v jakých případech se poskytuje fyzickým a právnickým osobám peněžní náhrada.

17. Žalobkyně v předmětné věci uplatňuje jako škodu dle , zatím v obecné rovině, náklady na skladování Předmět a Předmět mimo areál, nájemné za pronajaté objekty, marně vynaložené provozní náklady, cestovní výlohy v souvislosti s cestami na jednání se zástupci , náklady na technickou a právní pomoc, sankce od smluvních partnerů, mzdové náklady při překážkách v práci, pojištění, odpisy a ušlý zisk. K výslovné výzvě soudu I. stupně dle a 3 žalobkyně uvedla, že jí žádná škoda na movitých nebo nemovitých věcech při činnosti nebo orgánů nevznikla (viz č. l. 73 p. v. spisu, doplnění žaloby ze dne 10. 4. 2025).

18. Ačkoliv skutečně nároky na náhradu škody dle KZ mohou být přiznávány v širší míře, než jsou nároky vyplývající ze (tato skutečnost, byť zatím bez řešení konkrétních nároků co do jejich důvodnosti a výše do určité míry vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ), nelze oba právní předpisy s ohledem na rozdílnou dikci a KZ vykládat shodně, jak obsáhle ve svém odvolání činí žalobkyně, třebaže oba předpisy vznikaly ve shodné době. Každý z nich však míří na trochu jiné krizové situace.

19. Taktéž lze souhlasit se soudem I. stupně, že období, za něž je nárok na náhradu škody uplatněn, se v zásadě kryje s obdobím (až na období cca prvních 13 dnů), kdy již faktický zásah neprobíhal, resp. neprobíhal do té míry, že by byla žalobkyni znemožněna podnikatelská činnost. Tu mohla navíc, jen s určitými komplikacemi při vstupu do prostoru právnická osoba z hlediska množství přístupových cest a kontrol, vykonávat již od 1. 7. 2018.

20. Odvolací soud tak zcela souhlasí s právním posouzení učiněným soudem I. stupně, a napadený rozsudek včetně správného výroku o náhradě náklad řízení proto dle potvrdil.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ve spojení s a ve věci úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení za dva úkony, a to přípravu na jednání a účast u jednání odvolacího soudu dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, a to za podmínek uvedených v O přípustnosti dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR.