Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 85/2026-48

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Nikolou Daňkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 44 926,14 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení 44 926,14 Kč spolu s úrokem 12,75 % ročně z částky 39 990,20 Kč od 29. 9. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 39 990,20 Kč od 29. 9. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení 44 926,14 Kč spolu s úrokem 12,75 % ročně z částky 39 990,20 Kč od 29. 9. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 39 990,20 Kč od 29. 9. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 20. 6. 2025 domáhá po žalovaném 44 926,14 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 8. 2016 (dále též jen „smlouva“). Žalobkyně má za to, že před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě informací poskytnutých žalovaným a rovněž z příjmů na účtu žalovaného. Žalobkyně uvedla, že si pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík ověřila, že klient nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z Anonymizováno ověřila předchozí splátkovou morálku klienta a z historie v interní evidenci klientů ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení, atd. Žalobkyně dále sdělila, že stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 7 425 Kč, zároveň při výpočtu disponibilního příjmu klienta stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Žalobkyně dotazem do Anonymizováno a vlastních systémů dále zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti více poskytnutých úvěrů, a to: - Kontokorentní úvěr v Anonymizováno s limitem 36 000 Kč a s orientační splátkou 3 000 Kč – revolvingový úvěr v AnonymizovánoAnonymizovános limitem 10 000 Kč a s orientační splátkou 500 Kč (navýšen novým úvěrem), - spotřební úvěr v Anonymizováno se splátkou 2 710 Kč (poskytnutý 5.9.2016, tímto úvěrem byl ukončen úvěr v Anonymizováno poskytnutý 1.7.2016), přičemž nové splátkové zatížení tedy činilo 6 910 Kč. Žalovaný podle žalobkyně na žádosti uvedl, že má průměrné výdaje ve výši 1 300 Kč měsíčně. Žalobkyně uzavřela, že na základě smlouvy poskytla žalovanému celkem 172 737,70 Kč, přičemž žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 193 706,25 Kč.

2. Ze smlouvy soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým limitem ve výši 10 000 Kč.

3. Z historie transakcí soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla 172 737,70 Kč a žalovaný žalobkyni uradil 193 706,25 Kč.

4. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedla žalobkyně, když žalovaný byl v řízení nečinný. Soud nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z výše uvedených listinných důkazů, které považuje za zcela věrohodné.

5. Na základě výše uvedených důkazů a po jejich zhodnocení soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalobkyně a žalovaný se dohodli na poskytnutí úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla 172 737,70 Kč a žalovaný žalobkyni uradil 193 706,25 Kč.

6. Podle , (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále též jen „z. s. ú.“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává:

1) Ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků.

Viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , a ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. .

2) To, že banka využila interní a externí datové zdroje statistického modelu, ale zároveň vzala do úvahy údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr (výše příjmu, nájemní bydlení, počet osob v domácnosti…), výši splátek konsolidovaných úvěrů a počítala i s konkrétními výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými dle ekonomického modelu, není dostatečným ověřením úvěruschopnosti žalovaného.

3) Neobstojí úvaha (…), že předchůdkyně žalobkyně – banka řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, vycházela-li pouze ze souhrnných či dílčích údajů o příjmech, o nákladech a o výdajích osob žijících ve společné domácnosti uvedených žadatelem o úvěr v žádosti, aniž tyto údaje jakkoliv ověřovala. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Bez významu je zjištění, že poskytovatel úvěru využil interní a externí datové zdroje a statistický model, že „vzal do úvahy“ (ovšem pouze dílčí a neověřené) údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, výši splátek konsolidovaných úvěrů a že počítal i s výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými podle ekonomického modelu.

Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. .

4) Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. .

5) Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud výsledky posouzení úvěruschopnosti vylučují důvodné pochybnosti o tom, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet

Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. , a ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. .

Veškeré závěry se přitom prosadí i za účinnosti z. s. ú.

9. Z rozsudku soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj s.r.o. v. EC Financial Services, a. s., se dále podává, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.

10. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rovněž zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , který při výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, v případech, že je dlužník v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

11. V poměrech projednávané věci tak soud dospěl k závěru, podle něhož je smlouva neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú., neboť žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by prokázala, že by s odbornou péčí prověřila jeho úvěruschopnost, a to zejména výdaje žalovaného, když vycházela pouze z interních a externích datových zdrojů, statistického modelu a údajů uvedených žalovaným, což podle výše uvedené judikatury není dostatečným ověřením úvěruschopnosti žalovaného. Bylo tudíž na žalobkyni, aby si sama údaje poskytnuté žalovaným prověřila, případně aby si je nechala od žalované doložit, a to zejména za situace, kdy žalovaný v době žádosti o úvěr uvedl, že má výdaje toliko ve výši 1 300 Kč (což na první pohled nepůsobí věrohodně) a za situace, kdy měl více úvěrů a jeho splátkové zatížení již v době žádosti o úvěr bylo velmi vysoké.

12. Z výše uvedeného je tak patrné, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Ve smyslu rozsudku soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, ve věci C-755/22, tudíž na závěru o neplatnosti smlouvy nic nemění ani skutečnost, že žalovaný po dlouho dobu úvěr splácel, když tato skutečnost sama o sobě nemusí značit dobrou finanční situaci žalovaného, neboť s ohledem na množství čerpaných úvěrů je možné, že žalovaný byl schopen splátky hradit tím, že si na ně bral jiné úvěry.

13. Jelikož tak žalobkyně poskytla na základě neplatné smlouvy žalovanému méně, než od žalovaného obdržela, nevzniklo jí ani žádné bezdůvodné obohacení, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

14. Soud nad rámec uvádí, že poučení ve smyslu , (dále též jen „“), se poskytuje pouze účastníku, respektive jeho zástupci, který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. , ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. , a ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. ).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6.