Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 29/2025-73

Potvrdené rozhodnutím 16 Co 122/2026-140
„ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: [[Jméno žalobce]], narozený dne [[Datum narození žalobce]] bytem [[Adresa žalobce]] zastoupený advokátkou [[Jméno advokátky A]] sídlem [[Adresa advokátky A]] proti žalované: [[Jméno žalované]], narozená dne [[Datum narození žalované]] bytem [[Adresa žalované]] zastoupená advokátkou [[Jméno advokátky B]] sídlem [[Adresa advokátky B]] o vydání bezdůvodného obohacení o žalobcově odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 2. 2026, č. j. 7 C 29/2025-73 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 36 125 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [[Jméno advokátky B]], advokátky se sídlem [[adresa]]."

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Fialovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o vydání bezdůvodného obohacení

takto:

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 188 178,30 Kč, se zamítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 188 178,30 Kč, se zamítáII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne datum domáhal po žalované zaplacení částky 188 178,30 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Uvedl, že s žalovanou jsou bývalí manželé. Manželství uzavřeli dne datum a bylo rozvedeno rozsudkem Anonymizováno Anonymizováno ve adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno Anonymizováno který nabyl právní moci dne datum. V případě žalované šlo o druhé manželství, kdy první manželství uzavřela dne datum s jméno FO (nar. datum), toto manželství bylo rozvedeno dne datum. Po uzavření tohoto prvního manželství převedl otec žalované jméno FO na žalovanou členství v bytovém družstvu a právo nájmu družstevního bytu adresa (dnes jednotka Anonymizováno, byt, v budově Anonymizováno na pozemku Číslo parcely 1, v k. ú. a obci adresa, na adrese adresa), čímž žalované a jejímu prvnímu manželovi vzniklo společné členství v družstvu a společný nájem bytu adresa. Jedná se o třípokojový byt o výměře 72,6 m2. Po rozvodu manželství žalované a jméno FO nedošlo k dohodě o vypořádání společného nájmu bytu adresa a společného členství v bytovém družstvu mezi žalovanou a jméno FO, a u Okresního soudu ve adresa bylo pod sp. zn. Anonymizováno vedeno řízení o zrušení práva společného nájmu. V řízení došlo ke schválení smíru, a to usnesením ze dne datum, č. j. Anonymizováno, které nabylo právní moci dne datum, a kterým soud schválil smír, na jehož základě bylo právo společného nájmu bytu adresa zrušeno a výlučným nájemcem bytu adresa a členem družstva oprávněným k užívání bytu byla určena žalovaná, a jméno FO se zavázal byt adresa po zajištění náhradního bytu vyklidit. V návaznosti na nabytí výlučného členského podílu v družstvu se žalovaná v r. 2008 stala výlučným vlastníkem bytu adresa.

3. Před uzavřením manželství byl žalobce nájemcem bytu adresa (dnes jednotka čAnonymizováno na pozemku Číslo parcely 1, v k. ú. a obci adresa) o dispozici 1 + 1, o výměře Anonymizováno. K nájmu bytu adresa náleželo právo na jeho odkoupení (jednalo se o byt ve vlastnictví společnosti Anonymizováno., nyní právnická osoba Anonymizováno, Anonymizováno.r.o., jejímž většinovým společníkem bylo adresa). V bytě adresa se žalovanou bydlel po dobu cca roku před uzavřením manželství.

4. Nezletilá dcera žalované a jméno FO byla po rozvodu jejich manželství svěřena soudem do výchovy otce. jméno FO i s dcerou jméno FO bydleli ve společném bytě bývalých manželů, tedy v bytě adresa. Po rozvodu manželů jméno FO dne datum si nemohla žalovaná uplatnit nárok na výhradní bydlení v bytě adresa právě kvůli právu společného nájmu družstevního bytu bývalých manželů a kvůli zájmům nezletilého dítěte, jejich společné dcery jméno FO, která nebyla soudem svěřena do péče matky – žalované, ale byla svěřena do péče otce (jméno FO). Dne datum byla jméno FO rozhodnutím Anonymizováno soudu ve adresa svěřena do výchovy matky – žalované – v její nové rodině. Následně žalovaná začala (bez vědomí žalobce) usilovat o získání společného bytu bývalých manželů jméno FO (bytu adresa) pro sebe a datum podala Anonymizováno soudu ve adresa žalobu o zrušení práva společného nájmu bytu (řízení o žalobě bylo vedeno pod sp. zn. Anonymizováno), kde se domáhala, že bude ona jako člen družstva a výlučný nájemce užívat byt adresa a její předchozí manžel žalovaný jméno FO tento byt vyklidíAnonymizováno

5. Žalobce tvrdil, že o této její aktivitě neměl ponětí, protože uváděla, že byt v Anonymizováno nesnáší a plánovala, že společně odkoupí byt na adresa do jejich vlastnictví. Poté za ním ale přišla s tím, že když zajistíme jejímu předchozímu manželovi byt na adresa jako náhradní byt, budeme moci v bytě adresa, coby společném bytě, důstojně bydlet jako velká rodina i s dcerou jméno FO i s jejich budoucím dítětem (žalovaná tehdy už byla ve vysokém stupni těhotenství, očekávaný termín porodu byl konec února 2001). Začátkem února 2001 proto dojednal souhlas s pronajímatelem svého bytu adresa o převodu nájemního práva bytu na přechozího manžela žalované. Že tímto usiluje o výlučný nájem a užívání bytu adresa pouze pro sebe, a že on nebude mít na bytě žádný podíl, mu nic neřekla. Na základě nabídky náhradního bytu přistoupil jméno FO k uzavření výše popsaného smíru. Dne datum žalobce podepsal dohodu o zániku nájmu bytu adresa s pronajímatelem. Dne datum odevzdal vyklizený a vymalovaný byt adresa pronajímateli, připravený k okamžitému nastěhování jméno FO. Ještě do konce května 2001 hradil nájem tohoto bytu, aby nezanikl souhlas s převodem nájemního práva na jméno FO.

6. Žalobce uzavírá, že právě díky poskytnutí bytu adresa coby náhradního bytu bylo rozhodující skutečností, díky níž bylo možné uzavření uvedeného smíru a díky níž žalované vzniklo právo výlučného nájmu bytu adresa a výlučné členství v bytovém družstvu (a posléze se stala výlučným vlastníkem bytu adresa). K postoupení práva nájmu nebyl ze strany žalobce žádný právní důvod, šlo tedy o plnění bez právního důvodu. Žalovaná jej v manželství neustále utvrzovala o tom, že se jedná o jejich společný byt. Že se ve skutečnosti jedná o její výlučné členství v bytovém družstvu, resp. výlučný členský podíl, a posléze výlučné vlastnictví bytu adresa, ho neinformovala. Výlučné členství v bytovém družstvu pak umožnilo nabytí bytu adresa do výlučného vlastnictví žalované v r. 2008 (tuto skutečnost však zjistil až po rozvodu manželství). Výše bezdůvodného obohacení tedy odpovídala minimálně rozdílu mezi hodnotou společného členství v bytovém družstvu, resp. společného členského podílu, a hodnotou výlučného členství v bytovém družstvu, resp. výlučného členského podílu, s právem nájmu bytu adresa (třípokojového bytu o výměře 72,6 m2). Pro stanovení jeho hodnoty je možno vyjít z údajů právnická osoba, kde pro adresa, obec o počtu obyvatel 10 000 – 49 999, v letech 2001–2003, je uvedena průměrná kupní cena bytu 5 651,- Kč/m2. Hodnota členského podílu v bytovém družstvu (s právem budoucího převodu bytu do vlastnictví) prakticky odpovídá kupní ceně takového bytu. Vzhledem k tomu, že výměra bytu adresa činila Anonymizováno, a odpovídala přibližně polovině výměry bytu adresa, a hodnota společného členského podílu v bytovém družstvu představuje polovinu hodnoty výlučného členského podílu, lze výši bezdůvodného obohacení stanovit ve výši 188.178,30 Kč (součin uvedené kupní ceny bytu dle údajů právnická osoba a výměry bytu adresa).

7. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Namítala, že do řady dokumentů, ze kterých žalobce vychází, žalobce nahlížel neoprávněně, některé ze zásadních rozhodnutí státních orgánů pravděpodobně zcizil, žaloba je tedy postavena na protizákonném jednání. Dále uvedla, že žalobce se ji snaží šikanovat a ztrpčovat jí po rozvodu život, také se mstí za to, že mu byla uložena povinnost uhradit dlužné výživné pro syna. Uvedla též, že žalobce projevil svobodnou vůli ke všem úkonům, které učinil, a také, že věděl, že byt je jen její. Žalobce též ví, že její první manžel o byt nikdy neprojevil skutečný zájem, se svou novou Anonymizováno se posléze nastěhoval do jiného většího bytu. Na její nabídku náhradního bytu nereagoval a nesouhlasil s ní. Zároveň vznesla námitku promlčení.

8. Soud má po provedeném dokazování za zjištěný tento skutkový stav:

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že jsou bývalí manželé. Manželství uzavřeli dne datum a bylo rozvedeno rozsudkem Anonymizováno soudu ve adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, který nabyl právní moci dne datum. V případě žalované šlo o druhé manželství, kdy první manželství uzavřela dne datum s jméno FO (nar. datum), toto manželství bylo rozvedeno dne datum. Po uzavření prvního manželství převedl otec žalované jméno FO na žalovanou členství v bytovém družstvu a právo nájmu družstevního bytu adresa (dnes Anonymizováno budově č. Anonymizováno na pozemku Číslo parcely 1, v k. ú. a obci adresa, na adrese adresa), čímž žalované a jejímu prvnímu manželovi vzniklo společné členství v družstvu a společný nájem bytu adresa. Jedná se o Anonymizováno byt o výměře 72,6 m2. Po rozvodu manželství žalované a jméno FO bylo u Okresního soudu ve adresa pod sp. zn. Anonymizováno vedeno řízení o zrušení práva společného nájmu. V řízení došlo ke schválení smíru, a to usnesením ze dne datum, č. j. Anonymizováno, které nabylo právní moci dne datum, a kterým soud schválil smír, na jehož základě bylo právo společného nájmu bytu adresa zrušeno a výlučným nájemcem bytu a členem družstva oprávněným k užívání bytu byla určena žalovaná, a jméno FO se zavázal byt adresa po zajištění náhradního bytu vyklidit. V návaznosti na nabytí výlučného členského podílu v družstvu se žalovaná v r. 2008 stala výlučným vlastníkem bytu adresa. Dále bylo nesporné, že před uzavřením manželství byl žalobce nájemcem bytu adresa (dnes jednotka Anonymizováno na pozemku Číslo parcely 1, v k. ú. a obci adresa) o dispozici 1 + 1, o výměře Anonymizováno,Anonymizováno m2. K nájmu bytu adresa náleželo právo na jeho odkoupení (jednalo se o byt ve vlastnictví společnosti Anonymizováno.). Nesporné též bylo, že žalobce ukončil nájem bytu na adresa, vyklidil jej a nabídl jako byt náhradní pro jméno FO (viz též potvrzení společnosti Anonymizováno) a též to, že účastníci poté v bytě žili a vychovávali dceru žalované a společného syna účastníků.

10. Účastníci se skutkově neshodli především na skutečnosti, zda byl žalobce seznámen s právním stavem věcí, tedy zda měl žalobce přesné informace o povaze a stavu řízení ve věci Anonymizováno vedené u Anonymizováno soudu ve adresa a zda věděl ještě před rozvodem manželství, že žalovaná se stala výlučnou vlastnicí předmětného bytu. Z výslechu žalobce vyplynulo, že tehdy vypovídal u soudu jako svědek jen ohledně nějakého konfliktu s panem jméno FO, což bylo potvrzeno i obsahem tohoto spisu. Zároveň však potvrdil, že sám zařizoval záležitosti ukončení nájmu bytu a „přepisu“ nájmu na pana jméno FO. Uvedl, že manželka byla těhotná, řekla mu, že je možnost vzájemné výměny bytu, potom mu řekla, že je vše vyřízeno a přestěhovali se do Anonymizováno. Až poté zjistil, že se pan jméno FO do bytu vůbec nenastěhoval. Manželka mu nesdělila, že byt byl následně převeden do jejího vlastnictví, říkala mu to pouze občas, např. v hádce, kdy uváděla, ať vypadne „z jejího bytu“, což bral s nadsázkou, a ne jako informaci o vlastnictví.

11. Ze spisu Anonymizováno Anonymizováno soudu ve adresa vyplynulo, že předmětem tohoto řízení byla žaloba jméno FO ze dne datum proti oběma účastníkům. jméno FO se domáhal užívání části bytu v Anonymizováno, k žalobě bylo přiloženo i shora citované usnesení o smíru a bylo na něj odkazováno. Žaloba byla tehdy žalovanému Jméno žalobce doručena do vlastních rukou dne datum, účastníci se k ní obsáhle vyjádřili a toto vyjádření vlastnoručně podepsal i žalobce Jméno žalobce.

12. Žalovaná navrhovala, aby k jejímu tvrzení, že žalobce byl o celé záležitosti informován, byli vyslechnuti svědkové jméno FO, Anonymizováno a tituly před jménem jméno FO, který byl jejich advokátem. Soud tyto důkazy nepřipustil, protože má za to, že tvrzení žalované byla prokázána jinými důkazními prostředky, navíc nebyla v řízení zcela podstatná. Pokud žalobce navrhoval důkaz znaleckým posudkem, který by ocenil hodnotu bytu na adresa, pak i toto soud považoval vzhledem k právnímu posouzení věci za nadbytečné a důkaz neprováděl.

13. Po právní stránce soud hodnotí věc takto:

14. Podle , , účinného do 31. 12. 2013:

(1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Podle § 454 tohoto zákona, bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

Podle § 107 odst. 1 výše uvedeného zákona, právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

15. Podle , , účinného od 1. 1. 2014, Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

16. Žalobce uvádí, že ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo v roce 2001, kdy se „vzdal“ práva nájmu bytu ve prospěch prvního manžela žalované, potažmo v roce 2008, kdy se žalovaná stala výlučnou vlastnicí bytu. S ohledem na přechodná ustanovení uvedená v o.z., se samotný vznik, předpoklady a obsah povinnosti vydat bezdůvodné obohacení se posoudí podle z roku 1964.

17. Žalovaná namítla promlčení vzneseného nároku. Žalobce tvrdí, že se žalovaná obohatila, neboť se stala výlučnou členkou družstva a nájemkyní bytu (což až následně vedlo k právu žalované na odkup bytu v roce 2008). Usnesení soudu, kterým byl schválen smír mezi účastníky soudního řízení ohledně předmětného bytu, nabylo právní moci dne datum, tedy v době, kdy byli účastníci již manželé (manželství uzavřeli dne datum). Soud má za to, že žalobce věděl, o jaké se jednalo řízení a jaké budou jeho důsledky. To je zřejmé jednak z jeho aktivního jednání ve prospěch zajištění možnosti bydlení bývalému manželovi žalované, jednak z toho, že byl jako svědek účasten tohoto řízení a nelze uvěřit tomu, že by ho žalovaná coby jeho manželka, s níž řešil aktuální bytové problémy, neinformovala o povaze tohoto řízení, i s ohledem na jejich – tehdy – intenzivní a harmonické vztahy. Soud v posuzovaném případě uplatňuje dvouletou promlčecí lhůtu dle , , stejně jako bere v úvahu pravidla počítání lhůt stanovená v tomto zákoně. Lhůta je dvouletá, počala běžet dne datum (den po právní moci rozsudku o rozvodu manželství) a končí dne datum. Žalobce v tomto případě podal žalobu dne datum, tedy poslední den lhůty. Žalobu tedy není možné považovat za promlčenou a soud tuto námitku žalované neakceptoval.

18. Soud má nicméně za to, že nároku není možno vyhovět, a to z následujících důvodů. Soud má za prokázané, že žalobce byl seznámen s právním stavem věcí, byl si vědom, jaké je postavení jeho a jeho manželky, věděl, kdo jsou účastníci řízení o smíru a věděl, že on účastníkem není. I pokud by se to nedozvěděl od žalované, tato skutečnost mu musela být známá po doručení žaloby v civilní věci shora označené. Poskytnutí „náhradního bytu“ z jeho strany se uskutečnilo zjevně po dohodě manželů a za účelem zajištění společného bydlení rodiny účastníků ve větším bytě. Jednalo se tedy o plnění na základě právního důvodu (dohoda manželů), kterým žalobce získal prospěch (viz např. rozsudek NS ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. , byť tento rozsudek pojednává o investicích do bytu za doby partnerského soužití).

19. Za zásadní považuje soud též skutečnost, že se jednalo o zajištění náhradního bydlení pro bývalého manžela žalované formou „nájmu“ bytu a též to, že on tuto možnost ani fakticky nevyužil. Tuto povinnost šlo zajistit též jiným způsobem, např. zajištěním jiné bytové náhrady (a skutečně nakonec si bývalý manžel zajistil jiné bydlení sám). Žalobce se vzdal pouze práva nájmu bytu, které nelze stavět majetkově na roveň s právem člena bytového družstva spojeného s nájmem. Není rozhodné, zda existovala zvýhodněná možnost odkupu bytu do vlastnictví (žalobce ani bývalý manžel žalované tuto možnost nevyužili). Pokud tedy žalobce odkazuje na obvyklou cenu obdobného bytu, a tvrdí, že se v tomto rozsahu žalovaná obohatila, je jeho tvrzení nepřiléhavé. Žalovaný nebyl vlastníkem bytu, nelze konstatovat, že by došlo k újmě na jeho majetku, jedná se pouze o jakési hypotetické tvrzení o budoucím majetkovém prospěchu (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. ), stejně nelze automaticky konstatovat, že se žalovaná jeho jednáním obohatila.

20. I pokud bychom tvrzené obohacení připustili, je nutno konstatovat, že takto jednal žalobce po vzájemné dohodě a ve vlastním zájmu a takové plnění si již jistě za dobu trvání manželství plně konzumoval bydlením, což představuje plnění v naturální podobě (viz např. rozsudek NS ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. ).

21. Z výše uvedených důvodů tak soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

22. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , kdy žalovaná byla ve věci úspěšná, ale nepožadovala žádné náklady řízení. Soud proto rozhodl tak, že náhrada nákladů řízení se jí nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně.