Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 114/2023-96

Potvrdené rozhodnutím 13 Co 158/2026-168
„Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobce: [[Jméno žalobce]], IČO [[IČO žalobce]] sídlem [[Adresa žalobce]] proti žalované: [[Jméno žalované]], narozená dne [[Datum narození žalované]] bytem [[Adresa žalované]] [[hodnota]][[Adresa žalované]] zastoupená opatrovnicí [[Jméno opatrovnice]] sídlem [[Adresa opatrovnice]] o vyklizení bytu o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 10. 2025, č. j. 12 C 114/2023-96 takto: Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 2 101,58 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku."

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci

žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce

Anonymizováno

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice

o vyklizení bytu

takto:

I. Žalovaná je povinna vyklidit a vyklizenou žalobci předat bytovou jednotku č. číslo o velikosti 2 + 1 s přísl. v bytovém domě č. p. číslo v Karlových Varech, Východní ulici č. p. číslo, č. o. číslo, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 5 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna vyklidit a vyklizenou žalobci předat bytovou jednotku č. , číslo, o velikosti 2 + 1 s přísl. v bytovém domě č. p. , číslo, v Karlových Varech, Východní ulici č. p. , číslo, , č. o. , číslo, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 5 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované vyklizení bytu popsaného ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že jej užívá bez právního důvodu.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že se v předmětném bytě narodila a žije tam po celý svůj život. Dluhy, které v minulosti vznikly v souvislosti s užíváním bytu, již uhradila a má zájem v tomto bytě zůstat bydlet i nadále, přičemž by uvažovala i o uzavření nájemní smlouvy, pokud by jí žalobce nevrátil členství v družstvu. Nicméně prosté vyklizení z bytu považuje ze shora uvedených důvodů za požadavek žalobce, který je v rozporu s dobrými mravy.

3. Mezi účastníky jsou nesporné skutečnosti: Žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. číslo o velikosti 2 a 1 s přísl. v bytovém domě č. p. číslo v Karlových Varech, Východní ulici č. p. číslo, č. o. číslo spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti 6431/272841 na společných částech domu č. p. číslo a pozemku p. č. číslo v k. ú. Drahovice, obec Karlovy Vary. Dne 20. 1. 1993 byla jméno FO jako převodcem a žalovanou jako nabyvatelem podepsána smlouva o převodu členských práv a povinností k bytu č. 3 o velikosti 2 a 1 s přísl. v domě číslo v Karlových Varech, adresa ulici. Dne 20. 1. 1993 byla žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem podepsána nájemní smlouva k bytu č. 3 o velikosti 2 a 1 s přísl. v domě číslo v Karlových Varech, adresa, a to na dobu neurčitou. Rozhodnutím představenstva žalobce ze dne 6. 10. 1997, číslo usnesení číslo, byla žalovaná vyloučena z Bytového družstva, tj. žalobce, dle článku 16 odst. 1 písm. b) z důvodu neplacení nájemného, což bylo žalované sděleno dopisem žalobce ze dne 17. 10. 1997, č. j. číslo. Žalobce v dopisech ze dne 30. 9. 2022 a 17. 2. 2023 nabídl žalované uzavření nájemní smlouvy, neboť v byt užívá bez právního důvodu.

4. Soud podle ust. vzal nesporné skutečnosti za své skutkové zjištění a odkazuje na ně jako na skutkový závěr ve věci.

5. Soud neprováděl žádné důkazy, neboť ve věci šlo pouze o spor o právo a nebylo potřebné žádné důkazy provádět.

6. Soud posoudil věc po právní stránce takto: Podle ust. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

7. Soud řešil nejprve předběžnou otázku, zda žalované svědčí právní důvod k užívání předmětného bytu. Touto otázkou se však již zabýval Krajský soud v Plzni v řízení pod sp. zn. , ve kterém se žalovaná domáhala určení, že je nájemkyní předmětného bytu. Soud její žalobu zamítl, přičemž skutkově uzavřel, že žalovaná byla v roce 1997 vyloučena z bytového družstva (žalobce). Proti rozhodnutí představenstva žalobce neuplatnila žádný ze zákonem předpokládaných způsobů obrany, tedy nepodala odvolání k členské schůzi, resp. v daném případě ke shromáždění delegátů (jak vyplývá ze stanov žalobce) podle ust. § 231 odst. 3 věty čtvrté obchodního zákoníku v tehdy účinném znění, ani nepodala u soudu návrh na určení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami dle ust. § 231 odst. 4 obchodního zákoníku v tehdy účinném znění. Znamená to, že žalovaná fakt vyloučení z družstva pasivně přijala, nebránila se mu, a teprve v roce 2001 žádala představenstvo žalobce o revokaci rozhodnutí o vyloučení. Představenstvo žalobce o revokaci nerozhodlo, neboť v době rozhodování nebyly uhrazené dluhy žalované vůči žalobci, a sdělilo žalované, že žádosti lze vyhovět až poté, co bude dluh uhrazen. Je evidentní, že k úhradě dluhu včetně příslušenství došlo až po dalších více než šesti letech. Následně představenstvo žalobce o revokaci rozhodnutí o vyloučení nerozhodlo, což ostatně mezi stranami bylo nesporné. Po právní stránce soud hodnotil žalobu jako nedůvodnou. Je prakticky nesporné, že žalovaná byla v roce 1997 z bytového družstva vyloučena, proti rozhodnutí o vyloučení nepodala žádné opravné prostředky, přičemž žalobce nepřijal žádné rozhodnutí, kterým by rozhodnutí o vyloučení z družstva revokoval. Je tedy zcela evidentní, že právní stav vyloučení žalované z bytového družstva od roku 1997 trvá a nebyl ničím změněn. Přesvědčení žalované o tom, že její členství bylo obnoveno, není přesvědčením, které by se mohlo opírat o jakékoliv objektivní skutečnosti, je spíše ryze subjektivní a ničím neopodstatněnou domněnkou či spíše přáním. Žalobce vůči žalované nikdy nejednal tak, že by žalovaná mohla nabýt z objektivního pohledu důvodného přesvědčení, že rozhodnutí o vyloučení družstva bylo platně revokováno. Pokud žalobce zasílal žalované vyúčtování či předpisy úhrad, z toho je zřejmé pouze tolik, že se k žalované choval stejně jako k ostatním uživatelům bytů, z těchto listin nelze dovodit, že by žalobkyni potvrzoval obnovení jejího členství v družstvu. Je třeba připomenout i správný argument žalobce, že na revokaci rozhodnutí o vyloučení není právní nárok a zákon takové rozhodování nijak neupravuje. Za situace, kdy je mezi stranami i nesporné, že žalovaná byla z družstva vyloučena a o revokaci rozhodnutí o vyloučení rozhodnuto nebylo, je až absurdní dovozovat, že by žalovaná mohla být v dobré víře v existenci svého členství v družstvu, neboť takovou dobrou víru objektivně není vůbec o co opírat. , obchodní zákoník, v ustanovení , v tehdy účinném znění, nestanovil lhůtu, v níž má vyloučený člen právo podat odvolání k členské schůzi (resp. v daném případě ke shromáždění delegátů). Právní doktrína tehdy dovozovala, že byť pro to není stanovena lhůta, právo podat toto odvolání se promlčuje v běžné promlčecí lhůtě. Stejně tak bylo třeba pohlížet i na právo vyloučeného člena obrátit se na soud se žalobou na určení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení z družstva pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami. Žalovaná ani jednu z těchto možností nevyužila, přičemž žalobce namítal, že se tato práva prekludovala (v daném případě spíše promlčela). Žalovaná zůstala po celou dobu pasivní, a teprve po 26 letech se obrátila na soud s požadavkem na určení svého členství a práva nájmu družstevního bytu, a to až v reakci na to, že bezprostředně čelí žalobnímu návrhu na vyklizení bytu. Za tohoto stavu, kdy žalovaná nevyužila zákonem předpokládané prostředky ochrany svých práv a po dobu 26 let tento stav promlčela, již není prostor pro přezkum rozhodnutí o vyloučení z bytového družstva. K odvolání žalované poté Vrchní soud jako soud odvolací rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil.

8. Soud neshledal žádného důvodu se od právního názoru výše uvedeného odklonit a uzavřel shodně, že žalované nájemní právo k předmětnému bytu nesvědčí. Žalovaná tedy užívá předmětný byt bez právního důvodu, a proto jí soud uložil byt vyklidit a vyklizený žalobci předat v 15denní lhůtě od právní moci rozsudku (ust. ) s poukazem na shora citované ust. . Poukaz žalované na dobré mravy není namístě, neboť to byla sama žalovaná, která užívá byt po dobu cca 28 let bez právního důvodu, a toto její jednání nelze považovat za souladné s dobrými mravy.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle uvedené vyhlášky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.