Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 59/2026 - 27

[23] NSS se posuzováním odůvodněnosti případu ve vztahu k možnosti upuštění od osobního podání dle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců zabýval opakovaně. Každé takové posouzení závisí na úvaze zastupitelského úřadu (případně Ministerstva zahraničních věcí), který by měl při svém rozhodování zohlednit všechny podstatné okolnosti existující v daném čase a dané zemi. Ty skutečně musí tvrdit a také prokázat žadatel, jak zdůrazňuje stěžovatel (rozsudky NSS ze dne 31. 5. 2011, č. j. -106, č. 2387/2011 Sb. NSS, ze dne 18. 1. 2021, č. j. -67, bod 26, nebo ze dne 30. 3. 2023, č. j. -34, bod 34).

[24] Úkolem zastupitelského úřadu a ministerstva je posoudit, zda tvrzené životní okolnosti žadatele naplňují neurčitý právní pojem odůvodněný případ. Následně, pokud by dospěly k závěru, že situace žadatele je odůvodněným případem, bylo by jejich úkolem provést a náležitě vysvětlit správní uvážení v tom směru, proč tyto okolnosti vedou k odpuštění od osobního podání žádosti či nikoli (rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2021, č. j. -38, bod 14). To ovšem neznamená, že by správní orgány mohly své rozhodnutí opřít o skutečnosti, které bezprostředně nevyplývají ze zjištěného skutkového stavu, bez toho, aby se je pokusily objasnit.

[25] Rozložení důkazního břemene mezi žadatele a správní orgány se NSS ve své judikatuře již opakovaně věnoval. Stěžovatel odkázal zejména na bod 12 usnesení NSS ze dne 29. 4. 2026, č. j. -71, z něhož plyne, že „okolnosti zakládající odůvodněný případ musí žadatel tvrdit a prokázat (rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2024, č. j. ‑38).“ (ve vztahu k prokazování, že jde o odůvodněný případ uvedený v § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, viz též rozsudek č. j. -38)

[26] NSS nijak nepopírá povinnost žadatele tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti. S ohledem na nynější případ však nelze odhlížet též od povinnosti správních orgánů dodržovat zásadu materiální pravdy dle , : „Tato zásada je rozvedena v a 3 , podle nějž správní orgán zásadně opatřuje potřebné podklady pro vydání rozhodnutí a je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. NSS se použitím zásady materiální pravdy zabýval v řadě svých rozhodnutí, např. v rozsudku ze dne 25. 11. 2003, čj. -36, ve kterém uvedl, že v souladu s touto zásadou je povinností správního orgánu z vlastní iniciativy a vlastními prostředky objasňovat sporné, pochybné nebo zpochybněné skutečnosti. Účastníci správního řízení jsou povinni označit důkazní prostředky k prokázání svých tvrzení ( ), avšak právě z důvodu uplatnění zásady materiální pravdy není správní orgán návrhy účastníků vázán a není v zásadě zbaven odpovědnosti za dostatečné zjištění skutkového stavu.“ (rozsudek NSS ze dne 8. 8. 2018, č. j. -34)

[27] Ve vztahu k nyní vykládanému ustanovení plyne z bodu 24 rozsudku NSS ze dne 30. 6. 2025, č. j. -46, že „dokonce ani povinnost žadatele prokazovat svá tvrzení dle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců pak nezbavuje správní orgány povinnosti objasnit skutkový stav případu tak, aby to odpovídalo zásadě materiální pravdy“ (obdobně též rozsudek NSS ze dne 22. 2. 2023, č. j. -48, bod 29). NSS dále dospěl v bodě 39 rozsudku ze dne 10. 12. 2020, č. j. -105, k závěru, že žalovaný nemohl „rozhodnout bez toho, aby žalobce vyzval k upřesnění, kteří ze žadatelů se konkrétně o registraci pokusili, a k doložení tohoto jejich tvrzení. Rozhodnutí bez tohoto ujasnění odporovalo zásadě materiální pravdy ve smyslu . Měl tedy vyzvat žalobce, aby mu podle poskytli podklady pro jeho rozhodnutí, jimiž by prokázali svá tvrzení, leda by šlo o skutečnosti, které mu podle , věty čtvrté, zákona o pobytu cizinců byly známy z úřední činnosti.“ Povinnost řádně objasnit skutkový stav věci se vztahovala i na nynější rozhodnutí stěžovatele ohledně skutečností týkajících se péče o dceru žalobkyně.

[28] NSS netvrdí, že by měl správní orgán povinnost nahrazovat chybějící tvrzení a důkazy. Jeho povinností však podle citované judikatury je, má-li pochybnosti o různých skutkových možnostech, k nimž podle jeho úvahy vedou tvrzení a důkazy dosud předložené žadatelem, vyzvat žadatele, aby svá tvrzení upřesnil či prokázal. Jak NSS uvedl ve vztahu k témuž žalovanému v rozsudku ze dne 7. 6. 2018, č. j. -29: „Pokud na základě stěžovatelem předloženého potvrzení o studiu vznikly Ministerstvu vnitra pochybnosti o pravdivosti tvrzení stěžovatele, bylo jeho povinností nejprve jej upozornit na vzniklé pochybnosti a umožnit mu, aby je svými tvrzeními a důkazními návrhy objasnil ( ) tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti ( ).“ S touto judikaturou je nyní napadený rozsudek v souladu, neboť krajský soud po stěžovateli pouze požadoval, aby v zájmu vyjasnění stěžovatelových vlastních pochybností dal žalobkyni příležitost tvrdit a prokázat, že její dcera je závislá právě na její péči, poté co akceptoval její základní tvrzení, že dcera potřebuje péči jiné osoby.

[29] Zatřetí, stěžovatel v kasační stížnosti de facto rozporuje způsob, jakým krajský soud posoudil nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v otázce důsledků délky řízení o žádosti žalobkyně. Ohledně zákonné délky řízení stěžovatel odkazoval na ustálenou judikaturu NSS, dle níž „délka řízení o žádosti o povolení pobytu není pro posouzení žádosti stěžovatele rozhodná, a nemůže založit důvody, které by měly stěžovateli zabránit v osobním podání žádosti“ (rozsudky NSS ze dne 27. 2. 2020, č. j. -50, bod 26, shodně též č. j. -34, bod 42).

[30] Zásadní pro nynější věc je skutečnost, že jedním ze zrušovacích důvodů napadeného rozhodnutí byla jeho nepřezkoumatelnost. NSS se již opakovaně zabýval podmínkami kladenými na přezkoumatelnost správních rozhodnutí. Lze odkázat například na bod 13 rozsudku NSS ze dne 20. 7. 2017, č. j. -26, kde mimo jiné konstatoval, že „není povinností orgánů veřejné moci odpovědět na každý detail, ale postačí, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka.“ Za nepřezkoumatelné je však třeba považovat rozhodnutí, v němž správní orgán zcela opomene vypořádat některou z uplatněných námitek, respektive není-li z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, proč nepovažoval argumentaci žalobce za důvodnou. A to především jedná-li se o klíčovou právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby (odvolání). NSS opakovaně potvrdil, že ze správního rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů (rozsudky NSS ze dne 23. 7. 2009, č. j. -109, ze dne 4. 2. 2010, č. j. -53, či ze dne 24. 6. 2010, č. j. -46). Je třeba připomenout, že krajský soud stěžovateli v bodě 28 napadeného rozsudku vytkl, že nedostatečně reagoval na část odvolací námitky žalobkyně ohledně neblahých důsledků toho, že bude nucena setrvat mimo území ČR minimálně po zákonnou dobu pro rozhodnutí, zatímco stěžovatel se zabýval pouze otázkou důsledků překročení této zákonné doby.

[31] Napadený rozsudek, resp. jeho zrušující důvody, odpovídají výše citovaným judikaturním závěrům. Nebyl tedy dán důvod přijatelnosti kasační stížnosti.

IV. Závěr a náklady řízení

[32] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle

[33] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle větou první ve spojení s Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch, náleží vůči neúspěšnému stěžovateli právo na náhradu nákladů, které v řízení důvodně vynaložila. Ze spisu ale nevyplývá, že by žalobkyni v souvislosti s řízením o kasační stížnosti jakékoli náklady vznikly, a tudíž jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 15. října 2026

Pavel Molek

předseda senátu