Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
8 Azs 59/2026 - 27.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 Azs 59/2026 - 27
[23] NSS se posuzováním odůvodněnosti případu ve vztahu k možnosti upuštění od osobního podání dle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců zabýval opakovaně. Každé takové posouzení závisí na úvaze zastupitelského úřadu (případně Ministerstva zahraničních věcí), který by měl při svém rozhodování zohlednit všechny podstatné okolnosti existující v daném čase a dané zemi. Ty skutečně musí tvrdit a také prokázat žadatel, jak zdůrazňuje stěžovatel (rozsudky NSS ze dne 31. 5. 2011, č. j. 9 Aps 6/2010 -106, č. 2387/2011 Sb. NSS, ze dne 18. 1. 2021, č. j. 5 Azs 258/2020 -67, bod 26, nebo ze dne 30. 3. 2023, č. j. 4 Azs 19/2023 -34, bod 34).
[24] Úkolem zastupitelského úřadu a ministerstva je posoudit, zda tvrzené životní okolnosti žadatele naplňují neurčitý právní pojem odůvodněný případ. Následně, pokud by dospěly k závěru, že situace žadatele je odůvodněným případem, bylo by jejich úkolem provést a náležitě vysvětlit správní uvážení v tom směru, proč tyto okolnosti vedou k odpuštění od osobního podání žádosti či nikoli (rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2021, č. j. 2 Azs 265/2020 -38, bod 14). To ovšem neznamená, že by správní orgány mohly své rozhodnutí opřít o skutečnosti, které bezprostředně nevyplývají ze zjištěného skutkového stavu, bez toho, aby se je pokusily objasnit.
[25] Rozložení důkazního břemene mezi žadatele a správní orgány se NSS ve své judikatuře již opakovaně věnoval. Stěžovatel odkázal zejména na bod 12 usnesení NSS ze dne 29. 4. 2026, č. j. 2 Azs 33/2026 -71, z něhož plyne, že „okolnosti zakládající odůvodněný případ musí žadatel tvrdit a prokázat (rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2024, č. j. 8 Azs 101/2023 ‑38).“ (ve vztahu k prokazování, že jde o odůvodněný případ uvedený v § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, viz též rozsudek č. j. 8 Azs 101/2023 -38)
[26] NSS nijak nepopírá povinnost žadatele tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti. S ohledem na nynější případ však nelze odhlížet též od povinnosti správních orgánů dodržovat zásadu materiální pravdy dle § 3 zákona č. 500/2004 Sb. , správního řádu : „Tato zásada je rozvedena v § 50 odst. 2 a 3 správního řádu , podle nějž správní orgán zásadně opatřuje potřebné podklady pro vydání rozhodnutí a je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. NSS se použitím zásady materiální pravdy zabýval v řadě svých rozhodnutí, např. v rozsudku ze dne 25. 11. 2003, čj. 6 A 114/2000 -36, ve kterém uvedl, že v souladu s touto zásadou je povinností správního orgánu z vlastní iniciativy a vlastními prostředky objasňovat sporné, pochybné nebo zpochybněné skutečnosti. Účastníci správního řízení jsou povinni označit důkazní prostředky k prokázání svých tvrzení (§ 52 správního řádu ), avšak právě z důvodu uplatnění zásady materiální pravdy není správní orgán návrhy účastníků vázán a není v zásadě zbaven odpovědnosti za dostatečné zjištění skutkového stavu.“ (rozsudek NSS ze dne 8. 8. 2018, č. j. 10 Azs 86/2018 -34)
[27] Ve vztahu k nyní vykládanému ustanovení plyne z bodu 24 rozsudku NSS ze dne 30. 6. 2025, č. j. 8 Azs 147/2024 -46, že „dokonce ani povinnost žadatele prokazovat svá tvrzení dle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců pak nezbavuje správní orgány povinnosti objasnit skutkový stav případu tak, aby to odpovídalo zásadě materiální pravdy“ (obdobně též rozsudek NSS ze dne 22. 2. 2023, č. j. 2 Azs 128/2022 -48, bod 29). NSS dále dospěl v bodě 39 rozsudku ze dne 10. 12. 2020, č. j. 9 Azs 178/2020 -105, k závěru, že žalovaný nemohl „rozhodnout bez toho, aby žalobce vyzval k upřesnění, kteří ze žadatelů se konkrétně o registraci pokusili, a k doložení tohoto jejich tvrzení. Rozhodnutí bez tohoto ujasnění odporovalo zásadě materiální pravdy ve smyslu § 3 správního řádu . Měl tedy vyzvat žalobce, aby mu podle § 52 správního řádu poskytli podklady pro jeho rozhodnutí, jimiž by prokázali svá tvrzení, leda by šlo o skutečnosti, které mu podle § 169d odst. 3 , věty čtvrté, zákona o pobytu cizinců byly známy z úřední činnosti.“ Povinnost řádně objasnit skutkový stav věci se vztahovala i na nynější rozhodnutí stěžovatele ohledně skutečností týkajících se péče o dceru žalobkyně.
[28] NSS netvrdí, že by měl správní orgán povinnost nahrazovat chybějící tvrzení a důkazy. Jeho povinností však podle citované judikatury je, má-li pochybnosti o různých skutkových možnostech, k nimž podle jeho úvahy vedou tvrzení a důkazy dosud předložené žadatelem, vyzvat žadatele, aby svá tvrzení upřesnil či prokázal. Jak NSS uvedl ve vztahu k témuž žalovanému v rozsudku ze dne 7. 6. 2018, č. j. 7 Azs 190/2018 -29: „Pokud na základě stěžovatelem předloženého potvrzení o studiu vznikly Ministerstvu vnitra pochybnosti o pravdivosti tvrzení stěžovatele, bylo jeho povinností nejprve jej upozornit na vzniklé pochybnosti a umožnit mu, aby je svými tvrzeními a důkazními návrhy objasnil (§ 4 odst. 4 správního řádu ) tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu ).“ S touto judikaturou je nyní napadený rozsudek v souladu, neboť krajský soud po stěžovateli pouze požadoval, aby v zájmu vyjasnění stěžovatelových vlastních pochybností dal žalobkyni příležitost tvrdit a prokázat, že její dcera je závislá právě na její péči, poté co akceptoval její základní tvrzení, že dcera potřebuje péči jiné osoby.
[29] Zatřetí, stěžovatel v kasační stížnosti de facto rozporuje způsob, jakým krajský soud posoudil nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v otázce důsledků délky řízení o žádosti žalobkyně. Ohledně zákonné délky řízení stěžovatel odkazoval na ustálenou judikaturu NSS, dle níž „délka řízení o žádosti o povolení pobytu není pro posouzení žádosti stěžovatele rozhodná, a nemůže založit důvody, které by měly stěžovateli zabránit v osobním podání žádosti“ (rozsudky NSS ze dne 27. 2. 2020, č. j. 8 Azs 351/2018 -50, bod 26, shodně též č. j. 4 Azs 19/2023 -34, bod 42).
[30] Zásadní pro nynější věc je skutečnost, že jedním ze zrušovacích důvodů napadeného rozhodnutí byla jeho nepřezkoumatelnost. NSS se již opakovaně zabýval podmínkami kladenými na přezkoumatelnost správních rozhodnutí. Lze odkázat například na bod 13 rozsudku NSS ze dne 20. 7. 2017, č. j. 1 As 114/2017 -26, kde mimo jiné konstatoval, že „není povinností orgánů veřejné moci odpovědět na každý detail, ale postačí, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka.“ Za nepřezkoumatelné je však třeba považovat rozhodnutí, v němž správní orgán zcela opomene vypořádat některou z uplatněných námitek, respektive není-li z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, proč nepovažoval argumentaci žalobce za důvodnou. A to především jedná-li se o klíčovou právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby (odvolání). NSS opakovaně potvrdil, že ze správního rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů (rozsudky NSS ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008 -109, ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 Afs 1/2010 -53, či ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009 -46). Je třeba připomenout, že krajský soud stěžovateli v bodě 28 napadeného rozsudku vytkl, že nedostatečně reagoval na část odvolací námitky žalobkyně ohledně neblahých důsledků toho, že bude nucena setrvat mimo území ČR minimálně po zákonnou dobu pro rozhodnutí, zatímco stěžovatel se zabýval pouze otázkou důsledků překročení této zákonné doby.
[31] Napadený rozsudek, resp. jeho zrušující důvody, odpovídají výše citovaným judikaturním závěrům. Nebyl tedy dán důvod přijatelnosti kasační stížnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[32] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s. s. ř. s.
[33] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 větou první ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch, náleží vůči neúspěšnému stěžovateli právo na náhradu nákladů, které v řízení důvodně vynaložila. Ze spisu ale nevyplývá, že by žalobkyni v souvislosti s řízením o kasační stížnosti jakékoli náklady vznikly, a tudíž jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. října 2026
Pavel Molek
předseda senátu