Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 144/2026-22

Zmenené rozhodnutím 47 Co 173/2026-30
„Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Borovcové a[[Anonymizováno]]soudců Mgr. Ing. Borise Nypla a JUDr. Romany Novákové ve věci žalobkyně: [[název]], IČO [[IČO žalobkyně]] sídlem [[Adresa žalobkyně]] zastoupená advokátkou [[Jméno advokátky]] sídlem [[Adresa advokátky]] proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]], narozený [[Datum narození žalovaného]] bytem [[Adresa žalovaného]] o zaplacení částky 36 492,45 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 13 C 144/2026-22 ze dne 22. července 2026 takto: I. Rozsudek okresního soudu se v části týkající se lhůty k plnění mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit 17 100 Kč ve splátkách po 700 Kč měsíčně s tím, že poslední splátka bude ve výši 300 Kč, vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí až do úplného zaplacení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci

žalobkyně:

Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému:

Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 36 492,45 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 19 392,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 229,09 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 19 392,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 229,09 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 28. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 492,45 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky dne 23. 4. 2025, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 17 200 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pokud by soud nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru posoudil jako nedůvodný, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

Žalovaný se nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.

Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

Z obsahu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 23. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr, jiný než na bydlení, až do výše 17 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách dle čl. VVI a VII smlouvy ve výši určené dle čl. V všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Úroková sazba byla stanovena ve výši 0,85 % denně, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého úvěrového rámce činila 1 160,91 %. Žalovaný uvedl v záhlaví smlouvy číslo účtu pro čerpání úvěru.

Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. č. účtu prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně takto:

dne 2025-04-28, v částce 3 000 Kč

dne 2025-04-23, v částce 17 200 Kč

dne 2025-04-25, v částce 6 000 Kč

dne 2025-04-27, v částce 2 000 Kč

dne 2025-04-28, v částce 4 100 Kč

dne 2025-04-26, v částce 2 000 Kč

Žalovaný splatil na jistinu celkem 17 200 Kč, a to dne 24. 4. 2025 částku 17 200 Kč.

Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný uvedl výši čistého měsíčního příjmu 16 317 Kč, výše ověřeného příjmu byla 16 207 Kč s tím, že tato výše příjmu měla být zjištěna z bankovního výpisu žalovaného, který nebyl přiložen (viz identifikovatelné příjmy). Žalobkyně provedla výpočet minimálních výdajů na 11 817,33 Kč.

Z předžalobní výzvy ze dne 19. 4. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení poskytnuté částky. Předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne 23. 4. 2026.

Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.

Okresní soud vzal tvrzení žalobkyně za prokázaná, žalobkyně je doložila smlouvou o úvěru č. hodnota, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, výzvou k úhradě před podáním žaloby včetně dokladu o odeslání, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že byla ujednána celková výše úvěru až do 17 200 Kč s možností postupného čerpání, úroková sazba 0,85 % denně, RPSN 1 160,91 % ročně, doba splatnosti a způsob splácení byl specifikován v čl. V spotřebitelské smlouvy. O skutkovém stavu soud uzavřel, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, který žalovaný čerpal ve výši 34 000 Kč.

Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dále soud věc posuzoval dle a ZSÚ.

Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný z www.nalus.usoud.cz). Ke stejným závěrům dospěl i Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.

Soud aplikoval výše uvedená ustanovení a na ně navazující judikaturu rovněž na právě projednávanou věc a zhodnotil, že žalobkyně nedoložila, že by řádně zkoumala schopnosti žalovaného úvěr splácet, tj. lze uzavřít, že neprověřila, zda má žalovaný další dluhy a výdaje, neověřila jeho skutečné příjmy. Žalobkyně jako věřitel měla úvěruschopnost žalovaného zkoumat vzhledem k prokázané výši jeho měsíčního příjmu a porovnat tuto výši s reálnými výdaji, zabývat se tím, zda má žalovaný stálý příjem ze zaměstnání či podnikání, zda dosavadní dluhy hradí řádně a včas.

Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy je třeba učinit i po posouzení ujednané RPSN ve výši 1 160,91 % a smluvního úroku ve výši 0,85 % denně.

Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení , , o spotřebitelském úvěru a o. z. Dále byla věc posouzena dle , , podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od žalobkyně přijal peněžitou částku v celkové výši 34 000 Kč, na tuto částku uhradil 17 200 Kč. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej ), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. ze dne 20. 4. 2022, v němž uzavřel, že „ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Soud proto výrokem II. zamítl částku ve výši 19 392,45 Kč, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a zamítl i požadované úroky z prodlení od data splatnosti úvěru a smluvní pokutu. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost jistiny 17 100 Kč v tomto rozhodnutí v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení , neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , , v platném znění (dále jen „ “). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 17 100 Kč (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnuté částky 19 392,45 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Úspěšnější v této věci je žalovaný; tomu však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, když zůstal ve věci naprosto nečinný. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.